CO - 11. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Poté, co pět hodin sledovala jednu svědeckou výpověď za druhou, už toho měla Mia dost. Opustila virtuální soudní síň, zvedla se z gauče a vyrazila do kuchyně pro něco k jídlu. Byla z toho všechno dost unavená a nechápala, jak Korum a ostatní Krinar dokážou udržet pozornost tak dlouho.

Stejně jako minule jí dům připravil vynikající jídlo. Mia si tentokrát odvážně objednala nejoblíbenější krinarský pokrm – za předpokladu, že je vhodný i pro lidi. Když bylo jídlo za pár minut hotové, už skoro sténala hlady a z vůně pokrmu se jí sbíhaly sliny. Znovu to byla příprava v jednom hrnci a mělo to příjemnou chuť, podobnou jehněčímu nebo skopovému masu. Ale po pěti letech masové abstinence si to ovšem mohla jen představovat. Stejně jako všechny krinarské pokrmy, které doposud ochutnala, i tento byl čistě vegetariánský.

Jelikož bylo venku ještě světlo, když Mia dojedla, rozhodla se, že se odváží ven z domu. Obula si vysoké boty a jednoduché slonovinově zbarvené šaty a požádala dům, aby ji pustil ven. Když se pro ni zeď rozplynula, stejně jako obvykle pro Koruma, spokojeně se usmála. Přes rameno si přehodila ručník, vzala s sebou krinarskou verzi tabletu, kterou jí dal Korum včera a vydala se směrem k vodopádům. Těšila se na to, že si bude pár hodin číst a dozví se tak víc o dávné historii Krinarů.

Když došla k cíli, objevila Mia pěkné místečko v trávě, které se nehemžilo mravenci, a položila na něj ručník. Lehla si na břicho a ponořila se do dramatu „Konec první zlaté éry Krinar.“

„Ahoj, Mio?“ Z jejího ponoření se do četby Miu vyrušil neznámý hlas volající její jméno.

Překvapeně vzhlédla a pár metrů od svého místa uviděla stát mladou lidskou dívku. Na sobě měla krinarské oblečení a se svýma velkýma hnědýma očima, vlnitými černými vlasy a jemným olivovým odstínem pleti vypadala trochu jižansky.

„Ahoj,“ odpověděla Mia, vstala a hleděla na příchozí. Na první pohled vypadala žena – vlastně spíš dívka – že jí nebude víc než dvacet, ale měla v sobě něco majestátního, takže se Mia domnívala, že bude asi starší. I když jí chyběl Mariin živý šarm, se svou tváří a vysokou štíhlou postavou to byla opravdu kráska. Taky charl, pochopila Mia.

„Já jsem Delia,“ představila se dívka a přátelsky se na ni usmála. „Marie mi říkala, že jste se včera seznámily a chtěla jsem se za tebou zastavit, abych tě přivítala v Lenkardě.“

„Také tě ráda poznávám, Delio,“ odvětila Mia a usmála se. „Jak jsi věděla, kde jsem?“

„Šla jsem ke Korumově domu, ale vypadalo to, že tam nikdo není,“ vysvětlila jí Delia. „Takže jsem se rozhodla, že se vrátím domů touto krásnou cestou a uviděla tě tu číst. Doufám, že ti to nevadí – nechtěla jsem rušit…“

„Ale vůbec ne!“, ujistila ji Mia. „Jsem ráda, že ses stavila! Posaď se.“ A ukázala na druhý konec ručníku.

Delia se usmála a ladně se posadila kousek vedle Mii.

„Žiješ v Lenkardě už dlouho?“, zeptala se Mia a zvědavě si dívku prohlížela.

„Jsem tu od té doby, co se sídliště postavilo,“ řekla Delia. „Dalo by se skoro říct, že jsem původní obyvatel.“

Mia vyvalila oči. Ta dívka už byla charlem skoro pět let? To se musela se svým Krinarem potkat hned po K-dni. „To je neuvěřitelné,“ řekla Delii. „Jak se ti tu líbí?“

Delia pokrčila rameny. „Je to trochu jiné, než to, na co jsem zvyklá. Dávám přednost našemu starému domu, ale Arus tu byl zapotřebí…“

„Arus?“ Mohl by to být ten samý Arus, kterého viděla virtuálně?

„Ano,“ potvrdila Delia. „Už jsi to jméno slyšela?“

„Slyšela,“ pronesla Mia opatrně, protože nevěděla, kolik toho může říct někomu, kdo očividně žije s Korumovým nepřítelem. „On je v Radě, že ano?“

Delia přikývla. „Ano, a on je také zodpovědný za vztahy s lidskými vládami.“

„Ach ano, to je pravda,“ odvětila Mia a snažila se zjistit, kolik toho ta dívka ví o napětí panující mezi jejich milenci.

Jakoby jí dokázala číst myšlenky, vrhla na ni Delia uklidňující pohled. „Nemusíš si dělat starosti, Mio,“ řekla jí. „I když mají naši cheren politické neshody, nejsem tu jako Arusův reprezentant nebo něco podobného. Prostě jsem si jen říkala, že toho tu bude na tebe moc a mohla bys potřebovat někoho, s kým by sis mohla promluvit…“

Mia se na ni rozpačitě usmála. „Omlouvám se, nechtěla jsem tě podezírat…“

Delia se rozesmála.

„Nemusíš se omlouvat. Nedělej si starosti. Jen jsem chtěla už od začátku eliminovat jakékoliv nedorozumění a uklidnit tě.“

„Jak dlouho jsi tedy s Arusem?“, zeptala se Mia, aby rychle změnila téma. „A ty říkáš Arusovi cheren?“

„Ano,“ odpověděla Delia. „Cheren je mužský nebo ženský protipól k charlovi.“

„Chápu.“ Teď znala i krinarské slovo pro to, čím byl Korum pro ni. „Takže kdy ses setkala s Arusem? Hned, jak přiletěli na Zemi?“

„Setkala jsem se s ním už hodně dávno.“ Delia jí věnovala teplý úsměv. „A ty? Už jsi s Korumem dlouho?“

Mia zavrtěla hlavou. „Vůbec ne. Setkali jsme se v New Yorku v Central Parku teprve před měsícem.“

„Když jsi byla členem hnutí odporu?“, zeptala se Delia a hleděla na ni těma svýma velkýma hnědýma očima.

Mia lehce zrudla. Vypadalo to, že v Lenkardě o jejím podílu na pokusu o útok na sídliště vědí všichni. „Ne,“ odpověděla. „S hnutím odporu jsem přišla do styku až mnohem později.“

„Takže nejdřív ses stala Korumovým charlem a poté ses připojila k hnutí odporu?“ Delia vypadala, že je průběhem událostí překvapená.

Mia si povzdechla. „Krátce poté, co jsem ho potkala, tak mě kontaktovali a já jsem jim slíbila, že jim pomůžu. Tenkrát jsem myslela, že dělám správnou věc.“

„Chápu,“ řekla Delia a upřeně si Miu prohlížela. „Myslím, že Korum není zrovna jednoduchý cheren, že?“

Mia zrudla ještě víc. „Nejsem si jistá, co tím myslíš,“ odvětila a lehce se zamračila.

„Omlouvám se.“ Delia zrozpačitěla. „Nechtěla jsem se do vašeho vztahu plést. Jen, že vypadáš tak mladě a zranitelně…“

„Nemůžu být o moc mladší než ty,“ namítla Mia, kterou dívčina domněnka lehce urazila.

Delia se rozesmála a zatřepala hlavou. „Odpusť mi, Mio. Zase jsem šlápla vedle, že ano? V žádném případě jsem tě nechtěla urazit… Všechno, co jsem ti chtěla říct, je, že vím, jak těžké to může ze začátku být, když jsi s jedním z nich. Kromě toho má tvůj cheren pověst bezohledného člověka, tak jsem se jen chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“

„Je mi dobře,“ odpověděla Mia a znovu nakrčila čelo. Nepotřebovala se o Korumově pověsti dozvědět další negativní věci. Koneckonců věděla lépe než kdokoliv jiný, jaký uměl její milenec být.

„Samozřejmě,“ odvětila Delia jemně. „To vidím.“

„Ale jak ses tedy s Arusem seznámila?“, zeptala se Mia, aby zavedla řeč jinam.

Delia se pousmála. „To je dlouhý příběh. Ale jestli budeš chtít, jednou ti ho povyprávím.“ Poté vstala a řekla. „Arus mi právě sdělil, že soudní přelíčení skončilo a je na cestě domů. Měla bych se vrátit. Ráda jsem tě poznala, Mio. Doufám, že se zase brzy uvidíme.“

Mia přikývla a také vstala. „Děkuji, potěšila jsi mě. Asi bych se měla také vrátit domů.“

„To není špatný nápad,“ usmála se Delia. „Jsem si jistá, že Korum už se diví, kde jsi.“

Mia mávla rukou. „Ach, díky tomu ozáření už to stejně ví.“

„To je pravda,“ řekla Delia a na chvíli se v jejím krásném a veselém obličeji objevilo něco, co vypadalo jako soucit. Než na to mohla Mia zareagovat, dívka dodala: „Maria organizuje malé setkání na pláži, které by se mělo uskutečnit asi za tři týdny – něco jako piknik, pokud chceš. Má narozeniny a chtěla, abych tě pozvala, pokud bych tě dnes viděla. Přijde většina charlů z Lenkardy a mohla by to být pro tebe dobrá příležitost poznat nás víc a najít si přátele…“

Plážová party charlů? Mia se nad tou představou zašklebila radostí. „Och, určitě přijdu,“ slíbila.

„To by bylo skvělé,“ odpověděla Delia a na tvář se jí vrátil úsměv. „Uvidíme se tam.“ Zvedla ruku a jemně Miu pohladila hřbetem ruky po tváři, gesto, které působila skoro jako polaskání. Mia si překvapeně sáhla na tvář, ale Delia už byla pryč a její ladná postava mizela mezi stromy.

***

Když Mia vstoupila do domu, uslyšela rytmické klepání vycházející z kuchyně. Zvědavě nakoukla, aby zjistila, co ten zvuk vydává a objevila Koruma, jak krájí zeleninu na večeři. Mie okamžitě zakručelo v břiše a teprve teď si všimla, jak je hladová.

Korum ji uviděl vcházet do kuchyně, a jeho úsměv ji okamžitě zahřál u srdce. „Ahoj. Už jsem si říkal, jestli bych neměl vyrazit tě hledat a pročesávat les. Nezabloudila jsi, že ne?“

„Ne,“ odpověděla mu Mia s úšklebkem na rtech. „Ale potkala jsem dalšího charla. Dívku jménem Delia… a ona mě pozvala na plážovou party!“

„Delia? Arusův charl?“

Mia nadšeně přikývla. „Znáš ji?“

„Moc ne,“ řekl Korum. „Během let jsem se s ní párkrát potkal.“ Vypadalo to, že z jejich setkání není moc nadšený a jeho výraz znatelně ochladl.

„Nemáš ji rád?“, zeptala se Mia a její prvotní nadšení se pomalu vytrácelo. „Nebo je to proto, že je s Arusem?“

Korum pokrčil rameny. „Nic proti ní nemám,“ řekl. „O čem jste spolu mluvily? A co za party to je?“

„Je to oslava Mariiných narozenin a organizuje setkání pro charly, kteří žijí tady v Lenkardě,“ vyprávěla mu Mia. „Víc jsme to neprobíraly. Neměly jsme moc času. Delia mi vyprávěla, že je s Arusem už hodně dlouho – myslím, že se s ním musela seznámit krátce po vašem příletu. Většinu času byla prostě jen milá. Och, a naučila mě nové slovo, které jsem předtím ještě nikdy neslyšela: cheren.“

Korum se usmál a Mia si pomyslela, že vypadal skoro, jakoby se mu ulevilo. „Ano, tak bys říkala ty mě.“

„Co přesně to znamená? Existuje pro to lidský ekvivalent?“

„Ne, takového nic není,“ odpověděl Korum. „Stejně jako pro charla. Jsou jen v krinarském jazyce.“

„Chápu,“ prohlásila Mia a posadila se ke stolu. „Ta party bude za tři týdny. Není problém, když tam půjdu, že ne?“

„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl a vzhlédl, aby se na ni usmál. „Měla bys tam jít v každém případě, zvlášť pokud tu chceš najít přátele. Myslím, že Maria je velmi milá a vypadá to, že jste si včera padly do oka.“

„Také ji mám ráda,“ přiznala Mia a při pomyšlení, že zase Armanova charla uvidí, se usmála. „Je přesně taková, jak se v amerických médiích latino ženy vykreslují – velmi krásné a extrovertní. Ach, něco jsem se zapomněla Delie zeptat… Nevíš, odkud pochází? Myslím Delia…“

„Myslím, že z Řecka,“ odpověděl Korum, vložil nakrájené kousky zeleniny do velké mísy a posypal ji hnědým pudrem. Poté všechno několikrát promíchal, odnesl salát ke stolu a rozdělil na talíře.

Mia byla se svou porcí rychle hotová a s plným bříškem se opřela ve své židli dozadu. Jako všechno, co Korum připravoval, bylo i toto jídlo, ve kterém se známá chuť rajčat a okurek skvěle doplňovala s exotičtějšími rostlinami z Kriny, vynikající. Bylo to také překvapivě syté, když se vzalo v potaz, že šlo o zeleninové jídlo. „Děkuji,“ usmála se Mia na Koruma. „To bylo skvělé.“

„Rádo se stalo. Těší mě, že ti chutnalo.“

„Dnes jsem si přečetla něco dalšího z vaší historie,“ prozradila Mia Korumovi, když vstal od stolu a odnesl talíře ke stěně, kde okamžitě zmizely.

„No, a co si o ní myslíš?“ Vrátil se zpátky s talířem jahod.

„Byla jsem dost šokovaná,“ přiznala Mia. „Vůbec nemůžu uvěřit tomu, že vaše společnost přežila nákazu, která málem vyhladila celou populaci primátů. Nejsem si jistá, jestli by lidé existovali i nadále, pokud by během pár měsíců zmizelo osmdesát procent potravin.“

„Však jsme to málem nepřežili,“ řekl Korum, zakousl se do jahody a olízl si ze rtů šťávu. Mia potlačila náhlou touhu olízat šťávu sama.

„Více než polovina našeho obyvatelstva byla tehdy během bojů zabita, a mnoho dalších zemřelo na nedostatek hemoglobinu. Pokud by se neobjevila syntetická krev včas, tak bychom jako rasa vymřeli. I tak jsme potřebovali miliony let, abychom se z toho vzpamatovali a vrátili se na tu úroveň, kde jsme se nacházeli, když nákaza propukla a zdecimovala populaci Lonarů.“

Mia přikývla. O tom také četla. Důsledky nákazy byly strašné. Krinarové byli v jádru násilnická rasa a tento rys během hrozby přežití vyplaval na povrch. Kraje bojovaly proti sobě, města napadala jiná města a každý se snažil zajistit pro sebe a svou rodinu co nejvíce zbylých Lonarů. Boje pokračovaly dokonce i po objevení syntetického prostředku, protože v době, která následovala po nákaze, došlo k velkým ztrátám, které zanechaly na duších Krinarů hluboké jizvy. Skoro každá rodina někoho ztratila – dítě, rodiče, bratrance nebo přítele – a touha po pomstě neustávala.

„Jak jste to dokázali překonat? Všechny ty války a boje? Abyste se dostali až tam, kde jste teď?“ Krátký náhled do krinarského života v Lenkardě vypadal jako obrovský protiklad k historii, o které právě četla.

„Jednoduché to nebylo,“ řekl Korum. „Nějakou dobu trvalo, než vzpomínky na toto období vybledly. Vydali jsme několik zákonů, které zakazovaly ilegální vyřizování účtů. Nyní už jsou pouze boje v aréně jediným sociálně a zákonně akceptovatelným způsobem, jak se pomstít nebo urovnat spory, které nelze vyřešit jinak.“

Mia ho se zaujetím poslouchala. „Už jsi někdy v aréně bojoval?“

„Párkrát.“ Nevypadalo to, jakoby chtěl zabíhat do podrobností. Místo toho vstal od stolu a zeptal se: „Co bys řekla na procházku k pláži? Na podporu trávení?“

Mia překvapeně zamrkala. „Ehm, proč ne. Ale nemyslíš, že už bude za chvíli moc velká tma?“

„Ve tmě vidím velmi dobře a kromě toho svítí měsíc docela jasně. Takže tu není nic, z čeho bys měla mít strach.“

„No tak dobře, ráda.“ Pokud ji nesežerou komáři, tak by to mohlo být pěkné.

Korum ji vzal za ruku a vedl ji ven. Slunce právě zapadalo a za tmavými stromy na pozadí světlého nebe zářilo jako pomeranč. Teploty trochu klesly a Mia slyšela, jak všude kolem bzučí hmyz. Kousek od nich zmizel v podrostu leguán, který jim šel očividně z cesty.

„Jak pokračoval zbytek přelíčení?“, zeptala se Mia. „Asi po pěti hodinách už jsem toho měla dost.“

„Bylo to dost nudné,“ odvětil Korum a usmál se na ni. „Moc jsi toho nepropásla.“

„Myslíš, že někdo Lorisovi věřil, když proti tobě vznesl ta obvinění?“

„Jsem si jistý, že pár ano.“ Ale nijak zvlášť ustaraně to neříkal. „Ale nemá žádné důkazy, aby svá tvrzení potvrdil.“

„Arus vypadal, že je na tvé straně,“ pronesla Mia a opatrně obešla spadlý strom. Každou minutou byla větší tma a pláž byla ještě docela daleko.

„Neměl na výběr,“ vysvětloval Korum. „Musel se postavit na stranu důkazů.“

„Proč tě nemá rád?“, zeptala se Mia a vzhlédla k němu. „Nevypadá jako zlý Krinar…“

„To také není,“ uznal Korum. „Jen je v určitých věcech zaslepený. Nevidí vždycky věci jako celek.“

„A ty ano?“

Korumův úsměv se rozšířil. „Většinou.“

Další minuty proběhly v tiché soudružnosti. Mia se musela soustředit, kam klade nohy a Korum vypadal, že je ponořený do svých myšlenek. Tato chvíle měla v sobě něco mírumilovného – od jemné záře stmívání až po tiché šumění oceánu v dálce.

Mie přišlo na mysl, jak turbulentní byl doteď její vztah ke Korumovi. V mnoha bodech to bylo jako jízda na horské dráze, s pořádnou porcí vášně, dramatu a vzrušení, ale bylo tu jen pár takových chvil, jako byla tato, kdy s ním mohla trávit čas, aniž by jí puls vyletěl nahoru ať už ze sexuálního vzrušení nebo z nějakého jiného pocitu. Když si dříve představovala, jaké to bude, až bude mít přítele, vždy to bylo přesně takové. Dlouhé, krásné, společné procházky, kdy si prostě užívali přítomnost jeden druhého. A právě teď se mohla tvářit, jakoby byl Korum přesně to – přítel, normální lidský milenec, který by ji mohl doprovodit domů, mohla by ho představit rodičům, někdo, se kterým by měla nějakou budoucnost.

A poté nohou narazila na nějaký kámen a zakopla. Než mohla udělat víc, než jen zalapat po dechu, byl Korum u ní a zvedl ji do náruče.

„Jsi v pořádku?“, zeptal se a hleděl na ni se starostí v očích.

Mia mu v odpověď ovinula paže kolem krku a položila mu hlavu na rameno, protože to tak bylo správné. „Je mi dobře. Prostě jsem nešika.“

„Nejsi žádná nešika,“ odporoval Korum. „Jen nic nevidíš, jakmile se setmí.“

„To je pravda,“ řekla Mia a vdechovala teplou vůni jeho pokožky poblíž hrdla. Cítila se zvláštně spokojená, jak ji tak něžně svíral v náruči. Napadlo ji, že už dávno z něho nemá strach, aspoň ne na fyzické úrovni. Nemohla věřit tomu, že ještě před pár dny si myslela, že by ji za to, že pomohla hnutí odporu, zabil.

Nesl Miu v náruči, dokud nedorazili na pláž. Tam ji postavil na zem, ale ruce jí ponechal na bocích. „Máš chuť si zaplavat?“, zeptal se a Mia mohla ve svitu měsíce na jeho rtech rozpoznat smyslný úsměv.

„Nemám plavky,“ odpověděla Mia a vzhlédla k němu. Noční vzduch byl stále chladnější – což bylo sice perfektní na procházku, ale na mokrou kůži moc ne.

„Nikdo tu není,“ poznamenal. „Jen já. A já už jsem tě nahou viděl.“

Z nějakého důvodu vytrhlo Miu tohle prohlášení z jejího stavu klidné spokojenosti. Podbřišek se jí stáhl vzrušením a ztvrdly jí bradavky. Najednou bylo mnohem tepleji, jakoby ji ještě stále hřálo sluníčko. Pohlédla na něj a zeptala se: „A co když někdo přijde?“

„To se nestane,“ slíbil. „Rezervoval jsem tento kousek pláže dnes večer jen pro nás.“

On pro ně rezervoval kus pláže? Nikdy nepochopila, jak mohl někdo něco takového udělat. Ale samozřejmě to dávalo smysl, protože pokud to někdo mohl udělat, pak to byl Korum; jako člen Rady měl v Lenkardě určitě nějaká privilegia.

Jelikož s odpovědí otálela, začal být netrpělivý a rozhodl se, že události popožene. Udělal pár kroků dozadu, svlékl si oblečení a sandály a nechal všechno ledabyle pohozené v písku. Jeho velké, svalnaté tělo bylo nyní úplně nahé a měsíční světlo ozářilo jeho obrovskou erekci.

„Sundej si šaty,“ rozkázal jí jemně. „Chci tě vidět nahou. Hned teď.“

Mia na něj zírala a olízla si najednou suché rty. Cítila, jak se jí měkký materiál šatů otírá o tvrdé bradavky a jak se jí mezi stehny sbírá vlhkost. Celé tělo měla citlivé, srdce jí prudce bušilo a krev jí proudila žilami rychleji. V hlavě jí vyběhla vzpomínka na zneklidňující – a přesto neuvěřitelnou erotickou zkušenost z minulé noci a nervózně polkla. Přemýšlela, jakou lekci jí bude chtít uštědřit tentokrát nebo jakou fantazii, o které neměla ani tušení, že ji vůbec má, promění ve skutečnost.

Nic dalšího neříkal, jen na ni hleděl s očekáváním v očích. Miu by zajímalo, jak moc dobře v té tmě viděl. Už ani nerozeznávala jeho tvář a proto neměla tušení, na co právě myslel.

Když si začala stahovat vysoké boty, ruce se jí třásly. Písek byl pod nohama trochu studený, protože už ho neohřívaly sluneční paprsky.

„Teď šaty,“ pobídl ji Korum a v jeho hlase byla slyšet drsnost, která značila, že mu docházela trpělivost.

Mia poslechla, přetáhla si šaty přes hlavu a spustila je na zem. Nyní byla úplně nahá a lehký večerní větřík od oceánu ji rozechvěl.

Přistoupil k ní a uchopil ji za ramena, aby si ji mohl přitáhnout blíž. „Jsi tak překrásná,“ zašeptal a sklonil se, aby ji políbil. Rukama sklouzl k jejímu zadečku. Poté ji zvedl a nechal ji klouzat po svém těle dolů, až se jí přitiskl jeho tvrdý penis k břichu.

Cítila teplo jeho rtů, neústupný jazyk, vnikající jí do úst. Vnitřně se rozplývala, jemně zasténala a objala ho pažemi kolem krku. Jeho sevření zesílilo, rukama jí hnětl ty malé kulaté bochánky. Najednou ji pustil a posadil ji na její věci. Pravou rukou sjel dolů a roztáhl jí nohy. Poté prsty prozkoumal její něžné záhyby, a to tak jemně, že málem přišla o rozum. Mia se svíjela a boky přirážela k jeho prstům, aby z něho dostala víc. Dal jí, co chtěla. Dlouhý prst pronikl do jejího středu a našel její nejcitlivější místečko. V břiše se jí začalo sbírat známé napětí a Mia pootočila boky, potřebovala ještě trochu víc… poté stačilo málo a vykřikla vyvrcholením.

Když ležela neschopná se hýbat, cítila, jak jí roztáhl nohy ještě víc. Jeho penis se jí otřel o stehno. Jeho čepička byla neskutečně hladká a horká. Přitiskl ji proti jejímu mokrému otvoru a Mia v očekávání jeho průniku zadržela dech. Její tělo toužilo zažít ještě větší vášeň, než před chvílí.

„Řekni mi, že mě chceš,“ zašeptal a v jeho hlase zaznělo něco neznámého, takový temný odstín, který ještě nikdy neslyšela.

„Však víš, že chci,“ odvětila jemně a pomyslela si, že zemře, pokud ho nebude mít okamžitě v sobě. Kůži měla citlivou, jakoby tu touhu, která v ní hořela, už nedokázala zadržet.

„Jak moc?“, zeptal se chraplavě. „Jak moc mě chceš?“

„Moc,“ přiznala Mia a vzhlédla k němu, zatímco se jí pánevní svaly sevřely a klitoris pulsoval potřebou. Co to od ní chtěl? Copak si nevšiml, jak po něm její tělo touží?

Poté sklonil svou hlavu a znovu ji políbil. Současně vyrazil boky vpřed a pronikl do ní jedním silným přírazem. Mia mu vykřikla do úst a najednou ho byla plná. Než si mohla na ten pocit zvyknout, začal se hýbat a jeho boky se pohybovaly dopředu dozadu. Drsný rytmus v ní vibroval tak intenzivně, že na jeho zvláštní chování zapomněla. Slyšela své vlastní výkřiky, i když si nebyla vědoma toho, že křičí a jeho drsnost stupňovala napětí, které se v ní hromadilo.

A najednou se zastavil přesně v okamžiku, kdy byla jen krůček od uvolnění. Mia frustrovaně zasténala a zavrtěla sebou, protože byla neschopná křečovité pohyby svého těla ovládnout. „Korume, prosím…“

„Prosím, co?“, zamumlal a vytáhl se z ní. Jeho ruka vklouzla mezi jejich těla a prstem jí začal masírovat klitoris, aby ji na tom mučivém bodě těsně před vyvrcholením udržel. „Prosím, co?“

„Prosím, ošukej mě,“ zašeptala, skoro bez sebe potřebou. Korum se k ní přitiskl silněji, a když v ní napětí ještě víc narostlo, Mia vykřikla.

„Řekni mi, že mě miluješ,“ přikázal jí, a když ta nezvyklá slova pronikla její mlhou a na okamžik ji vytrhla ze smyslné omámenosti, Mia strnula.

„Řekni mi to, Mio,“ řekl ostře a jeho prst do ní pronikl, našel citlivý uzlíček, ze kterého vždycky šílela, a rytmicky ho tiskl, až křičela frustrací a její tělo se mu svíjelo v náruči.

Nesouvisle vykřikla: „Ano, ano! Prosím, Korume… Ano!“

„Co ano?“ Ve svém požadavku byl nesmiřitelný a neústupný.

„Miluji tě,“ vzlykala, a i když věděla, že toho bude později litovat, nic proti tomu nezmohla. „Korume, prosím… Miluji tě!“

Teprve poté vytáhl z ní svůj prst a opět ucítila jeho penis, jak do ní proniká. Lehce se roztřásla, ale rychle se přizpůsobila jeho rytmu, když klouzal dovnitř, aby vyplnil její pulzující prázdnotu. Současně ji chytil za vlasy, přitáhl si k sobě její krk a Mia ucítila teplo jeho úst, následované důvěrně známou krátkou ostrou bolestí jeho kousnutí. V tom samém okamžiku se její svět proměnil v mlhu pocitů a konečně se přes ni převalila vlna uvolnění, a to takovou silou, že na pár sekund omdlela a sotva vnímala jeho výkřik, když ho také zasáhlo vyvrcholení.

Zbytek noci měla zamlžený. Ve svém opojení její krví si ji bral znovu a znovu, až už nemohla, byla ochraptělá křikem a její tělo bylo nekonečnými orgasmy úplně vyčerpané. Vypadalo to, jakoby nic z toho nebylo skutečné. Nic z toho. Smysly měla díky chemikáliím v jeho slinách přecitlivělé, hlavu úplně prázdnou a celá její osobnost se ztrácela v extázi z jeho doteků.

Někdy k ránu Mia v jeho náruči prostě usnula, zatímco kousek od nich narážel oceán do skal na pobřeží a měsíc svítil na jejich propletená těla.