CO - 10. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Po plavání Korum Miu doprovodil domů, ještě si zaskočil do sprchy a během dvou minut vyběhl z domu. Mia za ním jen zmateně hleděla. Když kolem ní prosvištěl, tak se krátce zastavil, ale jen proto, aby jí dal krátký polibek na čelo a už byl pryč.

Poté, co odešel, se šla Mia také osprchovat a než mělo začít soudní jednání, rychle se ještě posilnila mangem a oříšky, aby očekávanou prezentaci nemusela sledovat hladová. Poté si dala na ruku náramek, který jí Korum včera dal, udělala si na gauči pohodlí a ponořila se do představení.

Začátek druhého dne soudního procesu započal již známým zvukem gongu.

Tak jako minule si Mia proklestila cestu davem a udělala si pohodlí na Korumově podiu. Ale dnes se jeho virtuální podoby nedotkla, a když si vzpomněla, co minulou noc kvůli tomu doteku prováděli, tak zrudla.

Dnes ráno bylo mnohem méně pozdravů. Poté, co do arény vstoupili obžalovaní a protektor, diváci ztichli a se zaujetím sledovali další průběh projednávání.

Loris byl opět celý v černém. Tvářil se urputně a pohled, který vrhl Korumovým směrem, byl tak plný vzteku a zášti, že se Mia nechtěně roztřásla. Po pár sekundách to vypadalo, že už se zase ovládá a rysy tváře se mu vyhladily. Nyní se tvářil nezúčastněně.

Udělal krok dopředu a zvučným hlasem se obrátil na publikum. „Milí spoluobčané na Zemi a na Krině! Byly vám předloženy důkazy strašlivého zločinu – zločinu, kterému se snad ani nedá uvěřit. A pokud byste těmto nahrávkám, které vám byly včera ukázány, uvěřili, pak byste museli samozřejmě tyto obžalované – mezi nimi i mého syna – prohlásit za vinné. Ale měli byste se ptát sami sebe, jestli je to vůbec možné! Jak je možné, že sedm mladých jedinců, kteří se ještě nikdy nedopustili kriminálního chování, se najednou spolčí, aby ze Země násilně vyhnali padesát tisíc Krinarů a přitom ohrozili život nás všech? I můj! Jak by mohli vypracovat tak vypilovaný plán a vybavit lidi krinarskými zbraněmi a technologiemi?“

V davu panovalo mrtvolné ticho. Mia zadržovala dech a nemohla odtrhnout oči od černě oděné postavy, která stála v aréně tak působivým způsobem.

„No, mě to prostě nedává žádný smysl. Já svého syna znám, a má své chyby – ale rádoby masový vrah není žádný z nich. A to je také důvod, proč jsem se musel ujmout funkce protektora – protože toto soudní přelíčení je fraška. Je to útok na tyto mladé Krinary a já nemám žádnou jinou volbu, než je obhajovat.“

Mia se rychle ohlédla, aby se podívala na Koruma a zastihla tak jeho reakci na to všechno. Jeho tvář působila klidně a lehce pobaveně a vypadalo to, že sleduje jednání se zdvořilou pozorností.

„S Raforem a se všemi ostatními jsem si důkladně pohovořil a žádná z jejich výpovědí se spolu neshodují,“ pokračoval Loris. „Jsou úplně zmatení. Tak zmatení, že si nevzpomínají vůbec na nic z toho, z čeho je obviňují – tak zmatení, že si nejsou schopni vzpomenout ani na většinu těch nejdůležitějších událostí za poslední rok. Vím, co si teď většina z vás myslí. Pokud by byli vinní a tvářili se, jakoby si na nic nevzpomínali, tak by to dobrý způsob, jak zbrzdit soudní jednání. To byla také moje první myšlenka… a proto jsem pověřil vedoucí experty na Zemi, zabývající se mozkem, aby provedli scan jejich vzpomínek. Vyšetření provedly čtyři různé

 laboratoře – laboratoř v Arizoně, Thajsku, Fidži a na Hawai – a jejich výsledky jsou nezpochybnitelné. U všech sedmi obžalovaných byly vzpomínky pozměněny.“

V davu se ozvalo zděšené mumlání a Mia mohla vidět na tvářích členů Rady výraz překvapení. Vrhla krátký pohled za sebe a zahlédla na Korumově čele sotva znatelné zamračení. Vypadalo to, že je iritován.

„Jak mnoho z vás ví, tak existuje pouze pár osob, kteří jsou schopni takové zákroky provést. Ve skutečnosti si myslím, že na této planetě není víc než třicet lidí, kteří mají vůbec něco s manipulací myšlenek společného. A tady mě napadá jeden náš uznávaný člen Rady…“

Při této poslední větě se davem opět ozvalo mumlání a Saret se začal za svým stolem pomalu narovnávat. „Obviňuješ mě snad?“, zeptal se nevěřícím tónem.

„Ano, Sarete,“ odpověděl Loris a Mia mohla v jeho hlase cítit potlačovaný vztek. „Obviňuji tebe a tvého přítele Koruma, že jste změnili vzpomínky mého syna a ostatních obviněných. Obviňuji vás, že jste se dopustili násilí na jejich mysli, abyste dosáhli svých vlastních politických cílů. Obviňuji Koruma, že všechno od začátku až po útok na sídliště zosnoval proto, aby mě zničil, pozměnil politickou rovnováhu v Radě a tak uspokojil svou neukojitelnou ctižádost. A tebe obviňuji z toho, že jsi mu pomáhal zametat stopy tak, že jsi znásilnil mysl mého syna a ostatních obžalovaných!“

Dav vybuchl výměnou argumentů a šokovaných výkřiků a Mia se znovu otočila, aby se podívala na Koruma. Neměla představu, jak by mohl na Lorisova slova reagovat. Mohlo by na tom něco být?

Korum tam seděl navenek klidně a se zcela nečitelným výrazem v obličeji. Jen světle žlutý kroužek kolem jeho panenek ukazoval na to, jak se cítil uvnitř. Pomalu vstal a vydal se do středu arény, kde stál protektor.

„Šikovně zahráno, Lorisi,“ řekl Korum lehce posměšným tónem. „To bylo velmi kreativní. Musím uznat, že bych nikdy nečekal, že se pustíš tímto směrem – i když dokážu pochopit, proč to děláš. Zabít dvě mouchy jednou ranou a to všechno… Samozřejmě tu jsou ještě ty nahrávky a nezapomínejme na svědky, kteří zcela jasně vypovídají, že tvůj syn a jeho spoluviníci jednali velmi racionálně a nevykazovali naprosto žádné známky nějakého duševního zmatku…“

„Tyto nahrávky jsou všechny bezcenné,“ přerušil ho Loris a na jeho tváři se opět zračila nekontrolovatelná zuřivost. „Jak všichni víme, někdo s tvými technologickými znalostmi by mohl zfalšovat cokoliv…“

„Rád tyto nahrávky poskytnu k prověření odborníkům,“ řekl Korum a lhostejně pokrčil rameny. „Klidně si můžeš ty odborníky vybrat… pokud se ovšem za správnost prověření zaručí svou pověstí. Ostatní členové Rady už samozřejmě svědky vyslechli. Radní, objevilo se v jejich výpovědích něco, co by nahrávky popíralo?“

Arus vstal, aby odpověděl. Mia nervózně polkla a sledovala, jak se ke středu arény blíží další Korumův protivník. Co, když se postaví na stranu Lorise? Dostane se Korum do potíží? Nemohla snést pomyšlení, že by se mu kvůli těmto obviněním něco přihodilo.

„Promluvím za Radu,“ pronesl Arus hlubokým, klidným hlasem. To byla pro politika velmi užitečná vlastnost, napadlo ji – obzvlášť pro velvyslance.

„I kdybych rád Lorisovu snahu chránit svého syna podpořil,“ pokračoval, „nemůže být pochyb o tom, že všichni svědkové, které jsme vyslechli – ať už lidské členy hnutí odporu nebo strážce, kteří se na operaci podíleli –, vypověděli průběh událostí velmi podobně. A bohužel tyto svědecké výpovědi podporují nahrávky, Lorisi.“

Když to říkal, byla v Arusově hlase znát opravdová lítost.

„Svědkové mohli být koupeni…“

Arus zavrtěl hlavou. „Ne tolik. Máme padesát naprosto rozdílných svědků obou ras, lidí a Krinarů. Je mi líto, Lorisi, ale je jich prostě příliš mnoho.“

„A jak si tedy vysvětlíš tu ztrátu paměti?“, zeptal se Loris naštvaně a zahořkle.

„Ten nedokážu vysvětlit,“ přiznal Arus. „Rada bude muset tento případ prošetřit…“

„Mohu k tomu vyslovit pouze svou domněnku…“, ozval se Korum a Mia mohla z davu zvědavé napětí doslova cítit. „Existuje jedna lidská obranná strategie, která se často používá ve vyspělých zemích. Je postavená na tom, že se prokáže, že obžalovaný je nepříčetný a tím pádem neschopný vydržet soudní proces. Pokud je totiž obžalovaný vyhodnocen jako psychicky nemocný, tak nemůže za své činy převzít žádnou zodpovědnost – a místo toho, aby byl potrestán, tak je mu poskytnuta léčba jeho nemoci. Protektorovi je samozřejmě jasné, že všechny důkazy ukazují na vinu obžalovaných. Samozřejmě teď nemůže vyvolat dojem, že je jeho syn nepříčetný, a proto nevěděl, co dělal. Ne, to tvrdit nemůže – ale mohl by říct, že paměť jeho syna byla zmanipulovaná a jeho vzpomínky násilně vymazány. Ale skutečností v tomto případě je to, že je jen jedna osoba, která by profitovala z toho, kdyby Rafor a ostatní zrádci ztratili svou paměť – a to nejsem ani já ani Saret.“

„Obviňuješ mě snad z toho, že jsem způsobil ztrátu paměti svého syna já?“, zeptal se Loris nevěřícně, a Mia mohla vidět, jak svírá ruce v pěst.

„Na rozdíl od tebe já nikoho bez důkazů neobviňuji,“ prohlásil Korum a chladně se na něj usmál. „Pouze vyslovuji domněnku.“

Hluk davu zesílil. Mia, zvědavá, jak na to bude Saret reagovat, se otočil směrem k němu. Pozoroval průběh s lehce pobaveným výrazem ve tváři, jakoby nemohl uvěřit, že do toho zatáhli i jeho. Mie ho bylo líto. Ne, že by toho o krinarské politice věděla hodně, ale Korumův přítel jí připadal, že se ve středu pozornosti necítí dobře. Naopak její milenec vypadal, že je ve svém živlu. Korum si bezmocný vztek svého nepřítele doslova užíval.

„Všechny domněnky a obvinění jsou v tomto okamžiku bezcenné,“ řekl Arus a dav ztichl. „Rada se bude muset nejdřív podívat na výsledky laboratoří, než bude možné pokračovat tímto směrem. Mezitím ukážeme výpovědi všech dostupných svědků, abychom na případ vrhli další světlo.“ A mávnutím ruky vyvolal trojrozměrný obraz, podobně jako to udělal včera Korum.

Další nahrávky, jak pochopila Mia a při pomyšlení, že bude dnešní jednání trvat ještě déle než to včerejší, si povzdechla. Pokud budou teď přehrávat padesát svědeckých výpovědí, tak to bude trvat až do noci.

Mia si udělala na Korumově podiu ještě větší pohodlí a připravovala se na dlouhé a pravděpodobně nudné představení.

***

KRINAR sledoval spokojeně nahrávky.

Všechno bylo perfektní, přesně jak doufal. Nikdo se teď se nebude moci dozvědět pravdu, aspoň ne, dokud nebude příliš pozdě, než aby se dalo ještě něco podniknout.

Byl rád, že Keithům prozíravě vymazal paměť. Teď už nebyli schopní prozradit, že to on byl vůdce této malé rebelie.

Byl v bezpečí a mohl v klidu pokračovat v plánu.

Obzvlášť tehdy, pokud se mu podaří vyhnat z hlavy jednu určitou lidskou dívku.