ATSOM - 2. kapitola

Překlad: Wikča
Kor.: Klára

Zakopla a spadla na jeho penis

           

„Možná má aneurysma mozku. Počkat, ne. Neumírají lidé na to?“

            „Prasklé aneurysmata mozku jsou pouze fatální v čtyřiceti procentech případů. Ale nemyslím si, že to je aneurysma. Její dýchání je v pořádku a její tep je pravidelný.“

            Tlumený zvuk hlasů, co nepoznávám, mi vniknou do uší a já si uvědomím, že jsem musela nechat zapnutou televizi, když jsem šla do postele. Snažím se ten hluk vypnout a zase usnout, ale je to k ničemu. Prostě neztichnou.

            „Jsi jako chodící encyklopedie. Řekni mi další náhodný fakt.“

            „Průměrná žena využije v pěti letech tolik rtěnky, jako sama měří.“

            „Oh můj božíčku! Chci si tě strčit do kapsy a vzít tě ven na párty!“

            Uvědomuji si, že v nejbližší době neusnu, pomalu otevřu oči, mrkám, aby se soustředily, jak zírám na žárovky v lustru nad mojí hlavou.

            Proč jsem na zemi, dívám se na lustr v obýváku?

            Najednou se nade mnou pohnou hlavy do mého zorného pole a blokují světlo. Závěs dlouhých vlnitých červených vlasů mi padá kolem obličeje a tvář, kterou bohužel poznávám, se na mě usmívá.

            „Žije!“

            Mé oči se rozšíří a já se rychle škrábu po rukách a nohách na koberci, abych se posunula zpod ní, dokud se dokážu dostat na kolena.

            „Co sakra děláš v mém domě?!“ zeptám se nazlobeně Ariel, když si nedbale sedí s překříženýma nohama uprostřed mého obývacího pokoje. Pak si všimnu, že někdo sedí vedle ní.

Ztuhle vypadající bruneta s nohama přitáhnutýma k hrudi a pažemi obalenými kolem nich, zvedne ruku k obličeji a použije ukazováček, aby si zvedla na nose černě orámované brýle.

            „A ty jsi kdo?! Proč jste v mém domě?!“ zaječím, uvědomuji si, že zním jako blázen, ale nemohla jsem tomu pomoct. Právě jsem se vzbudila na podlaze mého obýváku s pouliční nemravou a cizinkou dívající se na mě.

            „Uklidni se, bláznivko. Isabelle šla kolem, když jsi omdlela na trávníku, a s pomocí rytíře ve stříbrné zbroji, který stál na ulici, jsme donesli tvůj zadek do domu. Měla bys nám poděkovat,“ vysvětlila Ariel.

            „Ten muž, co stál tam venku na ulici, byl v mém domě? Nechala si nějakého cizího muže dotknout se mě?“ křičím ani se momentálně nestarám o slušnost.

            „Děláš, jak kdybych tě nadrogovala a nechala ho užít si s tebou,“ stěžuje si Ariel s protočením očí. „Viděl tě, jak jdeš dolů jako tuna cihel a kurva, nikdy jsem neviděla nikoho pohybovat se tak rychle. Skočil přes keř a chytil tě předtím, než jsi obličejem spadla do trávy. Co jsem měla asi tak dělat? Vytáhnout na něho nůž a říct mu, aby tě pustil? Byl dokonalý kavalír. Co voní úžasně, mohu dodat. Trval na zavolání devět set jedenáct, ale řekla jsem mu, že jsi fajn, jen pravděpodobně zbouchnutá a že se o tebe dobře postaráme.“

            Směje se nad svým vlastním vtipem, zatímco já jsem zaneprázdněná snahou nepanikařit, že moje první setkání za měsíce s krásným, ačkoli vlezlým mužem, bylo, zatímco jsem byla v bezvědomí.

            „Řekla jsi mu, že jsem těhotná? Proč bys to dělala?!“

            A proč mi záleží na tom, jestli si myslí, že jsem těhotná? Je to cizinec. Někdo, koho nikdy znovu neuvidím.

            „Byla bys radši, kdybych mu řekla, že jsi omdlela, protože jsem ti právě řekla, že ten tvůj kousek hovna ex manžel mi dal herpes, což by ho vedlo k víře, že ty máš opar? Opravdu, všechny ty laskavosti, které pro tebe dnes dělám a ani nedostanu: děkuji.“ Zareptá Ariel zvedajíc dortíček bez polevy z kuchyně, ze kterého je ukousnuté obří sousto. „Taky, tyhle dortíčky chutnají jako koní hovno. Myslím, že jsi zapomněla přidat cukr. A mouku. A máslo. A nejspíš všechno, co patří do dortíčků, co přináší lidem radost. Měla bys popřemýšlet o poskytování lepších svačinek pro hosty.“

            Nakloním se dopředu a vytrhnu ten dortíček z její ruky.

            „Tyhle NEJSOU svačinka, NEJSI host. Nedala jsem ti povolení vstoupit do mého domu NEBO se loudat kolem a hledat jídlo. A pro tvoji informaci, tohle jsou bezlepkové dortíčky a přinášejí spoustu radosti do lidských životů,“ hádám se.

            „Co to kurva říkáš?“ zamumlá zmateně Ariel.

            „Bezlepkové znamená, že to neobsahuje směs bílkovin, která se nachází v pšenici plus zrna včetně ječmene, žita a ovsa,“ tvrdí bruneta strkajíc si brýle, které ji znovu sjely po nose zpátky, kam patří.

            „Není ta nejroztomilejší věc, jakou jsi kdy viděla? Chci si ji adoptovat,“ cvrliká Ariel, střílí zářivý úsměv ženě sedící vedle ní.

            „Jsem Isabelle Reading (reading = čtení), mimochodem. Žiju za rohem. Máš půvabný dům.“

            Ta žena ke mně natáhne ruku a nemám jinou možnost, jelikož nechci být hrubá, i přestože je to cizinec sedící v mém domě, tak si s ní potřesu.

            „Děkuji ti. A děkuji za tvoji asistenci během mé… epizody. Ráda tě poznávám, Isabelle.“

            Když pustíme ruce, ohlédne se na Ariel.

            „Myslím, že by ses měla omluvit a říct jí, co jsi udělala,“ řekne Isabelle potichu.

            „Ale je to taková zábava, sledovat ji ztratit nervy. Je jako zasraně bláznivá natahovací hračka, jen se točí dokola a dokola, dokud nenarazí do zdi,“ odpoví Ariel.

            Isabelle si povzdechne a pokývne hlavou mým směrem.

            „Ugggghh, dobře. Jsi roztomilá, ale jsi zabiják zábavy,“ stěžuje si Ariel, protáčí oči, než se na mě podívá. „Tvůj manžel mi nedal herpes. Účet od doktora, který jsem ti dala, jsem vytvořila ve photoshopu a řekla jsem ti to jen, abych ti to vrátila. Myslela jsem si, že jsi věděla, co ta ulhaná kopa hnoje udělala, tak jsi o mně začala rozhlašovat drby po sousedství.“

            Moje puse se šokem otevře předtím, než si uvědomím, jak nevychovaně musím vypadat a rychle ji zavřu.

            „Takže jsi s mým manželem nespala?“ zeptám se s úlevou.

            „Oh, ne. Rozhodně jsem ho ojela. Ale na mou obranu, bylo to hned, co jsem se sem přistěhovala, a jednu noc jsme se potkali v baru. Povyprávěl mi takový smutný příběh o tom, jak se rozvádíte, protože jsi ho podváděla. Bylo mi ho líto. Dokonce jsem s tím kreténem sdílela moje vlastní problémy při příliš mnoho skleničkách vína. Jedna věc vedla k druhé a hádám, že jsem tak nějak zakopla a spadla na jeho penis.“

            Moje srdce bije tak rychle, že jsem si celkem jistá, že bych mohla dostat infarkt. Cítím, jak mi rudne obličej, a začnu se potit.

            „Bylo to jenom jednou před sedmi měsíci a bylo to to nejvíc nekvalitní, to ti řeknu. Nevím, jak jsi vydržela po všechny ty roky s pitomcem, co dvakrát přirazí. Ale musíš chválit dobrotivého boha za to, že zdrhl z města s vaší chůvou,“ dokončí Ariel.

            Začnu si plácat po čele, snažím si vzpomenout, jak se dýchá.

            Ariel se natáhne a vytrhne mi dortíček z ruky, o kterém jsem si ani neuvědomila, že ho používám na utření potu z obočí.

            „Chutnají jako sračka, ale podívejte se na to! Zdvojují se jako potící hadry!“

            „Myslela jsem, že jsme se dohodly na tom, že jí to řekneš jemně,“ řekne Isabelle.

            „To bylo jemně! Ten chlap zdrhl z města a nebyl viděn šest měsíců. Ví, že šoustal chůvu. Ježíši, všichni vědí, že šoustal chůvu,“ zamumlá Ariel.

            „Nezdrhl z města! Je na pracovní cestě!“ hádám se zoufale, snažím se, co nejlépe posbírat kousky mého života, o kterých jsem si myslela, že je zvládám, dokud nebyly vyzvraceny všude po podlaze v obýváku.

            „Ukradl peníze ze společnosti jeho vlastního otce a dost pravděpodobně odletěl ze země s chůvičkou, která pro tebe hlídala dítě.“

            Jen ze zmínky o Brittany, jednadvacetileté holce, kterou jsem znala od doby, co jí bylo třináct – najala jsem ji na hlídání Anastázie, když jí bylo pět a Brian a já jsme museli jít na slavnost PTA – se mi dělá špatně. Netřeba zmiňovat, že žena, kterou sotva znám, kterou jsem neměla ráda předtím, než jsem se dozvěděla, že spala s mým manželem, ví zcela příliš mnoho intimních detailů o mém životě.             O životě, který jsem se snažila tak tvrdě udržet neporušený, nenechat to, co Brian udělal zničit to jakýmkoliv způsobem.

            „Brian neukradl peníze z Castle Creative, to je absurdní,“ odpovím dopáleně, překřižuji si ruce, stále se snažím, co nejvíc můžu zastavit můj život od rozbití.

            Odmítám být někdy znovu ta holka z přívěsu, a jestli to znamená prolhat si cestu skrz tuto noční můru, tak klidně.

            Brian byl tvůrčí ředitel v podnikání jeho rodičů od chvíle, co odpromoval na vysoké. Castle Creative je jejich pýcha a radost, společnost, co vyrábí princeznovské postele na přání. Tak moc, jak bych ráda předstírala, že Brian by nikdy neudělal něco tak nízkého a nechutného, mám na mobilu stovky hlasovek od mého tchána a tchýně, které tvrdí opak. Chtějí vědět, kde je. Požadují, abych jim řekla, kam šly ty peníze. Myslí si, že jsem opravdu věděla, že je roky okrádá a nenechají mě být, dokud nedostanou odpovědi.

            Postavte se do řady.

            „Ohhhh, chápu. Popíráš to, že? Můžeme si pohnout a přeskočit k zlostné části? Opravdu bych ti ráda pomohla zapálit jeho oblečení venku na dvoře nebo něco stejně terapeutického,“ říká Ariel.

            „Věděli jste, že se odhaduje, že zhruba šedesát procent ženatých jedinců je nevěrných?“           Řekne Isabelle dávajíc mi rozpačitý pohled, když pokrčí rameny. „Promiň. Hodně čtu. Mám sklon chrlit hromadu neužitečných faktů, když jsem nervózní.“

            „Nepopírám a nic nebudeme pálit na dvoře,“ řeknu Ariel ignorujíc Isabellu.

            „Zlato, je to v pohodě. Všichni to ví.“

            Odmávnu Arielinu ruku pryč, když se natáhne a zkusí mě poplácat po rameni.

            „Nikdo nic neví, nemáš tušení, o čem to mluvíš, a neříkej mi zlato.“

            Ariel vzdechne, vstává z podlahy a podává přitom Isabelle ruku, aby jí pomohla nahoru.

            „Cokoliv ti pomůže v noci spát, ale říkám ti, všichni to ví. Chodit kolem a předstírat, že to není pravda a říkat lidem, že je na pracovní cestě, je hloupé. Ty vypadáš hloupě. Přijmi to. Drž hlavu nahoře. On je ten, kdo to posral, ne ty. Ty se vůbec nemáš za co stydět. No, kromě té hromady…, kterou nazýváš dortíky v kuchyni,“ řekne Ariel s potřesením hlavy, jak jde ke dveřím, s Isabellou hned za patami.

            „Nepotřebuji tvou radu. Hlavně ne od tebe.“

            Ariel se zastaví, pomalu se obrátí ke mně. Sarkastický úsměv a vtipkující jiskra v jejích očích zpřed chvíle byl nahrazen zatnutými zuby a studenýma tvrdýma očima zlosti.

            „Ovšemže ne. Protože tvůj život je tak perfektní, že? Tak co, jestli tě tvůj manžel podváděl. Muži podvádějí. Nejsi první žena, s kterou chlap zametl, a určitě nebudeš poslední. Smiř se s tím a přestaň cítit sebelítost. Nic nevíš o skutečných problémech, sedíš si tady ve svém velkém luxusním domě, díváš se na lidi z patra a soudíš je.“

            Nehýbu se, když je sleduji zmizet za rohem a do vstupní haly, Isabelle mi dá malý úsměv a mávnutí, jak jde. Slyším přední dveře se otevřít a zavřít, pak klesnu hlavou do rukou polykajíc slzy.

Lže. Musí lhát.

            Ale co když ne? Co když všichni opravdu ví pravdu? Budou vědět, že můj život není tak perfektní, jak jsem k tomu všechny vedla. Budou vědět, že Brian nejenže okradl své rodiče, ale že také vzal každý poslední cent, který jsme ušetřili během našeho manželství, nenechal mi absolutně nic, kromě malé hrstky kreditních karet, které jsou nebezpečně blízko k vyčerpání po šesti měsících užívaní, abych zaplatila dluhy a položila jídlo na stůl. Kdo sakra ona je, aby mi říkala, že nic nevím o skutečných problémech?

            Strávila jsem posledních třináct let jako manželka a matka, která se stará o lidi, které miluji, dělá všechno pro všechny ostatní, aniž bych myslela na sebe. Nemám práci, nemám peníze a nemám žádné marketingové dovednosti kromě organizování PTA prodávání domácího pečení a Halloweenských pouličních slavností.

            Vstávám z podlahy, uhladím si rukama předek mých světle modrých čajových šatů, než si převážu zástěru kolem pasu, razím do kuchyně s odhodláním.

            Dám na dortíčky polevu, které nejsou obludné, zorganizuji všechnu Halloweenskou dekoraci, zavolám sousedům a ujistím se, že si pamatují, které jídlo odsouhlasili, že donesou, když jsme měli sousedský sraz minulý měsíc a budu ignorovat všechno, co Ariel řekla. Nic nepopírám. Dělám, co můžu, abych udržela můj a dceřin život celý a to znamená byznys jako obvykle. Nepotřebuji nějakou bláznivou ženu, která říká, že spala s mým manželem, aby mi dávala špatné rady. Nic nezapálím, jako občas nižší třídy. Jedna hodina v Arielině přítomnosti a málem jsem nechala její špatný vliv, aby se o mě otřel. Je dostatečně špatné, že jsem nechala některé z jejích promiskuitních způsobů vetřít se do mě, myslet více než dvakrát na krásného cizince z ulice, který mě nesl ve své náruči a držel mě blízko té jeho svalnaté hrudi.

            Pro lásku boží, Cynthia, dáma by rozhodně neměla mít takové myšlenky o cizím muži, který není jejím manželem!

            Vzpomínám, že když jsem byla pár týdnů těhotná s Anastázií, měla jsem závrať a omdlela jsem v kuchyni, zatímco jsem chystala večeři pro Briana. Když jsem přišla k sobě, opíral se o pult s mobilem u ucha a telefonoval ohledně podnikání. Ani mi nepomohl z podlahy. Když jsem se zvedla na nohy a kontrovala se, jestli nemám nějaké modřiny nebo jiné zranění, konečně zavěsil a řekl rozptýleně „Promiň, to byl opravdu důležitý hovor. Už se zdáš být v pořádku. Kdy bude večeře?“

            Zapojuji mixér, začnu házet všechny ingredience na polevu do stříbrné mísy na mixování, když zarámovaná fotka Briana a mě ze svatebního dne, která je uprostřed ostrůvku, zachytí mé oko. Myslím na to, jak okouzlující byl, když jsem ho potkala.

            Já, osmnáctiletá, měla jsem dvě práce jen, abych byla schopna zaplatit nájem ve špatném bytovém komplexu, který nebyl o moc lepší než přívěs a stále jsem se těsně protloukávala. A on, senior na vysoké škole se svěřeneckým fondem, který mě zahrnoval dary a večeřemi v drahých restauracích, do kterých jsem si nikdy v životě nepředstavovala, že vejdu. Jak vešel na benzínku, kde jsem byla o víkendech pokladní, aby dotankoval a koupil balíček žvýkaček a pozval mě ven, než jsem mu to stihla naúčtovat. Jak mě strhl z nohou a slíbil mi svět, odstranil mé problémy a nechal mě zapomenout na minulost.

            Jak jsem otěhotněla po šesti měsících ve vztahu a musela se vzdát svých snů, že udělám něco podstatného se svým životem, i když jsem nevěděla v ten čas co. Jak jsem zastavila svůj život, abych vychovala naši dceru, když on pracoval dlouhé hodiny, učil se vše o Castle Creative. Jak jsem ho nechala nepřetržitě shazovat mé nápady, že půjdu na vysokou, abych získala titul, až bude Anastázie dost stará, protože říkal, že starání se o domácnost by měla být moje hlavní priorita. Jak, když jsem se pokaždé přihlásila na další charitu, organizaci nebo událost, protože jsem nesnesla být sama doma celý den, když byla Anastázie ve škole, nazýval mou páteř lámající stresující práci, kterou jsem dělala, jako  “roztomilé hobby“. Jak pokaždé, když jsem ho zpochybňovala, protože došel domů a byl cítit jako parfém někoho jiného, nebo nedošel domů vůbec, mi řekl, že jsem dramatická a nejistá.

            Jak jsem přišla před šesti měsíci domů a našla obálku obsahující rozvodové papíry na stole ve vstupní hale a jeho prádelník a jeho stranu skříně kompletně prázdnou. A jak bych se ani nezajímala, že mě nekontaktoval od toho dne, kdyby se alespoň uráčil spojit s naší dcerou během té doby.

Což neudělal.

            Což znamená, že jsem zaseklá v tomto očistci, snažím se nestarat a starám se až příliš o muže, který nás obě odhodil bez dalšího pohledu.

            Snižuji rychlost šlehače, zapnula jsem mixér a hlasité víření naplnilo místnost, když jsem se nahnula přes pult a popadla rámeček, abych zírala na pár na fotce.

            Než vůbec pomyslím na to, co dělám, mrštím rámeček do mísy, rychle otáčející šlehače rozštípají dřevo a roztříští sklo v hlasité kakofonii.

            Přepnu tlačítko na straně mixéru na nejvyšší rychlost, překřížím si ruce a dívám se dolů do mísy s úsměvem na obličeji, přemýšlím, jestli je někde v domě krabička sirek a uvědomuji si, že se mi trochu líbí vliv, který na mě Ariel má.