THND - EPILOG

Překlad: Lucianna

Niall seděl za svým stolem, snažíc se ignorovat píchání a pálení stehů v jeho rameni, když vyplňoval další formulář, který dokumentoval včerejší… událost. Ale jen dokud si nevšiml, že slunce zapadlo, což jak si uvědomil, byl důvod, proč těžko viděl, co píše. Opřel se zády v křesle a začal si protahovat paže za hlavu, jen aby si příliš pozdě vzpomněl, že svou pravou ruku nemůže zvednout ani tak, aby se poškrábal na nose.

Ale když zjistil, že nic neprotestuje, když si paže zkříží na hrudi, udělal prostě tohle a opřel se zády v židli, usmívajíc se při vzpomínce, na pohled, jak včera malá, bílá kulička chmíří, běží vedle Shepa po cestě, když on  a Birch, byli na cestě domů. Niall řídil – kulka sotva škrábla jeho rameno – a Birch začala skákat na svém sedadle a vykřikovat ó-můj-bože, při pohledu na svého milovaného mazlíčka.

Ten pes to zvládnul celou cestu kolem vjezdu do Nova Mare, a Niall pochyboval, že někdy vůbec zjistí, jak Shep zachránil Mimi ze spárů dalšího hanebného Leopolda. Všechno s čím mohli přijít, byla Jakeova zpráva, že viděl Shepa, který vypadal jako K-9 důstojník na misi, a běžel jižně po hlavní silnici městem, ani ne pět minut potom, co Birch zabočila na sever, na svou misi, zachránit svou matku.

Niall věděl, že psi mohou být vytrénovaní následovat stopu, dokonce i když pachová stopa cestuje hodiny v autě, pokud ne dny, ale co ho opravdu mátlo, bylo, že se Shep rozhodnul jít po Mimi, místo aby raději následoval Birch. Pokud ten děsivě intuitivní mizera, opravdu nevybublal z kouzelného potoka a nějak věděl, že Mimi na konci, se kterým se nemohli vypořádat, dokud nebyla Birch a Hazel v bezpečí.

A když mluvíme o kouzelných věcech, Niall spustil dolů přední nohy své židle, když se dveře stanice otevřely a Birch nakráčela dovnitř, na sobě odvážnou blůzu a těsnou minisukni, vlasy se jí pohupovaly ve volných vlnách a oči nalíčené tak, že vypadaly dvakrát tak velké; což všechno naznačovalo, že je ženou na mnohem zajímavější misi, dnes večer.

No, kromě toho zamračení na její tváři.

„Prodali ji. Věděla jsem, že nějaká hloupá turistka koupí moji kabelku přímo mě pod nosem. Merde, nejspíš je v letadle do zatraceného Německa, právě teď,“ Zastavila se před deskou stolu a zkřížila si svoje paže na – no, pod – zvednutými ňadry, a věnovala mu velmi-neďábelské našpulení rtů. „Byla to perfektní kabelka.“

„Kdy ses rozhodla, že je perfektní?“

Její zamračené-našpulení, se změnilo v zamračený pohled. „Někdy potom, co mi řeka spolkla mojí starou, perfektní kabelku.“ Naklonila hlavu. „Nemůžu si vzpomenout… Před kolika dny to bylo?“

„Podle mých výpočtů,“ řekl Niall, když se postavil, „před devíti dny a dvaceti lety.“ Sehnul se a vzal velkou papírovou tašku, kterou nacpal dnes odpoledne pod stůl a pustil ji na desku stolu. „Jak vypadala ta perfektní kabelka?“ zeptal se, ačkoliv pochyboval, že slyšela otázku, přes svůj křik a tleskání rukama a skákání nahoru a dolů ve chvíli, kdy spatřila logo uměleckého obchodu na tašce.

Chňapla jí ze stolu, vytáhla ven kabelku a nechala tašku spadnout na zem, ale přestala skákat a křičet, a zvedla ty své velké oči k jeho a opravdu se snažila usmát. „D-díky, Nialle. Je krásná. Jo, je to opravdu krásná kabelka.“

„Jo, perfektní kabelka pro, Hazel, neřekla bys? Bude se jí taky líbit, ne?“

Birchiny tváře zrudly o tři odstíny víc, než byla její rtěnka. „Bude ji milovat,“ zašeptala, šla a zvedla papírovou tašku. Strčila kabelku dovnitř a přešla zpátky, ale zastavila se při jejím pokládání, když spatřila druhou velkou tašku, která se magicky objevila na stole.

Niall čekal jeden úder srdce… dva… tři…

A pak skočila – po tašce, ne po něm – ale čekala, než vytáhla ven tu perfektní kabelku, než začala ječet a skákat nahoru dolů znova a přidala ó-můj-bože, jak zvedla kabelku ke svým zvednutým ňadrům, jako by to byl dlouho ztracený milenec.

Ok tedy; bod pro, Hazel – což byl důvod, proč taky dostane kabelku.

Protože to byla Hazel, kdo vysvětlil Niallovi právě dnes ráno, že i přes všechen její postarej-se, jdi-mi-z-cesty, nebuď-tak-otravný postoj, a přes její schopnost rozebrat, sestavit a střílet s jakoukoliv zbraní, kterou vyrobili, je Birch v srdci nadšenou dívkou a zcvokne (Hazelin termín) nad vším ženským, co zachytí její oko.

A tahle konkrétní kombinace, bylo to, proč se Niall zcvoknul do Brich.

Hazel, mu také osvětlila, miluji-nenávidím, vztah její dcery ke zbraním, když to vypadalo, že každý víkend, ty čtyři roky, co žila se svým otcem a pak jeden víkend v měsíci, posledních jednadvacet let, bral Claude Birch na střelnici, aby si zastřílela z každého modelu zbraně, ke kterému se dostal. Hazel, pokrčila rameny a říkala, že předpokládá, že pětadvacetiletý voják, nevěděl, jak jinak se sblížit s předčasně vyspělou, šestiletou dívkou. A pak dodala, že každý druhý návštěvní víkend, Birch tahala svého otce na nejdražší pozůstalostní aukce, takže Claudeův malý, předměstský dům, byl vyzdoben pěkně drahým nábytkem.

A pak jeho mazaná sekretářka – která nemohla vyplnit policejní formuláře, se dvěma vykloubenými a zavázanými prsty – náhodou zmínila, že jedna konkrétní kabelka, sedící v jistém uměleckém obchůdku, zachytila pozornost její dcery. Ta žena ovšem nezmínila, že stojí víc jak týdenní plat šéfa policie – dvakrát, protože dost dobře nemohl Hazel koupit levnější, děkovný dárek.

Niall byl tak zaneprázdněný poplácáváním sám sebe po zádech, že málem propásl náhlé ticho, a byl sotva připraven, když Birch, skočila znova – tentokrát na něj. No, ona vyskočila na stůl – Bože, ta sukně byla krátká – a opatrně ho objala pažemi kolem jeho levého ramene a hlavy, a políbila ho jako žena na smyslné misi.

„Kolikery kalhotky máš pod tou sukní?“ zeptal se, když ho nechala nadechnout, ve snaze zjistit, jak dlouho mu bude trvat, než se do nich dostane.

„Žádné,“ zašeptala mu do úst, těsně předtím, než ho políbila znovu.

Ok tedy; jelikož měl stále jednu fungující paži, použil ji Niall, aby ji zvednul ze stolu a vyrazil k zadržovací cele, ale otočil se a zamířil ke dveřím, aby je zamknul, jenže zastavil, když Birch, vytáhla svůj jazyk z jeho úst a řekla, aby zastavil.

„Ještě ne,“ zachraptěla. „Ne… tady.“ Vykroutila se, aby ji dal dolů, a ve chvíli, kdy jí neochotně vyhověl, dala svou perfektní kabelku zpátky do tašky, vzala Hazelinu a nacpala je obě zpátky pod jeho stůl. „Vrátím se a vyzvednu je… později,“ řekla, přešla k němu – zatímco si přejela svým, sexy malým jazykem po svých sexy, vlhkých rtech, jak si Niall nemohl nevšimnout – pak vklouzla rukou do jeho a zamířila ven ze dveří. „Je krásný večer. Pojďme se projít.“

Niall použil volnou ruku, aby si zatáhl za nohavici, zatraceně šťastný, že je venku tma.

„Myslela jsem, že Sam začne plakat,“ řekla Birch, když ho vedla uličkou, „když zjistil, že ten Bastard, zničil ta DVD.“

„Jo. Jo,“ zopakoval Niall méně napjatě, když se přestal šourat, aby viděl její roztomilý, malý zadeček, a pohnul se vedle ní. „Sam doufal, že budou mít informace, které by mohly srazit Leopoldovu dynastii.“

„Myslíš, že když mu dám kopie, které jsem udělala, vynahradí to ten jeho ztracený vysílač?“

Niall je oba zastavil a jednoduše na ni zíral, přemýšlejíc, jestli to ona, nevybublala z nějakého čarodějnického kotle. „Kriste, děsíš mě,“ zamumlal a znovu se rozešli.

„Hej, chtěla jsem je použít jako páku, kdyby nefungoval ten prsten. Ne, tudy,“ řekla a táhla ho směrem k silnici, když vyrazil po chodníku. „Projděme se v parku,“ dodala a její hlas mu zněl trochu chraplavě. „Shep učí Mimi plavat,“ řekla rychle, když přešli silnici. Odfrkla si. „Což jen ukazuje, jaké bláznivé věci holka udělá, aby zaujala chlapa, protože Mimi nesnáší, mýt mokrá. Když mluvíme o zaujetí,“ pokračovala, když vyrazili po cestě, vedoucí do parku, „vypadá to, jako by u nás v domě vybouchlo květinářství. Táta a Sam, oba posílají mámě obrovské kytice, a oba se ukázali dnes večer, aby se podívali, jak se jí daří.“ Další odfrknutí. „Mluvme o trapné situaci. No, pro tátu a Sama; máma prostě pokaždé přibelhala do mé ložnice, když jsem se… oblékala, protáčela oči a předstírala, že ji všechna ta pozornost nelichotí.“

Zastavila je na konci cesty a rozhlédla se po těch pár turistech, kteří také využívali krásný večer, aby si užili park.

„Tady je volná lavička,“ řekl Niall, ukazujíc doprava. „Je to dost daleko hluku padajících vodopádů, takže můžeme mluvit.“

Ona se otočila doleva, na klikatou cestu. „Myslím, že je pár laviček blízko paty vodopádů,“ řekla, a znovu zněla – ne úplně chraplavě. Spíš jako starostlivě. Jo, vypadalo to, že si dělá starosti s… něčím.

Musí to být něco opravdu znepokojujícího, když mu zapomněla dát co proto za to, že si zkusil koupit cestu do jejích kalhotek, velmi drahou kabelkou.

Najednou zatočila z cesty, chladná mlha je pomalu obklopila, dokud nebyla tak silná, že málem přišli o všechno světlo z pouličních lamp v parku. „Myslela jsem, že je tady někde lavička,“ řekla a pustila mu ruku. Vyskočila na mokrou lavičku, takže byla s ním tváří v tvář – což jí umožňovalo lehce obtočit své paže kolem jeho krku, aniž by nějak zatížila jeho rameno.

Ale místo aby ho políbila, jak očekával, když ji přitáhl do náruče, opřela si čelo o jeho. „Pamatuješ si včera, když jsi řekl, že sis myslel, že už nikdy nezjistíš, jaké to je být zamilovaný?“ zašeptala tak, aby to jen on slyšel přes řev vodopádů.

„Pamatuji.“

„Bylo to… říkal jsi tím, že teď víš, jaké to je, protože… mě miluješ?“

„Jo,“ řekl a sám zněl trochu chraplavě.

„Ale proč?“ napůl zašeptala a napůl vykřikla. „Jsem panovačná a hádavá, a opravdu mě otravuje, když se mnou lidi nesouhlasí. Vždycky chci, aby bylo po mém, jsem výbušná a hodně kleju, a… a… Jak může tak staromódní muž jako ty, milovat někoho jako jsem já?“

Niall projel prsty jejími vlasy, když se zkusila znovu opřít o jeho čelo. „Možná jsem si všimnul tvých nádherných očí a sexy malého zadečku, nejdřív, ale byla to tvoje sebejistota, houževnatost, tvé odmítání vycouvat, když víš, že máš pravdu, co mě okouzlilo. Líbí se mi, že nikdy neskrýváš své pocity, takže vždycky vím, jak si stojím. Líbí se mi tvoje upřímnost a tvá loajalita – ke tvé mamce, ke Claudeovi, tvým klientkám. Ke mně. A všechno to přichází s přidaným bonusem, že je to zabaleno do krásného těla.“ Opřesl si s povzdechem své čelo o její. „Zamiloval jsem se do ďáblice.“

Niall cítil, jak se zhluboka nadechla, než zvedla hlavu. „No, náčelníku MacKeage,“ řekla napjatě, „nevím, jestli jste si toho všimnul, ale jsme dva lidé, kteří náhodou stojí v mlze Spellbound Falls.“

„Náhodou, jsem si všimnul.“

„A jestli domu dobře rozumím, pokud se právě teď políbíme, měli bychom se zamilovat oba dva.“

„Jo, tak to tvrdí legenda. Ale,“ dodal, když ho chtěla začít líbat, „jsem si dost jistý, že oba lidé musí věřit v magii, aby legenda fungovala. Věříš, lass, že existuje magie, silná natolik, aby pomohla dvěma lidem, kteří k sobě osudově patří, bez ohledu na to, jestli je rozděluje vzdálenost, nebo dokonce čas, aby našli jeden druhého?“

„Nevěřila jsem, dokud jsem se nepřestěhovala do malého města uprostřed ničeho a nezjistila, že bydlím v sousedství tohoto, opravdu úžasného Skota. A ve skutečnosti ho právě teď políbím, přímo tady v mlze, a hádám, že uvidíme, jak silné to kouzlo je, ne?“

A políbila ho, a Niall by přísahal, že slyšel tichý smích, v řevu vodopádů – který zněl podezřele stejně, jako jeden starý kouzelník, kterého znal – když mlha, která je obklopovala, zazářila světly tisíci světlušek.

Ale když spustil ruku, aby si přitáhl Birch více k sobě, ta lass se zaklonila, jen tak, aby mu viděla znovu do očí, a Niall si nemohl pomoct, ale všiml si, že ty její, svítí neplechou.

„Víš,“ řekla a rychle skenovala oblast okolo nich, než naklonila hlavu a blýskal po něm ďábelským úsměvem. „Přemýšlím, jestli existuje taky legenda o tom, co se stane, pokud se dva lidé, budou v mlze Spellbound Falls, milovat.“

Niall se také rychle rozhlédl, pak zvedl Birch, takže mu omotala nohy kolem pasu, a šel hlouběji do lesa, najít nějaké méně vlhké místo, bez toho, že by té lass chtěl říct, že takové opravdu odvážné – nebo velmi hloupé – páry, nejspíš o devět měsíců později zjistí, že mění plínky.

KONEC…

Takže holky, to byl poslední díl série Spellbound Falls a já doufám, že jste si ho užili. Teď se vrátím na Vaše přání k sérii Highlanders, kde není v češtině poslední díl a vrhnu se na něj. Kdy bude hotový, si netroufám odhadnout, uvidíme, jak to půjde, čeká mě léto plné pečení, takže času bude méně.

Děkuji všem za komentáře a budu se těšit u dalšího překladu!!!

Luciana