THND - 23. kapitola

Překlad: Lucianna

Niall položil mobil na stůl a položil si hlavu do dlaní, jak bojoval se starým známým pocitem úzkosti, než ho to znehybnilo a on znovu zjistil, že uvažuje o tom, proč ho sem Titus přivedl. Vzhledem k tomu že ten starší theurgist, měl přístup k veškerému vědění a času, věděl, že tenhle den přijde? A bylo možné, že proto, že nemohl zasahovat, rozhodnul se Titus před dvěma lety, pozvat Niall do tohoto století, pak navrhnout Duncanovi, že by mohl být dobrým policejním šéfem, jednoduše proto, aby byl tady, ve Spellbound Falls, v tenhle konkrétní den?

Ale Svatý Kriste, proč on? Bylo spousta mužů, žijících v tomhle století, kteří byli bezpochyby lépe připravení, vypořádat se s Leopoldovými. Silná ruka s mečem, byla vedle technologií k ničemu. Sakra, jeho meč byl sotva efektivní proti bandě tupých démonů.

Mnoho moderních problémů, může těžit ze starodávného pohledu, řekl Titus, což může znamenat jediný rozdíl, mezi úspěchem a selháním.

A Niall právě řekl Birch, že opravdu nechce být na straně poražených a slíbil jí, že dostane Hazel zpátky… ani ne za sedm hodin a se všemi prsty. To bylo dost vychloubačné na muže, který nedokázal ani uhlídat sedmnáctiletou lass, aby neproklouzla do vysokohorského údolí pro svatební kytici a pak selhal, když ji nenašel dřív, než vykrvácela k smrti.

Niall si pamatoval, že Nicholas říkal, že Mac nemohl donutit Duncana a Peg, aby se zamilovali, ale nic nezastavilo toho čaroděje, aby nenašel způsob, jak dát dohromady dva lidi, o kterých věděl, že patří k sobě.

A Titus vypadal neobvykle zaujatý Niallovou oblibou slečny Callahanové.

Mohla být Birch, jeho osudem? Mohl mocný čaroděj manipulovat i sám čas, aby dal obyčejnému smrtelníkovi druhou šanci? Nebo to bylo o tom, že Birch, potřebovala druhou šanci?

A nebylo to jedno? Protože ať už z jakéhokoliv důvodu, on byl tady.

A stejně tak Leopoldovi.

Ale na rozdíl od doby před devíti sty lety, když ani nevěděl, že Simone, bojuje o život s divočákem, moderní technologie nejen umožňovala, Birch, aby mu řekla, že je v nebezpečí, také jim dovolovala zůstat v kontaktu, když budou bojovat proti nepřátelům společně.

A má teď zbraň, mnohem efektivnější, než meč.

Niall zvedl hlavu a zíral na svůj telefon, přemýšlejíc o jedné přesné a bezohledné zbrani konkrétně. Jo, možná by mohl využít svou svobodnou vůli, kterou jsou Titus a Mac tak odhodláni bránit, a cítit se svobodný, požádat moderního boha – který nevypadá, že by měl problém se osobně zapojovat – o pomoc.

No, za předpokladu, že najde způsob, jak toho bastarda kontaktovat.

Protože i když, jak Nicholas zjistil, Telos dával přednost technologii jeho éry, ale zatím nedal nikomu své telefonní číslo. A stejně jako Oceanovi, nový kouzelník lidstva, chodil okolo v lidské podobě, což znamenalo, že Niall mohl projít kolem Telose na chodníku, aniž by to věděl. Sakra, možná s ním i mluvil.

Už přes týden přemýšlel, jak mohl Telos náhodou být na břehu řeky v ten samý moment, kdy byla Birch, vytlačena ze silnice. Nebo jak mohl vědět, že Foster Graves leží umírající pod svým autem, nebo že lesní požár se vznítil dvacet mil odtud. Sakra, ten bastard dokonce věděl, že ta nová entita, má v úmyslu se zjevit tu noc na ostrově.

Tak proč Telos neintervenoval, když Leopoldovi, brali Hazel? Pomáhal jen tehdy, když byl v benevolentní náladě? Nebo jen když to sloužilo jeho plánům?

Niall zvedl obálku, kterou mu Sam přinesl dnes ráno, otevřel ji, poklepal s ní a nechal prsten, který dal orel Birch, spadnout do dlaně. Povzdechl si, doufajíc, že Telos nebude v jednom ohledu jako Oceanovi, což byl zvyk, dávat nejasné nápovědy a chodit kolem horké kaše, místo aby rovnou přišli a řekli, co znamenají.

Určitě mocný, moderní bůh umí psát; ten bastard mohl aspoň nechat zprávu u toho prstenu, místo aby je nechal ztratit dva dny…

Niallův mobil zacinkal, indikujíc, že přišla zpráva, a on položil prsten a zvedl telefon, a zamračil se, když neviděl číslo na displeji. Odemknul obrazovku, přemýšlejíc, že by to mohlo být Birch, jen aby ztuhnul, když četl text.

I když je to technicky správné, nelíbí se mi, být nazýván bastardem.

Kurva. Ten bast-Telos, mu píše.

A ačkoliv je bolestné to přiznat, zjistil jsem, že souhlasím s velkým Titem Oceanem… v tomhle případě. Takže jelikož jsem slyšel, že všichni potřebují důvod, vylézt každé ráno z postele, nepřipojil jsem zprávu, protože jsem si myslel, že by sis měl taky zasloužit vzduch, který dýcháš, tím, že zachráníš svou slečnu Callahanovou a Hazel, sám. A jelikož ochrana, je něco, co vypadá být tvou osobní hrdostí, taky jsem ti nechtěl vzít slávu. Ale nevadilo by mi připojit se k téhle jízdě a možná budeš natolik velkorysý, že mě necháš podat… pomocnou lidskou ruku?

Kurva! Niall namačkal písmena. Ty zatraceně čteš moje myšlenky?

Ne přesně, nebo úplně. Ale stejně jako tvůj věrný první důstojník, můžu se napojit na tvou energii – která v tuhle chvíli z tebe vybuchuje jako sopka. Jsem si jistý, že sis všimnul Shepova záhadného zvyku, objevit pokaždé, když se tvoje nálada zhorší? No, z důvodů, které zná jen on, to zvíře si vybralo napojit svou energii na tvou. Neboj se, MacKeage; jen s malým úsilím můžeš kontrolovat, kdy chceš, abych znal tvé myšlenky. Ale tak, tohle je jednadvacáté století; můžeš mi vždycky prostě poslat sms. Nemám konkrétní číslo, ale ty – a jen ty – mě najdeš ve svých kontaktech.

Niall psal znova. Kde je Hazel?

Opravdu jsi ochotný riskovat Tituv hněv, ignorováním té jediné věci, jejíž ochranou strávil celou svou existenci, tím, že mě požádáš, abych v této věci přímo zasáhl?

Niall psal, Cokoliv, co přivede Hazel zpět.

Tvé dědictví se ukazuje, příteli. Je mi líto, ale vypadá to, že já nejsem ochotný riskovat rozpoutání mytické války – zatím.

Niall zíral na obrazovku, nerozhodný, jestli se Telos prostě baví pohráváním si se smrtelníky, nebo jestli něco – nebo někdo mocný – ho nutí se držet dál.

Bylo to jedno, protože ani jedno mu nijak nepomůže, takže se Niall postavil a napsal, Polib si prdel, bastarde, zmáčknul tlačítko odeslat a strčil mobil do kapsy.

Vyšel na verandu, čekajíc na Shepa, a zíral na Bottomless, když přemýšlel o svém problému – klidně, aby nevysílal energii, jako vybuchující sopka. Nakonec se rozhodl pro plán, jaký jen mohl, aniž by úplně znal nepřítele, pak Niall vytáhl telefon a otevřel časovač, který si nastavil ihned po telefonátu od Birch, a viděl, že jsou na šesti hodinách a padesáti třech minutách.

Zavřel odpočítávaní a zavolal Samovi. „Říkal jsi mi jednou, že existuje něco, jako elektronické sledovací zařízení,“ řekl bez úvodu, když to Sam zvednul, „že je dost malý, aby se schoval na osobě… nebo na psovi?“

„Zřejmě ano,“ řekl Sam ostražitě. „Proč?“

„Nemáš náhodou nějaké?“

„Vlastně ano, mám. Proč?“

„Můžeš ho sem dostat za… Patnáct minut je všechen čas, který ti můžu dát.“

„Proč?“

„Leopoldovi mají, Hazel, a začne přicházet o prsty za méně než sedm hodin, pokud Birch nenajde a nevrátí jim dvě DVD. Všechno vysvětlím, až mi přineseš to sledovací zařízení.“

„Budeš ho mít za pět minut.“

Niall sklonil telefon, našel Jakeovo číslo a zavolal mu. „Jak přesně dobrý jsi ve splývání s okolím,“ zeptal se, když to Jake zvedl, „ve městě, kde jsi teď přes týden?“

Niall slyšel v uchu těžký povzdech. „Obelhal bych vlastní matku, kdybych musel. Proč?“

„Jak dlouho ti bude trvat, než se přeměníš v turistu?“

„To záleží. Běloch – tři hodiny. Starý černoch – jednu. Proč?“

„Máš třicet minut, abys splynul tak, abys oblbnul mě. Napiš Samovi, až se dostaneš do Trading Post jako turista, a on tě zasvětí do toho, co se děje. A Jakeu? Ujisti se, že v tvém převleku bude místo na pár zbraní a dostatek munice, na vypořádání se s armádou dvou tuctů.“

Jeden úder srdce ticho a pak, „budu vyzbrojený na medvěda.“

Niall zavolal Colea a požádal ho o to samé, ale dal mu čtyřicet pět minut, aby přijel z Turtleback. Znovu sklopil telefon, právě když Shep přiběhl uličkou, dal si moment na uklidnění a zavolal Claudeovi. Jejich rozhovor nebyl tak stručný. Niall vysvětlil, co objevil Sam, stejně jako situaci Hazel a Birch. A jak očekával, Sam byl napůl cesty z kolonie, v době kdy končili rozhovor a souhlasil, že bude mít oči i uši otevřené, při sezení v Bottoms Up, dokud nedostane znamení, že se přemisťují.

Niall zavolal Duncanovi a Alecovi, vysvětlil co se děje a co od nich chce a právě dokončil hovor s Nicholasem, když Sam – velmi agresivně, takže jeho kulhání bylo sotva znatelné – kráčel uličkou.

„Přinesl jsem ještě něco trochu jiného,“ řekl Sam, když prošel kolem Niall na stanici. Položil malou krabici Drunken Moose na stůl a otevřel ji, vytáhl kompaktní pistoli a zvedl ji. „Když ses ptal, jestli je sledovací zařízení dost malé, aby se schovalo na psovi, předpokládal jsem, že Shep ho ponese. Co takhle ji taky připevnit pod vestu, pro případ, že by se dostal dost blízko k Birch, nebo Hazel, aby ji vzaly? Předpokládáš, že některá z nich umí použít zbraň?“

„Shep ponese vysílač Birch do útulku, kde hledá dvě DVD, která Rabideu schoval v jejich věcech. Můj plán je, aby ona měla sledovací zařízení na sobě, až půjde vyměnit disky za Hazel,“ vysvětlil Niall. „A podle mého největšího vědomí, Birch má averzi ke zbraním.“

Sam se napjatě usmál. „Vsadím se, že přijde na chuť téhle opravdu rychlé, když zjistí, že to může zachránit život její matce.“

Niall se podíval do krabice a pokrčil rameny. „Nevidím důvod, proč nezahrnout pistoli. To je ten vysílač?“ zeptal se, ukazujíc na malé, černé zařízení, ne větší, než zapalovač cigaret.

„To je ono,“ řekl Sam, vyndal vysílač a zvedl ho.  Odfrknul si. „Můžeš vzít špiona ze hry, ale zjevně nemůžeš vzít hru ze špiona. Rád držím krok s nejnovějšími hračkami. Tenhle umožňuje komukoliv s kódem, ho sledovat na smartphonu, takže všichni uvidíme, kde je Birch v reálném čase. A nejlepší část je, že tenhle malý prevít, není ničím omezený, protože pracuje bez satelitů.“

„Hop, Shepe,“ řekl Niall, a poklepal na vršek stolu. Pes vyskočil nahoru, očichal krabici Drunken Moose, pak tiše stál, když Niall sundával jeho vestu. „Je tu kapsa na každé straně vesty,“ pokračoval Niall, signalizujíc Shepovi, aby seskočil, pak položil vestu na stůl. Rozepnul jednu z kapes, strčil dovnitř pistoli a pak ji zase zapnul. „Jo, pošleme, Birch pistoli, když vidím, že kapsa není viditelně vyboulená, zvlášť z dálky ne.“

Vytáhl pistoli, vysunul zásobník, zkontroloval, že komora je prázdná, pak vrátil zásobník zpátky a dal zbraň zpátky do kapsy – celou dobu si uvědomoval, že si Sam hraje s vysílačem. Niall pak zvedl Leopoldův prsten, rozepnul další kapsu a strčil ho dovnitř.

Sam si přestal hrát a zvedl obočí. „Jsi velkorysý, vrátit jim prsten, když už jsi v tom.“

„Birch ho použije k vykoupení času, abychom se mohli dostat na pozice.“ Niall se podíval na vysílač, který Sam držel. „Je připravený?“

„Zapnutý a funkční.“ Sam ho položil na stůl a zvedl ruku. „Dej mi svůj telefon, abych ho mohl naladit na vysílač.“ Pak vzal z kapsy svůj vlastní telefon a vyměnil ho za Niallův. „Jdi na to, a dívej se na můj, zatímco naprogramuji tvůj. Měla by tam být cinkající tečka z našeho místa na mapě.“

Niall se podíval na mapu severozápadní poloviny Bottomless a viděl malou modrou tečku, blikající v centru Spellbound Falls.

„Můžeš si to přiblížit a oddálit prsty,“ pokračoval Sam, jak pracoval na Niallovu telefonu. „A přeskakovat sem a tam z mapy na satelitní fotky. Cole a Jake už mají tuhle aplikaci ve svých telefonech, takže jim dám jen kód.“

„Duncan a Aleck jsou na cestě, stejně jako Claude St. Germaine,“ řekl Niall. „A Nicholas bere Rowana, Micaha a Danteho. Chci, aby všichni byli schopní stopovat Birch, jelikož se k ní budeme pravděpodobně přibližovat z různých směrů.“

Sam přestal klepat na obrazovku a vzhlédl. „MacKeagové a bojovníci z Atlantidy, proti Leopoldům; vsadím se, že je těžké uvěřit,“ řekl suše, „že i devětset let po tvém narození, máme stále klanové války.“

Niall si odfrknul a položil Samův telefon na stůl. „Z toho, co jsem četl, nemůžu uvěřit, že se lidstvo ještě dosud nevymazalo samo z existence.“ Zvedl vysílač a krátce si ho prohlédl, pak ho strčil do stejné kapsy jako prsten a zapnul zip. Znovu poplácal desku stolu. „Shepe, nahoru.“

„Abych si to ujasnil,“ řekl Sam. „Řekneš Shepovi, aby šel za Birch a on zamíří přímo k ní, aniž by se nechal rozptýlit nějakými turisty, kteří budou jíst hot dog, nebo roztomilým pudlíkem, který na něj zamává ocasem? A nikdy neměl žádný výcvik?“

Niall položil Shepovi vestu na záda a upevnil popruhy. „Zdá se, že ví, kdy je situace opravdu vážná.“ Spokojený s upevněním vesty, se pohnul, aby pohlédl přes Samovo rameno. „Můžu ho už poslat k Birch, nebo potřebuješ přístup k vysílači?“

„Ne, jsem v pohodě. Tady, podívej, už bliká na tvém telefonu.“

„Je vysílač voděodolný?“

„Jasně,“ řekl Sam, mračící se na Shepa, který stál s nosem přitisknutým na dveře. „Ale nevím, jestli přežije slanou vodu, pokud chceš, aby se dostal do útulku z pláže.“

„Ne. Nikdo z Leopoldů nebude cítit nic podezřelého na psovi, který se ukáže doma uprostřed dne.“

„Nepřipojíš k tomu vysílači zprávu, vysvětlující Birch, co má udělat?“ zeptal se Sam a podal Niallovi jeho telefon.

„Ten chlap, co velel přepadení, rozbil její telefon a dal jí svůj, o kterém tvrdí, že ho může monitorovat,“ řekl Niall, šel ke dveřím a otevřel je. „Volala mi z telefonu, který měla pro klientky, ale musela jít mluvit do podkroví, protože má strach, že možná dali odposlouchávací zařízení do domu. Zavolám jí na její telefon a všechno vysvětlím.“

„Ať si dá vysílač někam na tělo, místo aby ho prostě dala do kapsy,“ řekl Sam, následujíc ho na verandu. „Ale jen ho nacpat do podprsenky, není dost bezpečné; musí ho přilepit.“

Niall klesl na jedno koleno a přitáhl si Shepa k boku. „Běž za Birch,“ řekl psovi do ucha. „A zůstaň s ní. Běž za Birch a zůstaň,“ zopakoval v Gaelštině, uvolnil paži a pak se postavil, když Shep sletěl z verandy, aniž by se obtěžoval se schody.

„Viděl jsem spoustu K-9 vojáků, a agentů, v mé době,“ řekl Sam, když oba sledovali psa, běžícího uličkou. „Ale zdá se, jako by Shep intuitivně věděl, co od něj chceš.“ Přimhouřil oči na Nialla. „Nevybublal z kouzelného pramene, nebo tak něco, že ne?“

Niall často přemýšlel nad stejnou věcí. „Ne, vyklouzl zpoza stromu, ke kterému byl přivázán, u domu muže, o kterém jsem slyšel, že prodává člun.“

„Nech mě hádat; místo toho jsi koupil psa.“

Niall se podíval na svůj mobil. „Jo, něco takového,“ zamumlal, sledujíc pulsující tečku na mapě, běžící kolem kostela a jak potom zabočila na Whisper Cove cestu.

*****

Birch dokončila prohlídku zadní a spodní části šuplíku komody, s kletbou ho odhodila pryč, pak si sedla zpátky na paty uprostřed toho nepořádku, který udělala v matčině pokoji během třicetiminutového běsnění. Zatraceně, celé to dělala špatně. Místo toho, aby se chovala jako panikařící maniak, potřebovala přemýšlet, jako debilní zločinec. Takže, kdyby byla Jaques Rabideu, kam by schovala dva tenké disky?

No, pro začátek, neukryla by je někam, kde se její manželka pohybovala v každodenním životě, což znamenalo, že nebudou v šuplících, nebo skříních, nebo v žádné krabici, které ona Hazel balily. Ne, schovala by je do konstrukce domu – kromě toho, že ten debil, to neudělal, očividně.

„Ne, to bych neudělala,“ rozhodla se, Birch, nahlas. „Domy mohou shořet, takže bych chtěla, abych mohla DVD lehce popadnout uprostřed noci, pokud by dům začal hořet. No, pokud bych nenašla způsob, jak je propašovat do manželčina depozitu.“

Ale Hazel, nikdy nechodila do banky, pokud nebyla Birch s ní, a pak obvykle jen kvůli výměně nějakých šperků. Pche, její máma nechtěla ani klíč od bankovní schránky, takže Rabideu nemohl přemluvit Hazel, aby mu ho dala. A teď, když o tom tak přemýšlí, nejspíš by je nedal ani do své schránky, protože by chtěl rychlý přístup k diskům, kdyby je potřeboval na… cokoliv.

A to přivedlo Birch zpátky k její sebrat-a-jít teorii.

DVD jsou v něčem mobilním, nebo v něčem v dohledu, co může být v jednoduchém dosahu při krizi. Ale musí to být něco, s čím Hazel nehýbe moc často, pokud vůbec. Takže co si přivezli sebou z Montrealu?

Oblečení, většinou. Několik krabic akademických knih a románů. Jejich nábytek z ložnice, s představou, že uvolní postele pro klientky. Darovaly útulku nábytek z obýváku, spolu se dvěma televizemi, knihovnou a moderními hodinami po dědovi, které vůbec neladily se stylem domu.

Sebrat a jít…

Birch, vyskočila na nohy a běžela nahoru a do obýváku, kde se zastavila a rozhlédla se po něčem mobilním. Žil Rabideu s Hazel dost dlouho na to, aby zjistil, že ta žena mění nábytek tak často, jako lidé mění pneumatiky na autech? Protože pokud ne, mohl je schovat do něčeho, co nyní stojí v něčím zatraceném domě. Protože pokaždé, kdy některá z matčiných charit, měla aukci, Birch, přijela domů a našla nový gauč, nebo křeslo, nahrazující ty, které Hazel darovala. A pokud se někde blízko otevřel azylový dům, jedla plastovými vidličkami z papírových talířů, dokud Hazel nenahradila jejich stříbro a čínský porcelán – které svobodné matky, nebo teenageři u pěstounů, nejspíš házely do myčky.

„Prosím, neschovávej ty disky do nábytku,“ zašeptala, Birch, a došla k jednomu z konferenčních stolků vedle gauče. Zvedla lampu, která měla stojánek ve velikosti DVD, obrátila ji vzhůru nohama a použila nehet palce, aby odloupla plstěné dno, aby odkryla… nic, kromě drátů. Zvedla stolek, aby se podívala, jestli není něco přilepené pod víkem, udělala to samé s druhou lampou a stolkem, pak zkontrolovala další stolek – znovu nenašla nic. Vytáhla z pohovky všechny polštáře, převrátila ho na záda a prohlédla spodní stranu.

„Merde,“ zavrčela a přešla k hodinám. Otevřela oboje malá, postranní dvířka, aby prohlédla mechanismus, zkontrolovala vysokou skříňku z venku i zevnitř, pak opatrně naklonila tu zatracenou věc a skrčila se, aby přejela rukou po spodku – přestože zjistila, že to není úplně seber-a-běž, skryté místo.

Ale zatraceně, nenechá nic náhodě, i kdyby to znamenalo otevřít každou zatracenou knihu, kterou vlastní a rozpárat každý zatracený kousek nábytku. Přešla ke knihovně, která by, podle Hazel, měla přijít do obýváku a měla ji už naplněnou neakademickými knihami, a posadila se na konec konferenčního stolku a vytáhla ven knihu, obrátila ji hřbetem nahoru a prolistovala stránky, pak ji hodila na podlahu, aby se jí nestalo, že bude prohledávat některou dvakrát.

Právě se natahovala pro další knihu, když překvapeně vyskočila, a sotva potlačila zalapání po dechu, když se plácla do vybrujícího prsa. Vytáhla telefon útulku z podprsenky, přijala hovor a zvedla ho k uchu. „Hmm,“ zahučela šeptem, zakrývajíc si ústa volnou rukou. „Nech mě doběhnout do podkroví, abych…“

„Ne, jen musíš poslouchat. Nebo jelikož mám představu, že tam nahlas kleješ poslení půl hodinu, co kdybys prostě řekla merde místo ano a maudit místo ne?“

„Merde,“ zavrčela, Birch, nahlas a vysloužila si tím malý smích – což Niallovi vysloužilo body za to, že byl tak silný, pevný a u jejího ucha.

„Shep je skoro tam. Polož telefon na kuchyňský stůl, ale nech hovor běžet, pak běž na verandu a udělel tu show, jak jsi potěšená, že ho vidíš a vezmi ho dovnitř. Pak ti řeknu, co ti přinesl a co s tím vším máš dělat.“

Birch, popadla knížku z podlahy a pustila ji na konferenční stolek za sebou, takže to udělalo ránu. „Merde,“ zavrčela, když si stoupla a zamířila do kuchyně.

Nedošla ani ke dveřím, když uslyšela ostré štěknutí – Niallův povzdech indikoval, že to také slyšel. Položila telefon na stůl, odemkla a otevřela dveře a vyšla ven – a nechala vnitřní dveře otevřené. „No ahoj, chlapáku. Jsi dneska brzo doma,“ řekla a klekla si, aby ho objala, pak ho objala pevněji, když jí začal olizovat tvář. „Och, Shepe, tvé načasování nemohlo být lepší. Znáš tu paní, co tu byla se svou dcerou? No, ta mrcha ukradla Mimi!“ vykřikla nahlas a zabořila tvář do jeho krku. Birch, se postavila, krátce se rozhlédla po dvoře a otevřela síťové dveře. „Pojď, Shepe. Pojď dovnitř a dělej mi společnost, zatímco rozpárám tenhle dům,“ dodala a šla dovnitř za psem.

Zavřela a zamkla vnitřní dveře, pak přeběhla a zvedla telefon. „Och, ano, jsi tak hodný kluk,“ řekla Birch do telefonu, takže Niall věděl, že je zpátky. „Chceš sušenku? Ty… můžeš dostat jednu z Miminých,“ řekla napjatě.

„Na každé straně vesty, je kapsa,“ řekl Niall a přešel rovnou k věci. „V jedné je malé sledovací zařízení, které potřebuji, abys měla na těle, na nenápadném místě. V podprsence, možná,“ dodal a zněl trochu nevrle. „Ale Sam říká, abys ho přilepila, aby nemohl vyklouznout, když se předkloníš. Rozumíš?“

„Merde, Shepe, ty jsi spoknul tu sušenku, aniž bys ji chutnal.“

„Ve stejné kapse je prsten, který ti dal orel. Chci, abys ho vzala sebou. Teď proč,“ pokračoval rychle, zjevně čtoucí myšlenky. „Když se setkáš s tím bastardem a potom, co mu dáš disky, chci, abys mu ukázala prsten a řekla mu, že jsi ho našla v malém plátěném pytlíku, ve šperkovnici tvé matky. Pak se zmíníš, že v tom sáčku byla taky fotka, jak Leonard Struthers líbá ženu, která má na ruce ten prsten a zeptáš se, jestli by ho to nezajímalo, když sis všimla, že nosí ten samý prsten. Stíháš mě?“

„Jo, Shepe, můžeš dostat další sušenku,“ řekla Birch.

„V druhé kapse je malá pistole,“ řekl Niall tiše. Víš něco o zbraních, Birch? Viděla jsi někdy otce s ní zacházet?“

„Merde, Shepe, to stačí. Pojď, pracuji v obýváku,“ řekla a šla do obývací místnosti. Posadila se a začala vytahovat znovu knihy, brala je za vazbu volnou rukou a zaklepala s nimi.

„Pokud budeš moct mít sebou pistoli, a se setkáš s Leopoldem, cítil bych se… no, chtěl bych, abys měla něco na ochranu sebe a Hazel, pokud věci půjdou do háje. Nemusíš si dělat starosti, že by ses sama zastřelila; v komoře není kulka. Ale těsně před tvým setkáním, zatáhni dozadu na hlavni, abys nabila zbraň. Prohlédni si zbraň, než opustíš dům, abys věděla, kde je pojistka. Červená znamená, že je připravená střílet; pokud tam červená není, nemohla bys zmáčknout spoušť.“

„Jo, chlapáku, můžeš si tady lehnout, protože tohle chvíli potrvá,“ řekla Birch, pokračujíc ve vytahování knih a třesení s nimi.

„Okej, zpátky k prstenu,“ pokračoval Niall. „Tady jen hádám, ale donutit Leopolda věřit, že má v rodině zrádce, by ho mohlo zdržet dost dlouho pro nás, abychom se dostali na místo. Můžeš to udělat, Birch? Budeme tě schopní sledovat na místo výměny, ale…“ zaváhal a pak tiše řekl, „ale nemůžu zaručit, že bude mít sebou Hazel, nebo jestli bude trvat na tom, že tě k ní doveze.“

Birch dál vytahovala knihy, odmítajíc nechat skutečnost, že se nekontrolovatelně třese, aby ji zastavila. „Ano, Shepe, já-já vím, že jsi zklamaný, že tu Mimi není.“

„Proto si myslím,“ pokračoval Niall tišeji, „že bys měla říct Leopoldovi, že jsi zničila tu fotku, protože jsi nevěřila, že Hazel pustí, jakmile mu dáš disky. A řekni, že pokud chce zjistit, kdo ta žena je, bude muset vysadit Hazel na veřejném místě. Řekni mu, že jakmile uvidíš svou matku v bezpečí, sednete si spolu v parku a on ti může ukázat fotky jeho rodiny v mobilu, a ty mu ukážeš tu ženu. Můžeš to udělat, lass?“ zopakoval.

Birch, nemohla odpovědět, když jí spadla čelist tak, že se málem dotkla podlahy, jak zírala na nataženou ruku, držící přebal své narozeninové knihy, váha opotřebované bichle způsobila, že se vnitřní látková vložka odtrhla od vazby a odhalila tak kousek disku.

„Birch,“ zavrčel Niall. „Co se děje?“

Našla je. Našla ta zatracená DVD!

„Sakra ženská, řekni něco.“

„Pojď, Shepe,“ řekla nakonec, pak musela položit těžkou knihu na podlahu, aby ji zavřela a pak ji jednou rukou sebrala a přitiskal si ji k hrudi. „Právě jsem si vzpomněla, že stěhováci dali nějaké krabice do podkroví. Pojďme se podívat, co v nich je.“

Byl to Niall, kdo nyní ztichnul, když Birch běžela po schodech nahoru, a Shep ji doběhl na vršku.

„Tys našla ta DVD,“ zašeptal Niall.

„Merde, Shepe, ty dveře jsou zaseklé,“ řekla klidně, ačkoliv v hlavě křičela ómůjbože, znovu a znovu.

Ten hloupý idiot je schoval do její zatracené narozeninové knihy!

Birch odtáhla telefon od ucha na tak dlouho, aby za sebou a Shepem zavřela dveře do podkroví, pak tiše vyběhla po schodech, otočila se a sedla si nahoru a položila knihu na klín. „Našla jsem je Nialle,“ zašeptala. „Rabideu je schoval pod látkovou vložku velké knihy, kterou mi dal táta k sedmým narozeninám. Ten idiot musel vybrat tuhle konkrétní knihu, protože věděl, že ji nikdy nikdo nedaruje,“ vysvětila, když otevřela přebal a pomalu odtáhla látku, aby odkryla více DVD. „Och, ne. J-je červené.“

„Co je červené? Ten disk?“

„Ano. Ale Bastard říkal, že jsou to privátně vypálená DVD s malým L, vyleptaným u středového otvoru, na každém, a že jeden disk je modrý a druhý žlutý. Ale tohle jedno je červené. Není to jedno z nich.“

„Je to ono, lass,“ řekl Niall jemně. „Leopold se chtěl ujistit, že mu nezkusíš dát falešné. Kdyby ses objevila s modrým a žlutým diskem, věděl by, že jsi je nenašla.“

„Ta úskočná krysa, hajzl.“

To jí vysloužilo tichý smích.

„Tak… um, mám mu teď zavolat?“

„Jsou oba disky v knize?“

„Jo, oba jsou tady,“ řekla, vzdala to a prostě odtrhla vložku celou naráz. „Dieu, Rabideu musel panikařit, když jsem si vzala tuhle knihu do Ottawy sebou, při jedné návštěvě doma.“

„Pokud nebyl šťastný, že je má pryč z domu,“ řekl Niall. „Pokud věděl, že je to narozeninový dárek od tvého otce, nedělal si starosti, že bys ji ztratila. Říkáš, že je těžká; je to velká obrázková, dětská encyklopedie, nebo kniha říkanek?“

Birch, otočila stránku a přejela prstem po Claudeově věnování. „Ne,“ řekla s povzdechem. „Je to šestilibrová encyklopedie zbraní.“

*****

Naprosto zmatený, proč by muž dával své, sedmileté dceři, knihu o zbraních, Niall zkontroloval hodinky, protože nechtěl dávat pryč telefon, a viděl, že jsou na lehce méně, než pěti hodinách. „Vím, že jsi nedočkavá, mít svou matku zpět,“ řekl, „ale potřebuji víc času, dostat všechny na místa. Dokážeš čekat další půlhodinu, než zavoláš Leopoldovi?“

„Co… co když už ji zabil?“ zašeptal nejistý hlas do jeho ucha.

„Nezabil, lass. Hazel má pro něj cenu jen živá. Použij ten čas na svou přípravu,“ pokračoval, ve snaze rozptýlit její soustředění. „Schovej ten vysílač na sebe tam, kde nebude vidět, seznam se s pistolí a nacvič si svůj příběh o prstenu. Ale pro případ, že poslouchají, stále vydávej zvuky, jako když pořád hledáš a dál mluv se Shepem.“

„Nezavěšuj,“ vykřikla šeptem, takže se Niallovi stáhnul žaludek, při strachu v jejím hlase. „Já… mám ti zavolat za půl hodiny, dobře, než zavolám jemu?“

„Jo. Ale můžeš mi zavolat i dřív, taky. Nemusíš utíkat do podkroví, nebo dokonce mluvit, pokud všechno, co budeš potřebovat, bude připomenutí, že nejsi sama.“ Niall přešel na konec verandy, pryč od Sama a ztišil hlas. „Jsme v tom spolu, miláčku, a vyjdeme z toho taky spolu – společně s Hazel. Nejsem tu jen já, Birch; je tu malá armáda vysoce schopných mužů, nedočkavých sáhnout si na každého posledního Leopolda, který si dovolil vpadnout do našeho domova.“

„A… a táta?“

„Claude přijde pro tebe taky, přesně jako to udělal před pětadvaceti lety.“

Když slyšel něco, o čem měl podezření, že je vzlyk, nechtěl Niall, aby rozhovor skončil smutnou notou. „Nebreč, lass.“

Jeden úder srdce, bylo ticho. „Já nikdy nebrečím,“ odsekla napjatě.

„Sorry, já zapomněl,“ řekl protáhle a pak dodal, „Do práce, ženská,“ jen aby ji naštval – první polovina velmi neženského zaklení ve staré dobré angličtině, byla poslední věc, kterou slyšel, než jeho mrňavá ďáblice, ukončila hovor.

„Vede si pozoruhodně dobře,“ řekl Sam a pohnul se vedle něj. Zavrtěl hlavou. „Nemůžu uvěřit, že vážně našla ta DVD, zvlášť takhle rychle. Sakra, rád bych věděl, co na nich je.“ Věnoval Niallovi zkoumavý pohled. „Stálo by jí to jen pár minut, hodit je do počítače a udělat kopie.“

„Je mi jedno, jestli obsahují zatracené kódy pro jaderné rakety.“

„Ne,“ řekl Sam se smíchem a znovu potřásl hlavou. „Mám na mysli spíš přístupové kódy k zahraničním účtům, obsahujícím miliony špinavých dolarů. Nebo možná účty lidí, které Edward Leopold, má v úsmyslu podvést.“

Niall se napjatě usmál. „Uvidíme, jestli ti můžeme získat originály.“

„Co to sakra?“ zamumlal Sam, dívajíc se do uličky.

Niall rozšířil svůj úsměv, když viděl Nicholase na hřbetě svého šedého, válečného koně, kráčejícího směrem k nim, Micah, Dante a Rowan – obleční jako turisté – ho následovali na zdánlivě klidnějších koních. „Prostě přines trochu starodávné perspektivy do moderního problému,“ řekl Niall Samovi, když sešli ze schodů. „Koně jsou stále nejrychlejším a nejjednodušším způsobem, jak manévrovat skrz lesy.“

„Duncan by měl být ve vzduchu brzy,“ řekl Nicholas, když zastavil koně před nimi. Rozhlédl se, pak se sklonil, aby podal Samovi svůj mobil. „Říkal, že to udělá tak, aby to vypadalo, jako když vrtulník dělá nějakou práci pro Inglenook. Ale má obavu, že spatřit stříbrné SUV, mezi všemi těmi auty, které příjíždějí a odjíždějí, může být…“

„Hej, pane Šéfe Stezek,“ protáhl najednou Rowan nahlas, takže se Nicholas otočil v sedle a kvůli Niallovi, se rozhlédl okolo. „Platím za vyjížďku, ne za sezení na líných starých herkách, zatímco si vyměňujete recepty s místním policistou,“ pokračoval Nicholasův zástupce, právě když Niall spatřil muže a ženu, kteří se procházeli, ruku v ruce, po promenádě, která vedla po pobřeží za obchody. Pár se zastavil a posadil na lavičku před doky, ani ne padesát stop od nich.

„Omlouvám se, pane Spade,“ řekl Nicholas také protáhle zpátky. „Jen jsem se ujišťoval, že náčelník MacKeage nebude mít problém s tím, že vezmeme naše koně na stezky parku.“ (Spade – rýt, takže je to jako pane Rýpale)

„Ne, dokud si po nich budete uklízet,“ řekl Niall a ohlédl se, aby viděl, jak je na tom Sam s programováním sledovací aplikace do Nicholasova mobilu.

„Jen si nemyslete, že někdo z nás, bude uklízet koňské koblihy,“ vložil se do toho Micah. „Za cenu, kterou platíme, můžete najmout někoho, kdo nás bude následovat s koštětem a lopatou.“

„Všichni jste nastaveni,“ řekl Sam tiše a pohnul se tak, že kůň blokoval výhled páru a podal Nicholasovi jeho telefon.

„Stezka je tudy, pánové,“ řekl Nicholas svým mužům, a pokývnul směrem k uličce za nimi.

„Birch našla ty disky a bude volat Leopoldovi za dvacet minut,“ řekl mu Niall, když Nicholas pomalu otáčel svého koně pryč. „Pokud bude chtít soukromí, můj odhad je, že výměna proběhne na místě někde severně od odbočky do Nova Mare. Pokud je to ten případ, stará železnicie vám umožní přímý běh nahoru, až k opuštěné pile.“

Nicholas se otočil v sedle. „Je tady šance, že si jednoduše přijede do útulku a vezme si je?“

„Alec rybaří poblíž a Cole je pro jistotu v lese přes cestu,“ řekl Niall. „Ale pochybuji, že Leopold bude riskovat přijít znovu tak blízko k městu.“

Nicholas přikývl, pak pobídl koně do klusu, aby dostihl své muže.

„No, hádám, že je čas, abych se prošel do Bottoms Up na pivo a představil se panu St. Germainovi,“ řekl Sam. „Popis toho muže, by se hodil.“

Nicholas vyšel schody, právě když uslyšel hluboký, rytmický zvuk vrtulníku v dálce. „Je to vyšší, starší, mužská verze Birch.“

Jo, nevychloubal se, když řekl Birch, že malá armáda schopných mužů jí kryje záda; každý z nich smrtelný – s možnou výjimkou Nicholase – uplatňující svou svobodnou vůli, osobně se zapojit.