MTTED - EPILOG

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Autumn

Dragon Springs se dychtivě chopilo příležitosti předvést se na obřadu alfy, který oslavoval jak Damonovo přijetí jeho plné moci, tak i jeho spáření s Autumn.

Autumn měla na sobě nádherné bílé šaty pokryté malými diamanty uspořádanými do tvaru točitých vinic a květin. Měly dostatečný výstřih, ale na hrudi ji pevně obepínaly. V pase se rozšiřovaly a dále pokračovaly ve vrstvách šifonu a hedvábí. Kdykoli se otočila, sukně kolem ní vlála. Vypadala jako princezna …  navíc diamanty na šatech uspokojily Damonova vnitřního draka, který ji toužil zahalit přibližně dvaceti kily drahokamů a perel.

Jediné šperky, které měla na sobě, byly zlaté náramky, které pro ni Damon vytvořil při jejich páření, nádherné diamanty ve tvaru květin v uších a čelenku ve vlasech. Patřilo to Damonově prababičce, která je měla na své svatbě se španělským drakem, který byl vévodou, nebo tak něco… alespoň to Damon tvrdil.

Zpočátku to bylo trochu děsivé. Bolestně jí to připomínalo, že si nemohla po většinu svého dospělého života dovolit nic jiného než splácet své auto. Navzdory nádherným šatům se od princezny nemohla lišit víc, i kdyby se o to sebe víc snažila.

Ale pak udělala po Damonově boku první krok na náměstí a všechny její obavy zmizely.

Přišli všichni. Tilly nemohla opustit farmu během rušné sezóny, ale slíbila jí, že se zastaví po jejich líbánkách.

Celé město Dragon Springs se shromáždilo, veselilo se a začalo mávat. Mnoho z místních se teď stalo jejími přáteli, až si Autumn připadala, jako kdyby se konečně vrátila domů.

Byla tu krokodýlí doktorka a její přísná tvář se rozzářila vzácným úsměvem, ačkoliv její oči neztratily nic ze své ostražitosti.

Jakmile dorazila Autumnina maminka, ihned se se starší ženou spřátelila. Teď tu stály bok po boku a sledovaly obřad.

Vedle nich se shromáždil celý klan medvědů, z nichž muži se nepohodlně ošívali v nejlepších oblecích. Byly zde i všechny lišky … a poprvé se zdálo, že veškerá soutěživost byla odložena stranou.

Čtyři malá liščí mláďata seděla na ramenou největšího medvěda, aby lépe viděla. A obrovský banketový stůl byl ozdoben ne dvěma, ale jedním sedmiposchoďovým dortem, který byl více než dostatečný pro všechny jejich hosty.

Vedle dortu stály vedle sebe liščí a medvědí měničky, které se při pohledu na svou práci spokojeně usmívaly. Všechny vrstvy byly pokryty bílou polevou, zdobeny květinami a drobnými zvířaty vyrobenými z cukru, představující každý druh měničů žijící ve městě.

„Ještě jednou blahopřeji, příteli,“ řekl šerif, když se zastavili, aby potřásl Damonovi rukou. „I tvé družce. Město za tebe nemohlo být šťastnější.“

Vedle něj stála měnička žirafy, která vedla místní květinářství. Při této příležitosti se proměnila a stále ještě hlavou upravovala některá květinová aranžmá, která visela nad náměstím. Na zádech se jí houpalo několik drobných  ptáků, kteří také cvrlikali blahopřání.

Nakonec se dostali do středu náměstí, kde na ně čekalo nové překvapení.

Přišel drak vody i drak vzduchu. Dokonce i měnič griffina Jared stál vedle nich a všichni tři byli bezvadně oblečení. Gregory, drak bouře, přivedl svou družku. Měla na sobě nádherné šaty z levandulového hedvábí, které se dmulo nad jejím těhotenským břichem.  Na hrdle měla diamant, který vypadal, že ve slunečním světle mění barvy.

Ale nejvíce šokující bylo, že vedle draka vody stál Braeden.

Při Autumnině výdechu překvapení se na ní drak ohně usmál. „Nevím proč, ale na tuto slávu mě pustili.“

Jedno z vydřích dětí vypísklo. Braeden pokrčil rameny a zvedl ruce, aby je Autumn ukázal.

Pásy těžkého podivného kovu mu objímaly zápěstí. Žádný tak tmavý kov ještě nikdy neviděla. Vypadal, jako by pohlcoval světlo.

„Dračí jed a obsidián … na potlačení mé síly. Jsem ohromen tím, že si myslí, že jsem tolik nebezpečný…“

Autumn zaváhala. Pak se odhodlaně pohnula kupředu a objala ho. Po chvíli ji objal také a dav zalapal po dechu.

Drak ohně nebo ne, snažil se jí zachránit život, když ostatní draci napadli jeskyni. Kdyby neudržoval jejich pozornost, zatímco se schovávala v ložnici, možná ji zabili dřív, než by se Damon vrátil.

„Hej,“ řekl Timothy vpravo. „Já jsem ten, kdo si tu zaslouží všechna objetí. Nejen, že to staré monstrum chce, abych si co nejrychleji našel družku, ale také jsem byl na tomto výletě nucen hlídat našeho draka ohně.“

Braeden se na draka vody nevzrušeně podíval. „Nepředstírej, že já jsem tím, kdo ti ztěžuje život. Poté, co jsem s tebou strávil ráno, nejsem překvapen, že máš problém najít družku.“

„Hej,“ protestoval drak vody, „měl bys vědět, že za posledních deset let jsem každý rok vyhrál Most Eligible Council Bachelor*.“ (*Nejlepší svobodný mládenec Rady)

Braeden se zamračil a pak se podezíravě otočil k Damonovi. „Opravdu?“ zeptal se.

„Ne,“ řekl Damon a pak se zasmál. „Ale kdyby nějaká taková soutěž existovala, nepochybuji o tom, že by ji vyhrál.“

Timothy se na draka ohně vítězně usmál.

„Samozřejmě,“ dodal Damon, „flirtování s každou modelkou na výletní lodi není zárukou, že najdeš družku.“

„Ve skutečnosti,“ dodal Gregory suše, „řekl bych, že je to docela dobrá záruka, že nenajdeš.“

Timothy si zkřížil ruce na hrudi. „Měli byste vědět, že jsem World Championship Finalist flirter*. (*Světový šampion ve flirtování)

Autumn se zasmála. „Nejde o flirtování,“ řekla, i když musela přiznat, že je okouzlující. Byl prostě okouzlující. „Je to o lásce. A závazku.“

„Uh. Moje jediná slabost.“ Timothy se zašklebil. „Dobře, přiznávám se. Nenašel jsem si družku, protože mi chiméra řekla, abych si jí našel. A ne kvůli nedostatku snahy. Každopádně mám geniální plán. Po obřadu letím do LA a strávím noci ve všech klubech. Neprůstřelný plán. Propadne mi v okamžiku, kdy mě uvidí, a pak jsme s touto věcí hotovi a můžeme se konečně pohnout dál.“

„Hodně štěstí,“ řekl Braeden a jeho výraz jasně ukazoval, že si myslí, že je to nejhorší plán, jaký kdy slyšel.

Damon jen zavrtěl hlavou. „Zavolej nám, pokud budeš potřebovat pomoc. Opravdu. Myslím to vážně. Možná vždycky nevíme všechno, ale víme toho o lidských družkách víc než ty.“

„Nebo zavolej Autumn a mě,“ dodala Naomi a soucitně se na Autumn podívala. „Protože odborníci na nevyzpytatelné lidské ženy stojí přímo před tebou.“

„Provedu,“ řekl Timothy nedbale. Byl jasně přesvědčen, že jeho geniální plán bude fungovat bez jakéhokoliv zádrhelu.

Pak konečně vydří děti začaly jásat, a doufaly, že  tím zrychlí nudné mluvení, a dostanou se k té lepší části, kdy se ochutnává dort.

O chvíli později se připojili i všichni ostatní. Žirafí květinářka spěšně narazila do několika košů zavěšených vysoko nad nimi a uvolnila oblak zlatého třpytu, který se vznášel vzduchem.

„Myslím, že to je náš signál,“ řekl Damon a zasmál se. Stále se drželi s Autumn za ruku a společně vykročili kupředu.

Zároveň také předstoupil šerif a podával Damonovi malou krabičku.

Damon se jí vzal do ruky a obrátil se k Autumn.

„Miluju tě,“ řekl jednoduše. Jeho oči byly hluboké a měly odstín teplé hnědé barvy země. „Jsem tvůj… navěky.“

„Jsem navždy tvá,“ opakovala Autumn a radost jí naplnila tekutým teplem. Bylo to tak silné, až se jí zdálo, že její srdce nemůže pojmout veškerou lásku, kterou v sobě měla.

Pouto se mezi nimi rozlévalo zlatým teplem, když Damon otevřel krabičku a vytáhl náhrdelník.

Byl to leštěný kulatý kámen jantaru, obklopující drobný, dokonale zachovalý květ. Ve světle slunce se kámen třpytil, jako by v něm bylo uvězněno světlo samotného slunce.

Jemně jí ho připnul kolem krku. Jantar se jí opřel o kůži. Byl podivně teplý a zdálo se, že pulzuje stejným rytmem jako pouto druhů.

„Moje družka,“ řekl Damon chraplavě. „A teď také paní Země.“

Autumn se překvapeně nadechla, když cítila, jak se skrze ni řítí energie, která jí lechtala na špičkách prstů.

Před nimi se nacházelo aranžmá květin, které nějakým způsobem přitahovalo její pozornost. Když se na ně zaměřila, mohla matně vidět jiný druh energie, který skrze ně pulzoval.

Energie Země. Můj prvek. Náš prvek, zašeptal jí Damonův hlas skrze pouto.

Autumn pomalu zvedla ruku. Jantar u krku byl ještě teplejší … a pak z něj vyrazila energie.

Namísto nádherného naaranžování květin se najednou objevil podivný keř s nejméně dvaceti různými květy.

Autumn si to uvědomila o vteřinku později. Bylo to pořád stejné uspořádání květin. Ale s tím rozdílem, že se skrze ně pohybovala země, která udělala z květů kořeny. Všechny výhonky rozkvétaly do nových květů a vonící shluky červených, bílých a žlutých květin vyrazily ze země.

Ohromeně zvedla ruku, aby se podívala na prsty. Pak se otočila k Damonovi a zasmála se, když se povznášející jásot zintenzivnil.

„Myslím, že se už nikdy nebudeme muset starat o květiny na náš stůl,“ řekla a pak byla vtažena do jeho náruče.

Damonova ústa jí zahřála a jeho silné paže ji pevně objímaly, když ji políbil. Autumn se mu ráda poddala.

Jeho láska do ní proudila skrz poutu druhů … a naopak, její láska k němu proudila také. Matně slyšela nějakou píseň, kterou mohl slyšet jen drak: píseň země, kamene a květin.

Její drak země přišel domů a země se radovala. A stejně tak Autumn, protože se konečně vrátila domů. Domov pro ně … a domov pro lásku tak velkorysou jako je země a neporazitelný kov.

Můj druh, zašeptala do pouta a u nohou jí rostly další květy.

Navěky, řekl Damon a teplá záře pouta se zvětšovala, dokud neviděla jen Damona. Navždy.

***Konec 2. dílu***

3. díl je o Timothym draku vody