MTTED - 18. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Damon

Damonův drak byl kvůli dalšímu ohrožení jeho družky naplněn vztekem. Toužil se přeměnit a jednou provždy jejich nepřítele zničit. Zároveň jeho lidská stránka byla rozpolcená jako nikdy v životě

Udělal správnou věc? Zanechal svou družku s vězněm.

Ale vězení bylo nejbezpečnější místo ve skále. Postavili ho tak, aby ani mocný měnič nemohl uniknout.

Což také znamenalo, že by nikdo neměl být schopný proniknout dovnitř.

Přesto část Damona měla nutkání uhánět zpátky a odletět se svou družkou do bezpečí.

Ale Ginny měla pravdu, nemohl opustit chiméru. Gareth byl mocný… ale útok přímo tady, v centru moci Rady, byl neslýchaný.

Museli této hrozbě čelit. Kdyby se drakům ohně podařilo zranit chiméru… nebo ještě hůře jí zabít… všichni měniči by byli vážně oslabeni. Kdyby se draci ohně ukázali být dostatečně silní, aby udeřili ránu samotné Radě, oslabilo by to morálku natolik, že by dále nemohli udržet mír.

A i kdyby se proti takové hrozbě sjednotili všichni měniči, výsledná válka by si vyžádala příliš mnoho nevinných životů.

Ne, neměl na výběr. Autumn byla v bezpečí, jak jen to šlo, a nejlepší věc, kterou teď mohl pro její obranu udělat, bylo spojit síly s chimérou a vyhnat tuto hrozbu.

Damon se vyřítil po schodech a pak se protáhl úzkou chodbou. Pro draka byla příliš úzká… úmyslně. Tímto způsobem by se uprchlý vězeň nemohl přeměnit, pokud by jeho zvíře nebylo menší než člověk… a v takovém případě by byl i měnič méně nebezpečný.

Ale právě teď to znamenalo, že se nemohl přeměnit ani Damon.

Znovu použil smysly svého draka a poslal myšlenky hluboko do kamene, který od jeho narození vždy poslouchal jeho příkaz.

Nebezpečí, zašeptal teď kámen. Oheň. Kouř. Stín. Stín…

Damon zaklel, protože nebyl schopný vidět temnotu, která mu blokovala jeho dračí zrak, a to ani tady v srdci hory, kde by měl být jeho element draka nejsilnější. Nikdy předtím takový pocit nezažil. To ho znepokojovalo.

Žádný drak ohně by neměl být dostatečně silný, aby se postavil jeho síle. Ne, pokud by se nenarodil drak ohně ovládající element ohně…

Ale nikdy nebyl opravdovým mistrem ohně. Rada elementů nikdy neměla jeho podstavec. Snad už dávno předtím, než draci začali vše zaznamenávat, existoval také mistr ohně… ale jeho element byl ve středověku jednou provždy zničen, když je rytíři lovili jako divoká zvířata.

Damon se přiblížil za roh a konečně dosáhl části velkého systému jeskyní a tunelů, která byla pro velikost draka uzpůsobena. Ihned se přeměnil a roztáhl křídla, až se jimi otíral o stěny velkého tunelu vedoucího nahoru.

Jeho smysly byly tímto způsobem silnější. Rozzlobeně se drápal po kameni vzhůru a své myšlenky poslal hluboko do skály… ale stále mu něco odporovalo.

Oheň. Kouř. Stín.

Udusil v sobě potřebu zařvat. Možná ho nečekali. Možná by je mohl překvapit.

Možná to, co blokovalo jeho vlastní moc, blokovalo i tu jejich. Kdyby byl podivný stín jejich dílem, možná přes něj také nemohli vidět.

Teď před sebou uslyšel hluk. Byl to temný řev, který způsobil, že kámen kolem něj slabě vibroval.

Damon ten zvuk poznal. Byl to řev draka… ne, několika draků. A mimochodem díky tomu zvuku, který se ozýval skrz skálu kolem něj, přesně věděl, kde jsou, a to i bez toho, že nemohl myslí proniknout do kamene.

Byli v srdci hory, kde se zvláštní stín koncentroval.

Byli přímo v obří sněmovně Rady… a nebyli sami.

Jeho družka byla opět v ohrožení a to v něm probudilo neskutečný vztek. Damon konečně vyrazil z tunelu do velké sněmovny. Roztáhl křídla a zamířil pod strop jeskyně. Krk se mu kroutil dozadu a dopředu, když jeho dračí řev naplnil jeskyni… a tam, v její zadní části, mohl konečně rozeznat zdroj stínu.

Ta část jeskyně byla naplněna kouřem. Byl tak hustý, že sotva dokázal rozeznat, co se děje… ale viděl natolik dobře, že to okamžitě pochopil.

Přímo ve středu tohoto oblaku kouře se vynořil velký stín… stín, který se mezi oběma formami neustále pohyboval tak rychle, že se z toho Damonovi udělalo nevolno.

Chiméra.

Kolem Garetha skrz kouř poletovaly menší tvary. Tu a tam mohl rozeznat tvar křídla nebo ocasu.

Draci ohně.

Bylo těžké zjistit, kolik jich bylo. Tři, pomyslel si… a pak se kouř posunul a draci nebyli tam, kde byli předtím.

Ne… pět?

Dokonce i tam, kde se nad nimi vznášel, ho štiplavý kouř pálil do očí. Viděl však dost.

Damon se zhluboka nadechl a uvolnil svůj řev, který způsobil, že se hora otřásla. Kouř mohl blokovat jeho vidění, ale on byl stále drakem země.

Díky jeho rozkazu vyrostly ze země krápníky tak rychle, že jeden propíchl křídlo draka ohně. Drak bezmocně zařval a dlouze se třásl, než se uvolnil.

Pokusil se zvednout, ale v tu chvíli Damon zuřivě sestoupil a prokousl zraněnému drakovi hrdlo.

Damon s ním vztekle zatřásl a pak ho zlikvidoval tím, že ho hodil na stěnu jeskyně.

Drak ohně sebou s hlasitým zaduněním práskl o zeď a pak sjížděl dolů, až nakonec narazil na zem.

Dlouhou chvíli se nepohnul. Nakonec se s bolestným zasténáním zvedl a začal se plazit k východu jeskyně.

Damon by ho zastavil, ale jeho pozornost už byla zaměřena na ostatní draky.

Kouř byl stále hustý a pálil ho v nozdrách, ale mohl cítit natolik dobře, že dokázal rozeznat, co se děje.

Krápníky nepronikly jen do křídla jednoho z draků ohně, ale vypadalo to, že druhý drak byl jedním sražen do bezvědomí.

Ležel na zemi a křídla měl bokem. Jak ho Damon pozoroval, zdálo se, že nabyl zpět vědomí. Hlava se mu kymácela tam a zpět se zjevnou bolestí, když mu z úst foukal tenký neúčinný proud ohně.

Tři draci ohně. Damon mávl křídly, aby znovu vystřelil ke stropu jeskyně, takže ho žádný drak nemohl překvapit ze shora.

Tři… a chiméra jim doposud dělala dobré představení, přestože všechny její síly byly oslabeny bolestivými proměnami, kterými procházela každých pár vteřin.

Když se Damon vznášel nahoře, viděl, jak ze stínu vyráží hadí ocas. Ne… byl to ocas škorpiona, což si Damon uvědomil vteřinu předtím, než se jeho jedovaté žihadlo zabodlo přímo do krku draka ohně.

Drak v šoku zavyl bolestí. Jeho tělo se na okamžik třpytilo a pak se vrátilo do lidské podoby.

Bez křídel padal na zem jako kámen. Chvíli před tím, než dopadl, se mu podařilo přeměnit se zpět do podoby draka a včas tvrdému dopadu zabránit. Zdálo se však, že jed škorpiona dělá svou práci. Temný odstín začal stoupat po dračím krku a červené šupiny, které zakrývaly jeho tělo, zmatnily a ztmavly.

Když drak otevřel čelist, místo proudu plamene unikl jen kouř.

Poté se s drsným řevem začal drak křečovitě zmítat a zoufale kašlat, a černá skvrna dál pohlcovala zabarvení jeho šupin. Tento drak se začal nejistým pohybem a s chvějícími se křídly slabě plazit k východu jeskyně.

Zbývají dva draci.

Pouze dva ohrožují bezpečí jeho družky…

Ale sotva Damon roztáhl křídla a zhluboka se nadechl, aby konečně zaútočil, jeho smysly byly zaplaveny hrůzou a strachem.

Past! Je to past! Přišli pro nás… pomoc!

Společně se zoufalým výkřikem o pomoc se v jeho mysli objevila vize zdi a chvění kamene. Na okamžik nedokázal myslet a instinktivní potřeba chránit svou družku byla tak silná, že pohltila všechno ostatní.

Moc v něm rostla společně s jeho strachem a vztekem. Bez přemýšlení se uvolnil a zamířil přímo na dva zbývající draky.

S hlasitým rachotem začaly ze stropu jeskyně padat velké kameny. Jeden z nich zasáhl křídlo draka ohně, který zasténal bolestí a začal se hroutit k zemi. Druhý mu vyrazil na pomoc a v poslední chvíli ho stabilizoval křídlem, které strčil pod jeho zraněné křídlo.

Ne… nestabilizoval ho… pomáhal mu uniknout.

Oba draci se vydali k východu z jeskyně a vzdalovali se spolu s ostatními zraněnými draky. Kdykoliv jindy by se za nimi Damon vydal, ale teď nebyl čas. Jeho družka byla ve smrtelném nebezpečí.

S posledním výbuchem své moci Damon zavolal svůj element… a kámen odpověděl.

S hlasitým zasténáním se ze zdí jeskyně vyřítily kameny. O něco později se mu draci ohně dostali z dohledu, ale těžká skalní stěna uzavřela výstup z jeskyně… chiméra byla zabezpečená před dalším útokem.

Damon se ani nezastavil, aby zjistil, zda byla chiméra zraněna.

Vyděšený kvůli Autumn se vrhl přímo do systému jeskyní, odkud předtím přišel. A když mohutně mával křídly, aby prosvištěl velkou chodbou, která vedla do srdce hory, vyslal smysly svého draka.

Tam, kde pouto druhů vibrovalo láskou a strachem jeho družky, se objevil nový stín.

Kouř. Oheň. Stín.

Ten samý stín, který mu zpočátku znemožňoval pohled na sněmovnu, ho teď zablokoval, aby se natáhl ke kameni v jeskyni vězňů.

Damon s bezmocnou zuřivostí běžel po cestě po nohách, protože se příliš zúžila, aby bylo možné proletět, a jeho drápy na skále vytvářely jiskry.

Běžel jako nikdy, srdce mu bušilo v hrudi… a pak se náhle zastavil.

Namísto otvoru ke schodům, které vedou dolů k celám, mu v cestě stála hromada padlých kamenů.

Kámen byl horký a stoupal z něj kouř.

Oheň.

Schody se zhroutily. Cesta byla zablokovaná. A v cele za nimi byla jeho družka uvězněna s draky ohně…