MTTED - 15. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Autumn

Jejich kroky se tajemně ozývaly, když vešli do velké jeskyně. Byla mnohem větší, než Autumn očekávala… ne že by měla s jeskyněmi mnoho zkušeností. Přesto vždycky předpokládala, že bude jeskyně nenávidět. Že bude mít pocit, že jí rozdrtí, a že nebude moct dýchat v úzkém prostoru s těžkým kamenem kolem dokola.

Místo toho se cítila, jakoby vešla do staré katedrály. Bylo to velmi tiché a díky ozvěně se zdálo, jako by vkráčela do obrovského otevřeného prostoru, i když všude kolem byla úplná tma.

Pak se temnota začala zvedat.

Před nimi na stěnách hořely pochodně. Stále nedokázala nic rozeznat. A možná ani nebylo co vidět. Možná byla jeskyně prázdná a tato chiméra, kterou měla potkat, odletěla pryč.

Nemohla říct, že by tím byla zklamaná. Navzdory odvážné masce, kterou si navlékla, jí přišel prokletý měnič ještě děsivější než draci ohně, kteří se jí snažili zabít.

Pak před sebou začala rozeznávat tvary.

Jak šli dál do jeskyně, brzy zjistila, že tvary jsou obřími podstavci z kamene. Obklopoval je podivný třpyt. Nebylo to světlo z pochodní. Bylo to něco jiného, než teplý odlesk ohně.

Téměř se dostali k podstavcům, když si konečně uvědomila, co to je. Nebyly tu žádné pochodně. Namísto toho byly do podstavců vyryty podivné symboly.

Jeden vypadal trochu jako rozeklané vrcholky hor, na druhém něco jako vlny. Na třetím zakřivené linie, které mohly být čímkoliv.

Pak se symboly začaly lesknout a v děsivém osvětlení konečně pochopila, co znamenají.

Tři obří podstavce z kamene. Tři draci Rady.

Její Damon, drak země. Drak vody, který ho stále otravoval.

Třetí musel být drak bouře. Ten, který našel svou družku a podle všeho nebyl šílený.

Napadlo ji, že by ti draci mohli být bez sebekontroly velkým problémem. A teď, když viděla ten druh ničení, který dokázali způsobit draci ohně, byla náhle velmi ráda, že už Damonovi nebezpečí šílenství nehrozí.

„Přistup, draku země,“ vynořil se z temnoty hluboký hlas.

Autumn sebou škubla a v šoku se rozhlédla.

Jeskyně byla stále prázdná. Hlas vycházel odněkud před nimi a nesl se temnotou. Neviděla však žádný tvar.

Jak chiméra vypadá? Byl to mocnější drak? Bylo to něco úplně jiného? Jako griffin?

Damon ji chytil za ruku. Jeho prsty se stáhly kolem jejích a oni pokračovali dále kupředu.

Podstavce byly prázdné… což dávalo smysl, protože ostatní dva draci byli stále na Islandu.

Pro griffina nebyl žádný podstavec a ona se neodvážila otočit, aby zjistila, zda je stále následuje.

Srdce jí bušilo až v krku. Před nimi byla jen tma. Krok za krokem došli hlouběji do temnoty za podstavcem… a najednou se zdálo, že temnotu osvětluje šero. Tma před nimi se trochu odtáhla, ale stejně nebylo vidět nic. Jeskyně zde končila. Před nimi se táhla skalnatá stěna se stíny, které se míhaly po zvrásněném povrchu.

„Ty jsi přede mne přivedl člověka, Damone Drago,“ znovu zaduněl hlas.

Autumn poskočilo srdce, když si najednou uvědomila, že se stíny před ní pohnuly, i když se světlo vůbec nezměnilo.

Na okamžik si myslela, že dokáže rozeznat tvar draka, pak se stíny znovu rozplynuly.

„Přivedl jsem před tebe svou družku,“ řekl Damon vedle ní pevným hlasem.

Stíny znovu blikaly. Tentokrát si myslela, že vidí ocas velkého hada… a teď to byla hlava kozy?

Pak se stíny znovu najednou rozpadly, jako by se v jeskyni pohyboval poryv větru, i když Autumn nic necítila.

Všechno bylo tiché. Vzduch byl silný a těžký. Autumn náhle začala svého výletu na Island litovat.

Byl to její životní sen… cestovat a zkoumat, zažít dobrodružství. Peníze, které za cestu utratila, mohla ušetřit na důchod, nebo mohla začít šetřit na malý dům. Nebo si mohla koupit velkou televizi, aby na ní sledovala přírodní dokumenty, které milovala. Island na obrazovce by byl stejně krásný a žádný drak by neunikl z nové ploché obrazovky, aby na ni chrlil oheň.

Teď se mohla vidět, jak stojí v malém domku na předměstí. Kdyby jí Mark v den zásnubního večírku nepodvedl, možná by to bylo to místo, kde by teď byla.

Dům, který viděla, byl roztomilý. Nábytek byl trochu opotřebovaný, ale všechno bylo vybráno se zřejmou péčí. Polštáře na gauči odpovídaly záclonám. Na parapetu byla orchidej s obrovskými růžovými květy a nad malým krbem byly v rámečku fotky tří dětí.

Vedle nich byla také svatební fotka. Autumn na sobě měla šaty, které si celé ty roky prohlížela ve svatebních časopisech… ty, které byly neskutečně drahé, ale perfektně jí padly a ona v nich vypadala jako princezna.

Nebyly tam žádné fotky exotických míst z cestování. Žádné líbánky v Paříži, Benátkách nebo v Karibiku, ale dům dýchal spokojeností. Jen tam tak stála, obklopená mnoha maličkými znameními šťastného naplněného života, a něco v ní se znovu naplnilo bolestí a lítostí.

Mohla bys to ještě mít, zašeptal jí v hlavě svůdný hlas. Je to tvoje volba. Vždy to byla tvoje volba. Jedno slovo a tento svět draků a ohně zmizí. Vrátíš se tam, kam víš, že jsi vždy patřila. Jenže tentokrát to bude fungovat. Bude tě milovat tak, jak by měl. Nebude tě podvádět. Není to život, který jsi vždycky chtěla? Život, o kterém víš, že bys měla mít? V tomto světě není žádné nebezpečí. Žádní draci. Je to naprosto normální a šťastný život.

Vyschlo jí v ústech. Otočila se k fotkám nad krbem a uviděla dvě dívky a chlapce… všichni měli její vlasy a Markovy oči.

To bylo to, o čem před lety snila. Přála si to i v den, kdy ji podváděl a zničil všechny její sny.

Byla s ním však předtím šťastná? Kdyby ho mohla mít bez té zrady, kdyby mohl být mužem, o kterém si vždy myslela, že je… nebyla by blázen, kdyby řekla ne?

Téměř mnohokrát zemřela od té doby, co se setkala s Damonem. Nikdy by nemohla říct svým přátelům a spolupracovníkům, jak se setkali.

Kdyby měli děti, byli by to taky draci. Vždycky by patřili do Damonova světa a nikdy do jejího. Nikdo z nich by nikdy neznal dětství, jak ho poznala ona.

A jak by ty děti smýšlely o matce, která byla jen člověkem, outsiderem ve městě měničů, kde se všichni navzájem znali, a kde by se všichni přátelé jejích dětí mohli proměnit v lišky nebo jestřáby, zatímco ona by byla navždy sama v Damonově velkém sídle?

Něco uvnitř jejího hrudníku bolelo. Byla to koule staré bolesti, stejně těžká jako kámen uvíznutý někde v krku.

Už si vybrala jména pro děti, které budou mít. Mark se smál a hravě se hádal o pojmenování prvního dítěte po své babičce Mildred, ale Autumn nakonec zvítězila.

Bylo to hloupé, ale v té době to bylo tak správné. Cítila, jako by mohla vidět cestu svého života, která se táhla před ní. Znala celé město a všechny mezníky lemující tu cestu. Dům, auto, pak děti. Přátelé, odchod do důchodu, vnoučata.

V tomto životě nebylo místo pro dobrodružství… ale kdo potřeboval dobrodružství, když mohl mít štěstí? Lidé, kteří chtěli příliš mnoho, skončili s ničím.

Emily. Violet. Jayden. Šeptala si v hlavě jejich jména a dlouho se dívala na fotky.

Dívky se usmívaly. Chlapec se na foťák culil Markovým úsměvem. Ten úsměv byl prvním, co jí přimělo se do něj zamilovat.

Mark nebyl Damon, ale bez Markovy zrady by si ho vzala a byla by naprosto šťastná.

Slzy jí stékaly po tváři, když stála a dívala se na děti. Natáhla ruku a položila prsty na dřevěný rámeček.

Její dcera, Emily. Nejstarší. Před spaním by jí četla knihy a ráno by pro ni dělala snídani. Měla by ji v náručí, kdyby plakala a sledovala, jak ve škole poznává nové přátele.

Sbohem, zašeptala Autumn tiše, kámen v hrudi rostl a rostl, až se cítila, jako by ji bolest roztrhla.

Ale nezaváhala. Podívala se ještě jednou na fotky a na malý, světlem zaplněný obývací pokoj, než to vše pohltily stíny. Ani jednou nemrkla, když se až do poslední chvíle dívala na děti, které by mohly být její.

Sbohem.

Pak vše ztmavlo. Na okamžik byl tlukot jejího srdce jediným zvukem, který slyšela. Bolest nad tou ztrátou byla tak veliká, že se jí zdálo, jakoby jí hluboko do srdce někdo zasekl jehlu.

Temnota konečně ustoupila a ona si uvědomila, kde je.

Byla stále v jeskyni. Damonovy paže se kolem ní obtočily a pevně ji držely. Stíny před ní se rychle pohybovaly přes stěnu skály, kde viděla nejdřív dračí hlavu a pak hadí ocas.

Autumn po tváři stále stékaly slzy, ale k jejímu překvapení zjistila, že se usmívá.

I přesto, že ona toto štěstí chtěla, nikdy to nebyla její volba. Byl to Mark, který ten sen zničil. Nemohla to mít zpátky… ani Damon jí to nemohl dát.

Ale co jí Damon mohl dát, bylo štěstí. Může to vypadat jinak. Mohlo by to znamenat život mezi měniči… s dětmi, které by mohly dělat věci, které by ona nikdy nedokázala. Však nedokázala hrát ani na housle, takže by raději pro svou dceru zaplatila za lekce, kdyby se na ně chtěla naučit hrát.

„Dobře,“ řekl hlas z temnoty.

Už to neznělo tak hrozivě. Znělo to uspokojivě jemně a Autumn teď konečně mohla cítit, jak jí teplá zlatá záře pouta znovu podporuje.

Neodtáhla se z Damonova objetí. Místo toho k němu poslala svou vlastní lásku a napřímila se.

Bylo to jiné… ale bylo to štěstí. Štěstí tak ohromující a vyčerpávající, že s ním klidně až do konce života bude bojovat s draky ohně.

Damonovo pobavení se skrze ni přelilo spolu s vlnou ujištění.

„Vybral sis dobře, Damone Drago, draku země,“ pokračoval hlas chiméry. „Jsem potěšen.“

„Děkuji,“ řekl Damon. Střelil po Autumn nepatrným úsměvem.

„Teď mi povězte, co jste našli na Islandu,“ požadovala chiméra.

Damon se narovnal. „Byli jsme napadeni třikrát. Poprvé oheň pod zemí způsobil, že se cesta pod námi rozpadla. Když jsme se snažili uniknout, zaútočili. V té době to byl jen jeden drak. Podruhé nás našli v národním parku. Tam zaútočili tři draci. Oba útoky se odehrály v turistických místech.“

„To jsou špatné zprávy,“ zamumlal hlas bez těla. „Už se nadále nehodlají skrývat.“

„Potřetí nás vystopovali do chaty, kterou jsem si pronajal. Přiletělo pět draků. Unikli jsme právě včas. Nechtěl jsem Autumn vystavit žádnému nebezpečí, takže jsem letěl rovnou zpátky domů.“

Pán Rady se zamyslel. „Pět. Není divu, že tam byly zvěsti o podivné dračí aktivitě.“

„Nevím, odkud přišli,“ řekl Damon. „Jestli se schovávají v podzemí, je to příliš daleko, abych je cítil. A po prvním útoku se ujistili, že se přiblíží z nebe.“

„Znali tě,“ zavrčel hlas chiméry. „Věděli, že jsi drak země.“

Damon přikývl. „Myslím, že jsou nyní připraveni bouřit se proti Radě. Proto nevyšli z úkrytu, dokud jsi mě neposlal na Island.“

„V tom případě,“ přemýšlela chiméra, „voda a bouře je vytáhne stejně dobře. A teď máme oba na Islandu. Nepochybuji o tom, že Gregory a Timothy se budou moci vypořádat s jakýmkoliv nebezpečím. Ale musí toho být víc. Proč z úkrytu vyšli právě teď? Jaký je jejich plán?“

„Nech mě vyslechnout vězně,“ požádal Damon. „Předtím nemluvil… ale teď, když se jeho přátelé už neskrývají, potřebujeme vědět, co ví.“

Chiméra po Damonových slovech zařvala.

Zvuk se ve velké jeskyni ozýval tak, že se Autumn instinktivně zachvěla. Stále nedokázala odhalit přesný tvar chiméry. Kdykoli se jí zdálo, že její oči rozeznají tvar ve stínu… dračí křídla, kozí hlavu, hadí ocas… stíny se znovu rozptýlily a klamaly její oči.

Ten zážitek byl znepokojující a ona byla ráda, že se chiméra přesunula od ní k Damonovi.

„Ještě nepromluvil,“ zavrčela chiméra. „Je tvrdohlavý… náš zajatý drak ohně. Jediné, o co požádal, je znovu promluvit si s družkou draka bouře, což jsem zakázal. V co může doufat, že získá z rozhovoru s člověkem? Musí doufat, že ji dokáže oklamat.“

Damon vypustil zamyšlený zvuk. „Zdál se být z Naomi velmi znepokojený. Bez ní bychom nevěděli, co děláme. Je to jediná slabost v jeho brnění, jak jsem viděl. Tak dlouho se schovávají před světem, dusí se v nenávisti, že už netuší, jací lidé opravdu jsou.“

Autumn se trochu zachvěla, když si představila, že se pod ní nachází uvězněný drak ohně. Na Islandu se pod ní rozpadla země… kdo mohl říct, že tenhle ohnivý drak by neudělal totéž?

„Udržujeme ho, aby se nemohl přeměnit,“ vysvětlil Damon tiše, jako by si všiml jejího neklidu. „Je způsob, jak to udělat. Dračím jedem… kapka nebo dvě je dost na to, aby nám to nějakou dobu zabránilo v proměně. A dokud je to náš vězeň, budeme mu ho bezpečně dávkovat.“

Chiméra opět zamyšleně zavrčela, což se opět rozneslo po celé velké jeskyni.

O chvíli později přistoupil griffin, čímž Autumn překvapil. Úplně na něj zapomněla, když ji chiméra vtáhla do bolestivého vidění.

„Proč nezkusit jiný přístup?“ navrhl griffin. „Víme, že nebude mluvit. Ale také víme, jak šokován byl, když se setkal s družkou draka bouře.“

„Co navrhuješ?“ Chiméra se vynořila ze stínů.

„Neposílej Damona samotného. Nech ho sebou vzít jeho družku. Oba budou naprosto v bezpečí. Drak ohně nemůže využít své síly. A lidé ho znepokojují. Setkání s jiným člověkem by mohlo být právě to, co je potřeba, aby promluvil.“

„Ne,“ řekl Damon ve stejném okamžiku, kdy chiméra zavrčela souhlas.

„Nebudu Autumn vystavovat nebezpečí. Nevezmu ji sebou na setkání s drakem ohně,“ řekl Damon prudce.

Autumn se stále cítila vyděšená myšlenkou, že se ocitnete tváří v tvář jedné z hrozných šelem, která na ně vydechovala oheň na Islandu. Ale zároveň se jí myšlenka, že bude s chimérou o samotě, líbila ještě méně.

A drak ohně je omámený. Bude to jen muž, jako Damon a Jared. Nebude schopen přeměnit se ani dýchat oheň.

Nerozhodla se už předtím? Vybrala si Damona před jednoduchým životem, o kterém dávno snila. A volba Damona neznamenala jen výběr podivného světa, který jí ukázal. Být jeho družkou znamená stát po jeho boku, bez ohledu na cokoliv.

Pokud bude s ní, dokáže draku ohně opět čelit.

„Udělám to,“ řekla dřív, než mohly zaznít další argumenty.

Když se Damon otočil, aby se na ni s očividným překvapením podíval, setkala se s jeho pohledem vyrovnaně.

„Nebojím se draka ohně,“ řekla a pak se začervenala, když si uvědomila, že Damon cítí její pocity skrz pouto. „Dobře, možná se bojím. Ale já nijak zvlášť nestojím o to, abych byla lovená draky. A pokud to pomůže je zastavit, udělám to. Nechci se jednoho dne probudit a zjistit, že se dostali až do Dragon Springs.“

„Nikdy,“ řekl Damon prudce. „To se nikdy nestane.“

„Tak jdeme na to a ujistíme se, že tomu tak bude.“ Natáhla k němu ruku.

Dlouho váhal. Pak ji přijal a ona se usmála nad teplou září ochrany, která ji zaplavila skrz jejich pouto.

Možná, že není drakem a možná toho ze světa moc neviděla. Ale to neznamenalo, že je bezmocná. A neznamenalo to, že by nemohla bojovat tak dobře, aby mohla ochránit svého druha a jeho svět.

Náš svět, tiše jí v mysli zašeptal jeho hlas.

Náš svět, souhlasila.