JON - 9. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Sam pro ně na noc zamluvil místnost v hotelu, a nehledě na to jak moc protestovala, že je to směšné, když bydlí kousek, odmítal jít k ní.

„Pak to bude osobní,“ trval na svém. „Co se stane, když se u tebe budu muset zastavit, abych vyměnil žárovku a nebo si vyzvedl lístky na Yankees, které zjevně vždy máš po ruce? Navždy budu myslet na to, jak jsi byla nahá.“

„Říkáš to, jako by to byla špatná věc,“ zamručela, když jí pomohl z taxíku.

Samovy prsty se jí sevřely kolem zápěstí. Zastavil ji a přejel ji pohledem. „Věř mi. Nemyslím si, že by si jakýkoliv muž kdy pomyslel, že vidět tě nahou je špatná věc.“

„Hotely jsou drahé,“ řekla a vzhlížela k pěknému až možná modernímu hotelu před nimi.

„Riley,“ řekl a stiskl jí ruku. „Nech mě to udělat, ano?“

Fajn. Plus bylo, že než je odbavil u recepce, měla chvíli na to, aby se dala dohromady. Získala tak pět minut, aby si ujasnila, jak chce postupovat.

Řekne mu, že pokud jde o sex, uměla toho spoustu nakecat a přesně věděla, kde jsou mužské genitálie, i když je – ehm – nikdy neměla v ruce?

Nebo bude předstírat s nadějí, že víc než průměrné IQ v teorii sexu dokáže zamaskovat nedostatek skutečných zkušeností?

Sam na ni pohlédl přes rameno, když recepční zadávala informace do počítače. Ten úsměv byl čistě erotický.

Už po ní tyhle pohledy vrhali, jistě. Ale to bylo poprvé, kdy s tím hodlala něco dělat. Ne, to nebyla pravda. Chystala se na to už mnohokrát.

Ale tohle bylo poprvé, kdy byla nadšená ze samotné představy.

A ne jen proto, že už to byla taková doba… ale proto, že to byl Sam.

Chtěla ho tak moc, že to bolelo, i když se bála toho nevyhnutelného momentu, kdy se ji bude snažit odstrčit. Ale dnešek nebyl o zítřku.

Dnešek byl o tom, aby zjistila, o čem to hromadné nadšení vlastně je… s mužem, o kterém si byla zatraceně jistá, že bude stát za to čekání. K čertu, s mužem, který byl důvodem jejího čekání. Ne, že by byla připravena to přiznat.

Ani sama sobě.

„Připravena?“ Zeptal se Sam a podal jí plastovou kartu, která sloužila jako klíč. Na okamžik zaváhala, než se pro ni natáhla. Zatahala, ale hned ji nepustil, až se mu tázavě zahleděla do očí.

„Jsi si tímhle jistá?“

To dokázala odpovědět. „Ano.“

Přesto kartu nepouštěl.

„Proč já, Ri? Proč ne jeden z těch tisíců mužů, kteří by zabíjeli za to, aby právě byli v mých botách?“

To odpovědět nemohla. A tak se tomu vyhnula.

„Jsi si ty jistý?“

Místo odpovědi pustil kartu, než k ní natáhl ruku. Chytla ho za ni.

Jízda výtahem byla tichá, stejně jako dlouhá chůze chodbou do pokoje v rohu. Ustoupil, aby měla tu čest. Hbitě dala kartu do čtečky a počkala na zelené světlo, které vyznačovalo konec jejího pseudo-panenství.

Vešel za ní do místnosti. Chystala se rozsvítit, ale pak si to rozmyslela. Tyhle věci byly lepší ve tmě.

Nebo ne?

Znovu si to rozmyslela a lehce zapnula světlo, až místnost naplňovala jemná záře. Chtěla vidět jeho.

„Víš, kdybych věděl, že očekávání na sex ti dokáže zacpat tu otravnou pusu, možná bych to navrhl už dávno,“ řekl, když k ní přistoupil ve středu místnosti.

„Kdybys to navrhl už dávno, možná by ti mé povídání nepřišlo otravné.“

Sam se tiše zasmál, zatímco ji jemně chytil za paže. „Až tak jsi dobrá, jo?“

Řekni mu to.

Otevřela pusu, aby se přiznala, když ji k sobě otočil. „Same-“

Jeho výraz se ve vteřině změnil ze vzrušeného na znepokojený, a to ještě ani nezačala.

„O co jde?“ Zeptal se. „Vypadáš k smrti vyděšeně.“

A tak bylo její odhodlání přiznat se odplaveno poslední vlnou pýchy. Sam se začínal chovat jako starší bratr, a kdyby věděl, jak je to pro ni klíčový moment, nedotkl by se jí ani desetimetrovým klackem.

Riley úmyslně popadla tu dlouho hibernující touhu, která jí naplňovala tělo, a nechala ji zahnat strach.

A poprvé ona políbila jeho.

Prsty jí zaryl do ramen, jako by ji chtěl odstrčit, ale Riley byla krok před ním. Přitiskla se k němu a dala mu ruce za krk.

Našla jeho jazyk svým a jeho prsty ji znovu sevřely, ale tentokrát aby ji přitáhl blíž. Jednou rukou jí vyjel za hlavu a druhou jí dal kolem pasu, přitahoval ji blíže.

Byli k sobě ústa na ústa, břicho k břichu, palec k palci. Přesně jak to vždycky mělo být.

Ztratila přehled o tom, jak dlouho tam stáli a líbali se v tichém přítmí. Rukama jí sjel k žebrům a nechal je těsně pod prsy, palci se jemně dotýkal jejich stran.

Bezmocně se vyklenula ve stejnou chvíli, kdy vyjel rukou, aby jedno chytil. Riley zasténala. Odtáhl se od polibku jen dost dlouho na to, aby mohl sledovat, jak se jeho ruka pohybuje, palcem našel a poškádlil bradavku skrz látku její podprsenky a trička.

A poté bylo to tričko pryč a stála před ním v černé krajce a sukni.

Sam přejel prsty přes křivku jejích prsou, než sjel níž, aby je vzal do dlaní a zvedl je k inspekci.

Sehnul hlavu a téměř uctivě přes ně přejel rty. „K čertu, Riley.“

A pak byla na posteli, prsty rychle našel zip její sukně a stahoval jí ji z boků.

„Nedělala sis srandu ohledně spodního prádla,“ řekl chraplavě a rukama jí kroužil na bocích, jak si ji prohlížel.

I přes svou nervozitu se usmála, sedla si a vklouzla mu prsty pod košili, kde se ho jen lehce dotkla.

Poté zaváhala, nebyla si jistá, co udělat dál, ale Sam se ujal vedení a rychle si přetáhl přes hlavu svetr i s košilí, tím snadným způsobem, který byl pro muže typický. Nemuseli se bát, že by si zničili účes či make-up.

Sam Compton nepotřeboval žádné spodní prádlo, aby vypadal fantasticky bez košile.

Viděla ho už předtím v plavkách, takže věděla, co dostane: dokonalost. Moci se ho dotýkat, to byla zcela jiná věc. Jeho teplá pokožka byla lepší než cokoliv, co si kdy představovala, a představování dělala skutečně hodně.

Sam ji jemně zatlačil až do polštářů, než se vedle ní natáhl. Jednou rukou jí sjel na stehno, zastavil své prsty přesně u okraje drobné černé krajky.

Riley se zavrtěla, ale místo toho, aby dal prsty přesně tam, kde po nich toužila, vyjel rukou na bok a zatlačil ji do postele, zatímco rty našel její krk.

Miloval se ústy s jejím krkem, ramenem i klíční kostí.

Když se konečně přesunul k jejím prsům, přemítala, zda není moc pasivní, ale podle toho jak zrychleně dýchal, mu to zjevně nevadilo.

Jednou rukou jí vjel za záda k rozepínání podprsenky. Prohnula se v zádech, aby se tam lépe dostal, a když před ním skončila od pasu nahoru nahá, zpanikařila jen trošku.

Sam přejel prstem přes jeden vrcholek prsa, poté přes druhý, a oba dva sledovali, jak pro něj její bradavky ztvrdly.

Obtočil kolem jednoho ta žhavá ústa. Zalapala po dechu. Posouvali se pomalým, neuspěchaným tempem, ale teď začínalo být zoufalejší. Poškrábala ho nehty, když ji jemně kousl.

Riley sjela rukou dolů, ale nebyla ještě dostatečně nebojácná na to, aby šla hned po zipu kalhot. Prozkoumala jeho erekci přes tlustou džínovinu, užívala si to, jak zasténal proti její hrudi, když lehce zatlačila.

„Je tohle v pohodě?“ Zeptala se tiše.

„Co myslíš?“ Zeptal se a hravě ji kousnul do břicha.

Nemám ani tušení.

Ale instinkty převzaly velení a prsty mu rozepla knoflík jen s letmým zaváháním.

Riley mu vjela rukou do džínů, pod trenýrky, dlaní našla žhavou, dlouhou délku. Ve stejnou chvíli, kdy kolem něj obtočila své prsty, jí vjel rukou do kalhotek a našel její jádro.

Jejích společné steny byly perfektní sexuální chvilkou.

Než zazvonil telefon.

Standardní, nenápadité zvonění nebylo její. Sam tiše zaklel a odtáhl se, rukou sjel k zadní kapse džínů, která mu sjížděla dolů po zadku.

„Nech to zvonit,“ řekla, vyděšená z představy, že bude volat, když měla tak blízko k tomu, aby konečně zjistila, o co v tomhle vlastně jde.

„Jen dám tichý režim,“ řekl a vytáhl telefon.

Všimla si té chvíle, kdy se jeho výraz zcela změnil.

„Kdo je to?“

Teplo mu zmizelo z očí a ta ústa, která ji celou rozpálila, se stáhla do tenké linky. „Moje matka.“

Tvá matka?! „Nemůžeš… já nevím, zavolat jí později?“

Dál zíral na obrazovku. „Vlastně spolu nemluvíme. Byla na mě naštvaná. Pokud teď volá…“

Riley se kousnula do rtu. Malá část z ní – ta velmi nadržená – chtěla říct, že muž, který zastavil sex, aby si promluvil s matkou, byl v každé knize pěkné klišé.

Ale ta druhá část – jeho kamarádka – věděla, že vztah mezi Samem a jeho matkou byl pořádně napjatý a milionkrát pokroucený.

Pokud si myslel, že volala, protože je něco špatně…

„Zvedni to.“

Prsty už přejížděl po obrazovce, aby přesně to udělal. „Mami?“

Seděl a Riley už chybělo jeho teplo.

„Co? Kdy?“

Riley při najetí v jeho hlase okamžitě vyrazila do sedu, ruku mu dala na rameno, které bylo napjaté a tvrdé jako mramor pod její dlaní.

„Ale – mami,  no tak-“

Helena mu zjevně nedovolila říct ani slovo.

„No tak, počkej vteřinku – řekni mi kde-“

Znovu utichl, a ačkoliv Riley nerozuměla mnoho slovům, slyšela Helenin křiklavý hlas. Zmateně se zamračila. Věděla, že neměl se svou matkou dobrý vztah, ale byl teď pořádně nasraný a ještě k tomu zněl ustaraně.

„Fajn. Uděláme to podle tebe. Ale nehodlám slyšet už ani slov… Ne, nemůžeš to mít oběma směry, matko. Nemůžeš mi říct, že tě nemám navštěvovat, když jsi v nemocnici, a pak očekávat, že budu na telefonu, aby sis na mě vybila nervy… zavolej, pokud změníš názor, a budu tam. Ale tahle konverzace je u konce.“

Odhodil telefon stranou a slezl z postele, dál od ní. Ruce jí spadly na matraci. Nechtěl její útěchu. Zjevně.

„Same?“

Neotočil se na ni, jak si zapnul džíny. „Moje máma je v nemocnici. Bolesti na hrudi.“

Riley si zakryla rukou ústa. „Oh, bože, Same. To je mi líto. Chceš, abych šla s tebou-“

Drsně se zasmál. „Není kam jít. Neslyšelas? Nechce mě tam.“

Riley spadla čelist, i když si to dala dohromady z jeho strany konverzace. „Ale proč?“

Nedávalo to smysl. Jaká matka by svého jediného syna vyhnala z nemocnice v době, kdy tam ležela s možná vážným stavem?

Sam pokrčil rameny a konečně se na ni otočil, ačkoliv se nesetkal s jejím pohledem. „Je stabilní. Zítra ji po kontrole pustí. Jen chtěla, abych věděl, že je moje chyba, že je tolik ve stresu. Nebyl jsem zrovna synem roku. Sotva ji vidím, a naposledy jsem naštvaně vyrazil z domu.“

Riley se posunula ke kraji postele, prsty jí svrběly touhou se ho znovu dotknout, tentokrát v gestu útěchy. „Jsem si jistá, že tomu rozumí. V průběhu let jsem se taky s mamkou párkrát pořádně zhádala.“

„Nedělej Erin medvědí službu tím, že ji přirovnáš k mé matce,“ řekl napjatě. „Tohle je jiné.“

„Proč? O čem jste se hádali?“

Neodpověděl.

„Same?“ Konečně se setkal s jejím pohledem. Ta frustrace v těch bledých očích jí řekla vše. „Kvůli mě? Ani mě nezná.“

„Drobné detaily jako pravda nezabrání mé matce v krutosti, Ri. Pravděpodobně tě nenávidí jen proto, že jsem díky tobě šťastný.“

Riley se zastavilo srdce v hrudi. Co že to říkal?

Ale i přes to, jak vypovídající to bylo, neměl ve výrazu žádné teplo, ani trošičku. A rozhodně se k čertu nevracel zpátky k posteli.

„Same,“ zašeptala a natáhla ruku.

Neoplatil to. „Měl bych jít.“

„Za matkou? Mohu-“

„Ne, budu respektovat její přání. Ale tohle se nemůže stát, Riley.“

„Jistě. Vím, že se bojíš o mámu a není ten správný čas, ale-“

„Nechci to odsunout, Riley. Probral jsem se.“

Riley přimhouřila oči. Něco na jeho tónu… „Co ti máma řekla?“

Uhnul pohledem.

„Pověz mi to.“

„Nic.“

„Lháři,“ odsekla. „Pustil sis ji pod kůži.“

„Je nemocná, Ri.“

„Což stojí za prd, ale to neznamená, že ti může nadávat! Co řekla?“ Zeptala se ostře a slezla z postele.

Vjel si rukou do vlasů. „Hele, je mi to líto, Ri. Ale oba dva víme, že by to byla chyba.“

Ne, nebyla.

Přešel ke skříni, ze které vytáhl župan. Na chvilku zaváhal, jako kdyby ho chtěl kolem ní obtočit, ale pak si to rozmyslel a drsně jí ho hodil.

Hořela ponížením, když si ten velký župan natáhla, zatímco se to všechno snažila pochopit, i když měla mozek zamlžený vzrušením.

Opouštěl ji? Takhle?

„Místnost je zaplacená,“ řekl tiše. „Něco si objednej. Klidně celé menu, protože vím, jak se chováš, když máš hlad. Objednej si porno, nikomu to neřeknu.“

Věděla, že se snažil vtipkovat, aby odlehčil situaci, ale nehodlala ho v tom podpořit. „Chováš se jako ten největší mamánek. Nedovol jí, aby ti tohle udělala. Nám.“

Povzdechl si a otřel si dlaní ústa. „Já… zavolám ti?“

Poznávala ten tón. Nezavolá.

„Jen mi pomoz tomu rozumět, Same.“ Prosila. „Myslela jsem, že je to mezi námi dobré, a chápu, že nebudeme pokračovat se sexy věcmi, ale nevím, proč odcházíš-“

„Řekla, že nejsem dost dobrý!“ Vybuchl. „Řekla, že nejsem dost dobrý, a má pravdu. Hlavně nejsem dost dobrý pro tebe.“

Riley překvapeně ustoupila. Sam málokdy mluvil o Heleně a to samotné jí napovědělo, že to nebyla zrovna milá matka. Věděla, že se nescházeli na milé pozdní snídaně v sobotních ránech.

Ale tohle?

Neměla ani tušení, že je Samova matka doslova zlá.

Jaká matka by tohle řekla vlastnímu synovi?

„Nedívej se na mě takhle,“ zamumlal. „Není to poprvé, kdy mi dala najevo, že jsem špatný syn, kamarád i manžel.“

„Nemá pravdu,“ odpověděla Riley. „Ani trošku.“

Setkal se s jejím pohledem. „Vážně? V čem jsem teda dobrý? Rozhodně to nebylo v investičním bankovnictví. S tím jsem skončil. Ani ve vaření whisky. Nic neprodávám. Má pravdu i v tom, že jsem špatný manžel, protože v tom jsem stál vážně za prd.“

„Protože nic z toho pro tebe nebylo správné. No, vlastně, myslím, že ta whisky by ti vyšla, kdybys jí dal šanci, ale nikdy jsi nechtěl být investičním bankéřem. A Hannah…“

Hannah nebyla ta pravá. To já jsem.

Ustoupil.

„Nechci to slyšet, Riley. A rozhodně o tom nechci mluvit. Až vychladneš, uvidíš, že mám pravdu. Ráno budeš ještě ráda, že jsme to neudělali.“

„To se vsadím,“ odsekla. „Víš, plus je, že z tohohle získám skvělý příběh. Ženské modré koule: skutečně reálné!“

„Riley – je to jen sex. Vsadím se, že najdeš někoho jiného, kdo ti poškrábe tužbu.“

Oh, Bože.

Pletla se. Nadrženost bude poslední z jejích problémů.

Odmítnutí od tohohle muže bolelo.

Zhluboka se nadechla přes nos, aby neodpověděla. Věděla, že nechtěl být krutý, ale jeho zjevné odmávnutí toho, co se mezi nimi málem stalo, bylo tím vrcholným připomenutím, že to pro něj neznamenalo tolik co pro ni.

Pro něj to byl mizerný pokus o snížený sexuálního napětí, které bylo mezi nimi. Pro ni, no, jí na tom záleželo. A ne jen proto, že se její sexuální zkušenosti už nebudou rovnat jedné chvilce kdysi dávno.

Záleželo jí na tom, protože to byl Sam.

A záleželo jí na Samovi.

Jeho odmítnutí bylo mnohem horší než si dokázala představit.

V krku měla knedlík. Musela si zarýt nehty do dlaní, aby ho neprosila, ať zůstane. Nebo hůř, neprosila, ať k ní cítí to samé co ona k němu.

Chtěla pro něj být vším.

Ale výraz v jeho tváři byl někde mezi vinným a nezaujatým.

Zhluboka se nadechla, aby se obrnila. Fyzické odmítnutí bylo už tak dost špatné. Rozhodně se nepustí i do emocionálního.

Riley zvedla ruce ve znamení porážky a lhostejně pokrčila rameny. „Víš, nejspíš máš pravdu. Cítím se trochu… umh, nenaplněně, ale hádám, že to není nic, co by nespravil jiný chlap, že?“

V očích se mu rozpoutala bouře a udělal k ní krok, než se zarazil. Sam ostře přikývl. „Správně. No… hodně štěstí s tvými dalšími možnostmi.“

„Tobě taky!“ Řekla rozzářeně. „Zmodralé koule ti nesluší.“

Probodl ji pohledem, než oddupal ke dveřím hotelového pokoje. S rukou na klice se zarazil a naposledy se na ni ohlédl. „Bylo to ale dobré, že? Dokud to trvalo.“

Knedlík v jejím krku se zdvojnásobil. „Jo,“ zašeptala.

Pohledem něco hledal v jejích očích a na srdce zastavující okamžik ji napadlo, že se vrátí. Aby dokončil, co začali.

Místo toho se otočil.

A byl pryč.