JON - 4. kapitola

Překlad: Kerris

„Uhm, mami? Ví táta, že máme k večeři taco?“

„Ne, neví. A ani jeden z vás mu to nepoví, dokud nebude příliš pozdě na to, aby začal o domácí kuchyni. Je to od něj vážně tvrdohlavé a prosté myšlení, pokud jde o mě.“

Riley si vyměnila pohledy se svou mladší sestrou, Kate, a obě dvě se rozumně rozhodly mlčet o kusech brambor, které v troubě nacpala k masu. Jejich matka je pravděpodobně nepřidala ani vědomě. Pro ni byly brambory jako sůl. Nikdy to nebylo hlavní jídlo, ale vždy byly nevyřčenou součástí jídla.

Erin i Joshua McKennovi se narodili a vyrostli ve městě Cork, v Irsku, ale pokud šlo o kuchyni jejich rodné země, měli podstatně jiný přístup. Rileyin táta byl purista, který málokdy něco snědl, aniž by mumlal něco ve stylu: „Kdyby mě má matka viděla jíst tenhle cizí blivajz, znovu by umčela.“

Na druhé straně, Erin se považovala za rozmanitou kuchařku.

Takže proto měli taco s brambory. Minulý víkend to byly těstoviny ve stylu carbonara. S brambory. Víkend před tím opekla hovězí z konzervy.

„Vždycky je to dobrodružství,“ zamumlala Kate tiše, než si vzala pivo a utekla před nimi do obýváku, kde kluci sledovali fotbal.

„Líbí se mi ta nová polička,“ řekla Riley a ukázala na tmavě dřevěnou skříňku s poličkami. Jejich matka konečně přesvědčila otce, že ji potřebují. Byla to jedna z mála věcí, které se v jejich domě v Park Slope změnila od chvíle, kdy se Riley narodila. A to se jí líbilo. Líbilo se jí, jak měl každý svou oblíbenou židli v kuchyni, která byla jak dělaná pro jejich zadky. Líbilo se jí, jak v kuchyni nemohli nosit ponožky bez bot, protože podlaha byla hrubá a roztrhli by si je. Dokonce se jí i líbila matčina náklonnost k levným obrazům z vodovek. Každou zeď zdobil dojemný obrázek krajin.

Nebylo to přepychové. Ale byl to domov.

„Tak jak to jde v práci?“ Zeptala se její matka, která opatrně odměřovala lžíce smetany do misky. Rileyina matka neměla nic proti vymoženostem, ale odmítala na stůl položit cokoliv z plastu. Všechno, co koupila v krámu, musela změnit v, jak sama říkala, „skutečné jídlo“.

„Práci?“ Zeptala se Riley a cítila, jak jí vyletělo obočí. Matka se málokdy ptala na její práci.

Pravděpodobně proto, že ji nenáviděla.

Riley ji nemohla vinit. Pochybovala, že by mnoho matek bylo nadšeno z představy, že jejich holčička pracuje v oblasti, kde píše recenze na vibrátory.

Zvlášť pokud šlo o konzervativní katoličku z irska.

„Práce je… humm…“ Hrozná? Stresující? Ničí mi život?“

Uběhly už dva dny od chvíle, kdy jim Camille hodila ten granát ohledně vydání k padesátiletému výročí, a i když Riley nemusela napsat článek pro to stupidní číslo ještě alespoň měsíc, bylo to jediné, na co dokázala myslet.

„Práce je v pohodě.“

„Mmmm…“ její matka si z palce olízla kus smetany a přešla ke straně stolu, kde měla nasskládané časopisy, dopisy a účty. „Tady to je.“

Do prdele.

Bylo to nejnovější číslo Stiletta. To, kde byl nacpaný nadpis Rileyna BDSM článku mezi „Boty přes kolena jsou zpět!“ a „Bohatý podzimní makeup, který se hodí pro každou!“

„Co s tím?“ Zeptala se Riley nervózně.

„Zkusila si to, o čem tu píšeš?“

Riley málem vyplivla vodu, které se právě napila. A to si myslela, že to s jejími rodiči skvěle vymysleli ohledně toho, že se na nic neptali.

Věděla, že si její matka schovávala každé číslo z loajality ke své prostřední dceři. Možná občas i přečetla nějaký ten článek. Ale aby o tom skutečně mluvily?

Přišlo jí příjemnější mít střevní chřipku.

Nemluvě o tom, že teď vážně nebyla ta nejlepší chvíle.

„Mami! No tak!“

„Nezkoušej na mě žádné mami. Dcery mých kamarádek s nimi mluví o sexu.“

Dcery tvých kamarádek ten sex pravděpodobně mají.

„Mluvilas o tom s Kate a Megan?“ Zeptala se Riley, čímž zmínila své dvě sestry.

„Ano.“

„Vážně?“ Riley málem spadla ze staré stoličky. Co to bylo za šílenství? „Proč nikdy nejsem nahrnuta do těchto dívčích hovorů?“

Matka odložila časopis a začala strouhat sýr. „No, zlato… jsi tak trošku prudérní.“

Riley spadla čelist. Ukázala na nadpis. „Četlas to? Psala jsem o tom, jak se správně plácá.“

Ha. To by mělo její matku vykolejit.

Ale Erin jen zvedla své hubené rameno a vrátila si pramen zrzavých vlasů do culíku. „Ano, ano, ten článek byl velmi na hraně, ale chyběla mu vášeň. To mi napovídá, že to pro tebe nebylo osobní.“

„Tohle se neděje,“ zamumlala Riley a pohlédla na strop. „Má matka mi neříká, že článek o naplácání na zadek neměl žádnou vášeň.“

A co to měla za načasování? Snažil se celý vesmír obrátit proti ní, aby si trochu užila?

„Nikdy jsi mi neodpověděla na smsku. Jak dopadlo to tvé rande? S tím chlapcem, kterého si potkala v bance.“

„Tomu chlapci bylo třicet sedm a byl to-“

„Oh, bože.“

Riley vyhodila ruce do vzduchu nad depresivním tónem její matky. „Ještě jsem ani nic neřekla.“

„Ale používáš minulý čas. Což znamená, že se tu nejspíš na taco brzy neukáže.“

Šťastlivec. „Nebyl dost dobrý, mami.“

Matka utichla, jak se hromada nastrouhaného sýru zvětšovala a zvětšovala.

„To nic neřekneš?“ Řekla nakonec Riley. „Nepoučíš mě o tom, že jsem moc vybíravá a nedala jsem mu šanci?“

Její matka odložila struhadlo a přesunula se k lednici. „Oh, miláčku. Až potkáš toho pravého, budeš to vědět.“

Co se tu do háje děje? Kde je přednáška? Připomínka toho, že má být trpělivá, milá a nemá odsuzovat?

„Dal ti otec Sellars nějaké kázání o tom, že máš víc přijímat své děti či co?“

„Ne, zlatíčko. Jen chci, aby všechny mé děti byly šťastné.“

Do konverzace se přidal nový hlas. „No, pak tedy můžeš být v klidu, mamko McKenno, protože tohle dítě je šťastné.“

Riley ztuhla. Sam. Okamžitě zastrčila ramena a narovnala se, když se v duchu obrnila na nevyhnutelné dohady. Nebylo potřeba ani zmiňovat obranu, kterou potřebovala proti návalu touhy, která ji zaplavila, kdykoli byl Sam Compton poblíž.

Jejich pravidelný host na středeční večeři měl zcela odlišný efekt na její matku, protože obvykle neoblomná Erin zcela roztála. Bylo to nechutné. Ta žena už měla dva vlastní syny, ale náhodný pozorovatel by si mohl myslet, že tenhle polo-adoptovaný byl jejím oblíbencem.

„Sammy. Přišels,“ řekla Erin a rozběhla se kolem linky, aby ho objala. „Myslela jsem si, že máš dnes rande.“

Riley se neotočila. Nakonec se s ním bude muset vypořádat – jako každý týden. Ale po té nečekané debatě o plácání s její matkou potřebovala extra minutu, aby se obrnila.

Protože i když nemohla říct, že by jí plácání nějak lákalo, nemohla tušit, co si její slabiny vymyslí v přítomnosti tohohle chlapa.

Ale rychle si uvědomila, že být k němu otočená zády nestačí. Stále ho mohla cítit. Vždycky ho byla schopna cítit, ode dne kdy vstoupil přímo do této kuchyně, kde seděla přímo na této stoličce.

Stalo se to zhruba před deseti lety a od té doby se nic nezměnilo.

No, až na ty otravné drobnůstky.

Jako jeho manželství. A rozvod. A fakt, že se ji nikdy ani nepokusil políbit.

„Angela to nezvládla,“ řekl Sam s jeho tichým zavrčením, kterým dával najevo, že nechce nic řešit. „Je to zdravotní sestra a musela v nemocnici vzít extra směnu.“

Sestra. To byla novinka. Obvykle to byly servírky, herečky a nebo textařky.

„Extra směnu, huh?“ Zeptala se Riley nevinně, zatímco předstírala fascinaci účtem za kabelovou televizi, který její rodiče nechali na lince. Jsi si jistý, že to nemělo co dělat s jejím podezřením na to, že máš bradavice na přirození?

„To jsem řekl.“ Mluvil klidně. Zjevně nebudou mluvit o jejím fórku s pohlavními chorobami před matkou. Tak fajn.

Její matka se zasmála. „No, to je škoda.“

„Ano. Škoda,“ řekla Riley.

Matka ji ignorovala.

Sam ne. „Ahoj, Ri.“

„Čau.“

„Viděl jsem tvůj nejnovější článek. Velmi útočný.“

Nedovolila si odpovědět na jeho popíchnutí.

„Řekl bych, že se mi líbil méně než ten článek o bičích a poutech, ale víc než ten o lubrikantu s příchutí ginu a tonicku.“

Riley Opatrně nasadila ospalý výraz a našpulila rty, než se na něj ohlédla přes rameno. „Zaujatý, co?“

Ale Sam Copton byl na tenhle pohled imunní. Což bylo ironické, vzhledem k tomu, že právě on ji inspiroval k tomu, aby ho začala trénovat, když jí bylo sedmnáct a sotva začala rozumět síle prsou a řas.

Ale i Sam měl své triky. Oči mu potemněly, než se na ni zakřenil. „Oh, byl jsem velmi zaujat. Některé tvé tipy se mi v ložnici skutečně hodily.“

Ani se neobtěžoval vyhýbat plácnutí přes hlavu od Erin. „Promiňte, madam, ale však vy víte, že jen podporuji kariéru vaší prostřední dcery.“

Erin na něj povytáhla obočí, ale nezačala se vztekat jako by to udělala u vlastních synů. „Přinesls to?“ Zeptala se Rileyina matka Sama, když se vrátila k přípravě sušenek.

„Jop. Jsi si tím jistá? Vi o tom Josh?“

Rileyna matka mávla rukou. „Vypije to. Vždy byl víc flexibilní pokud jde o cizí pití než jídla.“

„O čem tady mluvíme?“ Zeptala se Riley, která doufala, že ji to téma rozptýlí a nebude myslet na Sama v posteli. S jinými ženami. S přítomností její matky a jeho zmínkou o jiných partnerkách se jí nezdála vhodná doba na to, aby se ho zeptala, zda ho může vidět nahého, aby o tom napsala.

„Margarity, brouku,“ řekl Sam, který se objevil vedle ní a položil si paži na kuchyňský pultík. Naklonil se, aby viděl na večeři. Pokud si všiml brambor, neřekl ani slovo.

„Margarity?“ Řekla Riley. „Do háje, mami, ty ses teda rozjela.“

Erin se samolibě usmála a kývnula směrem ke vchodu. „Běž Samovi pomoci. Můžete to spolu namixovat.“

„Jsem si jistá, že tak velký a silný muž jako je Sam dokáže přinést něco tak prťavého jako je flaška s tequillou,“ řekla Riley, která na něj zatřepala řasami.

Hned jí to oplatil. „Jistě, ale ještě tam je Cointreau a hrubá sůl, nemluvě o limetkách, které se mi rozsypali všude po autě. Možná, že by sis je mohla strčit mezi ty své limetky, aby byla zábava…“

Riley pohlédla na svou matku a ukázala na Sama. „Mami, slyšíš to?“

„Jestli slyším, že nejlepší kamarád mého syna mluví o prsech mé dcery? Ne, neslyším. Ale i tak by se mi ten drink hodil, takže si pospěšte.“

„Jsou větší než limetky,“ zamumlala Riley, když neochotně sklouzla ze stoličky a zkontrolovala svá prsa. Neobtěžoval se jí odpovědět. Neměl zájem.

Následovala Sama k jeho autu. V Brooklynu, kde vyrůstali, jste nepotřebovali auto. Se Samem bydleli oba dost blízko linek metra F a G, takže nebylo potřeba.

Ale před pár lety, poté co se Sam rozhodl, že život v korporaci není pro něj, koupil si v Greenpointu lihovar. Což znamenalo, že měl v autě jako společnici vždy flašku whisky.

Jen si přála, aby to byla jeho jediná společnice. Riley zvedla růžový svetřík ze sedadla spolujezdce. „Nevypadáš v tomhle bledě?“

„Je Angeli,“ řekl. „Vezmi ty limetky a přestaň strkat nos, kam ti nepatří.“

Riley si povzdechla a začala sbírat limetky, které se rozkutálely všude po autě. A nedělala to jen proto, že vážně, ale vážně potřebovala tu margaritu. „Víš, v obchodech velmi často prodávají takové ty průhledné, plastové věci… jak se jim jen říká… oh, jasně, sáčky. Nejsem si jistá, ale myslím si, že do nich můžeš dát ovoce, aby ses vyhnul takovému neštěstí.“

Popadl limetku pod jejím bokem a vyrval ji ven, než jí ji hodil na obličej a zase ji chytil. Zakřenil se. „A kdo by se takovému dobrodružství chtěl vyhnout?“

Riley zatajila dech, když se setkali pohledy. Bylo to směšné, vážně. Viděla jeho tvář za ty roky už milionkrát, ale nikdy, nikdy ji nepřestala nudit. Vždy v ní vyvolala kombinaci něžnosti a frustrace, a něčeho, co by mohla být nadrženost, kdyby Riley věděla, co to je.

Ne, že by byla jedinou ženou, kterou Sam Compton vzrušoval. Byla téměř škoda, že se rozhodl vložit svou vášeň do drcení hroznů pro whisky, protože vypadal jako jeden z těch herců, který by se v každém filmu dostal do role toho „skvěle vypadajícího chlapa“.

Sam měl blonďaté vlasy a modré oči, se kterými by možná mohl vypadat poměrně všedně, ale vyhrál genetickou loterii, takže na něm vše perfektně sedělo. Oči měly lehký odstín modré, který jim dodával iluzi třpytu, a jejich pronikavost ještě umocňovaly dlouhé řasy. Vlasy měly perfektní zlatý odstín a tak akorát kudrlin na to, aby vypadaly… no, zatraceně sexy.

A to tělo… oh, to tělo.

Sam měl štíhlou, svalnatou postavu muže, který byl zvyklý své tělo používat. Což nejspíš dávalo smysl. Z fotbalového hřiště přešel na zatracený triatlon, jen aby vyhrál sázku s jejím bratrem. A vážně netušila, co dělal, aby se teď udržel v kondici, ale něco musel, protože jeho bicepsy rozhodně napínaly látku těch těsných triček, které vždycky nosil. A džíny odhalovaly naprosto dokonalý zadek.

„Prohlížíš si mě, Ri?“

„Víš, že ano? Jen se snažím zjistit, co způsobilo ty vrásky kolem tvých očí.“

„No, však víš, co se říká o stárnutí. Muži se stanou distingovanými, zatímco ženy jednoduše zestárnou.“

Vyrvala mu limetku z ruky, ačkoliv netušila, jak ji ponese s ostatními, co už posbírala. „Měl bys raději investovat do krému na oči. Sestřička Angela nebude chtít, aby se z tebe stal staroch.“

„Sestřička Angela se moc nesoustředila na mé oči, pokud víš, co tím chci říct.“

„Ne, Comptone. Netuším, co si tou zjevnou sexuální narážkou myslel,“ odsekla a vylezla z auta s limetkami přitisknutými k hrudi. Jedna spadla na zem, ale vzhledem k tomu, že aby ji zvedla, musela by pustit ostatní, nechala ji tam.

„Hej, myslel jsem, že to máš ráda narovinu,“ zavolal za ní, než popadl zbytek ingrediencí a obešel auto. „To ty si vyděláváš na sexu.“

Riley se překvapeně ohlédla. „Co si to zrovna řekl?“

Vypadal trochu zaraženě z jejího výrazu. „Jen jsem myslel-“

Riley se k němu obrátila celým tělem, v očích měla vztek. „Neprodávám sex. Píšu o něm. To je velký rozdíl.“

„Víš, co jsem tím myslel, Ri.“

„Zjevně ne,“ řekla a popošla kupředu.

V očích se mu objevila obezřetnost a lehce ustoupil. Chytrý to chlap.

Necítila potřebu bránit svou práci již celé roky. Došlo jí, že lidi, kteří to nepřekousnou, jsou buď prudérní, a nebo mají zmodralé koule.

Nemyslela si však, že by Sam zapadal do jedné z těchto kategorií.

„Víš, máš pravdu, Same. Možná bych měla sex přestat prodávat. Možná bych měla jít míchat chlast v garáži, a poté ho nikomu nedat ochutnat, natož ho zkusit prodat. Možná žít v neustálém stavu není ještě hotov?“

Pohled mu potemněl, když jejich konverzace rychle přešla z dohadů k vzteku. Tak to s nimi bylo vždycky. Štěkali na sebe, způsobovali si drobné rány, dokud někdo neseknul příliš a neobjevila se krev. Ten druhý zareagoval a, no…

„Nic o tom nevíš, Riley.“

„To nikdo,“ zamumlala a obrátila se zpátky k domu.

Když Sam před pár lety prohlásil, že zakládá svůj vlastní lihovar, rodina McKennu ho podpořila. Na rozdíl od jeho matky, která ho akorát shazovala.

Ale co dostali McKennové za jejich podporu a naději, že uspěje?

Nic. Přesně tak. Kromě Liama a jedné oslavy při „otevření“ do lihovaru nikdo nebyl pozvaný, a to nebylo nedostatkem snahy z jejich strany.

Sam stále říkal, že se snaží přijít na perfektní recept, ale Riley nebyla naivní. Ten muž se neuvěřitelně bál neúspěchu. Věděla to, protože ho znala. Roky, kdy ho pronásledovala, ukazovaly své ovoce.

„O čem jsi se svou matkou mluvila?“ Zeptal se, když ji následoval ke dveřím. „Vypadalo to, jako bych vešel do něčeho divného.“

„Skvělá změna tématu,“ řekla a palcem otevřela přední dveře, které nechala pootevřené. „A bylo to divné. Matka chtěla vědět, zda je můj nejnovější článek o BDSM založen na osobní zkušenosti.“

Sam hvízdl. „Whew. Do toho, Erin.“

„Když jsme u matek, jak se má ta tvoje?“

Letmý úsměv zmizel. „Fajn.“

Riley naklonila hlavu na stranu a prohlédla si ho. „Nezkoušej na mě to tvé fajn. Znám tě.“

Zakroutil rameny. „Fajn. Je zlá a protivná a stále mě nenávidí. Spokojená?“

„Same-“ Položila mu ruku na paži, ale vyškubnul se jí.

„Nech to být, Ri.“

Riley viděla bolest v jeho očích a zoufale ho chtěla obejmout, ale nebyla naivní. Neodstrčil by ji, ale ta emocionální zeď kolem něj by akorát ztloustla.

Místo toho se přinutila k úsměvu a vrátila se na bezpečnou půdu. „Nezeptáš se?“

Zamračil se, znovu obezřetný. „Na co?“

„Na plácání. Jestli je založeno na osobní zkušenosti.“

K jejímu překvapení a smutnu se zasmál. „Bože, ne. Nepotřebuju se ptát.“

Teď byla se zamračením na řadě ona. „Protože je ti to jedno?“

V očích mu něco problesklo a úsměv z tváře zmizel. „No, pro začátek, tvůj bratr by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem se jen podíval na jeden z tvých článků. Ale hlavně, nepotřebuji se ptát, protože už znám odpověď.“

Prošel kolem ní chodbou směrem ke kuchyni.

„Ne, to teda nevíš!“ Zavolala za ním.

Sam se otočil a šel dál pozadu s úšklebkem. „Ri, většina města ví, že máš víc postelových zkušeností než tanečnice z Las Vegas. Ale neboj. Neřeknu o tom tvým bratrům. Ani tátovi.“

Znovu se otočil a zmizel v kuchyni, a díky bohu za to, protože Samu Comptonovi nikdy nedovolí, aby viděl její slzy.

Ale pod slzami, které hrozily, že utečou, bylo ještě něco. Něco hlubšího a temnějšího.

Byla to touha říct Samovi, jak moc se v ní spletl.