HFTH - 2. kapitola

Překlad: Lucianna

Ian si nemohl vzpomenout, kdy naposledy byl tak okamžitě okouzlen ženou; nejspíš proto, že i když se Jessie Pringleová jevila jako paradox křehké krásy a vyrovnanosti, rychle rozpoznal její potenciál pro lehkomyslnost. Byla také pekelná lhářka přímo do tváře, usoudil, jak usrkával svou Skotskou, aby zakryl úsměv, když si vzpomněl na to, jak řekla tomu chlapovi, který ji málem srazil na zem, že Toby vykašlával chlupy.

Ian si myslel, že bude muset o ni bojovat i s Duncanem, když jeho bratranec také vyrazil směrem k tanečnímu parketu, když viděli, že se chystá malá katastrofa – jenže byli oba zastíněni jejím psem. Takže se posadili zpátky na své stoličky a sledovali ty dvě ženy pár minut, zatímco Ian nahlas vzpomněl, že Duncan opravdu není na divoké brunetky. K čemuž se Duncan cítil povinen poukázat na to, co se stalo naposledy, když byl Ian postižen syndromem hrdiny.

Ale Jessie nevypadala být ani trochu bezmocná, tím méně že by potřebovala zachránit. Sakra, ta žena měla sto liber smrtícího psa, spěchajícího zasáhnout pro ni, což ho nutilo uvažovat, jestli Tobyho role nebyla spíš ochránce, než pomocníka. Protože přes prohlášení Jessie, že je nejistá na nohou, strávila velkou část večera v jeho náruči na tanečním parketu a neklopýtla ani jednou.

Zatraceně, měl slabost pro neobvyklé ženy zvlášť, když přicházely v balíčku s velkýma, oříškovýma očima, světle hnědými vlasy, které se jemně vlnily přes její ramena a rozhodně ženskou postavou – což ho také nutilo přemýšlet, jestli muži v Atlantě, nebyli idioti, když ji nechali odejít. Ale tak, možná utíká od nějakého konkrétního muže a chtěla se dostat tak daleko na sever, jak to jde, aniž by opustila zem.

Och jo, rozhodně byl zaujatý Jessie Pringleovou.

„Ne, vážně,“ řekla Merissa, ukazujíc lahví na Jessie, ačkoliv mluvila na Duncana. „Když mi prvně řekla, že se stěhuje do Nové Anglie, myslela jsem si, že má na mysli Boston. Chci říct, vážně,“ řekla, dívajíc se přímo na Jessie, „poslední slušné nákupní centrum, jsme viděli v Portlandu. Bez urážky, lidi, ale mohli byste mi říct, proč si někdo vybere žít stovky mil severně uprostřed ničeho?“

„Aby se dostali od městských holek, které nezvládají jejich pivo,“ řekla Jessie protáhle, než kdokoliv z nich mohl odpovědět.

Merissa se zastavila s lahví napůl cesty k ústům. „Říkala jsem ti, že po pivu blbnu,“ zamumlala a rychle pohlédla na Duncana. „Kromě toho, že si začínám myslet, že ten opravdový viník, je testosteron.“

Jessie zasténala a Duncan se postavil se smíchem. „Myslím, že mám lék na to, co tě trápí, lass,“ řekl a zvedl ruku. „Jdeme tančit.“

Ian usoudil, že Jessie má nejspíš dost tance na jeden večer, když zaznamenal lehké napětí, které se vloudilo do její tváře, takže měl obavu, že jí nohy mohou bolet. Ale tak, možná to mělo něco společného s textovou zprávou, kterou přijala před pár minutami, a kterou přečetla, ale neodpověděla na ni. Měl podezření, že Toby je také naladěn na jemné vibrace, které vydávala, když se ten pes posadil a znovu si opřel hlavu o její stehno.

Ian sklouznul rukou na opěradlo za ní, aby se naklonil blíž, aby ho mohla slyšet. „Nebudu považovat za hrubé, když odpovíš na svou zprávu,“ navrhnul jí.

Věnovala mu vděčný úsměv, který ale nedosáhl jejích očí. „Díky, ale raději ne.“ Její úsměv se změnil na posměšný. „Odpovídat na Bradovy neustálé požadavky na přehodnocení mého ´splašeného nápadu přestěhovat se do Maine´tak trochu ničí účel toho, opustit Atlantu, neřekl bys?“

„Brad?“

Přezíravě mávla. „Příliš ochranitelský švagr.“

Ok tedy. Zjevně ta tenze byla ze zprávy – nebo přesněji, z Brada, který byl, jak se Ian obával, mnohem víc, než příliš zaujatý švagr. „Jak dlouho máš Tobyho?“ zeptal se, když přečetl její touhu po změně tématu.

„Skoro tři roky,“ řekla a její úsměv byl znovu opravdový.

„A byl trénovaný profesionálně?“

Poškrábala prstem Tobyho ucho. „Měl dva roky speciální psí školy, se šesti měsíci soustředění na svou specializaci.“ Odfrkla si. „A pak jeho psovod strávil několik měsíců trénováním mě.“

„Trénování vás dvou pro co, přesně?“

Nedbale pokrčila rameny. „Někdy moje nohy prostě… zleniví a Toby mi pomáhá přinést věci a tak podobně.“ Věnovala mu další úsměv, jen tentokrát vypadal nuceně. „Zkoušela jsem ho naučit vařit, ale trval na tom, že všechno nejdřív ochutná.“

S vědomím, že mu rozhodně lže o plné Tobyho roli v jejím životě – tentokrát vynecháním – se Ian přesto vděčně usmál. „Dovedu si představit, že tenhle chlapák má pořádný apetit, ale ani jednou nežebral.“

„Pravděpodobně nejtěžší částí pro mě bylo, naučit se, abych ho nezkazila dáváním odměn. Ale byl trénován, aby se nerozptyloval jídlem. Vadilo by ti moc, kdybychom si znovu zatančili?“ zeptala se, když začala hrát pomalá balada z jukeboxu.

Když mluvíme o rozptýlení, Ian se domníval, že tohle fungovalo – ačkoliv se nestaral o to, že to nechala vyznít jako jeho obtěžování. „Kdykoliv, Jessie,“ řekl, vyklouzl z boxu a podal jí ruku.

Odstrčila Tobyho hlavu ze své nohy, ale pes vystřelil zpod stolu a zablokoval jí, aby se nemohla zvednout. „Ne, Toby,“ řekla a odstrčila ho na stranu. „Zůstaneš přímo tady, jako předtím a budeš se dívat. Nepůjdu daleko.“

Toby si neochotně sednul, ale na protest zakňučel, když se Jessie postavila. Ale když stále neměl odpověď, jakou chtěl, ten rottweiler se vážně otočil velkýma, hnědýma očima na Iana, zjevně hledajíc podporu.

„To je v pořádku, chlapáku,“ řekl Ian a vzal Jessie do svého objetí, aniž by se obtěžoval zamířit na taneční parket. „Postarám se o tvou dámu dobře.“

Ne, že by si byl jistý, co to postarání opravdu zahrnovalo, když místo aby se u něj uvolnila, jako celý večer, Jessie vypadala ještě více napjatá, když ji jemně houpal do hudby. Toby se najednou objevil po jejich boku, ale teprve když ji začal tahat za nohavici, konečně se sklonila ke svému psovi.

„Teď?“ zašeptala napjatě. Věnovala Ianovi nejistý pohled, když vzala do rukou Tobyho tvář, ale stačilo to, aby viděl její úzkost. „Jsi si jistý?“ slyšel ji zeptat se psa.

Toby vydal stejně úzkostlivé zakňučení a Jessie se narovnala a přešla ke stolu, aby si vzala kabát. „Omlouvám se, ale musím ho vzít ven. Budu zpátky za… asi za dvacet minut, nebo tak.“ Střelila po něm dalším nuceným úsměvem. „Někdy mu to trvá ještě déle. Omlouvám se.“

„Půjdu s tebou.“

„Ne!“ zhluboka se nadechla, ačkoliv mohl vidět, že to jen nepatrně potlačilo její rostoucí naléhavost, jak začala couvat k přeplněnému tanečnímu parketu. „Chci říct, děkuji, ale já ne… Toby ne… On je plachý, okej? Potřebujeme být sami.“

Její lhaní do očí, začínalo váznout. „Chceš, abych řekl Merisse?“

„Ne! Ne, prosím, neříkej jí, že jsem odešla.“

A pak byla pryč, zmizela v rámusu za svým psem, který efektivně čistil její cestu pryč, skrz tanečníky. Ian stál, zírajíc za nimi, nepříjemný pocit mu stáhl žaludek. Otočil se zpátky k jejich stolu se zamumlanou kletbou a viděl, že si zapomněla kabelku a hůlku.

Jelikož se více než jednou přiblížil vyhození z armády, protože neposlechl rozkazy, Ian popadl věci Jessie a zamířil za ní. Jen zaváhal, když viděl Merissu v Duncanově náruči, přemýšlejíc, že by jim měl říct, co se děje – ne že by to věděl.

„Kašlu na to,“ zabručel a zamířil ke dveřím. Protože jediný důvod, proč nebyl vykopnutý z armády, byl, že obvykle někomu chránil zadek, když neuposlechl rozkazy. Nevěděl, co měla Jessie za problém, ale zatraceně jistě měl v úmyslu to zjistit.

Místo aby zamířil přímo na parkoviště, Ian stál ve stínu budovy, jak očima skenoval plochu, aby našel Jessin poslední model Volvo wagon, ale slyšel ji dřív, než ji opravdu spatřil, jak se snaží dostat do svého auta. Zastavil se vedle užitkové dodávky, zaparkované dvě místa od ní, a snažil se přijít na to, co ji tak naštvalo.

„Zatraceně Toby, klíče jsou v mé kabelce,“ vykřikla, se zřetelným ostřím v hlase, když se znovu marně snažila zatáhnout za madlo dveří a pak praštila pěstí do střechy.

Ian ustoupil, aby nakoukl skrz okna dodávky, když se rozhlédla po parkovišti, pouliční lampy osvětlovaly její rostoucí paniku, když najednou vyrazila k lesu. A ačkoliv nemohl říct, že by kulhala, její chůze byla rozhodně ochromená, usoudil, když ji následoval.

„Musíme najít bezpečné místo,“ řekla vyděšeně. „Schovat, Toby. Bezpečné místo,“ zopakovala, prakticky klopýtající v době, kdy se dostala ke stromům. „B-bezpečné místo,“ koktala, nyní otevřeně vzlykajíc. „Rychle!“

Sám se stával dost vyděšeným, a tak Ian tiše vstoupil do lesa paralelně s nimi a zastavil za velkým stromem, aby se jeho oči přizpůsobily pouličním světlům, která pronikala skrz holé větve. Slyšel Jessie, jak zakolísala na suchých listech a pak ona a Toby, zmizeli pod nízkými větvemi smrku.

Ian se připlížil blíž, a dbal na to, aby zůstal potichu, přestože její vzlyky ho nutily, aby jí spěchal na pomoc. Kromě toho, že si nemyslel, že by mu Toby dovolil být někde blízko ní, a Ian nechtěl rozptylovat psa od toho, co bylo zjevně jeho skutečnou prací. Tak se zastavil asi deset kroků dál, a stiskl ruce v pěsti, když uviděl Jessie, schoulenou na zemi, v poloze plodu. Toby byl uložený za jejími zády, s hlavou opřenou na jejím krku, jeho masivní tělo absorbovalo Jessiny trhavé křeče, když jedna z jejích rukou, zkroucená jako dráp, prolétla prázdným vzduchem.

Záchat? Cítil Toby, že to přichází?

Jenže Jessiny pohyby nevypadaly bezduché, ale obranné, jako kdyby bojovala s útočníkem, kterého mohla vidět je ona. Ian se zpotil a stažení v břiše, které vystoupilo až do hrudi, ho málem zadusilo, když si uvědomil, že Jessie vypadá, že má flashback nějakého hrozného traumatu, který prožila. A Toby, naprosto klidný, dělal, co mohl, aby jí pomohl přežít tu emocionální bouři.

Kriste, nemohl prostě tady stát a neudělat nic. Ian vystoupil ze stínů, ale zastavil se, když se Toby okamžitě zvednul a stál rozkročmo nad Jessiným tělem, naježil srst a ohrnul pysky s tichým zavrčením.

Jessie si ani nebyla vědoma dvou mužů, tiše bojujících nad ní, tak hluboce požíraná hrůzou, že se dál kroutila a kňučela, jak se snažila odrazit svého neviditelného démona. Najednou  vydala zvuk smrtelně zraněného zvířete a schoulila se zpátky do polohy plodu, a její tělo se chvělo otřesy. Toby naposledy zavrčel na Iana, pak jí očichal rameno a opatrně se znovu usadil za ní, s hlavou položenou na její.

Ian ustoupil jen pár yardů, než se opřel o strom a nohy mu vypověděly službu. Klesl na kolena a posadil se na paty, oči upřené na ženu, se kterou právě strávil večer tančením a smíchem. Do prdele, mívá tyhle epizody často?

Kriste, musí, pokud potřebuje asistenčního psa.

Proč se ale pak přestěhovala do Pine Creek, nejen sama, ale tisíce mil daleko od rodiny a přátel a jakéhokoliv podpůrného systému, který tam musela mít? Ian si přejel rukama tvář, ve snaze vyrovnat se s tím, čeho byl právě svědkem. Kolik odvahy to musí Jessie stát, dostat se každé ráno z postele s vědomím, čemu může každým okamžikem čelit? Jak může vůbec fungovat, tím spíš mít odvahu se přestěhovat na naprosto opačnou stranu toho, na co byla zvyklá?

Ruce na tváři mu zmrzly. To byl důvod? Vybrala si Jessie Pine Creek právě proto, že to není přeplněné město?

„Och, T-Toby, jsi ten nejchytřejší, nestatečnější pes na celém s-světě.“

Ian spustil ruce, aby uviděl Jessie, jak se vytáhla do sedu.

„Neublížila jsem ti, že ne?“ zeptala se a přejela třesoucíma se rukama po svém psovi. „Protože víš, že jsem určitě nechtěla.“

Ian nevěřícně zamrkal a cítil, jak trocha tlaku z jeho hrudi odešla, když potlačil odfrknutí. To myslela vážně? Pochyboval, že by něco menšího, než baseballová pálka, mohla ublížit Tobymu, když tělo toho psa, byl jeden pevný sval.

„Jsi tak chytrý kluk,“ pokračovala, s hlavou položenou na Tobyho rameni. „Dal jsi mi dostatečné varování, takže jsem se neznemožnila a vybral jsi dobré místo pro nás na schování. Myslím, že budeme v pohodě, tady v Pine Creek, Tobes,“ zašeptala a bouřlivě ho objala. Pak si odfrkla. „Tyhle stromy jsou rozhodně hezčí, než veřejné záchody nebo šatna vrátného, a vypadá to, že jich je tady okolo dost.“

Och, Kriste; Ianův žaludek se znovu stáhnul, při představě Jessie, hledající vhodné místo na schování, ve městě. Toby se najednou podíval přímo na něj – jako kdyby chtěl, aby Ian věděl, že je stále na stráži – pak otočil svou pozornost zpátky na svou paničku.

„Tak,“ řekla Jessie s těžkým povzdechem, když si smetla listy a jehličí z kabátu, „co myslíš, jakou mám šanci, zatajit tohle před Merissou? Musela jsem ji přesvědčit, že jsem neměla epizodu už přes měsíc, a my oba víme, že pokud by zjistila, že jsem jednu měla dnes večer, nikdy bych ji nedonutila ve čtvrtek odletět.“

Když všechno, co jí bylo odpovědí, bylo olíznutí tváře, Jessie se přetočila na ruce a kolena a chytla se blízké větve, aby se nemotorně vytáhla na nohy. Ian využil hluku, který udělala, a také se postavil. Zvedl její kabelku a hůlku a pak si stoupnul za velký strom, a vykouknul právě včas, aby viděl Jessie, jak se chytla stromku, když ztratila rovnováhu. Ale jelikož Toby zjevně očekával, že bude nestabilní, ten pes se postavil k jejímu boku tak, aby se mohla chytit jeho obojku.

Ian vyrazil z lesa, aby se mohl objevit, jako kdyby právě vyšel z baru ji hledat, ale neudělal ani dva kroky, než uslyšel její zalapání po dechu.

„Och, ne, moje prso vypadlo! Musíme ho najít. Prso, Toby. Najdi moje prso.“

Ian klopýtl dozadu, naprosto zmatený, když sledoval Jessie, jak padla na kolena, a Toby dal nos na zem a oba začali prohledávat místo pod smrkem. Ne, určitě nemohl slyšet dobře; nemohla vážně říct, že ztratila své prso, že ne? Vážně? Její prso?

„Och, hodný kluk!“ vykřikla, a vzala něco ze psí tlamy.

Ian si přejel po zadní části krku, když sledoval, jak Jessie čistí předmět velikosti ženské pěsti o rukáv. Vytáhla se na nohy, odtáhla kabát na stranu, zvedla svetr a pak strčila tu… věc, do levého košíčku podprsenky.

„Tak,“ řekla, tváří k Tobymu, když se podívala dolů na svou hruď. „Vypadají stejně?“ Najednou sevřela v dlaních obě prsa, zhoupla je a pak narovnala ramena a uhladila si znovu svetr a šátek – a pak se najednou zachichotala. „Přemýšlím, co by pan Sexy Ian MacKeage, mohl říct, kdybych přišla zpátky k Peteovi, s jedním svým prsem poloviční velikosti, než je to druhé. ´Copak, lass; myslím, že je na tobě něco jinak. Co kdybych vklouznul rukama pod tvou blůzu a podíval se, jestli zjistím, kde je problém,´“ řekla s přehnaným přízvukem. Odfrkla si. „Leda v jeho snu,“ zamumlala, sebrala vodítko a nechala se jím vést z lesa.

Pro lásku Boží, jak může ta žena žertovat o ztrátě prsa?

Počkat – řekla právě, že je sexy?

Ian šel trochu rovněji a uzel v jeho hrudi se pomalu uvolňoval, zůstal před nimi a stranou od nich, ale zastavil na kraji lesa, když oni došli na parkoviště a Jessie se zastavila.

„Hej, Toby,“ řekla a zněla vzrušeně. „Právě jsem zjistila, že nejsem naprosto vyřízená. Pche, dokonce se ani netřesu přetrvávající hrůzou. Och, Toby, funguje to,“ řekla se smíchem, sehnula se ke svému psovi a objala ho. „Všichni bláznili kvůli mému přání, přestěhovat se do Maine, ale já věděla, že to je mocné místo, na start mého zbrusu nového života.“ Narovnala se s dalším smíchem a pak vykročila mezi auty a bok po boku běželi do baru.

Ian se skrčil a rozběhl se vedle ní, o dvě řady dál. Och, ta lass bude tady v bezpečí, to je pravda – před všemi, kromě něj. Protože ať už to Jessie Pringleová ví, nebo ne, její zbrusu nový život, bude zahrnovat Pana Sexy.

„Jessie!“ řekla Merissa překvapeně, když vyšla zpoza budovy, Duncan ani ne dva kroky za ní. Ta žena se vážně červenala ještě tmavší barvou. „My jsme právě… Není to… Já byla…“ Merissa si povzdechla a dokončila zastrčení cípů své košile za pas kalhot. Ale pak se její očí najednou vykulily, když Ian vystoupil zpoza blízkého pickupu. „Och můj Bože, Jessie?“ vyjekla, zakryla si ústa a přistoupila blíž. „Ty jsi šla ven s Ianem?“

Jessie se otočila a couvla, když ho uviděla, tvář bledou ve světle pouličních lamp. „Ty jsi mě následoval?“

Ian zvedl její kabelku a hůlku, když ukazoval směrem k parkovišti. „Zjistil jsem, že jsi zapomněla svou hůlku a šel jsem se po tobě podívat.“

Merissa ometla list z Jessina ramene. „Jess?“ zašeptala, a vytáhla jí další list z vlasů. „Měla jsi… Byla jsi…“

Jessie se zasmála. „Spadla jsem,“ řekla, uhlazujíc si rukou kabát. Střelila podezřívavým pohledem po Ianovi a pak mávla směrem ke stromům. „Vzala jsem Tobyho, aby se v lese vyvenčil a zakopla jsem o kořen nebo něco takového.“

Merissa přimhouřila oči. „To je všechno? Jen jsi prostě… spadla?“

Jessie přišla a vzala si kabelku a hůlku z Ianových rukou a pak zamířila ke vchodu. „Nevím jak vy, lidi, ale dala bych si drink.“

Merissa ji zastavila. „Um, právě jsem mířila zpátky dovnitř, abych ti řekla…“ podívala se na Iana, pak se naklonila blíž k Jessie. „Že mě Duncan doveze zpátky do resortu… později.“

Ian se nemohl rozhodnout, jestli má smazat ten namyšlený pohled z Duncanovy tváře přímo tady na parkovišti, nebo odtáhnout toho arogantního bastarda do lesa a natlouct do něj nějaký rozum. Duncan přečetl ty dvě ženy stejně tak lehce, jako on, a ten idiot věděl, že odejít s Merissou, přivede Jessie do nepříjemné pozice.

„Och. Ok. Uvidíme se pak v pokoji… později,“ řekla Jessie, podívala se nejistě po Ianovi a pak pokračovala do baru.

Potom, co věnoval Duncanovi tak zlý pohled, jaký by i idiot přečetl, následoval Ian Jessie dovnitř, jen aby jí a Tobyho našel, jak stojí na konci tanečního parketu a zírá na jejich zabraný box. Překvapeně poskočila, když ji vzal za loket. „Můžeme si dát drink u baru,“ navrhnul.

Odtáhla se s těžkým povzdechem. „Ne, myslím, že to prostě prohlásíme za noc.“ Usmála se na něj a poplácala mu paži a nechala ji tam setrvat, když řekla, „Ale byl to nádherný večer, Iane. Děkuji.“ Znovu ho poplácala po paži, pak se otočila a zamířila k Paula na baru.

Šlo o propuštění, usoudil Ian, když ji následoval, které bylo dobré, jako jiné – pokud by přišlo od dívčiny tety.

„Chceš říct, že Duncan zaplatil oba účty?“ slyšel Jessie, jak se ptá Pauly, když překvapeně vzhlédla od své otevřené kabelky. Začala se v ní přehrabovat znovu a vytáhla ven dvacku. „No tak, tady, vezmi si to za… za tvé dobré rady.“

Paula si odfrkla a hodila dvacku do zástěry. „Ne, že by si je tvoje kamarádka vzala k srdci,“ řekla a zavrtěla hlavou.

Jessie se zasmála. „Napadlo tě vůbec, že to možná Duncan a Ian, jsou ti, kteří by se měli ujistit, že Merissa a já, jsme neškodné? Protože my všechny městské holky, se už od kolébky učíme, jak přeměnit tygry na kočičky.“

Zjišťujíc, že Jessie neví, že Ian stojí přímo za ní, Paula ji stáhla k baru – mylně se domnívajíc, že z doslechu. „Pak bys měla asi začít myslet, jako holka z divočiny, zlato,“ řekla Paula, „aspoň pokud jde o MacKeage, když mi Merissa řekla, že se sem stěhuješ.“ Naklonila se blíž. „MacKeageové, MacBainové a Gregorové, jsou jako jeden velký, skotský klan, a jsou velkou částí populace. A ačkoliv jejich ženy jsou opravdu přátelské, všichni muži jsou tak staromódní, až je to děsivé, dokonce i ti narození tady. Takže bys možná chtěla…“

Ian přistoupil a vzal Jessie za paži, než by mohla Paula nadělat ještě více zmatku, a vyrazil ke dveřím. „Díky za služby, Paulo,“ řekl s mávnutím přes rameno. „Myslím, že tě doprovodím k autu, lass, a pak pojedu za tebou do resortu, abych se ujistil, že dojedeš v pořádku. Tvoří se mlha a může namrzat na silnici.“

„Kolik jsi toho slyšel?“

Ian se zastavil na parkovišti, aby jí byl tváří v tvář a složil si ruce na hrudi. „Dost na to, abych přemýšlel, kolik tygrů, jsi přeměnila na kočičky od té doby, co jsi opustila kolébku.“

Vyrazila pryč a pobídla Tobyho do klusu, aby jí stačil. „Mluvila jsem o Merisse,“ řekla, když s ní Ian srovnal krok. Vylovila klíče z kabelky, zmáčkla tlačítko a otevřela zadní dveře svého auta. „Takže si nedělej starosti; jsem tak dlouho bez tréninku, že si ani nepamatuji pravidla schůzky,“ zamumlala a hodila hůlku a kabelku na zem vzadu.

Ian počkal, dokud Toby neskočil na zadní sedačku, než bokem zavřel dveře, když přitiskl dlaně na Jessiny tváře a zaklonil jí hlavu. „Možná, že všechno co potřebuješ, je malé připomenutí,“ zamumlal a zachytil její překvapené zalapání po dechu svými ústy.

Naprosto ztuhla, nebránila se, ale ani nespolupracovala. Vlastně to vypadalo, jako by si nebyla jistá, co se děje.

Rozhodně chutnala stejně sladce, jako vypadala, a ani ne po deseti vteřinách polibku, se Ian začal obávat, že jeho vlastní arogance, by mohla skončit tak, že zničí jeho šance na to, že ji uvidí znovu. Tedy, dokud neucítil, jak rukama sklouzla mezi ně a položila mu je na hruď; ne aby ho odstrčila, zjevně, ale aby se chytla jeho košile, jakoby se bála, že přestane.

Ani náhodou, a rozhodně ne brzy. Sklouzl paží za její ramena a přitiskl jí hlavu do ohbí jeho lokte, a druhou ruku spustil na její záda, aby ji víc intimně přitiskl k sobě. Její rty se rozdělily dost na to, aby to umožnilo jeho jazyku, najít její a Ian cítil, jak se zachvěla. A pak cítil, jak se uvolnila a ve stejné chvíli vydala sladký, tichý zvuk, který poslal všechnu jeho krev do slabin – což mu říkalo, že pokud nepřestane teď, možná nepřestane vůbec.

Zvedl hlavu, aby našel její velké, oříškové oči, zírající na něj bez mrknutí.

„Mateřské poplácání paže, je možná způsob, jak se s těmito věcmi vypořádáváte u vás ve městě,“ řekl a hlas zněl i jemu napjatě, „ale v divočině, je tohle způsob, jak dát dobrou noc někomu, s kým jsi právě strávila velkou část zábavného večera.“

Tváře jí zčervenaly. Ale když se stále nehýbala, Ian se rozhodl ji políbit znovu. Ale jeho srdce mu málem vyskočilo z hrudi, když přitiskla ruku na jeho tvář a políbila ho zpátky – ačkoliv váhavě, jako by se obávala, že její odvážnost, by ho mohla povzbudit, aby žádal další svolení.

Ale on byl známý svou trpělivostí, díky svým horalským genům. A jelikož se Jessie sem stěhovala, Ian byl spokojený s tím, nechat ji, aby si na něj zvykala svým vlastním tempem – za předpokladu, že ho její sladké mučení dřív nezabije.

Slyšel Tobyho v autě, jak je stále více neklidný, což ukazovalo, že ten pes nebyl zvyklý, vídat svou paničku v mužské náruči, jak je opakovaně líbaná. Ale tak, možná že ten chlapák žárlil. Pokud to byl ten případ, bude se muset ujistit, že on a ten pes, najdou porozumění. Ian neochotně zvedl znovu hlavu, ale jen tak, aby políbil nejdřív jednu a pak druhou její zrůžovělou tvář, než ji narovnal, aby stála tváří k němu.

Chtěla něco říct, ale zastavila se, pak to zkusila znovu – ale nakonec sklopila pohled na svou ruku, stále svírající jeho košili. Její prsty povolily a vypadalo to, že ho chce opět poplácat po hrudi, ale zastavila se uprostřed pohybu a vzdychla si.

Ian spolknul smích a otevřel její dveře, pomohl jí dovnitř a podal jí pás. „Vítej v Pine Creek, Jessie,“ řekl a tiše zavřel dveře.