HFTH - 1. kapitola

Překlad: Lucianna

„Och, můj Bože, Jess,“ zašeptala Merissa, když zatáhla Jessie, aby zastavila, za dveřmi Petova Bar and Grillu. „Nejen, že už nejsme v Kansasu, byly jsme vpuštěny přímo do jiného století. Neviděla jsem tolik vlny a flanelu, od té doby, co jsi mě vzala na natáčení té reklamy na loveckém zámečku.“

„Hej, dámy,“ zavrčel obr za barem, „psi sem nesmí.“

Jessi zvedla ruku, kterou držela Tobyho vodítko. „Je to služební pes.“

Muž okamžitě změkl. „Och, omlouvám se,“ řekl nevrle. Ukázal na servírku na konci baru, která přestala plnit mísy popcornem a zírala na ně. „Paulo, vykopni Raye a Lucy z jejich boxu a dej ho těmhle dámám.“

Jessie přistoupila blíž, aby byla slyšet přes hudbu. „To opravdu není nutné. Můžeme počkat, až se uvolní stůl.“

„Tenhle se právě uvolnil,“ řekl barman a jeho úsměv způsobil, že se mu pohnul knír. „Stejně jsem byl vteřinu od toho, abych jim řekl, aby si šli najít pokoj.“ Mávnul k servírce, která obcházela přeplněný taneční parket. „Tenhle box je nejdál od jukeboxu, takže to bude lepší pro uši vašeho psa. Chcete, abych mu přinesl pěknou šťavnatou kost, s vašimi drinky? Bude to na účet podniku.“

Jessie mu věnovala vděčný úsměv a zavrtěla hlavou. „Děkuji, ale Toby nesmí jíst ve službě.“

„Může pít? Vodu,“ dodal barman rychle, při jejím překvapení. Ušklíbl se a ukázal dolů na Tobyho. „Vypadá, že mu bude v psím věku víc než jednadvacet, ale pokud nesmí jíst, pak nepředpokládám, že by si mohl dát pivo.“

„Znovu děkuji, ale je v pohodě.“ Postrčila Merissu do davu lidí, následujíc ji s Tobym, když zamířili k boxu, který pro ně servírka bez mrknutí oka uvolnila, ačkoliv Jessie přemýšlela, co ji to pro Boha napadlo, vejít do tohoto malého baru, první noc ve městě.

Och jo, pravda; bere si svůj život zpátky.

Několik lidí na tanečním parketu se překvapeně zastavilo a pak jim uvolnili cestu, aby mohly projít. Tolik k nepřitahování pozornosti na sebe, pomyslela si Jessie s povzdechem. Ale tak, sto-librový rottweiler na konci jejího vodítka, nedělal ji a Merissu, neviditelnými, že jo? Děkovně se usmála na tanečníky, kteří se zastavili, ale pak musela prudce přitáhnout Tobyho, když jiný muž, se otočil dozadu a vstoupil jim do cesty.

Toby okamžitě vstoupil mezi Jessie a vnímanou hrozbu. Mužova partnerka zkusila odtáhnout toho chlapa pryč z cesty, ale místo toho klopýtla k němu, když další tanečník vrazil do ní, jak chtěl vidět, co se děje. Jessie zatáhla za Tobyho vodítko, ale její příkaz „k noze“ se ztratil v písni, vycházející z jukeboxu.

Možná by byla úspěšná v přesměrování Tobyho, kdyby ji mužova letící ruka, nepraštila do ramene tak tvrdě, že klopýtla. Toby zjevně usoudil, že útočník nezpozoroval jeho první varování, takže zlověstně zavrčel a tentokrát použil své tělo, aby odhodil muže pryč.

Vyděšený chlap skočil do davu, natlačil svou partnerku za sebe a otočil se. „Váš pes mě právě zkusil kousnout!“ vykřikl nevěřícně.

„Och, ne pane, ujišťuji vás, že ne,“ řekla Jessie a její poslední slova vyzněla hlasitěji, když píseň skončila. Poplácala Tobyho hlavu, když se tiše posadil vedle ní. „Služební psi mají striktně zakázáno, někoho kousnout.“

Muž ukázal na Tobyho, naprosto ignorujíc ženu, tahající ho za paži. „Zatraceně jistě na mě zavrčel.“

„Ne, myslím, že vykašlával chlupy,“ řekla Jessie sladce. Otočila se, došla k uvolněnému stolu a rozepnula si kabát, když vklouzla do boxu. „Co je vaší specialitou?“ zeptala se vykulené servírky.

„Cokoliv točeného,“ řekla žena, vytáhla zápisník z kapsy zástěry a sáhla za ucho pro tužku. Věnovala jim ještě jeden rychlý pohled a pak pokrčila rameny. „Máme pár kvalitních vín, pokud vám nevadí počkat, až Pete najde vývrtku.“

„Dám si Tropický Vánek,“ řekla Merissa.

Servírka si povzdechla a opřela hrot tužky o zápisník. „Nevíte náhodou, co je v Tropickém Vánku?“

„Dá si pivo Shipyard Pumpkinhead,“ přerušila je Jessie. „A já si dám váš Prelude Special.“

„Co to zatraceně budu pít?“ zeptala se Merissa, jakmile servírka odešla. „Víš, že po pivu blázním.“ Mávla do vzduchu. „To jsou všechny ty bublinky; zamíří přímo mým nosem do mozku a přemění mě na barovou couru.“

„Ne, pokud ho budeš upíjet. Vygooglila jsem si Mainské pivovary, než jsme opustili Georgii, a našla jsem Shipyard pivovarskou společnost v Portlandu. Jejich pivo Pumpkinhead vypadá, že je v tomhle období roku populární.“ Jessie se otočila na sedačce a pokynula Merisse, aby udělala to samé. „Udělej místo pro Tobyho, aby si mohl lehnout pod stůl a byl z cesty.“

Merissa se otočila, aby se opřela o stěnu a vytáhla jedno své jemné obočí. „Chlupy, Jess? Vážně si myslíš, že ten chlap věřil, že Toby vykašlával chlupy?“

„Nemohla jsem dost dobře přiznat, že by mu můj pes šel po krku, kdyby mě uhodil ještě jednou. Byly bychom odtud vyhozené dřív, než ten muž se ženou, kterým jsme ukradli tenhle stůl.“

Merissa se podívala k přeplněnému baru. „Kde přesně, je tady?“ Znovu zvedla obočí. „Jako vážně? Protože si myslím, že jsme přejeli Novou Anglii o několik set mil a jsme někde v Newfounlandu, nebo někde.“

„Jsme stále ve Spojených státech amerických – ačkoliv jen stěží. Jsme asi padesát mil od kanadských hranic.“

Merissino druhé obočí se zvedlo také. „Když jsi přišla s tímhle bláznivým nápadem, přestěhovat se do Nové Anglie, myslela jsem, že myslíš Boston.“ Mávla k davu lidí. „Půlka mužů tady, má víc vousů, než Toby.“

„Och, no tak, Mer. Kde je tvůj smysl pro dobrodružství?“

Merissa si poplácala kapsy. „Jsem si dost jistá, že jsem ho měla, když jsme opustily Atlantu. Ne, počkej; přesně si pamatuji, že vylétl oknem, když jsi projela kolem Bostonu.“ Zvážněla. „Okej, líbí se mi Nová Anglie na podzim, protože cesta sem nahoru byla pěkná. Ale znovu, proč Maine? A ne jen Portland, ale nějaké zapomenuté, malé, horské městečko, stovky mil severně odnikud. Na ženu, která je odhodlaná získat zpátky svůj život, mi to spíš připadá, jako by ses chtěla před ním místo toho skrývat.“

Jessie opřela svou hůlku na konec sedačky, blízko zdi a pak setřásla kabát. „Říkejme tomu dětské krůčky, Mer. Pine Creek má populaci méně než osm set celoročních obyvatel, což znamená, že budu mít konečně pocit komunity, místo pocitu, být ztracená v moři cizinců.“ Opřela se o stůl, aby pokračovala v mluvení, když začala hrát z jukeboxu pomalá balada. „Musíš uznat, že TarStone Mountain Ski Resort, je všechno, co ta brožura slibovala.“

„Včetně perfektně krásné restaurace a salonů,“ odsekla Merissa zpátky. „Ale šly jsme tam? Och, ne; my hodily batohy do pokoje, zamířily do města a zastavily u prvního baru, ke kterému jsme přišly.“

Jessie si upravila bohatý, hedvábný šátek okolo krku. „Chtěla jsem dostat okamžitou reakci na Pine Creek, abych věděla jistě, že jsem udělala správné rozhodnutí. Přísahám, že jsem mohla cítit, jak se mi uzel v žaludku uvolňuje, čím severněji jsme jely, ale… ale stále nevím, jestli je to dost daleko.“

Merissa překvapeně zamrkala. „Chceš říct, že si nejsi jistá? Jessie, veškerý světský majetek, kterého ses nezbavila, je právě teď v náklaďáku a míří do Pine Creek a ty ještě nevíš, jestli je to místo, kde chceš žít?“

Jessie se otočila na sedačce, aby se rozhlédla, všímajíc si místních, jak si užívají sami sebe, jedí a pijí a tančí, a pak se otočila zpátky k Merisse. „Jsem si naprosto jistá.“ Mávla přes rameno k davu lidí. „Vypadají na hromadu těžce pracujících a zábavu s užívajících lidí, a atmosféra tady, je přátelská.“ Naklonila se na stůl a ztišila hlas. „A vsadila bych se, že se nemůžou méně starat o to, co se stalo v Atlantě. Tohle je moje nejlepší šance na to, opravdu se přes to dostat, Mer. V Pine Creek, můžu být prostě starou Jessie Pringleovou, místo ubohé paní Erica Dixona.“

„Nesnáším, když musím zničit tvé ideály,“ řekla Merissa protáhle, „ale pravděpodobně tady v tom tří-autovém městě, mají státní zprávy. Víš, že nemůžeš utéct před svou minulostí o nic méně, než se před ní ukrývat.“

„Čtyři roky a pár tisíc mil, je zatraceně dobrý start.“ Jessie se nadechla pro uklidnění, když se Toby posadil a opřel si hlavu o její stehno. „Mám šanci, být tady svým starým já,“ řekla, drbajíc Tobyho mezi ušima, aby ho uklidnila. „Takže nezáleží na tom, pokud si nakonec někdo dá dvě a dvě dohromady, protože místo aby viděli ženu, která by měla být litována, už budou rozhodnutí, že nejsem oběť.“

Merissa se křivě pousmála. „Vlastně se spíš bojím o ty nic netušící chudáky, až zjistí, že v tom co vypadá jako křehká žena, se ukrývá páteř z ocele.“ Zavrtěla hlavou. „Dobří lidé v Pine Creek netuší, co je zasáhne, až si poprvé něco vezmeš do hlavy. Jen bych si přála, abych byla tady a viděla… Och můj bože,“ zasyčela a její oči se vykulily, když zírala za rameno Jessie. Popadla Jessie za paži, když se začala otáčet. „Ne, nedívej se! Nemůžeme je nechat si myslet, že máme zájem.“

„Je?“ ozvala se Jessie, usmívající se. „Jako v mužském rodu?“

Merissa zasténala. „Okej, už víš, že pivo není můj problém. Potřebuji jen závan testosteronu, abych se změnila v barovou couru,“ řekla a projela si prsty své krátké vlasy, když přesunula pohled znovu za její rameno. „Hoď mě mezi široká ramena a chlapské chvástání a budu přemluvená, svléknou se dřív, než ten chlap stihne říct ´k tobě, nebo ke mně´?“

Servírka položila na stůl těžký tác. „Prelude Special pro vás,“ řekla a postavila dvě orosené sklenice a dvě lahve, před ně. „A Pumkinhead pro vás.“

„Žádný popcorn?“ zeptala se Merissa, sledujíc velký talíř chuťovek na tácu.

Servírka položila talíř mezi ně. „Můžu vám přinést misku, jestli chcete.“

„My si neobjednaly chuťovky,“ poukázala Jessie.

„Pete je poslal, pozornost podniku.“

Jessie se nepohodlně zachvěla. „Pete dává zdarma chuťovky všem svým zákazníkům?“

Servírka si dala tác po paži. „Není to tak, jak si myslíte, drahoušku. Pete obvykle pohostí návštěvníky, když přijdou poprvé, když si myslí, že jsou z resortu. TarStone má o víkendech živou kapelu, s čím musíme soutěžit, takže doufá, že se vrátíte zpátky a řeknete ostatní v resortu, že Peteho Bar and Grill, je přátelské místo.“

Jessie se uvolnila a cítila se špatně, že si myslela, že je barman k ní blahosklonný. „Och. Řekněte Petovi, že děkujeme, ano?“

„Jistě, zlato. Pokud budete potřebovat něco dalšího, prostě zavolejte na Paulu.“

„Počkat,“ řekla Merissa, když se Paula otočila pryč. „Můžete dát dvěma svobodným ženám, daleko od domova, malou radu, kdo je bezpečný a kdo ne?“ Křivě se usmála. „Právě jsem strávila čtyři dny nacpaná v autě a moje nohy opravdu potřebují procvičit.“ Mávla k tanečnímu parketu. „Jsou tu nějací chlípníci, které  bychom měly odmítnout?“

„No tak,“ řekla Paula protáhle, „to záleží na tom, jestli tanec je jediné cvičení, o které máte zájem.“

Merissa zvedla obočí. „Hádám, že to by záleželo na tom muži.“ Naklonila se na stranu, aby viděla za Paulu. „Jako tamti dva,“ řekla a nenápadně ukázala na konec baru. „Pokud by mě jeden z nich požádal o tanec, riskovala bych život a končetiny?“

„Tamti dva?“ zeptala se Paula překvapeně. „Sakra, vy se nezdržujete líbáním hromady žab, že ne?“ Pokrčila rameny. „Pokud vám nevadí vypořádávání se, se svaly a mozky, MacKeageové jsou dobří chlapi.“

Merissa se dlouze napila svého piva, přímo z lahve, otřela si ústa do rukávu a začala vyklouzávat z boxu.

„Hej,“ vyjekla Jessie, natáhla se přes stůl a chytla ji za paži. „Nemůžeš prostě jít a požádat je o tanec.“

„Proč ne? Paula řekla, že jsou neškodní.“

Servírka si odfrkla. „Zlato, nazývat MacKeage neškodnými, je jako říct o tygrovi, že je to kočička. Řekla jsem, že jsou to dobří chlapi; neříkala jsem nic o tom, že jsou neškodní.“ Naklonila se dolů, když hudba zmlkla a ztišila hlas. „Jediná stížnost, kterou dostaneš od jakékoliv ženy, která byla tak odvážná, že odešla odtud z MacKeagem je, že ráno přichází příliš brzy.“ Podívala se na Jessie a pak zpátky na Merissu a smutně se usmála. „Navrhuji vám, dámy, abyste začaly s něčím nižším z potravního řetězce.“

Jessie v mysli zasténala. Teď to má; Paula by mohla právě tak zazvonit na zvonek k večeři. Nikdo nemiluje výzvy – zvlášť ty, které zahrnují opačné pohlaví – víc, než Merissa.

Její kamarádka si vážně zamnula ruce. „Och, já vím,“ řekla Merissa, sledujíc znovu ty dva muže u baru. „Vždycky jsem cítila, že líbat žáby, je ztrátou času.“ Její oči se najednou vykulily. „Och můj Bože, jdou sem,“ řekla, popadla svou lahev a znovu se napila.

Potom, co jim věnovala něco jako soucitný pohled, zmizela Paula v davu. Jessie si nalila své pivo do vychlazené sklenice, jen aby zjistila, že se jí třesou ruce. Nepomáhalo ani to, že Toby se znovu posadil a opřel si bradu o její stehno a jeho velké, hnědé oči, byly plné obavy. „Já tě zabiju,“ řekla, když Tobymu věnovala ujišťující poplácání.

„Hej, ty jsi ta, co hledá dobrodružství,“ oponovala Merissa a znovu nakoukla na blížící se muže, když zvedla svou lahev k ústům.

„Dětské krůčky, Mer,“ připomněla jí Jessie. „Nejsem si jistá, že jsem připravená, vypořádávat se, se svaly a mozkem. A podle pohledu ve tvých očích, si myslím, že ani ty.“

„To co vidíš, je čistá, ryzí touha,“ zašeptala Merissa, když se naklonila na stůl. „Jsou rozhodně úžasní.“

„Kde teda sakra jsou?“ zeptala se Jessie, nedovolujíc si ohlédnutí. S úlevou si povzdechla. „Míří k jinému stolu, ne k nám.“

„Ne, někdo je zastavil a mluví s nimi.“ Merissa si konečně nalila své pivo do vychlazené sklenice, ačkoliv zjistila, že tam je sotva lok. „Sakra. Ani jsem ho neochutnala. Okej, už jdou. Strč Tobyho ke zdi, ať si můžou sednout.“

Nebyla si jistá, jak by mohl Toby reagovat na dva cizince, kteří by vtrhli do jejich prostoru, takže ho Jessie postrčila přes nohy. Och Bože; myslela si, že je na tohle připravená, ale její bušící srdce to vidělo jinak.

„Nevím, co si Pete představoval, když strčil dvě tak půvabné dámy, tady dozadu do rohu,“ ozval se zpoza ní hluboký hlas. „Obvykle rád ukazuje své nejhezčí hosty.“

Jessie vzhlédla a její úsměv zmrznul v půlce, když její pohled padl na vysokého, zelenookého, čistě oholeného muže se širokou hrudí, stojícího vedle dalšího, stejně nádherného a neméně zastrašujícího obra.

Ne; rozhodně nebyla na tohle připravená.

„Stojíte dámy, o nějakou společnost?“ zeptal se druhý muž.

Merissa se okamžitě přesunula ke stěně. „Rády,“ řekla, když ukázala na Jessie, aby udělala to samé.

Toby přeskočil zpátky přes její nohy, když se odsunula a umístil své pevné tělo mezi ní a obra, který vklouznul do boxu vedle ní. Okamžitě sevřela ruku přes Tobyho čumák, když se muž natáhl dolů k němu. „Jen ho nech očichat své prsty,“ upozornila ho. „Je trochu… ochranitelský.“

Muž se ušklíbl. „To jsem si všimnul. Má to v popisu práce?“ zeptal se a otočil ruku dlaní nahoru, aby pošimral Tobyho pod bradou, když si pes očichal jeho palec.

„Je to tak nějak jeho přirozenost,“ řekla a pustila Tobyho, když cítila, že se uvolnil u její nohy.

„Jsem Duncan MacKeage,“ řekl muž vedle Merissy. Ukázal na muže, sedícího vedle Jessie. „A tohle je můj synovec, Ian MacKeage.“

„Synovec?“ zopakovala Merissa a její pohled těkal od Iana zpátky k Duncanovi. „Ale vypadáte stejně staří.“

Pobavení se zatřpytilo v Duncanových, hlubokých, zelených očích, když ukázal na Iana. „Jeho matka je moje nevlastní sestra, což z mojí matky, dělá jeho babičku.“ Jeho úsměv se rozšířil. „A naši otcové jsou bratranci, takže hádám, to z nás dělá taky bratrance.“

Merissa vybuchla smíchy. „Och, člověče. Jestli je tohle to nejlepší způsob svádění, nedivím se, že sedíš v baru a vyhlížíš další oběť.“ Zaťukala si na čelo. „Mám na sobě snad napsáno, že jsem důvěřivá městská holka?“

Duncan se zatvářil zraněně. „Čestné skautské, lass, je to pravda.“

„Rozhodly jste se, dámy, že salony TarStone jsou na váš vkus příliš fádní?“ zeptal se Ian, zjevně rozhodnutý přesměrovat konverzaci.

Jessie ztuhla. „Jak víš, že zůstáváme v resortu?“

„Viděl jsem vás dvě přijet dnes odpoledne.“ Jeho jemný úsměv poskočil o stupeň výš. „Odjížděl jsem z parkoviště v side-by-side, když jste vykládaly zavazadla.“

„Side-by-side?“

„Dvoumístná čtyřkolka, slečno…?“ zeptal se a podal jí ruku – téměř stejným způsobem, jako Tobymu.

No, když ho Toby nekousnul, potřásla Ianovi rukou. „Jessie Pringleová.“

„Merissa Blakeová,“ přidala se Merissa. „A Jess a já jsem jen kamarádky. Takže vy, lidi, pracujete v resortu?“

 (nechala jsem to Side-by-side v originále, protože to fakt nevím, jak přeložit, aby to v češtině vyznělo, tak proto tohle dlouhé vysvětlení. Je to tady myšleno jako dvojsmysl, protože tenhle výraz má v angličtině několik významů, jeden z nich označuje homosexuální chování, ale taky právě dvojsedačku – třeba na té dvoumístné čtyřkolce, o které mluví Ian. A Merissa mu potom proto odpovídá, že jsou s Jessie jen kamarádky.)

„Ian ano,“ řekl Duncan. „Já jsem ve stavebnictví.“ Mávnul na Paulu, aby přišla. „Můžeme vám, dámy, koupit pití?“

Jessie zvedla svou sklenici, aby ukázala, že je stále napůl plná. „Já jsem v pohodě.“

„Ještě jednou to, co měla Merissa,“ řekl Duncan Paule. „A můžeš říct Peteovi, aby nám tentokrát dal opravdovou Skotskou, prosím?“

Paula vykulila oči. „Chcete říct, že vám, chlapi, dal levnou věc?“

„Ne,“ řekl Ian s úsměvem. „Tvrdil, že je to nová značka, kterou zkouší a ptal se na názor.“ Ukázal na chuťovky. „Objednej nám další, když budeš v tom, ale řekni Mikeovi, vynechal křidýlka a dal dvojité ravioli.“

Když zjistila, že Ian a Duncan jsou tady místní, Jessie se nemohla rozhodnout, jestli je to dobrá věc, nebo ne, vzhledem k tomu, že vypadali, že se usadili na celý večer.

„Odkud jste, dámy, a co vás přivedlo do Pine Creek?“ zeptal se Duncan, jeho vlastní, jemný úsměv, směřoval přímo na Merissu. „Pokud jste milovnice listí, obávám se, že jste zmeškaly pravý podzim o víc jak měsíc.“

„Vlastně, Jessie se stěhuje do Pine Creek,“ řekla Merissa. „A já jsem jen morální podpora. Musím letět zpátky do Atlanty, na konci týdne.“

Oba muži se podívali na Jessie. „Máš tady rodinu?“ zeptal se Ian.

„Ne,“ řekla jim Jessie. „No, moje babička z matčiny strany se narodila v Maine, ale přestěhovala se do New Yorku, když se vdala za dědu.“

„Je z Pine Creek? Jaké bylo její jméno za svobodna?“

„Je to Bealová, ale byla z malého města dole na pobřeží.“

„Takže jste obě z Atlanty?“ zeptal se Duncan. „Protože ani jedna z vás nemá moc přízvuk.“

„Jsem původně z Chicaga,“ vysvětlila Merissa, „a přestěhovala jsem se do Atlanty před šesti lety.“ Kývla na Jessie. „Ona se tam přestěhovala před čtyřmi lety, z Dallasu, ačkoliv ona je opravdu New Yorská dívka.“

„Pine Creek není zrovna rušné velkoměsto,“ řekl Duncan, dívajíc se na Jessie. „Přišla jsi sem za prací? Nenapadá mě žádný místní podnik, kromě resortu, který by byl schopný přilákat městskou dívku do divočiny, pokud nejsi umělkyně nebo řemeslník a plánuješ otevřít galerii.“

„Nejsem ani jedno. V Atlantě jsem pracovala v reklamě, ale dávám si od práce pauzu,“ řekla Jessie. Cítila, jak se jí zahřívají tváře, zjišťujíc, že její důvod pro přestěhování sem, se jim může zdát hloupý. „Ale když jsem náhodou objevila brožuru lyžařského střediska TarStone, zatímco jsem zkoumala reklamní kampaně pro severní střediska a lázně, myslela jsem si, že Pine Creek vypadá, jako nádherné místo k životu.“

Duncan si tiše odfrknul. „Je, pokud máš ráda sníh, který se měří na stopy, místo na palce a větrné zimy, dosahující čtyřiceti pod nulou.“

„Nebo pokud ti nevadí zima, trvající šest, nebo sedm měsíců,“ dodal Ian. „Takže, máš v plánu koupit, nebo pronajmout místo?“

„Doufám, že koupím malý dům, možná u jezera.“

„Máme sestřenici, která je realitní agentka,“ řekl Duncan a ukradl sýrovou tyčinku z jejich talíře. „Můžeme tě s ní seznámit zítra, jestli chceš. Řekni mi číslo tvého pokoje a já řeknu Katy, aby se za tebou ráno stavila.“

Jessie se nepohodlně zachvěla, najednou se cítíc klaustrofobicky, mezi zdí a Ianovým velkým tělem.

„Duncan to umí líp, než požádat přímo o číslo tvého pokoje,“ řekl Ian, když zaváhala a lehce se od ní odtáhl. „Katy ti může zavolat z recepce do pokoje. Tedy, za předpokladu, že jsi připravená zahájit hon na dům.“

„Ach… ano, to by bylo fajn,“ řekla Jessie, než se rychle napila piva.

Paula se ukázala s jejich drinky. „Mike toho má v kuchyni hodně, tak to chvilku potrvá, než bude váš talíř hotový. Řekla bych, že máte dost času na tanec,“ dodala a střelila po Merisse spikleneckým úsměvem, když začala další pomalá skladba.

Potvrzujíc Paulino tvrzení, že MacKeageové mají mozky, stejně jako svaly, se Duncan postavil a zvedl ruku. „Zatančíš si?“

Merissa vystřelila z boxu dřív, než dokončil otázku.

„Co ty, Jessie?“ zeptal se Ian, ačkoliv se nepohnul.

Och, Bože, byla vážně připravená na tanec? Zoufale chtěla cítit mužské paže znovu kolem sebe – dokonce, nebo možná zvlášť, cizí – ale tak, ani nespěchala s tím, aby zahanbila sama sebe. Jessie upravila šátek na svém krku a uhladila ho dolů přes prsa, neschopná se na něj podívat. „Um… já ne… nejsem někdy úplně jistá na nohou.“

Ian sklonil hlavu k ní. „Nenechám tě klopýtnout, lass.“

Bůh jí pomoz, už jeho jemné zabarvení hlasu, slabým skotským přízvukem, jí dávalo pocit slabosti v kolenou. Stále neschopná se na něj podívat, se Jessie zaklonila, aby pohlédla pod stůl. „Nevím, co dělat s Tobym.“

Ian se usmál a postavil se. „Obávám se, že si bude muset najít svého tanečního partnera.“

Jessie se nadechla pro uklidnění, posunula se po sedadle a postavila se. „Ne, zůstaň,“ řekla Tobymu, když ji zkusil následovat. „Můžeš se na mě dívat odtud.“

Ian udělal dva kroky a zastavil se blízko tanečního parketu, pak se otočil. Jessie zaváhala jen vteřinu, než vstoupila do jeho náruče, která se jemně uzavřela kolem ní ve volném objetí. Ian s nimi začal pomalu pohybovat do rytmu a ona zvedla ruce k jeho širokým ramenům a zavřela oči s tichým povzdechem. Och jo, na tohle byla připravená; neschopná si vzpomenout, kdy naposledy byla tak blízko muže, který neměl zájem jen o to, jak ji popichovat a rýpat do ní. A najednou Jessie věděla, že udělala dobré rozhodnutí, přestat s terapií a jednoduše pohnout se svým životem.

Ian byl o dobrou hlavu vyšší než jejích pět stop, deset palců, což znamenalo, že musel být dost přes šest stop vysoký. Velcí muži ji obvykle způsobovali nepohodlí – potíž, kterou netrpěla do doby před čtyřmi lety – ale Ian měl vlastní způsob, kterým jí jak vidno, dodával klid. Možná to byla skutečnost, že Toby ho akceptoval po jediném očichání. Ale tak, možná to bylo proto, že si taky myslela, že Ian MacKeage, hezky voní. Něco venkovního, jako vzduch a lesy. A… no, muž.

Rozhodně byl silný. Mohla by si představovat, že jeho ramena jsou ze žuly, pokud by nebyla tak teplá, a jeho vlasy – tmavě blonďaté, s proužky od slunce – byly stažené v krátkém culíku na jeho krku. Také byl zjevně dobrý v dodržení svého slova, že ji nenechá klopýtnout a Jessie brzy zjistila, že tančí tak přirozeně, jako kdyby před čtyřmi lety, málem neztratila schopnost chodit. Mohla by zůstat v jeho objetí celou noc, usoudila s dalším povzdechem a hlavou opřenou o jeho rameno. Och jo, přijet do Pine Creek muselo být jedno z jejích nejmoudřejších rozhodnutí.

Jessie by plakala, když slyšela, že písnička končí, ale místo toho zvedla hlavu s úsměvem, který zamrznul v půlce, když ji Ian jemně přitiskl zpátky k rameni. „Bude další píseň,“ řekl tiše. Jenže další písnička měla rychlý rytmus – ne že by to vypadalo, že si toho všimnul, když s ní jemně kýval. „Pokud nejsi unavená?“

„Ne, jsem v pohodě,“ zamumlala Jessie, uvolněná u něj tak, že nechala svůj úsměv dojít do konce, proti jeho jemné, flanelové košili. „Vidíš Tobyho?“

„On je opravdu dost ochranitelský, co?“ řekl Ian a jeho hlas by naplněný pobavením. „Sedí přímo pod stolem a jeho oči tě sledují, jako lasery.“

Zaklonila se, aby se na něj podívala. „Toby je jeden z těch mužů, kteří trvají na tom, aby dívka odešla s tím, kdo ji přivedl.“

Ian zaváhal na jeden úder srdce a řekl, „Pak bych řekl, že máš velmi moudrého psa.“

Jessie sklopila hlavu zpátky k jeho rameni, aby zakryla zklamání, uvažujíc, co jí to posedlo, aby řekla něco tak sugestivního. Bože, doufala, že si nemyslel, že předpokládá, že půjde domů s ním.

Okej, možná dětské krůčky byly příliš velkým skokem a ona by se měla nejdřív zkusit plazit – nejlíp do skuliny v podlaze, než se změní na Merissu.