CO - 3. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Jakmile byl Saret pryč, Mia už své nadšení nedokázala udržet na uzdě. Měla pocit, jakoby měla radostí, která ji momentálně naplňovala, prasknout a byla si vědoma toho, že se zřejmě šklebí jako idiot. Ale prostě se nedokázala ovládnout.

Byla z ní polyglotka!

Snažila představit si, jak mluví kantonštinou a najednou se jí v hlavě zjevila příslušná slovíčka. Otevřela ústa a naslouchala tvrdým zvukům, které z ní vycházely, když Korumovi říkala: „Nemůžu uvěřit tomu, že je to opravdové.“ Plynule přešla do ruštiny a pokračovala: „Prostě nedokážu uvěřit, že to opravdu umím!“

Usmíval se na ni a jeho tvář zářila radostí. Korum pustil její ruku a přitiskl jí na tvář svou dlaň. Poté se jí podíval do očí a řekl anglicky: „Těší mě, že jsi tak nadšená. Je toho tolik, co bych ti chtěl ukázat, miláčku…“

Mia k němu vzhlédla a vzrušení z její nové schopnosti se najednou proměnilo v něco jiného. Byl tak krásný a ten něžný výraz v jeho tváři, když na ni hleděl, ji zasáhl přímo do srdce. „Korume,“ hlesla jemně, „já…“

Nevěděla, co by měla říct, jak by mohla popsat, jak se cítí. Mezi nimi bylo ještě tolik nevyřešených věcí, ale teď v tuto chvíli jí bylo prostě jedno, jak jejich vztah začal a jaké vzájemné lži se zrady důvěry se mezi nimi nashromáždily. V tomto okamžiku věděla pouze to, že ho milovala, že každá její buňka toužila po tom být s ním.

Natáhla po něm paži, rukou ho objala za krkem a přitáhla si ho blíž. Postavila se na špičky a nejistě ho políbila na měkké rty. Jen málokdy učinila první krok ona – normálně to byl on, kdo inicioval sex a teď ucítila, jak se jeho tělo pod tím dotykem napjalo.

Jeho odpověď byla žhavá a lačná a Mia si vzdáleně uvědomila, že ji zvedl a odnáší pryč. Během okamžiku je přemístil do ložnice a přistáli na posteli. Korum přitiskl Miu svým tělem do matrace. Rukama mu zoufale tahala za tričko, aby našla nějakou cestu k jeho nahé kůži. Měla pocit, jakoby hořela. Její pokožka byla příliš citlivá a šaty, které je od sebe oddělovaly jako nějaká bariéra, byly nesnesitelné! Chtěla víc. Líbala ho tvrději. Zuby mu uchopila spodní ret a lehce za něj zatáhla.

Korum nasál hlasitě vzduch a Mia cítila, jak se okamžitě stáhl. Než stačila zamrkat, tak se posadil, svlékl se a odhalil tak mohutnou erekci. Mie se při pohledu na jeho tělo začaly sbíhat sliny. Vytrénované svaly měl potažené hladkou, zlatavou kůží a prsa měl pokrytá jemným černým ochlupením – a najednou byl nad ní, strhl jí šaty z těla a hltal ji očima.

Znovu ji políbil, tentokrát mnohem energičtěji a jeho ruka ji hladila od krku až dolů k vlhkému středu mezi jejíma nohama. Zasténala mu do úst a vyklenula boky k jeho ruce. Prsty jí jemně přejel kolem jejího otvoru a poté jím do ní pronikl. Miu okamžitě zavalila vlna čiré vášně. Stáhly se jí vnitřní svaly.

„Miluji, jak jsi vlhká,“ zamumlal a přidal další prst, aby ji připravil na své ztopořené pohlaví. Mia vykřikla a hlava jí padla dozadu. Na krku ucítila horko jeho dechu. Olízl ji na tom citlivém místě a začal ho ožužlávat.

Bylo tam ještě něco jiného, neznámý a velmi příjemný pocit, který vnímala někde vzadu v hlavě. Bylo to, jakoby ji masírovaly prsty, které jí přejížděly nejen po zádech, ale i po ramenou a páteři. Zároveň jí hnětly pozadí a zadní stranu stehen.

Postel, došlo jí. To musela dělat ta inteligentní postel a poté na to opět zapomněla. Byla už příliš ponořená do toho, co s ní Korum prováděl, než aby si uvědomovala i jiné věci. Jeho prsty našly rytmus – nejdřív dva lehké průniky, poté jeden dlouhý – a pak palcem obkroužil její klitoris způsobem, ze kterého šílela. Zabořila mu nehty do zad a celé její tělo se roztřáslo vzrušením. Najednou jí palec přitiskl přímo na klitoris a Mia explodovala. Vlny vyvrcholení zachvátily celé její tělo.

Poté, co tsunami odeznělo, Mia otevřela oči a pohlédla na něj. Upíral na ni oči s takovou intenzitou, až se jí zadrhl dech a žaludek se jí stáhl znovu probuzenou touhou. Jeho prsty se ještě stále nacházely uvnitř, a když je pomalu vytahoval ven, vzrušením se rozechvěla.

Korum zvedl ruku ke svému obličeji, požitkářsky si olízal prsty a přitom si užíval její chuti. Mia ho fascinovaně pozorovala, byla jako zhypnotizovaná, neschopná odvrátit pohled. Dokonce, i když jí kolenem roztáhl nohy a penis přitiskl k jejímu citlivému pohlaví.

Pomalu do ní pronikal a přitom jí stále hleděl do očí. Mia zalapala po dechu. I když měli sex teprve před pár hodinami a nejdřív použil své prsty, i tak její tělo potřebovalo čas, aby ho do sebe dokázalo pojmout. Být s ním v tak těsném kontaktu, kůže na kůži, jeho penis v její vagíně a přitom mu hledět do očí, bylo něco neuvěřitelně intimního. Bylo to, jakoby chtěl víc, než jen vlastnit její tělo, pomyslela si Mia letmo, jakoby chtěl víc než jen sex.

Zatímco na ni hleděl, začal pohybovat boky. Nejdřív pomalu, poté rychleji. Každý příraz zesiloval napětí, které se v ní opět začalo sbírat. Mia se zcela poddala svým pocitům, zasténala a zavřela oči, aby vnímala jeho průnik mnohem intenzivněji. Korum se předklonil a Mia na uchu ucítila teplo jeho úst, když ho jazykem olízl. Poté zrychlil tempo a jeho boky ji přitlačily do matrace ještě hlouběji. Mia se mezi jednotlivými přírazy stačila sotva nadechnout. Celé její tělo se napjalo, a když do ní udeřil další orgasmus a stáhly se jí poševní svaly, Mia vykřikla. Když vyvrcholení pominulo, Mia ucítila, jak se Korumův penis ještě zvětšil a poté explodoval. Korum vykřikl a otíral se podbřiškem o její pohlaví, dokud cukání neopadlo.

Mia ještě stále těžce dýchala. Ležela na posteli a na sobě cítila Korumovu tíhu. Když si všiml, že je jeho váha pro ni příliš, sklouzl z ní, lehl si za ni a zezadu ji objal. Jak se uklidňoval tlukot jejího srdce, cítila se Mia uvolněná… a neskutečně spokojená.

„Jsi unavená?“, zašeptal jí Korum do vlasů a palcem jí přejel po bradavce, která okamžitě ztvrdla.

„Ne,“ zašeptala v odpověď. Měla pocit, jakoby se jí každý sval proměnil v kaši, ale unavená nebyla. S tím vydatným šlofíkem před nedávnem měla vystaráno. „Kolik je vůbec hodin?“

„Asi jedenáct hodin v noci.“

„Prospala jsem celý den?“ Nebylo divu, že se cítila tak odpočatá.

„Musíš být vyčerpaná,“ zamumlal a zvedl ruku, aby jí odhrnul vlasy z tváře. Její kudrliny ho pravděpodobně lechtaly na obličeji, uvědomila si Mia pobaveně.

„A Saret dělá tak pozdní domácí návštěvy?“, zeptala se a její myšlenky se opět vrátily k její nové a fascinující schopnosti. Když si představila, jak ji předvede své rodině a přátelům, objevil se jí na tváři obrovský úsměv. Budou závidět…

„Pro nás není zase až tak pozdě,“ vysvětlil jí Korum a otočil ji tváří k sobě. „Vždyť víš, že spíme mnohem méně než lidé. Vše před jednou hodinou ranní a po páté hodině ráno je pro nás normální čas na práci a návštěvy.“

Mia zamrkala a úsměv jí z obličeje zmizel. To samozřejmě dávalo smysl, ale byla to další věc, která z ní tady činila outsidera. Pokud by se snažila dodržovat normální časy Krinarů, tak by se brzy zhroutila nedostatkem spánku.

„To ses musel v New Yorku docela nudit,“ pronesla klidně. „Vždyť jsem skoro celou dobu spala a je jen pár míst, které jsou v tuto dobu otevřené.“

Korum se usmál a zavrtěl hlavou. „Ale vůbec ne. V době, kdy jsi tak sladce spala v mé posteli, tak jsem normálně pracoval.“

„A co za práci to bylo? Konstrukce?“, zeptala se Mia zvědavě. Bylo toho tolik, co o něm ještě stále nevěděla. Jak tráví své dny – a své noci, když nebyl u ní, například. Bylo velmi poučné sledovat, jak se choval k Saretovi při jeho návštěvě. Získala tak drobný náhled do Koruma mimo jejich vztah a rozhodně se toho chtěla o něm dozvědět víc.

„Ano, často pracuji na návrzích – to je má vášeň a to, co opravdu dělám rád,“ odpověděl jí ochotně a sledoval ji přitom něžným pohledem. „Kromě toho musím řídit svou firmu, a to si žádá většinu mého času. Neustále pro mě pracuje určitý počet talentovaných vývojářů, tady a na Krině, ale vždycky je něco, o co se musím postarat osobně…“

„Ty máš zaměstnance na Krině?“, zeptala se ho Mia překvapeně. „Jak s nimi komunikuješ a spolupracuješ?“

„Máme komunikaci rychlejší než světlo,“ vysvětlil jí Korum, „takže to není o mnoho složitější než volat například do Číny. Samozřejmě se s nimi nemohu vidět osobně, ale máme něco, čemu říkáte virtuální realita, kde probíhají naše schůzky. Určitou část jsi zažila při té interaktivní mapě…“

Mia přikývla a pozorně ho sledovala. Bylo jí jasné, že to, co jí právě říkal, vědělo jen velmi málo lidí.

„Mapa je velmi jednoduchá verze této technologie. To, co používáme pro meziplanetární mítinky, je mnohem propracovanější.“

„To je také jeden z tvých vynálezů? Myslím tu virtuální realitu?“, zeptala se Mia a přemýšlela, jak velký měl vliv jeho vynálezů na technologie Krinarů.

„Pár posledních verzí ano. Základní princip této technologie je už staršího data, vznikl ještě přede mnou a mou firmou.“

Mie najednou zakručelo v břiše. Okamžitě zrudla, protože jí to bylo trapné. Ale Korum se jen pobaveně zašklebil a podal jí ručník, aby se mohla očistit.

„Samozřejmě, že musíš mít po tak dlouhém spánku hlad. Najíme se a přitom můžeme v naší debatě pokračovat.“

„To zní dobře,“ odpověděla Mia, která měla pocit, jakoby měla umřít hladem.

Korum vstal a současně vytáhl na nohy i Miu. Než ho o to mohla požádat, podával jí úplně nový outfit, který vytvořil během pár sekund. Opět to byly šaty, velmi podobné těm předešlým, které teď ležely roztrhané na posteli. Tyto měly světle žlutou barvu, a Mia si je s radostí oblékla, protože milovala pocit toho úžasně měkkého materiálu na kůži. Korum si oblékl své staré šortky a tričko, které sex přežily.

„Opravdu?“, zeptal se a Mia přikývla. Vzal ji za ruku a vedl ji do kuchyně.

Stejně jako obývací pokoj a ložnice, i kuchyň vypadala jako přesná kopie jeho kuchyně v apartmánu v Tribece. To byl další důkaz toho, že Korum chtěl, aby se tady cítila dobře, pomyslela si Mia. Došla k židlím, posadila se a natěšeně sledovala Koruma. Byl opravdu vynikající kuchař – to byla další jeho vášeň, stejně jako jeho láska k vytváření věcí –, dokonce i jeho nejjednodušší kreace byly mnohem lepší než cokoliv, co by připravila Mia.

„Co bys ráda?“, zeptal se a otevřel lednici.

Mia pokrčila rameny a dost dobře nevěděla, co by měla odpovědět. „Já nevím. Co máš?“

Korum se usmál. „Skoro všechno. Chtěla bys raději vyzkoušet něco z krinarských jídel nebo zůstat u známých věcí?“

Mia vykulila oči. „Ty tu máš potraviny z Kriny?“

„No, nejsou importované z Kriny – byly vypěstované tady, v Lenkardě a v ostatních sídlištích –, ale semena jsme přivezli z Kriny.“

„Ráda bych je okusila,“ prohlásila Mia nadšeně. Byla velmi dobrodružný jedlík a milovala zkoušet nové věci. Díky svému polskému původu Mia vyrostla na jídle, které nebylo součástí normálního amerického jídelníčku, a proto byla otevřená pro různé druhy kuchyní.

Korum se zašklebil potěšený jejím přístupem. Vytáhl z lednice pár věcí, rychle nakrájel několik neznámých rostlin a kořínků a všechno to hodil vařit do hrnce.

„Jak tu vlastně vaříte?“, zeptala se ho a fascinovaně ho sledovala při práci. „Nedokážu si představit, že byste normálně používali všechny tyto přístroje…“

„Máš pravdu, to neděláme. Vlastně vůbec nevaříme,“ odvětil Korum, zatímco vzal do ruky něco s načervenalými listy vzdáleně připomínající salát. „Vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěl, že jsou naše domy inteligentní?“

Mia přikývla.

„No a jedna z jejich funkcí je, nás zásobovat jídlem a připravovat ho tak, jak to máme rádi.“

Mia se hlasitě nadechla a nedokázala brzdit své vzrušení.

„Opravdu? Tvůj dům ti připravuje jídlo, kdykoliv chceš?“

Korum se její reakci pobaveně zasmál. „Dokážu si představit, že to pro tebe zní velmi lákavě.“ Miiny vlastní kuchařské schopnosti v podstatě neexistovaly – skutečnost, na kterou si její matka neustále stěžovala –, ale milovala jíst.

„Lákavé? To je fantastické!“ Proč by se někdo vůbec zahazoval s vařením, pokud by mu mohl dům uvařit cokoliv?

„Je to milé,“ odvětil a pokrčil rameny. „Je to pohodlné a určitě to šetří čas, ale někdy prostě dostanu nutkání si něco připravit sám a vyzkoušet, jestli bych dokázal recepty, které má dům v databázi, vylepšit.“

„Takhle ses naučil vařit? Při hraní si s recepty?“

Korum přikývl a jeho ruce teď masírovaly červenolistou zeleninu, dokud z nich nezačala vytékat oranžově zbarvená tekutina. „Více či méně. Vaření je vlastně můj nejmladší koníček – začal jsem s ním, až když jsem přiletěl na Zemi. A používat lidské přístroje namísto toho, abych jednoduše naprogramoval svůj dům, aby vylepšil recepty, jsem se naučil až poslední měsíce.“

Mia hleděla na svého milence nevěřícím pohledem. Měl inteligentní dům, který mu uměl připravit jakýkoliv pokrm, který by si přál a plýtval svým časem tím, že se učil jak používat sporák? Krájel zeleninu kuchyňským nožem místo toho, aby použil tu jejich suprovní technologii? To bylo něco, co by nikdy nepochopila, pomyslela si Mia v duchu. Ne, že by jí to vadilo, to v žádném případě; jen díky jeho zvláštnímu hobby si mohla v New Yorku pochutnávat na těch jeho skvělých salátech.

Skončil s vymačkáváním oranžové tekutiny z rudých listů, umyl si ruce a pokračoval s dlouhou žlutou rostlinou, která vypadala trochu jako cuketa s lesklou kůrkou. Poté, co ji nakrájel nadrobno, smetl ji do mísy, ve které už plavaly rudé listy v oranžově zbarvené tekutině a to celé posypal nazelenalým práškem. Mísu postavil doprostřed stolu a naložil jí na talíř několik lžic, než si také připravil pořádnou porci. Příbor, který k tomu použil, byl nezvyklý a vypadal podobně jako grilovací pinzeta s jednou plochou a jednou ohnutou stranou.

„Ochutnej,“ vyzval ji a čekal na její reakci.

Menší verze toho příboru ležela vedle Miina talíře. Prostě napodobila Korumovo zacházení s nezvyklým jídelním nástrojem, uchopila pár listů pinzetou a vložila si je do úst. Na jazyku jí explodovala jejich chuť. Byla to perfektní kombinace sladké, slané a trochu pikantní kořeněné chuti.

„To je neskutečně dobré. Co je to?“, vyhrkla poté, co všechno spolkla. V ústech stále cítila tu úžasnou chuť.

Korum se usmál. „To je tradiční pokrm z Rolertu – oblasti na Krině, odkud pochází má rodina. Jak jsi viděla, je velmi jednoduchý na přípravu, ale trik je v tom, Shari – tak se jmenuje ta červená rostlina – vyždímat tak pečlivě, aby se z ní uvolnily všechny ty dobré a výživné látky.“

Mia mu fascinovaně naslouchala a přitom spořádala zbytek své porce. Jakmile skončila, okamžitě si přidala. Korum se zašklebil a snědl zbytek salátu.

„To bylo fantastické. Děkuji,“ řekla Mia, když dojedla.

„Těší mě, že ti chutnalo,“ odvětil Korum a uklidil talíře. Ale místo toho, aby ho odklidil do dřezu, jednoduše ho přiblížil ke stěně a hned na to se objevil otvor, do kterého nádobí vložil. A poté to špinavé nádobí prostě zmizelo.

Když Korum uviděl Mii překvapený výraz, vysvětlil jí: „Umývání mě nebaví, takže využívám naší technologie, aby tuto část udělala za mě.“

„Takže dřez slouží pouze dekorativnímu účelu?“

„Víceméně. Samozřejmě ho můžeš použít, pokud bys chtěla, ale právě jsi viděla, jak to dělám já.“

Mia přikývla.

„Můžeš to udělat stejně tak, když tu budeš sama. Nebo necháš prázdné talíře jen tak ležet a dům se o ně po pár minutách postará sám.“ Obešel stůl, posadil se naproti ní a usmál se na ni.

„Hlavní jídlo bude připravené za pár minut.“

„Nemůžu se dočkat, až ho ochutnám,“ odpověděla Mia a radostně se na něj usmála.

Do teď se jí život v Lenkardě prezentoval jako úžasný zážitek a Mia měla pocit, jakoby se vznášela na vlně štěstí. Poté pohlédla Korumovi do jeho překrásné tváře. Nemohla uvěřit tomu, že ještě dnes ráno si myslela, že bude dopraven zpátky na Krinu a teď seděla v jeho domě na Costa Rice a hovořila s ním krinarsky, zatímco si pochutnávala na jídle, které pro ni opět připravil.

Když se jí myšlenky zatoulaly zpět k událostem dnešního rána, úsměv jí pohasl. Dnes ho mohla ztratit, došlo jí. Pokud by měl Korum, co se týkalo záměrů Keithů, pravdu, tak by ho v případě vítězství hnutí odporu zabili. Tělem se jí šířila vlna chladu.

Ale nestalo se tak, připomněla si a snažila se soustředit na současnost. Ale myšlenky jí neustále sklouzávaly jinam. Dokonce, i když rebelové prohráli, stále se podílela na útoku na krinarské kolonie. A teď od ní chtěli svědeckou výpověď. Chtěli, aby vypovídala před Radou Krinarů a Spojenými národy. Při tom pomyšlení jí přejel mráz po zádech. Korum si zřejmě myslel, že má moc ji před Radou ochránit, ale ona nechápala, jak bylo něco takového možné.

„Co se děje?“, zeptal se Korum a byl očividně iritovaný jejím najednou vážným výrazem v obličeji.

Mia se zhluboka nadechla. „Mohli bychom si promluvit o tom, co se stalo dnes ráno?“, zeptala se opatrně. „A o tom, co se stane teď?“

Výraz jeho tváře výrazně ochladl a úsměv mu také zmizel.

„Proč?“, zeptal se. „Už je to pryč. Chtěl bych, abychom to nechali za námi, Mio.“

Zírala na něj. „Ale…“

„Ale co?“, zeptal se tiše a přimhouřil oči. „Opravdu bys chtěla se mnou mluvit o tom, jak jsi mě zradila? Jak jsi mě málem poslala na smrt? Jsem ochotný to nechat být, protože vím, jaký jsi měla strach a jak jsi byla zmatená… ale opravdu není v tvém vlastním zájmu s tímto tématem začínat, drahoušku.“

Mia vypustila dech a snažila se udržet svůj temperament na uzdě. „Udělala jsem jen to, o čem jsem si myslela, že je to nejlepší,“ odvětila klidně. „A ty jsi to celou tu dobu věděl – a využil jsi mě. A teď to vypadá, že mě chce vaše Rada také využít, takže promiň, že nejsem připravená to jen tak nechat za sebou.“

„Rada nemá, co se tebe týče, žádnou pravomoc,“ pronesl Korum a hleděl na ni tím svým neproniknutelným pohledem jantarových očí. „Nemohou ti říkat, co máš dělat.“

„A to jako proč?“, zeptala se Mia a srdce se jí rozbušilo. „Protože jsem tvůj charl?“

„Přesně tak.“

Hodila po něm frustrovaným pohledem. „A co to znamená? Myslím to, že jsem tvůj charl?“

Klidně na ni pohlédl. „To znamená, že patříš mně, a že nad tebou nemají žádnou pravomoc.“

Než mohla Mia něco dodat, tak se zvedl a přistoupil k hrnci na sporáku. Zvedl pokličku, opatrně zamíchal obsahem a v kuchyni se začala šířit neznámá, ale velmi příjemná vůně. „Už je to skoro hotové,“ prohlásil a vrátil se ke stolu.

Tato dvousekundová pauza poskytla Mie čas, aby se sebrala. „Korume,“ začala jemně, „já to potřebuji pochopit. Ty, já – mám pocit, jako bych byla součástí nějaké hry, jejíž pravidla neznám. Co přesně znamená charl ve vaší společnosti?“

Korum si povzdechl. „Už jsem ti to říkal. Je to naše označení pro člověka, se kterým jsme ve vztahu.“

„A proč nemá Rada nad charlem žádnou pravomoc? Rada je něco jako vaše vláda, ne?“

„Ano, přesně tak,“ potvrdil Korum druhou část její otázky. „Rada řídí naši společnost.“

„A ty jsi jejím členem?“ Mia si vzpomněla, že jí John něco takového říkal.

„Když chci. Nejsem velkým přítelem politiky, ale někdy se tomu nedá vyhnout.“

„Jak si můžeš něco takového vybírat?“, zeptala se Mia a hleděla na něj s údivem. „Byl jsi oficiálně zvolen nebo to na Krině funguje jinak?“

„U nás je to jinak.“ Korum vstal a znovu přistoupil ke sporáku. „Nemáme demokracii tak jako vy. Kdo se může stát členem naší Rady, závisí na jeho postavení ve společnosti.“

Mia zvedla obočí. „Co tím myslíš? Jestli ses narodil v horních deseti tisících nebo něco na ten způsob?“

Zakroutil hlavou. „Ne, narodil. Postavení v naší společnosti si musí každý zasloužit. Záleží to na tom, čeho jsi dosáhl a na tom, co děláš pro společnost. Naše vláda je určitý druh oligarchie – ale je postavená na výkonu.“

To bylo na jednu stranu fascinující, na druhou ale děsivé. Korum musel pro společnost udělat víc než jen trochu, aby získal vliv, který očividně měl.

„A kolik vás v Radě je?“, zeptala se Mia a sledovala ho, jak nakládá na talíře nějakou směs. Tento pokrm nevypadal tak exoticky jako Shari salát, i když tam mezi červenohnědou zeleninou zahlédla i něco purpurového.

„Momentálně máme patnáct členů Rady. Tento počet je variabilní – jednou byl i tři a dvacet, ale byly časy, kdy jich bylo pouze sedm. Asi třetina nás je nyní na Zemi a ostatní jsou na Krině.“

Odnesl hluboké talíře ke stolu, posadil se a jeden talíř přisunul k Mii. „Dobrou chuť,“ popřál jí. „Jsem zvědavý, jestli ti bude také chutnat.“

Mia se na chvíli se svými otázkami odmlčela a nabrala si lžíce směsi. K jejímu překvapení to chutnalo velmi dobře. Jakoby tam bylo i maso. „Je to čistě rostlinné?“, zeptala se a Korum přikývl, zatímco se usmíval nad její reakcí. Jeho tvář opět vyzařovala něžné teplo.

Mia zkusila další lžíci. Konzistence byla měkká a trochu kašovitá, skoro jakoby jedla brambory, ale chuť byla úplně jiná. Vzdáleně jí připomínal řasy, japonský pokrm, jen mnohem jemnější. Po druhém soustu už se Mia neupejpala a zbytek své porce zhltla během pár sekund. „Opravdu je to moc dobré,“ zašišlala mezi sousty a Korum, který právě vyprazdňoval svůj vlastní talíř, přikývl.

Poté, co oba dojedli, odnesl Korum opět talíře ke stěně a nechal to na domě, aby se o ně postaral. Mia ho pozorně sledovala a snažila si zapamatovat přesně jeho pohyby. Vypadalo to jednoduše a jejich technologie byla ještě intuitivnější než nejnovější iPad. Doufala, že si na přesný postup vzpomene, až bude muset uklízet talíře.

„Děkuji, bylo to opravdu skvělé,“ pronesla, když byl Korum hotový.

„Rádo se stalo,“ odpověděl a posadil se zpátky ke stolu. Měl na tváři ten pobavený a lehce posměšný výraz, jakoby přesně věděl, na co se zeptá jako další.

Miin temperament se opět ozval a rozhodla se, že ho nezklame. „Takže, proč nepodléhají charlové pod pravomoc Rady?“, zeptala se tvrdohlavě.

„Protože to tak bylo vždycky, Mio,“ odpověděl jí něžně. „Protože lidé jsou v naší společnosti akceptováni pouze za těchto podmínek – pokud patří někomu z nás. Jedinou výjimkou jsou lidé, jako je Dana, která se rozhodla nechat svůj starý život za sebou a stát se děvčetem pro potěšení na Krině. Takže, jak vidíš, srdíčko, nemůže jít Rada přímo za tebou. Vždycky musí jít všechno přese mě, protože podle krinarského práva mi patříš.“

Mia zalapala po dechu a měla pocit, jakoby bylo v místnosti málo vzduchu.

„Takže jsem měla pravdu,“ pronesla klidně. „Hnutí odporu mi nelhalo, ale ty ano.“

Korum se naklonil blíž k ní a jeho oči nabraly tmavší odstín. „Lhali ti. Charl není žádný sexuální otrok nebo co ti navykládali. Mít charla je pro nás něco velmi vzácného. Pokud někoho takového najdeme, jedná se o velmi opravdové partnerství plné lásky.“

„Jak to může být opravdové a láskyplné partnerství, že nejsou oba partneři rovnocennými členy společnosti?“, zeptala se hořce.

Korum se usmál a vypadal opravdu pobaveně. „Tento druh vztahu existuje pořád, Mio. Podívej se na svou lidskou společnost. Chceš mi říct, že ke svým dětem, dospívajícím i dokonce ke svým mazlíčkům nic necítíte? A to nechci ani zmiňovat vaše tak zvané rozvojové země, které se teprve nedávno smířily s myšlenkou na ženská práva, zatímco ještě v hodně oblastech Země nejsou akceptovány vůbec…“

„To jsem pro tebe? Domácí mazlíček?“ Zatímco čekala na jeho odpověď, žaludek se jí stáhl nevolností.

Zavrtěl hlavou a upíral na ni svůj pohled. „Ne, Mio, nejsi žádný mazlíček. Jsi jeden a dvacetiletá lidská dívka, která se toho musí ještě hodně naučit, než bude dospělá. Přál bych si, abych tě dokázal nechat na pokoji, abys poznala někoho, jako byl ten pěkný chlapec v klubu…“

Hovořil o Petrovi, došlo Mii a překvapilo ji to.

„…ale nedokážu to.“

Korum vstal, obešel stůl a posadil se na židli vedle ní. Zvedl ruku a pohladil ji něžně po tváři, zatímco na něj Mia zírala, neschopná odvrátit pohled do zlatavého žáru v jeho očích.

„Dostala ses mi pod kůži,“ pronesl jemně, „a chci tě způsobem, který bych dřív nepovažoval za možný. Vím, že se toho o mně a svém novém domově musíš ještě hodně dozvědět. Slibuji, že udělám všechno pro to, abych ti to co nejvíc ulehčil a pomohl ti se zabydlováním. Ale ty musíš přestat dělat si kvůli všemu starosti a pořád proti mně bojovat. Mohlo by to být mezi námi moc pěkné, Mio… obzvlášť, když to připustíš.“