BP - 34. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Myrnu probudil zvuk zvonícího zvonku. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, že byla doma a ne v autobuse.

Zvonek se ozval znovu. Přes závěsy prosvítalo sluneční světlo. Už bylo ráno? Myrna se vysoukala z postele, pořád měla na sobě šaty ze včerejška.

Znovu se ozval zvonek. Několikrát za sebou. Pak následovalo klepání na dveře.

Brian! Zvládnul to.

„Už jdu,“ zavolala, když běžela ke dveřím.

Odemknula, a když otevírala dveře, tak se zářivě usmívala. Okamžitě zkameněla.

„Dobré ráno, miláčku,“ popřál jí Jeremy. Jeho zářivé modré oči ji přejely pohledem od hlavy až k patě. „Spala jsi v oblečení ze včerejška, miláčku? Jsi nějaká pomuchlaná.“

Na rozdíl od něj. Opálený, blonďatý, vysoký, svalnatý a upravený, vypadal jako chodící reklama na nějaký country klub. Otevírala a zavírala pusu, jak se snažila dát dohromady nějaké slova. Byla úplně celá omráčená. Nemohla se ani pohnout.

„Tady, přinesl jsem ti květiny. Vím, jak moc máš ráda tyhle frivolní gesta.“ Mávnul před ní obrovskou kyticí. Automaticky ji chytila. Vecpal svoje vysoké a štíhlé tělo dovnitř a zavřel dveře. „Řekl jsem ti, že se brzy uvidíme. Proč vypadáš tak ohromeně?“

„Vypadni!“ podařilo se jí vydechnout.

„Nejsi ráda, že mě vidíš?“

„Samozřejmě, že nejsem ráda. Vypadni z mého bytu!“

Natáhnul ruku, aby se jí dotknul a ona zakňourala strachy.

Spustil ruku a soustředěně se zamračil. „Neublížím ti, miláčku. Přestal jsem pít. Vidíš? Čichni si.“

Tvář jí ovanul svým mentolovým dechem. Ucouvla. Nemohla si pomoc. Byla z něj vyděšená. „O tom to není, Jeremy. Máš zákaz přiblížit se ke mně blíž, než na 100 metrů. Jestli odsud nevypadneš, než napočítám do tří, tak zavolám policii.“

„Myrno, jenom si mě vyslechni.“

„Jedna.“

„Uvědomuju si, jaký jsem byl kretén, a proto jsem tě přišel požádat o odpuštění.“

„Dva.“

„Byl jsem na odvykačce, Myrno. Představa toho, že budeme zase spolu, mě donutila, abych zůstal střízlivý až do konce svého života.“

„Tři.“ Hodila květiny na podlahu a odešla pro svůj telefon. Vzpomněla si, že s ním včera v noci usnula, když si ho tiskla k hrudi. Rychle vběhla do ložnice, aby ho našla.

„Počkej.“ Jeremy šel za ní do obýváku. Zvuk jeho kroků za zády způsobilo, že se jí rozbušilo srdce. Jednou rukou si zakryla hlavu a odskočila stranou, aby ho mohla sledovat. Nedovolí mu, aby jí zase vzal něčím po hlavě ve chvíli, kdy by se k němu otočila zády.

„Jenom mi dej šanci. Prosím, Myrno. Poslouchej mě.“ Zaryl jí silné prsty do paže.

Zamrzla a nekontrolovatelně se rozklepala. Nemohla popadnout dech. „Jak jsi mě našel, Jeremy?“ zeptala se roztřeseně. „Jak? Nikde jsem neudělala chybu.“

Usmál se. „Tahle část byla snadná. V tomhle státě není moc Thunderbirdů z padesátých let.“

No jasně. Její auto. Jak mohla být tak blbá?

„Proč se tak třeseš? Řekl jsem, že ti neublížím. Neboj se.“

„Neboj se? Neboj se!“ Otočila se a oběma rukama do něj strčila. „Kvůli tobě, ty zkurvysynu, jsem skončila v nemocnici. Skoro jsi mě zabil.“

„To jsem nebyl já, zlato. Nebyl. Byl jsem opilý a ty jsi mě podváděla s tím klukem z benzínky. Přišel jsem o rozum. Ale to už se nestane. Slibuju. Už ti znovu neublížím. Nikdy.“

Prodavač z benzínky? O čem to kurva mluvil? Nikdy nerandila s klukem z benzínky. Dokonce ani žádného neznala.

„Už nejsem takový. Pamatuješ si na toho okouzlujícího muže, do kterého ses zamilovala?“ Usmál se, až by mu téměř uvěřila, že je ten muž, kterého si vzala. Ale velmi dobře si vzpomínala, jak se uměla tahle tvář změnit a jak uměl používat pěsti.

„Vrátil se. Já,“ pokračoval a píchnul se prstem do hrudi, „já jsem zpátky a můžeme to zase zkusit, Myrno. Věci, které jsme spolu měli na začátku. To by se ti líbilo, ne? Nikdy jsem ti nechtěl ublížit, miláčku. Musíš mi věřit. Jsem teď lepší. Změnil jsem se. Miluju tě. Hrozně moc. Miluju. Miluju tě. Věříš tomu, že?“

Zvedl se jí žaludek, když vyšla tahle dvě slova přes jeho prolhané rty. Nic se nezměnilo. Byl přesně stejný, jako vždycky, když po ní chtěl, aby ho vzala zpět. No dobře, jedna věc se změnila. Ona. Poznala pravou lásku se skvělým mužem. Brian jí ukázal, kde byl rozdíl. Zakroutila nad Jeremym hlavou. „I kdybych ti uvěřila, což nevěřím, tak by už na tom nezáleželo. Nemiluju tě. Mám nového přítele. Ten, který mě respektuje a chová se ke mně hezky. Nemyslí si o mně, že jsem kurva, ani mě křivě neobviňuje z toho, že ho podvádím.“

Jeremy přimhouřil oči a stisknul k sobě rty. Přejel jí mráz po zádech. Přesně jak si myslela, jeho temná stránka byla ukrytá pod jeho fasádou, za jeho lhaním a pokusy o manipulaci. Po několika vteřinách se Jeremy uvolnil a usmál. „Ach, ano. Brian.“

„My se známe?“ zeptal se ode dveří Brian.