BP - 33. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Myrna položila hromadu papírů s daty mezi její počítač a hrnek heřmánkového čaje a pak zvedla svůj telefon. Uvědomoval si vůbec, že v jejím časovém pásmu je jedenáct hodin večer?

„Ano?“

„Chybíš mi,“ zamumlal Brian. „Vzbudil jsem tě?“

Usmála se. Taky jí chyběl, ale od chvíle, co se vrátila domů, měla spoustu práce. Téměř ji už dohnala a pomalu se ztrácela vina, kterou cítila kvůli tomu, že opustila svoji práci, aby si mohla užívat s Brianem. Téměř. Možná se vrátí ještě dříve, než si myslela.

„Ne, pořád pracuju. Jak to šlo dneska na natáčení videoklipu?“

„Jsem na 5 záběrech. Sed si zabral kameru pro sebe. My ostatní jsme se nudili.“ Opile zamumlal.

„A proto jsi celý den pil,“ uhádla.

„Nudili jsme se.“

„Musím se s tebou rozloučit.“

„Proč?“

„Protože pracuju.“ A nemůžu vystát tvůj hlas, který zní opile.

„Jaký je ten skutečný důvod?“

„Zavolej mi zítra,“ řekla. „Až budeš střízlivý.“

„Myrno?“

Zavěsila a pak se vrátila ke zpracování dat. Stihla zadat jen jedno číslo, než jí zazvonil znovu telefon. Přemýšlela, že to nezvedne, ale nakonec to udělala.

„Briane, právě teď s tebou nechci mluvit.“

„Kdo je Brian?“

Myrna ztuhla krev v žilách. Sevřel se jí krk.

Jeremy.

Nemohla popadnout dech, natož zvládnout mluvit. Kde na ni získal číslo? Dávala si pozor, aby nebyl nikde uvedený a mnoho lidí ho nemělo.

„Kdo je Brian?“ zopakoval.

Její jedinou odpovědí bylo zalapání po dechu. Byla úplně paralyzovaná strachem, nemohla se ani pohnout. Nebo myslet.

„Je to ten důvod, proč jsi poslední tři týdny nebyla doma?“¨

Jak mohl vědět, že nebyla doma? Zase ji začal sledovat?

„Šukáš s ním?“

„Odkud máš tohle číslo?“ podařilo se jí protlačit přes sevřený krk.

„Šukáš s ním? Zabiju ho. Nikdo se tě nedotkne, jenom já. Rozumíš? Jsi moje žena. Patříš mně.“

„Jeremy, jsme rozvedení. A pro případ, že bys zapomněl, tak mám stále platný zákaz přiblížení.“

„A co, zavoláš poldy? Udělej to. Stejně neví, kde mě najdou, ale my se už brzy uvidíme, drahoušku.“ Zavěsil.

Myrna odhodila štítivě telefon na gauč, jako by to byl jedovatý had. Vyskočila na nohy, zatáhla všechny závěsy na oknech a ujistila se, že byly zavřené. Běžela ke dveřím, aby zkontrolovala, že byly zamčené. Byly zajištěné. Řetězem. Podívala se do skříně. Nakoukla pod postel a za dveře. Do kuchyňských skříněk. Do ledničky. Byla sama. Příliš sama, než aby jí to bylo příjemné. Šla najít telefon a zamknula se v koupelně.

Jakmile zavřela dveře, tak se pohnuly závěsy u vany. Myrna vyťukala 911 a přiložila prst na vytáčení, když šla závěsy odhrnout. Srdce jí divoce bušilo, když popadla závěs a roztáhla ho.

Nic.

Úlevou jí poklesla ramena. Sedla si na kraj vany, opřela se o chladnou stěnu, zatímco si prohlížela celou místnost. Možná od chvíle, kdy ho naposledy viděla, se Jeremy naučil teleportovat.

Zavolala Brianovi.

Zvedl to na druhé zazvonění. „Aha, najednou chceš se mnou mluvit.“

V dálce zaslechla hluk. Hlasitá hudba. Hlasy. Smích. Cinkání skleniček. Zatímco se ona bála i svého vlastního stínu, tak on si užíval na party jako rocková hvězda. Kretén.

„Vo-volal Jeremy,“ zašeptala.

„Cože? Neslyším tě,“ zakřičel.

Hluk za ním se změnil. Musel zamířit někde k východu nebo na místo, kde byl větší klid.

„Zopakuj to,“ řekl.

„Vo-volal Jeremy.“ Otřela si otravnou slzu. Proč brečela? Kvůli ničemu. Rozhodně za to nemůže opilec, který vás obvinil z toho, že jste špinavá kurva.

„Bývalý manžel? Myslel jsem, že s ním nejsi v kontaktu. Proč ti volal?“

„Chtěl vědět, kde jsem byla poslední tři týdny,“ zašeptala. Dokonce ani nemohla mluvit nahlas. Co kdyby ji zaslechnul Jeremy.

„Znovu tě sleduje,“ řekl s jistotou Brian. „Máš tam někoho, kdo by s tebou zůstal, než přijedu?“

„Ne, nevolala jsem ti proto, abys přijel. Řekl mi, že tě zabije.“

„To, že říkal? Jak o mně může vědět?“

„Nejezdi sem.“

„Tak přijeď ty sem. Hned.“

Ve vedlejším bytě se ozvala rána, Myrna z toho nadskočila. Už tak bylo dost špatné, že ona žila ve strachu, proto nedovolí Brianovi, aby kvůli ní riskoval. Pokud by jela za ním, nebo by on přijel sem, tak věděla, že by mu Jeremy ublížil. Polknula a zhluboka se nadechla a doufala, že zněla sebejistě, když řekla, „Nebuď směšný. Mám tady hromadu práce. Chová se prostě jako blbec. Budu v pořádku. Vím, že už mě nebude znovu obtěžovat. Připomněla jsem mu, že mám stále platný zákaz přiblížení. Jestli se ke mně přiblíží, tak zavolám policii a ti ho zatknou.“

„Jo, jasně. Budu tady jen tak sedět týden na zadku a doufat, že tvůj psychotický manžel, který tě pronásleduje, ti dá pokoj.“

„Briane-“

„Budu tam tak rychle, jak jen budu moc. Chceš, abych zůstal s tebou na telefonu?“

„To není nutné… Možná na chvilku.“

„Řekni mi, jaký jsi měla den,“ řekl. Znovu slyšela v dálce hluk baru. „Hej, Phile,“ zavolal na někoho, „můžeš mi zavolat taxík?“

„Už jsi na odchodu, Briane?“ řekl nějaký otravný ženský hlas. „Party teprve začala.“

„Ještě jsi mi nic ohledně tvého dne neřekla,“ řekl Brian Myrně.

„Co chceš vědět?“

„Všechno. Začni ve chvíli, kdy jsi otevřela oči.“

„Neměla bych raději začít od toho, jak jsem se převrátila v posteli a hledala jsem tě, ale ty jsi tam nebyl?“

„Jo, začni u toho.“ V hlase mu zazněl smích.

Řekla mu o tom, co dělala celý den.  Každou chvilku, která zahrnovala i to, co jí řekl Jeremy. Brian ji poslouchal celou cestu na letiště, i když si kupoval letenku a pak celou dobu, kdy čekal na svůj let. Nakonec vyšla z koupelny a s telefonem se zahrabala do postele.

Všechny světla nechala svítit, pro jistotu. Byla přesvědčená, že by nezvládla zůstat potmě.

„Za chvilku mi klekne baterka,“ řekl. „Budu s tebou mluvit, dokud to půjde. Za chvilku mi to letí.“

„Promiň, že tě otravuju, Briane.“

„Neotravuješ mě.“

Neuvědomila si, že zadržovala slzy, dokud jí nezačaly stékat po tváři. „Neměla jsem ti volat. A neměla jsem ti dovolit přijet sem,“ zašeptala a potáhla nosem. „Jeremy by ti mohl ublížit.“

„Postarám se o toho čuráka. Neboj se o mě. Dej na sebe pozor, dokud nebudu u tebe. Víš, že když teď půjdeš spát, tak tam budu hned, jak se probudíš.“

Přikývla, jakoby ji mohl vidět. Byla vyčerpaná. Duševně vyčerpaná.

„Děkuji, že jsi tady pro mě.“

„Nemáš za co děkovat. Víš přece, že tě mi-“

Telefon se přerušil. Musela mu kleknout baterka. Nechtěla, aby měl Jeremy příležitost jí zase zavolat, tak vypnula telefon. Zítra si změní číslo.

Ale jak? Jak ji Jeremy našel? Byla tak opatrná.