THND - 9. kapitola

Překlad: Lucianna

Jistý si tím, že symbol vyřezaný do zneklidňujícího překvapení, které našel na předním skle dnes ráno, měl něco společného s Atlantidou, Niall jel o míli dál po kempové cestě, raději než do města. Byl fakt šťastný, že Birch chytře dala sponku a zprávu do plastové sáčku, když viděl, že bylo potřeba několik kbelíků horké vody, aby smyl tu hromadu ptačího trusu, který zasáhl střed jeho čelního skla – předpokládal, že viníkem je racek, dokud si nepřečetl ještě více zneklidňující zprávu od Birch. Teď, stojíc na konci Titovy příjezdové cesty, zatímco ten kouzelník studoval sponku, Niall se zastavil uprostřed nenápadného kroucení ramenem, když tajně sledoval Shepa, jak vylizuje talíř, který mu Rana podala, jak seděla na schodech verandy, a zatraceně doufal, že nekrmí toho malého žebráka snídaní svého manžela.

„Můžu ti to rameno vyléčit, jestli chceš,“ řekl Titus, aniž by vzhlédl.

„Díky, ale zvládá své uzdravování samo.“

Titus zvedl pohled. „Na tak inteligentní muže, jste vy MacKeagové neobvykle podezřívaví k magii.“

„Nejspíš proto, že nám to víc problému přidělalo, než vyřešilo.“

„Můžeš obviňovat Pendaara za to, že zpackal své kouzlo a přivedl tvého otce a ostatní, spolu s Greylenem. Taky obviňuj de Gairneho,“ pokračoval Titus suše, „za to, že naštval Kontinuum do té míry, že málem vymazal lidstvo. A pokud se nepletu, byla to Winter MacKeagová, kdo nakonec věci napravil.“ Zvedl své královské, bílé obočí. „Možná by ženy, měly unášet vás, válečníky.“

„Nejsem si jistý, jestli by Duncan, nebo Alec s vámi souhlasili, když vypadají spokojeně s tím, jak jejich dvoření dopadlo.“

„Když mluvíme o inteligentních ženách,“ pokračoval Titus s úsměvem a zvedl ruku, v níž držel tu, rozhodně sarkastickou zprávu. „Někdo by mohl považovat tvou slečnu Callahanovou za spíše neomalenou, než energickou.“

„Jo,“ řekl Niall s povzdechem. „Vypadá to, že se snadno vytočí. Včera večer, když jsem ji pozval na večeři do Aeolus´s, mě Birch informovala, že policejní důstojníci si nemohou dovolit utratit celý týdenní plat za jedno rande, a poté mě obvinila, že si zkouším koupit cestu do jejích kalhotek.“

„Ale není smyslem randění, skončit spolu v posteli?“

Niall si nemohl pomoct, ale usmál se. „No, jo, nakonec.“ Vystřízlivěl. „Je mi fuk, že jsem byl obviněn z postranních úmyslů, když jediné, co jsem chtěl, bylo rande.“

„Nenapadlo tě, že by slečna Callahanová nemusela být až tak vášnivě zamilovaná do mužů obecně a možná do policejních důstojníků konkrétně?“

„Když jsme včera uvízli ve sklepě Vaughnových, Birch, zmínila, že to není tak, že by nenáviděla muže. Ačkoliv přiznala, že ji nezajímají macho idioti, kteří si myslí, že každý problém se dá vyřešit hrubou silou.“

Titus ho sledoval podezřívavě. „A stále se zdá, že tě přitahuje.“

Nerozhodný, kam to povede a s myšlenkou, že jen sebevražedný idiot by se pokoušel lhát Titovi Oceanovi, jednoduše přikývl.

„Ale shledáváš moderní námluvy těžké k pochopení.“

To ho přimělo se usmát. „Moderní věda, je snadnější k pochopení. V mém starém čase, všechno co bylo pro muže nutné udělat, bylo ohlásit zájem o lass, dokázat, že je schopný ochránit ji a děti, které by měli, a trochu se dvořit.“ S vědomím, že mocný kouzelník měl přístup ke všem vědomostem, obsaženým ve Stromech Života, minulým, současným i budoucím, Niall zaváhal, ale pak se rozhodl, že nemá co ztratit, když se zeptá. „Možná bych měl větší šanci se dvořit Birch, kdybych věděl, co se jí v minulosti stalo, že se stala tak popudlivou vůči mužům obecně a policejním důstojníkům kontrétně.“

Znovu vylétlo nahoru královské obočí. „Takže jsi ochotný přežít několik dní bolesti, než bys mě nechal vyléčit ti rameno, ale neměl bys problém použít magii na pomoc, aby ses dostal do ženských kalhotek?“ Titus zavrtěl hlavou. „Musíš přijmout celou cestu, Nialle, abys opravdu ocenil cíl.“

„Byl to jen nápad,“ řekl s pokrčením ramen, jen aby toho okamžitě litoval, když ostré bodání vystřelilo skrz jeho lopatkou. Stejně se nechtěl cítit zavázán tomu staršímu theurgistovi – ne, že by už jeho přivedení do tohoto století, nebylo dost. „Takže, poznáváte tu sponku?“

Zjevně neochotný opustit téma žen obecně a Birch konkrétně, se Titus zamračil na sponku. „Tahle sponka do vlasů, byla v jednom z pytlů se zásobami, které jsem nechal objevit kvůli Raně, když jsme se vraceli po našem ztroskotání na Bottomless, před několika týdny.“

„A myslíte, že racek našel ty pytle a zaujal ho lesklý předmět, tak ho vzal?“

„Ne,“ řekl Titus tiše, a strčil sponku do kapsy. „Racek by měl okamžitě poznat jeho původ a přinést ho přímo mě.“

Niall cítil, jak mu vstaly chloupky na krku. „Ten nový Bůh,“ řekl tiše. „Říkal jste nám, že jste ho viděli bojovat s démony nedaleko od místa, kde jste museli nechat ty pytle.“ Pokývl ke zprávě, kterou Titus stále držel. „Ale pokud ten pták byl nový Bůh, nebo jeho vyslanec, proč dal tu sponku Birch?“

„Nejspíš aby nám dal vědět, že je vskutku naživu,“ řekl Titus, a strčil do kapsy i papír. „A osobně, nevymyslel bych lepší způsob, jak dát vědět, že jsem ovládl magii, než se dostat ani ne na míli daleko, od domu jiného Boha.“ Vrátil se k podezřívavému pohledu, ačkoliv se usmíval. „A co se týká toho, že dal tu sponku slečně Callahanové, možná se tomu lesnímu Bohu, také líbí malé ďáblice.“

Niall nevěděl, co ho otravuje víc: že mají nového a zjevně mocného kouzelníka na vypořádávání, nebo že si ten bastard posvítil na Birch.

„Omluvte mě, že vás vyrušuji, pánové,“ řekla Rana, když přišla na příjezdovou cestu – její úsměv naznačoval, že se ani trochu neomlouvá, když Shep vedle ní poskakoval jako opilý žebrák, kterým byl. „Ale nemohu nechat našeho hrdinu odejít, aniž bych přidala svůj vlastní obdiv k tomu, co ho čeká určitě dneska ve městě.“

„Dávej pozor na jeho paži,“ řekl Titus, když Rana sevřela Niallův rukáv. „Jelikož si myslím, že je to ta, kterou si zranil včera, při záchraně slečny Vaughnové.“

„Och, omlouvám se.“ Ale místo aby ho pustila, Rana jemně přejela rukou po jeho bicepsu a poplácala mu rameno, její úsměv se stal pokřiveným, stejně jako její nenatřená a křivá, malá chata. „Ale tak, dovedu si představit, že vám nevadilo natáhnout si pár svalů, abyste zachránil život mladé dívce, že ne, Lairde Mackeage?“

„Ne,“ řekl, bojujíc s potřebou protáhnout si znovu rameno, když každé jemné poplácání mu posílalo horké pichlavé pulsy do paže.

„Náhodou jsem byla na klinice, navštívit Maude, když jste včera přivezl Reggieho a Vaughnovy ženy,“ pokračovala, když jí oči zářily neplechou, jak se natáhla a použila rukáv, aby vyleštila jeho policejní odznak, připnutý na jeho bundě. „A vaše slečna Callahanová mi řekla, že Misty nebyla jedinou dívkou, kterou jste zachránil. Také jste zjevně zdemoloval sklepní základ, přesně jako vaši předkové to dělali, aby strhli hradní zdi. Ano, myslím, že přesně řekla hrad.“

Niall uvažoval, jestli se jeho slečna Callahanová chichotala, když byla s touto částí jejich dobrodružství spojena. „Nezmínila, taky Birch náhodou, že má jezdecké schopnosti novorozence, povahu saně a slovník takový, že mám podezření, že bych se červenal, kdybych uměl francouzsky?“

„Zmínila něco o jízdě tryskem k záchraně, na tažném koni,“ řekla Rana, oči ji nyní zářily smíchem, když naposledy poklepala jeho rameno předtím, než spustila ruku. „A nemyslela bych si, že by něco mohlo donutit silného horala, aby se červenal, tím méně malá ďáblice.“

Byl nějaký důvod, proč se jeho milostné pronásledováni Birch, stalo diváckým sportem?

„Pokud mě omluvíte, madam,“ řekl Niall s lehkou úklonou – hrdý sám na sebe, že se konečně odnaučil ji oslovovat „Vaše Výsosti“, ale ne dost odvážný, aby oslovoval královnu křestním jménem. „Ale měl bych se raději dostat do města, abych se ujistil, že se doprava hýbe hladce, když jsem slyšel, že Grange Ladies mají pekařský prodej před kostelem, dnes ráno.“

„Ano, nech nás dokončit naše záležitosti, ženo,“ řekl Titus a přiměl tak Nialla přemýšlet o ostří v jeho hlase. „A prosím, ohřej mi snídani.“

Niall nedokázal říct, jestli se Rana mračila, nebo usmívala, když pohlédla směrem k vylízanému talíři, ležícímu na verandě. „Ano. Fajn. Myslím, že já zapracuji na své snídani tím, že půjdu do města, podívat se, jaké pekařské zboží mi padne do oka. A co se týká tvé snídaně,“ dodala, když kráčela k domu, „jsem si jistá, že si pamatuješ, jak funguje sporák, že ano, miláčku?“

Ne, rozhodně to nebyl úsměv, usoudil Niall.

„Omlouvám se, MacKeage,“ řekl Titus, ostří stále v jeho hlase, jak sledoval svou odcházející ženu. „Ale přísahám, že tříletá Ella je zdrženlivější, když přijde na použití magie.“

„Prosím?“

„Ta střecha byla z poloviny tak křivá, než se ji Rana rozhodla pokust sama narovnat,“ pokračoval Titus, ukazujíc k domu a zavrtěl hlavou. „Nemám představu, co mě posedlo, abych po čtyřiceti letech manželského štěstí, přesvědčil svou ženu, že je stejně tak schopná používat magii, jako já.“ Podíval se na Nialla a jeho úšklebek byl zničen zábleskem v jeho očích. „Můžu tu bolest do tvého ramene vrátit, pokud chceš.“

Niall blesknul pohledem k domu ve chvíli, kdy viděl, jak Rana zmizela uvnitř, a zakroutil naprosto vyléčeným ramenem. „Svatý Bože,“ zašeptal a podíval se na Tita, „ona ovládá magii?“

„Základní ovládání,“ řekl Titus suše. „Připočítej k tomu žhavou touhu všechno napravit, a ujišťuji tě, že jsem nežertoval, když jsem říkal, že moje vnučka je zdrženlivější. Neboj se, MacKeage,“ dodal s úsměvem, „tvoje paže ti nečekaně neodpadne.“

Niall srovnal svou spadlou čelist a setřel z obličeje to, co předpokládal, že je hrůza. „Jste si vy a Mac jistí, že neuděláte nic ohledně toho nového Boha?“ zeptal se, rozhodnutý se vrátit k původnímu tématu a nechat si obavy o upadnutí své paže, na později.

„Co si myslíš, že bychom měli udělat?“

„Možná zjistit, jestli je to přítel, nebo nepřítel? Přestože jsem mluvil s vedoucím kolonie jen párkrát,“ pokračoval, když na něj Titus jen zíral, „nemůžu říct, že bych Sebastianovi věřil. Chápu to tak, že původní skupina, byla postavená na víře, že zemětřesení před čtyřmi roky bylo magickou záležitostí, a že přišli v naději, že najdou způsob, jak ji využít k pomoci lidstvu. Alespoň to byl jejich záměr, dokud se neobjevil Sebastian a nepřesvědčil je, aby stvořili nového Boha, který by jim pomohl kontrolovat energii.“

„Ale věříš, že Sebastian má další plány,“ řekl Titus tiše, „jiné, než pomáhat lidstvu?“

„Myslím, že ten muž se zajímá jen o dosažení své moci. Neříkal Dante, že se ke kolonii během posledních týdnů, připojili další muži jeho ražení?“

Titus přikývl. „Vypadá to, že Sebastian stěhuje své následovníky z předchozích komunit do téhle. Dante si myslí, že je ta pomalá migrace záměrná, aby na sebe neupozorňovali.“

„A pokud Sebastian má moc Boha, kterého podporuje?“ zeptal se Niall. „Sám jste řekl, že ta nová entita už ovládá silnou magii.“

„Nemůžeme ti opravdu pomoct se Sebastianem, ale máš mé ujištění, Nialle,“ řekl Titus tiše, „že kdyby měl nový Bůh ukázat, že je spíš protivníkem, než spojencem, lidstvo bude mít Maximilianovu podporu. A moji, kdyby můj syn potřeboval asistenci.“ Usmál se. „Ačkoliv jsi v tom sám, pokud ta entita, nalezne zalíbení ve tvé slečně Callahanové.“

Neochotný se vrátit k tomuhle tématu, Niall otevřel dveře dodávky a ukázal Shepovi, že má skočit dovnitř, pak se otočil na Tita. „Nazýváte ho lesním bohem; chcete říct, že jeho energie pochází ze země?“

„Z toho co jsem z dálky viděl, by to mohl být ten případ.“ Titus zaváhal a pak dodal, „Většina kolonistů, kteří ho stvořili, byli původní osadníci, což znamená, že to byli jejich altruistické  záměry, které způsobily, že se zjevil. A protože my jsme vázaní slibem nezasahovat do lidské svobodné vůle, Maximilian a já se musíme spokojit s čekáním, abychom viděli, jak se hra vyvine.“ Přikývl. „Zatímco Dante je v kolonii našima očima ušima, samozřejmě.“

Niall jednoduše přikývl a nastoupil do auta.

„Mezitím,“ pokračoval Titus, než mohl Niall zavřít dveře, „mám v plánu si udělat procházku podél pobřeží, dnes ráno. A pokud bude moje načasování takové, že náhodou narazím na slečnu Callahanovou na pláži a poděkuji jí za to, že pomohla vrátit sponku mé ženě, můžu taky zmínit, že nějaký anonymní občan vám dvěma poskytl večeři pro dva v Aeolus´s, jako odměnu za vaše včerejší hrdinství.“

„Díky, ale vezmu si k srdci váš návrh na ´přijmout celou cestu´a nejdřív to zkusit sám.“

„Velmi dobře,“ řekl theurgist, a chytnul dveře, aby je udržel otevřené. „Och, mimochodem; slyšel jsem dobře, že jsi najal dva nové důstojníky?“

Niall přikývl. „Sam je našel, vlastně. Myslím, že jsou z jeho staré práce a měli přijet včera večer.“

„Takže ti zbývá jen jedna pozice na obsazení.“

„Jo. A s trochou štěstí, se ten pravý muž objeví dřív, než budu donucen najmout jednu z těch ženských uchazeček.“

„Časy se mění, Nialle, a udržení míru v tomhle století, vyžaduje víc mozku, než svalů.“

„Střelné zbraně mohou skvěle vyrovnávat síly, ale stále bylo mnoho případů, kdy by Jack Stone mohl opustit scénu v sanitce, kdyby nebylo jeho svalů.“

„Nemůžeš bojovat s pokrokem, příteli.“

Niall zavřel dveře, nastartoval dodávku a stáhl okno. „Můžu ho zatraceně dobře udržet od mé policejní stanice,“ řekl s úsměvem. „A když náhodou narazíte na mou slečnu Callahanovou, na své dnešní procházce, možná byste jí mohl zmínit rozdíl mezi rackem a velkým dravým ptákem, který by mohl odlétnout s jejím psem, kdyby nedržela ten koláč. Možná také můžete navrhnout, že pokud se k ní znovu dostane blízko, může mu dát dobrou dávku spreje na medvědy, aby se už nevrátil.“

„Proč jí to neřekneš sám?“ zeptal se Titus, když Niall nastartoval dodávku.

Tím si vysloužil úšklebek. „Četl jste tu zprávu. Máte dojem, že by jí zajímalo cokoliv, co bych právě teď řekl?“

„Ne,“ řekl Titus, když odstoupil od dodávky. „Vlastně, mám dojem, že by jí nevadilo postříkat tím sprejem tebe. Užij si dnešní část své cesty, MacKeage,“ zavolal, když Niall přikývl a odjížděl pryč.

Niall ztratil úsměv, když otočil a natáhl svou pravou paži, nejistý, jak se cítit ohledně toho, že ho Rana vyléčila, pak dal Shepovi ne zrovna jemné šťouchnutí. „Spolknul jsi plnou mísu granulí, než jsme odešli z domu, ty velký žebráku; snažíš se záměrně naštvat někoho, kdo by mě mohl poslat zpátky do mého původního času? Protože doufám, že víš, že by to pro tebe znamenalo jít žít s Mattem a Winter a jejich rostoucím hejnem divochů.“ Zamračil se, když jeho, zjevně lhostejný, spolujezdec, olízl zbylá vajíčka ze svého čumáku. „Nebo rád nosíš mašle a čepičky pro panenky, a aby tě malá Fiona nazývala Dortíkem?“

Niall stočil své zamračení na cestu před sebou a také se zkoušel rozhodnout, co si myslí o odhalení, že nový Bůh už se stal mocným. Protože ačkoliv ho Titus ujistil, že by měli Macovu ochranu, Niall taky věděl, že ani jeden z theurgistů by nezasáhl do lidské svobodné vůle – což znamenalo, že byl jen sám za sebe, kdyby měl Sebastian získat kontrolu byť i jen nad malým množstvím božské energie.

No, možná ne úplně sám, pomyslel si Niall s úšklebkem, když Duncan a Nicholas nebyli vázaní stejným slibem. Vlastně, oba jeho bratranci a ten mytický bojovník, by pravděpodobně měli chuť na trochu magického sportu.

Ale tak, možná by jednouše mohl poslat na Sebastiana, svou slečnu Callahanovou.

Niall znovu přišel o úsměv, když zastavil dodávku na hlavní silnici. Proč zatraceně ten nový Bůh, dal tu sponku Birch? Lesní Bůh, nazval ho Titus. No, ten bastard se určitě zjevil na pravém místě, když viděl, jak je Bottomless obklopeno tisíci čtverečními mílemi lesní divočiny jen v samotném Maine, a víc než pár set tisíc, pokud zahrneme Kanadu. K čertu, možná by měl přesvědčit Sebastiana, aby přestěhoval kolonii a nového Boha dvacet mil severozápadně a udělal z toho Kanadský problém.

Když viděl, že ženy už připravily stoly před kostelem, jelikož jejich síň byla příliš daleko od rušné cesty, aby zachytila dolary turistů, Niall přejel silnici a zaparkoval před poštou.

„Och, ne, ty ne,“ řekl, tlačíc Shepa zpátky přes středovou konzoli a pak sáhnul na zadní sedadlo. „Dnes uvidíme, jakou reakci dostaneš, když budeš mít na sobě vestu. Víš, tu co má na sobě nápis Policejní důstojník ve službě; nehladit a nekrmit,“ protáhl a musel Shepa vytáhnout z podlahy zpátky na sedadlo. „Och, přestaň brblat,“ řekl s úsměvem, když přetáhl Shepovi vestu přes hlavu. „Budeš vypadat důležitě, a malá Fiona říkala, že to prošívání rozzařuje žlutou ve tvých očích.“ Stáhnul popruhy pod Shepovou hrudí a ujistil se, že těsně, ale pohodlně přiléhají. „A nejen, že se dostaneš dovnitř obchodů a řemeslných krámků, ale je taky neprůstřelná pro případ, že by se někomu nelíbilo, být pronásledován čtyřnohým policejním důstojníkem.“

Niall vylezl z dodávky, otevřel zadní dveře a pak se natáhl dovnitř a začal sbírat veškeré vybavení a papíry, ale pak si povzdechl, když viděl Shepa, stále sedět na sedadle spolujezdce. „Myslíš, že mě se líbí chodit okolo s odznakem, připíchnutým na hrudi? To je součást práce, takže buď se vzmuž a vylez z auta, nebo si tam seď celý den a koukej z okna, jak svět prochází kolem.“

Shep, přelezl přez středovou konzol, s dalším nespokojeným zavrčením a Niall dokončil naplnění krabice, kterou si přivezl sebou dnes ráno, pak ji postavil na zem vedle svého nespokojeného parťáka. Zavřel oboje dveře a dřepnul si, chytil Shepovu tlamu a podíval se psovi do očí. „Až se dneska setkáme s Colem a Jakem, nechci, aby sis bral osobně, že oni budou mými prvními důstojníky,“ vysvětlil, rozhodnutý, že by měl oba muže brát stejně, než se ukážou.

Když jedinou odpovědí, kterou dostal, bylo to, co mohl popsat jen jako psí pohled, Niall zvedl krabici a narovnal se s úsměvem. „Dej tomu aspoň jeden den, abys viděl, jestli tě ta vesta nedostane na místa, na která by ses dřív nedostal,“ řekl a zamířil přes silnici. „Jsem ochotný se vsadit, že místo aby tě odháněli, tak záchranáři nezastaví K-9 důstojníka v uniformě od toho, aby si udělal z pláže část své denní obchůzky, a tobě bude méně chybět malá Fionna, když strávíš nějaký čas hraním v písku a plaváním s dětmi.“

Zmínka o malém skřítkovi Matta a Winter, která absolutně zbožňovala Shepa, možná nebyla čistá hra, ale očividně to fungovalo, a pes vystřelil z cesty, směrem k pláži. Niall vstoupil do Drunken Moose a objednal si pár připravených snídaňových sendvičů, tři skořicové rolky a velké kafe sebou. Pak zaplatil servírce, opatrně naskládal jídlo a kávu do krabice a byl na cestě ven, když ho Vanetta zavolala jménem a spěchala k němu.

„Logan Kent dneska ráno znovu nepřišel,“ řekla bez úvodu. „Včera to bylo poprvé, co tu nebyl, za pár posledních týdnů a já mám obavu, jestli není znova nemocný. Ne z mého vaření,“ řekla protáhle. „Spíš z jeho vlastního.“ Ale pak vystřízlivěla. „Volala jsem do jeho domu včera dvakrát a znovu dnes ráno, ale nikdy to nezvedl a Kentovi očividně nemají záznamník.“

„Jedu dneska ráno do Turtleback, takže se tam zastavím a zkontroluji ho.“

„Och, díky.“ Vanetta pohlédla přes rameno, když muž, dávající talíře s jídlem na výdejní okno, zavolal její jméno, pak začala couvat a zavrtěla hlavou. „Nevím, proč Logan prostě nekoupil Noreen ten nový sporák. Ví, že ho potřebují, tak na co čeká?“

„Možná čeká, jestli Murova malá speciální víla nějaký nepřinese někdy v noci,“ řekl Niall, používajíc svá záda, aby se protlačil dveřmi, když Vanetta se smíchem odběhla. Zatočil na chodník a našel Tita, jak právě chtěl vstoupit do restaurace – kouzelník zjevně nevěděl, jak zapnout sporák, aby si udělal vlastní snídani, jak jeho žena navrhla, aby nahradil tu, co dala sníst Shepovi.

„Je tu něco, co jsem zapomněl zmínit, dneska ráno,“ řekl Titus a ustoupil ze dveří a vyrazil po chodníku. „Pokud ti to nebude vadit, půjdu s tebou a prohlédnu si policejní stanici. Takže, náčelníku,“ pokračoval, když Niall srovnal krok vedle něj. „Slyšel jsem, že se ti podařilo zkrotit ten dav fanatiků, co protestovali proti kolonii.“

„Přečetl jsem jim zákony a vysvětlil, že můžou svobodně protestovat, proti čemu chtějí, dokud nezasahují do provozu, neprohřeší se proti soukromému majetku a nebudou fyzicky zastavovat nikoho, kdo jde do, nebo z kolonie. Taky jsem jim řekl, že pokud na ně dostanu stížnosti, že zastavují vozidla, aby předali lidem zprávu, napíšu jim předvolání.“ Povzdechl si, když zahnuli do uličky. „Všichni ihned poukázali na to, že právo na svobodu projevu jim umožňuje protestovat, ale zjevně zapomínají, že kolonisté mají také svá práva, včetně svobody uctívat samotného ďábla, kdyby chtěli.“

„Přízemnost je také nadčasové a celosvětové neštěstí, obávám se,“ zamumlal Titus. „V každém případě, Nialle, doufám, že nezvětšíme problém tím, že tví protestující dostanou další cíl, až mí vytrvalci z Atlantidy, přijedou během pár týdnů.“

„Oni přijdou sem?“ zeptal se Niall, když vystoupili na verandu stanice.

Titus se k němu otočil a pokrčil rameny. „Tvrdí, že prostě nejsou připraveni, čelit světu v nějakém století, takže Maximilian souhlasil, že je nechá založit jejich vlastní kolonii tady. Součástí té velké oblasti zalesněného území, které Maximilián koupil na východní straně Bottomless, před čtyřmi roky, bylo mnoho ostrovů,“ řekl, ukazujíc na docela velký ostrov, nějakých pět mil od pobřeží, „a myslíme si, že tenhle ostrov, je pro ně jak dost izolovaný, aby se cítili pohodlně, tak dost blízký, aby se dostali do styku s lidmi z města a aklimatizovali se do moderní společnosti, svým vlastním tempem. A kdo ví? Možná se dokonce začnou zapojovat.“ Usmál se. „Myslím, že bys mohl zjistit, že většina moderních problémů bude mít prospěch ze starověké perspektivy, která může být často jediným rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem.“

Jelikož nebyl úplně překvapený, že si není jistý, na co přesně chce kouzelník poukázat, Niall se jednoduše usmál a potřásl hlavou. „Nemyslím si, že bychom si měli dělat starosti o to, že budou vaši lidé vadit protestujícím, dokud si nezačnou půjčovat u Ezry čluny.“

„Nebo si nezaloží nové zázemí uprostřed města,“ řekl Titus, otevřel dveře a vešel na stanici.

Niall si povzdechl, jak ho následoval, s nadějí, že therugist jen spekuloval a ne, že by mluvil ze znalostí, které získal při poslední návštěvě Stromů Života.

*****

Niall zatočil na příjezdovou cestu Logana Kenta a okamžitě si všimnul dvou věcí; první byla nová poštovní schránka, vyrobená z tenkých proužků dřeva, aby vypadala jako starý úl, tradičně vyráběný z mořské trávy, sedící na perfektně rovném sloupku, kde dřív stála – nebo spíš ležela – stará a zrezivělá schránka. Druhá věc byla, že všechny výmoly na čtvrt míle dlouhé příjezdové cestě, byly zarovnány a přesahující větve, které mu při minulé návštěvě odřely auto, byly ořezané. Což ale nebylo nic v porovnání s tím, co Niall našel, když se mu do zorného pole dostal dům a viděl, že střecha dostávala nové šindele, schody a prkna na verandě byla opravena a natřena a to ošklivé plastové obložení, které bylo na podezdívce, při jeho poslední návštěvě, bylo pryč.

Nebyl způsob, že by Logan Kent mohl tohle všechno udělat sám, za dva týdny, co tu Niall byl naposledy. Stožár byl natřený a rovný. Zahrada byla zoraná a už osázená, jak si všimnul, když se dál rozhlížel okolo. Na postranním dvoře byl nový sušák na prádlo a čerstvě ohoblovaný cedr dokazoval, že byl starý jen několik dní, a loňská suchá tráva a podrost na dvou akrech mýtiny, která obklopovala dům, byla posekaná.

Sakra, speciální zásilková víla se musela rozhodnout, obdarovat Logana malou armádou elfů, místo novým sporákem, protože nebylo možné, aby artritický, nedávno nemocný, sedmdesát a něco starý muž, mohl udělat všechnu tuhle práci.

Logan vyšel ven z docela velké kůlny, oprašoval si piliny z košile, spatřil Nialla, stále sedícího se spadlou čelistí, ve své dodávce, a přišel k němu se širokým úsměvem. „Běžela pila, tak jsem vás neslyšel přijet,“ řekl, když se Niall vzpamatoval natolik, že vylezl z dodávky. „Co vás sem dneska přivádí, náčelníku MacKeage?“

„Vlastně, vy, pane Kente. Vanetta si dělala obavy, že jste najednou přestal jíst, když jste tam nebyl včera, ani dneska ráno.“

„Zabral jsem se do projektu, na kterém pracuji a nechtěl jsem ztrácet čas jízdou do města. Pojďte, ukážu vám to,“ řekl, ukazujíc Niallovi, aby ho následoval, když zamířil zpátky do kůlny. „Seřídil jsem pilu, abych mohl vyrábět úly.“

„Jako ten na cestě?“ zeptal se Niall, když vešel do dobře vybavené truhlářské dílny.

„Ne; to byla jen zábavná malá věc, kterou jsem udělal z odřezků dřeva. Tadyhle ty,“ řekl Logan a zvedl velký dřevěný čtverec z dřevěného rámu, „jsou opravdové, fungující úly. Potom, co si udělám několik pro sebe, začnu je prodávat na internetu. Akorát já je pošlu jako stavebnici, kterou si lidé sami sestaví, takže ušetří náklady za dopravu.“

Niall se rozhlížel v úžasu po dílně. „Kolik úlů si chcete nechat pro sebe?“ zeptal se, když viděl tři plně smontované úly, seřazené u zadní stěny, každý na ručně vyrobeném, dřevěném podstavci s nohami, takže jejich celková výška byla mezi čtyřmi a pěti stopami.

„Silas navrhuje, abych začal první rok s pěti, abych viděl, jak to jde.“

Niall vrátil pozornost zpátky k Loganovi. „Silas?“ zopakoval.

Logan přikývl. „Silas French. Pomáhá mi tady posledních pár dní.“ Zvedl rám úlu, který stále držel. „Byl to jeho nápad, abych začal s chovem včel. Řekl, že pět úlů mi dá dobrou úrodu medu, který můžu prodat s velmi dobrým ziskem, hned první rok. A ještě lepší zisk bude v dalších letech, když bych mohl vydělat dost na zaplacení investice do vybavení z prvních dvou let, zatímco budu mít stále dost peněz na útratu.“

„Pan French je váš známý?“

„Ne, jen projíždí. Byl jsem dole v Turtleback na návštěvě svých starých těžařských kamarádů, před pár dny a na mé cestě domů jsem potkal toho mladého chlapce, s velkým batohem na zádech, jak jde po silnici za městem.“ Logan namáhavě pokrčil rameny. „Nevypadal jako turista, takže jsem si myslel, že třeba míří do kolonie po cestě dolů odtud, a myslel jsem si, že bych ho mohl svézt, když jedu tím směrem. Ukázalo se, že je to chlápek, který rád cestuje a hledá práci za nocleh a stravu. Víte, jako tulák.“ Usmál se. „Zeptal se mě, jestli nemám nějaké věci, které bych potřeboval udělat, tak jsem si pomyslel, proč ne – uvažujíc, kolik toho může jeden muž sníst?“

„Nemohl udělat všechnu tu práci, kterou jsem tu viděl, jen za pár dní,“ řekl Niall, nejistý, jestli byl úžaslý, nebo vyděšený, Loganovou důvěřivou povahou.

„Ne, já jsem udělal většinu toho, během těch dvou týdnů, od té doby, co jste tu byl, protože…“ Zrudly mu tváře, když položil rám úlu zpátky na ponk. „Když jsem neměl nic jiného na práci.“ Otočil se k Niallovi a usmál se znovu. „Silas řekl, že jestli mám nějaké šindele, tak opraví střechu, s čímž začal včera. A vykopal díru pro poštovní schránku a vyrobil pěkný box na rovnání, který jsme naplnili kameny a můžu ho táhnout za dodávkou a srovnat cestu. A ten muž udělá dobrý steak na grilu, takže jsem zjistil, že za to, co by mě stálo jídlo v Moose, můžu nakrmit nás oba. Což znamená, že dostanu vykonanou práci prakticky zadarmo.“

Niall vyšel na dvůr a rozhlédl se okolo. „Kde je pan French teď?“

„To přesně v tuhle chvíli nevím. Má ve zvyku najednou nechat toho, co dělá a jít se projít do lesa. Říká, že mu to čistí mysl a krmí duši. Náčelníku MacKeage,“ řekl Logan a pohnul se, aby byl tváři k němu. „Já vím, že si myslíte, že jsem blázen, když jsem si sem vzal naprostého cizince, s těmi všemi podivíny a sériovými vrahy v dnešní době, ale Silas takový není. Ani ne během deseti minut, co jsem s ním mluvil, jsem zjistil, že je to prostě svobodná duše. Je vzdělaný také, a ví spoustu věcí o přírodě. A není jen dobrý s nářadím, je dobrý i v jeho výrobě – jako ten srovnávač, co jsme vyrobili na mou příjezdovou cestu. A rozumí obchodu, zvlášť tomu, co nazývá domácí průmysl, který člověk, nebo rodina, může dělat jako způsob obživy.“

Znovu se usmál a mávnul ke kůlně. „Jako včely. Můžu vydělávat peníze z chovu včel, téměř okamžitě, až do smrti, protože Silas mi vysvětlil, že je to víc o tom, sledovat věci, než o tvrdé fyzické práci. Řekl, že až ochutnám první lžíci medu z mého vlastního úlu, budu si myslet, že není na zemi nic sladšího.“

Přistoupil blíž a jeho tváře znovu ztmavly. „A Silas říkal, že prodávaní medu a včelího vosku a výroba a posílání úlových stavebnic, je skvělý obchod pro manžele, který mohou dělat společně, takže chci všechno připravit, abych mohl překvapit Noreen. Používá med při svém pečení.“

Niall se rozhlédl po vší té práci, kterou Logan udělal na jejich statku za poslední dva týdny a zjistil, že kromě střechy, byla estetická – spousta malých věcí, které mohou ženu potěšit na pohled, a může na ně být pyšná, když přijdou sousedé, nebo rodina.

Věci, které by mohly přimět ženu, aby se chtěla vrátit domů.

„Viděl jste Noreen?“ zeptal se Logan, jako by četl Niallovy myšlenky. „Žijete přímo v sousedství útulku, kde zůstává, ne?“

„Jo. A vídám ji každý den, ale jen letmo.“

„Jak vypadá, teda? Myslím, vypadá, že dobře jí a spí a tak? Norrie někdy pracuje tak tvrdě, že zapomíná jíst, dokonce i když je až po lokty v jídle. A pak je moc unavená a nemůže v noci usnout. Och, Bože, kde je moje vychování?“ řekl, a najednou ztuhnul. „Norrie by mě stáhla z kůže, kdybych vás nepozval na šálek kávy.“

Niall chtěl říct, že musí jet, ale rozhodl se zůstat a vidět, jestli se Silas French nevrátí brzy ze své procházky, jelikož by se s tím mužem rád setkal. Doufal, že Logan umí aspoň spustit kávovar.“ „Děkuji, dal bych si šálek,“ řekl, šel do auta a vzal krabici se skořicovými rolkami. „A jelikož jste dneska ráno nepřijel do města, myslel jsem si, že bych přivezl Drunken Moose k vám.“