THND - 5. kapitola

Překlad: Lucianna

Niall zastavil svou dodávku vedle známého, solidního červeného auta, napůl zajetého do křoví, a naděje, že absence mostu by byla dost na to, aby odradila Birch od její mise, byly pohřbené. Ale bylo zřejmé, že se ta ďáblice jednoduše přebrodila přes rychle tekoucí potok, který jí mohl být místy ke stehnům. Jediná věc, která ho zadržela, aby frustrovaně nezařval, byly stopy uklouznutí ve štěrku, na protějším břehu, znamenající, že nespadla a nebyla smetena po proudu. Že byly ty stopy suché, mu každopádně řeklo, že byl za ní tak hodinu.

A spousta věcí se může stát během hodiny.

Zatraceně, konfrontace se může stát smrtelnou během mrknutí oka.

Niall zaměstnal náhon na všechna čtyři kola a navedl svou dodávku do vody, ignorujíc Shepovo kňučení, jak pes stál na sedadle spolujezdce, s čenichem přitisknutým na předním skle. Zvládli to do poloviny cesty, než kola začala bojovat, aby se chytla na různě velkých kamenech, a Shep zavrčel, když se dodávka zvedla tak prudce, že ho to hodilo přes středový panel. „Uklidni se,“ zamumlal Niall, odstrčil psa pryč a vytočil motor, aby se dostali na druhý břeh. „Nenechám tě běžet napřed. Půjdeme další půl míle a uklidníme se na naší pěší cestě,“ dodal, také ignorujíc skutečnost, že si vyvinul zvyk, mluvit se svým psem.

Ale zatraceně, to muselo porazit i mluvení sám se sebou.

Niall nakonec zastavil a otáčel se okolo opakovaným zajížděním předkem a zadkem auta do křoví, až byl čelem k cestě, po které přijeli, pak zacouval po úzké cestě a zastavil mezi dvěma velkými stromy, aby odřízl Vaughnovi únikovou cestu. Hodil klíče na podlahu, když vystoupil dřív než Shep, rozhodnutý opustit svou únikovou cestu odemčenou pro případ, že by musela, Birch zdrhnout, pak si poplácal stehno, aby naznačil svému prvnímu důstojníkovi, aby zůstal vedle něj, než se rozběhl lehkým klusem.

Když spatřil nenatřený, dvoupatrový dům, o chvíli později, Niall zahnul do lesa a skrčil se na konci mýtiny – Shep stál vedle něj v plné pozornosti, jeho nosní dírky se rozšiřovaly, jako kovářovy měchy – a všimnul si poměrně nového pickupu a krátkého, těžařského náklaďáku, zaparkovaného vedle stodoly. Ale kromě velkého tažného koně, dvou mladých kusů skotu, pasoucích se na malé pastvině a tuctu kuřat, pobíhajících po dvoře, to místo vypadalo opuštěně.

Jediná špatná věc na celé té mírumilovné scéně, byla těžkost, kterou cítil ve vzduchu, připomínající Niallovi dozvuky těžkých a krvavých bitev, když ohlušující rachot mečů a řev mužů, náhle ustoupil děsivému tichu. Postavil se a sáhl pod zadní část bundy a vytáhl kompaktní pistoli, dal kulku do komory, zkontroloval pojistku a vrátil zbraň zpátky do pouzdra, zastrčeného na opasku na kříži. Možná dosáhl věku třiceti třech let, bez potřeby zbraně, ale tak, ani si nikdy opravdu nemusel dělat starosti, že ho někdo před devíti sty lety zastřelí.

„Běž první,“ řekl, postrčil Shepa kolenem. „Zkus vypadat žalostně a ztraceně,“ dodal, jen aby povzdechl, když ten pes vyrazil k domu.

Když zjistil, že Shepův čenich mu řekl všechno, co potřeboval nyní vědět, Niall přeběhl mýtinu a následoval psa podél strany domu a na verandu. Otevřel síťové dveře, ale pak zaváhal, rozhlédl se po dvoře, když pomalu otočil klikou, plně si vědom toho, že potřebuje povolení ke vstupu do něčího domu, bez jeho vědomí. Ale pokud osoba odejde ve spěchu, aniž by pevně zavřela dveře, rozhodl se, když Shep netrpělive zavrčel, a vítr je otevřel, a jeho pes vběhne dovnitř… no, jít vyvést svého psa, byla sousedská věc. Zvlášť, když Shep vypadal jistý, že uvnitř nečeká nikdo se zbraní.

Jo, Vaughn by měl více dbát na zamykání za sebou, protože dveře se najednou otočily na pantech a jeho čtyřnohý, první důstojník, vběhl dovnitř. Niall vzdal veškeré předstírání sousedské výpomoci a vstoupil do strohé a až obscénně uklizené kuchyně, šumící tím stejným, tísnivým tichem.

No, bylo to ticho, až na zvuk Shepa, škrábajícího na další dveře. Niall si všimnul silné, dřevěné tyče, držené jen dvěma želenými závorami a s úlevou se zašklebil, když neviděl jiný důvod zamčení dveří, než takový, že ten, kdo je za nimi, je naprosto v pořádku a nejspíš jen vztekle plive. Zvedl závoru a pootevřel dveře, napůl očekávajíc, že Birch vyběhne směrem k němu, ozbrojená svým sprejem na medvědy, jen aby nenašel nic jiného, než temný a zatuchlý vzduch, na druhé straně. „Zůstaň,“ řekl Shepovi, když pomalu otevřel dveře, které odhalily schodiště, vedoucí do sklepa.

Ale stále žádná ďáblice.

Zapomeňte, že ho přivádí k šílenství; ta ženská byla odhodlaná, ho zabít obavami.

Niall spolknul kletbu, když Shep vyrazil kolem něj, zakopl a skutálel se dolů. „Budeme muset zapracovat na tom ´zůstaň´příkazu,“ zamumlal a následoval ho pomalu, jelikož ty staré schody byly křivé a vrzaly pod jeho váhou, a zastavil, když došel dolů, a nechal oči přivyknout pichlavému slunci, proudícímu malým oknem v kamenném základu.

Následujíc zvuk drápů, škrábajících znovu proti dřevu, našel Niall Shepa, jak si zkouší prorazit cestu skrz další dveře, tyhle zjevně zamknuté zevnitř. Jo, Sam možná měl pravdu ohledně potřeby policistů s palci, usoudil Niall, když ostře zabral za dveře – jen aby zjistil, že klopýtl, aby chytil Birch, když vystřelila směrem k němu.

„Dobrý Bože, ženská, to jsem já,“ řekl, vtáhl ji do bouřlivého objetí, když zavřel oči úlevou a jednoduše nechal odeznít její neefektivní údery. „Teď už jsi v pořádku, Birch. Nikdo už ti neublíží.“

Buď se konečně dostal k ní, nebo se ona konečně dostala ven, protože najednou ztuhla jako kámen. „Och, mon Dieu, myslela jsem, že jsi Ike Vaughn. Ach… můžeš mě už pustit.“

Ne, že by se cítila připravená, aby ji nechal být, když ho objímala zpátky, stejně bouřlivě. „Vadilo by ti, kdybych tě držel ještě o chvilku déle?“ řekl, pomalu se otočil, aby se rozhlédl po něčem na sezení. „Jen než se já přestanu třást?“ Niall jí vklouznul paží pod kolena a posadil se na starý dřevěný kufr, s ní na klíně. „Myslím to vážně,“ řekl a zarazil tak její protesty. „Pořádně jsi mě vyděsila.“

Tváře jí zahořely, a Birch, se podívala dolů, když Shep strčil do její ruky, a Niall si nemohl nevšimnout, že nechala toho psa, aby jí olízl prsty. „Omlouvám se, že jsem tě napadla,“ zašeptala, a střelila po něm rychlým pohledem, než vrátila pozornost k Shepovi. „Myslela jsem, že se otec Misty vrátil zpátky, aby… aby… Promiň, že jsem tě zranila.“

„Nezranila,“ řekl Niall s úsměvem. „Ulevilo se mi, že jsi tak prudce vyrazila. Když jsem mluvil o tom, že jsi mě vyděsila, myslel jsem to, když jsem uviděl tvé auto u potoka, ale pak dorazil sem a našel to místo prázdné.“ Kývl k Shepovi, když Birch překvapeně vzhlédla. „Měla bys tomu psisku poděkovat, že tě vyčenichal.“

Podívala se znovu dolů, tentokrát podrbala Shepa za uchem. „Ve skutečnosti bych na něj ten sprej nikdy nenastříkala,“ řekla, když se u Nialla konečně uvolnila.

„Když mluvíme o tvém spreji na medvědy, kde je?“

„V mé bundě na věšáku nahoře. Jak jsi věděl, že mě máš hledat?“

„Tvoje mamka si dělala obavy, že nebereš telefon a řekla Peg, kam jsi měla jít dneska ráno a proč. Mohl bych se zeptat, kde je tvůj telefon?“

„V mé bundě se sprejem.“ Konečně vzhlédla a Niall cítil, jak uzel v jeho hrudi konečně zmizel, když viděl záblesk ohně, který se jí vrátil do očí. „Zavřeš Ikea Vaughna za to, že mě tu zamknul?“

„Zranil tě, Birch?“

Ta žena přešla z uvolnění ke skleslosti. „Ne. Rozhodně hodně křičel, ale nedotknul se mě. Prostě jen vytáhl Misty nahoru a zamknul dveře.“

„Ty už jsi tu dole byla?“

„Paní Vaughnová – její jméno je Sally – byla sama, když jsem přijela. Pozvala mě dál, když viděla, že mám mokré kalhoty a boty, vzala mou bundu a pověsila ji na věšák za dveřmi a udělala mi čaj.“

„Takže Misty nebyla doma?“

Birch, ukázala na malou postel na opačném konci. „V tu chvíli jsem to nevěděla, ale byla tady zjevně zamčená poslední týden. Když jsem se zeptala Sally, kde je Misty, ta žena smrtelně zbledla a zeptala se, jak ji znám. Zjistila jsem, že neodhalím nic, co by už nevěděla, řekla jsem jí, co mi řekla ráno Mistyna kamarádka a vysvětlila jí, že můžu vzít její dceru sebou do útulku. Také jsem jí řekla, že jakmile bude Misty usazená, mohu si sednout s ní a jejím manželem a můžeme prodiskutovat jejich… možnosti. Už ses přestal třást?“

„Skoro. Takže paní Vaughnová tě vzala sem dolů?“

Birch prudce zvedla hlavu. „Ani nemysli na to, že zavřeš ji. Sally doufala, že můžu Misty pomoct.“ Nadechla se pro uklidnění a vrátila se k drbání Shepova ucha. „Zatímco jsme pily čaj, vysvětila jsem, o čem je Krizové centrum a Sally se ptala, jestli je jen pro mladé, těhotné dívky. A když jsem jí řekla, že je pro jakoukoliv ženu, která se cítí v ohrožení, získala jsem dojem, že by chtěla do útulku přijít také. Všechny tři jsme byly dole, když se domů vrátil Ike. Sally říkala, že pracuje v lese. Nevypadáš, že by ses třásl.“

Popravdě, Niall byl překvapený, že ho nechala ji držet tak dlouho, což ho utvrdilo v tom, že ačkoliv se jí Vaughn nedotkl, určitě ji ten bastard zatraceně vyděsil. „Jo, už se cítím mnohem lépe,“ řekl, odstrčil Shepa z cesty a zvedl Birch na nohy, jen aby zjistil, že teď má kalhoty vlhké taky. Postavil se a šel do rohu, a jeho žaludek se stáhl, když viděl pokusy Sally Vaughnové, udělat vězení pro svou dceru pohodlnější, všiml si barevné přikrývky, plyšáků, malého rádia na nočním stolku a opotřebovaného koberce na špinavé podlaze vedle postele. „Jak je to dlouho, co Vaughnovi odešli?“ zeptal se, vzpomínajíc, že nepotkal cestou sem žádné auto, ani žádnou známku toho, že by někdo vyjel dnes ráno na silnici.

„Asi před půl hodinou. Nejspíš už jsou teď na půl cesty do Turtleback.“

„Slyšela jsi odjíždět auto? Pickup je stále na dvoře.“

Vykulila oči a podívala se ke schodům – i když se přiblížila k němu, čehož si Niall nemohl nevšimnout. „Vrátí se zpátky,“ zašeptala a objala se. Schová je v lese a vrátí se, aby se vypořádal se mnou.“

Jo, soudě podle její reakce, prudký spor se čtvrtým manželem Hazel, nebyla jediná chvíle, kdy se Birch musela vypořádávat s naštvaným mužem. „Pak by si raději měl sebou vzít malou armádu.“

„Měl bys mu ukázat, že jsi ozbrojený,“ přispěchala a odtáhla mu bundu. „Tvé pouzdro je prázdné!“

Místo odpovědi, strčil Niall Birch za sebe, když Shep vydal zlověstné zavrčení vteřinu před tím, než hlasité kroky, prošly do kuchyně a dveře do sklepa potemněly siluetou muže.

„Co to – Shepe?“ řekl muž překvapeně a zabouchl dveře právě ve chvíli, kdy pes dosáhl vrcholu schodů. „Nialle, jsi tam dole?“ pokračoval za dveřmi, nyní zastřený hlas.

„To jsi ty, Reggie?“ zeptal se Niall a zamířil po vratkých schodech, za zvuku těžké dřevěné závory, usazující se na místo. „Zatraceně, chlapče, nezadělávej ty dveře.“

„Mluvil jsi s Misty, dnes ráno?“ řekl mladík skrz dřevo.

„Ne, odešla se svým otcem a matkou, asi před půl hodinou.“ Niall se protáhl kolem Shepa a zatlačil proti dveřím. „Co tu děláš, synu? Viděl jsi Vaughnovu dceru?“

„On ji zabije.“

„Pak otevři ty dveře, abych ti mohl pomoct jít pro ni.“

„Nepotřebuju tvou pomoc. Jen jsem přišel vyzvednout její batoh, který si zabalila, abychom mohli utéct pryč. Měli jsme odejít dnes v noci, ale napsala mi, že se tady ukázala nějaká paní dnes ráno a že je její otec chytil.“

„Ona má mobil?“ vykřikla Birch, když vyběhla schody a způsbila, že schody zasténaly pod její přidanou vahou.

„Shepe, jdi dolů,“ řekl Niall a zamrznul na místě, když se Shep odplížil pryč.

„Reggie,“ pokračovala Birch, zjevně si nevšímajíc nebezpečí, „ty jsi otec toho dítěte?“

„Musím jít,“ řekl chlapec, místo odpovědi. „Misty starouš je blázen a já nevím, co jí zatraceně udělá. Její poslední zpráva říkala, že si myslí, že bere ji a její mámu do starého těžařského tábora u pramene Spellboundského potoka. Je mi líto, Nialle, ale nemůžu tě nechat, abys mě zastavil.“

„Nemám v úmyslu tě zastavit; jen pomoct.“

„Nakonec se odtud dostanete,“ pokračoval Reggie, „ale já potřebuju vykoupit nějaký čas, než to řekneš Julii. Já… omlouvám se.“

„Počkej!“ zakřičela Birch. „Reggie, já – my, ti chceme pomoct. Máma Misty, je také v nebezpečí. A Shep by nás k nim mohl dovést. Může sledovat jejich stopu.“

„Vy jste ta dáma z Krizového Centra?“

„Jo. Jsem Birch Callahanová. Přemýšlej o tom, Reggie. Co můžeš sám udělat, když je dostihneš? Můžeme…“

„Všechno jste zničila! Dal jsem Misty mobil před pár měsíci, ale nefungoval ve sklepě, a ona mohla volat, jen když ji nechali jít nahoru a osprchovat se. Pomohl bych jí dnes v noci utéct, ale pak jste se tu objevila vy. Vím, kam jde a můžu jí kontaktovat, když bude čas, aby utekla.“

„Nezvládnete to zpátky ke tvému autu, když budete pronásledováni ostříleným zálesákem,“ řekl mu Niall. „Nech…“

„Pojedu přímo na horu, na mé čtyřkolce, jakmile budu mít zprávu od Misty,“ řekl chlapec a přerušil ho.

„Nech nás ti pomoct, synu,“ pokračoval Niall klidně. „Nejsi žádný protivník pro Ikea Vaughna.“ Najednou ztuhnul. „Vzal sis sebou zbraň, Reggie?“

„Cože? Ne! Mít za zády otce Misty, je už tak dost zlé; nepotřebuju, aby nás ještě hledal šerif.“ Zaváhal. „Nebo ty.“

„Co tvůj švagr?“ zeptal se Niall protáhle. „Protože jestli věříš, že můžeš utéct Nicholasovi, myslím si, že Ike Vaughn může být poslední tvou starostí. Otevři ty dveře a nech mě jít po nich samotného. Přivedu tvou dívku zpátky.“

Nastalo ticho, na několik úderů srdce a Niall si byl vědom toho, že Birch zadržuje dech, jednou rukou svírá jeho paži a druhou si tiskne k hrudi.

„Ani Nicholas nás nenajde,“ řekl Reggie, a zněl jako by couval pryč, právě když mu cinknul telefon, za čímž následovalo další ticho a pak kletba. „Ten bastard má jednu ze svých nálad a Misty je vyděšená,“ zasyčel kluk a oni stáli na schodech, a chvěli se, jak vyběhl z domu.

„Reggie!“ vykřikla Birch a mlátila do dveří. „Reggie, počkej!“

„Svatý Kriste, ženská, ne…“

Niallova žádost skončila v ohlušujícím praskotu a jediné, co mohl udělat, bylo přetočit se, aby nesl nápor pádu, když se celé schodiště zhroutilo. Ale jakmile přistáli na zemi, Birch, se od něj odstrčila a vyškrábala se na nohy, takže Niall přemýšlel, jestli mu v uších zvoní od rány do hlavy, nebo od jejího křiku, který, jak předpokládal, byly francouzské kletby.

Sakra, i Shep vypadal víc otřesený její reakci, než tou ránou.

„Ty hloupej, malej, sráči!“ křičela nahoru na dveře. „Nedovoluj si nás nechat tady dole!“ Obešla Nialla, který odhodil kus schodiště a konečně se zkusil vytáhnout na nohy. „Honem,“ vyštěkla, když se očividně nehýbal dostatečně rychle. „Musíme toho idiota zastavit. Reggie!“ zakřičela znovu, když se Niall postavil a padla mu čelist, když popadla zlomený kus dřeva a mrskla s ním nahoru do dveří. „Dostaň ten svůj zatracený zadek zpátky sem!“

Ok tedy; vypadalo to, že slečna Callahanová si natáhla víc, než jen kalhoty, v tuhle chvíli. Niall vytáhl svůj mobil, ale hodil ho zpátky do kapsy, když zjistil, že nemá signál. Když viděl, jak se natáhla pro další kus zlomeného zábradlí, když zároveň spustila další svou francouzskou litániii, zamířil k malému oknu na zadní stěně – částečně proto, aby zakryl svůj úsměv, ale hlavně proto, že měl obavu, že by ho mohla shledat za uspokojující cíl. Shep se dal taky na rychlý ústup, zjevně rozhodnutý, že není čas na přetahovanou. „Nadávat někomu, koho se snažíš získat pro spolupráci,“ zeptal se Niall konverzačním tónem, „je něco, co tě naučili na universitě?“

Birch přidupala, se zábradlím sevřeným v pěsti a zlostně na něj zírala, a sluneční paprsky odhalili její červené tváře. „Nemám moc trpělivosti s macho-idioty, kteří si myslí, že každý problém, se může vyřešit hrubou silou. Kdo je zatraceně vůbec Reggie?“

„Reggie Campbell, je mladší bratr Julie Salohcinové. Těmi macho-idioty, máš na mysli muže?“

Přimhouřila oči, jak se zjevně snažila přečíst jeho výraz. „Co jsi myslel tím, když jsi řekl, že pokud si Reggie myslí, že může utéct Juliinu manželovi, že pak Ike Vaughn bude jeho poslední starostí?“

Niall prošel kolem ní, aby prohlédl okno. „Olivie nenajala Nicholase jako šéfa ochranky, kvůli jeho kráse.“ Když zjistil, že ani mrňavá ďáblice by se neprotáhla oknem, otočil Niall svou pozornost na kamenný základ okolo. „Takže tvrdíš, že všichni muži jsou macho-idioti, nebo jen my, mohutní a silní?“ zeptal se, když přejížděl prsty přes maltu, držící kameny pohromadě.

„Dostaneš nás odsud, nebo ne? Protože je jasné, že nikdo z nás se tím oknem neprotáhne.“ Použila ten kus zábradlí, aby ukázala k prázdnému místu po schodišti. „Musíme najít něco, na co si stoupneme a vyrazíme dveře.“

Niall se vrátil k prohlížení kamenů. „Pokud mohu říct, ty dveře jsou nejpevnější částí domu,“ řekl a musel zvýšit hlas, když oddupala pryč, s další sérií kleteb.

„Co za policajta vůbec jezdí okolo s prázdným pouzdrem?“ zamumlala odněkud za ním. „Kdybys měl svou hloupou zbraň, mohl jsi prostě prostřelit dveře a otevřít je tak. No? Máš v úmyslu zírat na to okno, dokud nezamrzne peklo, nebo mi pomůžeš najít způsob, jak se odtud dostat?“

Niall se otočil právě včas, aby viděl, jak kopla do hromady zhrouceného schodiště a zkřítila paže na hrudi, když se k ní otočil tváří. „Vzhledem k tomu, že to vypadá, že budeme v budoucnu spolupracovat na ochraně tvých svěřenců, jsou tu dvě věci, které bys o mně měla vědět.“

Přikráčela zpátky k němu. „A to jsou?“

„První věc je, že navzdory mé, obvykle veselé povaze, možná sis všimla, že zpomalím a ztichnu, v přímé úměrnosti k vážnosti situace. A když naprosto ztichnu… no, možná bys mohla přestat mluvit a začít spolupracovat.“

Zvedla v obraně svou bradu. „Nebo co; staneš se násilníkem?“

Niall zadržel povzdech, připomínajíc si, že ta žena měla špatné zkušenosti, co se týká mužů. „Ne. Chci tím říct, že jsem zjistil, že jsem efektivnější, když jsem zticha.“ Spustil ruce a přistoupil blíž, tentokrát zadržel úsměv, když neustoupila. „A právě nyní, bych mohl potřebovat tvou pomoc s tím, abychom se odtud dostali někdy předtím, než Reggie uvízne s Vaughnem. A,“ pokračoval, když zkusila něco říct „a nejrychlejší cesta odtud, je tímhle kamenným základem.“

„Jak je projití kameny rychlejší, než se dostat skrz dřevo?“

Otočil se a začal vyškrabávat drolící se maltu okolo největších kamenů pod oknem. „Možná sis toho nevšimla, ale jsem Skot, a hledání slabého místa hradu, mám v krvi. Takže s mými znalostmi kamenných zdí“ – podíval se přes rameno a usmál se – „a dobrou dávkou hrubé síly, nás můžu mít venku za chvíli, za předpokladu, že uslyším zvuk, jaký ty kameny dělají.“

Tváře jí ještě více ztmavly, ačkoliv znovu zvedla bradu. „Řekl jsi, že jsou dvě věci, které bych o tobě měla vědět, takže co je ta druhá?“

Vzhledem k její náladě, Niall vytáhl zlomené zábradlí z její ruky a pak se otočil, aby to použil k vyškrabávání malty. „Cítím, že je fér tě varovat, že kdykoliv začneš vztekle prskat – na mě, nebo na zjevně i na někoho jiného – zjišťuji, že musím bojovat se silnou touhou, tě políbit.“

Tak, řekl to. Ale Niall zjistil, že muž by měl pravděpodobně varovat lass, že má o ni zájem, i kdyby jen proto, aby se uchránil před fackou do tváře, až se nakonec dostane k akci. Ticho, které následovalo, kromě zvuku malty, dopadající na zem, ho ovšem nutilo bojovat s mnohem bezprostřednějším nutkáním, otočit se přes rameno, aby viděl její výraz.

„Možná je tu dole nějaká lopata, nebo něco,“ zamumlala, a její hlas se vzdaloval.

Ok tedy; vypadalo to, že se na oplátku i on naučil dnes ráno pár věcí o Birch. Za prvé, nebyla zase tak paličatá, aby si nedala říct, a za druhé, ta ženská byla zatraceně výbušná. Ne, naučil se tři věci – ta třetí byla, že jeho krásná, malá sousedka, klela hůř, než většina mužů.

Bude si muset dát do mobilu aplikaci pro překlad cizích jazyků.

„Našla jsem tohle,“ řekla a vedle něj se objevil starý, rezavý krumpáč.

Niall si ho vzal, aniž by se na ni podíval a vrazil ho do pukliny, kterou se mu už podařilo udělat. „Můžeš mi něco vysvětlit, Birch?“

„Co?“ zeptala se, znějíc víc defenzívně, než vstřícně.

„No, přemýšlím, co přinutí mladou dívku, která strávila celý život pod vládou dominantního otce, aby věřila mladému muži natolik, aby s ním utekla pryč. A když jsem u toho, jestli Misty čeká dítě, jak si dovolí v první řadě, být intimně s Reggiem? Neměla by ta lass mít obavu, že spadne z bláta do louže?“

„Ne, pokud si myslela, že Reggie, by ji mohl ochránit před jejím otcem,“ řekla Birch a přesunula se do jeho zorného pole. „Teenageři se obrací ke svým vrstevníkům pro podporu, zvlášť v případě, že dospělí v jejich životě, se projeví jako nedůvěryhodní.“

Niall se narovnal. „Chceš říct, že Misty nevěří ani své matce?“

„Ne. Myslím, že prostě zjistila, že Sally je stejně bezmocná.“

Niall začal znovu kopat. „Jak může žena dovolit, aby její dcera byla zamčená ve sklepě? A když jsme u toho, jak může vůbec zůstávat s násilnickým manželem?“

„Ženy zůstávají z mnoha různých důvodů; od toho, že upřímně věří, že nemají na výběr, až po pocit hanby, že jsou v takové situaci, nebo jednoduše chybí finanční prostředky na útěk. Ze zkušenosti vím, že někdy stačí naprostý cizinec – někdo jako já, kdo má úžasný titul, tvrdící, že jsem expert – aby jim řekl, že mohou odejít.“

Niall viděl, jak mávla na dům nad nimi.

„Omezení muži, jako Ike Vaughn,“ pokračovala, „se udělají králi svého malého světa tím, že kontrolují naprosto všechno. Nejspíš sis toho nevšiml, ale první věc, kterou jsem viděla, když jsem se posadila ke stolu, byla, že kuchyň je naprosto bez poskvrnky; nic, co by nebylo na svém místě a každý povrch tak vydrhnutý, že místy je odřený.“

„Jo, náhodou jsem si všimnul,“ řekl a odstoupil z cesty, když jeden z menších kamenů, se uvolnil. „Takže si myslíš, že když jsi jednoduše dala paní Vaughnové povolení odejít, stačí to?“

„Pro Sally, bych řekla, že odpověď je ano.“ Birch pokrčila rameny. „Ale pro mnoho žen by to bylo ne, zvlášť pokud je tady násilná historie. Jen ve Spojených Státech, je téměř pět set žen, ve věku mezi šestnácti a dvaceti čtyřmi lety, zabito každý rok někým, kdo tvrdí, že je miluje. A téměř sedmdesát procent těchto vražd, se stane potom, co žena opustí vztah.“

Niall se vrátil k práci a jeho rány byly agresivnější.

„Domácí násilí,“ pokračovala, Birch vášnivě, „bylo vždy považováno za ženský problém – označení, vytvořené pravděpodobně muži, aby se distancovali od problému. Ale došlo k posunu, k odhalení kořenů zneužívání, jako mužského problému, a uznání, že je to mužské chování, které je třeba změnit.“

Niall se znovu narovnal. „To zní, jako by všichni muži, byli surovci, takže bych rád, abys věděla, že jsem nikdy nezvedl ruku na ženu, nebo dítě. Zatraceně, ani jsem nepraštil bezbranného muže, i když si to zasloužil.“

„Týrání není jen fyzické,“ odsekla zpátky. „Může být emocionální, sexuální, slovní, ekonomické, nebo dokonce zanedbání.“ Mávla k oknu. „A nezapomeňme na izolaci; Ike Vaughn nechal Sally a Misty žít tak daleko od pořádné cesty, že se sem dostane jen s pohonem všech kol.“

„Všechny tyto věci jsou považovány za týrání?“ zeptal se Niall, a nebyl rozhodnutý, co ho znepokojilo víc – jestli to, že to nevěděl, nebo že o tom ani nepřemýšlel.

„Pokud muž zničí něco, co má žena ráda, ztrapní ji na veřejnosti, nebo kontroluje, co dělá a co vidí,“ vysvětlila, Birch, její slova byla stále ostřejší, „týrá ji emocionálně. Neustále ji nazývat ošklivou, nebo hloupou, nebo nešikovnou, je slovní týrání a rafinovaně efektivní. Nenechat ji pracovat, nebo jí brát výplatu, pokud má práci, a nutit ji, aby si říkala o peníze na koupi i nových bot, je ekonomické týrání.“ Zvedla bradu. „Ale osobně si myslím, že rána do tváře, je nejméně destruktivní, protože je to otevřeně nepřátelské, než skrývání se za muže, tvrdícího, že ji miluje tak zatraceně moc, že se chce ujistit, že to ona a celý svět ví. Už si začínáte dělat obrázek, náčelníku MacKeage?“

Když nemohl odpovědět tak, aby si zachránil duši, Niall mlčky sledoval, jak se Birch nadechla pro uklidnění a najednou padla na kolena, když ji Shep dloubnul do ruky.

„Omlouvám se, že jsem na tebe udělala dojem, že nenávidím muže, protože to tak není,“ pokračovala tiše, objala Shepa paží a třela si tvář o jeho hlavu. „Ve skutečnosti, jsem se vypořádávala se spoustou násilnických žen. Ale domácí násilí je stále většinou mužská záležitost. Po staletí se ženy po celém světě snažily prosadit zákony, které jim dají zdání ochrany, ale jen muž, má tu moc, změnit chování jiného muže.“

„Jak?“ dokázal Niall sotva zašeptat.

Zvedla hlavu a smutně se usmála. „Seděl jsi někdy u stolu s partou svých kamarádů, hráli jste karty, nebo prostě jen popíjeli a jeden z nich udělal hanlivou, nebo sexistickou poznámku o ženě? A ty ses zasmál, souhlasil, nebo dokonce přidal svou poznámku? Nebo jsi promluvil a řekl, ´Hej, přestaň. Mohla by to být moje sestra, nebo matka, nebo dcera, o které mluvíš.´“ Vrátila se k objímání Shepa. „Zákony, které z domácího násilí dělají trestný čin, nepomáhají. Ale když jeden muž, je ochotný promluvit, pak tucet mužů, pak stovka, tak to nakonec způsobí to, že se to stane společensky nepřijatelné.“

Naposledy stiskla Shepa, postavila se a znovu se smutně usmála, když zvedla ruce v bezmocném gestu. „Ale to se nestane, dokud všichni muži – zvlášť ti dobří chlapi – neuznají, že ten problém začíná a končí s nimi. Chce to změnit vedení společnosti; silný mužský vzor, který může naučit příští generace mladých mužů, jak zacházet se svými matkami, sestrami a přítelkyněmi.“

No, zeptal se. Niall se vrátil k práci na zdi, cinkání krumpáče se ozývalo v náhlém tichu, kdy cítil, že Birch, zaváhala, než tiše odešla pryč.