THND - 15. kapitola

Překlad: Lucianna

Niall se zastavil u paty schodů a poklepal na ikonu poznámkového bloku na svém telefonu, otevřel seznam aut, který měl v úmyslu předat Samovi, aby ho zkontroloval, a přidal na seznam Quebeckou značku Lexusu, zaparkovaného na konci uličky. Bylo to nejspíš víc optimistické, než účinné, když si všimnul všech těch Kanadských poznávacích značek, které potkal, ale jediný způsob, jak najít jehlu v kupce sena, bylo vyhrnout si rukávy a začít hledat. Quebek a Nový Brunswick, byly sousední provincie a Hazel říkala, že Leonard měl Ontarijský řidičák, ale nevylučoval vozidla ze všech provincií.

Ne, že by se Birchin útočník nemohl toho bílého auta už zbavit a pronajmout si jiné v Maine. Sakra, polovina aut ve městě patřila zámořským turistům, kteří přiletěli na Mezinárodní letiště do Bangoru a pronajali si auta, aby absolvovali tří-hodinovou cestu do divočiny.

„Náčelníku MacKeage,“ zavolal muž, takže se Niall otočil a viděl Silase Frenche, utíkat uličkou. „Náhodou jsem narazil, do slečny Callahanové, když vyšla z Bottoms Up,“ řekl Silas, když k němu doběhl, „a myslím, že byste měl vědět, že míří z města v tom golfovém vozíku s mladou dívkou. Z toho, co jsem slyšel, dívčina matka je schovaná ve štěrkovně, severně odtud.“ Strohý úsměv zvedl jeden jeho koutek úst. „Na moji nabídku, že ji doprovodím, mi odpověděla francouzskou kletbou a doporučením, abych se staral o sebe.“ Pak vystřízlivěl. „Důvod, proč vám to říkám je, že jsem slyšel, co se stalo s Vaughnovými a napadlo mě, že by se to mohlo ošklivě zvrtnout, kdyby se tam ten manžel ukázal.“

No, tolik k tomu, aby nechodila nikam sama – ačkoliv Niall nebyl překvapený, že Birch už byla unavená z toho, chovat se dobře, vzhledem k tomu že přešlo celých pět dní, aniž by se někdo pokusil ji zabít. „Děkuji vám za vaše obavy, pane Frenchi,“ řekl, když strčil telefon do kapsy a uvědomil si, že může chytit její vozík ani ne za míli. Ale než mohl udělat krok, Niall cítil, jak jeho telefon začal vibrovat a vytáhl ho, aby viděl na obrazovce Jakeovo jméno.

„MacKeage,“ řekl, ale pomalu se uvolnil, když ho ten muž zasvětil do toho, co se děje. „Můžu ti věřit, že na ně dohlédneš, aniž bys byl vidět? Okej, zavolej mi, kdybys potřeboval posilu,“ dodal, když Jake slíbil, že ani veverky ho neuvidí.

„Děkuji za vaše obavy, pane Frenchi,“ zopakoval Niall, když vstoupil na schody stanice. „Jeden z mých důstojníků je s Birch.“

„Vážně?“ řekl Silas, takže donutil Nialla se otočit a podívat se dolů na něj. „Logan mi říkal, že se po městě říká, že vaši důstojníci nejsou odtud a nikdo o nich nic neví. Opravdu necháte blaho své přítelkyně v rukou muže, kterého jste potkal sotva před týdnem?“

Niall zjistil, že uvažuje, jestli má pan French prostě špatný zvyk strkat nos do cizích věcí, nebo jestli ten příliš znepokojený idiot, nebral jeho varování ohledně Birch, vážně. „Nenajal jsem Jakea a Colea, kvůli jejich vzhledu. Hodně štěstí při obchodu s Titem,“ dodal přes rameno, když vstoupil na stanici.

Ale Niall neudělal ani dva kroky dovnitř, než ho prudce zastavilo ticho tak silné, že mohl slyšet, jak Hazel vytahuje svou kabelku z horní zásuvky svého stolu a postavila se. Nevěřil, že by možnost, že slyšela jeho konverzaci s Frenchem, měla co dělat s tím, rozhodně nepříjemným, tichem, ale spíš s gentlemanem, sedícím na židli naproti v místnosti.

„Nialle,“ řekla Hazel, když se muž také postavil a zamířil k nim. „Tohle je Claude St. Germaine. Ach… otec Birch.“

Nemusela se obtěžovat s objasněním, protože podobnost byla nepopiratelná. Kromě jeho výšky a věku, Claude St. Germaine mohl být mužskou verzí Birch – až po jeho oči, barvu vlasů a několik přesných rysů obličeje. Zatraceně, určitě bylo bez diskuze, který z rodičů, dal Birch její přímý pohled. „Pane St. Germaine,“ řekl Niall, když mu potřásl rukou, a s potěšením zaznamenal mužův pevný stisk.

„Slyším na Claude, náčelníku MacKeage.“

„A já na Niall,“ nabídl Niall, otočil se a šel za svůj stůl. Zvedl malou hromádku poznámek z podložky a začal se jimi probírat. „Je to váš Lexus, zaparkovaný na konci uličky?“

„Ano. Pravděpodobně vypadá povědomě, protože byl koupený ve stejnou dobu, jako dceřin,“ řekl Claude, takže Niall zvedl pohled při pobavení v mužově hlase. „Birch, trvala na tom, že můj bude taky červený, a když platila, tak rozhodovala.“

Z pravé strany od něj, přišlo tiché odfrknutí a Niall se ohlédl, aby viděl, Hazel, nos pohřbený v kabelce, jak něco usilovně hledala. „Nemusíte být přilepená v kanceláři, Hazel, když tu nejsem. Prostě zamkněte a běžte si sednout do parku, nebo do přístavu, sníst si oběd, pokud chcete.“

Spustila kabelku s rychlým pohledem na Claudea, než se podívala na Nialla. „Já nečekám na vás; čekám na Sama. Bere mě do Turtleback, dnes odpoledne, abych mohla zkontrolovat místa, která velkoryse nabídli někteří podnikatelé pro umístění stanice.“

Místo aby byl užaslý, že během pěti dní, Hazel dokázala to, co on nebyl schopný za tři měsíce, Niall zabrousil ke skutečnosti, že ji tam bere Sam. „Ví to Birch, že jedete?“ zeptal se. Jen vy a Sam, zdržel se přidat. Sami. Na celé odpoledne a nejspíš většinu večera.

Po dalším pohledu na Claudea, Hazel věnovala Niallovi působivě militantní pohled, když vzedla bradu. „Ne, neví. Mám v úmyslu zavolat Birch z Turtleback a dát jí vědět, že jsem pracovně pryč a nebudu doma na večeři.“

Niall se přistihl, že také pohlédl na pana St. Germainea, zjevně v naději na nějaký druh pomoci, ale viděl, jak muž sklonil hlavu s něčím, co vypadalo jako povzdech – ale ne dost rychle, aby Niallovi uniknul jeho úsměv.

„Ano. No,“ řekla Hazel, když nepříjemné ticho znovu naplnilo stanici. „Hádám, že se půjdu podívat, co Sama zdrželo.“ Otevřela dveře, ale zastavila se a podívala zpátky na Nialla. „Nevadí vám nechat mě vybrat místo na stanici?“

„Ne, pokud mi slíbíte, že v té záležitosti vezmete v potaz Samovu radu.“

Militantní pohled byl nahrazen zábleskem. „Bude mít mou neomezenou pozornost,“ řekla s kamennou tváří, vyšla ven a zavřela za sebou dveře.

„Jak dobře znáte Sama?“ zeptal se Claude, když kroky Hazel, odezněly.

Niall se posadil a ukázal na židli na druhé straně stolu. „Dost dobře, abych vás ujistil, že se nezajímá o její peníze.“

Tím si vysloužil úšklebek. „Nejsem to já, koho musíte ujišťovat, ale mou dceru,“ řekl Claude a také se posadil. „Možná byste měl varovat svého přítele, že Hazel přichází s hrozivým hlídacím psem.“

„Myslím, že Sam si je vědom její… historie s muži.“ Niall se opřel v židli. „Můžu se zeptat, proč jste se přišel podívat nejdřív na šéfa policie, po svém příjezdu do města, a ne na svou dceru?“

„Než odpovím, měl bych stejnou otázku, jako pan French, jen místo znepokojeného cizince, já se ptám jako její otec. Je Birch nyní opravdu v dobrých rukou?“

„Nebyl bych tady, kdyby nebyla. Jake je víc než schopný, dostat všechny bezpečně zpátky do města.“

Jeho návštěvník přimhouřil oči. „Slyšel jsem Frenche, že nazýval Birch vaší přítelkyní, přesto se ani jednou, během našich nedávných telefonátů, moje dcera nezmínila, že by se s někým vídala.“

Niall usoudil, že se mu Claude St. Germaine, líbí. Nejen, že ten muž zjevně miluje svou dceru dost na to, aby cestoval z Montrealu, aby ji viděl; ale bylo dost zjevné, že on, je hrozivý hlídací pes Birch. Niall odpověděl na nevyslovenou výzvu pokrčením ramen. „Mám dojem, že nic neřekla, protože si stále ještě na tu novinu zvyká.“ Hodil poznámky na stůl a zkřížil si ruce na hrudi. „Takže pokud posouzení nového přítele vaší dcery není důvodem, proč jste tady, tak proč potom?“

Claude se také opřel a opřel si kotník o koleno. „Vlastně, jsem tu proto, abych posoudil vás,“ přiznal. „Ale jako policajta. Chtěl jsem se setkat s vámi osobně, abych se rozhodl, jestli máte to, co je potřeba, abyste ochránil mou dceru a Hazel, od těch bastardů, kteří po nich jdou, nebo jestli budu muset porušit pár amerických zákonů a udělat to sám.“

„Je tu víc, než jeden?“ zeptal se Niall, a nevěděl, co ho znepokojilo víc – že ten muž právě potvrdil, že se někdo Birch snaží zabít, nebo že v tom je zapojeno víc lidí. „Chcete říct, že to není Leonard Struthers?“

„Leonard Struthers je mrtvý.“ Claude si odfrknul. „Podruhé. Vylovili jeho tělo ze Svatého Vavřince, asi třicet mil po proudu řeky, v Quebek City, ve stejný den, jako měla Birch tu nehodu. Bylo rozhodnuto, že byl ve vodě přes týden, což znamená, že to nebyl Hazelin čtvrtý manžel, kdo řídil to bílé auto.“

„Birch vám řekla o té nehodě?“

„Volala mi příští večer a řekla mi, co se stalo a koho podezřívá. Ale pak mi řekla, abych si nedělal starosti, protože tu jsou tři drsní policajti, kteří ji ochrání.“ Claudeovi oči se naplnily pobavením. „A že jeden konkrétní důstojník, je velmi dobrý v zachraňování jejího zadku.“

Což Niallovi řeklo, že Birch, volala svému otci potom, co strávila noc v jeho posteli. „Zmínila se také, že jsem jí vyhrožoval, že ji budu pronásledovat, pokud opustí město sama, bez jednoho z nás, jako doprovodu?“

Claude přikývl. „To byl důvod, proč jsem jí neřekl o tom těle v řece, dokud jsem neměl přesnou identifikaci a také proto jsem se tady neobjevil hned druhý den ráno.“ Konečně nechal uniknout úsměv. „Řekl jsem si, že jakýkoliv muž, dost odvážný na to, aby nařídil Birch, co má udělat, je víc než schopný ji ochránit.“

„Před čím přesně, ji mám ochránit?“ zeptal se Niall.

Pobavení jeho návštěvníka zmizelo. „Nevím to přesně; v tomhle bodě jen spekuluji, na základě toho, co jsem dal dohromady, když mi Birch řekla, že Leonard Struthers zkusil zastavit jejich dům.“ Claude spustil nohu a naklonil se dopředu. „Jeho skutečné jméno je Jacques Rabideu, a přebral asi šest identit, o který vím, v posledních dvaceti letech – nejspíš od nedávno zemřelých mužů v různých provinciích.“

„Takže Hazel nebyla jeho první oběť?“

„Nemůžu to skutečně prokázat, ale vypadá to, že byla poslední z alespoň šesti.“

„Takže pokud Rabideu zemřel téměř před dvěma týdny, tak kdo byli ti bastardi, o kterých myslíte, že jdou po Hazel a Birch? Nechal po sobě rodinu; možná manželku, nebo bratry, kteří by možná chtěli, odstranit Birch z cesty, aby tak mohli využít Hazel sami?“

Claude zavrtěl hlavou, než to mohl Niall dokončit. „Můj odhad je, že kdokoliv zavraždil Rabideua, jde po něčem jiném, než po penězích. Jeho tělu chybělo několik prstů na rukou a nohou a soudní lékař dospěl k závěru, že prožil několik dní mučení, než mu nakonec vyřízli srdce a nacpali do krku.“

Svatý Kriste. „Koho zatraceně ten chlap nasral?“ zavrčel Niall. „A proč si myslíte, že jeho smrt má souvislost s jeho manželstvím s Hazel?“

„Z průzkumu, který jsem udělal, podvodníci Rabideuova kalibru, operující v Kanadě, jsou téměř výhradně ze tří, možná čtyř rodin. A myslím, že Rabideu naštval jednu z nich a oni ho mučili kvůli informacím a pak mu vyřízli srdce, jako varováni pro ostatní.“ Claude pokrčil rameny. „Můj odhad je, že jim něco ukradl, nebo měl nějaké usvědčující důkazy, které měl v úmyslu použít k vydírání, a mám obavu, že cokoliv po čem jdou, nevědomky zkončilo v držení Hazel. Birch mi řekla, že sbalily všechny Leonardovy věci a poslaly všechno do skladovacích prostor, a nechaly klíč od skladu přilepený na dveřích spolu se zprávou, že rozvod je už rozběhnutý.“

„A vy myslíte, že ty ženy možná něco přehlédly, když balily, a že to je důvod, proč je Rabideu následoval do Ottawy?“

Claude si ztěžka povzdechl. „To je můj nejlepší odhad.“

Niall se postavil a přešel k oknu, pak strčil ruce do kapes a stál, zírajíc na Bottomless. „Je možné, že se mýlíte,“ zeptal se, aniž by se otočil, „a Birchin útočník mohl být pomstychtivý manžel nějaké týrané ženy, které nedávno pomohla?“

„Birch, přestala vídat klienty před dvěma roky, když se vrátila do školy, aby získala doktorát. A načasování smrti Rabideua, je příliš velkou shodou náhod.“

„Jo,“ zamumlal Niall, ne zrovna šťastný, že Claude měl nejspíš pravdu. Otočil se. „Sdílel jste něco z toho s Birch?“

„Ne.“

„Takže to je důvod, proč jste tady; abyste jí to řekl osobně?“

Claude se tiše ušklíbl. „Jsem tady, protože mi chybí moje dcera.“ Naklonil hlavu, jeho pohled vypadal, jakoby se obrátil dovnitř. „Můj život se obrátil o sto osmdesát stupňů ten den, kdy jsem vstoupil do nemocnicničního pokoje v Montrealu a křehce-vypadající, šest let staré, opuštěné dítě, zvedlo své ovázané paže ke mně, abych ho zvedl. Cokoliv Hazel řekla Birch o mé absenci v jejím životě, musela být laskavá ve vyprávění, protože i když jsem byl naprostý cizinec, Birch, mě objala kolem krku, řekla ´Ahoj, tati´a děkovala mi, že jsem se na ni přišel podívat. A pak, ona vysvětlila mě, že budeme žít chvíli spolu, protože nějaká směšně-vonící paní s křivými zuby, jí řekla, že prababička je mrtvá a její maminka byla tak moc zraněná, že se o ni nemůže teď starat.“ Jeho výraz stále vzdálený, když se usmál. „Birch mě od té doby učí všechny detaily, jak být otcem.“

„Byla to automobilová nehoda?“ zeptal se Niall tiše.

„Ne, výbuch,“ řekl Claude a jeho pozornost se vrátila do současnosti. „Zjistilo se, že kompresor zapálil úniklý plyn, který se nahromadil ve služební místnosti ve třetím patře obchodního domu, kde nakupovaly. Čtyři lidé zemřeli – babička Hazel, Annette Hynesová, byla jedna z nich – a šestnáct lidí bylo zraněno.“ Jeho pohled se změnil v zasmušilý. „Bylo mi řečeno, že Birch, strávila několik hodin uvězněná pod betonem a ocelí, ochranitelsky obalená svou mrtvou prababičkou a matkou v bezvědomí. Sociální pracovnice, která volala, aby se zeptala, jestli jsem ochotný vyzvednout svou dceru, říkala, že zázračně, Birch měla jen zlomený prst a pár řezných ran, které potřebovaly stehy, a nějaké modřiny. Ale Hazel byla v kritickém stavu a neměla vlastně žít; záda a obě nohy, měla zlomené, jednu plíci propíchnutou a několik životně důležitých orgánů, hrozilo zkolabováním. Bylo mi řečeno, že pokud přežije, nejspíš nebude nikdy znovu chodit.“

„Zjevně dokázala oboje,“ řekl Niall.

Claudeuv úsměv se vrátil. „Ačkoliv to stálo šest operací a několik let fyzioterapie, očividně právě myšlenka, že její drahá, malá dcerka žije v domě mého otce, byla veškerá motivace, kterou Hazel, potřebovala, aby se uzdravila.“

„Takže Birch, šla žít s vašimi rodiči, místo s vámi?“

„Ne, my, šli žít s nimi. Byl jsem svobodný, pětadvacetiletý voják z povolání, tou dobou; co jsem věděl o malých holčičkách? Opustil jsem armádu, přestěhoval se zpátky domů s Birch, a změnil se na svého starouše tím, že jsem se stal policajtem.“

„Vy jste policejní důstojník?“

„Byl jsem, dokud jsem nepodal svou resignaci, před pěti dny. Strávil jsem poslední čtyři dny balením svého majetku, dal jsem svůj dům k prodeji a pak sedl do auta, dnes ráno a odjel do Maine.“

„Stěhujete se sem?“ zeptal se Niall překvapeně.

Claude se otočil a znovu se posadil. „Montreal mi připadal poslední dobou takový prázdný.“

Niall přešel ke stolu a také se posadil, přemýšlejíc, jestli semínko představy, která se mu v hlavě zrodila, bylo moudré – nebo si možná mohl velmi dobře zahrávat s katastrofou. „Jak máte v úmyslu si tady vydělávat na živobytí?“

„Nepotřeboval jsem si vydělávat na živobytí od té doby, co Annette Hynes zemřela. V dopise, který podle všeho napsala pár dní po narození Birch a nechala u svého právníka, aby mi ho dal, spolu s nehoráznou částkou peněz, Annette vysvětlila, že kdybych někdy chtěl mít nějaký vztah se svou dcerou, bude lepší, když nikdo nebude moct říct, že můj zájem o Birch, má něco do činění s jejím bohatstvím.“

„Přesto jste jí nechal koupit vám Lexus.“

Claude přikývl. „To je proto, že jsem jí nikdy neřekl o mém dědictví po Annette. Birch bylo osm, když poprvé trvala na tom, že mi koupí nové auto, tvrdíc, že dělá laskavost životnímu prostředí, když zbaví mou starou dodávku trápení. Takže jako její zákonný zástupce, a s vědomím, že to ani neotřese úroky na jejím svěřeneckém fondu, jsem ji odvezl do banky a podepsal pro ni výběr peněz.“ Jeho oči se znovu rozsvítily pobavením. „Hlavně proto, že jsem věděl, že skutečný důvod, proč mi chtěla koupit to auto, bylo naštvat svého dědečka, St. Germainea. Protože,“ pokračoval Claude, když Niall zvedl obočí, „můj otec by sešel z cesty, aby se ujistil, že malá dědička, žijící s ním, nikdy neudělá tu chybu, aby si myslela, že je někomu nadřazená.“

A to, zjistil Niall, vysvětlovalo to, že ho Birch obvinila, že si chce koupit cestu do jejích kalhotek, když její vlastní dědictví z ní podle všeho dělá stejný cíl, jako z Hazel – jen ne pro intrikující muže ale shazováním od jejího vlastního dědečka. To byl problém, který Annette Hynes předvídala, zjevně, a vypořádala se s ním tím, že z rovnice otec a dcera, odstranila bohatství tím, že dala Claudeovi jeho vlastní peníze.

Niall nechal svou rodící se myšlenku prozatím pohřbenou. „Kde plánujete zůstat, dokud nenajdete něco stálého?“ zeptal se, naprosto jistý tím, že Birch by nenechala spát muže v útulku, a to ani svého otce.

„Když jsem zjistil, že všechny chaty a hotely jsou už zamluvené, v téhle roční době, zastavil jsem se v tom kempu severně od Turtleback Station, na mé cestě sem a pronajal si místo.“

„Ví Birch o vašem záměru se sem přestěhovat?“

Místo odpovědi si Claude jen odfrknul a pak naklonil hlavu. „Jak dobře znáte mou dceru?“

To přimělo Nialla k úšklebku. „Upřímně ne tak dobře, jak bych rád. Ačkoliv Hazel mi řekla pár příběhů, většinou z jejího dospívání. Ale nikdy nezmínila ten výbuch, nebo že to byl důvod, proč Birch, šla žít s vámi.“

„Rozumím tomu tak, že Hazel zřídka mluví o téhle části svého života,“ řekl Claude. „A i když mě, když jsem vyzvedával dceru v nemocnici, sociální pracovnice ujistila, že si Birch nepamatuje nic o tom výbuchu a jejím uvěznění, vždycky jsem měl podezření, že si pamatuje každý detail. Ale vypadá to, že se obě ženy rozhodly předstírat, že se tyhle čtyři roky vůbec nestaly; Hazel nejspíš kvůli bolesti, kterou musela prožít, aby se postavila zpátky na nohy, a Birch nejspíš proto, že pokud nemůže říct něco hezkého o svých prarodičích, neříká raději vůbec nic.“

„Ona pořád nevychází s vaším otcem? A co vaše matka?“

„Birch je toleruje; kvůli mně, jak mi jednou řekla. Moje matka není úplně ten mateřský typ, a nevěděla co dělat s malou holčičkou o nic víc, než já. A co se týká mého otce…“ Zašklebil se. „No, kromě jiných věcí, ho Hazel nazvala bezcitným, chladnokrevným bastardem přímo do jeho tváře ten den, kdy si přijela pro Birch.“

„Takže vaše dcera má svou pusu po Hazel?“ řekl Niall překvapeně, když neslyšel od Hazel ani jednu jedinou kletbu, nebo náznak vznětlivosti.

„Ne, tenhle úžasný dar přišel od její prababičky. Nikdy jsem neměl to potěšení, setkas se s Annette Hynesovou, ale podle všeho, ačkoliv se s růstem zastavila na pěti stopách, třech palcích, její schopnost srazit někoho na kolena jedním z jejích slovních výbuchů, byla legendární. Vlastně, když její dcera, Evelyn, zemřela na rakovinu, v té době byla Hazel sedm měsíců těhotná s Birch, Annette ztropila po pohřbu scénu, o které se mluví dodnes. Ačkoliv zase, Evelynin manžel, Avery Callahan, měl pověst jako dominantní obchodník, jdoucí přes mrtvoly, a ujistil se, aby tyto rysy přešly na jeho tři syny.“ Claude se usmál. „Jeho jediná dcera, Hazel, byla považována za černou ovci rodiny za to, že opravdu měla ráda lidi.“

„Hazel byla nejmladší?“ zeptal se Niall.

„Ano. A podle všecho, nebyla Evelyn Callahanová v zemi ani hodinu, když Annette pomohla své vnučce naplnit kufr několika drahými věcmi a vystrčila ji zadními dveřmi, do své limuzíny. Příběh pokračuje tak, že Annette pak vešla zpátky do domu a řekla svému zeťovi, že si nechávala svůj názor na něj pro sebe, kvůli své dceři, ale že jeho toxická, despotická povaha, bylo to, co opravdu zabilo Evelyn. Pak oznámila, že bere Hazel, aby žila s ní, aby tak její vnučka a pravnučka, nemusely trpět stejným osudem, a že pokud se ji pokusí zastavit, zruinuje ho jak společensky, tak finančně.“

Niall se znovu ocitnul v úžasu nad Hazelinou historií s muži, která zjevně ovlivnila i Birchin názor na ně. „Nebyli náhodou všichni Callahanovi muži mohutní surovci?“ zeptal se suše.

Clauce přikývl, jeho oči se znovu naplnily pobavením. „Barvitý slovník, není jediná věc, co moje dcera, zdědila, po Annette Hynesové. Když byla malá, Birch, často přemýšlela nahlas, jestli ten, kdo má na starosti rozdávání výšky, v den jejího narození nespal v práci.“ Zavrtěl hlavou. „Zdá se, že jsem jediný muž, se kterým chce mít něco společného. Ale, podle jejích slov, ´věnovala spoustu úsilí, aby mě udělala aspoň snesitelným.´“

Jo, s ničím víc, než obvázaným objetím šestileté, dala lstivou ránu do otcova srdce, usoudil Niall. Protože i když neznal Birch tak dobře, aby uhádl, jak vezme Claudeovi novinky o jeho stěhování do Maine, nepochyboval, že ta žena svého otce mnohem víc, než jen toleruje.

„Dal byste dohromady nějaké složky o těch třech, nebo čtyřech rodinách, které podezříváte z vraždy Rabideua? Protože náhodou znám někoho s kontakty v několika mezinárodních… agenturách, kdo by mohl být schopný nám pomoct,“ řekl Niall a vybíral svá slova opatrně. „Byl byste pak ochotný mě nechat ukázat mému příteli, co máme?“ zeptal se, když Claude přikývl, a jiný druh záblesku, se mu objevil v očích.

„Sám jsem zrovna začal u vojenské rozvědky, když mi zavolali o tom výbuchu,“ řekl Claude. „Ale bylo to už tak dávno, že neznám nikoho, komu bych mohl donést tyhle informace. Většinou to byla Kanadská královská jízdní policie, kdo mi pomohl dostat se tak daleko. Váš přítel může mít všechno, co mám, pokud nám to pomůže zjistit, kdo jsou ti bastardi a po čem jdou. Dejte mi dnešní noc, abych dal dohromady, co mám a srovnal to tak, aby to dávalo smysl, a přinesu vám to všechno zítra ráno.“

Niall přikývl. „Možná mu to bude trvat pár dní, ale…“

„Náčelníku! Náčelníku MacKeage!“

Při zvuku dupajících kroků na verandě, se Niall postavil, právě když se rozlétly dveře stanice a vběhnul starší gentleman, kterého poznal, ale nemohl ho hned zařadit. „Díky Bohu, že jste tady,“ řekl muž zadýchaně. „Musíte jít do Drunken Moose. Hned, než se věci vymknou z rukou.“

„Co se děje?“ zeptal se Niall, a pohnul se okolo stolu směrem k němu.

„Noreen viděla toho mladíka, který zůstává u Logana, sesednout z motorky a jít do Moose, a vběhla za ním, šílenější než stará slepice, chycená v bouřce a začala na všechny křičet, že ten chlap vytáhl z Logana tři tisíce dolarů z jejich úspor.“ Muž se sípavě nadechl a zamířil na verandu, gestikulujíc na Nialla, aby ho následoval. „Je tam celý stůl dam s asociace a další ženy, které se postavily na stranu Noreen, a pokud se tam nedostanete rychle, tohle město bude svědkem opravdového povstání a možná dokonce lynčování,“ pokračoval, když pelášil ze schodů a mrknul přes rameno, aby se ujistil, že je Niall za ním, než vyrazil uličkou. „Skupina mužů přemístila své židle okolo toho ubohého bastarda, když se pokusil odejít, a tvrdili, že on má stejné právo jíst v Moos, jako každý jiný,“ mlel muž a poslední slova křikl, protože Niall sprintoval před ním a byl skoro na chodníku.

Páral se s tím už dost dlouho, usoudil Niall s těžkým povzdechem, a bylo na čase, tuhle malou veřejnou válku, ukončit. Byl šťastný, že Birch byla pryč z města v tuhle chvíli, protože opravdu si nemyslel, že by byla na jeho straně, ohledně jeho řešení. A pokud strčí nos do jeho záležitostí, až se vrátí zpátky… no, ta malá dračice, by se mohla ocitnout na noc v jeho zadržovací cele.