THND - 13. kapitola

Překlad: Lucianna

Birch se ploužila přes dvůr, právě když se slunce začínalo objevovat na druhém břehu Bottomless, přemýšlejíc že ze všech těch bláznivých a zbrklých věcí, které kdy udělala, tak mít sex s Niallem MacKeagem by mohl vést ten seznam. Ten zdi-bořící, útesy-slézající Skot rozhodně - a nejspíš nevratně – zničil její možnost užít si sex s jiným mužem. Ale ještě bláznivější bylo, usoudila, Birch, když vyšla schody na verandu, že nemohla přestat myslet na to, kdy by mohli mít sex znova.

No, zatraceně, ty hloupé dveře byly zamčené. A její klíč byl na kroužku v jejím autě, které bylo… někde tady poblíž. Pohnula se podél verandy a zkusila každé kuchyňské okno, zjišťujíc, že její štěstí ji opustilo už předtím, když se to hloupé auto, utrhlo z navijáku vrtulníku a nyní sedělo na dně moře. Proboha, kdo zavřel okna uprostřed července?

Pravda, mořský vánek mohl být v noci chladný, ale Noreen byla zatracená ženská z Maine; noční teploty okolo pěti stupňů, by pro ni měly být mírné. Mysleli byste si, že ta žena platila účty za energie, podle toho, jak hlídala termostat a běhala okolo zhasínat světla a zavírat okna. Také si vzala na starosti kuchyň – ačkoliv vzhledem k jídlům, která jedli poslední dva týdny, nikdo si nestěžoval. A Noreen luxovala a utírala prach a prala. Pche, dokonce myla koupelny.

Birch, obešla roh verandy a začala kontrolovat okno salonu-přeměněného-na-její-kancelář, vzpomínajíc, že plánovala rozdělit domácí práce, aby dala obyvatelkám pocit hrdosti v jejich dočasném domově a aby se cítily jako platné, přispívající členky jejich dočasné rodiny. Ale Noreen se nelíbilo, jak Cassandra nakládala myčku; Macie zjevně neuměla dokonale složit deky; a Hazel, měla špatný zvyk luxovat jen přístupná místa. Ale tak, ne že by si někdo stěžoval. Vlastně, bylo dobře možné, že Cassandra stále dávala misky a hrnky do myčky dnem dolů, naschvál.

Pche, Birch sama sabotovala některé povinnosti, aby se jich zbavila.

Ale tak, kdo byla ona, aby deptala zmatenou ženu, která se potřebovala cítit potřebná? A když se z pěti koláčů prodaly jen dva – turistům, zjevně – Noreen šla raději dřív do postele, než aby poslouchala mírnější verzi Birchiny nehody. Potom tedy, co dala ponížená žena všem vědět, že je to chyba jejího manžela, že se koláče neprodaly, když tvrdila, že Logan, chodil po městě a každého varoval, že můžou strávit příštích pět dní zíráním z okna toalety.

Počkat; její koupelnové okno bylo otevřené, ne? Birch, se objala se proti chladu, který začínal pronikat jejím županem, a zamířila zpátky dolů po schodech, s tichým klením. Musí se dostat dovnitř dřív, než někdo zjistí, že nespala ve své posteli, protože poslední věc, co potřebovala, byla, aby někdo – zvlášť ukecaná Noreen – měli podezření, že má aférku se svým sousedem.

No, možná měli aférku, když viděla, jak ani jeden z nich nemluvil o tom, kdy by mohli být spolu znovu. Niall ji jednoduše políbil na čelo a poplácal ji po zadku na její cestě dveřmi ven, místo aby jí doprovodil domů, jako gentleman, kterým očividně nebyl. Ta sexuální mašina byla teď nejspíš zpátky ve své velké, teplé posteli, a vůbec netušila, že ona je teď venku a mrzne jí její, poplácaný zadek.

Birch, se zastavila na straně domu a vzhlédla ke svému oknu koupelny, aby viděla, že je trochu otevřené, jenže poraženě povzdechla, když zjistila, že i obr by měl problém tam dosáhnout. Skenovala dvůr pro něco, na to by si mohla stoupnout, ale neviděla ani žebřík, příhodný strom, jako ten, co roste vedle Cassandřina okna, dokonce ani zatracenou venkovní židli. Tak se ploužila zpátky ke schodům, posadila se na spodní schod a opřela si lokty o kolena a dala si bradu do dlaní, s dalším povzdechem. Bože, och Bože, byla v problému. Chtít mít aférku s Niallem, byla jedna věc, ale zamilovat se do něj, by mohl být problém.

Ok, už to byl problém, protože minulou noc se sama nachytala, že jeho mysl, má ráda ještě víc, než jeho úžasné svaly. Kdo mohl vědět, že tyčící se hora, může být tak něžná? Byl to policajt. Vytrénovaný zabiják. Muži, kdo si vydělávají na živobytí pobíháním okolo se zbraní, připnuté k hrudi, mají být emocionálně chladní, ne hraví. Určitě by neměli dávat ženě pocit, že je ženská a důležitější než měsíc, milováním s ní tři – nebo to bylo čtyři? – zatraceně krát, za noc.

Proboha, nemilovala se čtyřikrát za poslední dva roky.

Počkat; nešla tam spát v jeho náruči? Jo, měla v úmyslu se bezduše pomilovat a pak spát, ne strávit celou noc jako dva nadržení teenageři. Niall se opravdu smál nahlas pokaždé, když ji musel chytit, aby nespadla na zadek na podlahu. (Poznámka pro sebe: Nenatírat si každý centimetr těla tělovým mlékem, těsně před horkým a zpoceným sexem.) Mon Dieu; smála se taky nahlas, představujíc si ho jako jedno z dětí na místních trzích, snažící se chytit namazané prase!

A když mluvíme o zadcích, co bylo tak fascinujícího na tom jejím, vůbec? Raději by se neměla dívat do zrcadla dnes ráno a vidět…

Birch se narovnala při zjištění, že místo aby zírala na Bottomless, právě strávila posledních pět minut zíráním na tři cizí vozidla, zaparkovaná na příjezdové cestě. No, jedno velké vozidlo a dvě z těch malých golfových vozíků, jako ten, co používá Rana k cestování po kempové cestě za deštivých dní.

Birch, vyskočila na nohy a běžela po cestě, jen aby smykem zastavila na rosou pokryté trávě, když uviděla malý nápis na zadním bočním okně SUV, který říkal Spellbound Fallské Krizové Centrum. Otočila se k vozíkům, které vypadaly zářivě nově, a viděla stejný diskrétní nápis na postraních panelech.

Och Bože, všechny tři byly sladce červené.

Ale odkud se tady vzaly? Kdy byly doručené?

„Och, Bože,“ zopakovala nahlas, zakrývajíc si pusu rukou v hrůze. Doručil je někdo minulou noc, zaklepal na dveře, ale nenašel ředitelku centra doma, protože byla v sousedství a měla sex se svým sousedem?

Tak proč Shep neštěkal? I kdyby ta auta byla doručena potom, co pustila toho ubohého psa zpátky dovnitř, ve dvě ráno, jeho psí uši měly aspoň něco slyšet. „První obranná linie útulku, zatraceně,“ zamumlala Birch, neschopná přestat přejíždět prstem po SUV. Otevřela dveře řidiče, stoupla na stupínek a vklouzla za volant, a nasála vůni nového auta – a zastavila se uprostřed nádechu, když si všimla, že v přihrádce na palubní desce, je zastrčená karta.

Birch, ji vzala a začala číst. Doneslo se mi, že jak Krizové Centrum, tak Porodní Klinika, potřebují bezpečnou a spolehlivou dopravu.

Věděla, že doktor Bentley řídil kompaktní… rezavou rachotinu, a vzpomněla si, jak přemýšlela, jak se ten vysoký, hubený muž, skládá dovnitř, a dokonce si představovala, jak se příští zimu, bude brodit pět stop vysokými závějemi, aby našel tu ubohou věc.

Tak prosím přijměte tuto dodávku, slečno Callahanová, pokračovala ve čtení, aby Vám pomohla sloužit dobrým lidem Spellbound Falls a Turtleback Station. Vozíky by měli usnadnit Vaší matce, dostávat se do její nové práce, stejně jako vaším obyvatelkám, dodá pocit soběstačnosti. Jsou elektrické, takže prosím pamatujte, že se musí každou noc nabít. A bylo to podepsáno Speciální Doručovací Víla.

P.S. Doufám, že se Vám líbí barva.

Jako Charlieho MacKeage, speciální doručovací víla? Birch, s úsměvem přemýšlela, když strkala kartu zpátky do přihrádky. Bezpečná a spolehlivá doprava, musel být nápad Peg. Stejně jako měla obavy, jak se Hazel bude muset dostávat každý den do práce. Všech pět žen z výboru, bylo pozorných a štědrých, ale Peg vypadala zvlášť citlivá na vážné situace, bojujících žen, což Birch nutilo přemýšlet o jejím životě před tím, než si vzala Duncana.

No, Vanetta Thurberová, byla také velmi zvláštním přínosem pro Centrum, když se svěřila, Birch, že byla vdaná za násilnického – a nyní díky Bohu mrtvého – bastarda, před deseti lety, když žila v Alabamě. Vlastně, Vanetta věnovala svůj zatracený dům, aby byl používán jako útulek, ačkoliv by mohla dostat malé jmění, za pobřežní pozemek, takhle blízko města. A Peg řekla Hazel, že to byl Vanettin nápad, aby Nialla nechali bydlet v přilehlé chatě zadarmo, výměnou za to, že dohlédne na obyvatelky útulku.

Birch, přemýšlela, zda držet ruce na ředitelce útulku, bylo součástí dohody. Naposledy se nadechla vůně nového auta, pak vystoupila a tiše zavřela dveře. S posledním zamračením, na stále tichý dům, se objala proti pronikajícímu chladu a vyrazila přes dvůr, a přidala do kroku při pomyšlení, že vytáhne Nialla ven z jeho krásně teplé postele, aby ji znova zachránil.

Otevřel dveře dřív, než vůbec přestala klepat, na sobě džíny a boty, ale žádnou košili, vlasy vlhké ze sprchy a zbytek holící pěny na kotletách. „Už zpátky?“ Jeho nádherné, zelené oči jí přejely jako žhavé pohlazení, když si Birch, snažila vzpomenout, proč je tady. „No, pokud na tom trváš,“ řekl s těžkým povzdechem a zvedl ji ze země. „Ale nemůžu slíbit, že budu na vrcholu svých sil.“

Birch, doufala, že si dělá legraci.

Nebo možná ne.

„Počkej. Já tu nejsem kvůli – Nialle, přestaň!“ řekla se smíchem. „Mám zamčený dům.“ Zabrzdil ve dveřích ložnice a vypadal tak zklamaně, že ho políbila na čerstvě oholenou tvář. „Prostě potřebuji pomoct vylézt do mého koupelnového okna.“ Hrála si s pramenem vlhkých vlasů na jeho šíji, a líbilo se jí, jak jejich délka, mu dodávala vzhled darebáka. „Nevíš náhodou o někom, kdo je dobrý v zachraňování dam z nesnází?“

„Ne konkrétně,“ řekl, rozevřel náruč a způsobil, že vyjekla překvapením, když se ocitla na rozestlané postele. „Proč nejdeš požádat svého nového kámoše, aby proletěl oknem a odemknul ti dveře?“ řekl a šel pryč.

Birch, zírala na jeho vzdalující se záda; ten chlap žárlil na ptáka? „Nebo můžu požádat svou nejnovější kamarádku, Speciální Doručovací Vílu,“ řekla a vyškrábala se z postele, aby ho dohnala, jen aby do něj narazila, když zastavil a otočil se k ní.

Chytil ji za ramena, když se od něj odrazila. „Kdy ses setkala se Speciální Doručovací Vílou?“ otočil se znovu pryč, popadl košili, hozenou přes jednu ze stoliček u kuchyňského ostrůvku a pokračoval do malého obýváku, který byl jen tři kroky od kuchyně.

„Vlastně jsme se nesetkaly osobně.“

„Zjevně,“ řekl a potřásl hlavou, zapínajíc si košili. „Protože všichni vědí, že Speciální Doručovací Víla, je on. Co ti přinesl?“

„Ona, mi přinesla zářivě novou dodávku,“ řekla Birch, šla otevřít dveře a ukázala ven, se samolibým úsměvem. „Sladce červené SUV, přesně takové, jakým jezdí většina žen z výboru, s dostatečným místem pro přesun matky a několika dětí do bezpečí.“ Její smích se změnil na zlověstný. „A je dost velké na to, že kdyby se mě někdo pokusil znovu vytlačit ze silnice, bude to on, kdo poletí dolů a… co?“ zeptala se, když Niallova tvář celá najednou změnila.

„Za prvé,“ řekl příliš tiše, „buď já, nebo jeden z mých důstojníků, tě doprovodí, kamkoliv pojedeš zkontrolovat ženu, která by mohla potřebovat pomoc.“

„Počkej minutu.“

„A za druhé,“ dodal hlasitěji, když udělal krok blíž, „neopustíš pozemky města, dokud nezjistíme, kdo tě vytlačil ze silnice.“

„Vážně mi říkáš, co můžu a nemůžu dělat?“ Zkrátila vzdálenost mezi nimi. „Ani si nemysli, že ti minulá noc, dala nade mnou nějaká práva.“

Sklonil se, dokud se jejich nosy skoro nedotýkaly. „Opustíš město a raději zamiř k hranicím, a doufej, že je překročíš dřív, než tě chytnu.“ Narovnal se, popadl bundu na své cestě ven, ale zastavil se a otočil se k ní. „A mimochodem, své rozhodnutí jsem udělal předtím, než jsi zaklepala na mé dveře, včera večer. A Birch?“

„Co?“ odsekla.

„Něco dalšího, co bys možná o mě chtěla vědět je, že já nikdy neblafuju. Opustíš město sama a půjdu po tobě,“ řekl, otočil se a kráčel ke své dodávce, právě když Shep vběhl dovnitř. Pes popadl kevlarovou vestu ze země, věnoval Birch něco, co vypadalo jako stejně uklidňující pohled, a pak vyběhl ven.

Birch, stála, poslouchala, jak Niall nastartoval dodávku a pak pomalu jel z příjezdové cesty, a zkoušela se rozhodnout, co se to právě stalo. Jak se mohl muž změnit z žertujícího milence na panovačného mizeru, během mrknutí oka?

Také si zkoušela vzpomenout na poslední chvíli, kdy si někdo dovolil jí říct, že něco nesmí dělat. Asi měsíc po jejích sedmých narozeninách, jestli si pamatuje dobře, když dědeček St. Germaine, se najednou rozhodl, že už nikdy nesmí jít po škole ke své nové kamarádce domů. Řekl něco jako, že je ta dívka příliš namyšlená, nebo něco podobně nesmyslného.

Birch klidně – jelikož přestala plakat do týdne, od doby, co začala žít se St.Germainovými – zavolala svému tátovi do práce a řekla mu sbohem. Pokračovala a řekla mu, že použije své peníze z narozenin, aby si koupila jízdenku na autobus do Montrealu, a slíbila mu znovu zavolat z jejího skutečného domova, aby mu dala vědět, že je v pořádku. A nemá si dělat starosti, protože penthouse má opravdu hodného dveřníka a je tam spousta hodných sousedů, kteří jí pomohou, dokud její máma nepřijde z nemocnice.

Stále oblečený ve své uniformě, se Claude ukázal za Birch, když šla po silnici v naději, že autobus pojede brzy okolo. Neušla ani míli, protože její batoh byl plný jejího narozeninového dárku od táty a tou trochou věcí, které získala ze svého skutečného domova před šesti měsíci. Zvedl jí těžký batoh z ramen a vedl ji zpátky ke své dodávce se slibem, že ji vezme podívat se na její matku.

Potom co cestovali několik, většinou tichých hodin, Birch byla zmatená, když vjeli na rozlehlé pozemky, které vypadaly jako letovisko. Claude ji požádal, aby počkala u recepce s tou hodnou paní a pak se vrátil o půl hodiny později, vzal ji za ruku a vedl ji tmavou halou, kolem několika zavřených dveří.

Birch, mu musela přiznat zásluhy; ten, rodičovstvím přepadený muž, zastavil před jedněmi z dveří, klesl na kolena a sevřel jí ramena, a aspoň se pokusil ji připravit. „Vím, že si nepamatuješ nic z toho výbuchu, Birch,“ řekl tiše, jeho velké ruce byly teplé a těžké, na jejích ramenou. „Ale víš, že důvodem, proč jsi přišla žít se mnou, je ten, že tvoje prababička nepřežila a tvá máma byla příliš zle zraněná, aby byla schopná se o tebe postarat.“

Birch, si pamatovala každičký detail; jen si prostě vybrala na ně zapomenout.

„A,“ pokračoval Claude, „tvoje mamka souhlasila, že bude pro tebe lepší, když neuvidíš, jak zle byla zraněná, což je důvod, proč jsi s ní mohla mluvit jen po telefonu, a jen v posledních pár měsících.“ Ten muž se vážně usmál, což ale posloužilo jedině k tomu, že Birch, ztuhla. „Ale právě jsem vysvětlil, Hazel, jak velká už jsi, teď když je ti sedm a ona souhlasila, že promluvit si s tebou osobně, by ti mohlo pomoct porozumět, proč nemůžeš být právě teď s ní.“ Jeho ruce na ramenou ji sevřely. „A možná ani… no, dokud nebudeš mnohem starší.“

„Jak moc starší?“ zeptala se, Birch, rozhodnutá, že nepřežije, pokud bude muset žít se St. Germainovými příliš dlouho. „Až mi bude osm? Devět?“

„Omlouvám se, Birch, ale je tady velká šance, že to nebude do té doby, dokud nebudeš dost stará na to, aby ses postarala sama o sebe.“ Zhluboka se nadechl, čímž ji ještě více vyděsil. „Takže až vejdeme dovnitř, zkus nepanikařit, až uvidíš svou mamku. A nezačni plakat, ok?“

„Já nikdy nepláču,“ vzpomněla si, Birch, mu říct.

To krátce vrátilo jeho úsměv. „Promiň, malá kadetko, já zapomněl. Tak tomu říkejme šok, tedy. Zkus nevypadat šokovaně, až uvidíš ortézu, kterou nosí. Hazel je… no, její duše je stejně křehká, jako její tělo, Birch.“ Postavil se a vzal ji znova za ruku. „Připravená?“

Birch přikývla s veškerým přesvědčením sedmileté, chystající se vidět svou matku poprvé po šesti měsících, ale nic ji nemohlo připravit na to, co bylo na druhé straně dveří. Na mou duši si myslela, že byli ve špatné místnosti, protože osoba, která ležela v posteli, svázaná v celotělové ortéze, se v žádném případě nepodobala její matce, ačkoliv zněla jako její maminka, když zvedla křehkou, chvějící se ruku a pokývla na Birch, aby přišla blíž.

Birch, později zjistila, že v té době se očekávalo, že její matka nebude nikdy znova chodit. Ačkoliv to zjevně zapomněli říct Hazel. Lékaři se nemuseli obtěžovat s dáváním kovových drátů k její páteři, protože odhodlání dostat zpátky svou dceru, dalo její matce páteř z ocele. Dva roky po výbuchu Hazel udělala první samostatný krok a o osmnáct měsíců později, vtrhla k St. Germainům a vyrvala, Birch, z jejich chladnokrevných spárů.

Claude byl… No, nemluvil moc, když přijel vyzvednout Birch do nemocnice čtyři roky předtím, a nevypadal, že by měl co říct, ani když odcházela. Opravdu zněl překvapeně, když mu volala o dva týdny později a požádala ho, jestli by přijel do Montrealu na víkend, aby ji viděl.

A dodnes, mu stále dávala nápovědy, jak být tátou.

„Birch? Birch, jsi venku?“

Och, maudit, jak dlouho tady stojí? „Jsem tady, mami,“ křikla a vyběhla z Niallovy chaty. „Viděla jsi, co jsme dostaly?“ řekla, zjišťujíc, že ta vozidla, byla perfektní výmluvou, proč zůstala před zamčeným domem. „Zpráva říká, že jsou od Speciální Doručovací Víly,“ vysvětlila, když její matka přišla dolů ze schodů, nesoucí Mimi. „A doktor Bentely dostal také novou dodávku.“

„Jako Charlieho víla?“ zeptala se, Hazel, když položila Mimi na cestu.

„Kolik Speciálních Doručovacích Víl, tady tak může být? Byla jsem tak vzrušená, když jsem se podívala dneska ráno z okna kuchyně,“ říkala Birch rychle a zářivě, „že jsem skončila na špatné straně zamčených dveří, když jsem vyběhla ven, podívat se na ně.“ Mávla k Niallově chatě. „Tak jsem se šla podívat, jestli náčelník MacKeage náhodou nemá náhradní klíč. Myslím, že Peg je ta víla,“ dodala rychle, když se její matka přestala dívat na prázdné místo, kde obvykle parkuje Niallova dodávka a otočila podezřívavý pohled na Birch. Birch, postrčila Hazel k bližšímu vozíku a trvala na tom, aby si sedla za volant. „Ta víla říkala v tom dopise, že bys měla používat jeden z vozíků na cestu do práce a z práce, každý den, a to druhé dá obyvatelkám útulku, pocit nezávislosti.“

„Jedno z nich je pro mě?“ zeptal se Hazel, svírajíc volant, zatímco prohlížela interiér. „Ale já si můžu dovolit koupit vlastní auto,“ zašeptala a zavrtěla hlavou, když vzhlédla na Birch, jen aby začala přikyvovat. „To bych měla udělat, a nechat tyhle dva vozíky k dispozici obyvatelkám.“

„Proč, aby Noreen mohla zabrat obě?“ řekla Birch se smíchem, míříc do domu. „Jen si bude stěžovat, že má teď další dvě věci na čištění.“

„Mé, mé, bébé,“ protáhla, Hazel, když ji následovala. „Bojovala jsi v noci s polštářem? Protože podle toho, jak vypadají tvoje vlasy, bych řekla, že jsi prohrála.“

Birch vyběhla schody, odmítajíc se natáhnout a dotknout se toho, co pravděpodobně vypadalo jako ptačí hnízdo – mohla jen doufat, že ne orlí. Jo, Hazel možná byla naivní, když přišlo na ni samotnou a vypořádávání se s muži, ale vždycky bývala nesnesitelně vnímavá, když šlo o milostný život její dcery – nebo jeho nedostatek. Birch zastavila ve dveřích a sledovala svou mamku, jak strnule stoupá po schodech, což jí prozradilo, jakou daň si vybrala její včerejší nehoda na Hazel, když se její staré zranění ozývalo jedině, když byla ve stresu. „Víš, jak divoké mívám vlasy, když si je umyju těsně před spaním.“

Hazel, zastavila vedle ní a pohlédla směrem k Niallově chatce. „Niall odjel, aniž by ti pomohl?“ zeptala se a její pohled by znova podezíravý.

„Už byl pryč,“ řekla Birch a konečně vstoupila do kuchyně. „Ale myslela jsem si, že zkontroluji, jestli nemá odemčeno, při možnosti, že by měl klíč od hlavní budovy pověšený na jeho… Och, mon Dieu, mami,“ řekla podrážděně a zamířila do chodby. „Radši si pospěš a oblékni se.“ Zastavila se ve dveřích své ložnice a střelila po matce drzým úsměvem. „Náčelník MacKeage mi připadá jako typ šéfa, který ti srazí mzdu, i když přijdeš jen o pět minut později.“