THND - 11. kapitola

Překlad: Lucianna

S vědomím, že Birch má tendenci vyhledávat nebezpečí – za předpokladu, že si ji nenajde samo dřív, zjevně – si Niall dělal obavy, jestli možná neudělal chybu, když nechal Hazel pracovat v kanceláři, když bude mít z první ruky povědomí o všem, co se stane; názor, který mu došel, když přijeli zpátky a našli tu vyděšenou ženu stát na konci uličky, držící druhou vysílačku, kterou strčila do kapsy, aby mohla obejmout svou dceru ve chvíli, kdy Birch, vystoupila z dodávky.

„Nepotřebuji jít k doktoru Bentleymu,“ řekla Birch své matce znovu, když všichni stáli ve skromě zařízené stanici. „Záchranáři na mě nenašli ani škrábnutí. A dostat do mé tváře trochu barvy, není nic, o co by se nezvládlo postarat pár skleniček vína v Bottoms Up,“ pokračovala a odvedla Hazel o několik stop blíž ke dveřím – což byl posledních deset minut, marný proces.

„Och, tvoje auto,“ vykřikla, Hazel. „A kabelka.“ Vytrhla se jí a obcházela místnost s nervosní energií, až se zastavila před Niallem. „Musíme zavolat odtahový vůz, nebo najít člun, dost velký na to, aby vytáhl její auto z řeky.“

„To se děje, jak jsme se domluvili, Hazel,“ ujistil ji Niall. „Nova Mare má vrtulník s jeřábem, a Duncan a jeho parta vyzvednou auto ven, jakmile odliv odhalí štěrkovou bariéru, u které se zachytilo.“ Naklonil se k jejímu uchu. „A já souhlasím,“ zašeptal, „že dobrý drink, pomůže k uklidnění vaší dcery.“ A vás, dodal v duchu, když se narovnal a vedl ji k Birch. „Kdybych měl další otázky, slečno Callahanová, vím, kde bydlíte.“

Birch se možná vrátil úsměv, ale nemohl přehlédnout výhrůžku v jejích očích – Niall předpokládal, že mu má připomenout jeho slib, který jí dal na zpáteční cestě, že neřekne Hazel, že byla vytlačena ze silnice. „Děkuji, náčelníku MacKeage. A důstojníci Waytte a Shepparde,“ dodala, postrkujíc svou matku ven.

„No, tolik k tomu, že tahle práce bude nudná,“ řekl Cole a posadil se do jedné ze dvou židlí. „První den v práci a už jsme měli záchranu na řece a pokus o vra…“ Jelikož byl na zadním sedadle Niallov dodávky se Shepem, cestou domů, Cole zmlknul, když Hazel, najednou vběhla zpátky dovnitř.

„Nialle,“ řekla a chytla ho za rukáv. „Řekla jsem Birch, aby šla napřed a našla nám stůl, zatímco já doběhnu zpátky a předám vám zprávu, která přišla, zatímco jste byl pryč. Prosím, neříkejte jí, že jsem něco říkala,“ přidala rychle, „ale musíte se podívat na možnost, že možná bylo do té nehody zapleteno ještě jiné auto.“ Pohlédla přes rameno směrem k otevřeným dveřím, a pak pokývla na Jakea a Colea, aby je do toho taky zahrnula. „Nebylo by to poprvé, co Leonard vytlačil mou dceru ze silnice. A zatímco jsem vám vyzvedávala váš sendvič, volala jsem do útulku, abych se zeptala, jestli se Birch už vrátila z Turtleback, a Noreen mi řekla, že volal muž, který říkal, že viděl mladou ženu, jít po silnici, a že Birch, se hned otočila a jela ji hledat. Viděli jste tu dívku?“ zeptala se, dívajíc se znovu na Colea a Jakea.

„Ne,“ řekl Niall.

Ruka na jeho rukávu ho stiskla víc. „Leonard ví, že nejjistější způsob, jak chytit Birch do pasti, je vymyšlená žena v nesnázích.“

„Myslíte si, že váš ex-manžel má něco společného s tou nehodou?“ zeptal se Niall překvapeně. „Jedna věc je udělat to ve vzteku, když se vrátil domů a našel zamčený dům a žádost o rozvod, ale něco úplně jiného je, Hazel, aby ten muž překročil hranici jiného státu, aby spáchal zložin.“

„Leonard by nenechal něco, jako hranici, aby ho zastavila.“

„Ale co by z toho měl?“ zeptal se jemně. „Jste legálně rozvedení, tak co dobrého by mu přineslo zranění Birch?“

Hazel vzhlédla, oči plné obav. „Je možné, že je stále dost naštvaný, aby se pomstil.“ Vrátila se k mužům a ztišila hlas. „Ten bastard si mě vzal pro peníze,“ zašeptala, „a možná si myslí, že by mě mohl získat zpět do svého života, kdyby Birch… kdyby byla pryč.“

„Odkud jste?“ zeptal se Jake.

„Z Montrealu,“ řekla Hazel a otočila se k němu.

Jake se na ni hřejivě usmál. „Myslím, že jsem poznal ten přízvuk.“ Kývl směrem ke Coleovi. „Máme nějaké kontakty v Kanadě, takže když nám dáte celé Leonardovo jméno, můžeme zjistit, jestli nedávno překročil hranici. Pokud ne, nemusíte se obávat. Ale pokud je nějaká známka toho, že přišel do Států, pak se od toho odrazíme.“

„Och, to by byla skvělá pomoc,“ řekla a přešla k nim. „Celé jméno je Leonard Calvin Struthers. Je mu čtyřicet dva let, tmavě hnědé vlasy a modré oči, myslím, že má stále řidičák z Ontaria.“

Niall cítil, jak mu padla brada při zjištění, že Hazel, si vzala o tolik mladšího muže, než je ona, a všimnul si, že jak Cole, tak Jake, jsou stejně překvapení.

„Musím jít,“ řekla, pospíchajíc ke dveřím, ale zastavila se a ohlédla se. „Prosím, nezmiňujte mé obavy před Birch,“ žádala všechny tři. „Aspoň dokud nezjistíte, jestli je Leonard opravdu v Maine. Pak hádám, jí to budeme muset říct, aby byla ostražitá.“

„Máte mé slovo,“ řekl Niall, došel ke dveřím, sledoval ji, jak běží uličkou a pak tiše zavřel dveře a otočil se k mužům. „Ale zatímco budeme čekat na zprávy, budeme předpokládat, že Leonard řídil to auto.“

Oba muži přikývli. „Nějaké nápady ohledně té ženské spolucestující?“ zeptal se Cole.

Niall přešel ke svému stolu a posadil se s těžkým povzdechem. „Přítelkyně, možná.“

„Víte, jak dlouho byli oddaní?“ zeptal se Jake.

„Myslím, že Hazel, se provdala za Leonarda krátce po tom, co Birch odešla do Ottawy, získat svůj doktorát,“ řekl a zkoušel si vzpomenout na jejich rozhovor v Trading Post. „Hazel mi říkala, že Birch přijela domů tohle jaro dřív, když zjistila, že Leonard zkoušel zastavit jejich dům, pak vzala matku zpátky do Ottawy, zatímco dokončovala školu.“ Pokrčil rameny. „Byli v manželství něco málo přes rok, pokud mohu říct.“

„Hazel je dost bohatá,“ prohlásil Cole, spíš než že se ptal.

Niall prostě přikývl.

„Je tady dost velká šance, že náš chlapec Leonard – což je nejspíš falešné jméno,“ řekl Cole, „už měl sám chudou ženu, nebo přítelkyni, když se dal dohromady s Hazel.“

„Je tady taky velká šance, že by se Hazel sama, mohla stát obětí nešťastné náhody,“ dodal Jake, „jakmile by ji ten bastard sladce přemluvil, aby změnila závěť.“

„Naznačujete, že je to běžná praxe,“ zavrčel Niall.

„Protože je,“ řekl Cole. „Bohaté, svobodné ženy, jsou pro podvodníky oblíbený cíl.“ Mávnul ke dveřím. „A pokud jsou tak pěkné a sladké, jako Hazel… sakra, neměla by šanci, proti profíkovi.“

„Obvykle křižují drahé benefice za účelem najít osamělé vdovy, nebo nedávno rozvedené,“ spolupracoval Jake. „I když si musí koupit drahé oblečení a dát pár tisíc za letenku, berou to jen jako náklady na podnikání.“

Niall si vzpomínal, že Hazel, zmínila, že se s jedním z manželů potkala na Valentýnském plese a, pokud se nepletl, že Leonarda potkala na benefici. Opřel se zády o židli a najednou několik věcí zapadlo do sebe – v neposlední řadě, to byla včerejší Birchina malá exploze, když ji chtěl vzít do drahé restaurace.

Není divu, že ho obvinila, že si zkouší koupit cestu do jejích kalhotek; nejspíš sama byla podobným terčem, i kdyby jen jako oklika k penězům Hazel.

Niall odstrčil židli a vstal. „Zavolejte svým kontaktům.“

„Ach… jak přesně osobní byl váš sestup dolů po tom mostě, dnes odpoledne?“ zeptal se Jake, s přímým pohledem.

„Dost osobní na to, abyste zavolal svým celníkům dnes v noci a začal hledat to bílé auto, hned zítra ráno. Kde zůstáváte?“

„Zatím u Sama a Ezry,“ řekl Jake a také se postavil. „Ta malá plechovka spreje na medvědy, kterou jsem viděl viset, Birch, u opasku, jí moc nepomůže, když Leonardovou zbraní vypadá být vozidlo. Možná byste na příští rande, měl vzít svou dámu do štěrkovny a naučit ji střílet. Mám nenápadnou devíti-milimetrovou, která by jí sedla do ruky.“

Ne, oni rozhodně nebudou jednat podle předpisů – což se Niallovi v tuhle chvíli dost hodilo. Popadl bundu z opěradla své židle a zamířil na verandu. „Díky. Přejdu tu zbraň, ale váš návrh na rande promyslím. Zamkněte, až odejdete.“

Shep vystoupil ze stínů, když šel Niall uličkou, zatímco vážně zvažoval Jakeův návrh. Na jedné straně by se cítil lépe, kdyby věděl, že má trochu jiný způsob obrany, ale na druhou stranu si nemyslel, že ozbrojit lehce-vytočitelnou ďáblici, by bylo zase tak moudré. A pokud si pamatoval dobře, Birch se nechtěla ani dotknout jeho „stupidní zbraně“ včera ráno, když jí dloubala cestou na koni.

Zatraceně, bylo to teprve včera? Protože Niall si byl dost jistý, že zestárnul aspoň o deset let, během posledních dvou dní.

*****

Sezení v přeplněném baru a popíjení sklenky vína (ačkoliv by ve skutečnosti chtěla whisky) a soustředění se na uklidnění své matky, byl přidaný bonus na uklidnění nějaké hrůzy z nehody i u Birch. Provedení známých úkonů, jako máčení se v bublinkové lázni, holení nohou, natření každého centimetru jejího těla pleťovým mlékem a dokonce natočení svých vlasů, byl také způsob, jak dostat nějakou vzdálenost mezi ní a tu studenou, tmavou, vířící řeku.

Ale navzdory tomu, že se po opuštění koupelny, cítila jako kulhající, levandulové těsto, všechno se rychle vrátilo zpátky ve chvíli, kdy vlezla do postele a zavřela oči; ten zvuk auta, narážejícího do jejího, její nekontrolovatelná jízda do velkého stromu, pak bezmocné plavání řekou směrem k Bottomless, nakonec donutilo, Birch, aby opustila svou horní ložnici a šla najít neselhávajícího pomocníka k usínání.

Ale když ani rychlost výstřelů různě-zrnitých nábojů Magnum 357, nemohlo utišit otřesy, přetrvávající hluboko v ní, posadila se, Birch, s poraženým povzdechem, strčila těžkou bichli pod gauč a jednoduše seděla v tichém domě a poslouchala tlukot svého srdce. Možná místo snahy zablokovat ten hrůzný moment, kdy si uvědomila, že zemře, měla by se podívat na každý krok, který nakonec vedl ke zjištění, že přežije.

Ale kde začít?

No, první náznak, kdy věděla, že je v maléru byl, když to bílé auto zpomalilo vedle ní, místo aby ji předjelo. Ve skutečnosti neviděla tvář ženy na místě spolujezdce, jen ten diamanty posetý, rubínový prsten a nestoudně červený lak na velmi pěstěném prstu, kterým jí ukázala fakáče. Birch, si vzpomínala, že první myšlenka, když letěla na ten velký, pevně vypadají strom, byla, že Leo Pijavice, jí následoval do Maine – kromě toho, že přítomnost té ženy, rychle odsoudila tuhle myšlenku.

Ačkoliv když o tom teď přemýšlela, možná Leonard už našel novou dámu, kterou by podvedl. Jenže on měl být impotentní, díky nějakému zranění z jízdy na koni – při hraní pola, vzpomínala si, Birch, že matka říkala. Takže jak mohl mít novou přítelkyni, pokud se mu ani nepostaví? Ale tak, rubínovo-diamantový prsten – který ten parazit nejspíš koupil z peněz Hazel, aby ukázal své nové dámě, že nejde po jejích penězích – mohl pomoct osamělé ženě, přehlédnout nedostatek sexu.

Pche, na její mámu to fungovalo.

Ačkoliv Leonard tentokrát našel mladší oběť, když ten pěstěný prst, rozhodně patřil ženě ve věku okolo čtyřicítky. Birch, si povzdechla, zjišťujíc, že bude muset říct Niallovi o jejím násilném setkání s Leonardem v Ottawě, jen tentokrát bez vynechání dalších znepokojujících detailů, jako to udělala se svou matkou.

Rozhodnutá, že má aspoň teorii, proč skončila v řece, Birch, se pohnula k její další myšlence, která se jí dostala do hlavy během nehody, což bylo, že stromy nejsou jako bavlněný míč, když do nich narazíte.

Ani si nemyslela, že by bručely.

Další bylo zjištění, že by raději zemřela okamžitě, než se utopit v chladné, tmavé řece. Ale byla tady, usazená na stromě a plavající k mostu, poslouchajíc hluboký lesní hlas, který jí říkal, aby zůstala klidná. To, že mu odpovídala, byl jen silnější důkaz, že je mrtvá. Ale pak ten hlas navrhnul – protáhle, opravdu – že by možná měla najít svůj mobil a zavolat svému sousedovi, aby ji přišel zachránit… znovu. Ne, že by měla v úmyslu říct Niallovi o téhle části své konverzace se stromem. Protože vážně, jak by to mohl strom vědět?

Také Niallovi neřekla, že pokaždé, když praskla větev, což způsobilo, že strom zasyšel kletbu a přiblížil se chladné, vířící vodě, zakřičela jako šestiletá, uvězněná v rozbitých ocelových nosnících a rozdrceném betonu, se svou mrtvou prababičkou a matkou v bezvědomí. Ale na rozdíl od doby před pětadvaceti lety, tentokrát měla dispečerku, která ji ujišťovala, že pomoc je na cestě, což udrželo, Birch, od naprosté paniky.

V duchu se podívala zpátky, aby viděla, jestli něco z toho pomohlo.

Ne; protože jestli skutečnost, že její srdce přešlo od tlukotu k bušení, byla nějakým ukazatelem, znovu prožití obou situací, nehody a výbuchu, věci jen zhoršilo.

Zatraceně, opravdu se potřebovala trochu vyspat, protože měla mít zítra opravdu rušný den. První věc, kterou bude muset udělat, bude vysvětlit pojišťovně, proč totálně zničila druhé auto, během dvou měsíců, a pak koupit nové. Ale tentokrát si koupí dodávku; něco velkého a dost těžkého na to, aby mohla narazit na oplátku do kohokoliv, kdo by jí zkusil vytlačit ze silnice. Jo, s pohonem všech čtyř kol, jako má Niall, jen červené.

Bude muset taky nahradit laptop a mobil a všechny důležité věci z její kabelky. Ale možná by mohla požádat matku, aby jí s tím pomohla, což by mohlo udržet, Hazel, od toho, aby vyváděla a dělala si starosti o ni.

Och, zapomněla; její matka už má práci. Birch, nevěděla, jestli by neměla litovat Nialla a jeho dva nové důstojníky, nebo je varovat, do čeho se to dostali. Protože navzdory tomu, že to byla první práce, kterou Hazel, kdy měla, ta žena byla přímo děsivá, když byla na své misi.

Obvykle, sem tam sledovala svou matku, jak zkouší zachraňovat svět v charitativních projektech, a Birch okamžitě rozpoznala ten rostoucí záblesk v očích Hazel dnes ráno, když Peg mluvila o Niallově nedostatku finančních prostředků, na zoufale potřebnou sekretářku. Birch řekla ano dřív, než její matka vůbec dokončila svou snahu, navodit u ní pocit viny, aby jí dobrovolně dovolila tu práci – částečně proto, že se cítila vinna, že odtáhla tu ženu pryč od všeho, co jí bylo blízké, ale také proto, že si myslela, že si Niall zaslouží, její matku na misi.

Ale pak ten mizera přišel a zachránil jí zadek – a nejspíš i život – znovu.

Takže možná byl lehce urážlivý, ale očividně necítil zášť.

Birch, opravdu nevěděla, co si myslet o Niallovi, protože vůbec nezapadal do její představy o policajtovi. Nejen že byl velký a silný a krásný, a rozhodně věděl, jak zapůsobit na dívku tím, že strhne hradní zdi a uhání k záchraně na tažném koni. Také nevypadá, že by mu vadilo viset ve výškách, aby někoho zachránil – ačkoliv to se více méně očekává od někoho, kdo nosí odznak.

Při zjištění, že se opravdu usmívá, se Birch, rozhodla, že místo přehrávání si nehody, by se měla soustředit na svou rostoucí zálibu v Niallovi MacKeagovi. Protože ačkoliv její srdce stále bušilo, změnilo se to na rozechvělé očekávání.

Jo; rozhodně dává přednost tomuto směru myšlenek.

Ale opět, kde začít?

No, mohla by začít přehodnocením včerejšího plánu na to, mít s ním aférku. Protože vážně, jaký by byl lepší způsob, jak se zbavit přetrvávající hrůzy, než bezduchý sex se všemi těmi úžasnými svaly? Strávila přes hodinu v koupelně, holením nohou a děláním si vlasů a ujištěním, že pěkně voní, takže proč by nemohla proklouznout přes dvůr, zaklepat na Niallovy dveře a zeptat se, jestli by neměl silnou touhu udělat víc, než ji jen políbit?

Vážně – nemohlo by to být bláznivější, než mluvit se stromem.

Ačkoliv, mohlo by být zahanbující, kdyby ji odmítl, když se vídají každý den. Ale když Titus Oceanus na ni narazil, když se procházela s Mimi na pláži, než odjela do Turtleback, dnes ráno, Birch získala dojem, že si ten muž myslí, že se i ona líbí Niallovi.

Potom, co poděkoval za vrácení sponky jeho ženy, kterou Rana zjevně ztratila při jízdě na koni na druhé straně Bottomless, požádal Titus Birch, aby mu popsala jejího opeřeného návštěvníka. Birch mu řekla, že i když vždycky předpokládala, že racci jsou jediní ptáci, kteří jsou dost odvážní na to, aby se přiblížili k lidskému jídlu, měla pochybnosti o tomto konkrétním ptákovi s ostře žlutýma očima a špičatým zobákem. Ale věděla, že některé druhy racků, jsou tak velcí a mají hnědo-bílé peří.

Titus, zjevně bojující s úsměvem, řekl Birch, že má podezření, že její návštěvník, byl nedospělý orel bělohlavý; pravděpodobně dost mladý, když si myslel, že ten lesklý předmět by mohl být spravedlivou výměnou za ten koláč, který držela v ruce.

Mon Dieu, schovával se ten chlap v lesích a sledoval ji, jak mluví s ptákem? „Létají orli v noci?“ zeptala se, aby zakryla své zahanbení.

„Obvykle ne,“ řekl s pokrčením rameny. „Ale tak, spousta mladých – zvířat a lidí – často bláznivě riskují, jen pro jednoduchý pocit, že žijí. Zvlášť,“ dodal s mrknutím, „pokud je do toho zapletená krásná žena.“

Birch, měla obavu, že si opravdu posměšně odfrkla, když na ni Titus zvedl své obočí, ze své tyčící se výšky, ačkoliv si vzpomínala, že o Oceanových se říkalo, že jsou královskou rodinou – ačkoliv doufejme, že ne Král a Královna Odnikud. Titus, pochválil Birch, za její roli, kterou sehrála v záchraně Vaughnových žen, a lehce přešel k tomu, jak příhodné je, že mají tak silného a inteligentního Skota, jako policejního šéfa.

Birch, se usmála a přikývla – a přidala jen vhodné malé zamumlání souhlasu – když Titus pokračoval o mnoha dalších kvalitách náčelníka MacKeage, až přemýšlela, jakou špínu na něj Niall ví. Protože žádný muž, se kterým se kdy potkala, zvlášť ne ten, o kterém se říkalo, že je bohatší než Bůh, by nevyzdvihoval jiného muže před ženou, pokud by mu někdo nedržel pistoli u hlavy.

Birch nebyla nikdy šťastnější, když slyšela zazvonit její mobil, což jí dovolilo pomalu couvat, když vysvětlovala, že se nechce opozdit na oběd se středoškoláky v Turtleback.

„Kdybych mohl být tak odvážný a něco navrhnout,“ zavolal Titus a zastavil ji tak v běhu po trávníku. „Možná zjistíte, že přijmutí vzestupů a pádů na vaší cestě, slečno Callahanová, je méně nepříjemné, než snaha o jejich kontrolu.“

Jelikož neměla absolutně žádnou představu, jak odpovědět, když neměla ponětí, o čem to mluví, jednoduše mu mávla a zamířila znovu pryč, za zvuku mužova tichého smíchu.

Překvapeně zamrkala, když zjistila, že sedí na gauči, místo aby šla po pláži, a rozhodla se, že mít aférku s Niallem, bude jednoduchá cesta k přijmutí.

Takže co dělat? Přemýšlela, bubnujíc prsty na gauči.

Co udělat…

No, měla by zamířit přes dvůr a zjistit, jestli může udělat horala.

Birch, se postavila a zamířila nahoru do ložnice, než by mohla změnit názor, nebo ztratit nervy, stáhla si přes hlavu vytahané tričko, které ukradla tátovi a hodila ho cestou na postel. Pak kritickýma očima přejela své tělo, když stála čelem před zrcadlem toaletního stolku a doufala, že ta hora testosteronu, má ráda ženy s malými, pevnými prsy, malými bradavkami a… och, koho chtěla rozesmát, dokonce i její pihy byly tak malé, že byly sotva viditelné.

Přesto, považovala svou postavu za proporčně perfektní.

Birch, otevřela spodní zásuvku toaletky, vytáhla ven noční košilku, kterou si koupila pro pana Čtyři Zatracené Děti a vklouzla do ní, jen aby se zamračila na svůj obraz, když ten saténový materiál sklouzl po jejích drobných křivkách. Když usoudila, že ta košilka více méně říká svůdce hňupů, svlékla ji a nacpala zpátky do zásuvky, pak zvedla poloprůhledný malý kousek prádla, který si koupila, aby umlčela svou matku o jejím neexistujícím milostném životě. Hodila ho k posteli s odfrknutím. „Rozhodně nechci zaklepat na jeho dveře a mít na sobě něco, co křičí děvka na lovu.“ Flanelová, babičkovská košile, kterou vytáhla jako další, říkala, mám periodu, tak mě nech být, a pytlovitý spodek s velkým topem… no, jednoduše sdělovaly, já se zatraceně nestarám.

Birch, nakonec přišla na tmavě fialové pyžamo, které obvykle nechávala na přespávání na konferencích, nebo holčičí noci s koukáním na filmy, doma s mámou. Zvedla ho k nosu a povzdechla si, když zachytila závan máslového popcornu, pak si ho natáhla a tiše, slastně zasténala. Rozepnula vrchní knoflík a ohrnula límec, projela si prsty vlasy, aby vlnám dodala vzdušnost a pak sledovala svůj obraz. Nic staromódního, nebo odpuzujícího a ani nejmenší náznak děvky; tohle noční oblečení říkalo Ahoj, přišla jsem sem v pyžamu, protože chci spát ve tvém úžasně svalnatém náručí, dokud se nepřestanu uvnitř třást.

Jo, pyžamo bylo ženské a sofistikované a módní, zatímco bylo lehce snímatelné, jeho barva dodávala jejím očím levandulový vzhled, a nevypadala v něm jako žena, která mluví se stromy a orli.

Vlastně, vypadala přesně, jako její normální já.

Pche, pozvala by ženu v zrcadle dál, kdyby jí zaklepala na dveře v jedenáct hodin večer, a pokud Niall MacKeage ne, tak… no, napíše jeho jméno velkým, tučným písmem na vrchol seznamu důvodů, proč by měla nenávidět muže.