MTTED - 9. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Autumn

Trvalo dlouhé minuty, než se Autumn dostatečně uklidnilo srdce, a mohla slyšet i něco víc, než jen ohlušující bušení krve v žilách.

„Mmngh,“ vydala ze sebe ospalý zkomolený zvuk, když konečně znovu otevřela oči a podařilo se jí převrátit se na bok.

Damon stále seděl vedle ní a doslova se šklebil jako kočka, která slízla smetanu.

Ne, že by to neudělal…

Cítila, jak začíná červenat, když si vzpomněla na jeho hravý jazyk.

Bez ohledu na to, jak gentlemansky a vážně působil, rozhodně přesně věděl, jak ji potěšením připravit o rozum.

A je v tom velmi, velmi dobrý…

S vyčerpaným povzdechem se jí konečně podařilo posadit. Nemohla se přestat usmívat, i když si musela odhrnovat rozcuchané vlasy z obličeje. Teď opravdu potřebovala sprchu. A možná další kávu. Ale nejdřív…

Odvážně mu přitiskla ruku na přední stranu džínsů. I přes tkaninu cítila, že je bolestně tvrdý.

„To nemusíš,“ řekl chraplavě, ale jeho zalapání po dechu jí dokazovalo, jak moc po tom touží.

„Já vím,“ řekla, naklonila hlavu a uvědomila si, že jí jeho odpověď uklidnila. Možná by mu moc nevadilo, že není tak zkušená jako on? „Ale já chci.“

Než stačil protestovat, odhodlaně mu rozepla zip. Nepotřebovala slova, aby pochopila, po čem touží, když se jí jeho tvrdá délka okamžitě vtlačila do ruky.

Wow.

Byl opravdu obrovský. Musela polknout, když si ho představila uvnitř sebe. Ta myšlenka byla zastrašující.

Doposud byla jen se dvěma muži a ani jeden z nich se s ním velikostně nemohl srovnávat.

Ale na druhou stranu, ani jeden z nich nikdy nezpůsobil, že by se cítila tak úžasně, jako to dokázal Damon. Nebylo to proto, že by se jí nelíbil sex… spíš proto, že se jí po sexu líbil pocit blízkosti toho druhého a jemné mazlení. Což neměla, když se udělala sama.

Ale ani jeden z nich jí to nikdy neudělal tak jako Damon.

Jeho uznalé zasténání ji přivedlo zpátky do současnosti.

„V pořádku? Řekni mi, jestli to dělám špatně,“ řekla a ohromeně sledovala jeho tvář.

Oči se mu znovu třpytily kovovým leskem a téměř mohla ochutnat energii, která v místnosti vibrovala. Ta energie projela celým jejím nervovým systémem… skoro jako by cítila ozvěnu jeho potěšení.

Z toho pocitu vydechla a sevřela kolem něj prsty, což skrze ni zase poslalo další zachvění jeho potěšení.

„Je to perfektní,“ řekl chraptivě. Olízl si rty a natáhl se k ní.

Když ho hladila, přejel jí prsty přes vlasy a jemně jí je odhrnul z očí. Pak natáhl ruku k jejím zádům a přitáhl si ji k sobě a začal ji znovu líbat.

Tentokrát mohla z jeho úst ochutnat samu sebe, což jí velmi vzrušilo, a když jí pod prsty začal pulsovat, přimělo jí to zasténat.

Jemně mu palcem přejela přes špičku hřídele. Už se objevila první kapka a ona jí rozetřela po celé koruně… to mu z úst vyloudilo sten.

Jeho penis byl horký a hladký, hedvábný a tvrdý zároveň. I když myšlenka na to všechno v ní byla stále trochu děsivá, líbilo se jí mít ho v ruce.

S ním bylo všechno tak intenzivní. Dokonce i teď cítila, jak skrze ni projíždí potěšení, když kolem něj sevřela prsty.

Dříve byl pro ni sex po večeři a kině příjemný. Deset nebo patnáct minut intimity, a pak se její přítel převalil na stranu a ona k němu přitisknutá usnula… šťastná, nebo to si alespoň tenkrát myslela.

Ale s Damonem byl sex mnohem víc. Každý dech a každé zasténání, ke kterému mu dopomohla, způsobilo, že něco uvnitř ní zpívalo. Pokaždé, když se na ni podíval, měla pocit, jako by mohla vidět na dno jeho duše.

Drak nebo ne… sex s Damonem nebyl jen jednoduchá uklidňující intimita. Úplně ji pohltil a rozpálil každý nerv v jejím těle. Když se podívala na Damona, měla pocit, jako by ona znala jeho… a on znal ji.

Ne ty malé jednoduché věci, které o sobě časem zjistí: oblíbené filmy, oblíbené jídlo, nebo zda si v neděli rád přispí.

Věděl o ní důležité věci, které se nikdo jiný neobtěžoval zjistit. Z nějakého důvodu jí připadalo, jako by se dotýkal jejích myšlenek a odkrýval její duši. A měla pocit, jako by těma nádhernýma kovovýma očima viděl až na nejhlubší dno jejího srdce… všechny její tajné a skryté touhy.

Ona v něm zas mohla vidět hluboký smysl pro loajalitu a povinnost, které jím procházely jako kovová žíla skrz horu. Dobře skrytý smysl pro humor, jeho lásku k přírodě… a tam, pohřbená hluboko v jeho srdci, kde ji nemohli vidět ani jeho přátelé, byla malá černá skvrna osamělosti. Touha po rodině a velké lásce.

A byl tam také strach.

Strach o mě, pomyslela si v úžasu. A láska ke mně. Láska tak silná a hluboká jako země, jasná jako kov a ostrá jako ocel…

Když se udělal, vydechl jí do rtů její jméno. Vlhkost jeho uvolnění jí kapala přes ruku a jeho silné tělo se proti ní vyklenulo.

Znovu si představila, že je nad ní, uvnitř ní a tlumí svými rty její vlastní bezdeché sténání.

Ano… pomyslela si tiše, toužila být jeho úplně celá. Ano…

Prošlo jím další chvění, jako by nějakým způsobem slyšel její myšlenku.

Ale místo toho se opatrně narovnal a rty se mu zkroutily do úsměvu.

„Teď opravdu potřebujeme tu sprchu,“ řekl. „A jídlo.“

„Výborný plán.“ Když vstal, nemohla od něj odtrhnout oči. Bez dechu sledovala, jak se před ní svlékl.

Opravdu byl v takové kondici, jak se jí prve zdálo. Tělo měl samý sval. Ramena široká, a když se mu s každým nádechem napjaly břišáky, téměř slintala. Navzdory nebezpečí, které sotva přežili, dokázala myslet pouze na to, že spolu v této chatě stráví celý den, než je zde najdou jeho přátelé.

Pokud…

„Jsou tví přátelé taky draci?“ zeptala se, když došli do sprchy.

Koupelna byla stejně působivá jako všechno ostatní v této luxusní chatě.

Vypadalo to, jako by se nějaký excentrický miliardář rozhodl, že chce vybudovat skromnou chatu, která dokonale zapadne do prořídlé islandské krajiny. Z dálky to asi nevypadalo jinak než většina ovčích chatrčí, kterých bylo v této zemi opravdu mnoho.

Ale uvnitř…

V koupelně byl obrovský sprchový kout. Namísto sprchové hlavice se na ně řinula horká voda přímo od stropu a z otvorů ve zdi na obou stranách.

Zpočátku překvapeně zalapala po dechu. Až se vrátí domů, bude mít štěstí, jestli bude mít vůbec teplou vodu, vzhledem k tomu, že se vypravuje do práce ve stejnou dobu jako všichni ostatní v jejich bídném domě s jeho starodávným potrubím.

Na druhou stranu… tamní nájemné bylo jedno z mála, které si mohla dovolit.

O takovémto místě by však nemohla snít, ani jako o rekreačním domě na víkend.

„Dva draci, jeden griffin,“ řekl Damon a namačkal si do dlaní trochu sprchového gelu, než jimi začal přejíždět po jejím těle.

To jí po páteři vyslalo další vlnu horka a musela polknout zasténání, než mohla znovu mluvit.

„Myslíš to vážně?“

„Velmi vážně,“ řekl Damon. „Jeden z nich je drak vody. Nemám ho moc rád… ale bude dobré mít ho kolem sebe proti našemu nepříteli.“

„Co je griffin?“ zeptala se Autumn a snažila se nenechat dotekem Damonových prstů rozptýlit od toho, co bylo teď důležitější.

„Představ si stvoření, které je napůl lev a napůl orel.“ Damon se namydlenýma rukama natáhl k jejímu předku a palcem zakroužil kolem bradavky, až se zachvěla. „Je to mytologické zvíře… stejně jako drak. A mytologičtí měniči jsou nejvzácnější ze všech. Což je asi nejlepší, protože jsme také nejsilnější. Je snadné udržet smečku vlkodlaků pod kontrolou, pokud je to nutné… ale létající draky?“

Spustil ruce a Autumn sledovala, jak stáhl obočí k sobě.

Damon byl znepokojený. Co to znamená, když si někdo tak silný jako drak dělá starosti?

„Naposledy jich nás napadlo několik,“ řekla rozvážně. „Je to špatné?“

Damon přikývl. „Něco takového se nestalo už dlouhou dobu. Mysleli jsme si, že draci ohně od středověku neexistují. Ukázalo se však, že se po celou dobu jen skrývali. Nelíbí se mi myšlenka, že všichni pracují společně. To se ještě nikdy nestalo. Rodina je pro nás důležitá, to ano, ale my prostě netvoříme takové velké frakce. Jsme příliš žárliví na naše poklady, než aby to fungovalo.“

„Štěstí pro nás lidi,“ zamumlala Autumn. „Skupina rozzlobených draků zní jako děsivá armáda.“

„A s tím se budeme muset vypořádat,“ zašklebil se Damon. „Potřebujeme o nich více informací. Potřebujeme vědět, co se změnilo…“

Autumn zavrtěla hlavou a nechala si teplou vodu stékat přes obličej.

Bylo příjemné být v teple a čistotě… a především bylo dobré být s ním. Dokonce i teď se jí zdálo, že jí pod kůží vibruje jemné vzrušení, reagující na jeho blízkost.

Odhodlaně se to přinutila ignorovat a natáhla se pro sprchový gel.

Pobaveně se opřel a nechal ji po něm přejíždět namydlenýma rukama… to samo o sobě stačilo k tomu, aby mu to z mysli vyhnalo všechny myšlenky na rozzlobené draky.

Kůži měl horkou a hladkou. Svaly opravdu tvrdé. Když se ho dotkla, napínaly se mu pod kůží. Fascinovaně mu přejížděla prsty nahoru a dolů po břišácích a cítila, jak se vrcholky a údolí stahují.

Polkla, když se prsty otřela o malou stopu chlupů vedoucí dolů. Bylo to bláznivé chtít ho znovu… tak brzy po tom, co právě dělali… ale její tělo při pomyšlení na něj pořád pulzovalo potřebou. Chtěla ho cítit v sobě.

Když vzhlédla, spatřila, že jeho oči mají znovu odstín roztaveného kovu. Nebylo to vůbec děsivé… místo toho ji to nutilo chtít ho ještě víc a jeho vlastní touha jí tahala jako neviditelná stuha, která je spojovala dohromady.

Zhluboka se nadechla. Měli by mít určitě celý večer, než se sem jeho přátelé dostanou…

„Lhal jsem o tom letadle,“ řekl Damon se zjevnou lítostí. „Přiletí jako draci. Mohli by tu být za hodinu nebo dvě.“

„Ach,“ vydechla Autumn a ulevilo se jí, že vypadá stejně lítostivě jako ona.

Takže myslím, že asi nemůžeme prostě vzít auto a zajet do nejbližšího obchodu koupit balíček kondomů.

Damon se zazubil, jako by věděl, o čem přemýšlí.

„Jak to děláš?“ zeptala se a hravě ho plácla do široké a velmi mokré hrudi.

„Co?“ zeptal se nevinně.

„Víš, co si myslím!“ Náhle se zamračila. „Mohou draci číst myšlenky?“

Což by ale stejně nevysvětlilo, že měla někdy pocit, jako by věděla, co cítí on…

„Ne,“ řekl Damon pomalu a pak vypnul sprchu. „Draci nemohou číst myšlenky, ne obecně.“

„Ale?“ zeptala se, když ji zabalil do nejtlustšího a nejnačechranějšího ručníku, jaký kdy viděla.

„Ale spářený pár může.“

„Spářený?“ zeptala se zmateně a rychle se otírala.

V celém malém domě bylo nyní teplo a útulno, ale nelíbila se jí myšlenka, že sem jeho kamarádi vletí a uvidí ji nahou.

„Něco jako manželství… ale mnohem víc,“ řekl, když si natáhl triko.

„Super manželství?“ Pokrčila nos. „Jenže my nejsme manželé, takže jak můžeš vědět, co si myslím?“

„Je to hlubší než manželství. Větší vazba. Silnější.“

Vedl ji zpátky k pohovce, kde se vděčně zachumlala pod deku před stále plápolajícím ohněm a pozorovala, jak si před ní kleká.

Ten pohled jí připadal vtipný. Žádný muž před ní nikdy neklesl na koleno.

Pravděpodobně to tak bylo nejlepší, protože bych tu teď nebyla. A možná bych měla dítě nebo dvě… a nikdy bych nepotkala Damona…

Ta myšlenka byla překvapivě bolestivá, přestože ho znala necelý den.

Ale tím, že se změnil na draka, udělal docela dojem.

„Autumn, ty jsi moje družka,“ řekl Damon tiše. „Každý měnič má někde na světě družku. Spřízněnou duši. Celý život víme, že je někde někdo, kdo je jen pro nás. A že nás k ní jednoho dne osud dovede. Někdy to trvá tak dlouho, že se vzdáme naděje, nebo začneme věřit, že osudové družky neexistují.“

„Ty jsi přestal věřit?“ zeptala se tiše.

Damon zavrtěl hlavou. „Nejsem typ, který se vzdává. Věděl jsem, že jednoho dne svou družku najdu a poznám to. A i kdyby se tak nestalo… znám svou povinnost vůči mým lidem a své rodině. Raději bych si vybral smrt, než abych nad sebou ztratil kontrolu.“

„Počkej… cože?“ zeptala se Autumn a snažila se držet krok. „Řekni to znovu. Smrt? To je… to je volba?

„Když dosáhneme naší plné moci a nemáme družku, která by nás stabilizovala, staneme se nebezpečím… pro sebe a pro ostatní,“ vysvětlil Damon klidně. „Jsem drak země. Jsem nesmírně silný. Existují jen dva další draci stejně silní jako já. Kdyby se to stalo, vybral bych si raději smrt, než abych riskoval, že bych mohl ublížit nevinným.“

„Ale…?“ pobídla ho nadějně Autumn.

„Ale našel jsem ji. Našel jsem tebe.“ Damon se natáhl, aby ji chytil za ruku. „Vím, že to taky cítíš. Už mezi námi existuje spojení. Osud mě zavedl k tobě. Jsi moje družka. Spářím se s tebou, Autumn. Položím ti všechny své poklady k nohám. Ochráním tě před jakýmkoliv nebezpečím, jestli mi to dovolíš.“

„Vždyť mě ani neznáš,“ protestovala tiše a v hlavě měla chaos.

Neznám? Zdálo se, jako by jí v mysli tiše zašeptal hlas.

Když zalapala po dechu a zírala na Damona s vykulenýma očima, opětoval jí pohled a oči mu zářily jasným zlatem.

„Mé srdce zná tvé srdce,“ řekl. „A já chci strávit svůj život po tvém boku, poznat tě a dozvědět se o tobě všechno.“

„Fialová,“ řekla potichounku.

Damon zmateně zamrkal.

Autumn se zazubila, stále ohromená vším, co se děje, ale naplněná přílišným vzrušením, než aby si dělala starosti. „Moje oblíbená barva. Je fialová.“

„Moje zlatá,“ řekl a pak se zaculil. „Já vím, u draka to zní jako klišé.“

„O dracích nic nevím,“ připomněla mu. „Jsi pro mě naprosto jedinečný.“

Natáhl ruku, aby si ji znovu přitáhl k sobě. „Fialová a zlatá jdou dobře dohromady…“

Když se jazykem dotkl jejího, znovu se jí tělo zalilo teplem. Bez dechu se k němu přitiskla, ohromená tak jednoduchým kontaktem. Pod rukama cítila jeho tvrdé prsní svaly.

„Jídlo,“ připomněla mu, když se konečně odtáhl. „A mluvení.“

Ze své touhy po něm stále cítila závratě a nechtěla nic víc než přitáhnout jeho mocné tělo ke svému, ale bylo tolik věcí, které ještě nevěděla.

Damon souhlasně přikývl a zvedl ruku, aby si prohrábl své mokré vlasy. Triko mu lpělo na hrudi, která se mu teď rychle zvedala a klesala.

Ten pohled poslal skrz Autumn další nával touhy. Myšlenka na to, že mu tohle způsobila ona…

Chtěla z toho ovívat sama sebe, nebo mu z jeho těla znovu stáhnout triko. Namísto toho se donutila odvrátit a odhodlaně ho odvést do útulného obývacího pokoje.