MTTED - 7. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Autumn

První co jí napadlo, bylo, že se zbláznila.

Pak ji blesklo hlavou, že v horké čokoládě, co jí nabídla milá babička z autobusu, muselo být něco divného.

Nebo snad lidé, kteří ji varovali před elfy, vynechali draky, a všechno to bylo skutečné.

„To je blbost,“ řekla nahlas. „Draci neexistují.“

„Umm,“ řekl Damon. Mrzutě se na ní podíval. „Vlastně…“

„Ne,“ řekla Autumn pevně. „Nechci to slyšet. Každý ví, že draci nejsou skuteční. Vlastně ani elfové. To je jen nějaký propracovaný vtip. Je to nějaké spiknutí s cílem oklamat nic netušící turisty. Přiznej to!“

„Jsem drak, Autumn,“ řekl Damon. „Promiň.“

Nevypadal nějak zvlášť lítostivě.

I teď moha vidět, jak před chvílí vypadal. Celá tato zkušenost byla děsivá, ale přesto na tom velkém stvoření bylo něco velkolepého a půvabného… zvlášť když nad ní rozprostřelo křídla, aby ji ochránilo před ohněm.

Tělo draka bylo pokryto zářivými šupinami, které měnily barvu od černé po lesklou hnědou… barvy kamene a vzácného dřeva. Také měl velká křídla a dlouhý elegantní ocas. Viděla dokonce i jeho drápy, které se blízko ní hluboce zaryly do země.

Ale nebylo to skutečné. Nemohlo to být skutečné!

„Ne,“ řekla znovu odhodlaně. „Nejsem hloupá. Možná necestuju tak často jako jiní lidé, ale každý ví, že draci neexistují.“

Cítila, jak se jí oči bezdůvodně zalívají slzami. Vztekle zamrkala. Měl to být nejlepší týden jejího života a místo toho několikrát téměř zemřela. Cítila, jak se pod ní propadá země a byla téměř upálena.

To teď skončí. Vrátí se do svého hotelu, vezme si aspirin proti bolesti hlavy a až se ráno probudí, stane se z toho všeho jen sen. Opravdu hloupý zneklidňující sen, ve kterém měla rande s žhavým chlapem a u toho jí zastihlo zemětřesení a útoky draků.

Zhluboka se nadechla, a přestože se jí stále třásla kolena, zvedla se na nohy.

Přinutila se ignorovat znepokojený pohled v Damonových očích. Prostě se vrátí zpět k plánu výletů, na kterém tak tvrdě pracovala, a všechno se vrátí k bezpečnému turistickému zážitku, na který se těšila.

Damonova ruka náhle vystřelila. Popadl ji za zápěstí a zvedl pohled k nebi, aby prohledal oblohu.

Autumn nedobrovolně jeho pohled následovala. Srdce jí začalo až bolestivě bít, když uviděla v dálce tři malé černé skvrny.

Ptáci, řekla si.

Nebo možná vrtulníky. Lidé zde dělali prohlídky z vrtulníku. Dívala se na to na webových stránkách, ale zjistila, že tyto cesty jsou nad její rozpočet.

O vteřinu později vyskočil Damon na nohy a popadl ji oběma rukama. Zíral do jejích očí s takovou intenzitou, až se zachvěla a stáhnul se jí žaludek. Jeho oči znovu nabraly tu podivnou kovovou záři.

„Autumn, věříš mi?“ zeptal se naléhavě.

Měla pocit, jako by se v jeho očích utápěla a matně znovu prožívala ten podivný zážitek, jak běží skrze jeskyně kolem kovových žil hluboko pod zemí, řízená pouze jeho hlubokým uklidňujícím hlasem.

„Věříš mi?“ zeptal se znovu a jeho hlas byl plní moci, které zcela nerozuměla.

Najednou tu naléhavost pochopila. Bál se. A byla jen jediná věc, která mohla muže jako je Damon, přinutit k obavám…

Když vzhlédla, spatřila tři rychle rostoucí skvrny. Nevypadaly jako vrtulníky, nebo jako něco, co kdy viděla.

Ne. Věděla přesně, na co se dívá. Konec konců to už viděla.

Na obloze byli tři draci, kteří se rychle blížili.

Rozbušilo se jí srdce, když se jí instinktivně strachy stáhnul žaludek.

Nic z toho nedávalo smysl. Stále chtěla zavřít oči a předstírat, že to všechno je prostě noční můra.

Ale odněkud cítila, že skrze ni přicházejí záplavy jeho znepokojení a naléhavost. Nebyl to jen její strach.

Byl to strach někoho jiného. Někoho, kdo se o ni staral…

Nezajímala se o to, jak to ví. Když se tři draci rychle přibližovali, rozhodla se.

Srdce jí bušilo, sevřela prsty kolem jeho a podívala se mu do očí.

„Věřím ti, Damone.“

Pak uviděla, jak kovový záblesk v jeho očích zesílil natolik, že jeho oči najednou připomínaly tekuté zlato.

„Můžu jim uletět,“ řekl a ramena měl napjatá. „Ale není moc času. Ať se stane cokoliv, neboj se… prostě se pevně drž. Věř mi, Autumn. Bez ohledu na cokoliv… věř mi.“

Tiše přikývla, neschopná mluvit. V hrudi měla podivnou kouli emocí… ale všechny ty emoce nebyly jen její.

Některé z nich byly Damona, i když netušila, jak je to možné. Věděla však, že cítí to, co cítí on, a strach, který způsobil, že toto podivné spojení mezi nimi naléhavě tlouklo, bylo něco, co nemohla ignorovat.

Damon jí pustil a udělal pár kroků dozadu.

Pak, stejně jako předtím, se začal třpytit. Později byl Damon pryč… na jeho místě stál velký drak. Tělo měl pokryté lesklými šupinami třpytícími se ve všech barevných odstínech kamene a kovu.

Damon.

Sklonil krk a poklekl. Roztáhl křídlo a pobídl ji.

Autumn ho, se srdcem bijícím jak o závod, chytila třesoucími se prsty. Vytáhla se mu na záda… což se ukázalo být jednodušší, než to vypadalo. Po celých křídlech měl výstupky, za které se mohla dobře chytit. Jakmile zjistila, co má dělat, bylo to trochu jako přitahování se po žebříku.

„Stále nevěřím, že draci existují,“ řekla a hlas se jí třásl, když se mu usadila na zádech.

Během ticha pocítila, jako by skrz ni projelo pobavení… skoro jako by se v její mysli smál Damon.

Pak se vrátila naléhavost. Cítila, jak se pod ní napjaly jeho svaly, když se vzpamatoval. Vzpomněla si, co řekl – pevně se držet – a zaťala ruce kolem výstupků, které byly nejblíže k ní.

Pak roztáhl křídla a zvedli se ze země.

Unikl jí překvapený výkřik. Když zahlédla, jak se zem pod ní náhle děsivě vzdaluje, přitiskla se mu ke krku a objala ho pažemi.

Tohle nebylo letadlo… tam se cítila bezpečně. Bylo to skoro jako sedět v autobuse, ve kterém chyběly bezpečnostní pásy.

Kdyby se pustila, sklouzla by… spadla by a pokračovala v pádu, dokud by nenarazila na zem…

Jsi v bezpečí, zašeptal jí někdo v hlavě.

Bez ohledu na to, jak pevně ho svírala, zavřela oči a třásla se. Odvážila se je znovu otevřít, až když se tak minutu nebo dvě nestalo nic děsivého.

Bylo to právě včas, aby viděla, jak se k nim rychle blíží mrak.

O chvilku později je obklopil. Všechno kolem ní bylo bílé. Ani nedokázala rozeznat vlastní nohy a paže.

Zamrkala proti bílým obláčkům a pak opatrně vystrčila jazyk, aby zjistila, jak mrak chutná.

Byla zklamaná, když to chutnalo jen jako studený vzduch a vítr. Opět měla pocit, jako by v zadní části své mysli zaslechla tichý smích.

Takto pokračovali dlouhé minuty. Uvědomila si, že Damon používal mraky, aby se schoval před draky ohně a znovu ho pevně objala, když si představila všechno to volné prostranství kolem ní.

Pokud je tu nemohli draci ohně vidět, znamenalo to, že ani oni nemohli vidět draky, dokud nebude příliš pozdě…

Ale Damon si byl jistý, že jim dokáže uletět… a co ona ví o dracích? Musí mu prostě věřit. Vlastně ani neměla jinou možnost, jelikož seděla sama na dračích zádech vysoko v oblacích.

Když se konečně o patnáct minut později vznesli nad mraky, začala se uvolňovat. Přestože si poprvé představovala, že to bude děsivé, a že uklouzne, ukázalo se, že jízda na drakovi je pozoruhodně pohodlná.

Možná to bylo jen tím, že se Damon postaral, aby ji ničím neohrozil. Poprvé se po své počáteční hrůze najednou nebála, že by se mohla pustit.

Na jeho zádech bylo podivné teplo. Když seděla v letadle, byla schopna na vnější straně okna sledovat led. Ale Damonovo tělo bylo pod ní horké a vzduch kolem ní byl příjemně teplý, a to natolik, že by si sundala bundu, kdyby se odvážila.

„Draci,“ zamumlala a cítila, jak jí ta slova vítr odtrhl ode rtů.

Bylo to směšné. Věděla, že draci existují.

Ale tentokrát, když cítila, jak skrze ni projelo Damonovo pobavení, zjistila, že se hlasitě směje spolu s ním.

***

Ztratila pojem o čase. Připadalo jí, jako by vůbec žádný čas neuběhl, ale když Damon začal sestupovat skrz mraky, země pod nimi se výrazně změnila.

Už to nebyl národní park, který právě opustili. Místo toho byla krajina příjemně zelená, plná jezer a řek táhnoucích se tak daleko, kam jen dohlédla, a po jejich pravé straně se tyčily hory. Tu a tam rozeznala i malé domy.

Na obloze byli úplně sami – kamkoliv se otočila, všude viděla jen nebe a mraky. Opravdu se jim podařilo uniknout?

Když Damon ještě více zpomalil, okamžitě zapomněla na všechny myšlenky na jejich pronásledovatele. Místo toho ho ještě pevněji sevřela a srdce jí začalo znovu bušit, když zahlédla zemi, ke které se řítili.

Vítr jí naplnil uši, jak Damon mával křídly… a pak se najednou zastavili.

Přistáli… uvědomila o sekundu později Autumn. Dokonce ani necítila dopad. Navzdory svému strachu musela uznat, že to bylo mnohem pohodlnější než letadlo v okamžiku, jak se poprvé koly dotklo dráhy.

„Myslím, že jsme je ztratili,“ řekla. Srdce jí stále bilo až v krku, když se rozhlížela po okolí.

Nemohla rozeznat nic než modrou oblohu a rozptýlené mraky. Krajina kolem nich se zdála být klidná, nedotčená civilizací, s výjimkou nějakého toho domu.

Damon opět poklekl a rozprostřel pro ni křídla. Rychle sestoupila.

Unikl jí překvapený pískot, když ztratila rovnováhu a sklouzla po křídle jako po velké skluzavce. Změnil úhel svého křídla, aby ji zpomalil, a k jejímu překvapení se jí podařilo téměř půvabné přistání na obě nohy.

Navzdory hrůze z uplynulých hodin cítila, jak v ní bublá smích. Otočila se a uklonila, tak jak to viděla dělat gymnastky v televizi.

Pokud by byla jízda na drakovi olympijskou disciplínou, tak jsem se úspěšně kvalifikovala do týmu USA.

Znovu se ozvaly podivné pocity, jak jí v mysli proběhl smích.

O něco později se tělo mocného draka, jehož šupiny před chvílí zářily ve slunečním světle, rozplynulo do vzduchu. Stalo se to tak rychle, že nedokázala ani říct, jak se to stalo… jednu vteřinu před ní stál drak, další vteřinu Damon. Byl opět v lidské podobě a stále měl na sobě svůj vlněný svetr.

Když se na ni podíval, měl na tváři úsměv… ale pak se i on porozhlédl po okolí.

„Tady bychom měli být v bezpečí,“ řekl, i když dlouhou chvíli neodtáhl pohled z oblohy. „Cítím jejich přítomnost, ale jsou daleko. Myslím, že mě chtěli jen vyděsit, ne zabít.“

Autumn polkla, když si vzpomněla na zeď smrtícího ohně, která je obklopovala. „Nerada bych zjistila, jak to vypadá, když se tě snaží zabít.“

Damon se k ní konečně otočil a zaškubaly mu rty. „Za prvé by jich bylo více než jen jeden – nebo dokonce tři. Vědí, že můj prvek je země. Co může udělat oheň skále?“

„Rozpustit ji,“ řekla Autumn se zachvěním. Přemýšlela o tom od okamžiku, kdy ji Damonův hlas vedl vrstvami kamene, které tvořily zemi pod nimi. Hluboko dole bylo jádro tepla, které dokázalo roztavit i kámen a kov.

„Samozřejmě, že máš pravdu,“ zvážněl opět Damon. „Jsou hrozbou. Nemůžeme si dovolit je podceňovat. Ale prozatím to vypadá, že jsme se jim ztratili.“

„Kde jsme?“ zeptala se Autumn a znovu se otočila dokola.

Přistáli v blízkosti jednoho z osamělých domů, které viděla ze shora. Z blízka byl mnohem větší, než vypadal z nebe. Byl vyroben ze dřeva a byl postaven ve zvláštním designu. Vypadal jako trojúhelník – nebo jako dům, který byl celý jen střechou. Trochu jako přístřešek – nebo to byl výplod nějakého uznávaného architekta, který si takto představoval luxusní kůlnu.

Zatímco dvě stěny, které tvořily střechu, byly z masivního dřeva, přední a zadní strana byla skleněná. Uvnitř mohla rozeznat prostorný obývací pokoj s načechraným bílým kobercem, dvěma velkými pohovkami a skutečným krbem.

„Tady teď bydlím,“ řekl Damon. „Patří rodinným přátelům. Nikdo neví, že jsem tady.“

„Ale předtím tě našli,“ zdůraznila Autumn.

Damon pochmurně přikývl. „Vím. Ale tohle je dračí území. Celá oblast patří mým přátelům.“

„Tví přátelé… jsou to draci?“ zeptala se Autumn a znovu se cítila slabá z toho, jak se jí svět obrátil vzhůru nohama.

Jak by to mohlo být skutečné? A jak to, že ona, která nikdy předtím neopustila zemi, skončila přímo uprostřed toho všeho?

„Draci země… moji blízcí příbuzní,“ řekl Damon. „Draci ohně odvedli docela dobrou práci, když zůstali ukryti. Nemyslím si, že by se odvažovali napadnout přímo dračí území. Myslím, že mě chtěli jen vyděsit.“

Autumn tiše zavrtěla hlavou. Nic nedávalo smysl. Ale viděla ho, jak se přeměnil z draka na člověka. Dokonce letěla na jeho zádech.

Bylo to skutečné a stejně tak děsivé.

„Chci nějakou kávu. Nebo něco k pití. Nebo možná obojí,“ řekla. „A myslím, že toho máš spoustu co vysvětlovat.“