MTDED - 6. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Damon

Damon zkontroloval svůj telefon. Pokusil se zavolat někomu z ostatních členů Rady co nejdříve poté, co vyvázli ze zemětřesení, ale žádnému z nich se stále nemohl dovolat.

Což znamenalo, že museli být shromážděni ve Sky Home… v hoře nad mraky, kde nebyl signál.

Ať tak či onak, útok byl dostatečně silný, aby ho chiméra vycítila. Damon navíc spěšně poslal textovky a e-maily drakům vody a vzduchu. Kdyby se proměnili na Sky Home, aby letěli co nejrychleji na Island, jeden z nich jistě každou minutou zavolá.

A pokud ne, znamenalo to, že záloha Rady dorazí za pár hodin. V každém případě tento problém vyřeší. Autumn bude v bezpečí.

„Stává se něco takového často?“ zeptala se Autumn, když se pomalu vydali na skalnatý kopec. „Vím, že tu jsou aktivní sopky, ale na žádné z webových stránek, které jsem zkontrolovala, nebylo žádné varování.“

„Ne, to bylo naprosto nečekané,“ řekl Damon.

Cítil Autumnino znepokojení. Přesto, že nebyli formálně spářeni, existovalo už mezi nimi křehké spojení. Jak by ji mohl uklidnit? Potřeboval jí co nejrychleji vysvětlit vše o měničích.

A pak musel doufat, že z toho útoku neobviní jeho. Byla v nebezpečí, protože tam byl on. Kdyby jí mohl ukázat svou skutečnou sílu, možná by mu odpustila, kdyby přísahal, že ji od nynějška ochrání před jakoukoliv újmou.

Snad dnes večer, až budou bezpečně v Reykjavíku. Věděl, že jí má hodně co vynahradit… ale kdyby jí mohl ukázat, že je vážně ochotný chránit ji, možná by mohl dokázat, že bude dobrým druhem.

Zhluboka se nadechl a znovu poslal smysly svého draka do země. Během chůze dokázal udržet polovinu své pozornosti na zemi, ale všechno bylo tiché.

Znova mu každý kámen a skála zpívaly, oslavovaly přítomnost jeho družky a sálaly z nich známky štěstí.

Všechno bylo klidné. Jeho družka zde byla v bezpečí.

„Ale už se to znovu nestane. Slibuji,“ dodal Damon. „Věř mi. Znám skály, vzpomínáš?“

Pobaveně naklonila hlavu. „Ale jestli by to zemětřesení bylo stejně tak nečekané, jak si tím můžeš být jistý?“

Damon otevřel ústa a pak je znovu zavřel. Omluvně se na ní podíval.

„Máš pravdu,“ řekl. Nemohl jí říct, že by to věděl, protože je drakem země, pánem hor a lesů. „Ale jak moc je pravděpodobné, že se dvakrát během jednoho dne stane něco nečekaného?“

Autumn se zasmála. „Dneska se dějí víc než dvě naprosto nečekané věci,“ zamumlala. Teplo v jejích očích ho nenechávalo na pochybách, že mluví o něm.

Damon ji znovu chytil za ruku a propletl si s ní prsty. „Je to tak?“ řekl škádlivě a byl vděčný za toto malé rozptýlení. „Pak je možná dobře, že dnešek skončil tak výbušně. Nechtěl bych si nechat ujít setkání s tebou… kvůli žádnému zemětřesení na světě.“

Mírně zavrtěla hlavou a zahleděla se mu do očí. Její parfém ho obklopoval teplou vůni s nádechem koření. Byla tak neodolatelná, že se musel znovu natáhnout a přejet prsty přes její rozevláté vlasy.

„Také jsem ráda,“ řekla tiše. „Opravdu. Byla to asi ta nejděsivější věc, co se mi kdy stala, ale jsem stále ráda, že jsem sem přišla. Těšila jsem se na to tak dlouho… a je to mnohem lepší, než jsem si představovala.“

Damon polkl. Zastavili se a před nimi se rozprostřela dech beroucí krajina národního parku Thingvellir. Síla se zvedala z každé skály. To vyvolalo jeho draka, který chtěl rozšířit křídla a obletět zemi, zpívat v harmonii s každým kamenem a skálou.

Damon svého draka ignoroval. Místo toho jemně v dlaních podržel Autumninu tvář. „Pokud máš i zítra volný den, rád bych ti ukázal více z této země.“

Jeho drak ji chtěl vzít létat, ukázat jí ledovce a dech beroucí pohled z dračích zad na zapadající slunce.

Ale ještě ne. Zatím ne. Možná zítra, jestli najde způsob, jak jí to dnes večer říct, aniž by ji vyděsil.

Autumniny oči byly tmavé a něžné, rty měla trochu pootevřené. Damon se téměř bez přemýšlení naklonil k dalšímu polibku.

V tu chvíli mu v kapse zavibroval telefon, takže se spěšně odtáhl.

„Je mi to moc líto,“ řekl. „Vteřinku. Kontaktoval jsem své kolegy o tom zemětřesení.“

Autumnino zklamání se okamžitě změnilo v obavy. „Jsme stále v nebezpečí?“

„To si nemyslím,“ řekl, když vytáhl telefon z kapsy.

Jsme na cestě. Buď opatrný. Jared, říkal text jednoduše.

Damon si nad griffinovou odpovědí povzdechl. Nelíbila se mu myšlenka, že se znovu setká s drakem vody, ale s jeho družkou v ohrožení byl rád za jakoukoliv podporu.

„Žádné nebezpečí,“ řekl, aby Autumn uklidnil. „Ale chytili další letadlo do Reykjavíku. Jeden z nich je specialista na vodu, druhý se specializuje na vítr a počasí.“

Autumn se na něj pobaveně podívala. „Nevěděla jsem, že těžba potřebuje tolik různých odborníků. Všechno, co tady té zemi chybí, je expert na ohně.“

Damon na zlomek vteřiny ztuhl. Přemýšlel nad drakem, který je v současnosti zavřený ve Sky Home. Věděl o tom útoku?

Možná by měl ostatním říci, aby znovu vyslechli draka ohně a našli způsob, jak ho přimět mluvit.

Strčit ho pod zámek bylo správné řešení, ale jestli na útěku byli další draci ohně, možná teď byl čas přestat být čestný.

Nakonec… chiméra byla stará a mocná. A Damon znal všechny zvěsti o jejích skrytých tajemstvích a silách. Pokud na tomto světě bylo ještě nějaké stvoření, které vědělo, jak vytvořit lektvar pravdy, byla to chiméra.

Z toho, co slyšel, to byl lidský vynález. A zatímco jejich léky a medicína neměly na draky žádný vliv, Damon nepochyboval o tom, že by chiméra mohla najít způsob, jak tyto znalosti využít a změnit je pro dračí účely.

„Hej. Jsi v pořádku?“ Autumn mu zamávala rukou před obličejem a skousla si rty při neúspěšném pokusu zadržet smích.

„Promiň,“ řekl zmateně. „Vidíš, nelhal jsem, když jsem ti říkal, že jsem nudný. Přemíra mluvení o skalách a já se nechám úplně unést.“

Autumn ho s úsměvem zatahala za ruku a ukázala na zelené údolí před nimi. „V tom případě mi pověz o tomto místě.“

Damon vrátil telefon do kapsy. Jelikož ostatní letěli přes oceán, stejně by mu nemohli zavolat. To mu dává alespoň pár hodin, aniž by se musel starat o Radu a jejich další plán akce.

„Kdybych byl průvodcem, řekl bych ti, že je to místo nejstaršího parlamentu na světě,“ začal.

Autumn. „O tom jsem četla v letadle.“

„Očekával jsem to.“ Mrknul na ni. „Což je důvod, proč ti navrhnu, abychom jím projeli, a já ti řeknu všechno o fascinujících skalních útvarech, které se nacházejí na levé straně…“

Autumn hodila na tmavé kameny skeptický pohled. „A to bude zajímavé?“

Damon se ušklíbl a natáhl se ke skále svými smysly, což mu umožnilo zjistit fascinující tajemství mužů v brnění, kteří se tam kdysi před stovkami let shromáždili. „No, když se podíváš na horu vpravo, tak ta byla kdysi svědkem tajného setkání… přesně před 612 lety.“

Damon myšlenkou šťouchl do skály, aby se mu v mysli rozvinul starý milostný příběh. Uviděl záblesky vousatého muže, který se natáhl po ruce ženy.

„Byl tu muž a žena… ona si měla si vzít někoho jiného,“ začal, ale pak zmlkl, když si všiml, že mu Autumn přestala věnovat pozornost.

Hlavu měla zakloněnou k obloze a byla bledá.

„Co je to?“ zeptala se a hlas se jí třásl. „Vypadá to jako… drak.“

Ještě než to Autumn dořekla, Damonovy smysly pohltilo strašné vědomí.

Oheň. Hrozba. Zničení.

Aura draka ohně kolem něj probodla vzduch. Drak uvnitř něj okamžitě povstal v ochranném hněvu.

Jeho družka byla v nebezpečí. To byla jediná věc, o kterou se jeho drak staral… a jediná věc, na které teď záleželo.

„Skrč se,“ vykřikl Damon a chytil Autumn za ruku, aby ji rychle strhl za velkou skálu.

K jeho úlevě uviděl úzkou cestu vedoucí dolů. Byla chráněna převislou skálou. Nebude to stačit, aby je to ochránilo před vzteklým drakem ohně, ale mohlo by jim to dát trochu času, aby se dostali co nejdále…

„Co se děje?“ Autumnin hlas se třásl hrůzou. „Damone, co se tady děje?“

„Utíkej! Není čas na vysvětlování!“ Srdce mu bušilo do hrudi, když se snažil soustředit své smysly, aby zjistil, kde přesně ten drak ohně je.

Podařilo se jim ho oklamat?

Drak byl teď příliš blízko. Všechno, co Damon cítil, byl alarmující zvuk nebezpečí, který mu pulzoval krví.

Je blízko… příliš blízko.

Úzká stezka před nimi se stáčela za roh. Když se kolem ní rozběhli, Damon ke svému zděšení uviděl, že převislá skála dále nepokračuje, tudíž je nedokáže skrýt.

O sekundu později, bez jakéhokoliv varování, dopadl z nebe plamen ohně.

Útočící drak ohně zasáhl úzkou rokli a zapálil lišejník, který se držel na skále.

Autumn hrůzou vykřikla, když je obklopily plameny a hrozilo, že je pohltí.

Právě včas se na ní Damon vrhl a zakryl ji svým vlastním tělem. Ve své lidské podobě nebyla jeho moc tak silná. Stačilo to však rozvinout malý štít a nasměrovat svou moc nad skálu a kov, aby kolem nich vztyčila neviditelnou bariéru, která byla stejně silná jako diamant.

To odrazilo dračí oheň, který syčel dolů přes rokli. Pouze kruhová skvrna kolem Damona byla ušetřena jeho ničivé síly.

Jakmile byl oheň pryč, znovu se postavil na nohy a popadl Autumn za zápěstí. Cítil její hrůzu… a její strach jen zvyšoval ochranný hněv jeho vlastního draka.

Nemohli uniknout. Ne před takovýmto nepřítelem.

Ale tato soutěska byla příliš úzká na to, aby se přeměnil.

„Utíkej,“ zalapal po dechu. „Běž!“

Uviděl, jak se skála před nimi stahuje a úzká stezka se otevírá do dalšího malého údolí.

Kdyby se tam dokázali dostat…

Pak nad sebou zaslechl řev. Autumn vykřikla, když se kolem nich protáhl velký stín. Damon se podíval vzhůru a viděl, jak se drak s červenými šupinami otáčí, zvedá křídla a připravuje se znovu zaútočit.

Autumn lapala po dechu. Její vyděšené srdce bilo ve stejném rytmu jako jeho. Damon počítal vteřiny, než se drak ohně znovu dostane do jejich dosahu.

Každou vteřinou – každou vteřinou…

Vylétli z rokle a téměř se zhroutili do malého údolí před nimi. Damon otočil hlavu… a spatřil draka ohně… tak blízko, že Damon dokázal rozeznat vztek, který se leskl v jeho černých očích.

Proudil k nim další oheň. Autumn mu svírala paži ve zdrcující hrůze.

A pak se Damonův drak uvolnil.

O úder srdce před tím, než k nim plameny dorazily, se poddal ochrannému hněvu svého draka. Proudila do něj síla. Projela jím energie a naplnila ho silou jeho živlu: pevností skály, tvrdostí kovu, nezničitelností diamantu.

O zlomek vteřiny později stál nad Autumn a rozprostíral křídla, když zaútočil na nepřítele. V krvi mu hučela dračí moc… přitáhl sílu země, aby ho ochránila. Tentokrát byl ochranný štít větší a bez námahy odklonil plamen draka ohně.

Zaryl drápy hluboko do země a živil se půdou a skálou. Navzdory pokračujícímu útoku draka ohně, jeho štít stále sílil… a pak se drak přehnal kolem nich, posměšně zařval na rozloučenou a vydal se přímo nad mraky.

„Do prdele…,“ řekla Autumn nahlas a pak si přitiskla ruku na ústa, když Damon otočil hlavu a podíval se na ni.

Oči měla vykulené a on se na ni díval s obavami, rozpolcený mezi potřebou ujistit se, že je v pořádku, a dračí touhou pronásledovat prchajícího draka ohně. Pak se jí podlomila kolena.

„Tohle není skutečné. To nemůže být skutečné,“ zamumlala a stále na něj upřeně hleděla.

Takhle jsem ti to říct nechtěl, pomyslel si Damon sklíčeně.

Omluvně sklonil hlavu. Jeho dračí smysly se stále prolínaly se silou země a naslouchaly jakémukoliv náznaku dalšího záludného útoku draka ohně.

O chvíli později, když skála zamumlala uklidňující píseň ticha a jistoty, se s hlubokým nádechem přeměnil zpět.

„Svatý…,“ Autumn zalapala po dechu a pak ztichla, ústa stále otevřená.

„Omlouvám se,“ řekl Damon.

Pomalu se přiblížil a pak si před ní klekl. Viděl, jak se třese. Když opatrně natáhl jednu ruku, neodtáhla se. Jemně se dotkl jejího ramene.

„Jsi drak,“ řekla. „Jsi opravdový drak!“

Všechno, co Damon dokázal, bylo jen smutné přikývnutí.