LTOY - 26. kapitola

Překlad: Kerris

„Hej, dej mi dvě minuty,“ řekla Grace, když viděla Jakea ve dveřích své kanceláře. „Jen potřebuji dokončit pár vět ve článku: Pět romantických komedií, které nebude nenávidět.“

„Jo, jasně,“ řekl Jake. „Chystáš se pak napsat i o jednorožcích?“

Vrhnula po něm pohledem. „Včera si přežil Samotáře v Seattlu v pohodě,“ řekla a prsty jí létaly po klávesnici.

„Ne, přežil jsem Toma Hankse. Všichni ho mají rádi. Ale neznamená to, že si půjdu koupit limitovanou edici.“

Protočila oči v sloup a chvilku ho ignorovala, než dokončila svou myšlenku a obrátila se na něj. „Okej. Hotovo. Kam jdeme dnes?“

Proletěl pohledem kancelář. „Kde jsou holky?“

Grace ukázala na každou ze židlí svých kamarádek. „Zubař, sex místo oběda, nevím.“

„Kdo je kdo?“

„Emma je u zubaře, Mitchell přišel vyzvednout Julie, díky čemuž předpokládám, že to má co dělat se sexem, a myslím si, že Riley vyslýchá ženy na Times Square, ale nejsem si jistá.“

Neodpověděl. Grace na něj pohlédla – skutečně pohlédla od chvíle, kdy přišel.

Byl to ten odtažitý, uzavřený Jake.

Kancelář jako by najednou byla malá. Znala ten pohled. Nepodobal se tomu, který měl Greg toho hrozného dne, kdy ho konfrontovala ohledně Maureen.

Tenhle pohled byl mnohem horší než vztek či opovržení. Tohle byla rezignace.

„Je vše v pořádku?“ Zeptala se. Věděla, že není.

„Můžeme si promluvit?“

A tady to bylo.

Neexistovala na světě žena, která by nevěděla, co to znamená. Obě 1.0 i 2.0 se postavily, 1.0 aby ji utěšila, 2.0 aby dělala štít.

„Jistě,“ řekla s radostí, kterou necítila. Postavila se a zavřela dveře. Grace vážně, vážně nechtěla publikum pro to, co si myslela, že se stane.

„Dnes jsem mluvil s Cassidym,“ řekl Jake a opřel se o Rileyin stůl. Grace ho napodobila na stole Julie, vzhledem k tomu, že byly naproti sobě a byla tak co nejdál od Jakea, jak jen mohla, aniž by opustila malou kancelář.

Čekala, až bude pokračovat.

„Dostal jsem svůj nový úkol.“

Mrknula. Tohle nečekala. A rozhodně to nevysvětlovalo jeho výraz. Vypadal, jako by někdo umřel.

Co měla jeho nová práce co dělat s nimi? I pokud by jeho příběh zahrnoval něco s randěním, neznamenalo to, že to musí ovlivnit jeho osobní život. Jen se podívejte na Julie – byla šťastně zasnoubená a stále psala články o randění. Ve skutečnosti, její psaní o vztazích se zlepšilo od chvíle, co v jednom sama byla.

Zvládnou to. Mohou zvládnout cokoliv.

„Slyšelas, že Oxford chystá novou sekci? Cestování?“

„Eh, ne,“ řekla se stydlivým úsměvem. „Nemůžu říct, že bych věnovala pozornost nabídce, jakou Oxford má.“ A taky, dostaň už se k věci.

Jake držel její pohled, výraz měl ponurý. Čekal, až pochopí.

A pak jí to došlo. Tvrdě.

„Ty?“ Zachraptěla.

Ostře přikývl.

„Ale proč?“ Alex Cassidy rozhodně nebyl takový tvrďák, aby jednoho ze svých nejlepších novinářů poslal na cestu bez jeho svolení.

„Protože jsem ho o to požádal.“

Bylo dobře, že se Grace chytla stolu, protože z téhle drobné informace by nejspíš spadla na zadek. „Kdy?“

A proč?

„Než tohle vše začalo. Vlastně kvůli tomu to celé začalo.“

Vzpomněla si na rozhovor s Cole Sharpem. Na ten, kde jí řekl, že Alex Cassidy musel Jakea uplatit, aby s ní pracoval na příběhu pro Stiletto.

Myslela si, že šlo jen o tu skvělou kancelář.

Ale bylo to mnohem větší.

„Vysvětli mi to,“ řekla a snažila se si na tvář vměstnat úsměv.

Vyrazil k ní, chystal se k ní natáhnout ruku, ale zjevně si to rozmyslel. Nepohnula se. „Vždy jsem tohle chtěl dělat, Grace. Vidělas mé fotky. Vždy jsem miloval cestování. Posledních pár let jsem se usadil s tím, že jsem se už vyblbnul dost, ale znovu jsem začal cítit to… nutkání. Víš?“

Ne. „Nutkání? Nutkání, které tě nutí opustit domov a skákat ze státu do státu, z kontinentu na kontinent?“

„Ano. Občas se vrátím, samozřejmě. Ale chci být víc na cestách.“

Řekl to tak snadno. Jako kdyby bylo tou nejsnazší věcí na světě se jen tak sbalit a nechat tu své kamarády a rodinu.

A ji. Znělo to, jako by pro něj bylo snadné ji opustit.

„Poprosil jsem Cassidyho o nové místo, než jsem tě potkal,“ řekl tiše. „To musíš vědět.“

Grace přikývla. Mohlo by jí to ulevit. Utěšit její ego. Ale ne. Protože teď ji znal a rozhodně jeho šéfovi neřekl, že si to rozmyslel. Neřekl, že je v New Yorku jedna žena, kvůli které chce zůstat.

Vědělas, že nezůstane, řekla 2.0 velmi jemným hlasem.

A to bylo to nejhorší v celé situaci. Nikdy jí nic neslíbil. A ona ho nikdy nepřinutila. Nedělal nic, co by neměl. Nedělal nic špatně. Tak proč to tak bolelo?

Grace si uvědomila, že 2.0 měla celou dobu pravdu. Měla se držet od mužů dál. Vždy to skončí takhle, s mužem, co od ní odejde, zatímco ona bude zlomená.

Ne. Tohle znovu neudělá. Grace měla už dost toho, že je ta se zlomeným srdcem. Už nebude obětí, ta, která zůstane vzadu. Možná nemohla kontrolovat Jakeovo rozhodnutí, ale rozhodně mohla kontrolovat svou zatracenou odpověď.

Žádná scéna. A rozhodně ne žádné slzy!

„No, tak to je skvělé,“ řekla hlasem hladkým jako máslo. „Skvělá příležitost. Kam míříš nejdříve?“

Lehce cuknul hlavou nad jejím nonšalantním tónem.

Tak a máš to, zavrčela 2.0. Nepotřebujeme tvou ubohou útěchu.

„Kostarika.“

„To bude paráda!“ Řekla s vědomím, že její hlas je pravděpodobně plný neupřímnosti. Ale vážně? Vážně? Na úplně jiný kontinent?

Přikývl. „Jo. Cassidy má známosti, přes které mi sehnal skvělé místo v úžasném novém resortu. Je velmi moderní.“

Graceino srdce se na okamžik pozvedlo. Resort? Tak trochu si představovala drsný výlet s batohem na zádech, ale moderní resort zněl… romanticky.

To proto byl tady? Chtěl ji poprosit, ať se k němu přidá?

A jela by?

„Odjíždím ve čtvrtek,“ řekl a nesetkal se s jejím pohledem.

Její naděje se roztříštila. Odjíždím ve čtvrtek. Jednotné číslo. Chápu. „Čtvrtek, wow. To je… brzy.“

Jake přikývl. „Nebudu na tom baseballu.“

Wow, tohle je čím dál lepší.

„Lepší pro tebe, že?“ Řekla. „Teď nemusíš porušit svůj vlastní slib, že nikdy nevstoupíš na to příšerné hřiště. Řekneš mi někdy, proč si k něčemu takovému někdy došel?“

Sevřel rty a mlčel.

„Jasně. No, hádám, že už na tom nezáleží. Bude to jedno z těch sexy tajemství, které mi zůstane společně s časem, který jsem strávila s Jake Malonem.“ Vrhnula po něm drzý úsměv, aby mu dala najevo, že je vše v pořádku, ačkoliv si nebyla jistá, zda zvládne nezvracet.

Projel si rukou vlasy a drsně se zasmál. „Víš, musím přiznat, že nereaguješ tak, jak jsem čekal.“

Naklonila hlavu na stranu, jako by byla zmatená. „Oh?“

„Jo, myslel jsem si, že budeš víc, však víš, víc… naštvaná.“

Grace pokrčila rameny. „No, vím, že jsme říkali, že zkusíme celou tu věc jeden-muž/jedna-žena, ale jsme dospělí. Oba rozumíme tomu, že jsme měli na mysli věrnost jen do chvíle, než budeme spolu. Nesouhlasili jsme přeci s přesným časovým intervalem. Že?“

V tu chvíli mu oči zaplály a otevřel ústa, jako by se chtěl hádat, ale stejně rychle zase sklonil hlavu. „Jasně.“

Odstrčila se od stolu, na tváři měla nalepený úsměv. „Takže, jsme v pohodě? Žádné zlé city?“

„Ne. Jen pěkné vzpomínky.“

„Skvělé vzpomínky.“ Přinutila se zakřenit.

Znovu přikývl a ona si uvědomila, že pokud to rychle neukončí, pravděpodobně na sebe budou zbytek odpoledne jen kývat a falešně se usmívat.

Jake vypadal, jako by se v něm pralo zmatení a úleva. A ta úleva ji zranila nejvíce. Co očekával, že mu padne k nohám a bude ho škemrat, aby neodcházel?

Zjevně nepřijal sdělení od 2.0. Už nehodlala být tou „ubohou Grace“. Její štěstí už nezáviselo na mužích. 2.0 zjevně měla celou dobu pravdu.

„Takže… jdeme pořád na oběd?“ Zeptal se. Jeho nedbalý tón byl stejně falešný jako její úsměv.

„Vlastně, mám tu spoustu práce,“ řekla a trapně ukázal na svůj počítač. „A vzhledem k tomu, že se to už celé krásně zabaluje, možná bychom to měli prostě ukončit, víš?“

„Ukončit.“ Jeho hlas byl bez emocí.

„Jo, není potřeba to udržovat pro veřejnost. Však víš, budeš za tři dny pryč.“

Při posledních slovech se jí zlomil hlas a cítila v krku ten příšerný knedlík. Potřeboval odejít, hned. Než se zlomí a udělá něco naprosto šíleného, jako třeba to, že ho začne prosit.

Přimhouřil oči a ji začala naplňovat panika. Věděl to.

Ztrácíš kontrolu. Dostaň ho pryč, přikázala 2.0.

„Grace, nechci, aby to takhle skončilo.“

Ale končilo to. To bylo vše, co potřebovala vědět.

„Vlastně je to tak lepší,“ řekla. Rozpustila si culík a začala ho znovu uhlazovat, aby zaměstnala své třesoucí se ruce. „Od minulého víkendu jsem se cítila poněkud divně. Celé to začalo být až moc intenzivní, víš? Greg mě s tím zatraceným prstýnkem tak rozhodil a tak trochu jsem ztratila vidinu toho, co skutečně chci.“

„A to je co?“

Kajícně pokrčila rameny. „Být sama. Alespoň teď. A po tom nevím. Možná trochu ozkoušet mé možnosti, víš?“

Grace na něj významně pohlédla. Měl by to vědět. Zkoušení možností, to bylo jeho.

„Ozkoušet možnosti?“ Zeptal se prázdným hlasem.

Smutně se usmála. „No, je trochu ponižující pracovat pro Stiletto, když jsem byla jen se dvěma muži, víš? Ne, že bych se začala chovat jako běhna, ale nevím… chci jen vidět, co všechno tam je. Abych zjistila, co skutečně chci.“

Lhářko, řvala na ni 1.0. Víš už, co chceš. Stojí přímo před tebou.

„Chápu,“ řekl. „No… tak hodně štěstí.“

„A tobě!“

Oh, Bože, zněla jako hyperaktivní roztleskávačka.

Vyrazil ke dveřím. Musela se kousnout do rtů, aby neřekla něco hloupého. Prsty sevřel kliku a ona na okamžik zavřela oči, než se přinutila sledovat, jak odchází. Potřebovala si to upevnit v paměti, aby si pamatovala, že se tomu má příště vyhnout.

„Zavolám ti, že budu znovu ve městě?“ Řekl. „Můžeme zajít na drink, nebo… tak něco.“

Takže tohle se z ní a Jakea stalo. Občasný telefonát a tak něco.

„Jasně,“ řekla. „To by se mi líbilo.“

Přikývl a provrtával ji pohledem. „Budeš mi chybět, Grace.“

„Ty mě taky,“ zašeptala. Byla to první upřímná věc, jakou za celý rozhovor řekla, a pravděpodobně tím prozradila příliš, ale nemohla to neříct. Ne muži, do kterého se zamilovala.

Oh, Grace, řekla 2.0 zoufale. Zamilovala?

„Jo,“ zamumlala si pro sebe.

Ne, že by na tom záleželo. Už byl pryč.