LTOY - 23. kapitola

Překlad: Kerris

O dva týdny později vše pokračovalo až znepokojivě dobře. Až moc dobře na neexistující vztah, který by měl končit.

Grace si téměř přála, aby jejich šéfové dodrželi původní dohodu s pěti schůzkami během pěti měsíců. Celá tahle scéna ohledně webovek zakalila vody a přinutila Grace i Jakea do intimnějších, dennodenních interakcí.

Donutila, to tak, zamumlala 2.0.

Byla to pravda. Grace po ránu nic nemilovala víc, než když spatřila jeho tvář. A většinu nocí vedle něj usínala.

Byla ve vážně pořádné kaši.

„Co kdybychom si něco objednali nějaké jídlo?“ Zeptal se Jake.

Grace odložila kabelku na pult a okamžitě si sundala podpatky s otevřenou špičkou, které se snažila vyšlapat, ale byly fakt pekelné.

„Ani náhodou, nesnáším to,“ řekla, než si telefon zapřela o rameno a nalila si trochu vody.

Na druhém konci linky nastalo chvíli ticho. „Vážně?“

Grace protočila oči. „Vážně? Ne, jistě, že jídlo až domů mám ráda. On snad existuje někdo, kdo by to nesnášel?“

„Možná blázni do zdravé výživy.“

„Tohle je New York. Můžeš si objednat cokoliv, dokonce i organické, veganské jídla bez glutenu.“

„Víš, co ještě se dá objednat?“ Zeptal se Jake. „Čína.“

„Víš, to jsem slyšela,“ řekla Grace a zamířila do ložnice, aby se převlékla do něčeho pohodlného. „To je tvůj celý plán na dnešní večer?“

„Nakonec,“ řekl Jake. „Nejprve projdu pár barů ve městě. Podívám se, zda tam nenajdu nějakou ženu, kterou by zajímal speciál Jakea Malona.“

Grace pevně sevřela legíny, které zrovna vytáhla ze skříně, a připadala si, jako by ji nakopl do hrudi.

Vážně jí právě řekl, že se dnes vyspí s jinou ženou?

A proč ne? Zeptala se 2.0. Nejste ve vztahu. Jste kolegové, kteří spolu sdílí práci a pravidelně spolu spí, což si pamatuji, že jsem neschválila…

Grace věděla, že měla 2.0 pravdu, jistě. Ale čím víc času s Jakem trávila – a to bylo poslední dobou vážně hodně – tím víc se vracela 1.0.

A vzhledem k tomu, že 1.0 byla monogamní věřící v šťastné konce, Grace potřebovala 1.0 držet velmi dalek, daleko od Jakea.

„Grace?“

„Huh?“

„Víš, že jsem si dělal srandu, že jo?“

Ztuhla, zatímco se snažila dostat do legínů. „Vážně?“

Tiše se zasmál. „Ježíši, Grace. Co si o mě myslíš?“

„Myslím, že jsi odhodlaný svobodný mládenec, který nikdy nebyl ve vážném vztahu a nemá to ani chuť zkusit.“

„Chápu. Tak co tedy děláme?“

Srdce jí začalo bušit. „Předstíráme, že jsme pár, pro dobro příběhu?“

Grace 2.0 spokojeně přikývla.

„A ten sex?“ Zeptal se Jake.

„Je excelentní.“

„To tedy je. Ale to i ten zbytek.“

Grace odhodila blůzku na hromadu, kterou se chystala vzít do čistírny. „Co se tu snažíš říct, Jake?“

Podrážděně si povzdechl. „Tenhle telefonát neprobíhá tak, jak jsem čekal.“

„Měls plán?“

„Ano,“ zamručel. „Chtěl jsem tě pozvat ke mně na čínu.“

„Chceš, abychom spolu povečeřeli? U tebe?“ Grace 1.0 se zatetelila radostí. Vždy trávili čas u ní, a tohle bylo vážně poprvé, co ji pozval k sobě. Nějak jí to připadalo důležité.

„Mělo to být prosté a jednoduché,“ zamumlal.

„Stejně jako bychom měli být my dva?“ Zeptala se se smíchem.

„Jo, a podívej se, jak skvěle to jde.“

„Víš, možná existuje lepší způsob, kterým jsi měl tu konverzaci zahájit, pokud tohle byl tvůj cíl. Co takhle nezmiňovat jiné ženy?“

„Snažil jsem se být vemlouvavý.“

„Ne, byls vyhýbavý. Příště zkus: Hej, Grace, nechceš se stavit a objednat si čínu?“

„V tom není žádná hra.“

„Přesně.“

Povzdechl si. „Grace.“

„Ano?“

„Přijď.“

Usmála se nad netrpělivostí v jeho hlase. „Zrovna jsem se převlékla.“

„A?“

„No… vypadám… neupraveně.“

„Skvěle.“

„Nejsi typ chlapa, kolem kterého by ženy nosily pohodlné oblečení.“

Ticho. „No, možná chci být.“

Jdi, zašeptala 2.0 tiše.

Grace ztuhla. Cooooo?

2.0 se rozhodně nenechala zviklat. Potřebovala 2.0, aby si udržela odstup. Potřebovala ji, aby jí připomněla, proč rozhodně nesmí mít city k Jakeovi!

„Jídlo tu bude za půl hodiny,“ řekl. „Pošlu ti svou adresu. Pokud tu nebudeš před jídlem, všichni na stránkách budou vědět o těch jaguářích zvucích, které vydáváš, když vyvrcholíš.“

Přerušil hovor dřív, než stihla odpovědět. Zděšeně zírala na telefon.

Odtáhla si od těla tričko, aby rychle zkontrolovala svou podprsenku. Ošklivá. A kalhotky byly ještě horší.

Ale byly pohodlné. A nebyla tu garance, že je uvidí, vzhledem k tomu, že čína se těžké rýmovala s předehrou. Možná jen chtěl společnost při večeři.

i 2.0 si odfrkly.

Tak fajn. Holt půjde au naturel, když už. Ani špetka makeupu, žádné převlékání se…

Vytáhla své nejstarší tenisky. Uvidíme, co si Jake Malone bude myslet o téhle Grace. Možná, že nakonec bude litovat, že si nějakou nenašel v baru.

A nebo taky ne, zašeptal někdo. Byla to 1.0 nebo 2.0? Už to nerozeznávala.

Pohlédla na hodinky. Dvacet čtyři minut, než dorazí jídlo. Stihne to do té doby do města?

Možná. Snad.

Vzala svou kabelku a psychicky se obrnila na boj o taxík, pokud by to bylo nutné. Nemyslela si, že by Jake popsal zvuky, které vydávala při sexu, kdyby přišla pozdě, ale s ním nikdo nikdy nevěděl.

Grace otevřela dveře s úsměvem na tváři, jen aby se rozletěl na milion kousků, když na druhé straně našla jednu osobu.

„Ahoj Gracie.“

„Ahoj, Gregu,“ zachraptila.

Věnoval jí ten starý, známý úsměv, ale vypadal… smutně.

„Můžu dovnitř?“

Ne. Správně? Byla to správná odpověď? Zoufale se snažila přivolat 2.0, ale ta nikde nebyla. Byla tam jen 1.0. Ta, která vedle něj chtěla kráčet uličkou a mít s ním děti.

Grace ustoupila. „Jistě. Pojď dál.“

***

„Co tu děláš?“ Zeptala se Grace, zatímco mechanicky vytahovala láhev chardonnay z ledničky a každému nalila sklenku.

Přijal ji, prsty se jemně otřel o její jako za starých časů. A stejně jako kdysi si toho málem nevšimla.

„Tvoje máma mi dala adresu.“

„Má matka je na tebe naštvaná,“ řekla Grace se zamračením.

Sklonil hlavu. „To by také měla. Ale řekl jsem jí své důvody a ustoupila.“

„Skvělé!“ Řekla Grace s falešným nadšením. „Teď můžeš říct mě, proč jsi tady.“

„Líbí se mi tvůj nový byt,“ řekl, zatímco ignoroval její požadavek a cestoval po obýváku. „Sedí k tobě.“

„Jo, zjistila jsem, že nedostatek kalhotek jiných žen mi opravdu vyhovuje.“

Čekala na jeho pohled ala chováš-se-jako-dítě, na který byla zvyklá. Nebo na protáhlé Graaace, jako kdyby tu byla jediná, co má problém.

Místo toho však polknul a sklonil hlavu tak, že se bradou téměř dotýkal hrudi, než jednou kývnul.

Graceina zvědavost byla probuzena. Žádná obrana? Žádné ospravedlnění?

„Jak to jde v práci?“

Grace se téměř usmála. Kolikrát si tu otázku v průběhu let položili? Byla to typická věc dlouholetých párů, kdy se očekávalo, že ten druhý odpoví fajn, protože práce byla málokdy jiná než předchozí den, nebo ten před ním…

„Fajn,“ odpověděla.

„Slyšel jsem, že teď děláš na nějakém webu ohledně randění. Je to trochu odlišné od toho, co obvykle píšeš.“

Grace pokrčila rameny. „No, jo… dlouhodobé vztahy pro mě tak trochu ztratily své pozlátko.“

Znovu, nebránil se. Ani jí nezačal arogantně poučovat. A znovu, ten pohled ztraceného chlapce.

„Proč jsi tady, Gregu?“ Zeptala se tiše.

V tu chvíli se k ní otočil a z lítosti v jeho tváři jí začaly svrbět dlaně.

V tu chvíli věděla, proč tu byl. A neměla ani tušení, jak by se ohledně toho měla cítit.

„Věřím, že jsem přilezl zpátky,“ řekl se stydlivým úsměvem.

Grace nic neřekla. Měla co dělat s tím, aby si v tom udělala pořádek. Každá ponížená žena o tomhle momentu pravděpodobně snila… a Grace nebyla jiná. V prvních týdnech poté, co přiznal svou aféru, a její život byl najednou plný pláče a balení, velmi často fantazírovala o chvíli, kdy přileze.

O tom momentu, kdy ona odejde se vztyčenou hlavou.

A přesto, když ten moment nastal, připadal jí podivně prázdný. Kde byl ten oprávněný vztek, nebo uspokojivá radost z toho, že teď může ona změnit celý jeho život?

K čertu, Grace by brala i bolest místo té melancholické lítosti.

„Nechme toho, Gregu,“ řekla obezřetně.

Přistoupil k ní, jemně ji chytil za ruku a vedl ji ke gauči. „Jen mě vyslechni. Prosím.“

Možná nebyla tak imunní, jak si myslela, protože prosba v těch modrých očích a jeho známé rysy ji držely jako rukojmí. Dívka, která se do toho chlapce zamilovala, byla zvyklá na to, že by se dožadoval, aby jej vyslechla.

Posadil ji na křeslo a přitáhl ho k sobě tak, aby ji dál mohl držet za ruce. Chtěla se mu vyškubnout, ale byla jako paralyzovaná. 1.0 jí říkala, že mu to vyslechnutí za ty roky dlužila, zatímco 2.0 se někde schovávala.

„Udělal jsem chybu.“

„Ano.“

„Já… už se s Maureen nevídám. Celé týdny.“

„Nevím, co to semnou má co dělat,“ řekla tiše.

„Ano, víš,“ řekl a očima si prohlížel ty její. „Chci tě zpět, Grace.“

Věděla, že ta slova přijdou, přesto mezi nimi visela jako nechtěné zbytky, které někdo zapomněl dát zpátky do ledničky.

„Jsi podvodník, Gregu. A nejde jen o jedno malé uklouznutí. Spal si s jinou ženou celé měsíce. A lhal si.“

Polkl. „Já vím. Já vím. A vím, že nemám vůbec žádné právo prosit o druhou šanci, ale dlužím ti vysvětlení, ačkoliv žádné nemám, kromě toho, že jsem byl takový idiot…“

I 1.0 s tím souhlasila.

„Myslím, že jsem zpanikařil, protože jsme byli tak usazení a ani jeden z nás nikdy nebyl s nikým jiným. Z nějakého důvodu jsem si myslel, že to je špatně…“

„Tím si fakt nepomáháš,“ zamumlala.

„Ale vidím, že to, jací jsme spolu byli, nebylo nudné, ale správné. My byli správní. Chceme stejné věci, jsme prakticky ta samá osoba…“

Grace při tom pozvedla prs. „Nejsme stejné osoby. Já bych tě nikdy nepodvedla.“

Greg se na ni v tu chvíli smutně usmál. „Ne, ty nikdy. Jsi na to příliš hodná.“

„Jo, a podívej se, jak to pro mě fungovalo. Svobodná a zahořklá.“

Nad tím povyskočil. „Vidíš? Nemůžeš říct, že jsi beze mě šťastnější, Grace. Než jsi zjistila o Maureen, byli jsme šťastní.“

Grace pohlédla dolů na jejich spojené ruce a cítila se podivně vinně za to, co se chystala říct.

„Nebyla jsem nešťastná,“ řekla, konečně, a přinutila se setkat s jeho pohledem.

„Přesně. To jsem teď řekl.“

Požehnejte ho. „Ne, řekls, že jsem s tebou byla šťastná. A já si nejsem tak úplně jistá, že to ke konci byla pravda. Myslím, že jsme jen zpohodlněli.“

„A jsi si jistá, že teď nemluví jen tvá pýcha?“

„Možná,“ řekla a pokrčila rameny. „Ale myslím tím, že i kdybych ti dokázala odpustit… i kdybych se ti naučila znovu věřit… nejsem si jistá, že to chci.“

„Teď mluví tvůj vztek.“

Přimhouřila oči. „Víš, vlastně jsem se přes svůj vztek dostala, ale čím víc mi říkáš, co bych měla cítit, ‚naštvaná‘ nálada jako by se vracela.“

„Dělám to celé špatně,“ řekl a sklonil hlavu. „Myslel jsem si… doufal jsem, že jsem ti chyběl tak jako ty mě. Celé týdny jsem se držel zpět s vědomím, že bych tě měl nechat jít. S vědomím, že si tě vůbec nezasloužím…“

Grace se nadechla, když vzhlédl, protože jeho oči vypadaly podezřele leskle. A i když malá část z ní ho chtěla vykastrovat za bolest, kterou způsobil, zbytku záleželo na muži, kterým kdysi byl. Na tom, jací spolu kdysi byli.

Ale myslela to vážně, když mu řekla, že nemůže jít zpět. I kdyby nějak dokázala zapomenout na ty červené kalhotky, život s Gregem nebyl už tak přitažlivý jako kdysi.

Nevěděla, co se změnilo, ale…

Kecy.

Posadila se trochu rovněji, protože 2.0 byla zpět.

Přesně víš, co se změnilo. A zrovna na tebe čeká se studenou činou.

Grace zavřela oči. Věděla, že 2.0 měla pravdu. Nemohla být s Gregem, ne kvůli Maureen.

Kvůli Jakeovi.

Jakeovi, který jí ukázal, jaké to je smát se a žít a jíst čokoládu v osm ráno, pokud měla chuť. Nebo si dát sklenku v jednu odpoledne, když chtěla.

Ukázal jí, že sex není jen pojď na to, pokud chceš rituál a že libačka v malém autě může být magická. Že víkendy musí být nudné a rutinní pouze pokud to dovolí.

Jake byl…

Vším.

A také vypadne, jakmile budeš hotová s tím článkem, provokovala 2.0. Je teď naprosto perfektní, ale co se stane za pár měsíců, až budeš úplně sama a znovu začneš psát horoskopy?

Grace málem protočila oči v sloup. Skvělé – 2.0 začala mít bipolární chorobu. Nebyla přeci před pár vteřinami na Jakeově straně?

Ale měla pravdu.

Jake nebyl investicí na dlouhou dobu. Jake byl jako čokoláda. Zatraceně chutný, ale stejně jako dobroty bylo potřeba si ho ukousnout jen sem a tam.

Grace nemohla žít jen z čokolády.

Potřebovala…

Pohlédla na Grega. Greg byl jako mrkve. Ničí oblíbené jídlo, ale ani hrozná volba, na které by člověk měl přežít do konce života.

Veškeré myšlenky na čokoládu a zeleninu zmizely, když si Grace uvědomila, že se Greg hýbal. „Gregu, co to děláš?“

Klečel na jednom koleni.

Pokusila se vyškubnout ruku. „Gregu, zvedni se, tohle je-“

Oh, Bože. Ta krabička. Ta perfektně modrá krabička.

Kolikrát o tomhle momentu snila? Snila o tom, že Greg bude vypadat přesně takhle?

Ale nemohla říct ano. Ne? Byl to bastard.

Všichni dělají chyby, zašeptala 1.0.

Navíc, nejspíš byla napůl zamilovaná do někoho jiného.

Ale on tě nemiluje, řekla 2.0 drsně.

Grace tohle nechtěla. Nebo ano?

„Grace,“ řekl Greg tiše, otevřel krabičku a odhalil krásně vyřezaný diamant. „Vezmi si mě.“

Grace se chtělo zvracet, zatímco čekala, až na ni 1.0 a 2.0 začnou vrhat rady. Ale slyšela pouze ticho.

Bylo to největší rozhodnutí jejího života.

A byla na to sama.