JON - 2. kapitola

Překlad: Kerris

Pro většinu New Yorkerů byla šance dostat se na venkov jako závan čerstvého vzduchu. Šance dostat se pryč z toho rychlého tempa a šílené energie města.

Pro Sama Copmtona to znamenalo zatuchlý cigaretový kouř, krekry a neustálý pocit viny.

Raději by byl kdekoliv jinde. K čertu, zavést Riley a její kamarádky na zatracený výprodej bylo lepší než tohle, i když musel přežít velmi vášnivou debatu o tom, jestli je lepší holení či depilace.

Nicméně výhled na zadní sedadlo za to stál. Riley na sobě měla takové fialové šaty, které se jí neustále vyhrnovaly po stehnech…

Přestaň. Včera měla rande. S chlapem, co se jí líbil.

A kterého by Sam velmi rád praštil, ale tak to jednoduše bylo s jeho pocity vůči mužům, se kterými Riley randila. Za ty roky se s tím naučil žít.

Jeho matka vyfoukla kouř, čímž přitáhla Samovu pozornost znovu na rodinné problémy.

Jednou za pár měsíců se tady vždy stavil, a v závislosti na náladě jeho matky – a stupni střízlivosti – se vždy cítila příliš šťastně, nebo naopak moc mizerně.

Matka jakoby vždy chtěla opak toho, co Sam udělal.

„Holt to můžeš dát na poličku tamhle,“ zavrčela Helena Comptonová. „Netuším, proč si ji přinesl. Víš, že piju jen gin a pivo.“

Sam sevřel láhev whiskey, kterou opatrně vezl celou cestu až z Brooklynu, pevněji. Jeho whiskey, z jeho první sádky, z lihovaru, který postavil z ničeho.

Jasně, nebyla to jeho první lahev. Takovou poctu by na ni nevyplácal. Ale nějak ho napadlo, že možná pod vší tou hořkostí, by mohla chtít kousek z toho, do čeho Sam vkládal celé své srdce – a finance – poslední dva roky. Takže jí přinesl jednu ze speciálních prvních lahví, i s etiketou, kterou sám navrhl a ráno ji opatrně nalepil.

Neměl se s tím obtěžovat. To, že své matce nabídl alespoň kousek sama sebe, byla vždy chyba.

„Vím, že máš ráda gin, mami,“ řekl napjatě, když položil lahev na ošuntělou poličku, která jí i jejímu příteli sloužila jako domácí bar. „Ale Carl má rád whiskey, tak mě napadlo-“

„Carl má rád Johny Walkera, ne předražené, organické sračky.“

„Není organická,“ zavrčel. „A není předražená, vzhledem k tomu, že jsem ji přinesl jako dárek.“

Vlastně žádná z jeho whiskey nebyla předražená. Neměla vůbec žádnou cenu. Ale rozhodně se nechystal říct své matce, že jeho lihovar ROON nic nevydělával. Zatím.

To, že si vybral své penzijní spoření, aby založil lihovar, způsobilo jeho finančnímu poradci málem infarkt, ale zatím to každé ráno stalo za to. Zvlášť když vstal a uvědomil si, že si nemusí obléct ten příšerný oblek a jít skákat, jak někdo v kanceláři pískal.

Ale jeho úspory budou stačit jen do určité doby.

Bylo na čase s tím něco udělat, nebo se vrátit do práce. Brzy.

S tím se vypořádá později.

Sam se zhluboka nadechl, čehož hned litoval, když mu do nosu vletěl pach kouře. Mysleli byste si, že když to vdechujete celé dětství, budete imunní, ale pro něj to byla připomínka na všechen ten řev a zklamání.

„Kde je Carl?“ Zeptal se a opatrně si sedl na okraj staré kožené pohovky.

„Pracuje,“ odsekla jeho matka. „Někteří lidé musí, víš.“

Někteří však nezahrnovali ji. Sam si pamatoval, že jí domů chodily šeky z pracáku častěji, než dostávala výplaty. Nebo alimenty od jednoho z jejích – pokud se dopočítáte – šesti ex manželů. Carl měl alespoň dost rozumu na to, aby si ji nevzal, ale Helena tak zoufale toužila po tom dostat se z jejich sesypajícího se domu v Brooklynu, že skočila po šanci přestěhovat se na venkov. I když na prstě neměla snubní prsten.

A pro Sama to tak také bylo lepší. Větší vzdálenost mezi ním a matkou byla vždy dobrá.

„A kde teď Carl pracuje, pořád v té restauraci u cesty?“

„Není to restaurace, Same, je to obyčejný bar. Mizerný bar, kde zastavíš při cestě. Nenávidí to, ale nemá ten luxus skončit a následovat nějaké prochcané sny.“

Prochcané sny? To byla novinka.

Vždy nacházela nějaké nové slova, která nebyla zrovna vhodná, ale spojoval je stejný sentiment: jen budižkničemu by ukončil nadějnou kariéru investičního poradce, aby si založil lihovar v Brooklynu.

A nejvtipnější bylo, že nesnášela i to, když byl investičním poradcem. Jednou udělal tu chybu, že si nechal oblek, když se před čtyřmi lety stavoval na její narozeniny. Obvinila ho z toho, že je obyčejný pozér.

Ať se Sam snažil sebevíc, prostě nechtěla, aby byl šťastný.

Ale to měla smůlu, protože k tomu za poslední roky měl nejblíže.

Alespoň v profesionálním životě. V osobním…

„Ozvala se ti teď někdy Hannah?“ Zeptala se. Zvedla se ze svého polohovacího křesla a našla na poličce poloprázdnou lahev Beefeatera. V padesáti jí to stále slušelo. Nedokázal to pochopit. Jasně, kolem úst měla vrásky z toho, jak se moc mračila a kouřila, ale jinak na ženu, která svůj život zahodila pro lenost, alkohol a mizerné chlapy, vypadala stále neuvěřitelně. Jo, neměla značkové oblečení a oblékala se příliš mladě na svůj věk, ale vlasy měla stále husté a blonďaté, oči velké a modré, a povedlo se jí nepřibrat.

Sledoval ji a nijak nekomentoval to, že schválně strčila do jeho whisky, když se natahovala pro svůj gin. A rozhodně se neobtěžoval zmiňovat, že jsou teprve dvě odpoledne. Bylo by to zbytečné.

Sam si zatlačil prsty do očí a jako vždy zapřemýšlel nad tím, proč se sem vůbec obtěžoval chodit. „Ne, má bývalá manželka se mi neozvala, mami. Neslyšel jsem od ní od chvíle, kdy jsme podepsali rozvodové papíry a před šesti lety se v dobrém rozešli.“

Ale díky, že si mi to připomněla.

Ačkoliv to od něj nebylo fér. To, že slyšel její jméno, ho nijak nerozhodilo. Nejhorší na tom bylo nejen to, že si Sam nemohl vzpomenout, proč se rozvedli, ale ani to, proč se vůbec vzali. Nebyl si ani jistý, že na důvodu záleželo. S Hannah pro sebe nebyli vhodní od prvního okamžiku, a na konci to oba zjistili.

Helena si odfrkla. „Nemůžeš ji vinit z toho, že tě opustila. Pokud si byl z poloviny tak lhostejný manžel jako syn-“

Sam se rozvalil na gauči. „Jen do toho, mami. Jen mi to všeeeechno pověz. Poslouchám.“

Vztekle otevřela lahev. Neozvalo se žádné zasyčení natlakovaného vzduchu a rozhodně si nedošla pro led, než obsah vylila do sklenky. „Říkám jen, že by bylo fajn tě jednou za čas vidět.“

„Protože si tak šťastná, když jsem tu.“

Vrátila se do křesla a prohlížela si ho. Nebylo to poprvé, kdy přemítal nad tím, proč svého jediného syna tak nesnáší. Rád si namlouval, že to byla zášť za to, že ji jeho otec zbouchnul a zmizel. To, že zůstala sama s dítětem, které nechtěla, mohlo z ženy udělat zahořklou osobu. Helena Comptonová rozhodně nebyla milá.

Ale vinit muže, kterého nikdy nepotkal, mu nepřišlo vhodné, a poté, co celé dětství strávil tím, že sledoval, jak jeho matka viní všechny okolo z jejích problémů, se Sam naučil přijímat zodpovědnost za své činy.

Což znamenalo, že na sebe vztahoval i nenávist jeho matky.

Ale v dnech jako byl dnešní, mu to bylo tak nějak jedno.

„Takže, vídáš se s někým jiným?“ Zeptala se po pár minutách ticha.

Sam se s povzdechem napřímil a natáhl se, aby si mohl pohrávat s ovládáním na konferenčním stolku. Tlachání. To zvládne. „Vídal. S Angelou. Nevyšlo to.“

„Jak to?“

Protože to jedna černovlasá, modrooká kráska sabotovala tím, že mi dala do přihrádky v autě letáčky o bradavicích na přirození, které Angela našla, když chtěla kapesník.

„Prostě to nevyšlo,“ odsekl.

„Proč?“

Vážně? Ta žena za sebou měla šest mizerných manželství a nechápala, že někdy – vlastně většinou – vztahy jednoduše nefungovaly.

Namířila na něj cigaretou. „Vsadím se, že to té Angele došlo.“

Nemluv o Riley. Nemluv o Riley.

„Co?“ Zeptal se napjatě.

„Že tě zajímá ta děvka, McKenna.“

Sam ztuhnul, i když na to byl připraven. Jeho matka znala jeho jediné slabé místo a nikdy si nenechala ujít rýpanec. Sevřel prsty kolem ovladače na televizi, se kterým si hrál. „Neopovažuj se. Neopovažuj.“

Jeho matka popotáhla a lokla si svého drinku. „Riley bývala milá holka, ale píše pěkný odpad, Same. Nikdo nemůže mít takové sexuální zkušenosti, aniž by častokrát roztáhla.“

Sam viděl rudě. „Mohla by být pornografickou hvězdou, a přesto bych ti nedovolil o ní takhle mluvit.“

Helena se zlomyslně pousmála. „Jak jsem řekla. Nedokážeš ji nechat být.“

Sam se postavil a během vteřiny byl na druhém konci místnosti a oblékal si svou bundu. „A já ti už milionkrát řekl, že se s tebou o Riley nebudu bavit.“

„Jasně, jasně, vždy zapomenu na to, že Comptoni nejsou dostatečně dobří na to, aby zmínili její jméno.“

Sam se zastavil jen na okamžik. „Víš, mami, myslím, že pro jednou se na něčem shodneme.“

Při cestě ven za sebou zabouchnul dveře.