JON - 1. kapitola

Překlad: Kerris

V životě každé svobodné ženy přijde čas, kdy chlap, který jí kdysi připadal jako eh, nic extra dostane povýšení a stane se z něj někdo, kdo stačí.

Pro Riley McKennu tato chvíle nastala v dvaceti osmi v okázalé nové francouzské restauraci ve východní části města. Měla podivná modrá světla, nafrnělou obsluhu a přílohu velikosti žvýkačky. Vážně, žvýkačky.

Což poměrně přesně shrnovalo Rileyino randění. Chlapi ji přestali brát do obyčejných míst jako McSorley nebo k Patsy, kde měli velké porce, asi tak ve chvíli, kdy začala psát pro Stiletto a vyměnila své mikiny s kapucí za šaty a boty s vyšší podrážkou.

Ale nyní nebyl čas na to, aby vzpomínala na Riley z Brooklynu a velká jídla, která si kdysi objednávala. Byla už Riley z Manhattanu. A ta z Manhattanu randila s chlapy, jako byl… jak že se jmenoval?

Steven. Jasně. Steven Moore. Aby byla férová, Steven Moore byl skutečně, opravdu… průměrný.

Byl vysoký. Vysoký, to bylo dobré. Vlastně, Steven byl možná až moc vysoký, pokud by dívka byla vybíravá. Ale Riley se o to nemusela starat teď, když vstoupila do programu, kterým se snažila napravit vlastní chování – aneb přestaň-být-tak-odsuzující. Vymyslela si ho sama.

A právě díky tomu už Riley nebyla kritická a mohla přehlédnout to, že měl velmi špatný sestřih pro tvar jeho obličeje. I fakt, že barva jeho vlasů byla nudná, mdlá hnědá.

Ale Stevenovy oči byly fajn. Pěkně tvarované. Jasně, mrkal příliš dlouho, ale to Riley nevadilo. Ne. Nová Riley, ta pohodářka, tohle brala s nadhledem.

Škoda že kolem nebyl nikdo, kdo by si mohl udělat poznámky o tom sebe-zlepšení a dát vědět její matce. Erin McKenna by byla nadšená z toho, že její lekce o tom, jak si v randění nemůže tak vybírat, začaly fungovat.

Ne, že by na tom byla Riley až tak špatně. Ani trošičku.

Ve skutečnosti, pokud jste četli sociální sítě v New Yorku, což Riley dělala (téměř pobožně), mohli byste nabít dojmu, že Riley McKenna byla nejžádanější ženou města.

Není těžké k takovému závěru dojít, když se vaše fotka objeví v novinách s nadpisem ,nejžhavější expertka na sex v našem regionu‘

Byla přitažlivá? Ano.

Alespoň to si ráda namlouvala, když se obula do svých sandálů na vysokém podpatku od Alexandra McQueena a natáhla si tak obtažené džíny, že byste potřebovali máslo, abyste je z ní stáhli.

Pokud šlo o tu část expertky na sex…

Na tom pracovala.

Steven ukončil svůj nudný příběh, ať už šlo o cokoliv, a odskočil si. Měla problém předstírat zájem.

Riley diskrétně vytáhla telefon z kabelky. Vážně nebylo slušné na něm být v restauraci. Zvlášť na tak noblesním místě. Ale to měli za to, že jí naservírovali ubohý kus masa, který se odvažovali vydávat za kuřecí prso. Byla to spíš taková nugetka.

První zpráva byla od její matky: Jak to jde? Nezačni zas dělat tamto!

Riley se zamračila. Jaké tamto? Škrtněte to. Říkala své sestře, že naučit jejich matku posílat zprávy byl katastrofálně špatný nápad. Ale nakonec, Meg se takových zpráv nemusela bát, protože její starší sestra byla vdaná. Meg zjevně nedělala tamto.

Další zpráva byla od Julie Greenové, jedné z Rileyiných nejlepších kamarádek a spolupracovnic.

Jdu na pozdní večeři s Mitchellovými rodiči. Je ten můj saténový top příliš vyzývavý?

Mitchellovi rodiče byli z města snobů, z Connecticutu. Takže pravděpodobně jim vše přišlo příliš vyzývavé. Ale pro jistotu… Nevím, zeptej se Grace. Její druhé jméno je Dekórum.

Julie jí okamžitě odpověděla.

Graceino druhé jméno je Elizabeth. A je na víkend pryč s Jakem. Vzhledem k tomu, jak moc povídala o té vířivce pro dva, nechci ji rušit.

Jasně. Riley odsunula Gracein výlet z mysli, aby zapomněla na to, že obě dvě její nejlepší kamarádky jsou v jejich vztazích neuvěřitelně šťastné. Julie měla sexy chlapa z Wall Street a Grace Brohtonová si našla toho nejpřitažlivějšího žurnalistu ve městě.

Rychle Julii odepsala. Vezmi si to černé tílko. Tak tě jeho matka nebude moct obvinit z toho, že si Mitchella zlákala na svá prsa.

Julie: I když jsem to udělala.

Riley se usmála, a když se ujistila, že je Steven stále na záchodě – co tam sakra dělal? – podívala se na další a poslední zprávu.

Sam.

Sevřel se jí žaludek, z čehož vinila tu drobnou večeři. Protože po deseti platonických letech neexistoval důvod pro to, aby v břiše cítila motýly po obyčejné smsce od Sama Comptona. Alespoň ne dobrý důvod.

Sam: Vím, že si to byla ty.

Protočila oči v sloup. Typický Sam – vyhýbavý a mrzutý.

Riley: Whoa! Už se zase vrátila do módy rutina jeskynního muže? Protože to ženám nikdo neřekl!

Sam: Ty letáky v zásuvce auta. Vím, že si je tam dala. Pravděpodobně minulý víkend, když si mě přesvědčila, abych tě s holkami odvezl do krámu.

Přidušeně se zasmála. Oh, tyhle letáky. Málem na ten vtípek, který vymyslela na poslední chvíli, zapomněla.

Riley: Jsem expertka na sex. Je mou povinností šířit osvětu o bezpečném sexu.

Sam: Tohle nemělo co dělat s bezpečným sexem, ale vše s tím, aby ses ujistila, že nebudu mít ŽÁDNÝ sex.

Pravda, pravda. Ten muž ji znal velmi dobře.

Riley: No, zjevně si Angelica ty letáky nepřečetla. VELMI jasně říkají, že existuje hned několik možností léčby.

Sam: Její jméno je ANGELA a rozhodně tu nezůstala dost dlouho na to, aby si přečetla letáky. A JÁ NEMÁM BRADAVICE NA PŘIROZENÍ!

Zachechtala se. Riley si živě dokázala představit, jak vztekle ťuká na obrazovku, zatímco ji v duchu proklíná.

Fajn, tak možná to, že mu nacpala letáky o Vypořádávání se s bradavicemi na přirození, které sehnala v ordinaci na gyndě, do přihrádky v autě, bylo trošku dětinské. Ale znamenalo to, že byl dnes večer sám, místo toho, aby si užíval s Angelinou.

Nedokázala zadržet úsměv.

Musím jít, Sammy, napsala, když se Steven vrátil ke stolu. Jsem na rande.

Riley vrátila telefon zpátky do kabelky a usmála se na Stevena. Byla doslova nadšená.

„Vše v pořádku?“ Zeptal se zdvořile.

„Oh, jistě,“ řekla s mávnutím ruky. „Jen staří známí potřebovali poradit se vztahem.“

„No, mají štěstí, že mají za kamarádku expertku na vztahy.“

Riley se na něj usmála, zatímco cítila, jak jí kabelka jemně zavibrovala u lýtka. To bude zase Sam. Nekoukej na ten telefon. Nekoukej na ten telefon.

„Víš, Stevene, nevadilo by ti, kdybych si přečetla, co píše,“ řekla, a už se natahovala po telefonu. „On je tak-“

„On?“

Hups. Stevenův úsměv povadl. Sakra. Matně si vzpomínala, že o tom kdysi Grace psala článek. Nezmiňujte jiné muže, když jste na prvním rande.

„Je to nejlepší přítel mého bratra,“ vysvětlila spěšně. „Vyrostli jsme spolu. Jsme prakticky sourozenci.“

Nebyly to tak úplně lži. Sam byl vážně nejlepší kamarád jejího staršího bratra, Liama. A vyrostli spolu, pokud jste počítali pozdní pubertu. A pokud šlo o tu poznámku o sourozencích…

Pohlédla na zprávu. S kým jsi na rande?

Jsi. Sakra. Netušil snad, že pro žurnalistku není nic přitažlivějšího než dobrá gramatika?

Steven. Myslím, že tohohle si nechám, odepsala.

Čekala. A ještě chvilku, zatímco po Stevenovi, který nevypadal dvakrát nadšeně, hodila omluvný úsměv. No tak, Same. Začni žárlit. Jen maličko.

Konečně odepsal: Nemohu se dočkat, až ho poznám. Užij si to.

V tu chvíli Riley přišla o náladu. Tohle si dělala vždycky – držela se naděje, že se Samem skutečně překročí tu hranici mezi hádkami a flirtováním, zvědavostí a žárlivostí. Mezi přáteli a milenci.

Ale už to bylo deset let. Sam měl zatracenou dekádu, aby si ji nárokoval.

Ale neudělal to. A neudělá.

Už žádné další čekání, Riley.

Zhluboka se nadechla a vypnula telefon, než se na svého společníka mile usmála. Gratuluji k tvému povýšení, Stevene Moore. Právě se z tebe stal chlápek, co stačí.

Čekala na nadšení, které by jí vyslalo mráz po páteři.

Ale nic.

Ne, že by s tím počítala.

Naštěstí byla Stevenova osobnost přitažlivější než jeho vzhled. Lehce. Jasně, neměl Samův suchý humor, ani…

Přestaň. Sam Compton tě nechce.

Ta myšlenka bolela. Bolela již celé roky. Ale ten chlap se nikdy nepokusil o to, aby je posunul ze zóny „hašteřivých sourozenců“, ve které byli víc než dekádu. A zatímco si Riley myslela, že je ve spoustě věcí přímá, měla své hranice. Nehodlala po Samovi jen tak skočit.

Její pýcha měla hranice. Stejně jako její srdce.

Steven jí dolil skleničku poslední kapkou velmi dobrého Chablis, které objednal. Měla raději whisky, ale drahé víno také fungovalo.

„Takže, podělíš se semnou o crème brûlée?“ Zeptal se poté, co deset minut rozebíral dezerty.

Crème brûlée? Skvělé. Ale podělit se? To už tak skvělé není.

„Zní to skvěle,“ řekla a vrhnula po něm žhavým pohledem.

Steven vypadal na okamžik okouzlen jejím úsměvem a Riley musela potlačit povzdech. Ne proto, že by jeho zájem nebyl lichotivý. To byl.

Ale taky už to zažila mockrát.

Na kolika rande, která se tomuhle podobala, už byla? Rezervace v žádoucí restauraci, drobné porce, společný desert. Musel jich být aspoň tucet.

Ale nakonec, tady nešlo o ledajaké rande.

Bylo to páté rande se stejným mužem.

A každá žena věděla, co to znamená. Nebo alespoň každá žena, která se živila psaním o randění.

K čertu, Riley si nebyla jistá, zda to pravidlo někdy s jejími kamarádkami nevynalezly samy.

To byla jedna z nečekaných výhod – nebo hazardů, záleží, jak se na to díváte – když jste psali pro jeden z nejlepších ženských magazínů v zemi: mohli jste psát pravidla.

A jako hlavní žurnalistka v oblasti vztahů pro Stiletto Riley o pátém rande napsala spoustu článků.

Nebo přesněji… o tom, co se stalo po pátém rande.

Takže ano. Riley věděla, co dnešek znamenal, a podle toho, jak Steven sklouzával pohledem k jejímu výstřihu, věděl to i on.

Riley znovu čekala na tu vlnu nadšení v podbřišku.

A znovu, nic.

V duchu pokrčila rameny a znovu se napila vína. Stálo to za zkoušku. Noc byla mladá. Možná, že chlap, který stačí, si jen dával na čas, aby ji rozpálil.

Ačkoliv pokud to byl ten případ, měl vážně objednat dva dezerty, protože Riley nic nedokázalo rozpálit více než jídlo. Tohle snobské místo ani nenabízelo slušný košík s pečivem, jen rolky s divným kořením ve velikosti mandarinky.

Francouzská restaurace bez francouzské bagety byla grand faux pas.

Nebo to bylo faux pas grand?

To bylo jedno.

Julie před pár lety napsala článek o tom, že není vhodné se na prvních rande přecpávat. Něco o nadýmání, žravosti a dalších prehistorických kecech typu ženy-by-měly-být-dámou. Julie Greene byla trochu legenda, pokud šlo o randění.

Ale legenda nebo ne, Riley si byla celkem jistá, že to její nejlepší kamarádka v tomhle popletla. Na změně v typu jídla a návycích jen kvůli muži bylo něco příšerného. Jakémukoliv muži.

Možná proto je Julie zasnoubená a ty ne.

Riley musela bojovat s povzdechem, když se pustila do crème brûlée, které před ně položila servírka. Brala si malé kousky. Ne proto, že by chtěla vypadat okouzlivě, ale protože to byl tak zatraceně malý kousek, že chtěla, aby vydržel.

Naštěstí buď Steven nebyl moc na sladké, nebo mu došlo, že po něm toužila, protože po dvou soustech zdvořile odložil svou lžíci.

Hodný chlapec. Její naděje v něj o něco stoupnula. Sam by se rval s její lžící, aby získal vrchní polevu, o čemž všichni věděli, že je podstatou crème brûlée. Sam Compton rozhodně nebyl gentleman.

„Takže, Riley,“ řekl Steven a sledoval, jak vybrala poslední cukrové kousky z malé nádobky. „Musím říct, že jsem randil hodně, ale vážně jsem si ty poslední týdny s tebou užil víc, než cokoliv s jinou ženou za velmi dlouhou, dlouhou dobu.“

Jaké to kecy.

„Cítím se stejně,“ řekla místo toho. Grace jí před tímhle varovala. Něco, něco, něco, nekopni ho do koulí a buď milá.

Riley to znělo divně, ale Grace Brightonová byla odborník.

Pokud byla Julie randícím guru Stiletta, Grace byla Dalai Lamou vztahů. Měla v sobě určitou něžnost, která nezmizela ani po hrozném rozchodu s tím podvádějícím bastardem.

Ne, že by Grace dlouho zůstala sama. Vlastně s JAkem právě pravděpodobně prováděli nějaké nechutné aktivity jen pro dva a užívali si to.

Fuj.

Riley tohle nepotřebovala. Nechtěla. Jen se potřebovala přestat cítit jako…

Podvodník.

Steven dál mluvil. „Nejsem připraven na to, aby tohle rande skončilo. Co ty?“

Tady to bylo. Řekni mu, že taky nechceš, aby to skončilo. Zeptej se, zda se chce stavit u tebe na šálek čaje.

Zvedla koutky a přimhouřila oči způsobem, po kterém se muži obvykle začínali ošívat. „Chceš se stavit u mě?“

Riley rozhodně nehodlala použít slovo šálek čaje. Nebyl rok 1954.

„To bych rád, Riley. Moc.“

Fajn. I ona věděla, co ten hluboký hlas a žhavý pohled znamenají. Přejel jí očima přes tělo a jeho úsměv říkal, že se mu líbilo, co viděl.

Musela odolat touze se ušklíbnout. Neviděl ještě ani to nejlepší. Nebylo možné psát o sexu a nenaučit se jednu či dvě věci o sexy prádle.

Slova jako šálek už možná byla pasé, ale dle Riley byly podvazky stále v kurzu.

Jen si přála, aby ta velká chvíle nebyla tak… náhlá.

Málem navrhla, aby si objednali další dezert… nebo, k čertu, možná si dát znovu celý chod, aby neměla hlad. Ale jejich servírka už diskrétně pokládala účet na stůl.

K jejímu překvapení jí Steven dovolil zaplatit půlku. Minulé schůzky to navrhovala, ale vždy její kreditní kartu jemně odmávl s komentářem o tom, že by ho matka vyhodila na Vánoce, kdyby zjistila, že nechal ženu zaplatit.

Líbilo se jí, že v tomhle ustoupil. Riley měla ráda gentlemanská gesta na prvním či druhém rande, ale rozhodně existovala tlustá čára mezi dvorností a šovinismem.

Nicméně, zrovna se ho chystala povýšit z pozice stačí na je dobrý, když se začal chovat, no… ufňukaně.

„Oh, k čertu, ono prší,“ řekl Steven a předvedl malý taneček, kterým se snažil vyhnout louži před restaurací.

Riley pozvedla obočí, když z kabelky vytáhla deštník a sledovala, jak zbytečně otíral vodu z jeho bot.

„Jsou italské,“ zafňukal a nevšímal si jejího ne zrovna okouzleného výrazu.

Riley chápala to, že někdo lpí na italském zboží.

Ale pouze pokud se to týkalo jídla. Konkrétně těstovin.

Ale mužských bot? To zas ne. Obvykle se snažila vyhýbat dvojím standardům, ale měla mnohem méně tolerance pro obsesi botami u mužských společníků než u těch ženských.

Opatrně schovala svou nechuť a přistoupila k silnici, aby odchytila volný taxík. Šuškalo se, že v Manhattanu je nekonečně mnoho taxi, ale během deštivé noci v pátek to nemohlo být dál od pravdy. Rileyiny prsty byly bez citu a jako led po pěti minutách na chladném vzduchu.

Rychle se ohlédla a zjistila, že princ krasoň se schovával pod přístřeškem před restaurací a čekal tam s dalšími čtyřmi ženami.

Vážně?

Fajn, možná by nebylo špatné, kdyby se choval trochu jako chlap.

V duchu jako by slyšela Emmu Sinclairovou, jak si odkašlává. Nedělej to. Nezačínej hledat důvody, proč je špatný. Nikdo není dokonalý.

Riley si odfrkla.

Jako by Emma měla co mluvit. Emma byla stejně svobodná jako Riley.

Ale nezdálo se, že by Emmě její stav vadil. Emma Sinclairová, v celé své upravené jižní kráse, nebyla uprostřed vyprahnutí jako Riley.

A možná že nikdo nebyl dokonalý. Ale někdy si připadala, že existuje muž, který pro ni bude dokonalý. Jen to nebyl ten, který se momentálně schovával před deštěm. Nebyl to ten, se kterým randila.

Konečně před restaurací zastavilo taxi a vystoupila skupina dívek. Riley rychle vyrazila a omluvně se usmála na dva muže, kteří chtěli stejný taxík.

Pardon, hoši. Moje křehká květinka potřebuje dostat své italské boty z deště.

Steven rychle přeběhl chodník a zahnal ji do taxíku, než si také sedl a zavřel dveře.

„Západní čtvrtá, prosím,“ řekla Riley řidičovi. V těchto chvílích byla Riley ráda, že se jí podařilo sehnat apartmá zrovna v této lokalitě. Byl to byt, který jí přenechala Julie, když se přestěhovala k Mitchellovi. Riley se stále považovala za holku z Brooklynu, která se tam narodila a vyrostla, ale byly chvíle, kdy mít adresu v Manhattanu bylo k nezaplacení.

Deštivé noci, kdy chtěla s někým skočit do postele, se mezi ty chvíle rozhodně počítaly. Alespoň si tím byla poměrně jistá. Musela by takové chvíle ve skutečnosti zažívat, aby si byla jistá.

Ačkoliv s každou uběhnutou vteřinou Rileyino odhodlání ukázat Stevenovi Moorovi její partie pod pasem bledlo.

Zvlášť díky tomu, že stále otravoval s těmi botami.

„Jsou zničené,“ zamumlal.

Fajn. To by stačilo.

„Takže, na stupnici, kde by nejvyšší bod byla řekněme… smrtící nemoc, kam si myslíš, že spadá zničená italská kůže?“ zeptala se sladce.

Steven na ni překvapeně pohlédl, a poté, k její úlevě, se rozpačitě zasmál. „Chovám se jako dítě, co?“

Oh, ne. Mnohem hůř než jakékoliv dítě, které jsem kdy viděla.

„Trošku,“ souhlasila. „Ale chápu to. Také některé své boty zbožňuju.“

„Něco ti povím. Pokud budeš souhlasit s tím, že zapomeneš na mou ubrečenou chvilku, slibuji, že ti to později vynahradím?“

Uh-oh.

Steven Moore se snažil být okouzlující a moc mu to nešlo. Nenápadně se posunul blíž k ní a jednu ruku jí dal za krk, kde s ní pohyboval způsobem, který by mohl být svádivou masáží, kdyby jeho prsty nebyly jako led a příliš netlačil.

Riley nic nechtěla víc než navrhnout, že tenhle milý ale rozhodně ne-vhodný-pro-ni muž by možná raději strávil zbytek večera sepisováním eulogie jeho botám.

Sám.

Ale pak si vzpomněla na následky, které by tenhle návrh měl.

Riley by zůstala doma sama. Znovu.

„Víš, že tohle je fantazie každého muže?“ Řekl, než našel jazykem její ucho.

Zavřela oči a přinutila se neodtáhnout pryč. Měla by ses cítit dobře, Riley!

Srdce jí začínalo bušit. Ale ne z očekávání pár sexy chvilek.

Chytila ho za koleno a zmáčkla. Tvrdě. „Stevene, teď se budu chovat trochu dětinsky zase já. Nevadilo by ti nejdřív dojet ke mně, než, umhm… jen se necítím zrovna přitažlivě z toho deště, víš?“

Odtáhl se. „Vypadáš skvěle. Ale jistě, v pohodě. Vím, že je nálada důležitá.“ Steven na ni chápavě pohlédl a něžně jí dal vlasy za ucho.

Riley se na něj usmála – a poprvé za tu noc upřímně. Dívejte na to. Její matka i kamarádky měly pravdu. Možná, že chlapy příliš rychle odepisovala. Možná, že jen potřebovali trošku něžného popíchnutí správným směrem, aby to nebyli naprostí pitomci.

Zhluboka se nadechla a snažila se myslet na něco sexy. Napsala o tom před pár týdny článek: „Šestnáct sexy triků, aneb na co myslet, abyste probudily své libido.“

Jen kdyby si na ně teď dokázala vzpomenout.

Alespoň na jeden…

No tak, jakýkoliv z nich…

„Moji přátelé si na tohle vsázejí, víš.“

„Hmm?“ Zeptala se Riley, která se stále snažila probrat své libido.

„Nevěřili mi, když jsem jim řekl, že Riley McKenna souhlasila, že se mnou půjde na rande… a přitom jsme už na pátém.“

„Uh-huh.“ Upřímně, jak se měla dostat do nálady, když ten chlap neuměl zmlknout?

„Děláš nějaký výzkum pro tvůj nový článek? Pokud ano, chceš ode mě něco speciálního? Já vím, ty seš expert, ale nikdy jsem neměl žádné stížnosti…“

Přestaň. Mluvit. „Nikdy nemíchám práci a potěšení,“ řekla mu svou starou výmluvu a doplnila ji mrknutím.

„Jistě,“ řekl. „Ale nevadilo by mi, kdybys, však víš…“

„Ne, vlastně nevím,“ řekla, zatímco v duchu zamávala svému libidu. Ne, že by se ukázalo. Nikdy předtím se to nestalo.

„Četl jsem článek z minulého měsíce,“ zašeptal Steven a rychle se podíval na řidiče.

Prosím vás. Jako kdyby se řidič staral o to, že chlap mrknul do ženského časopisu.

„Minulý měsíc… ten o BDSM?“

Psala o tom tak jednou do roka, protože asi tak často se jí to hodilo jako téma pro „další nezbedná věc, kterou všichni kromě tebe zkouší.“

Nebyla pravda, že by nebyla zvědavá, jen když většinu svého času v práci zjišťujete, zda se říká páska přes oči či šátek přes oči, z celého toho konceptu zmizí nadšení.

„Nikdy jsem si nemyslel, že je to něco pro mě,“ pokračoval dál Steven, „ale jsem pro všechno. Zvlášť, pokud mě zasvětíš. Doslova.“

Skvělé.

Steven se nadzvedl a naklonil se k ní, aby mohl něco vytáhnout z kapsy kalhot.

Riley zděšeně zírala na lesknoucí se předmět v jeho ruce, než pohlédla do jeho tváře s výrazem ha-dobrý-co. „Pouta?“

„Přenosná.“

Existovala i jiná?

„Vím, že nejspíš máš svoje, ale-“

Riley zvedla prst, aby ho zastavila. „Co na tom, že nemíchám práci a potěšení, si nepochopil? To, že o něčem píšu v práci neznamená, že to chci dělat i ve svém osobním životě.“

Steven se odtáhl. „Je tohle součástí hry? Že se chováš, jako bys to nechtěla?“

„Ne!“

Zakřenil se. „Wow. Na okamžik jsem si myslel, že legendární Riley McKenna je tak trochu frigidní.“

Tak, a dost. Tohle stačilo.

Možná že nevěděla, jak všechno tohle fungovalo, ale věděla, že to nemá být takové. Proč to vždy končilo takhle? Jen jedinkrát chtěla, aby se k ní choval někdo jako k ženě a né nějaké novosti, kterou si zatáhne do postele.

Rileyna irská povaha se konečně ukázala.

„Vypadni.“

Steven se na ni zmateně zamračil. „Už jsme na místě?“

„Ne, jsme zaseknutí v koloně. Ale vypadni.“

„O čem to mluvíš?“

„To proto si mě pozval ven? Protože jsi chtěl zjistit, zda to bude jako v mých článcích?“

„Oh, no tak. Nešlo jen o to,“ řekl a zvedl ruku ve snaze ji uklidnit. Odstrčila ho. „Víš, že si sexy.“

„Ne, nevím. Nejsem žádná holka, co se chce nechat svázat,“ odsekla a snažila se ho vystrkat ke dveřím a ven z taxíku. „A rozhodně nejsem žádné tvé zlato.“

„Ježíši, co máš za problém?“

Ten chlap vypadal vážně zmateně, díky čemuž to bylo ještě horší. Vážně netušil, že pod sexuální expertkou byla i Riley McKenna, osoba. Nebo to možná věděl a bylo mu to fuk.

Ani na něj nemohla být naštvaná. Nakonec, ani ona neumírala touhou poznat tu osobu pod nudnými hnědými vlasy a ošklivými italskými botami.

„Bože, pokud se takhle chováš ke všem chlapům, netuším, kde bereš materiál pro ty tvé děvkařské články.“

Možná, že se na něj dokáže trošku naštvat. Přesto, odmítala změnit svůj výraz. Rozhodně mu nehodlala dát najevo, že se trefil do slabého místa. Nikomu to ještě neodhalila a rozhodně nezačne s příliš vysokým kreténem.

Řidičovi došlo, že vzadu nedochází k žádné velké romanci a zastavil u chodníku, nehledě na to, že se provoz znovu pohnul.

„Ven,“ zopakovala.

„Tohle je šílené,“ zamumlal. „Tohle měl být snadný sex a místo toho mě vyhazuješ uprostřed deště.“

Snadný sex, to tak.

„Dávej si pozor na botičky!“ Vykřikla, když vystoupil do mokré noci.

Viděla, jak jí ukázal prostředníček, než se dveře zavřely.

Riley se nadechla. Chlap, kterého označila jako stačí, se právě stal chlapem k ničemu.

Taxík se vrátil k pomalému tempu směrem domů a Riley nevědomě zírala skrz zamlžené okno. Necítila nic a vše zároveň.

Vztek. Lítost. Zmatení.

Udělala to zas. Totálně podělala šanci skutečně zkusit to, o čem psala.

Ale nebyl ten pravý.

Protože s tím pravým by se nebála. S tím pravým by nemusela skrývat pravdu.

A pravda byla hrozná.

V kanceláři Stiletto se šířil drb, že Rileyini sexuální partneři by na počet přemohli populaci holubů v New Yorku.

Ale pravda byla mnohem horší.

Pravdou bylo, že by své sexuální zkušenosti dokázala spočítat na prstech jedné ruky.

Vlastně jen na palci.

Protože Riley McKenna, sexuální expertka, nebyla panna jen díky jednomu rychlému, opilému styku na vysoké škole.

Ale to ani nebyl ten skutečný problém, napadlo ji, když vytáhla telefon a znovu ho zapnula. Problémem bylo, že její téměř pannenský status měl co dělat s jedním velmi sexy, velmi zakázaným Samem Coptonem.

Jediným mužem, kterého kdy chtěla. A jediným mužem v New Yorku, který se jí nechtěl dostat pod kalhotky.

Pohlédla na telefon. Sam nic nenapsal, ale měla jednu zprávu od své matky: Už si zase udělala TAMTO, že jo?

Riley se opřela hlavou o opěradlo. Víš co, Mami? Myslím, že jo.