CL - 14. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Když se Mia následující ráno probudila, cítila se kupodivu báječně. Sucho v ústech, pulzující bolest hlavy a obvyklý pocit na zvracení po pořádné párty – nic z toho se nedostavilo, zřejmě díky Korumovu zázračnému nápoji.

Jako vždy se probudila v ložnici sama. Dozvěděla se, že Krinar potřebují mnohem méně spánku než lidé – jen pár hodin –, a proto Korum vždycky vstával velmi brzy. To bylo také dobře. Nebyla si totiž jistá, jestli stojí o to stanout mu dnes ráno tváří v tvář.

Nějak by si nikdy nepomyslela, že by mohl být žárlivý. Při jeho vzhledu a kvalit coby milence si nedokázala představit, že by existovala třeba jen jedna žena, která by mu nedala přednost před každým jiným mužem. Její malý flirt s Peterem byl přesně to – neškodná zábava, která by nikdy nikam nevedla.

Většinu času Mia nedokázala Korumovy emoce odhadnout. Normálně působil tak klidně a ovládal se, s tím lehce posměšným výrazem ve své překrásné tváři. Věděla, že se často baví jejím chováním a záměrně ji popichuje, jen aby mohl pozorovat, jak vybuchne. Měla pocit, jakoby byla pro něj něco jako koťátko, malá bytost, kterou občas pohladil a se kterou si i hrál. Ale jeho reakce včerejší noc k této uvolněné póze nepasovala. Zcela určitě s ní měl rád sex, ale nedokázala si představit, že by pro něj znamenala víc.

Na druhou stranu – pokud výraz jeho tváře ze včerejší noci špatně neinterpretovala – pak vypadal opravdu jako zraněný, že si myslela, že by byl schopný ji zabít. Bylo to možné? Cítil k ní něco jako k osobě – byla pro něj víc než jen jeho lidská hračka? Při této myšlence ji zabolelo u srdce. To samozřejmě nemohla být pravda, ale pokud k ní opravdu něco cítil…

A pak si vzpomněla na jednu věc, kterou jí o životě na Krině vyprávěl. Byli velmi teritoriální, říkal, a neměli rádi žít moc blízko u sebe.

A ona chtěla brečet.

Teď bylo všechno jasné. Samozřejmě, že byl na Petera minulou noc rozzuřený; ten chudák vstoupil nechtěně na Korumovo výsostné území. Podle Koruma mu teď patřila tak dlouho, dokud si ji bude chtít ponechat. Byla další část jeho majetku. A on se nechtěl dělit.

I kdyby se nejraději celý den válela v posteli, některé věci se samy nevyřídí. Její závěrečná zkouška byla už zítra ráno a ještě stále se necítila připravená na sto procent. To poslední, co by teď potřebovala, bylo, aby ji rozptyloval její podělaný milostný život.

Mia vstala, vyčistila si zuby a posnídala. Korum tu nebyl a Miu by zajímalo, kam asi tak šel.

Než se posadila k učení, rozhodla se, že si zkontroluje telefon, aby se ujistila, že se Jessie dostala bezpečně domů. Samozřejmě, že tam měla tucet zmeškaných hovorů od své spolubydlící a stejný počet textových zpráv a mailů – všechny zněly naléhavěji a naléhavěji. Mia zasténala. Měla Jessie včera v noci, ještě než usnula, napsat zprávu, ale vůbec ji to nenapadlo.

To se nedalo nic dělat. Učení bude muset ještě chvíli počkat. Místo toho zavolala Jessie.

Její spolubydlící to vzala hned po prvním zazvonění. „Proboha, Mio, jsi v pořádku? Co se to, k čertu, minulou noc stalo? Jestli ti ten mimozemský bastard něco udělal…“

„Ne, Jessie, neudělal! Jsem v pořádku…“

„V pořádku? To bylo předmětem rozhovoru minulou noc – jak tě vyvlekl z klubu poté, co málem zabil Petera. Vrátím se z toalety a ty jsi pryč, zatímco ten chudák Peter leží na zemi a lapá po dechu…“

„Je v pořádku?“, přerušila ji Mia, protože ji najednou dostihlo špatné svědomí.

„Odvezli ho do nemocnice, ale všechno bylo jen nateklé a měl podlitiny. Pravděpodobně bude mít několik dní potíže s mluvením, a jsem si jistá, že se vyděsil k smrti…“

„Proboha, to je mi líto,“ zasténala Mia. „Nikdy jsem ho neměla takhle ohrozit…“

„Jeho? A co ty? Mio, ten tvůj Krinar je šílenec! Málem zabil člověka jen proto, že s tebou tančil…“

„No, vlastně mě políbil…“

„No to je jedno. Není to tak, jako bys s tím klukem spala, a i tak… to je opravdu šílené!“

Mia si povzdechla. „Já vím. Až pozdě jsem pochopila, že jsou očividně velmi teritoriální a majetničtí. Kdybych to věděla předtím, tak bych do toho klubu vůbec nešla…“

„Teritoriální a majetničtí? Spíš vražední! Mio… opravdu ho musíš opustit. Mám o tebe strach…“

„Jessie,“ pronesla Mia jemně a ptala se sama sebe, jak by to měla nejlíp formulovat, „nejsem si jistá, jestli ho mohu opustit.“

„Co tím myslíš? Že by tě nějak přinutil, abys u něj zůstala?“

„Ve skutečnosti to nevím, ale nemyslím si, že by to byl zrovna nejlepší nápad, rozejít se s ním zrovna teď…“

„Proboha, já to věděla! Ty máš z něho strach! Vyhrožoval ti nějak?“

„Ne, Jessie, tak to není… Řekl, že by mi nikdy neublížil. Prostě si jen myslím, že by bylo nejlepší, pokud bychom nechali našemu vztahu přirozený průběh. Jsem si jistá, že se brzy bude nudit a půjde dál…“

„A je to pro tebe oukej? Prostě jen čekat, až se tě nabaží? Počkej, a co bude v létě, až půjdeš na Floridu?“

„Ehm, nejsem si jistá, jak to bude… Ještě jsem s ním o tom pořádně nemluvila…“

„To bys ale měla, léto se blíží! Závěrečné zkoušky jsou příští týden, a pak jsi pryč. Co si myslíš, že pak udělá? Nepustí tě domů?“

To byla dobrá otázka. Mia neměla tušení, co se stane na konci příštího týdne. Nějak počítala s tím, že se jí Korum nabaží dřív, než o Floridě vůbec začne mluvit. Ale jeho chování minulou noc nebylo zrovna typické pro někoho, koho už jeho nová hračka přestala bavit; spíš byl rozhodnutý si výše jmenovanou hračku ponechat. Mia si začínala dělat starosti, ale to Jessie nepotřebovala vědět.

„Jsem si jistá, že najdeme řešení. Podívej, Jessie, vím, že to pro tebe zní hrozně, ale opravdu mi neubližuje. Pokud si budu dávat větší pozor, tak bude všechno v pořádku. Brzy se vrátí do svého Krinarského sídliště a já budu mít za sebou plno zajímavých zážitků, které bude jednoho dne vyprávět svým vnoučatům…“

„Já nevím, Mio. To zní skoro, jako bys byla jeho vězeň…“

„Nebuď pošetilá! Samozřejmě, že nejsem!“

„Jo, jo,“ prohlásila Jessie skepticky, „samozřejmě, že ne. Jednoduše můžeš jít, kam chceš, a dělat všechno, na co máš chuť…“

„No jo,“ přiznala Mia, „ne tak úplně…“

„Vůbec ne! Drží tě uvězněnou…“

„Ne, to nedělá,“ nesouhlasila Mia. Zhluboka se nadechla a dodala: „Ale i kdyby to dělal, nebylo by nic, co bys proti tomu mohla udělat. Vidělas to minulou noc – mohou klidně někoho zabít na veřejnosti a nikdo se proti nim nepostaví. Ať se nám to líbí nebo ne, nepodléhají naším zákonům. Jessie – nech to prosím tě být… Já vím, jak s naším vztahem zacházet. Očividně to není stejné, jako kdybych se stýkala s nějakým studentem univerzity, ale všechno není špatné…“

„Všechno není špatné? Chceš tím říct, že sex je dobrý?“

Mia zrudla a byla ráda, že ji Jessie nemůže vidět. „Definitivně – je dokonce fantastický, ale také jen tak s ním trávit čas. Dokáže být velmi vtipný… a romantický, a je skvělý kuchař…“

„Ne! Neříkej mi… že jsi na nejlepší cestě se do něj zamilovat?“

„Ne! Samozřejmě, že ne!“ Mia vážně doufala, že právě nelhala.

„Dokonce není ani člověk…“

„Správně! Není člověk! Mio, je nebezpečný. Buď, prosím tě, opatrná, oukej? Jestli si myslíš, že ho teď nedokážeš opustit, tak tedy ne… ale nezamiluj se do něho, slibuješ? Nechci se dívat na to, jak jsi zraněná…“

„Samozřejmě, Jessie. A prosím tě, nedělej si tolik starostí – daří se mi skvěle. Ale dost o mě,“ řekla Mia s falešnou veselostí. „Jak to vypadá s tím žhavým sexy hercem, se kterým jsi minulou noc flirtovala?“

„Ach, ten byl naprosto sladký. Dala jsem mu své číslo a on říkal, že dnes zavolá…“

Jessie jí o tom svém novém objevu povyprávěla všechno. Že bude ve městě pár měsíců, že oba rádi jedí čínské jídlo a poslouchají stejnou hudbu z devadesátých let… Všechno bylo tak nekomplikované a Mia své spolubydlící záviděla, že si dělá starosti o takové jednoduché věci, jako jestli Edgar dnes zavolá, jak slíbil.

Skončily rozhovor a Mia slíbila, že se s Jessie setká po zkoušce ze statistiky. Zbytek dne strávila učením.