BS - 32. kapitola

Překlad: Lenuszka

Nabídky

O tři měsíce později…

Jen

„Slečno Montgomeryová. Nečekali jsme Vás.“

Usměju se. „Prosím, říkejte mi Jen. A omlouvám se. Nemám schůzku. Je tu pan Barrett?“

„Má telefon, ale řeknu mu, že jste tady.“

„Nespěchám.“ Upravím si sukni a hodím si nohu přes nohu poté, co se posadím naproti stolu Trigovy asistentky. Pokud tu budu muset sedět celý den, udělám to. Nebral mi telefony a jeho asistentka se vytratila, aby se ujistila, že nebudu potřebovat právní zastoupení, což nepotřebuju.

I když vlastně trochu ano.

Uběhne patnáct minut. Pak dvacet.

Konečně se Trigovy dveře otevřou. Podívám se na hodiny na mobilu a nechal mě čekat dvacet tři minut. Stojí tady, vypadá všelijak, jen ne profesionálně – nemá kravatu, u krku má rozepnuté dva knoflíčky a rukávy má vyhrnuté k loktům.

Zvedne hlavu a jeho pronikavě modré oči se zúží. „Znovu tě zatkli?“

Vstanu a na tu otázku mu neodpovím, zato mu řeknu pravdu.

„Jsi blbec, že mi nebereš telefon.“

Založí si ruce na hrudi. „Můžeš to přidat na seznam. Slyšel jsem, že je dlouhý.“

Strčím si svou malou kabelku pod paži a vydám se do jeho kanceláře, přičemž se podívám na Trigovu asistentku. „Nepřepojujte mu hovory, prosím.“

Posune se, abych mohla projít a opraví mě, „Všechny hovory mi přepoj. Je mi jedno, jestli je to z čistírny nebo člověk, co mi venčí psa--“

„Ty nemáš psa, Trigu. Vzdej to.“

Zavře dveře a zamíří přímo k miniledničce. Vytáhne lahev vody, otevře ji a polovinu z toho vypije, aniž by mi něco nabídl. Podle částky, kterou mu platíme, by mi měl nabídnout, že mi zaběhne do Starbucks.

Pokrčí rameny. „Mohl bych mít psa.“

Posadím se do koženého křesla naproti jeho stolu a protočím oči. „Nemáš psa. Vždyť kruci nemáš ani dvorek. Jezdíš v mercedesu třídy G – což je mimochodem dobrá volba – ale nechal sis i svůj pickup z osmdesátých let. A ukončil jsi jediný smysluplný vztah, který jsi měl před… no,“ pohodím rukou, „ty víš, kdy, před víc než rokem. Jelikož jsi zpátky v Texasu, jen pracuješ a trávíš čas se svou matkou. Možná by sis měl pořídit psa.“

Posune se ke stolu a opře se ve svém koženém křesle. „Jako výkonná ředitelka nevyděláváš dost? Ještě jsi na částečný úvazek vrchní vyšetřovatelka?“

Zavrtím hlavou. „Taky jsem se podívala na tvou složku, zatímco jsi pracoval jako firemní právník a míru úspěšnosti při obhajobě hospodářské kriminality. Prakticky vím všechno. A taky spím s agentem FBI, vzpomínáš?“

„Jak bych mohl zapomenout?“ Položí si ruku za hlavu. „Tvoje tajná aférka se speciálním agentem mě přiměla cítit se jako bych zastupoval nějakou hvězdu z TV show, ne někoho, kdo obvykle zdobí stránky The Wall Street Journal.“

Ignoruju ho. „Mám nabídku.“

Pozvedne obočí. „Nabídku?“

Otevřu kabelku, vytáhnu tlustou nenadepsanou obálku a pošlu mu ji po stole. „Pro tebe.“

Zamračí se, ale narovná se a vytáhne desetistránkový dokument. Sleduju, jak se jeho zamračení prohloubí, jak listuje stránkami. Když se na mě znovu podívá svýma modrýma očima, jeho slova zní jako obvinění. „Tohle je nabídka práce.“

„Já vím. Sama jsem ji napsala.“

„Ani za nic nebudu pracovat pro Kippa Montgomeryho.“

Trochu pokrčím rameny. „To je dobře, protože budeš pracovat pro mě. Od minulého týdne můj otec oficiálně odešel do důchodu a já jsem generální ředitelkou.“

Opře se ve svém křesle. „To je novinka.“

„Ne, není. Ještě ne. Dáváme věci do pořádku a oficiální prohlášení vydáme příští týden. Když,“ odmlčím se, protože v Trigově přítomnost nezmíním Robertovo jméno, „jsou určití lidé ze hry, udělám lehčí reorganizaci, ani nemusím říkat, že jsme pořád nenahradili Patricka. Mám na svědomí to, že musím, ale myslím, že to budu mít už napořád.“

„Co přimělo Kippa odstoupit zrovna teď?“

„Moje matka,“ odpovím. „A já. Bylo načase. Pokud chtěl, abych to převzala, musel mě nechat. Ani za pět let nebudu víc připravená. On to ví – i když je pro něj těžké vzdát se kontroly – a ustoupil.“

Trig povzdechne. „Já práci mám.“

„Já ti nabízím lepší. Nezapomeň na bonusy, které jsem zavedla.“

„Taky mám konkurenční doložku.“

„Která se rovná nule a neplatí, co se týček Montgomery Industries. Včera jsem mluvila se Scottem Lehmanem. Očividně pro něj naše odměna znamená víc než ty. Scott mě ujistil, že pokud se budeš chtít vrátit do firemního práva, koupí dort, přihodí zmrzlinu a poblahopřejí ti.“

Trig si přejede rukou po tváři a zavrtí hlavou. „Co to děláš, Jen?“

Vstanu. „Potřebuju vedoucího právníka a chci tebe.“

Podívám se na něj a řeknu mu pravdu. Beru to vážně jako své boty od Manolo Blahnika, když řeknu, „Napravuju křivdy a zároveň je to obchod.“

„Z toho nebudou všichni nadšení.“

Oba víme, o kom mluví a je mi to jedno. „Přečti si tu nabídku. Zvaž ji.“ Zvednu jeho plastovou lahev vody. „MI právě koupilo firmu, která z recyklovaného plastu vyrábí pracovní desky a koberce. Od minulého týdne je MI zónou bez plastů. Koupím ti hrnek. Připiš to do smlouvy.“

„Jen,“ zavolá, ale už jsem na cestě ven. Když se zastavím a otočím, zvedne bradu. „Všiml jsem si prstenu. Gratuluju.“

Podívám se na svou levou ruku, kam ho Eli dal před dvěma dny. Diamant je malý a kroužek je tenký. Patřil jeho babičce a já bych jiný nechtěla. Navlékl mi ho na prst po tom, co se se mnou miloval a řekl mi, že jsem navždy jeho a prostě si na to musím zvyknout.

To nebude tak těžké.

Ještě nepřijal mou nabídku práce, aby převzal globálně ochranu mé společnosti, ale ani mě neodmítl. Pořád o tom přemýšlí.

Já jsem jeho a on je můj. To je vše, na čem záleží. Může si vzít času, kolik chce.

Ale na druhou stranu Trig nemůže. „Promysli to. Už před měsícem bylo pozdě. Máš na to víkend. Těším se, že si v pondělí popovídáme.“

On nic neříká.

„Četla jsem, že majitelé psů jsou menší blbci než ti, co čtyřnohého přítele nemají. Zvaž to. Hodila by se ti jakákoli pomoc.“

Zvedne koutek rtů. „Naser si.“

„Je hezké vidět, že pod tvou na míru ušitou košilí, jsi pořád ten starý dobrý Trig.“

Ušklíbne se. „A ty jsi pořád ta samá nesnesitelná Jen.“

„Pořád ti můžu nakopat zadek v závodech na koních.“ Otočím se k odchodu a zavolám přes rameno. „Těším se na tvůj pondělní telefonát.“

***

Eli

„Pettite.“

Hodím poslední krabici na korbu svého pickupu, buďme upřímní, moc toho stejně nemám. Výhodou toho, že nic nemáte, když najdete ženu, se kterou chcete strávit zbytek života, je, že zbytek života začíná dřív než později, protože toho ke stěhování moc nemáte.

Podívám se a zamžourám do slunce. To nemůže být pravda.

„Cain? Grady Cain?“

Je to jako by se vynořil odnikud.

Potkal jsem Gradyho ve Virginii. Jeho žena byla zapletená s MacLachlany a nakonec on sám pomáhal sejmout syna MacLachlanů, Westona.

Proklepl jsem si ho během vyšetřování, protože byl zapletený s Westonovou ex-snoubenkou. Byl to armádní důstojník, kterého před lety propustili a pak zmizel. Naprosto zmizel z radarů na několik let. Ani jsem na něj nemohl nic najít, a to se umím hrabat ve sračkách.

Vždyť jsem to sakra udělal pro Jen kvůli tomu jejímu právníkovi, což je proti pravidlům, protože Easton Barret není vyšetřován – ale to jsem já, kalím vody v té šedé zóně mezi pravým a magnetickým severem.

Můj případ byl odložen, i když jsem za něj dostal napomenutí, a já jsem se přistihl, jak je mi to ještě víc jedno než obvykle, a to už je co říct, když jsem jich ještě moc neměl. Tohle všechno mě přimělo přemýšlet o své profesní budoucnosti.

Grady projde mezi dvěma staršími auty a nabídne mi ruku. „Stěhuješ se?“

Potřeseme si, ale nerozvádím to. „Jo.“

„Usazuješ se v Texasu?“ zeptá se.

„Dá se to tak říct.“

„Nedávno jsem se na tebe ptal a byl jsi trochu v rozporu se zaměstnavatelem.“

Zvednu hlavu. „Ty ses na mě ptal?“

Pokrčí rameny a strčí si ruce do kapes. „Máš vteřinku? Dostal jsem nabídku, kterou bych chtěl vzít.“

Zaváhám jen na vteřinku, protože jsem zvědavý. „Pojď nahoru. Pořád se tam dá sedět, i když jsem tu nežil celé měsíce, takže ti nenabídnu nic k pití. To místo je skoro prázdné.“

Grady přikývne. „Stejně na to pití nejsem.“

Po tom, co se dostaneme do mého bytu, Grady mluví vkuse celou hodinu.

Já poslouchám.

A to, co mi říká, mi motá hlavu.

Kruci.

Povídejte mi o nabídce.

***

Jen

Eli projde dveřmi se dvěma krabicemi. „To je všechno.“

Měl tu být už před hodinou, ale napsal a řekl, že mu do toho něco přišlo. Zbytek svých věcí nastěhoval včera večer. Oficiálně je tu, ačkoli je tady každou noc od doby, co jsme se dali dohromady.

Ještě jsme nestanovili datum svatby. Moje matka se snaží dělat plány pro další svatební šílenost na ranči, která z té Camovy udělá oslavu u McDonalda. Eliho máma opakovaně volala kvůli datům, kdy je v Chicagu volný jejich kazatel. Každý den dostáváme aktualizovanou verzi a teď myslím, že znám rozvrh kazatele líp než svůj vlastní.

Z toho všeho je mi lehce nevolno a Eli protočí oči. Jestli jsou tu dva lidé, kteří si neužívají světla ramp, jsme to my dva, takže neděláme žádné plány. Jen víme, že jsme spolu a všichni ostatní můžou předstírat, že plánují naši svatbu. Uděláme, co chceme a kdy chceme.

A právě teď si užíváme, že jsme tu sami. Nevím, jak dlouho zůstaneme v tomhle bytě, ale prozatím je to naše svatyně. Kromě mých pracovních cest si buď objednáváme jídlo nebo děláme večeři společně. Posilujeme spolu – no, Eli se mnou posiluje, protože se prohlásil za mého výhradního osobního trenéra – pak se sprchujeme a odměňujeme se více uspokojujícími způsoby, než je bušení do pytle.

Jdu k místu, kde odložil své poslední krabice, a postavím se na špičky, abych mu dala pusu na rty. „Ahoj. Co tě zdrželo?“

Odsune si jídelní židli a posadí se, stáhne si mě na klín. Já se uvelebím a nejsem připravená na to, co mi řekne. „Dnes se objevil jeden duch z minulosti.“

Zvednu hlavu. „Co to znamená?“

„Chlápek, kterého jsem poznal na konci MacLachlanova případu. Nikdy jsem vlastně nevěděl, čím se živí. Ukázal se z ničeho nic u mého bytu a teď už vím, co dělá.“

Tentokrát se zamračím. „O čem to mluvíš?“

On zaváhá, ale v jeho tmavých očích se něco blýskne. „Udělal mi nabídku, Jen. Pracovní nabídku – zatraceně zajímavou.“

Z mnoha důvodů se mi nelíbí, jak to zní. Ani si je v hlavě neumím seřadit podle důležitosti, protože právě teď nenávidím všechny. „A co dělá?“

Zavrtí hlavou. „Nemůžu být podrobnější, ale už vím, proč ten chlap ví to, co ví, a bejby, je to zamotané. Ale zamotané způsobem, který je úžasný.“

Z ničeho nic mě přejde hlad. Je mi špatně. „Kde je ta práce?“

Stiskne mě. „Není ve státech.“

Teď už je mi špatně určitě. „Ach.“

„A nemůžu přestat myslet na tvou nabídku.“

Zvednu k němu oči, ale tentokrát nemám slov. Nevím, jestli mám mít naději nebo se bát, co řekne dál.

Zjemní hlas. „Bejby, i když mě zabíjí říct ti ne, nemůžu pracovat pro tvou společnost.“

Sklopím oči k prstům a uvědomím si, že mu muchlám tričko. Pustím ho a narovnám tu látku, když přikývnu. Předpokládám, že bych mohla žadonit a prosit, ale snažit se ho tlačit do něčeho, co nechce, to není můj styl.

To nejsme my.

Zavrtím hlavou a musím se snažit, ale udržím hlas. „To je v pořádku. Chápu.“

„Ani ti nemůžu říct o té druhé práci. Musel jsem podepsat dohodu o mlčenlivosti jen proto, abych si vyslechl tu nabídku.“ Přikývnu a skousnu si ret. On se mnou zatřese. „Hej. Nevezmu ani tu druhou práci.“

Tentokrát zním zoufale. Nebo možná pateticky. Opravdu, obojí, a je to na mě pateticky-zoufale nízké. „Zůstaneš u FBI?“

Zavrtí hlavou. „Skončil jsem. Po práci v utajení a prožití všeho, co bylo, potřebuju změnu. Přemýšlím o tom už dlouho. Začnu podnikat. Vyšetřování a ochrana. Potřebuju větší výzvu než jen práci pro jednu společnost. Pokud si chceš objednat mé služby, udělám ti nabídku.“

Všechno napětí odpluje a vezme s sebou i mé svaly. Ponořím se do jeho objetí a jeho paže se zpevní, podporují mě jako to dělaly vždycky. „Tak jsem se bála, že vezmeš práci, která by mi tě vzala.“

„Řekl jsem ti, že jsi moje. To znamená, že jsem tady a ty tu se mnou zůstaneš. Neopustím tě na celé měsíce, což bylo součástí dnešní nabídky. Taky nechci, aby mě FBI znovu přeložila. Jsem připravený najít naši jednoduchost, nic víc nekomplikovat.“

Padnu mu na hruď. „Vím, ale bála jsem se.“

„Myslíš, že bys mohla zvážit tu externí ochranku?“

Odstrčím se mu od hrudi, abych viděla, že se kření. Ví, že nemůže začít podnikání s větším klientem než Montgomery Industries. Usměju se a pokrčím rameny. „Nevím. Musím se podívat na návrh. Možná za tebe ztratím slovo.“

„Tvoje společnost nikdy nebude bezpečnější. Slibuju. Jestli po zbytek života neudělám nic jiného, zajistím, abys byla v bezpečí.“

Přikývnu a přitulím se k němu. S jednou rukou ve vlasech a druhou na mém zadku, kde to miluju, mě políbí.

Udělal by pro mě všechno – vím to.

Už pro mě zabíjel.

A vím jistě, že kdyby musel, udělal by to znovu.