BS - 25. kapitola

Překlad: Lenuszka

Intenzivní

Jen

„Pijeme před večeří?“

Ellie vklouzne do obýváku s Griffinem v náručí a já vykulím oči. Ona je samý úsměv a září. Právě teď naprostý opak mě, ale neviděla jsem u ní tenhle pohled už… no, hodně dlouho.

Jsem skoro v polovině lahve merlotu, zatímco se snažím si připomenout, že jsem drsňačka a nikdo mě nezraní, zvláště ne muži. A už vůbec ne jeden muž, který nosí odznak a umí mě nažhavit a roztoužit jen svou existencí v okruhu dvou mil. Jelikož je teď v Chicagu, jsem teď opakem žhavého a roztouženého – nechal mě tu chladnou a zvadlou. Právě teď se snažím najít svoje drsňácké já na dně téhle lahve vína.

Vzala jsem svou velmi těhotnou švagrovou a řekla matce, že potřebuje po dlouhém letu z Maui odpočívat. Paige se začala hádat, že spala v letadle a soukromý let byl naprosto pohodlný, ale ve chvíli, kdy jsem se na ni podívala, změnila názor.

Byla jsem hrdá na to, že vyhrožuju těhotné ženě jen svým nudným zamračeným pohledem? Ne. Ale věděla jsem, že jestli zůstaneme s mámou, abychom jí pomohli s večeří, do třetice začne o Elim – nebo spíš o jeho nepřítomnost a co je důležitější, o jejím důvodu.

Jelikož sama nemám odpovědi a nemám energii vybájit nějakou decentní lež, unikla jsem matce a vzala Paige s sebou.

„Jsi nechutně čilá,“ pokárám svou malou sestru. Měla bych být pro jednou ráda, že není smutná, naštvaná nebo znuděná životem. Postaví Griffina na podlahu a ten zamíří přímo ke střapcům koberce. Ellie vezme z konferenčního stolu mou lahev vína a mohutně si přihne. „Hej, to je moje. Běž si pro svou vlastní lahev.“

Zamračí se na mě, než se podívá na Paige a její výraz se vrátí zpátky k čilosti nejvyššího stupně. „Vypadáš tak dobře! Bavili jste se?“

Paige leží s nohama nahoře a hladí si svoje těhotenské bříško. Zvedne koutek rtů a hned vidíme ty soukromé myšlenky, které jí probíhají hlavou. „Bylo to dokonalé. Jen jsme leželi na slunci a--“

„Nanananalalalalalala.“ Ellie zvedne ruku a rychle potřese hlavou, zatímco mi pije další víno. Jestli na dně té lahve najde moje drsňácké já dřív, než já, svážu ji do kozelce. „Nemusíme vědět, co jsi dělala s naším bratrem. Vidíme, že od tebe nedokáže dát ruce pryč, taky máš jako důkaz to dítě na cestě. Ale jsem ráda, že jste se měli dobře. Jordy a Cara byli tenhle víkend s Griffinem tak úžasní. Budou z nich skvělí sourozenci.“

Paige se usměje a můžu říct, že už teď miluje naši neteř a synovce jako své vlastní. „I když jsme se bavili, chyběli nám. Jsou z dítěte nadšení, což je úleva.“

Ellie se usměje na Paige, než se vrátí ke mně s výrazem vládkyně světa a sebevědomí. Ona svou drsňáckou stránku najít nepotřebuje, takže se posadím a vezmu si svou lahev zpátky.

„Mám novinky,“ oznámí Ellie.

Nakrčím obočí a doplním si sklenici. „Dneska nemám na to, abych hádala, takže nás prosím nenapínej a poděl se.“

Ellie byla královnou hry na otázky a odpovědi, když jsme byly malé. Bylo to vyčerpávající.

„Zrovna jsem se vrátila od podpisu smlouvy.“ Široce se kření a vypadá podobně jako já, když si koupím nové boty. Vykulí oči a oznámí, „Koupila jsem budovu!“

Paige zvedne hlavu. „Budovu?“

„Ano,“ potvrdí Ellie a podívá se na mě. „Částečně jsem si vzala k srdci tvou radu – koupila jsem ji v Midtownu. Nechtěla jsem jezdit každý den do centra.“ Nakloní se ke mně a oči jí svítí nadšením a vášní – pohledem, který jsem u ní neviděla tak deset let. „Dostala jsem přístup ke svém svěřeneckému fondu a otevřu si studio. Myslela jsem, že půjdu do nájmu, ale kruci, ty ceny jsou směšně vysoké. Pokud to nebude fungovat, pronajmu to někomu jinému a budu odírat někoho jiného jako se oni snaží odřít mě.“ Pokrčí rameny. „Pak budu obchodovat s realitami, jejichž trh tak či tak posiluje. Ale, Jen. Udělala jsem to. Dělám něco pro sebe. Něco, co je jen moje. Robert to ještě neví.“

Položím svou sklenici a nakloním se, abych ji objala. „Jsem za tebe tak šťastná. Gratuluju! Nemůžu se dočkat, až to uvidím.“

Paige je hned za mnou a zvedne Griffina, než sní celý koberec. On píská a brouká si, buclatou tvářičku má celou oslintanou.

Ellie povzdechne. „Nemůžu tomu uvěřit. Nemám tušení, jak vést obchod a nemám zákazníky a celá ta věc se musí nejdřív vymyslet.“ Posadí se na konferenční stůl, zatímco já a Paige sedneme zpátky na naše místa na gauči. „Od doby, co jsi to zmínila, jsem nemyslela na nic jiného. Pak jsem si uvědomila, že jsem to vždycky měla někde v hlavě jako něco, v čem bych mohla být dobrá. Tak jsem zavolala realitního makléře a udělala jsem nabídku. Zaplatila jsem hotově – bylo to rychle hotové.“ Znovu se nadechne a její drsňácké já trošku poleví. „Co když to nedokážu?“

„Dokážeš,“ trvá Paige na svém a posadí se, sebere mi mou lahev a podá ji Ellie. „Zvládneš to, když na sebe budeš přísná. Bude to skvělé. Nemůžu se dočkat, až to uvidím hotové.“

Paige mluví jako by věděla, že je to pravda. Ona sama vlastní malou firmu, a z toho, co jsem slyšela, zatraceně dobrou. Vybudovala ji z ničeho. Jistě, posledních osm let jsem pomohla MI růst, ale měla jsem už na čem stavět.

Chytím Ellie za ruku a najednou se cítím líp, že se s ní dělím o víno. „Má pravdu. Co nevíš, na to přijdeš, a soustřeď se na to, co umíš – učení. Budeš zářit, jako to bylo vždycky.“

Ellie střelí očima ke mně a skousne si ret. Griff se natahuje k mámě a na její tváři se objeví znovu malý úsměv, když položí víno a vezme Griffina k sobě. „Zvládneme to. Že, miláčku?“

Griff ji zatahá za vlasy a snaží se jí sníst náušnici jako ukázku své podpory.

„Proč piješ už před máminou povolenou dobou a proč vypadáš, jako bys přišla o smlouvu století?“

Padnu zpátky na pohovku a seberu své víno. Eli jel jen do Chicaga. Není to tak, že by řekl, že se nevrátí, ale z nějakého důvodu se cítím poražená. Jako bych ztratila něco, co mi nikdy nebylo oficiálně přislíbeno.

„Její nový chlap měl dneska přijít, aby se se všemi seznámil. Ale neukázal se a v době, kdy napsal, už bylo pozdě tak o milion hodin. Pak jí oznámil, že je v Chicagu, kam musel náhle, ale neřekl Jen ani Ň o tom, proč.“

Podívám se na tu těhuli a tentokrát se zamračím. „Díky.“

Pokrčí rameny a znovu zvedne nohy. „Trvalo mi hodinu, než jsem to z tebe vypáčila. Hned ráno odjíždím. Musím moudře využít náš čas.“

Ellie se na mě podívá. „Vážně? Co v Chicagu?“

Dám si další lok vína. „Netuším. Chci říct, vím. Má tam rodinu. Vyrostl tam. Hrával tam basketbal.“

„To je všechno, co o něm víš?“ zeptá se Ellie.

„Tak to promiň. Taky jsme toho neměli málo. Pokud sis nevšimla, poslední dobou se stalo hodně hnusných věcí.“

„Takže jste ne…“ Ellie zvedne hlas o oktávu a vykulí oči. Podívám se na Paige a ona se trochu narovná a čeká na detaily.

Zavřu oči. „Ale jo. Vypadá to, že jsem měla nohy udržet déle u sebe, abych ho podusila v detailech o jeho životě, ale pokaždé, když se na mě podívá nebo se mě dotkne nebo mě svlékne, ztrácím rozum a všechno je mi jedno.“

„To je dobré.“ Paige se posadí a vypadá samolibě.

„Jo.“ Ellie věnuje Paige sarkastický varovný pohled, než protočí oči. „Bůh s tebou. Robert mi řekl, že zajíc je venku z pytle. Taky říkal něco o tom, že tvůj muž má problémy v práci, protože se paktuje se zloduchem.“

Kopnu ji svou leopardí botou na jehle. „Já nejsem zloduch, Ells.“

Zvedne si Griffina do náruče. „Víš, co tím myslím.“

„Jeď do Chicaga.“

Obě se podíváme na Paige.

„Nepojedu do Chicaga.“

„Proč ne?“ zeptá se Paige. „Chceš vědět, co se děje. Řekl, že to byl naléhavý případ, kdo ví? Možná by se mu tvoje pomoc hodila. Pokud nic, zní to jako by mohl tvou podporu využít, pokud je to mezi vámi dvěma tak intenzivní, jak říkáš.“

Zvednu hlavu. „Intenzivní?“

Paige polapí svou kořist a posune se, aby se posadila vedle Ellie, obě se na mě dívají jako by inscenovaly zásah do života nemohoucí a single třicetileté ředitelky.

„Intenzivní,“ potvrdí Paige. „Nejste spolu dlouho a situace, která ho k tobě přivedla, je pořádně na houby. Zaprvé, byli jste jeden druhému tajemstvím, teď lidé kolem vás zkoumají vaše rozhodnutí. On to má v práci nahnuté a Kipp s tebou sotva promluví. Pak taky to, co se stalo tvému právníkovi a tomu soukromému detektivovi… to bylo hrozné. Ani jste neměli čas na to, aby to bylo vážné, ale vaše problémy jsou opravdu intenzivní. Věř mi, Cam a já to víme – intenzita může dva lidi citelně sblížit. Způsoby, které zakoření a upevní tě víc, než sis myslela, že je vůbec možné.“

Odvrátím pohled a snažím se nepovolit stavidla slzám, protože má pravdu. Je to příliš intenzivní. Není divu, že odjel bez vysvětlení. Nevím, co přesně je s tou jeho akutní situací, ale jestli to poslední týdny cítí aspoň z části tak, jako já, bojuje o holé přežití, kofein a suchý šampon.

Dobře, možné ne ten suchý šampon, ale i tak.

„Můžeš opustit zemi?“ zeptá se Ellie.

Přikývnu. „Kvůli obchodu ano. Nepřišili mi nálepku „riziko útěku“.“

„Nevadí, pokud bys neměla,“ pokračuje Ellie. „Máš k dispozici soukromé letadlo a jsi to ty, která podepisuje šeky pilotům, takže jsem ti chtěla říct, abys do toho šla. Běž ho najít.“

Paige souhlasně přikývne. „Budeš tam, abys ho podpořila, nebo zjistíš, co se to kruci v tom Chicagu děje. Udělej to.“

Ellie znovu položí Griffina na zem a on znovu zamíří k ozdobným střapcům. Ona mu nevěnuje pozornost a nakloní se, aby mi vzala ruku. „Dnes jsem koupila budovu, sestřičko. Nasedni na to zatracené letadlo a jeď do Chicaga.“

Paige se usměje a v očích jí září naděje. „Udělej to.“

Vydechnu, vím, že hrozně chci jet. „Co to dělám?“

„Jedeš do větrného města a hodláš přijít na to, co se to kruci děje s tvým novým chlapem,“ potvrdí mi Ellie plán, který mi probíhá ve vínem-zamlžené mysli.

„Měla bys přestat nadávat, když tu máš syna. Máma dostane záchvat.“

„Nebyl by to první záchvat, který jsem způsobila a pravděpodobně ani poslední.“

V tom má pravdu.

„Dobře. Udělám to.“

Ellie zavýská. Paige řekne: „páni“. Vypiju zbytek vína a Griffin se pokadí. Doufám, že to není znamení toho, jak se věci vyvinou.

***

Myslím, že jsem našla svoje drsňácké já, takže jsem přestala pít po tom, co jsem dopila svou sklenici vína. Paige a Ellie začnou spřádat plány a plány se myslí to, že mi řeknou, co si mám sbalit, co říct, a jak ho mám překvapit. Ignoruju je obě a opilá píšu Callie, aby do úterý zrušila můj rozvrh.

Callie byla víc než v šoku a bombardovala mě milionem zpráv s otázkami, co se děje a proč budu nedostupná a mimo kancelář. Nikdy si neberu volno a pokud ano, jsem na telefonu nebo většinu času kontroluju svůj e-mail.

Nevysvětlila jsem jí, proč nebo kam jedu, nejspíš proto, že nedělám chyby. Vše dělám promyšleně a přiměřeně. Nedělám rozhodnutí, pokud je nemůžu podpořit čísly a daty, a pokud je nemám k dispozici, vždycky směřuju k tomu udělat správnou věc – i když z toho není zisk pro mě nebo pro firmu. Pokud mě tenhle výlet nakonec kousne do zadku, čím méně lidí o tom bude vědět, tím lépe.

Nevím, co v Chicagu najdu. Ale vím, že Eli je tam a já ho chci. Až tak, že jsem ochotná jít proti svému otci, odhodit pozornost v práci oknem, a kdo ví, možná taky naštvat Eliho tím, že se ukážu. A to už jsem vytěsnila můj největší strach, ten, který nemá v mé hlavě nejmenší místo – že možná nebudu šťastná z toho, co najdu.

Tak či tak musím jet. Pokud mu mohu nabídnout byť jen kousek podpory po všem, co pro mě udělal, musím tam být.

Plus, jsem zvědavá.

Tak je to.

***

Je neděle ráno a já jsem nastoupila do firemního letadla s Camem, Paige, dětmi, mým bodyguardem – který se jmenuje Andrew – kufrem samého nemravného spodního prádla a nervy nataženými k prasknutí. Paige a Ellie na tom spodním prádle trvaly, i když obvykle spím v kalhotkách a tílku. Řekly, že jestli je tam Eli kvůli urgentnímu případu, bude potřebovat ulevit od stresu a nic neodbourá stres lépe, než rajcovní negližé a orgasmy.

Ignorovala jsem své nervy a učila Jordyho, jak se hraje blackjack, zatímco jsem se nacpávala kyselými bonbóny a celý let do Omahy pila kávu. V době, kdy jsem políbila a objala svého bratra a jeho rodinu na rozloučenou, jsem se vezla na vlně cukru a kofeinu, což není dobrá kombinace, když vezmete v potaz moje nervy a všechny ty krajky.

Andrew a já vystoupíme, jakmile přistaneme a zamíříme vstříc větru, velkým jezerům a Elimu.

Podívám se na svého nového zamlklého přítele. „Omlouvám se, že tě tahám do Chicaga.“

Andrew je v obleku, i když jsem mu řekla, ať se klidně obleče, jak chce, třeba do džínů nebo tepláků. Je mi jedno, co má na sobě, dokud je po mém boku. Hádám, že jeho dny speciálního agenta byly náležitější než Eliho, jehož uniformou jsou džíny a možná tričko na propínání.

Andrew zavrtí hlavou a podívá se na mě. „Platíš mě bez ohledu na to, kde jsme. Ale neraď tě vidím venku na veřejných místech.“

Kofein způsobí, že mi dvakrát zavrávorá noha. „Znamená to, že nemůžu jít nakupovat na Michigan Avenue?“

Můj bodyguard se na mě jen zamračí a řekne jediné slovo. „Legrační.“

Zajímavé. Nevypadá pobaveně, ale to mě nezná. Když přijde na nákupy, jsem smrtelně vážná.

Ale nechci být mrtvá, takže přikývnu a vykouknu z okna – za mraky se míhá Midwest. Znovu si zkontroluju telefony a kromě několika e-mailů z práce, nic. Od Eliho ani ň, z čehož jsem ještě nervóznější.

Když jsme na půl cesty k našemu cíli, najednou to nejsou jen kyselé bonbóny, kterých začnu litovat.

***

Zastavíme před domem, který je malý, má bílou malbu, která se loupe a opadává. Neřekla bych, že je to centrum Chicaga, ale tahle oblast je určitě stará způsobem, který nemá velkou budoucnost, ani není in. Kovový plot, který se táhne kolem poštovní schránky v předzahrádce, má poslední pole zrezivělé. Zkontroluju adresu, kterou jsem našla a znovu se podívám na ten dům. Prostřední sedmička je vzhůru nohama, vypadá letargicky jako dům, který reprezentuje. Ale čísla namalovaná na obrubníku, září jasně jako den. Tohle je ono.

Andrew vypne motor a chce vystoupit z našeho pronajatého auta.

Natáhnu se a chytím ho za paži. „Počkej. Chci tam jít sama.“

„Věř mi. Nic zlého se nestane.“ Moje nervy jsou napnuté jako struny a hrozí, že prasknou, jako ve stylu animovaného filmu. „No, ne ten druh zlého.“

„Říká hloupá holka v každém hororu pro teenagery, co kdy natočili. Tvoje společnost mi platí, abych tě udržel v bezpečí. Ochraňuju ředitelku firmy, což jsi ty, a mou prací je se ujistit, že to tak i zůstane, takže nezáleží na tom, co řekneš. Máš štěstí, že začínáme tady. Je mnohem snazší hlídat tě v kanceláři.“

Páni. Michigan Avenue asi opravdu nepřipadá v úvahu. „To je nejvíc, co jsem od tebe kdy slyšela.“¨

„Mou prací není mluvit. Nechci s tebou zacházet hrubě. Ale pokud nebudeš spolupracovat, udělám to.“

„Fajn.“ Mám podpatky a taky nechci, aby mě tu pacifikoval. „Ale příště až někam půjdeme a já navrhnu, aby ses oblékl ležérněji, zvaž to. Možná bys mohl stejně dobře být lední medvěd na poušti. Ocenila bych, kdybys příště alespoň splynul.“

Má nervy pokrčit rameny, efektivně mě odmávne.

No jak chce. Potřebuju, abych to měla z krku, než tu vrhnu z nedostatku opravdového jídla. Pohnu se, abych vystoupila z auta, moje boty na vysokém podpatku od Prady, v karamelové barvě, mě nesou kolem vratkého plotu a přímo do neznáma.

Zhluboka se nadechnu a spolknu veškerý strach. Třikrát zaklepu na dveře.

Přes tenké stěny prosvítá televize a slyším dětský hlas, jak ohlašuje návštěvu.

Srdce se stáhne a žaludek zkroutí, ale než mám šanci utéct do auta nebo se schovat za Andrewem, dveře se otevřou.

Jsem bez dechu. Opravdu, opustí mé tělo a nic mi nezůstane.

Stojí tam nějaká žena, zírá na mě přes rozbité síťové dveře, ale já se dívám jen na chlapce, který jí stojí u nohy.

Tmavé vlasy, tmavé oči, a celkově tak podobný muži, se kterým mám tolik sexu, že je to až nepřirozené.

„Kdo jsi?“ zeptá se Eliho malá verze.

„Jo,“ ozve se ta žena a já se na ni podívám. „Kdo jsi a co chceš?“