BP - 22. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

„Ztratili jsme se,“ řekla Myrna. „Zastav na krajnici a já zjistím, kudy jet.“

„Neztratili jsme se,“ řekl Brian. „Jsme v Tampě. Takže to neznamená, že jsme se ztratili.“

„Ale nejsme na stadionu a vystoupení začíná za hodinu.“

„Toho jsem si vědom.“

„Tak nebuď tvrdohlavý a zajeď k benzince. Neřeknu jim, že jsme se ztratili. Jenom se nenápadně zeptám, jak se dostaneme ke stadionu.“

„Neztratil jsem se.“ Rozčileně vydechnul a zajel k benzínce. „Prostě kup jenom mapu.“ Podal jí svoji peněženku.

Povzdechla si. Potvrdila si, že i rocková hvězda se chovala jako typický chlap. Existoval vůbec nějaký chlap, který by přiznal, že zabloudil? Spěchala do obchodu a bylo jí úplně jedno, že vypadala jako po zásahu elektrickým proudem. Zatímco si kupovala mapu, tak poprosila prodavače o instrukce.

Během vteřiny se vrátila zpátky do auta. Podala mu mapu.

Rozložil ji. „Na které ulici teď jsme?“ Rozhlédl se kolem, jakoby očekával, že najde tabuli ´jste právě tady´.

„Nemám ponětí. Ale prodavač říkal, že máme jet asi osm bloků tímhle směrem.“

Ukázala na cestu.

Brian se na ni zazubil. „Vidím. Nebyli jsme moc daleko.“

„Pak se vydáš po mezistátní, směrem na jih. Sjedeš na exitu tři.“

„Oh…“

„Odbočíš doleva a pak už se budeš řídit podle značek. Jsme tam tak za dvacet minut. Za předpokladu, že se zase neztratíme.“

„Do prdele.“

Otočil auto a vydal se směrem, který Myrna ukázala. V době, kdy přijížděli k autobusům u stadionu, bylo devět třicet.

Spěchali po schodech k autobusu, kde na ně už čekal Sed. „Kde jste do prdele vy dva byli? Vystoupení začíná za půl hodiny.“

„Uhni mi z cesty. Potřebuju sprchu. Můžeš mi vynadat později.“ Brian odstrčil Seda stranou, stáhnul si tričko přes hlavu, když mířil rovnou do koupelny.

„Fajn, ale dělej!“ zavolal zbytečně Sed.

Myrna šla za Brianem do koupelny. Jestli chtěla sledovat vystoupení, tak se potřebovala taky osprchovat. Písek měla na těch nejšílenějších místech a její kdysi bílé šaty byly šedý a zmuchlaný hadr. Brian pustil vodu a rozepnul si kalhoty.

„Budeš mě šmírovat?“ zeptal se.

„Chci si tě užívat.“

„Nemám čas na to, aby sis mě mohla vychutnávat.“ Úplně nahý vstoupil do sprchy.

„Taky potřebuju sprchu. Jsem špinavá.“

Šaty s kalhotkami skončily na hromádce u nohou. Vešla do sprchy za Brianem, který si právě umýval vlasy šampónem. Neplánovala, že se ho bude dotýkat, jenom se s ním chtěla podělit o sprchu, ale když byl v její blízkosti tenhle chlap úplně nahý, tak si prostě nedokázala pomoci. Políbila ho na rameno, škubnul sebou.

„Myrno, prosím ne. Už tak jsem šíleně nadržený. Nepotřebuju jít na vystoupení s obrovskou erekcí.“

„Je to tvoje chyba, neměl jsi mě vzrušit na pláži.“ Políbila ho doprostřed zad a v puse ucítila nepříjemnou pachuť šampónu. „A potom na kapotě auta.“ Políbila ho na druhé rameno. „A v autě.“ Rukou ho pohladila, až přejela k jeho břichu. „A v každém hotelu, na který jsme během cesty narazili.“

„Jak se můžu ovládnout, když po mně moje holka pořád touží?“ V jeho hlase slyšela úsměv.

„Jako bys nepřispíval už tak k mojí neobvyklé a neukojitelné touze.“

„Co myslíš tím neobvyklé?“

„Vážně si myslíš, že potřebuju každý den užít si několik hodin sexu? Když mám stálého milence, tak mi stačí třicet minut dvakrát týdně.“

„Opravdu?“ Otočil se, aby si opláchnul vlasy, oběma rukama si je promnul. Položila mu ruce na zadek. Políbila ho na klíční kost.

„Takže tě dostatečně neuspokojuju nebo co?“ zeptal se.

Moc dobře to věděl, ale jeho ego vyžadovalo potvrzení. „Vždycky mě uspokojíš. A teď, když vím, jak skvělé to může být, tě chci pořád.“

Usmál se na ni. „Cítím přesně to samé.“ Nevěřila mu, ale teď nebyl ten správný čas upozornit na jeho malou lež. Za dvacet minut vystupuje.

Vyměnili si místa, takže si mohla umýt vlasy, zatímco on se celý namydlil a pak trval na tom, že jí musel namydlit hruď a břicho. Znovu se vyměnili, takže se mohl opláchnout, když se ona umývala. Rychle se otřel, políbil ji a odešel.

Potom, co rychle dokončila sprchování, tak kolem sebe obtočila ručník a spěchala do ložnice. Brian už byl napůl oblečený. Sledovala ho, jak si přetáhnul tričko přes hlavu. Natáhl se pro pásek a prostrkoval si ho poutky.

„Co bych si měla obléct?“ zeptala se.

„V tom ručníku vypadáš skvěle.“ Mírně zavrčel, když se jí rozevřel ručník. Oba byli šíleně vzrušení. Jak jen bude schopná sledovat celé jeho vystoupení, aniž by na něj před všemi fanoušky neskočila?

Usmála se. „Myslím, že to není nejlepší nápad.“

„Obleč si košili s knoflíky,“ požádal. „Zbytek je mi jedno.“ Posadil se na kraj postele a natáhnul si ponožky.

„Punčochy a podvazky?“

Vzhlédnul. „Jo. To mám rád.“

„Kalhotky? Nebo bych měla jít naostro?“

Se zavrčením ji popadl a hodil na postel. Rozevřel jí ručník a nasál do úst jednu bradavku. Druhou pevně stisknul. Na stehno se jí tlačila tvrdá boule v kalhotách.

„Nemáš být za patnáct minut na pódiu?“ zeptala se nenápadně, i když si zrovna udělal čas, aby prozkoumal, jak moc je horká a mokrá.

Zvednul hlavu, aby se na ni mohl podívat. „Úplně z tebe šílím, Myrno.“

„Já z tebe šílím celý den.“

Zazubil se. „No, tak pak si myslím, že můj plán fungoval skvěle.“ Odsunul se z postele, a jak nad ní stál, tak pohledem přejel po celém jejím těle. „Jdu si vysušit vlasy, oholit se a nahodit pódiový make-up. Obleč se. A snaž se nevypadat moc sexy. Musím přežít hodinu, kdy se tě nemůžu dotknout. Pokud se rozhodneš jít bez kalhotek, tak mi to prosím tě neříkej.“

Zasmála se a vylezla z postele, aby našla oblečení. Oblíkla se tak rychle, jak jen mohla. Přála si, aby nenavrhla podvazky. Trvalo strašně dlouho, než si je natáhla. Když přišla za Brianem do koupelny, byl připravený vyrazit. Na hlavě měl červenou repliku svého klobouku pro štěstí, takže nemusel jít rozcuchaný a upravený hromadou gelu a laku na vlasy kvůli účesu, který obvykle nosil na vystoupení. Na vlasy nezbyl čas. Ale oční linky nemohl vynechat, jak jinak. Byly pro něj charakteristické. Palcem mu opravila šmouhu pod okem.

„Nemám čas nalakovat si nehty.“ Podíval se na zbytky oprýskaného černého laku na nehtech.

Objala ho. Chvěl se, typický znak jeho trémy. „Nikdo si toho nevšimne,“ řekla. „Potřebuju se ještě učesat a namalovat. Budu tam za chvilku.“

„Máš na sobě kostýmek? Víš, co to se mnou dělá, když vypadáš takhle spořádaně.“

Usmála se. „Proto jsem si ho oblíkla.“

Políbil ji na čelo a vyrazil směrem ke dveřím z autobusu. „Spěchej.“

„Tohle si nenechám ujít.“