BP - 19. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Ahoj, tak jsme v polovině knihy. Tak čtenářky, přiznejte se, kdo je váš oblíbenec?

Děkujeme za všechny dosavadní komentáře, moc si toho vážíme a velmi ráda čtu vaše postřehy k ději, vývoji či váš názor na knihu J

Myrna se vysoukala z postele, pak vklouzla do bílých letních šatů, které našla odhozené na podlaze a vyklopýtala směrem ke koupelně. Byli na cestě dva dny, měli vstoupení na Floridě. Kapela bude vystupovat zhruba hodinu, pak se posádka zabalí a do půlnoci budou opět na cestě, protože zamíří na východní pobřeží. Upřímně nechápala, že se z toho kluci ještě nezbláznili. Jediné, co dělali, bylo, že ve dne v noci jezdili v autobuse, neustále se přesouvali z města do města, aniž by si stihli užít místa, která navštěvovali.

Potom, co použila koupelnu, tak zamířila zpátky do postele, myslela na to, že by mohla vzbudit Briana a strávit s ním několik hodin mezi jejíma nohama. Ale pak se rozhodla radši pro práci, musela zvládnout vyřídit nějakou práci.

Myrna posunula hromádku papírů na jídelním stole na bok a sedla si na sedačku, která nechtěla-vědět-čím-byla-ulepená a otevřela si počítač. Teď, když si připravila výzkum, večer strávila rozhovory s fanynkami. Její výzkum zatím přesáhl její nejdivočejší představy a nasbírala obrovské množství dat. Zatímco čekala, než se připojí internet, roztřídila své zápisky, které byly potřísněné od piva, z jednoho odtrhla přilepené lízátko a znepokojeně se zadívala na hnědý flek. Tihle chlapi byli prasata a nerespektovali její osobní věci. Tolerovala ten nepořádek, protože si myslela, že jí nepříslušelo je za to komandovat.

Prohlídla si email a odpověděla na několik zpráv, které jí poslali rozrušení studenti. Zrovna Myrna pracovala na vytvoření datové tabulky, když autobus zpomalil a nakonec zastavil. Natáhla krk, aby vykoukla z tónovaného okna autobusu. Další rychlé občerstvení? Ble!

Jake vylezl ze sedadla řidiče a protáhl se, široce si zívnul. Trhnul sebou, když zahlídnul u stolu Myrnu.

„Nevěděl jsem, že už je někdo vzhůru,“ řekl. „Nechceš nějakou snídani?“

„Káva bude stačit.“

 „Jedna káva. Možná raději dvě. Rozdělím se.“

Jake vystoupil z autobusu a nechal dveře otevřené, aby mohl do kabiny čerstvý vzduch. Vedle autobusu ucítila Myrna nezaměnitelnou vůni od pneumatik svého Thunderbirdu. Kulisáci si jízdu v něm pekelně užívali a míle naskakovaly rychlostí blesku. I když bylo pohodlné, mít vlastní auto, přesto bylo složitější ho někde nechat zaparkované. Takže to znamenalo další auto, které bylo potřeba řídit, což narušovalo střídání kulisáků u volantu, a tak i tohle řešení bylo nebezpečné.

Otevřely se dveře ložnice a z nich se vynořil Brian. V ranním slunci zamrkal a pak, když se na ni podíval, se usmál. „Tak tady jsi. Už přes hodinu čekám, že se vrátíš do postele.“

Ani se nepokoušel zakrýt svoji nahotu anebo tvrdého ptáka, který trčel před ním. Právě kvůli tomu se nevrátila do postele. Nikdy jí nedopřál čas na práci. Vždycky ji zvládnul velkolepě rozptýlit, takže nemohla říct ne. Vlastně nechtěla říct ne. Na nějaké primitivní úrovni na něj její tělo vždy reagovalo. Očekávala, že jejich vzájemná posedlost bude klesat, protože spolu byli dvacet čtyři hodin denně, ale spíše s každým dnem rostla. Nikdy nic podobného nezažila. Byla beznadějně, šíleně a hluboko pohlcena chtíčem.

„Zkoušela jsem udělat nějakou práci,“ řekla.

„A teď už jsi skončila?“

„Um…“ Věděla, že s obrazem nahého Briana před očima, se už nedokáže soustředit. „Můžu si dát přestávku. Vlastně, musíme udělat něco s mým autem.“

Nadzvedl obočí a zazubil se. „Skvělý nápad. Tvoje auto. Jdu najít nějaké kalhoty.“

„Počkej, nepochopil jsi to.“

Už zmizel v ložnici.

Objevil se o pár minut později v džínách a tričku. Rozbušilo se jí srdce. Vylezla z boxu, a zatímco šel do koupelny, tak se vydala najít boty. U dveří pak počkali, než Jake vyleze strmé schody, v ruce držel dvě kávy.

„Ach, Briane, už jsi vzhůru. Tady, vezmi si moji kávu.“ Jake se pokusil strčit kávu Brianovi.

„Nechej si ji,“ řekl Brian. „S Myrnou si vezmeme Thuderbirda. Večer se potkáme v Tampě.“

„Briane, myslím, že to není nejlepší nápad. Umíš se ztratit i na zahradě rodičů.“ Jake podal Myrně její kávu.

Napila se a zašklebila se. Příliš silná a černá.

„Zahrada mých rodičů je obrovská. Ale neboj, budeme tam.“

Jake pokrčil rameny. „Myslím, že klíče má Dave. Před chvilkou jsem ho viděl u druhého autobusu.“

„Díky, Jakeu. A kámo, vypadáš jako sračka. Proč nevzbudíš Seda a nenecháš ho chvilku řídit?“

„Jsem v pohodě. Uvidíme se v Tampě.“ Jake fouknul do své kávy a pak zamířil ke koupelně na konci autobusu.

Brian vedl Myrnu k autu, kde pak čekala a popíjela kávu, než se Brian vrátil s klíčem.

Během chvilky byl u ní, pak nastartoval auto. „Popřál jsem ti vůbec dobré ráno?“

Zakroutila hlavou. „Moc ti to nemyslí, když se ti krev přesune do druhého, menšího mozku.“

„Menšího?“

Zasmála se. „To, co jsem ti ohledně svého auta chtěla říct, než jsi vyběhl, bylo, že musím vymyslet, kde ho nechám, zatímco budu s vámi na turné.“

„Takže jsi mě nechtěla vykouřit, zatímco budu řídit?“

„No dobře, jo. Udělám to, ale to nebylo to hlavní, na co jsem myslela.“

Brian vyjel z parkoviště a autobusy nechal za sebou. „Je super, že máme s sebou auto. Hodí se pro nákupy a můžeme pak na chvilku vypadnout. Možná seženeme závěs a můžeme ho dát za dodávku.“

Usmála se. „To by mohlo fungovat skvěle.“ Natáhla se přes sedadlo a vlepila mu pusu na tvář. „Kulisáci to taky ocení. Vypadají jako chodící mrtvoly.“

„Brzo si už odpočinou. Už jenom deset dnů na cestách a pak máme týden volno. Pojedeš s námi do Los Angeles, že?“ Z ruky jí vzal kávu a napil se.

„Los Angeles?“ řekla. „Myslím, že ne, Briane. Můžu ten čas využít a udělat si nějakou práci. Po volném týdnu máte naplánované další vystoupení, ne?“

„Jo,“ řekl tiše.

„Co se děje?“

“Nic. Zase jsem odstřelen.“ Rukou naznačil pistol a střelení do hrudi.

„Jsi podrážděný, protože musím pracovat?“

„Nejsem podrážděný.“

Jasně, že vypadal, že je uražený. „Kňouráš, protože musím pracovat?“

„Ne, kňourám, protože raději strávíš volný týden prací, než si ho užít se mnou v L.A.“ Pod nosem si pak zamumlal. „Proč vždycky v tomhle stavu zním jako holka já?“

„A nebudeš tam pracovat na novém albu?“

„A?“

„A tak pro nás bude lepší, když se rozdělíme a budeme řešit svoji práci. Mám problém se soustředit, když jsi kolem. Na takové uvolnění nejsem zvyklá.“

Chytnul ji za ruku a položil si ji na rozkrok. „Zdá se ti, že je uvolněný?“

„Nikdo neřekl, že nemáš zájem. Skládáš a máš vystoupení jedno za druhým.“ Milovala sledovat, když byla jeho pozornost zaměřena někam jinam. Mohla ho svlékat očima, aniž by byla nehorázně poblázněná. Fascinovaly ji jeho dlouhé černé řasy. Když zamrkal, tak přesunula pohled na jeho vystouplé lícní kosti, které byly pokryté lehkým strništěm. „Nejsi rozptýlená,“ řekl. „Děláš ten svůj výzkum mezi fanynkami.“

„To dělám,“ souhlasila, „ale sbírání dat je jen vrcholem ledovce. Musím ta data analyzovat. Připravit statistiky. Doufám, že mezi nimi najdu nějaký zajímavý trend a připravím článek do odborného časopisu. Tenhle výzkum je pro moji budoucnost velmi důležitý a já mám dost práce, kterou musím ještě udělat.“

„A dneska ráno jsem tvojí práci překazil.“

„Přála bych si říct, že mě to vyrušení naštvalo.“ Ušklíbla se a rukou na jeho klíně lehce stiskla jeho ptáka. Otřásl se. „Ale to bych lhala.“

Myrna ho políbila na místo pod uchem a lehce nasála kousek jeho kůže. Souhlasné zavrčení, které vydal, způsobilo, že se jí napjaly bradavky. Rozepnula mu kalhoty a zjistila, že byl naostro. Jeho pták se osvobodil a ona kolem něj omotala ruku.

„Můžeš řídit?“ zeptala se.

„Řídím.“

„S tvým ptákem, kterého budu mít hluboko v krku?“

Ušklíbnul se na ni. „Existuje jenom jeden způsob, jak to zjistit.“

Políbila ho do koutku úst a sklonila hlavu. Celého ho olízla, lehce po něm kroužila jazykem a pak na něj foukla, z toho zásahu studeným vzduchem se celý otřásl. Položil jí ruku na hlavu a snažil se ji přinutit, aby si ho vzala celého do pusy. Odolala, protože ho chtěla dráždit. Stiskla a uvolnila ruku u kořene, zatímco po něm přejížděla jazykem. Ztvrdnul ještě víc. A víc. Myrnino vzrušení taky vzrostlo. Nechtěla plýtvat touhle tvrdostí a využít jenom rty.

Z vedlejšího autobusu se ozvalo hlasité zatroubení, když zastavil vedle nich na čtyřproudé dálnici autobus. Myrna ho vsála do pusy.

„Ach bože,“ vykřikl. Šlápnul na brzdy.

Myrna odtáhla hlavu, aby ho nekousla, když ostře sjel z dálnice. Vjeli na boční cestu a tam zastavil tak, že jednou stranou stáli na trávě a jednou na cestě. Zatáhl ruční brzdu a natáhl se po ní. „Ukázalo se, že ne, nemůžu řídit s mým ptákem v tvojí puse.“

Naklonil se přes sedadlo a přitáhl si ji na klín. Rukou jí vjel pod sukni a odtáhl kalhotky na jednu stranu. Chytil ji za boky, posunul si ji dopředu a pak ji naplnil. Prsty jí zaryl do boků, když ji povzbuzoval, aby na něm rajtovala. Okraj kalhotek se jí s každým pohybem zarýval do boku a to zvyšovalo její vzrušení.

Auta kolem nich rychle projížděly. Zajímalo ji, jestli mohli vidět, co s Brianem prováděli na předních sedadlech. Mohlo by to něčí ráno učinit trochu zajímavější.

Brian jí stáhl ramínka šatů z ramen a odhalil prsa. Sklonil hlavu, aby mohl sát a lízat její bradavky, stlačil jí prsa k sobě a pokusil se nasát obě bradavky najednou.

„Bože, jsi rozpálená,“ zavrčel. Zabořil zuby do její citlivé bradavky a ona se otřásla, než se její tělo sevřelo v uvolnění. Stáhla vaginální stěny a vzrušovala ho rychlejšími a hlubšími pohyby. Zvrátil hlavu dozadu a trhaně dýchal.

„Myrno. Myrno. Jestli budeš takhle pokračovat, tak se udělám.“  Koutkem oka zachytila záři modrých a červených světel. „Tak to by sis měl raději pospíšit. Právě nás zmerčili poldové.“

„Do prdele!“

Upravil jí vršek a zakryl prsa a rychle vytáhl ochabujícího ptáka z jejího těla.

„Mohl jsi to dokončit,“ řekla. „Musí nejdříve zkontrolovat mezi státní poznávací značku, než si přijde s námi promluvit.“

„Nemohl jsem se udělat. Koule se mi scvrkly.“

Zasmála se a sklouzla mu z klína. Upravila si kalhotky a posadila se vedle něj. Usadil se za volantem a zapnul si kalhoty.

„To vůbec není vtipné,“ řekl.

„Bojíš se poldů?“

„Ne, bojím se vězení.“

„Ach, chudáčku,“ řekla a políbila ho na tvář. „Postarala bych se o tvou kauci. Doufejme, že bych to stihla dříve, než by si z tebe udělal Velký Bart svoji kurvičku.“

„Jsi laskavá,“ řekl. „A kdo by zaplatil kauci za tebe?“

„Jsem si jistá, že za jistou laskavost by mě dostal ven Sed.“

Brian se na ni rozzuřeně podíval. „O tomhle ani nežertuj.“

„Nejsi teď trochu mrzutý? Řekla jsem ti, že mi můžeš věřit. O Seda nemám zájem.“

„Víš, že přesně tohle říkala i Angie? A Kristie. A Jenna. A Bethany. A Samantha. A-“

Myrna zúžila oči. „Nemusíš mi je tady všechny vyjmenovávat. Umím si představit, že jsi ošukal spoustu holek.“

„Co je? Žárlíš?“

„Proč bych měla žárlit? My nemáme vážný vztah. Jenom si užíváme společný čas.“

„Jak jinak.“ Pěstí praštil do palubní desky.

Ozvalo se zaklepání na okýnko.

 „Co je?“ zakřičel Brian na sklo. Pak se zhluboka nadechnul a otevřel okýnko. „Můžu vám nějak pomoc, strážníku?“

Auto bylo pořád nastartované, ale přesto se strážník zeptal, „Máte problém s autem? Potřebujete odtah?“

„Všechno je v pořádku, pane,“ řekla Myrna.

Brian pevněji sevřel volant. „Dovol, abych to vyřídil,“ zasyčel na ni.

Zíral na policistu. „Všechno je v pořádku, pane.“

Silný chlap se opatrně podíval na Briana a ruku si položil na pažbu pistole, která mu visela u boku. Zaměřil svoji pozornost na Myrnu, která zdrženlivě seděla vedle a v bílých šatech vypadala nevinně.

„Jste v pořádku, madam? Když jsem přicházel, tak jsem slyšel výkřik a hádku.“

„Jsem v pořádku.“ Konejšivě se na něj usmála.

„A proč jste zastavili na okraji silnice?“

Myrna koukla na Briana a zlověstně se zazubila. „Můj společník řídil ztěžka, takže musel na chvilku zastavit.“

„Pil jste něco, pane?“

„Je sedm hodin ráno!“

„Vzal jste si něco?“

„Prosím?“ Brian se snažil zklidnit tón hlasu. „Ne, nepil jsem, ani neberu drogy. Jenom jsem se nedokázal soustředit… na jiné věci.“

„To vidím.“ Strážník nevypadal přesvědčeně. „Takže proto jste změnil směr?“

„Jo,“ řekl Brian. Myrna nechápala, jak se Brian dokázal ovládnout.

„Měl byste stavět na odpočívadle. Není bezpečné zastavit na kraji dálnice.“

„Dobrý postřeh,“ řekl Brian. „Můžeme už jet?“

„Ještě mi ukažte svůj řidičský průkaz, doklady od vozu a pojištění. Musím se ujistit, že je vše v pořádku.“

Ze zadní kapsy vytáhl Brian peněženku a ukázal mu svůj řidičák. V přihrádce Myrna vylovila techničák a zelenou kartu. Podala je Brianovi, který je předal strážníkovi.

„Kalifornský řidičák. Registrace v Missouri.“ Strážník zakroutil hlavou a s doklady šel ke svému autu.

„Myslí si, že jsem nějaký zločinec,“ řekl Brian.

„Se všemi vytetovanými lebkami a démony vypadáš podezřele.“

„Nelíbí se ti moje tetování?“

„To jsem neřekla. Chtěla jsem tím říct-“

„Slyšel jsem, co jsi řekla. Tetování vzbuzuje nedůvěru.“

„Ne, řekla jsem, že kvůli nim vypadáš podezřele.“

„To je to samé.“

„Není to to stejné. Vůbec.“

„Dneska ráno jsi nějaká jedovatá,“ zamumlal.

Myrně se roztáhly nozdry. „Prosím? Právě jsi mě nazval mrchou?“

„Ne, řekl jsem, že jsi dneska ráno nějaká protivná.“

„To je to samé.“ Zasmála se, když si najednou uvědomila, že řekla to stejné, co on.

Ušklíbnul se na ni. „Měli bychom se hádat častěji.“

„Nech mě hádat. Vzrušuje tě to.“

„Jo, opět jsem našel svoje koule a bestie je připravena k útoku.“

Povzbudivě nadzvedla obočí. „Můžu se projet na bestii?“

Položil jí ruce na čelo. „Musíš být alespoň takhle veliká, aby ses mohla projet na bestii.“

„Vypadá to, že to splňuju.“

„Dej si pozor na své věci, drž si ruce a nohy u sebe po celou dobu jízdy.“

U okýnka si odkašlal strážník. Brian začal, ale pak se otočil k němu, jako by probírali jenom počasí.

„Všechno je v pořádku,“ řekl strážník. „Nemáte žádný zákaz řízení, pane Sinclaire. A vůz taky nebyl nahlášen jako kradený.“

Brian se zamračil. „Zníte překvapeně.“

Strážník se nervózně zasmál a podal Brianovi papíry. „Příště se ujistěte, že zastavíte na odpočívadle.“

„Odpočívadlo?“ Brian sklonil hlavu, aby skryl úsměv. „Dobře, příště to budeme dělat na odpočívadle.“

Myrna se zasmála a ztěžka se opřela o dveře spolujezdce, když se hystericky držela za bránici.

„Něco mi uniká?“ Strážník se poškrábal na hlavě a zatvářil se zmateně.

„Ne.“ Brian si strčil řidičák do peněženky. „Zase si zapomněla vzít svoje prášky.“

Myrna ho plácla a otírala si slzy z očí. „Děkuji, že jste se nám věnoval, strážníku,“ řekla mu.

„Jo, díky za vše,“ řekl Brian.

Myrna opět vybuchla smíchy. Oba na ni upřeně zírali a ona se snažila uklidnit.

„Raději se vyměníme,“ řekl Brian.

Přesunul se doprostřed, Myrna mu přelezla přes klín, aby se dostala k volantu. Když se vyměňovali, vděčně mu pod sukní stiskla rozkrok. Zamávala strážníkovi, zavřela okýnko a pak vyjela, aby se zařadila do pruhu.  Brian se přesunul blíž a stisknul jí stehno.

„A teď,“ řekl Brian, „se podíváme, jak zvládneš řídit, když ti strčím hlavu pod sukni.“

Ušklíbla se a chytla ho za ruku. „Počkej, až zastavíme na odpočívadle. Už teď vím, že se nedokážu soustředit s jakoukoliv tvojí částí pod sukní.“ Stiskla mu ruku. „Ne s tímhle.“ Dotkla se jeho rtů. „Nebo s tímhle.“ Položila mu ruku na rozkrok. „A rozhodně ne s tímhle.“

„A co tohle?“ Sundal si botu a zakroutil na ni prsty na nohou.

„Hmmmm,“ řekla, než se zadívala na cestu. „Tak to si nejsem jistá.“