BP - 17. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

„Briane, je to už jenom pár dní,“ řekla do telefonu, když po práci šla ke svému autu. „Mám tady ještě hodně věcí, o které se musím nejdříve postarat. Mám svůj život, víš.“

„Já jenom… Šílím z toho, jak mi je po tobě smutno.“

Usmála se. „Taky mi chybíš. A mimochodem, děkuju za květiny.“

„Květiny?“

„Nehraj si na stydlivého. Byl tam vzkaz: Uvidíme se brzy, takže jsi to musel být ty. A jak vůbec víš, že nejradši mám gladioly?“

„Měl jsem ti poslat květiny, ale tohle není moje zásluha. Kdo by ti mohl poslat květiny?“

„Tyhle nebyly od tebe?“ Skousla si ret. Kdo by jí mohl poslat květiny? Možná rodiče? Nebo jedna z jejích sester?

„Ne, nebyly ode mě. Nenapadá tě, jaký idiot tě může uhánět?“ Zněl mnohem více rozrušeně, než by měl.

„Ne. Možná to byli rodiče. Takže, kde budeš v sobotu? To už bych měla být schopna vypadnout.“ Odemkla auto a na sedadlo si uložila notebook.

„Sobota? To je, ale ještě pět dní!“

„Pátek večer? Možná bych to mohla zvládnout, ale nic neslibuju. Potřebuju se zabalit. Musím stihnout všechny své povinnosti. Pracovní týden neskončí dříve jak v pátek a závěrečné hodnocení je zítra. Budu na večerním předávání.“ Pro sebe se usmála, protože věděla, že její osobní ohodnocení bylo na druhé straně linky. A tenhle důvod stál za každou ztracenou hodinu spánku, kdy jí bylo po něm smutno. „Musíš být ještě chvilku trpělivý. Slibuju, že pak se ti za to odměním.“

„Prostě mi jen chybíš.“

„Briane, jsem pryč teprve jeden den.“

„Já vím. Já vím.“ Povzdechnul si. „Dej mi minutku, kouknu na rozvrh.“

Nastoupila do Thunderbiru a čekala, než Brian odpoví.

„Pátek. A… To budeme v Nebrasce. Vypadá to na Lincoln.“

„Tak to je ode mě čtyři hodiny.“

„To není moc,“ řekl a zněl trochu vzrušeně.

„V kolik začíná vystoupení?“

„Na plac jdeme v deset. Máme tři předskokany. Celá show začíná v šest třicet.“

„To pravděpodobně nestihnu, ale zkusím dorazit. Takže se uvidíme potom. Slibuju.“

„Anebo se můžeme vykašlat na vystoupení, potkat se ve Vegas a vzít se.“

„Ne, to nemůžeme.“

„Jsi si jistá, že tady není žádný jiný chlap, se kterým bys to chtěla zkusit?“

„Sbohem, Briane.“

Povzdechnul si. „Zavolám ti později.“

Zamknula telefon a hodila ho do kabelky. Vyjela z parkoviště a zamířila domů, do severní části města.

Briana už měla pod kůží. Příliš se citově vázal. Ona se nemůže takhle vázat. Znervózňuje ji to. A žárlivost? Žárlivost vede k ochranářství. A z ochranářství se ona zblázní. Líbil se jí, možná víc než to, ale ona se nemůže zaplést do vážného vztahu. A pak je tu ten jeho návrh ohledně manželství. Věděla, že žertoval, ale pořád…

Svatba? Myrna se otřásla.