BP - 15. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Brian sledoval Myrnu, jak si zapínala košili a tím před jeho pohledem skryla svoji krajkovou podprsenku. Ta žena by měla mít za povinnost být celou dobu nahá a zůstat v jeho posteli. Skrývat tohle tělo byl přímo do nebe volající hřích. Začala se mu projasňovat mysl, která byla ještě omámená spánkem. Vážně se ho teď zeptala, jestli může svolat kapelu na schůzi?

„Setkání kapely?“ zeptal se Brian.

„Jo. Mám něco důležitého, co bych s vámi všemi chtěla probrat,“ řekla. „Myslíš, že zvládneme sehnat všechny na chvíli dohromady? Nezabere to moc času. Slibuju.“

Posadil se a přehodil nohy přes okraj postele. Rázně si promnul tvář. „Kolik je hodin?“

„Myslím, že sedm.“

„Sedm? Jako sedm ráno?“ Lehl si zpátky a přikryl se. „Vrať se zpátky do postele, Myrno. Nejméně tři roky jsem nevstával před polednem.“

„Je příliš brzo?“

„Jo, je. Je hroooozně brzo.“

„Tak se vrať zpátky do postele. V kolik obvykle vstáváš?“

„Po desáté. Nebo v Jaceově případě, v poledne.“

„Ale pak přijdete o většinu dne.“ Zapnula si sukni a přešla pokojem, aby si sednula k němu na postel. „Myslela jsem si, že den strávíme spolu.“

Ospale se na ni zazubil. „Tak proč jsi vylezla z postele a jsi oblečená?“

„Plánovala jsem, že tě vezmu na snídani, protože mám hlad. Taky jsem doufala, že si koupím kartáček na zuby a možná nějaké oblečení. Cítím se trochu nepříjemně, že jsem tady uvízla bez základních věcí.“

„No jo, jsem necitlivý vůl. Chápu.“

„To jsem neřekla.“

„Vstávám!“ Odkryl se a vylezl z postele. Na podlaze hledal oblečení. Přes pelest postele měl přehozené boxerky. Natáhl si je a pak se postavil vedle postele, oběma rukama se poplácal po tváři, aby se probral.

Myrna ho zezadu objala. Přitiskla si tvář k jeho zádům a začala ho lehce líbat, vytvářela vlhkou cestičku přes jeho záda až k rameni. Zastavil se. Takhle vřelý po ránu? Dobré vědět.

Jakmile mu položila ruce na břicho, zachvěl se a okamžitě byl v pozoru. Sázela mu polibky dolů po páteři a potom zase zpátky. Nakonec si opřela tvář o jeho záda a povzdechla si.

„Pokud se snažíš dostat mě do nálady,“ řekl, „tak se ti to povedlo.“

„Ne, nepokouším se tě svádět. Teď už jsi vzhůru?“

„Tak o tohle ti šlo?“

„Omlouvám se za své postranní úmysly, ale jsem opravdu hladová, Briane.“ Potichu jí zakručelo v břiše. „Všechno, co jsem měla včera na večeři, byla mentolka v letadle.“

„Pozval jsem tě sem a ani jsem ti nedal najíst. Zajímalo by mě, jestli bedňáci naplnili lednice něčím jiným, než jen pivem.“

Zavedl ji ke dveřím a pak ven do chodby. Z lůžek na boku se ozývalo lehké chrápání. Cestou vrazil Brian do Treyovy ruky. Brian zastrčil Treyovu ruku zpátky na postel. Trey plácl Briana po hlavě, ale minul a okamžitě zase usnul.

„Treye znám už od páté třídy.“

Zakroutila na něj očima a lehce potřásla hlavou.

Nemohl z ní odtrhnout pohled. Vypadala krásně, jako dobře ošukaná ženská. Přemýšlel o tom, jak ho přesvědčila, aby vylezl z postele. Neměl by mít příležitost vyhřívat se v její společnosti a koukat se na její spokojený úsměv?

Přinutil se, aby od ní odtáhl pohled a otevřel malou ledničku. Nějaké zbytky z Kdybych-jen-věděl-čeho. Několik lahví piva. Plechovky piva. A půlku krabice nevím-jak-dlouho-zkysnutého mléka. Zavřel ledničku. „To nevypadá dobře.“ Otevřel skříňku. Prázdná krabice od cereálií se sušeným mlékem. Ponožka. Zavřel skříňku a přes rameno se na ni podíval. „Chceš zajít někam na snídani?“

„Jestli mám tenhle výlet přežít, tak si myslím, že to bude nejlepší nápad.“

Objal ji a políbil na spánek. „No, tak si znovu půjčíme Jaceovu motorku.“

Usmála se. „Zajímalo by mě, jestli má Eric pořád na hlavě tvůj klobouk pro štěstí.“

„Pravděpodobně v něm i spal. Pokud mu teda Jace neřekl, co v něm je. Půjdeme ti najít nějaké teplejší oblečení. I když jsem si včera večer moc užíval, jak jsem tě musel zahřát, ale cítil bych se hrozně, kdybych tě znovu posadil v sukni na motorku.“

Šla za ním zpátky do ložnice, kde jí nabídl Jaceovo džíny a jedno ze svých triček s logem kapely. V pase jí byly džíny volné, ale pohodlně jí držely na bocích a dobře jí obepínaly zadek.

Nazula si svoje vysoké lodičky. „Vypadám směšně.“

„Vypadáš nádherně jako vždycky.“ Přitáhl si ji k sobě a vášnivě ji políbil.

Úplně se v jeho náručí uvolnila, zcela se poddala jeho dychtivým rtům a pátrajícímu jazyku. Zadíval se na postel, ale pak se rozhodl, že snídaně bude lepší volba a odtáhnul se. „Jdeme, než tě zase hodím do postele.“

„Moc bych neprotestovala,“ zamumlala chraptivě.

Zakručelo jí v břiše. Vykulila oči a zakryla si břicho rukou.

„Ale tvůj žaludek protestuje.“

Vzal ji za ruku a vydali se do přední části autobusu. Podal jí Jaceovu koženou bundu, oblékl si svoji, než z přihrádky vytáhl náhradní klíče.

Uvažoval o svém maskování. „Myslíš, že by mě mohl někdo poznat?“

Myrna mu pročísla rukou vlasy a pozorně si ho prohlížela. „Jsi rozcuchaný, Briane. Ani já bych tě nepoznala.“

Podíval se do zpětného zrcátka a prsty si protáhl kůži na tváři. „Vážně? Zase jsem ležel na obličeji?“

Zasmála se. „Dělám si srandu. Okamžitě tě poznají. Prostě jedeme do prvního rychlého občerstvení, na které cestou narazíme. Můžeme si jídlo sníst potom tady a vyhnout se tvým dotěrným fanouškům.“

„Jenom jestli můžu využít tvoje nahé břicho místo talíře a nalít ti kečup do pupíku.“

Přimhouřila na něj oči. „Dovol, abych ti řekla, jakou jinou tekutinu bych měla raději ve svém pupíku.“

Hlavou mu projely myšlenky na několik druhů tekutin, které si uměl v jejím pupíku představit.

Zakryl jí pusu rukou. „Ženská, takové věci neříkej.“ Chytnul ji za paži a vytáhl ven z autobusu. Na vysokých podpatcích klopýtla, tak ji zvedl do náruče. Zasmála se, objala ho kolem krku, když se otočil. V ranním slunci vypadala nádherně, takže ty tři ztracené hodiny spánku, za to stály. Posadil ji na zadní sedadlo motorky a nastartoval. Podal jí helmu a druhou si nasadil sám.

Myrna se opřela o jeho záda a objala ho rukama kolem pasu. Jednou rukou zakryl tu její a usmál se. Stejně tak, jak ho tahle žena vzrušovala, tak si i užíval tyhle něžné chvilky. Volnou rukou sklouzla po jeho břiše a zastavila se na přezce pásku. Usmál se od ucha k uchu. Její něžné chvilky měly krátké trvání. No a co?

Vyjel z parkoviště, pak zabočil doleva a vyjel na hlavní cestu do města.

Když jeli kolem supermarketu, tak Myrna vykřikla, „Tady zastav!“

Vjel na parkoviště. „Proč tady?“

„Musím si koupit věci, které potřebuju. Vysaď mě u vchodu.“

„A co snídaně?“

„Můžeš zajet pro snídani, zatímco já si tady nakoupím to nejdůležitější. Nebude mi to dlouho trvat.“

Zastavil před hlavním vchodem. „Půjdu s tebou.“

„Bude rychlejší, když se rozdělíme.“

„Jsi pořád v takovém spěchu?“ zeptal se.

„Chci se rychle vrátit do autobusu a hrát si s kečupem.“

To ho přesvědčilo. Myrna se přidržela za jeho paži, jak sesedávala z motorky. Nadzvedla hledí a šátrala rukou po kapsách. „Do prdele, zapomněla jsem peněženku.“

Brian vytáhl svoji. „Tady.“

Vytáhl ruličku bankovek a pokoušel se jí je podat. Zakroutila hlavou. „Nevezmu si tvoje peníze.“

„Proč ne?“

„Prostě nemůžu. Už jsi mi zaplatil letenku a…“

Kvůli tomuhle se cítila a dokonce i se tvářila, jako ´Cítím se jako děvka´ .

„Můžeš mi to vrátit později, pokud ti na tom tolik záleží. Ale upřímně, Myr, pro mě to není nic. Peněz mám dost.“

Vzala si z jeho ruky peníze. „Vrátím ti to.“ Podívala se na peníze, které měla v ruce. „Ježíši, tady je více jak tisíc dolarů! Proč u sebe nosíš tolik hotovosti?“

Pokrčil rameny. „Myslím, že za to může minulost, kdy jsem musel přežít se sto dolary na měsíc v kapse a tak jsem si přísahal, že už se to nebude nikdy opakovat.“

Začala mu peníze podávat zpátky. „Tolik nepotřebuju.“

„Vezmi si je. Kup si cokoliv chceš. Ale pospěš si. Za méně než půl hodiny budu zpátky s extra porcí kečupu.“

Strčila si peníze do kapsy Jaceových kalhot a zvedla hledí Brianovy helmy. Helmy do sebe narazily, když ho chtěla políbit. Zasmála se, políbila si špičku prstu a pak mu ji přiložila na rty.

„Budu spěchat,“ slíbila.

Vešla do obchodu jako žena, která má svoje poslání. Brian ji doprovázel pohledem, dokud nebyla bezpečně uvnitř a pak zamířil do restaurace na ulici. Objednal hromadu jídla, protože nevěděl, kdo už bude vzhůru, když se vrátí.

„Můžete mi dát kečup navíc?“ zeptal se mladé holky u okýnka a byl vděčný, že helma skrývala jeho tvář.

„Jasně. Kolik ho chcete?“

„Několik balíčků.“

Zpracovala jeho objednávku a podala mu papírové sáčky s jídlem. Nadzvedl se a strčil sáčky do boxu pod sedadlem.

Potom se vrátil k supermarketu, zaparkoval na parkovišti před vchodem a čekal na Myrnu. Lidi, kteří ho míjeli, si ho podezřívavě prohlíželi. Brian si protáhl ruce, pobavilo ho, jak ho lidé obcházeli obloukem, protože vypadal děsivě. Za deset minut se objevila Myrna, v ruce měla dvě obrovské tašky.

„Čekáš dlouho?“ zeptala se zadýchaně. „Snažila jsem se spěchat.“

„Před chvilkou jsem přijel.“ Čekal celou věčnost.

Nasedla za něj na motorku a tašky si uložila mezi ně.

Když se vraceli zpátky k autobusu, tak se přistihl, že ty nákupní tašky začal nenávidět, protože zabránily Myrně, aby se na něj zezadu tiskla. Jakmile zastavili u autobusu, tak Myrna zamířila rovnou do ložnice. Jeden pytlík s jídlem hodil Brian do Treyovy postele a jeden do Jaceovy.

„Na tyhle sračky je příliš brzo,“ zavrčel Jace.

Brian ho plácl přes hlavu. „Myslím, že jsi chtěl říct: děkuju ti, že myslíš na můj bezedný žaludek, Briane.“

Než se dostal do ložnice, tak Myrna už zhltnula klobásku a sušenky.

„Nemohla jsem čekat ani o vteřinu déle,“ vysvětlila a mluvila s plnou pusou. „A co znamená ta hromada kečupu?“ ukázala na otevřený sáček, který položila na prádelník.

Zazubil se na ni. „Nemůžu jíst bramboráky bez kečupu. Než se svlíknu, nechceš podat pivo?“

Mávla k taškám. „Přinesla jsem si džus.“

Brian by si dal raději pivo, ale ona ho nechce a bylo dost brzo, než aby si taky jedno dal. „Super.“

Prohledal její tašky a našel několik lahví džusu a obrovskou láhev čokoládového sirupu.

Natáhl k ní ruku s lahví sirupu a naklonil hlavu na stranu. „Myslím, že to mléko v ledničce není poživatelné.“

Byla rozkošná, když se začervenala. „Neplánovala jsem, že ho koupím proto, abych si udělala čokoládové mléko.“

Usmál se. „Kečup není pro tebe dostatečně dobrý?“

Sklopila pohled. Přemýšlel, proč je najednou tak plachá. „Dávám přednost čokoládě.“

„Myslím, že kečup si taky zamiluješ.“

Podal jí džus a pak prohledával tašku, aby našel svůj sendvič. „Proč jsi pořád oblečená?“ zeptal se. „Myslel jsem, že mi posloužíš jako talíř.“

Zvedla jeden prst a do pusy si nacpala poslední kousek klobásky, potom si otevřela džus, aby se pořádně napila.

Z kapsy vytáhla zbytek peněz, které jí dal, a vrátila mu je. „Dlužím ti sto dvacet babek,“ řekla. Hodil peníze na prádelník.

„Myr, vážně mi to nemusíš vracet.“

„Proč ne? Myslíš, že si to nemůžu dovolit?“

Nikdy předtím ji neviděl naštvanou. Líbilo se mu, jak přimhouřila oči a roztáhly se jí nozdry.

„Nevím,“ dobíral si ji. „Jsi učitelka. Nevyděláš si moc peněz, ne?“

Nevěřícně otevřela pusu. „Nemůžu uvěřit, že jsi tohle řekl.“

„Dáš mi na zadek?“ zeptal se jí nadějně.

„To by se ti líbilo, co? Zlobivý kluk.“

Pohledem zamířil k jejímu pasu. „Použiješ svůj pásek?“

„Myslela jsem, že jediný, kdo má sklon k masochismu, je Jace.“

Překvapeně se na ni podíval. „Odkud tohle víš?“

„Šeptanda mezi fanynkami.“

„Tohle říkají? A co říkaly o mně?“

 Zasmála se. „Že jsi nudný, protože jsi věrný jedné ženě.“

Škubnul sebou.

„Souhlasím jen s tou druhou částí,“ dodala.

„Takže nejsem nudný?“

„To nevím jistě. Vždycky jsem bývala skeptická, a abych se přesvědčila, tak potřebuju více důkazů.“

Zakýval na ni obočím. „To vidím. Musím ti tedy dokázat, že jsem vzrušující.“

„Myslím, že to je skvělý nápad.“

Podíval se dolů na sendvič, který držel v ruce. „Můžu se nejdříve najíst?“

„Prosím, najez se.“ Ještě jednou se pořádně napila a pak džus odložila na prádelník.

Sundala si boty a rozepnula pásek. Jaceovo džíny jí sklouzly na boky. Rozepnula knoflík a nechala je spadnout na zem. Vytáhla si nahoru Brianovo tričko. Dnes večer by si ho měl obléct na sebe, aby ji měl co nejblíž.

„Když jsem tvůj talíř, tak musím být úplně nahá?“ zeptala se.

Najednou si uvědomil, že držel sendvič před otevřenou pusou, ale ještě si nekousl.

„Jo. Ještě nikdy jsem neviděl talíř, který měl na sobě spodní prádlo.“

Rozepnula si podprsenku a odhodila ji bokem. Nadzvedla si prsa rukama. „Víš, že tahle dříve bývala čilejší.“ Sklopila pohled na svoje dlaně, které jí přetékaly.

Nerozuměl tomu, proč ve chvíli, kdy se nesnažila působit svůdně, ho rozpalovala mnohem víc. „Jsou perfektní.“

Kalhotky následovaly džíny na podlahu. Natáhla se a koukla se přes rameno, aby se pokusila zachytit pohledem svůj zadek. „Myslím, že i zadek jsem měla v lepší kondici.“

Brian se zakousl do sendviče a pomalu kousal.

„Gravitace je největším nepřítelem každé ženy.“ Nejistě se na něj podívala.

Polknul. „Myrno, jsi nádherná.“

„Trápí tě, že jsem starší, než ty?“

„Jo, jakože jsi o šest měsíců starší?“

„Je mi třicet pět.“

Nečekal, že byla o sedm let starší, než on, ale upřímně, bylo mu to jedno. Byla ta nejvíce sexy ženská, kterou kdy poznal. „Jsi na svém sexuálním vrcholu, Myrno. A věř mi, že tohle mně vůbec nevadí.“

„Můžeš mít jakoukoliv sexy mladou holku-“

„Odkud tohle je?“

„Ach bože! Ach bože! To je Mistr Sinclair!“ zakřičela Myrna a celá se třásla vzrušením. „Ach bože! Podepíšeš se mi na prsa? Prosím. Prosím. Jsi taaaaaaak sexy.“

Odhodil sendvič stranou, popadl hrst balíčků kečupu a pak ji povalil na postel. Přidržel ji dole tím, že se usadil na jejích bocích.

„Jasně, že se ti podepíšu na prsa, slečno. Pro fanynky cokoliv.“ Roztrhl sáček zuby. Rozesmála se a mrskala se pod ním. „Zůstaň takhle.“

Přestala se kroutit a vykuleně se na něj podívala. Začal jí kečupem něco psát na hruď.

„M-A,“ začal nahlas hláskovat. „J-E.“ Odhodil prázdný sáček stranou a otevřel další.

„Moje?“

„Ještě jsem neskončil.“

„To lechtá.“ Zachichotala se.

„T-E-K.“

„Co to tam píšeš?“

Otevřel další balíček a napsal jí doprostřed břicha. „O-D.“

Přesunul se na podbřišek. „B-R.“

„Majetek brrrrr?“

„Jo jasně, majetek brrrr. Přesně.“ Otevřel další balíček a dokončil psaní svého jména. „Perfektní. Brianův Majetek. Ještě tam potřebuju dopsat, já jsem.“ Uprostřed bradavky udělal tečku. „Sakra, spletl jsem se.“

Sklonil hlavu a olízl kečup. Zasmála se a prsty mu projela ve vlasech.

„Zkusím to ještě jednou.“ Kápnul jí kečup na druhou bradavku. „Sakra, dneska mám hroznou mušku.“

Jazykem slíznul kečup z druhé bradavky a užíval si pocit, jak pod jeho dotekem ztvrdla. Energicky hladil jazykem vrcholek, dokud se neotřásla a neozval se ten sexy zvuk, který uměla jen ona. Pták mu okamžitě ztvrdl.

Byl připravený. Zase.

Zvedl hlavu a pokropil jí spodní ret kečupem. Mezi rty se objevila špička jejího jazyka.

„Vydrž. Tohle je můj nepořádek. Takže je fér, abych si ho i uklidil.“ Natáhl se nad ní a vášnivě ji políbil.

Rty měla trochu pikantní, chutnala po klobásce. To mu něco připomnělo. Nedojedl svoji snídani. Odtáhl se od jejího polibku a podíval se na ni. „Nechceš bramboráčky?“

Zasmála se. „Briane, ty víš, co chci.“

„Bramboráčky.“ Vylezl z postele a z prádelníku zvedl sáček s jídlem.

„Myslím, že možná jsi trochu nudný,“ škádlila ho a z postele ho sledovala.

Podíval se na ni, a moc se mu líbilo, jak měla na sobě napsáno ´Brianův majetek´. Přemýšlel, jestli by se mu podařilo ji přemluvit, aby si ta slova nechala vytetovat, aby vydržela na  její kůži navždy. Vrátil se zpátky za ní do postele a na kečup položil několik plátků bramboráčků. Když je rozložil tak, jak se mu líbilo, sklonil hlavu a snědl je z jejího těla.

„Jo, bramboráčky jsou opravdu nuda,“ řekl.

Usmála se na něj. „Myslím, že se mi líbí, když jsem tvůj talíř.“

Žvýkal a pak polknul svůj bramborák s kečupem. „Nemyslíš na ten nepořádek?“

„Předpokládám, že si po sobě uklidíš.“

„Tak to mojí sebekontrole docela dost věříš.“

Prstem mu přejela po čelisti. „Věřím. Vsadím se, že mi můžeš odolat a nemilovat se se mnou dalších deset minut.“

Z hrudníku jí snědl další bramboráček. „Věříš mi víc, než si věřím já sám.“ Z hrudi jí stáhnul další bramboráček, který jí opakovaně zasouval do pusy, než ho snědl. Deset minut? Přál by si, aby byl v ní pohřbený hned teď. Rychle z ní snědl další bramboráčky a připadal si jako prase, když si je cpal rychle do pusy. Dychtivý, to by bylo přesnější. Zachichotala se, když jí slízával jídlo z břicha. „Vypadá to, že máš hlad.“

„Jsem šíleně hladový!“

Potom, co spořádal zbytek bramboráčků, tak z ní slízal jazykem zbytky kečupu. Otřásla se pod ním a zatahala ho za vlasy.

„Šílím z tebe,“ zalapala po dechu, zaklonila hlavu a prohnula záda.

Tohle ho povzbudilo, takže jazykem cestoval přes prsa, nahoru na rameno a přes něj na krk a ucho.

Jazykem přejel po vnějším okraji ucha. Zasténala a prsty mu zapletla do vlasů. Položil se na ni a proklínal toho, kdo vymyslel oblečení, sál jí ušní lalůček, okusoval ho a pak znovu sál. Roztáhla pro něj nohy, takže se mohl uvelebit mezi její dlouhé a štíhlé stehna. Rty přesunul na citlivé místo pod uchem, kde tepal její pulz. Zachvěla se. Přejel jí rukama po pažích, byl potěšený, když na hrudi ucítil její měkká prsa a na kalhotách cítil žhavé teplo jejího pohlaví. Kladl jí polibky podél čelisti až k bradě, než se konečně přesunul na rty. Vsála jeho ret, hladově mu zajela jazykem do pusy. Jeho pták sebou zaškubal. Nepatrně se od ní odtáhl a rozepnul si kalhoty. Bestie, jak jeho penis nazývala, vyskočila ven a hledala její hedvábné teplo. Věděl, že by si s ní měl dát načas, zvyšovat její šílenství, přinutit ji, aby ho prosila, ale on mohl myslet jenom na to, jaké to bylo pohybovat se uvnitř ní bez gumy.

Chytnul ptáka do ruky a začal hledat horkou a vlhkou bránu do nebe. S povzdechem se pod ním uvolnila. Zadíval se jí do očí, když do ní vstupoval – s mírným odporem ji pak naplnil jedním plynulým tahem. Potěšením prohnula záda, ale pohled neodvrátila. Vzájemně si hleděli do očí a vychutnávali si vzájemné spojení. Zasouval se do ní pomalu, tam a zpět, nehledal uvolnění, chtěl si ji jednoduše vychutnávat. Stát se její součástí. Cítit ji. Poznávat ji.

„Myrno,“ zašeptal.

„Briane.“

Ano, Brian. Ne, Mistr Sinclair. Jen Brian.

Měl všechno, co si mohl přát. Co potřeboval. Právě teď. Tuhle ženu. Věděl, že by jeho sentimentální myšlenky neocenila. Nechtěla poslouchat o tom, že se do ní zamiloval, bez ohledu na to, jak si tím byl jistý. Takže se jí jenom díval do očí, zatímco se pohybovali ve společném rytmu a spolknul ta slova, které se mu potom usadila jako těžký kámen v krku.