CP - 10. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Od chvíle co jsem tě potkal, nikdo jiný nestál za to, abych na něj myslel.

 – Autor neznámý

Sakra, nemohl jsem před Juliannou utéct, co?

Předtím u nás byla Sarah, aby pomohla Noelovi hlídat děti, protože jsem potřeboval jít ven „s kámoši z vysoké“ jak tomu říkala.

„Je první den semestru,“ řekla mi, když mě strkala ke dveřím. „Běž. Slavit.“

Tak jsem odešel a cítil se provinile celou cestu k autu. Aspen dnes vůbec nevyšla z pokoje a Lucy Olivia plakala, nebo alespoň to tak bylo, když jsem přišel domů ze školy. Vůbec to nebyla vhodná chvíle na slavení.

Šel bych do Forbidden a otravoval Brandta v práci. Protože mi už bylo osmnáct, alespoň jsem mohl projít dveřmi, když bylo otevřeno. Pořád jsem s ním nemluvil, co se vrátil z líbánek. Pořád jsem měl problém s tím jeho „dlužíš mi to“ a to nezmiňuju fakt, že mi nevědomky zabránil v zasunutí. A nechtěl jsem riskovat, že uvidím Juliannu, pokud měla směnu. A opravdu jsem je nechtěl vidět spolu.

Hráli tu svou přeslazenou hru, když spolu pracovali. Julianna míchala své alkoholické nápoje a s Brandtem občas míchali různé příchutě a zkoušeli je. Usmívali se a smáli, když to dělávali a dnes jsem na to neměl náladu. Protože teď tak trochu nenávidím speciální věc, kterou s ním sdílí.

Tak jsem zavolal Caroline.

„Řiťolízač!“ telefon zvedl její manžel a zněl šťastně. O chvíli později se zeptal: „Proč mě otravuješ?“

Odfrkl jsem si. „Jako bych chtěl vůbec mluvit s tebou. Dej mi mou sestru.“

„Má důležitější věci na práci, než mluvit s takovým hajzlíkem, jako jsi ty. Utírá zadek mému dítěti.“

Má dva a půl letá neteř Teagan trénuje na nočník a ráda odporuje – jako její otec – tak jsem se zeptal: „Plenka, nebo záchod?“

Ten si povzdychl. „Pořád plenka. Přísahám, že bude srát do plínek do třiceti.“

Zasmál jsem se a poškádlil ho: „A ty je budeš muset měnit.“

„Hej, naser si. Počkat. Je tady Caroline. Uslyšíme se později, kozí dechu.“

„Naser si,“ odsekl jsem mu a zavrtěl hlavou, než si telefon vzala má sestra.

Lidi mi říkali, že jsem se choval jako můj švagr Ten, ale nepřišlo mi to tak. Byl ubohý; já byl úžasný. Dost úžasný.

„Bubbo!“ přivítala mě Caroline. „O co jde? Je vše v pořádku?“

Neměl jsem ponětí, jak mohla znít tak šťastně, že mě slyšela a být ustaraná v tu samou chvíli, ale zvládala to hezky.

„Jo, je to dobrý. Sarah přišla pomoct a vykopla mě na pár hodin z domu, takže…chceš někam jít?“

„Ach, ráda bych, ale Oren dnes měl nového klienta, takže to s Teagan a Orenem půjdeme oslavit a jdeme na večeři. Ale můžeš jít s námi.“

Byla jediná, která svému manželovi říkala křestním jménem. Zajímalo mě, jestli mu klienti říkali Orene, nebo Tene.

Jo, asi to bylo: pane Tenningu a ušklíbl jsem se. Pan Tenning? Jak profesionální. Asi nosil oblek a kravatu, když se s nimi scházel, jako nějaký architekt, což taky byl, ale i tak…to bylo divné.

„Coltone?“ zeptala se Caroline.

„Hmm? Jasně. Promiň. Ne. Běžte.“ Nechtěl jsem jim ničit rodinnou večeři. „Nemám hlad.“ Strašně jsem hladověl, zvláště když zmínila jídlo. Ale neměl jsem na to náladu a věděl jsem, že bych si připadal jako páté kolo u vozu. „Možná jindy.“

„Jo, jistě. Kdykoli. Měl jsem nápad na Vine, kde ti někdo řekne, aby ses přihlásila na něčí stránky, a v další chvíli doslova odřezáváš strom motorovkou a ptáš se 'stačí to´ nebo tak nějak.“ (log on -přihlásit na něčí stránky, log off - pořezat strom; v angličtině jejich vtípek vyzní mnohem lépe)

„Hezké. Líbí se mi to.“ Přikývl jsem a už přemýšlel nad detaily. „Máš motorovou pilu?“

„Proč bych ji měla mít?“ zeptala se zvědavě. „Nemáme stromy.“

„Tak musíme mít motorovou pilu a strom, který chce někdo zohavit.“

Caroline si naštvaně odfrkla. „No, neřekla jsem, že to bude snadné.“

„Asi bys chtěla, abych měl motorovku i strom, co?“

„Jo, měl bys? Jsi taková panenka, díky!“ vzadu jsem slyšel mužský výkřik a pak dětský. „Ach, Ježíši. Musím jít. Miluju tě. Čau.“

Zavěsila, než jsem jí odpověděl a zamumlal jsem odpověď, když jsem hleděl na telefon. To je typické, odběhne v půlce rozhovoru. Vždycky jsem si připadal trochu opuštěně, když mi to dělala. Ale byl jsem rád, že jsem měl co dělat. Tak jsem zavolal Asherovi a doufal, že měl motorovku a košatý strom, který chtěl prořezat.

Neměl motorovku a ani mi nechtěl dovolit dotknout se jednoho z jeho stromů. „Nebudeš mi prořezávat stromy. Moje veverky potřebují domov.“

A tak to bylo. Konec diskuze.

Věděl jsem, že Pick měl na dvorku stromy, ale už jsem jej prosil předtím. S Caroline už jsme měli nápady, které bychom dali na Vine, tak jsme měli štěstí, že nám Pick poskytl volný prostor ve Forbidden. Neměli bychom tlačit na štěstí a chtít od něj víc.

Věděl jsem, že Felicity a Knox neměli na dvorku stromy.

Chtěl jsem zavolat Masonovi, bratrovi Sarah, protože měli stromy – nebyl jsem si jistý motorovkou – ale najednou mi volali kámoši z výšky.

„Vole, jdeš dnes na Kappa Sigma? Už tam chybíš. Všude jsou holky. Sexy holky. Zpola nahé holky.“ A taky alkohol, když zněl tak ožrale.

„Já, ehm…“ když jsem si uvědomil, že jsem si chtěl vymyslet výmluvu, proč nepůjdu, zarazil jsem se.

Co jsem to, sakra, dělal? Neměl jsem důvod nejít. Bez rodiny jsem vlastně nebyl od chvíle, co…co se stalo to s Juliannou.

Nelíbilo se mi to. Nechtěl jsem, aby nade mnou měla takovou moc. Od té noci jsem na ni pořád myslel. Nemohl jsem si pomoct a nedokázal jsem vyhodit ani její kalhotky. Nemohl jsem se na ni podívat poté, co se přede mnou snažila skrývat den po Brandtově svatbě, když jsem šel do baru, abych ji viděl.

Byl jsem připravený zapomenout na její opilecké uklouznutí a omluvit se jí za to, jak jsem vypadl, ale pak se schovala za bar, když mě viděla vejít. Nevím, proč jsem se tak naštval, možná protože mi slíbila, že ničeho nebude litovat, když toho vlastně litovala. Byl jsem z toho nesvůj. Prošel jsem kolem ní a vymyslel si, že jsem šel za Pickem.

Chtěl jsem na ni úplně zapomenout – nebo, víte, alespoň se o to pokusit – ale pak jsem na ni narazil na hodině filosofie a nadala mi, že jsem si jí nevšímal ve Forbidden. A to jsem si myslel, že ona mě nechtěla vidět, protože se jako první schovala. Ale teď jsem neměl ponětí, co chtěla. Prostě jsem věděl, že cokoli s ní bude špatné…a to mě štvalo víc.

Chtěl jsem přestat chodit na hodiny filosofie, ale bylo to směšné, tak jsem zůstal a říkal si, že třída byla velká a sotva se budeme potkávat. Sakra, spíš bychom na sebe narazili na párty, než že bychom museli chodit na stejnou hodinu.

Ale nikdy bych si to nemyslel, takže sakra, narazili jsme na sebe i na párty.

Byl jsem prokletý.

Měl jsem ji nechat projít, ale vzpomněl jsem si, jak na mě vyjela, a že bych se neměl hádat. Pak jsem najednou zvedl nohu, abych ji zastavil a řekl nějakou blbost. Chtěla to tak a nechtěl jsem, aby mě znova sjela.

Ale vlastně to nebyl pravý důvod. A co hůř, nevěděl jsem, proč jsem chtěl, aby mě viděla, poznala a promluvili jsme si. Prostě jsem musel, cítil jsem to v žilách, když se na mě zamračila. Pak ztuhla, když si uvědomila, na koho se dívala.

Srdce mi bušilo a dech se mi zadrhl, když jsem si lámal hlavu nás tím, co jí řeknu a jak najdu ta správná slova. Ale s tím jsem si starosti nikdy nedělal, a to mě sralo. Tak jsem vyhrkl první věc, která mě napadla.

„Uvědomuješ si, jak ohrožuješ každého kluka tím, že chodíš takto oblékaná, že?“

Překvapeně vytřeštila oči a zmateně nakrčila obočí. „Co?“

Prohlédl jsem si ji celé její tělo. „Jsi smrtící, panenko a příliš krásná pro své vlastní dobro. Všichni kluci tě budou chtít sbalit a pak se odplazí pryč, protože je odmítneš a rozdupeš jejich varlata těmi vysokými podpatky. Jen mi to nepřijde vůči nim fér.“

Mrkla, než se ušklíbla, jako kdybych jí složil poklonu a byla na to pyšná.

Ale pak se zamračila.

Zadívala se na můj červený kelímek a vzala mi ho. „Co to, sakra, piješ?“ Napila se a povzdychla si. Zavrtěla hlavou, jako kdyby byla zklamaná. „Alkohol? Opravdu?“

Pokrčil jsem rameny. „Co?“

„Zlato, viděla jsem, co s tebou alkohol dělá.“ Žaludek se mi stáhl, když se na mě zadívala. Věděl jsem, že udělá něco blbého, než jej pak vylila. „Nebudeš pít.“

Zavrtěl jsem hlavou a odfrkl si. To bylo typické. Ale taky sexy. Jak se na mě zadívala hnědýma očima, to byla prostě výzva. Sexy a divoká výzva. Pták mi úplně ztvrdl.

„Zaplatil jsem za to tři babky,“ řekl jsem a ujistil jsem se, že se můj výraz nezměnil a neprozradil, jak moc mě to vzrušilo.

Dál se na mě dívala, dala ruku do kapsy a vytáhla peníze. Vytáhla tři babky, přišla blíž a ztuhl jsem touhou. Pak přišla ještě blíž, skoro se mi postavila mezi nohy a dívala se mi přímo do očí, když mi pomalu dala peníze do přední kapsy na tričku.

Vydechl jsem. Pták mi pulzoval a pokožka brněla, protože jsem chtěl, aby se mě dotkla. „Víš, mohla jsi mi to vrátit jinak,“ zamumlal jsem a zvedl obočí.

Nepřemýšlel jsem, co jsem říkal, nebo že jsem se nyní pohyboval na tenkém ledu. Prostě jsem věděl, že mě strašně vzrušovala a chtěl jsem ji znova ochutnat.

Sakra, přísahám, že její pusa byla jen pět centimetrů od mé.

Usmála se a skoro jsem zasténal. „Promiň, ale stálo by to mnohem víc, než jen tři babky.“

Do prdele. Chtěl jsem si ji přirazit do klína. „Tak jsi mi to rozhodně měla vrátit jinak.“

Usmála se ještě víc, protože ji to pobavilo. Pak mě pohladila na krku tím nejdelším modrým nehtem, jaký jsem kdy viděl. Zachvěl jsem se, když zamumlala: „Buď hodný, Malý Gamble.“

„Hodný?“ Mrkl jsem a podíval se jí do očí. „Proč?“

Zavrtěla hlavou a pomalu zvedla ruku. „Za dobré chování jsou taky odměny.“

Zvedl jsem zvědavě obočí a nic neřekl. Co to, sakra, bylo? Flirtovala se mnou?

Byl jsem tak zmatený a uchvácený zároveň.

„Promiň,“ zacukroval jsem. „Mám koule, které bys mi mohla rozdrtit.“ Měla z toho radost a skoro jsem se posunul, protože mi byly džíny dost těsné.

Pyšně zvedla ramena, když odcházela za dvěma kamarádkami.

Hleděl jsem za ní, než do mě dloubl kámoš. „Vole. Kdo to byl? Byla sexy. Nevěděl jsem, že jsi na černošky.“

Ignoroval jsem ho, seskočil ze zdi a šel za ní. Nedokázal jsem uhnout pohledem. Trvalo mi skoro pět minut, než jsem ji našel v davu, ale nevadilo mi to. Potřeboval jsem chvilku, abych se uklidnil a nesoustředil na to, co se právě stalo.

Julianna se mnou flirtovala, usmívala se a dotýkala se mě. Co to, sakra, znamenalo?

Nebyl jsem si jistý, ale musel jsem to zjistit.

Když jsem ji spatřil, přidala se ke svým dvěma kamarádkám, které byly před kapelou a tančily s dalšími padesáti lidmi. Slovo tanec na to vůbec nestačilo, protože se hříšně kroutila a tiskla ke kamarádkám. Jedna holka stála za ní, držela ji za bok a přirážela jí k zadku, když se další kamarádka tiskla k té uprostřed.

Juli měla ruce nad hlavou, luskala prsty a oči měla zavřené, když zvedala hlavu a usmívala se.

Zastavil jsem se a jen na ni hleděl. Asi se nechala unést hudbou. Přál jsem si, abych byl ten, který se Juli tiskl k zadku a chtěl jsem sledovat její úžasné tělo, jak pohupovalo boky, svíjelo se a jedno mi bylo jasné.

Bylo mi jedno, že nebyla moje spřízněná duše. Bylo mi jedno, jak moc mi ublížila a nasrala mě. A bylo mi jedno, že chtěla Brandta. Prostě jsem věděl, že jsem ji chtěl ošukat. Chtěl jsem ji tak strašně moc ošukat.