CL - 8. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Mia běžela zpátky ke svému apartmánu, protože nutně potřebovala čas sama pro sebe, než narazí na Jessie a její otázky.

Cítila se bolavá a byla plná nenávisti vůči sobě. Rozumově věděla, že tato reakce na něj její úlohu usnadní. Rozhodně by byl problém, kdyby ho považovala za odporného a musela by vášeň předstírat. Přesto teenager pohřbený hluboko v jejím nitru plakal nad jejím zpackaným milostným příběhem.

V tomto románu nebyl žádný hrdina a zloduch v ní vyvolával pocity, které by si nikdy nepomyslela, že by byly možné.

Poté, co s ní na kuchyňském stole skončil, tak ji odnesl nazpět do koupelny a jemně ji umyl. Poté jí dovolil se obléci a jít domů, na rozloučení ji políbil a připomněl jí, aby byla o půl sedmé oblečená a připravená na schůzku. Mia odevzdaně souhlasila, protože si nepřála nic jiného, než se dostat co nejrychleji pryč od něj, se svým pulsujícím tělem, které ještě stále cítilo dozvuky orgasmu.

Zvažovala, kolik by toho měla Jessie vyprávět. Poslední, co by chtěla, bylo, aby ji do toho všeho zatáhla. Ale na druhé straně do toho byla Jessie přes Jasona už zapletená, a také by se dalo argumentovat tím, že to pro Miu ještě zhoršila, když k nim přitáhla členy protikrinarského hnutí.

Když vstoupila do apartmánu, byla překvapená a zároveň se jí ulevilo, když zjistila, že tam nikdo nebyl. Jessie se musela jít učit nebo něco takového.

Mia si s úlevou oddechla a rozhodla se ten klid využít k tomu, aby si pokecala s rodinou o novinkách. Naposledy s nimi mluvila minulou sobotu a připadalo jí to jako věčnost. Její rodiče si určitě mysleli, že je až po krk zavalená úkoly do školy, a proto jí poslali jen pár standardních zpráv, na které se Mii podařilo odpovědět pár frázemi jako „jsem v pořádku,“ „miluji vás.“

Nahodila svůj starý počítač a uviděla, že mamka už na ni na Skype čeká. Otec byl v zadní části místnosti a něco si četl. Když si mamka všimla, že se Mia přihlásila, celá její tvář se rozzářila.

„Drobku! Jak se ti daří? Neozvala ses celý týden!“

Jestli byla Krinarům za něco vděčná, tak to byly následky, které měl vliv Krinarů na její rodiče a ostatní Američany středního věku po celé zemi. Tato nová, Krinary vnucená strava zapůsobila na zdraví jejích rodičů jako zázrak. Otec už neměl cukrovku a i vysoký cholesterol její matky drasticky poklesl. Teď, ve svých padesáti letech, byli její rodiče štíhlejší, energičtější a vypadali mladší než, jak si je pamatovala z minulosti.

Mia se na kameru šťastně zašklebila. Nejhorší na tom být v New Yorku bylo, že své rodiče viděla pouze sporadicky. I když se snažila, kdykoliv to šlo, letět domů – zaskočit z Spring Break na Floridu opravdu nebylo utrpení –, hrozně se jí po nich stýskalo. Doufala, že se jí v budoucnosti podaří přistěhovat se blíž k nim, možná poté, až ukončí studium.

„Jsem v pořádku, mami. Jak je u vás?“

„Ach, však víš, jako vždy – všechny novinky teď přichází od vás mladých. Už jsi mluvila se svou sestrou?“

„Ještě ne,“ řekla Mia, „proč?“

Úsměv její matky se ještě víc rozšířil. „Och, já nevím, jestli ti to mám říct. Prostě jí zavolej, ano?“

Mia přikývla a málem umřela zvědavostí.

„Jak jde škola? Už máš všechny práce hotové?“, zeptala se její matka.

Mia si momentálně na úkoly ani nevzpomněla. „Domácí úkoly? Ach ano, domácí úkol ze sociologie. Ten jsem dopsala v neděli.“

„A máš nějaké další?“, zeptala se její matka nesouhlasně. „Mio, drahoušku, moc se učíš. Je ti jedenadvacet – měla by sis někam vyrazit a bavit se a ne se pořád schovávat v knihovně. Kdy naposledy jsi měla schůzku?“

Mia se začervenala. To byla stará písnička, ale v poslední době ji máma vytahovala stále častěji. Z nějakého důvodu si mamka dělala starosti o její neexistující sociální život, místo toho, aby se jako ostatní rodiče radovala z toho, jakou má pilnou a zodpovědnou dceru.

Mia se snažila představit si, jaká by byla reakce jejích rodičů, kdyby jim vyprávěla, jak aktivní je její milostní život v poslední době. „Mami,“ zabručela frustrovaně, „mám schůzky. Jen ti o nich všechno neříkám.“

„No jistě,“ pronesla její matka nevěřícně. „Ještě si pamatuji na tvou poslední schůzku, co jsi měla. To byl ten chlapec z biologie, že? Jak, že se jmenoval? Ethan?“

Mia se lítostivě usmála. Její mamka ji znala příliš dobře. Nebo aspoň znala tu Miu, kterou byla před minulou sobotou.

„Jen tak mimochodem,“ řekla její matka, „vypadáš úžasně. Udělala sis něco s vlasy?“ Otočila se dozadu a pronesla k Miinu otci. „Dane, no tak pojď sem a podívej se na svou dceru! Nevypadá nádherně?“

Otec se přiblížil ke kameře a usmál se. „Vždycky vypadá nádherně. Jak se máš, drahoušku? Už jsi potkala nějaké milé chlapce?“

„Tati,“ zasténala Mia, „ještě ty s tím začínej.“

„Mio, já jen říkám, že ti nejlepší jsou pryč jako první.“ Jak se její matka do toho tématu pustila, bylo těžké mluvit s ní o něčem jiném. „Ještě rok a pak budeš s univerzitou hotová. A kde se chceš seznámit s nějakým slušným mladíkem?“

„Při pokračujícím studiu, na ulici, online, na párty, v klubu, v baru nebo v práci,“ vypočítávala Mia očividné možnosti. „Podívej, mami, jen proto, že Marisa potkala na univerzitě Connora, neznamená, že je to jediné místo, kde se dá s někým seznámit.“ Také se dalo jednoduše v parku narazit na mimozemšťana – ona toho byla živým důkazem.

Její matka nesouhlasně zatřepala hlavou, ale moudře změnila téma. Probraly pár nedůležitých věcí a Mia se dozvěděla, že její rodiče přemýšleli o tom, že si k třicátému výročí svatby dopřejí cestu do Evropy, a že hledání práce mamky také pokračuje dobře. Byl to nádherně normální rozhovor a Mia ho do sebe nasávala, aby si poté připomněla každý detail, pokud by to mělo být naposledy, co mohla mluvit se svými rodiči. Nakonec se váhavě rozloučila a slíbila, že okamžitě zavolá Marise.

Její herecký talent se musel za posledních pár dnů drasticky zlepšit. I přes její vnitřní zmatek si její rodiče ničeho nevšimli.

Zastihnout Marisu na Skypu byl vždycky tak trochu oříšek, a proto jí raději zavolala přímo na mobil.

„Mio! Hej, malá sestřičko, jak se ti daří? Viděla jsi některý z mých příspěvků na Facebooku?“ Její sestra zněla neskutečně vzrušeně.

„Ehm, ne,“ pronesla Mia pomalu. „Stalo se něco?“

„Och, proboha, ty jsi takový knihomol! Nemůžu uvěřit, že nechodíš na Facebook. Ano, něco se stalo! Budeš teta!“

„Och!“ Mia vyskočila a málem vzrušením vykřikla. „Ty jsi těhotná?“

„Definitivně! Vím, co si teď myslíš, že jsem moc mladá, a že jsme se teprve vzali a bla, bla, bla, ale já mám takovou radost!“

„Ne, myslím si, že je to úžasné! Také mám radost,“ řekla Mia upřímně. „Nemůžu uvěřit, že má nejmilejší sestra bude mít děťátko!“

Ve svých devětadvaceti letech vedla Marisa přesně ten život, o jakém Mia vždy snila. Byla provdaná za skvělého muže, který ji zbožňoval, žila na Floridě jen hodinu cesty od rodičů a pracovala na základní škole jako učitelka hudby. A teď čekala dítě. Její život nemohl být perfektnější a Mia se s ní upřímně těšila. I když drobné píchnutí – oukej, víc než jen píchnutí ostnem žárlivosti cítila, ale nikdy by to na sobě nedala znát. Nebyla to chyba její sestry, že se Miin život za poslední týden tak zkomplikoval.

Ještě chvíli si povídaly a Mia se dozvěděla všechno o nevolnosti v prvním trimestru a návalech horka. Poté musela Marisa skončit, protože uplynula její polední pauza. Mia ji nechala jít, i když se jí stýskalo po jejím veselém hlase. Rozhodla se, že zbylý čas věnuje učení.

O hodinu později se Mia propracovala požadovanými úkoly ze statistiky a právě se začetla do knihy o dětské psychologii, když se objevila Jessie.

„Mio,“ zvolala s úlevou v hlase, když ji objevila stočenou na gauči. „Díky bohu! Dělala jsem si takové starosti, když jsi minulou noc nedorazila domů. Zavolala jsem Jasonovi, a ten říkal, že jsi pravděpodobně v pořádku a nemám si dělat starosti. Co se stalo? Řekl ti Jason něco užitečného?“

Mia hleděla na svou spolubydlící a ptala se sama sebe, kolik by té dívce, která byla poslední tři roky její nejlepší přítelkyní, prozradit. „Ano, řekl,“ řekla pomalu a urputně přemýšlela, co jí má říct na uklidněnou.

„No, a co říkal? A kde jsi byla minulou noc? Byla jsi s tím Krinarem?“

Mia si povzdechla a rozhodla se pro uvěřitelnou lež. „John mluvil hlavně o tom, že Krinar někdy projeví o některé lidi zájem. Normálně je ta nálada brzy přejde, vztah je unaví a pak jdou dál. Není to nic, o čem bychom si měly dělat starosti. Prostě mu nemám odporovat a užívat si, dokud to trvá.“

„Co užívat? Sex s Krinarem?“ Jessie šokem vyvalila oči.

„Dokonce dost,“ potvrdila Mia. „Celá ta věc není nakonec tak špatná. Vodí mě totiž do těch nejluxusnějších restaurací. Dnes večer jdeme do Le Bernardin.“

„No počkej, Mio, ty už s ním spíš?“ Jessie hlas zněl nevěřícně. „Ale ty jsi předtím ještě s nikým nikdy nebyla! Chceš mi říct, že už nejsi panna?“

Mia zrudla, rozhovor jí byl nepříjemný. Momentálně byla tak daleko od panny, jak jen to šlo. Když si Jessie přečetla odpověď z Miiny rudé tváře, řekla tiše: „Proboha! Jaké to bylo? Neublížil ti, že ne?“

Mia zrudla ještě víc. „Jessie,“ řekla zoufale. „Raději bych o tom nediskutovala tak detailně. Měli jsme spolu sex a byl dobrý. Mohly bychom, prosím, změnit téma?“

Jessie na chvíli zaváhala, ale poté neochotně souhlasila. Mia mohla vidět, jak její spolubydlící puká zvědavostí, ale také věděla, že svou odvážnou fasádu dlouho neudrží. Víc než cokoliv jiného chtěla Mia Jessie vyprávět celou tu zpackanou story a svěřit se jí, jak hrozný strach měla při představě, že skončí jako sexuální otrokyně nebo že ji odhalí jako špiónku hnutí odporu. Ale kdyby tak udělala, tak by Jessie ohrozila a to Mia opravdu nechtěla.

Vyprávění lží byla malá cena za to, aby ochránila milovaného člověka.

Než se mohla Mia opět soustředit na učení, ozval se ode dveří zvonek. Otevřela a byla překvapená, když tam uviděla stát moderně oblečenou ženu středního věku a nápadně oblečeného mladého muže. Mladík nesl zavřený obal na šaty, který byl skoro tak velký jako on. „Ano?“, zeptala se opatrně a byla si naprosto jistá, že jí teď řeknou, že si spletli apartmán.

„Mia Stalis?“, zeptala se žena s lehkým britským přízvukem.

„Ehm, ano,“ odpověděla Mia, „to jsem já.“

„Skvělé,“ odvětila žena. „Já jsem Brigdet a toto je Claude. Jsme osobní nákupčí od Saks z Páté Avenue a jsme tady, abychom dali do pořádku vaši garderobu.“

Najednou jí to došlo.

Mia se snažila zůstat klidná a zeptala se: „Poslal vás Korum? Myslela jsem, že mi jen obstará šaty na dnešní večer.“

„Ano. Toto jsou ty šaty. Ujistíme se, že vám sedí a poté si od vás ještě vezmeme míry.“ Bridget zněla snobsky, ale možná to bylo tím jejím přízvukem.

Mia se zhluboka nadechla. „Dobře,“ souhlasila, „tak pojďte dovnitř.“ To už vylezla ze svého pokoje i Jessie a se zájmem sledovala, proč Mia kvůli něčemu tak bezvýznamnému chtěla dělat takovou scénu.

Vešli dovnitř a Claude s rozmáchlým gestem rozepnul obal na šaty.

„Wow,“ vydechla Jessie uctivým hlasem, „myslím, že jsem ty šaty viděla někde na přehlídkovém molu…“

Šaty byly opravdu překrásné, ze třpytivého modrého materiálu, který vypadal, jakoby byl tekutý. Měly tříčtvrteční rukáv, což bylo perfektní pro otevřenou restauraci a končily těsně nad koleny. Vypadaly tak maličké, že měla Mia pochybnosti, jestli se do nich dostane.

Přesto odešla do svého pokoje a zkusila si je. Když se otáčela před zrcadlem, udivilo ji, že jí padnou jako ulité. Vepředu byly cudně zakryté, ale vzadu měly tak velký výstřih, že bylo nemožné vzít si pod ně podprsenku. Ale i na to bylo pamatováno, protože součástí šatů byly i všité košíčky, takže pro někoho s Miinou postavou víc nebylo zapotřebí. Mladá žena, která na ni koukala ze zrcadla, nebyl jen jednoduše pěkná, vypadala i žhavě, každá její křivka byla zvýrazněná jako přednost.

Mia ostýchavě vyšla ze svého pokoje a předvedla se svému publiku. Claude s Brigdet ze sebe vydali zvuky obdivu a Jessie při pohledu na ni uznale hvízdla. „Wow, Mio, vypadáš nádherně!“, vykřikla a oběhla Miu, aby si ji mohla prohlédnout ze všech stran.

„Tady,“ řekla Brigdet a už nezněla tak arogantně, „ještě k nim patří punčochy a boty.“ V ruce držela jemné černé punčochy a pár jednoduchých, černých střevíčků s červeným podpatkem.

Mia si obojí vyzkoušela a opět zjistila, že jí vše perfektně sedne. Zajímalo by ji, jak mohl Korum tak přesně odhadnout její velikost. Kdyby si ty věci vybírala sama, tak by o těch šatech ani neuvažovala, protože by je považovala za příliš malé. Ještě stále přemožená krásou šatů, dovolila Mia velkoryse, aby jí vzali míry.

Když zkontrolovala čas, překvapilo ji, že už bylo šest. Už měla jen půl hodiny na to, aby se připravila – ne, že by ten čas potřebovala, vždyť už byla oblečená. Její vlasy se jako zázrakem chovaly rozumně, takže už jí zbýval jen make-up. O dvě minuty později byla hotová. Nanesla si dvě vrstvy mascary, použila lehký pudr a jemný lesk na rty. Zatímco čekala, až ji Korum vyzvedne, spokojeně se posadila na gauč a dokončila úkoly do školy.

***

Když Koruma pozdravila u dveří, potěšilo ji, jak mu při pohledu na ni v šatech zezlátly oči.

„Mio,“ pronesl tiše, „vždycky jsem věděl, že jsi překrásná, ale dnes večer vypadáš prostě úžasně.“

Mia z toho komplimentu zčervenala a zamumlala poděkování.

Večeře byla tím nejneuvěřitelnějším zážitkem celého jejího života. Le Bernardin byl luxusní podnik, s číšníky, co předpovídali každé jejich přání, a jídlem, které snad ani nebylo z tohoto světa. Zvolili speciální degustační menu a Mia vyzkoušela všechno, od carpaccia z humru až po plněné cuketové květy. Víno, které skvěle pasovalo k jídlu, bylo také skvělé, i když Korum sledoval její konzumaci alkoholu ostřížím zrakem a bránil číšníkovi, aby jí doléval příliš často.

Bylo jednoduché udržovat rozhovor. Korum byl dobrým posluchačem a vypadal, že se o její život opravdu vážně zajímal, i když mu musel připadat jednoduchý a nudný. A jelikož už o ní v podstatě všechno věděl a Mia nechtěla, aby ji měl rád, tak se mu otevřela způsobem, jakým se dosud neotevřela žádnému ze svých zřídkavých schůzek. Vyprávěla mu o svém prvním chlapci, kterého kdy políbila – osmiletého, do kterého byla v šesti letech totálně zamilovaná –, a jak jako malá holka žárlila na svou dokonalou starší sestru. Hovořila o vysokých očekáváních svých rodičů, a o své vlastní představě budoucnosti, kdy by chtěla ovlivňovat život mladých lidí jako poradkyně při jejich volbě povolání.

Také se dozvěděla, že normálně žije na Costa Rice. Tamější počasí se údajně nejvíc podobalo podnebí v té části Kriny, ze které pocházel. „Naše sídliště v Guanacaste je to, co by se dalo označit jako krinarské hlavní město na Zemi. Říkáme jí Lenkarda,“ vysvětlil jí. Vzpomněla si, že v Lenkardě je držena i Johnova sestra. Zajímalo by ji, jestli jim tam Korum někdy neviděl. Bylo to možné – vyprávěl jí, že v každém sídlišti bydlelo jen asi pět tisíc Krinarů.

V průběhu večera se Mia stále víc a víc odkláněla od bezpečných témat. Neschopná udržet svou zvědavost na uzdě, vyptávala se na život na Krině a na Krinu samotnou.

„Krina je nádherné místo,“ vyprávěl jí Korum. „Jako sytě zelená Země. Z důvodu našeho delšího evolučního vývoje máme u nás mnohem víc druhů rostlin a zvířat. Podařilo se nám zachovat většinu druhů a zabránit tak masivnímu vyhynutí některých druhů, jako se to za posledních sto let dělo na Zemi.“ A že to byla vina lidí, to nemusel říkat nahlas.

„Většinu, ale s výjimkou vašich lidem podobným primátům, že?“, zeptala se Mia kousavě, kterou jeho arogantní přístup naštval.

„Ano, s výjimkou těchto primátů,“ přisvědčil Korum. „A pár dalších druhů, které byly k přežití obzvlášť špatně vybaveny.“

Mia si povzdechla a rozhodla se přejít k něčemu méně kontroverznímu. „Jaká jsou vaše města? Když žijete tak dlouho, tak musí být vaše planeta dost hustě osídlená, ne?“

Zavrtěl hlavou. „To není. Nejsme tak plodní jako váš druh, a jen několik párů má dnes zájem na tom mít více než jedno, dvě děti. Výsledkem toho je, že naše porodnost je v poslední době velmi nízká, těsně nad hranicí regenerace, a proto počet obyvatel za posledních milion moc nestoupl.“ Na chvíli se odmlčel, aby se napil, a poté pokračoval. „Naše města se od těch vašich velmi liší. Nemáme rádi, když bydlíme příliš blízko u sebe. Jsme velmi teritoriální, a proto potřebujeme kolem sebe dost místa. Naše města se spíš podobají vašim předměstím. Krinar bydlí v okrajových oblastech a pendlují do center, které slouží výhradně komerčním účelům. A všude, kam jdeš, tak je vzduch čistý a neznečištěný. Rádi se obklopujeme stromy a rostlinami, a proto je to i v nejhustěji obydlených částech našich měst skoro tak zelené jako ve vašich parcích.“

Mia mu fascinovaně naslouchala. To by vysvětlovalo to množství rostlin v jeho apartmánu. „To zní úžasně,“ pronesla. Poté ji napadla očividná otázka. „Proč byste tohle všechno opustili a přestěhovali se na přelidněnou a znečištěnou Zemi? Musí to být pro tebe dost nepříjemné zdržovat se například v New Yorku.“

Korum se zasmál, natáhl ruku a pohladil ji po dlani. „Teprve nedávno jsme objevili velmi lákavou nabídku v tomto městě.“

„Ne, teď vážně, proč jste přiletěli na Zemi?“, nedala se odbýt. „Nemohu uvěřit, že byste se vzdali své domovské planety, jen abyste sem přiletěli pochutnávat si na naší krvi.“ Což z nějakého důvodu u ní ještě neudělal, napadlo ji.

Povzdechl si, pohlédl na ni a zřejmě došel k rozhodnutí. „Takže, Mio, to je tak. Ať už je naše planeta jakkoliv krásná, není nesmrtelná. Naše slunce, které je mnohem starší než to vaše, začne asi tak za sto milionu let vyhasínat. Kdybychom se v té době ještě nacházeli na Krině, tak by byla naše rasa vyhlazena. Proto jsme neměli jinou volbu, než hledat nějakou alternativu.“

„Za sto milionu let?“ Pro Miu to byla nepředstavitelná doba. „Ale to je tak daleko. Proč jste přiletěli už teď? Proč si neužíváte své překrásné planety ještě dalších devadesát milionu let?“

„Protože, pokud bychom lidem přenechali Zemi ještě dalších devadesát milionu let, drahoušku, tak už by tu žádná obyvatelná planeta nebyla.“ Naklonil se dopředu a jeho výraz tváře ochladl. „Vaše rasa se ukázala jako neuvěřitelně destruktivní, protože vaše technologie se vyvíjí mnohem rychleji než vaše morálka a rozum. Když u vás započala průmyslová revoluce, věděli jsme, že jednou budeme muset zasáhnout, protože jste byli na nejlepší cestě zlikvidovat neuvěřitelnou rychlostí zdroje své planety. Takže jsme začali s přípravami, abychom se sem mohli přestěhovat, protože jsme si byli této hrozby vědomi.“

Na chvíli se odmlčel a zhluboka se nadechl. „A měli jsme pravdu. S každou generací jste se stávali lačnější a lačnější, každý z vašich technologických pokroků poškozoval životní prostředí víc a víc. Protože žijete tak krátce, tak přemýšlíte v dekádách – ani ne ve stovkách let –, a proto si o budoucnost neděláte starosti. Jste jako dítě, které pro zábavu rozbije hračku, protože se mu to líbí a je mu jedno, že zítra už žádnou hračku mít nebude.“

Mia tam jen seděla a cítila se jako dítě, které trestá jeho učitel. Uši ji pálily studem a ponížením. Možná byla pravda to, co říkal, ale neměl právo soudit celou její rasu, obzvlášť s ohledem na to, co o jeho druhu věděla. Lidé mohli být v porovnání s Krinary možná primitivní a krátkozrací, ale aspoň měli dostatek rozumu – a morálku – aby přestali se zotročováním inteligentních bytostí.

„Takže jste přišli na naši planetu, abyste ji převzali a využili pro sebe?“, zeptala se rozrušeně. „A to všechno pod zástěrkou, abyste ji zachránili před naším životní prostředí ohrožujícím chováním?“

„Ne, Mio,“ odvětil trpělivě, jakoby vysvětloval dítěti něco očividného. „Přišli jsme, abychom se o vaši planetu s vámi podělili. Pokud bychom se jí chtěli zmocnit, tak mi věř, že bychom to i provedli. Byli jsme k vašemu druhu více než velkorysí. Kromě korektur několika vašich pošetilých způsobů jsme vás nechali na pokoji, abyste mohli žít tak, jak chcete. Což je lepší způsob, než jakým jste se chovali ke svému vlastnímu druhu.“

Když uviděl její tvrdohlavý výraz obličeje, dodal: „Když Evropané dorazili do Ameriky, tak nechali domorodce na pokoji? Respektovali jejich tradice a jejich způsob života? Nechali je žít tak, jak byli zvyklí, nebo se jim snažili vnutit své vlastní náboženství, své hodnoty a další věci? Chovali se k nim jako k lidem nebo jako k divokým zvířatům?“

Mia odmítavě zakroutila hlavou. „To už je strašně dávno. Změnili jsme se a svou lekci jsme už dostali. Už nikdy bychom nic takového neudělali.“

„Možná ne,“ usoudil. Ale ještě stále nemáte žádný problém s tím, ničit ostatní rasy odmítáním a vědomým přehlížením. Ještě před pár lety jste se ke zvířatům, která chováte pro svou obživu, chovali tak, jakoby to nebyla živá stvoření. A nenuť mě začínat s Holocaustem a jiným příšernostmi, kterých jste se za poslední století dopustili na ostatních lidech. Nejste tak uvědomělí, jak se domníváte.“

Měl pravdu a Mia ho za to nenáviděla. Jak ráda by mu vmetla do tváře jeho vlastní zotročování lidí, ale oficiálně o tom neměla vědět. Místo toho se zeptala: „Když jsme teda tak hrozní, proč mě vůbec chceš? Já bych tedy nechtěla být s někým, o kom mám tak špatné mínění.“

Korum si ze zoufalství povzdechl. „Mio, nikdy jsem neřekl, že jste hrozní. Ty určitě ne. Vaše rasa ještě nedospěla a potřebuje vedení, to je všechno.“

„A já jsem jen tvoje hračka, že ano?“, pronesla Mia kousavě a nebyla si jistá, proč je jí najednou jedno o tom začínat. „V takovém případě je asi jedno, co si o lidstvu jako takovém myslíš.“

Nezúčastněně si ji prohlížel. „Jestli to chceš vidět takto, prosím. Já si sex s tebou užívám rozhodně víc než jen trochu.“ Jeho oči zezlátly a opřel se dopředu, blíž k ní. „A ty miluješ, když si tě beru. Tak proč nepřestaneš všechno zaškatulkovávat a prostě si neužíváš věci takové, jako jsou?“

Znovu se opřel dozadu a pokynul číšníkovi, aby mu přinesl účet. Miiny tváře hořely studem, protože její tělo na jeho slova okamžitě zareagovalo vzrušením.

Korum zaplatil účet, opustili restauraci, aby vrátili se zpátky do jeho penthousu.

Jakmile nasedli do limuzíny, přitáhl si ji Korum na klín a políbil ji tak intenzivně, že myslela jen na to, aby byli co nejdříve v ložnici. Jeho ruce si našly cestu pod její šaty a rytmicky se pohybovaly mezi jejími stehny, dokud nezačala tiše sténat a kroutit se mu v náruči. Než vyvrcholila, tak už byli u cíle.

Rychle ji pronesl vstupní halou budovy a Mia skryla obličej na jeho hrudi a tvářila se, jakoby si šokovaných pohledů portýra a několika obyvatel, které potkali, nevšimla. Jakmile byli ve výtahu sami, znovu ji políbil a jeho jazyk jí prozkoumával ústa, až z toho málem vyvrcholila. Aniž by se zastavil a svlékl je, odnesl ji do ložnice a hodil na postel.

Při jejich příchodu se spustila hudba v pozadí a jemné osvětlení, což navozovalo romantickou atmosféru. Mia si toho sotva všimla, protože byla neskutečně vzrušená. Hladově sledovala, jak se s nelidskou rychlostí svlékal a objevilo se tak jeho svalnaté tělo. Opravdu se nemohla divit, že jím byla tak posedlá, pomyslela si chladná část její mysli. Byl to zřejmě ten nejatraktivnější muž, se kterým se ve svém životě potká.

Došel k ní a svlékl jí šaty, aniž by se zdržoval zipem. Nechal ji tam ležet na posteli pouze v černých punčochách a lodičkách s vysokým podpatkem, zatímco horní část jejího těla byla zcela vystavená jeho hladovému pohledu. „Vypadáš tak sexy,“ pronesl hlasem zdrsnělým vášní. Jeho naběhlé pohlaví, tyčící se jejím směrem, ta slova podtrhovala. Naklonil se nad její ňadra, uchopil do úst levou bradavku a sál ji tak silně, že se pod intenzitou toho prožitku vzepjala. Zatímco to celé opakoval i u druhé bradavky, stiskl pulzující místečko mezi jejími stehny a Mia vykřikla vyvrcholením, přičemž se jí roztřáslo celé tělo.

Než se mohla vzpamatovat, znovu ji políbil, tentokrát se zvláštním výrazem ve tváři. Začal u jejích rtů, poté putovala jeho teplá ústa k jejímu obličeji, dál ke krku, na chvíli se zastavil na citlivém místě spojujícím krk a rameno. Mia se chvěla vášní.

Najednou ucítila krátkou, ostrou bolest a pochopila, že ji musel kousnout. Šokovaně zalapala po dechu, ale než mohla ucítit náznak pokračující bolesti, žilami jí projela vlna čirého vzrušení. Napnul se jí každý sval na těle současně a poté se zase uvolnil. Měla pocit, jakoby ji někdo zevnitř zapálil. Její poslední racionální myšlenkou bylo, že to muselo být těmi chemickými komponenty v jeho slinách, a poté už nedokázala myslet na nic. Vše se zredukovalo pouze na sání jeho úst na jejím krku a na to, jak do ní jedním prudkým přírazem pronikl.

Zbytek noci proběhl v jakémsi oparu pocitů a obrazů. Ani nevnímala, jak dosáhla několika orgasmů po sobě. Přitom měla smysly vybičované na neskutečnou hranici. Všechny barvy byly jakoby jasnější, a měla pocit, jakoby plula v teplém moři, s proudy, které se něžně dotýkaly její pokožky, narážely do ní, až se sevřela křečí a uvolnilo se z ní veškeré sexuální napětí. Ve své vášni byl nemilosrdný a pohyboval se v ní divokým, nekončícím rytmem, až z ní nezbylo nic jiného než jen emoce. Její podstata byla zredukována na úplné základy a její osobnost byla tímto vše pohlcujícím raušem spálena.

Mohly uběhnout hodiny nebo i dny. Mia to nevěděla, a také ji to nezajímalo. Díky všemu tomu křiku už neměla ani hlas, a už ani nemohla vyvrcholit, protože její tělo bylo těmi nekonečnými orgasmy jako vyždímané. Nijak za ní nezaostával a během noci se nad ní také několikrát roztřásl, ale za chvíli do ní opět pronikl. Nakonec zcela vyčerpaná Mia prostě odpadla a ponořila se do bezesného spánku, který ukončil nejneuvěřitelnější sexuální zkušenost jejího života.