BS - 19. kapitola

Překlad: Lenuszka

Sračky se stávají

Eli

Bree Newmanová vystřelí z šéfovy kanceláře.

No, našeho šéfa a jejího milence, ale v tomhle bodě je to jen sémantika.

Tvář má rudou, ale ne od breku. Ne, je nasraná. Vím jistě, že ji inspekce plácla přes prsty za manipulování s případem. Moc rád jsem informoval vedení o složkách a souborech, které „našla“ v kontejneru. Zamkli jí počítače dřív, než se o vyšetřování dozvěděla.

Ona to neví, ale prokázal jsem jí laskavost a nechal si pro sebe informaci o tom, že kouří šéfovi. Tím držím v šachu jeho, a teď už to ví určitě i ona. Můžou si sednout a chvíli to vstřebávat, přemýšlet, jestli nebo kdy vypustím zajíce ven z pytle.

Možná jsem po případu MacLachlanových jejich takzvaný zlatý chlapec a i když jsem všechnu tu pozornost nesnášel, právě teď jsem vděčný za kontakty a jméno, které jsem si udělal. Dneska to mělo váhu, kterou jsem potřeboval.

Když se dostane ke svému stolu, zastrčí si do pouzdra zbraň, popadne kabelku a zavře šuplík. Dean se opírá ve své židli a mračí se. „Co ti přelétlo přes nos?“

„Drž hubu, kruci,“ zamumlá a otočí se k odchodu. Kdyby měla ocas, stáhla by ho mezi nohy.

Podívám se na svůj počítač a vidím, že je skoro poledne.

Vezmu svou zbraň a klíče ze stolu a podívám se na Deana. „Půjdu si pro burger. Chceš něco?“

Podívá se na mě a protočí oči. „Moje žena drží dietu, takže já taky. Chci ji samozřejmě podpořit. Udělala mi salát.“

„Tak dobrou chuť,“ zamumlám a spěchám chodbou.

Když dojdu k výtahu, užuž se zavírá, ale já ho zachytím včas. Dveře se otevřou a jediná osoba, která čeká uvnitř, není šťastná, že mě vidí.

Vstoupím dovnitř a místo toho, abych zůstal vepředu jak to předepisuje výtahová etiketa, otočím se a opřu se o stěnu, abych k ní byl čelem, založím si ruce na hrudi, ale nic neříkám.

Nemineme ani dvě patra, když se nahne dopředu a zmáčkne pohotovostní tlačítko.

Když sebou výtah škubne, stejně tak i její slova. „To jsi udělal ty. Vím, že ano.“

Jednou zavrtím hlavou. „Já jsem žádné důkazy nepodstrčil. Jsem si jistý, že jsi to všechno zvládla sama.“

Udělá krok dopředu a zamračí se. „Jen počkej, až napíšu zprávu, jak ses tu plížil kolem mé podezřelé. Nebudu jediná, koho komise plácne přes prsty.“

Odstrčím se od stěny a udělám taky krok, uvolním ruce. Ona se zároveň pohne zpátky, ale pořád jsme blízko, když se nahnu a snížím hlas. „Už jsem komisi řekl o mě a Montgomeryové všechno a věř mi, je toho milionkrát víc, než si myslíš že víš. Jestli kvůli mně začnou vyšetřování, skončí tak brzo, jakmile získají potvrzení, že jsi narafičila dokumenty v kontejnerech a kdo ví, kde ještě. Uvedla jsi svoje falešné důkazy v místopřísežném prohlášení pro státního návladního. Víš, co se stane agentům, kteří jsou přistiženi, jak lžou pod přísahou? Jsou na zbytek života vyřízení. Tvoje jméno hodí do žaláře bezpečnostních složek, kterým se nedá věřit. Nebudeš moct svědčit, což znamená, že budeš pro FBI nepotřebná.“

Čelist jí ztvrdne a její postoj je nejistý.

„To je pravda,“ pokračuju. „Budeš mít štěstí, jestli tě nechají nabírat nové agenty. Být tebou, zapomněl bych na svůj marný případ, zapomněl bych na Jensen Montgomeryovou, a stoprocentně bych zapomněl na mě. Ty sama ses do té díry dostala, budeš se z ní dostávat celé měsíce.“

Náš malý rozhovor přeruší hlas, který nás obklopí. „Tady je údržba budovy. Je tam všechno v pořádku?“

Natáhnu se, uvolním pohotovostní tlačítko, ale neodvrátím pohled od Bree, když odpovídám, „Jsme v pořádku, díky.“

Otočím se a založím si ruce na hrudi, když zastavíme ve třetím patře a dovnitř nastoupí další lidé. Když se dostaneme do vstupní haly, všichni ostatní vystoupí a když se pohne ona, ještě jednou na ni zavolám. Zastaví se, aby se ohlédla. „A pokud si myslíš, že něco takového uděláš znovu, půjdu za komisí s fotkami tebe a šéfa.“

Zajímavé. Myslím, že jí její milenec, Larry Flemming, neřekl, že mám špínu na ně oba, protože jí tvář zbledne.

Projdu kolem ní a ven z výtahu, nechám ji tam s posledním varováním. „Jestli chceš vyjebat s Jensen Montgomeryovou, vyjebáváš se mnou a ty mi nestačíš. Nech ji kurva na pokoji.“

***

Jen

Sedím tady jen deset minut a poslouchám plány mého týmu právníků od Lehmanů, které udělali po tom, co se stalo včera.

Je těžké se koncentrovat. Můj otec sedí vedle mě a neřekli jsme si ani slovo, co jsme sem každý zvlášť došli.

Eli nabídl, že mě sem doprovodí, ale řekla jsem mu, že mě vyzvedne Donny, protože má v práci určitě dost věcí k řešení, jelikož nás včera odhalili. Netušila jsem, že se o to bude zajímat tisk.

„Po tom, co se stalo včera,“ začne Scott Lehman, zakládající partner u Lehmanů, upoutá tak mou pozornost. Nakloní se dopředu, položí si předloktí na stůl. „Potřebujeme mít vůdce. Podporovali jsme Patricka a ten to celé vedl. Vím, že je o tom zrovna teď těžké přemýšlet, ale musíme ho nahradit a ty ve firmě nemáš nikoho, kdo by to zvládl.“

I když se uvnitř kroutím, když myslím na Patricka, kliknu prstem na obrazovce svého telefonu, který mám na klíně a rozhodnu se, že teď je správný čas na to říct jim všechno, co vím. „Ta agentka FBI, která proti mně vedla vyšetřování, je teď vyšetřovaná interně. Vím, že prohledávají její záznamy, ale existuje možnost, že ty takzvané důkazy, které našla v odpadcích, jsou podstrčené. Ty důkazy byly jediným důvodem, proč mě ještě nezprostili obžaloby.“

Slyším, jak se otec vedle mě narovná na židli, ale nespouštím oči ze Scotta Lehmana. Ten se opře a založí si ruce na hrudi. „A jak tohle víš?“

Nakloním hlavu na stranu. „Elijah Pettit.“

Přikývne. „Včera jsem si ho prověřoval, po tom, co jsme skončili na policii. Má pozoruhodné výsledky.“

„To má,“ souhlasím. „Proto mu musíme věřit. On byl ten, kdo mi řekl, abych se soustředila na to, kde jsem byla v době, kdy byly založené ty fiktivní společnosti a to on přišel na to, že agentka Newmanová možná nastražila důkazy,“ odmlčím se a poprvé od doby, co jsem sem vešla, se podívám na svého otec, „a to on mi včera zachránil život.“ Podívám se zpátky na Scotta. „Věřím mu. Chci, aby prověřil všechno v MI. Chci vědět, čemu byl ten soukromý detektiv na stopě, co našel, a co spolu s Patrickem věděli, že je museli zavraždit.“

„Jensen--“ začne můj otec, ale Scott ho přeruší.

„Pochybuju, že to půjde. FBI mu po včerejšku nedovolí pracovat na případě souvisejícím s tebou.“

Pokrčím rameny. „Možná, ale on to udělá tak či tak. Úplně sám dostal MacLachlanovy. Takže může určitě prověřit naše záznamy, aby zjistil, o co tu sakra jde. Jak nám to může ublížit?“

„Nemůžu tomu uvěřit,“ ozve se otec po mém boku a projede si rukou ve vlasech.

Otočím se k němu. „Máš lepší nápad? Celou dobu jsem jen seděla a nechala se bránit od ostatních. Neříkám, že jsi neudělal správné věci, ale jsem unavená z toho, jak to sleduju zpovzdálí. Je čas vzít budoucnost do vlastních rukou. Pokud bude souhlasit, dostane Eli Pettit plný přístup k naší ochraně, složkám a sítím. Původně byl jeho obor vyšetřování hospodářské kriminality.“

Scott se podívá na mého otce. „Kippe?“

Nedám otci šanci odpovědět. „Já jsem ta s oprátkou kolem krku. Pokud bude souhlasit, jede v tom s námi.“

Scott se úkosem podívá na mého otce, což moc neoceňuji, ale alespoň se nehádá a pokračuje, takže to přejdu. „Měl jsem pohovor s novým vedoucím právníkem v našem případě. Vzal bych to sám, ale mám plný rozvrh a nemohl bych tomu věnovat čas, který je potřeba. Najali jsme právníka, který se posledních pět let v Kalifornii specializuje na obhajobu hospodářské kriminality. Má celkem dobré jméno a už podrobně prostudoval případ. Dnes ráno byl kvůli tobě v kontaktu s prokurátorem a brzy bychom se měli dozvědět, co z toho vzešlo. Myslím, že se ti bude líbit. Jmenuje se Easton Barrett.“

„Cože?“ zeptám se. Podívám se na svého otce a najdu ho stejně překvapeného jako já. To není možné. „Easton Barrett?“

Scott si posbírá složky a vstane. „Je dobrý. Pro nás docela kauf, jelikož nebyl úplně šťastný, že opustí západní pobřeží. Stálo mě to šest měsíců přesvědčování a tučný podpisový bonus. Když jste sem přišli, zrovna měl na telefonu kancelář státního návladního. Zajdu pro něj, takže se s ním můžete seznámit, než odejdete.“

Když jsem s otcem v zasedačce sama, zavrčí, „Jako by už takhle nebyl tenhle týden dost na hovno. Říkám ti, Jenny, ať to raději není ten stejný Easton Barret, kterého jsem vyhnal před lety ze svého pozemku.“

„Tati.“ Natáhnu se, chytím ho za předloktí a stisknu. „Musí to být on. Prakticky jsi ho hnal tak daleko na západ, dokud nedoběhl k Pacifiku.“

„Sakra. Tvoje máma se zblázní až uslyší--“

„Kippe, Jen. Rád bych vám představil nového vedoucího právníka. Eastona Barretta. Jen to Texasan a jestli jsem to pochopil správně, už se znáte, takže to bude snadné.“

Otočím se ke dvojitým dveřím konferenční místnosti a nemůžu uvěřit vlastním očím.

Je to on.

Ten muž, který před lety obrátil naši rodinu vzhůru nohama.

Po všem, co se posledních dvacet čtyři hodin stalo, jsem překvapená, že mám energii vstát, ale moje potřeba postavit se mezi toho muže a mého otce je silná. Jeho zářivě modré oči přistanou na mém otci, který stojí za mnou, než se přesunou ke mně a já ho pozdravím jménem, pod kterým ho znám.

„Trigu.“

***

Věc s duchy z minulosti se má tak, že vyvolají všechny vzpomínky, které se jich týkaly – nezáleží na tom, jestli byly krásné nebo ošklivé. A můžu potvrdit fakt, že právě teď, když sedím v téhle zasedačce, zasáhly mě ty nejstrašnější a nejcennější a vrátily mě přesně do dní, kdy jsem je zažila.

Stojím tu a zírám na Eastona „Triga“ Barretta, cítím se, jako bych byla v jiném světě. Světě, kde byla jen duha a motýlci, dokud nezkřížil cestu Kippu Montgomerymu způsobem, jakým nikdy nezkřížíte cestu otci.

Jen z čiré zvědavosti jsem ho roky sledovala přes sociální sítě, což bylo těžké, jelikož on není ten typ člověka. Z příspěvků jiných můžu říct, že zůstal v Californii a šel na práva na Stanford. To mě ani trochu nepřekvapilo. Je o dva roky starší než já a vždycky byl ostrý. Musel, pokud se chtěl dostat z té pekelné díry, kde vyrostl – nikdo mu cestu nedláždil, natož aby mu prokazoval laskavost.

Byl to on proti celém světu a pak, Kippu Montgomerymu.

Na začátku v něm otec viděl potenciál a proto vždycky Triga preferoval před ostatními pomocníky na ranči. Tak to bylo do doby, než ho Trig pomyslně bodnul do zad – nebo aspoň tak to popisoval můj otec. Já ale vím, že to bylo jinak.

Máma se z toho sesype, až uslyší, že je Trig zpátky v Texasu. Všechno se to stalo už před mnoha lety, a jsem překvapená, že ho Scott najal na můj případ – z čehož usuzuju, že ho Trig o té ošklivé historii neinformoval.

„Jen.“ Trigovy chladné modré oči sklouznou k mému otci, ale na rozdíl od toho Triga, kterého jsem před lety znávala, jsou dnes bez emocí a prázdné. „Kippe.“

Scott zamíří zpátky ke své židli a posadí se, ignoruje těžkou atmosféru v místnosti, které na nás leží jako horké texaské léto. „Easton je obhájce se speciálními dovednostmi, které jsou dokonalé pro tvůj případ. Začal jako firemní právník a pak přešel k obhajování hospodářské kriminality – v soudní síni je k nezastavení a rozcupuje toho takzvaného svědka rychleji než tornádo kategorie F4. Budete rádi, že ho máte.“

„Ne.“ Ozve se zpoza mě otcův hlas – silný a rezolutní. „Chci někoho jiného.“

Scott se zamračí. „Kippe, nemohl bych na Jenin případ najít nikoho lepšího. Znáš mě celé roky. Věř mi.“

Trig se přesune do místnosti a postaví se naproti nám ke stolu. Ležérně si strčí ruce do kapes. Netuším, co si myslí. Stojí tu odhodlaně, sebevědomě, jako by minulost mezi ním a mou rodinou nestála v místnosti mezi námi.

Nikdy jsem Triga neviděla v ničem jiném než džínech a pracovních botách – možná v tílku, ale obvykle když pracoval na našem ranči, chodil bez trička. Znám módu a můžu říct, že tohle oblečení má šité na míru. Nikdo nesežene košili, která mu sedí přes ramena, ale nemačká se v pase – a jeho je přes břicho úplně hladká.

Můj otec se podívá na Scotta. „Řekl jsem ne. Dej nám někoho jiného.“

Nespouštím oči z Triga, když mávnu rukou k otci, abych ho umlčela. „Easton má s naší rodinou už určitou historii.“

Scott se soustředí na dokumenty před sebou, když zamumlá, „Říkal mi, že vás zná. To je ještě lepší, ne?“

Můj otec se kolem mě chce prosmýknout, ale já ho chytím za rameno. „Počkej.“

Táta se otočí, aby se na mě podíval, a poprvé v životě vidím v jeho tváři každou bolest, kterou zažil. Stres z toho, co se mi stalo v MI, ztráta Patricka, a teď z ničeho nic se vrátila minulost jako noční můra.

Otočím se ke Scottovi. „Jestli chceš najmout někoho nového, aby vedl můj případ, ráda bych s ním nejdřív mluvila o samotě.“

Otec se začne hádat, ale je to Scott, který se do toho vloží. „Jen, slibuju, že tvůj případ bude jen lehký vánek ve srovnání s tím, jak se vypořádal s jinými, s tím, co jsi nám řekla o té agentce, která nastrčila důkazy, to může být vyřízeno hned, jak se dostavíme k příštímu slyšení.“

Přesunu se ke své židli a usadím se. „To je dobré vědět, ale v sázce je můj zadek. Chci patnáct minut se svým novým zastupujícím právníkem. Neboj se, Scotte, můžeš mi to naúčtovat.“

Scott zavrtí hlavou a vstane. Na druhou stranu se můj otec posadí vedle mě.

„Ne,“ řeknu a on se na mě zamračí. „Chci s ním mluvit o samotě. Běž zpátky do kanceláře, zkontroluj reportáže, a zavolej Millie, abychom zjistili, jak můžeme pomoci s Patrickovým pohřbem. Tohle zvládnu.“

On zavrtí hlavou. „Nenechám tě tu s ním.“

Vezmu ho za ruku a stisknu, protože je jen křehká hranice mezi tím být dcerou Kippa Montgomeryho a být výkonnou ředitelkou firmy. Je to jako balancování na laně, ale i po včerejšku vím, že mě miluje. Tohle nikdy nezpochybním. „Chceš mi věřit se svou společností? Pak mi věř. Pokud ne, nechám to na tobě. Tvoje volba.“

Scott už odešel z místnosti a můj otec se mračí na Triga, když mi stiskne rameno. Když se na mě podívá, vypadá rezignovaně a unaveně. Po včerejšku je to jako omluva a dárek, když do mě vkládá svou důvěru. „Uvidíme se v kanceláři?“

A jen tak jsme zpátky u obchodu. Věděla jsem, že budeme.

Přikývnu.

Ještě jednou zavrtí hlavou a já musím zadržet dech, jak vyjde z místnosti a projde přitom kolem jediného muže, kvůli kterému můj otec opravdu vypěnil.

Pak s ním zůstanu sama. „Zavři dveře a posaď se, Trigu.“

On to udělá a posadí se přímo proti mně. Opře se na židli, hodí si nohu přes nohu, jako by takhle sedával k pohovoru denně. „Tahle pozice ti sluší, Jen. Vypadáš dobře.“

Prohlédnu si jeho vlnité tmavé vlasy, které jsou dokonale zastřižené a upravené na rozdíl od dob, kdy mu přečnívaly přes uši a na koncích se vlnily. Sedí úplně klidně kromě toho, že si palcem brnká o prostředníček, prohlíží si mě a čeká, jak mu po všech těch letech odpovím. „Ve vlastním zájmu doufám, že jsi lepší advokát než lhář. Můj život se změnil v peklo a vím, že přesně tak vypadám. Zvlášť v porovnání s tebou a tvým novým a vylepšeným já.“

Pokrčí rameny. „Vedl jsem si dobře.“

„Souhlasím, to ano,“ řeknu a nakloním se. „Je to už dlouho a podle tátovy reakce čas staré rány nezahojil. Proč jsi zpátky?“

„Tvůj otec byl možná předtím mocný muž, ale nemůže mi říkat, kde mám žít. Už ne.“

„Pak jsi blázen. Měl jsi můj případ odmítnout.“

On zvedne hlavu. „Pokud si myslíš, že se vzdám vítězného míče jen proto, abych se vyhnul Kippu Montgomerymu, pak mě neznáš. Mým cílem je být partnerem. Už jsem se k tomu ve firmě v Kalifornii skoro dostal.“

„Tak proč stěhování a nový start?“

Zúží ty ledové oči a já vidím náznak starého Triga – toho, který nikdy neudělal nic, aniž by si to nejdřív naprosto promyslel, než konečně přizná. „Moje matka je nemocná. Staral jsem se o ni finančně od doby, co jsem začal pracovat, ale teď se chci sám přesvědčit, že to tak je.“

Opřu se na židli a zjemním hlas, protože jeho matka je světice, která si většinu života procházela peklem. „To je mi líto. Nevěděla jsem to.“

Povzdechne a přikývne. Můžu říct, že jeho sentiment není povrchní, jak to vypadá, ale spíš hluboký jako černé hlubiny oceánu. „Sračky se stávají.“

„To ano.“ Nemohla bych souhlasit víc.

Upraví svůj posed, aby měl obě nohy na zemi a opře se předloktím o stůl. „Včera jsem si prošel tvůj případ a byl na informativní schůzce. S tou agentkou FBI jsi rozpoutala bouři. Obvykle nejsi tím rebelem v rodině. Co dalšího potřebuju vědět?“

Myslím na Eliho a dnešní ráno a jak pořád cítím, jak se ve mně hýbal. Jen myšlenka na to, jak si mě poprvé bere, mě zahřeje a dodá mi motivaci, abych s tím skoncovala tak rychle, jak to půjde. Taky mě to přiměje vůbec se nestarat o to, co si myslí můj otec. „Jmenuje se Elijah Pettit.“

„Vím. Prověřil jsem si ho. Určitě můžu říct, že si kariéru vybodoval na nekonvenčních metodách.“ Pozvedne obočí. „Pustila sis do kalhotek agenta FBI, zatímco se tě oni snažili obvinit z nelegálního obchodu?“

Protočím oči, protože tohle je ten Trig, kterého znám. Neodpovím, ale zeptám se na to, co chci opravdu vědět. „Hodláš mě tu podrazit jen proto, aby ses dostal zpátky k mému otci?“

Tvář mu ztvrdne, jak se opře na židli. „Kipp Montgomery nestojí za to, abych si znovu pokazil kariéru. Pracoval jsem tvrdě na tom, abych se dostal tam, kde jsem.“

„Vím, že ano, ale po všem, co se stalo, mě nemůžeš vinit, že se ptám. Před lety jsem ti kryla záda, i když z toho nevzešlo nic dobrého. Potřebuju vědět, že je teď kryješ ty mi.“

„Za jak velkého kreténa mě považuješ?“

Opřu se na židli a neodpovím, protože má pravdu. Možná je kretén, ale ne tak velký. „Chci, aby se na to podíval Eli. Plánuju mu dát přístup ke všemu, co měl i ten soukromý detektiv a uvidíme, jestli najde stopu, která nás dovede k tomu, co se stalo včera. Dám mu tvůj kontakt pro případ, že to bude chtít konzultovat s tebou. Taky jsem řekla Scottovi, že ta speciální agentka, která proti mně ten případ vede, je kvůli tomu interně vyšetřovaná. Je mi jedno, co budeš muset udělat, ale využij toho. Pokud ode mě budeš potřebovat další informace, prostě se zeptej.“

„To je výhoda mít takového šukacího kamaráda.“

Tohle ignoruju taky, protože Eli je právě teď jen moje věc, ne nikoho jiného. Vstanu a vezmu svého Louise Vuittona. „O otce se postarám. Kdykoli budeš potřebovat, udělám si čas.“ Nadechnu se. „Nemůžu věřit, že to došlo až sem, ale hlídej si záda. Patrick je mrtvý stejně jako ten soukromý detektiv – toho jsem ani neznala. Nejsem si jistá, že unesu další jizvu na duši, zvláště ne tvoji.“

Nevstane, naopak se uvelebí na židli a zakření se. „Nemyslel jsem si, že po všech těch letech ze mě budeš nadšená.“

Dám si kabelku na rameno. „Mluvím o té bouři, Trigu. Až určití lidé zjistí, že jsi zpátky,“ odmlčím se a zavrtím hlavou, „Nevím. Nebude to hezké.“

Oči mu znovu zchladnou a muž, kterého jsem před lety znávala, je pryč. „Na tom už nezáleží.“

Má pravdu, a přesto se mýlí. Nemělo by na tom záležet, ale bude. Otcova dnešní reakce, když ho viděl, není nic ve srovnání s tím, co se může přihodit. Obejdu stůl v zasedačce a on se neobtěžuje vstát, aby mě vyprovodil. Když se dostanu ke dveřím, ještě jednou se otočím. „S několikaletým zpožděním, ale vítej doma, Trigu Barrette. A ať jsi radši ten hvězdný obhájce, jakého Scott popisoval. Závisí na tom můj zadek.“

Podívá se stranou a slíbí, „Tvůj zadek bude v pohodě.“

A to mě přiměje myslet na Eliho, protože stav mého zadku je důležitý pro nás oba.