BS - 18. kapitola

Překlad: Lenuszka

Jednoduchý život

Jen

Otevřu oči a podívám se na hodiny. Je šest minut po sedmé. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem v pondělí spala takhle dlouho.

Včera večer po cestě domů z ranče jsem řekla Elimu všechno, a nejen o hněvu svého otce. Prakticky jsem měla takový slovní průjem a všechno jsem vyklopila. Vysvětlila jsem mu, že vyrůstat jako Montgomeryová možná bylo v určitých směrech snadné – mít všechno pod sluncem a nic nepotřebovat, ale také s tím přicházela očekávání, která neměla daleko do dokonalosti. Brečela jsem, když jsem vysvětlovala, jak jsem žárlila na Cama a jeho nezávislost. Jak Ellie, i ve svém manželství na houby, dokáže udržet rodiče na vzdálenost paže. A konečně to, že bez ohledu na to, že svoje rodiče miluju a jak nás vychovali, jsou dny, kdy se tajně nemůžu dočkat, až můj otec odstoupí.

Poprvé ve svém životě jsem ta slova vyřkla nahlas před někým jiným. Buď mi dovolí to všechno převzít, jak to celé ty roky plánoval, nebo jsem skončila. I když nechci, využiju své znalosti někde jinde. Nebo ještě líp, založím svou vlastní společnost.

To mě přimělo vzpomenout si na Patricka a začala jsem znovu brečet.

Eli to vyslechl a ani jednou mě nesoudil. Držel mě za ruku, líbal mě na prsty a když jsem mu konečně dala prostor, aby něco řekl, zamumlal, že bude všechno v pořádku.

Když jsme se dostali zpátky ke mně do bytu a já jsem zmínila, že jsem celý den nejedla, udělal mi míchaná vajíčka.

Přes to všechno si postěžoval jen jednou, když zjistil, že nemám sýr a informoval mě, že mi nakoupí, doslova řekl nějaké zatracené potraviny, protože by nikdo neměl čekat, že přežije jen na hummusu.

Byla už tma a jediné světlo pronikalo přes obrovská okna s výhledem na centrum Dallasu, aby se stalo divákem moje šílené show. Eli mě uložil do postele, svlékl se do boxerek a vlezl za mnou.

Tam v jeho náručí jsem usnula už druhou noc v řadě, jen v kalhotkách a tílku, a nesla si s sebou všechen ten zármutek, který se ve mně usadil tak hluboko, že nevím, jestli se ještě někdy dostanu zpátky k normálu.

Když tu ležím v posteli sama a postrádám jedinou osobu, která je balzámem na mou bolest, slyším, jak se zapne sprcha.

Na nočním stolku mi zavibruje mobil. Místo toho, abych udělala to, co obvykle, když lačním po informacích a odpovědích na různé věci, ze kterých většinou udělám prioritu, ignoruju to.

Když vyjde Eli ze sprchy a nemá na sobě nic než ručník omotaný kolem boků, jsem ráda, že jsem to udělala.

„Vzbudil jsem tě?“ zeptá se, jak si druhým ručníkem suší vlasy a tvář a odhodí ho na podlahu.

Nehýbám se, ale očima sleduju kapky vody, které mu stékají po široké hrudi a svalech, než je otře. Zavrtím hlavou a řeknu mu pravdu. „Nevím. Nepamatuju si, kdy naposledy v týdnu jsem takhle dlouho spala, ale opravdu si myslím, že jsi mi chyběl. A nejsem zvyklá mít někoho ve sprše, takže tak.“

Přes rty mu přelétne náznak úsměvu a posadí se na stranu postele, aby se mi přitiskl k boku. Odhrne mi rozcuchané vlasy z tváře. Ani nechci myslet na to, jak vypadám po všech těch slzách, co jsem včera vyplakala. Vsadím se, že moje tvář vypadá jako při alergické reakci – tak se taky cítím. Myslím, že jsem alergická na život bez Elijaha Pettita.

„Jak se cítíš?“ zeptá se.

Zavrtím hlavou. „Nevím, co dělat. Potřebuju jít do práce. Potřebuju vidět Patrickovu ženu a dceru. Potřebuju zavolat Lehmanům. Potřebuju urovnat věci s tátou, ale nechci nic z toho udělat.“

Přikývne. „Zrovna jsem měl telefon z ředitelství. Možná bys měla nejdřív zavolat svým právníkům.“

Tvář mi poklesne. „Proč?“

Natáhne svou tetovanou paži a zaboří mi ruku do vlasů, kde svůj stisk upevní. „Mám kamaráda v kontrolní komisi. Řeší interní věci – prakticky je to policie na policii. Volali by mi dřív nebo později, aby mě požádali o zprávu, proč jsem byl v době zločinu s tebou jako naší podezřelou. Už jsem je předešel a odevzdal zprávu sám, ale když už jsem byl přitom, řekl jsem mu všechno, co vím o Bree Newmanové. Podívají se na to. Myslím, že je to jen otázka času, než bude několik lidí z Dallaského policejního oddělení v hlubokých sračkách – tak hlubokých, že jim bude jedno, co je s tebou. Tvůj tým by to měl vědět.“

Posadím se tak, abychom byli tváří v tvář, bokem na bok, a dám mu ruce na hruď. „Dost na to, aby mě zprostili obvinění?“

Položí mi ruce na pas a přitáhne si mě na klín, takže ho obkročím. Sníží hlas a já nejen že slyším závažnost jeho slov, ale vidím mu ji ve tváři. „Jo, ale právě teď se víc bojím toho, co našel ten soukromý detektiv ve tvé společnosti. Jediní dva lidé, kteří znali odpovědi, jsou mrtví. Nemusím být zkušený vyšetřovatel, abych mohl říct, že ať už věděli cokoli, byli na správné stopě a my ty informace nemáme. Musíš být opatrnější, než kdy dřív.“ Rukama mi vyjede po bocích, bere s sebou mé tílko, až se zachvěju. „Nejsem nadšený z toho, že kolem tebe létají kulky, bejby.“

Natlačím svou nahou hruď k jeho teplé kůži. „To je možná ta nejromantičtější věc, kterou jsi mi kdy řekl.“

Svlékne mi tílko úplně, než se mi jeho ruce zaboří do kalhotek, kde mi stiskne zadek. „Tak na tom musím ještě zapracovat.“

„Jiného bych tě ani nechtěla.“ Zatlačím dolů, cítím mezi ručníkem a mými kalhotkami jeho tvrdost.

Hlas má hlubší a zúží oči. „Co to děláš, Jen? Chceš to teď? Včera jsi měla špatný den.“

Zavrtím hlavou a omotám mu nohy kolem pasu. „Včerejšek byl nejhorší den v mém životě.“

Očima na vteřinku sklouzne k mé hrudi, než se mi znovu podívá do očí. S rukama v kalhotkách si mě k sobě přitiskne ještě tvrději a já jsem ještě vlhčí, až se mi zachvěje břicho. „Musíš se setkat se svým týmem právníků a já musím zajistit, abys byla v práci v bezpečí.“

„Už zase tak praktický,“ vydechnu, když mi stiskne zadek téměř do bodu bolesti. Ale je to dobrý pocit – tak dobrý, že chci jeho dotek všude. „Kolikrát už jsi mě zachránil od doby, co jsme se potkali? Zachránil jsi mě i včera od hněvu mého otce. Nechci myslet na nic jiného než na tebe. Pomoz mi zapomenout na všechno ostatní, Eli. Jen na pět minut, prosím.“

Zvedne mě a strčí si mou bradavku do pusy. „Bejby, až si tě vezmu poprvé? To budu potřebovat víc než pět minut.“

„Eli.“ Zabořím mu ruce do stále vlhkých vlasů a zatáhnu tak, aby se podíval znovu na mě. Nakloním se k němu, přitisknu mu rty na čelist, prolíbávám si cestičku k jeho uchu a šeptám, „Prosím.“

Chytí mě za hlavu, sevře mé vlasy do pěsti a já vidím jen jeho. „Budeš dneska pracovat?“

Přikývnu, jak nejlíp umím. „Nechci, ale musím.“

Vstane a vezme mě s sebou. Cítím, jak si strhne ručník z boků a odhodí ho stranou. Otočí se a v mžiku jsem zády na posteli. „Sundej si ty kalhotky, bejby, protože přijdeš pozdě.“

Vydechnu a položím si ruce na boky, ale on se tam dostane první. A to je taky dobře, protože já na něj umím jen zírat, jak nade mnou stojí a vypadá jako nějaký bůh. Péro má dlouhé a v pozoru, každou chvíli, kdy mi strhává kalhotky, se ještě zvětšuje. Když je hodí stranou, zvednu nohy a položím chodidla na postel, ale nemůžu z něj spustit oči.

On je úžasný. Položí mi prst na koleno a zatlačí. „Roztáhni.“

Rozevřu nohy a on putuje po vnitřní straně mého stehna, zatímco sám hladí své péro, tlusté a protkané žílami. Taky ze mě nespouští oči.

„Co?“ zeptám se.

Přejede mi prstem po pohlaví a já cítím, jak je tam kluzko – jsem pro něj připravená.

Přejede mi očima po těle a zavrtí hlavou. „Snažím se rozhodnout, kde chci začít. Na nic jiného jsem nemyslel od doby, co jsem tě poprvé uviděl, ale teď?“

Kmitne po klitorisu a já zalapám po dechu. „Teď?“

Eli se ohne v pase a položí si předloktí na postel vedle mé hlavy, nakloní se blíž. Dám mu ruce na tvář a přitáhnu si ho ještě víc. Když promluví, nejen že cítím, jak mi jeho slova přejedou po kůži, ale zasáhnou mě až do srdce, a když se tak stane, bolí to. „Jen, nemůžeme být víc odlišní. Já jako agent FBI a ty obviněná z federálního zločinu je jen špička ledovce. Mluvím o tom, odkud pocházíme, našem zázemí, a to ani nechci začít s faktem, že já mám tři páry bot a všechen můj majetek se vejde do kufru mého auta.“

Jak pod ním ležím nahá a zranitelná tak, jak jen člověk může být, sevře se mi nitro. Po včerejšku mám nervy v kýblu a není šance, že mi zase nevhrknou slzy do očí. „Co to říkáš?“

„Říkám, že jsem nikdy nebyl vděčnější, že jsou mé instinkty v pořádku. Protože jsem tě možná chtěl hned poprvé, jak jsem tě viděl, ale teď? Bejby, vyhodila jsi všechny překážky, které by mezi námi měly stát, z okna, rozdíl teď je, že si nepamatuju, že bych někdy někoho chtěl tak moc.“

Zavřu oči a slzy uniknou, stékají mi po spáncích.

On mi tu mokrost setře z tváře. „Nelíbí se mi, když pláčeš.“

Omotám mu nohy kolem pasu a on mi přejede celou délkou po klitorisu. „Obvykle nejsem plačka, ale právě teď jsem klubko emocí.“

Přitiskne ke mně rty a zatahá za můj spodní ret. „Nemůžu se dočkat, až budeš moje.“

Zavrtím hlavou. „Byla jsem tvoje v momentě, kdy jsem ti včera večer u našich vklouzla do objetí.“

Teď zavře oči zase on. Zabalí mě do náruče a zašeptá mi do ucha. „Ve jménu svých koulí, řekni mi, že bereš prášky. Já jsem byl na testech. Nemám kondom, ale jsem čistý.“

Zvednu boky a otřu se o jeho péro. „Ty mě opravdu chceš zabít, že? Tvoje koule se rády dozví, že beru prášky a jsem čistá.“

Zamručí a zvedne se. Když nade mnou znovu stojí, musím si ho celého prohlédnout, od tmavých vlasů a očí, přes široká ramena a vyrýsovanou hruď, která se zužuje do dokonalého véčka, mířícímu přímo k jeho péru, které teď stojí v pozoru a leskne se od preejakulátu. Zvedne mi stehna do výšky, roztáhne je a podívá se mi mezi nohy. „Hodlám tě teď lízat a pak tě ošukám.“

Podívám se dolů na své tělo, když si jeho prsty začnou hrát mezi nohama. „Muž s plánem. Chápu.“

Podívá se mi do očí. „Kdybys neměla víkend na hovno, mohla jsi mi tu laskavost vrátit.“

Očima sklouznu k jeho péru a olíznu si rty.

On do mě vtlačí prst. „Chceš to?“

Přikývnu, je mi jedno, jak rychle jsem odpověděla. Zjistila jsem, že s ním chci všechno.

„Roztoužená.“ Vyjede ze mě prstem a ten snadno sklouzne až k mému zadku, z čehož zalapám po dechu. Tam obkrouží líné kolečko svým mokrým prstem. „Jako já.“

Eli se skloní, aby mě políbil, než si najde cestu zpátky do mého středu. Jeho lehké polibky jsou ostrým kontrastem k prstům, které štípou a kroutí mou bradavkou, což vybudí mé tělo. Měl pravdu. Jsem roztoužená. Každý kousek mé kůže je zoufalý, zvláště když se mi usadí mezi nohama a dělá to, co řekl, že udělá.

Hltá mě a líbá a saje. Celou tu dobu mě drží za zadní část stehen, takže se nemůžu pohnout. Ani se proti němu nemůžu zhoupnout. Jsem mu vydaná na milost a nevím, jestli mám křičet blahem nebo ho prosit, aby mě už nechal vyvrcholit, nechci, aby to někdy skončilo.

„Eli,“ vykřiknu a chytím se prostěradel.

Zatahá mi rty za nateklý klitoris a jemně kousne. Netrvá dlouho a já cítím, jak se ve mně tvoří tlak, tělo se mi napne – možná vybuchnu.

Trvá to jen další dvě olíznutí jazyka a stane se to. Dostanu se za hranu a padám, ale on nepřestává. Drží mě, jak se třesu.

Když mu mezi nohama uvolním ústa, brzy je nahradí špičkou svého péra a ve stejnou dobu mě podebere paží a natočí si mě podle sebe. Jsem nucená otevřít oči, když mě chytí za vlasy a najdu ho dívat se na mě s tak hlubokou intenzitou, že to cítím až v duši.

Políbí mě a já z jeho jazyka ochutnám sama sebe. „To je ono, bejby. Jsi moje.“

„Potřebuju tě,“ vydechnu a ve chvíli, kdy to udělám, do mě přirazí. Ne pomalu nebo zlehka. Vezme si mě s takovou silou a mocí, jakou měl i ve chvíli, kdy jsme se poprvé potkali.

A zcela mě naplní.

Nikdy nezapomenu na pohled v jeho tváři. Jako by mě potřeboval víc než cokoli na světě – jako bych byla léčbou na jeho nejhorší nemoc.

Vysune se jen natolik, aby do mě znovu přirazil, znovu a znovu, naše těla do sebe zapadají jako dokonalé dílky puzzle, které až do téhle chvíle chyběly. Jeho dech je mělký a naše těla horká. Každý další příraz cítím, jak se to ve mně znovu tvoří.

Myslela jsem, že mě zničil už předtím, ale udělat se s Elim uvnitř, když jsme spojeni nejvíc, jak to jde, mnou orgasmus otřese úplně novým způsobem. Povolím čelist a hlava mi padne dozadu, jak zavzdychám.

To Eliho přiměje hýbat se rychleji a tvrději. Právě když trochu procitnu z opojení, udělá se, ještě dvakrát do mě přirazí.

Když skončí, padne na mě celou vahou a přitiskne mě k posteli, jsem vyčerpaná. Zvlášť po posledních dvaceti čtyřech hodinách.

Držím ho pevně – a kdybych tak mohla zůstat celý den, udělala bych to. Kruci, ráda bych tak zůstala po zbytek svého života.

Když Eli povzdechne, cítím to všude a on zvedne tvář k mojí. „Teď se jen potřebujeme postarat o všechny ty kraviny okolo a slibuju ti, bejby, že zajistím, aby byl život jednoduchý.“

Zvednu hlavu, abych ho políbila.

Jednoduchý.

Nic nechci víc.