BS - 14. kapitola

Překlad: Lenuszka

Pokušitel

Jen

Ve chvíli, kdy vypnu sprchu, mi srdce vynechá úder, protože slyším bouchání na dveře.

Není šance, že by ochranka někdy dovolila vejít někomu jinému kromě rodiny bez mého souhlasu a rodina mi nikdy nebouchá na dveře. Plus jsou dnes zaneprázdnění.

Popadnu ručník a osuším se tak rychle, jak to jde, vymačkám si vodu z vlasů, než na sebe hodím župan a těsně ho uvážu, než proběhnu obývacím pokojem. Nezastavím, abych zkontrolovala kamery, zeptala se, kdo je to, nebo přemýšlela o tom, co bych měla udělat, nebo od koho bych měla utíkat pryč.

Jako roztoužená žena otočím klíčem a otevřu dveře.

Kruci.

Vypadá dobře.

Líp, než si pamatuju, asi proto, že je tady osobně a nedráždí mě jen svými slovy. Má na sobě jiné džíny a ty samé boty jako nosí vždycky. Dneska má obyčejné tričko s dlouhými rukávy, které nevypadá jako trofej nebo suvenýr, ale napíná se mu na široké hrudi, zvláště když má ruku vysoko na rámu mých dveří.

„Ahoj,“ vydechnu, uvědomím si, že jsem si měla dát třicet vteřin, abych si hodila nějaké tepláky nebo minimálně kalhotky. Místo toho si založím ruce na hrudi a chabě potvrdím to, co je jasné. „Jsi zpátky.“

Očima mi sjíždí po těle až k holým nohám. Když vyjede znovu nahoru, zastaví se mi na rtech, z čehož mi vyschne v puse.

Olíznu si rty.

Uzamkneme pohledy.

Pak se pohne.

Zalapám po dechu, když se mi rukama dotkne tváře a v tu samou chvíli uslyším, jak kopnutím zavře moje těžké dveře. Jeho ústa se k mým přitisknou s takovou silou, až nám o sebe křísnou zuby a já se musím chytit jeho předloktí, abych nespadla dozadu. Když mi strčí jazyk do pusy, okamžitě cítím mátu a Eliho a uvědomím si, jak dlouhý ten týden bez něho byl. Rukama sjede k pasu a přesně jako onehdy, když mě dostal ve vteřině na lopatky, jsem ve vzduchu a nemám jinou možnost než mu omotat nohy kolem pasu, abych se udržela. V té chvíli mám ruku na zadku, tentokrát přes tenké hedvábí mého županu, a já se otřesu z toho, co mi to dělá.

Měl pravdu. Líbí se mi tam jeho dotek. Líbí se mi, že o něm přemýšlí jako o svém.

Ale než si to můžu užít příliš dlouho, mám zadek na jídelním stole, z chladné nerezi má moje kůže šok. Eli ode mě odlepí rty a podívá se mi přes hlavu, odstraní z cesty laptop a zároveň odkopne stranou mou jídelní židli z poloviny století – čalouněnou v barvě hnědého uhlí. Podívá se zpátky na mě a nikdy jsem neviděla jeho oči tak tmavé.

Tak rozžhavené.

Uvědomím si, že mám nohy pořád kolem jeho pasu a chytím si župan, aby se mi nerozevíral. Zrovna když si myslím, že jsem znovu popadla dech, položí mi ruku vedle hlavy, zírá na mě a zároveň mi druhou rukou vyjede po stehně.

Ve vteřině, kdy se jeho ruka dostane k mému holému zadku, jeho už rozžhavený pohled se změní.

Je odhodlaný.

Toužící.

Lačný.

Když stiskne, vydechnu a zavřou se mi oči. Další věc, kterou si uvědomím, je, že se mi rty dotkne citlivé kůže podél čelisti, škrábání jeho vousů hluboko ve mně působí něco zvláštního. Položím mu ruce kolem ramen a otočím mu hlavu k sobě.

Ty vyhladovělé, tmavé oči se podívají do mých, když cítím, jak odhrnuje ten jemný kousek hedvábí, který je jedinou bariérou mezi jeho dotekem a mnou. Můj župan se uvolní v pase, kde jsem ho zavázala – chladný vzduch, který mi ovane kůži, je vítaný, ale ne tak jako jeho dotek. Eli ani na vteřinu nepřeruší oční kontakt, když mi svou velkou rukou klouže po břiše a nahoru po žebrech, pod prsa, dokud se můj župan nerozhalí. Očima sklouzne dolů jen když mi palcem přejede přes bradavku.

Sleduju, jak mě poprvé podrobně prohlíží. Upevní svůj stisk a posune mě po stole, bez námahy sundá hedvábí.

„Eli.“ Jeho jméno je jako zašeptání.

Od doby, co jsem se dnes ráno probudila, jsem myslela jen na něj. Ale cestou domů jsem se rozhodla, že se o něm musím dozvědět víc. K tomu se dostanu hned až ho uvidím příště. Ne teď, když skoro ležím na jídelním stole a nemám na sobě vůbec nic.

Pořád mi ještě nic neřekl od doby, co jsem otevřela dveře. Ale když mi položí rty kolem bradavky a nasaje, je mi to fuk.

Zapletu mu prsty do vlasů, abych se pevně chytila. Pokud přestane, možná… nevím… umřu.

Zakroutí mi druhou bradavkou a štípne dost tvrdě na to, abych nadskočila bolestí a rozlilo se mnou potěšení. Prolíbává si cestičku mou hrudí, slízne pryč bolest, přejíždí jazykem kolem dokola.

Rukama mi sjede k nohám a sundá si je z pasu. Opře mi podpatky o kraj stolu – stolu, který jsem měla moc ráda. Stolu, který už nikdy nebude stejný, když tu budu sedět a jíst večeři s rodiči.

Dá mi kolena široko od sebe a když se na něj podívám, věnuje mi plamenný pohled, i když pozvedne koutek úst. Mysleli byste si, že mě to bude zajímat, ale nezajímá, protože se rty poprvé dotkne mých boků. Pak pupíku. A, och sakra, mé stydké kosti. Přejede tam prsty, oddělí všechno, než udělá jazykem jeden líný tah. Ruce mi padnou na stůl a zapřu se podpatky, abych se zvedla. Velmi lehce obkrouží špičkou jazyka můj klitoris a pak je pryč.

Zvednu hlavu a zalapám po dechu, „Ty přestáváš?“

Nahne se, položí mi předloktí podél hlavy a já se musím snažit zpomalit dech. Nejdřív mě políbí a já se sotva cítím na jeho jazyku, protože mě sotva ochutnal. Když se skloní, prohlásí, „Můžeš být osina v zadku, ale i tak jsi mi chyběla.“

Teď už vím, co měl znamenat ten úšklebek. On hraje se mnou. Chytím se po stranách jeho trička a ignoruju to, soustředím se na to, co chci opravdu vědět. „Proč jsi přestal?“

„Říkal jsem ti, že nemám rád, když si se mnou někdo zahrává.“

„Kdy jsem si s tebou zahrávala?“

Zúží oči. „Třeba ten chlap, který si říká trenér.“

Omotám mu nohy kolem pasu a stisknu. „Nikdy jsem tě kvůli Jaseovi neprovokovala.“

„Bejby. Provokovala a ty to víš. Navíc sis to užívala.“

„Ne, bejby. Neprovokovala. Řekla jsem ti pravdu. Kdybych tě chtěla dráždit, řekla bych, ‚Možná mě Jase během tréninku skolil na tentokrát čistou žíněnku a udělal mě, nebo možná ne. Mám dobrý týden‘.“ Ale neudělala jsem to. Neudělal mi to v oblečení – je třeba dodat, že ty jsi jediný, který to za hodně dlouho udělal.“

Zvedne ruku a svěsí ji k boku a pak mě plácne přes holý zadek, než ho stiskne. „Kurva. Chyběla jsi mi.“

Teď když nemá pusu mezi mýma nohama, můžu se soustředit na své zájmy. „Taky jsi mi možná chyběl, i když jsi mi neřekl, proč jsi zmizel nebo co jsi tam celý týden dělal. Co jsi tam celý týden dělal?“

Zavře oči a potřese hlavou, než mě jeho rty zalechtají za uchem. „Musel jsem tam něco vyřešit. Nic, co by stálo za zmínku. Zvláště když tě teď pod sebou mám nahou. Voníš jako dortík.“

Rukou mi masíruje zadek a horní část stehna a já povzdechnu, protože se mi to líbí. „Je to můj vanilkový peelingový gel. Přestaň mě rozptylovat. Cokoli, co jsi celý týden dělal, stojí za zmínku. Řekni mi to.“

Propracovává se po mé klíční kosti a zamumlá do ní, „Jaký máš dneska rozvrh s tou zatracenou svatbou?“

Je těžké na něco myslet, kdy mě líbá na spodní části prsou. Podívám se na něj a on nic neříká, ale znovu mi dráždí jazykem bradavku a pozvedne obočí, jak čeká na odpověď. Musím být zpátky na ranči na schůzku s nevěstou, vlasy a make-up. Ale než odejdu, musím si vysušit vlasy, což zabere minimálně dvacet minut. Musím vyřídit nějaké obchodní telefonáty, ale můžu to udělat po cestě, pokud do toho zasvětím Callie, aby mohla dělat poznámky, zatímco budu řídit.

Nasaje mou bradavku, než ji s legračním zvukem zase pustí a ten slastný pocit mi vystřelí přímo mezi nohy. „Jsi zaneprázdněná žena.“

Znovu zavřu oči, když se prsty vrátí k mému klitorisu. „Taky se zrovna neflákáš.“

„Kdy si uděláš nějaký čas na mě?“ Cítím, jak jeho rty cestují zpátky dolů k mému středu.

„Zítra,“ vydechnu. „Ale až odpoledne. Máma pořádá oběd.“

„Pokaždé, když mluvíš o své rodině, jíte. Myslím, že se mi budou líbit.“

„Všechno, co máma dělá, se soustředí kolem jídla nebo ujištění, že se jejich děti mají dobře. Nedávno měla infarkt. Věř mi, není to žádný zázrak.“ Nohy mi spadnou ze stolu, když mi je zeširoka roztáhne. Když mi foukne na pohlaví, zasténám.

„Měla jsi náročných pár týdnů. Myslím, že si zasloužíš orgasmus.“

Podívám se mezi nohy, kde je sehnutý. Už si nehraje. „Och, ošukej mě.“

„Teď ne. Ale později určitě, až si budu moct dát na čas.“

Ztratím z dohledu jeho oči, protože skloní hlavu a obalí mi rty kolem klitorisu.

Hlava mi s dutým zvukem padne na stůl. „Prosím, tentokrát nepřestávej.“

To ho povzbudí a naprosto nepřestává. Nedělal si legraci, když říkal, že jsem mu chyběla. Jeho klouzající prst spolu se vším, co dělá jeho pusa, mi zrychluje pulz. Chci se pohnout, otřít se o něj, udělat cokoli, abych dostala víc.

Přitisknu se ke stolu, pak se prohnu v zádech, ale on mi pořád drží jednu nohu a zpevní svůj stisk. Strčí do mě prst a zároveň saje. Začíná to mířit do bodu, odkud není návratu.

„Eli,“ zalapám po dechu a hledám něco, čeho bych se mohla chytit, ale jelikož jsem na jídelním stole, nic tu není.

Pustí mi nohu a oběma rukama mě chytí za zadek, drží si mě pro sebe. Odrazím se nohama od stolu – chci víc a zároveň potřebuju, aby přestal.

Ale je to dobré. Lepší než dobré.

Nevím, co to na něm je. Možná to, že o mě všechno ví, o mé rodině – kruci, existuje dobrá šance, že zná výši mého jmění nebo minimálně přibližnou. Ale chce jenom mě. Nechce práci nebo obchodní fúzi. Není jen dalším Texasanem, který chci zvýšit svou hodnotu peněz tím, že si vezme někoho s vyšším kontem.

Chce jenom mě.

A už dlouhou dobu mě nikdo nechtěl jen tak. Vlastně vůbec.

Nebo aspoň doufám, že je to ten případ.

Na tvrdém povrchu mi hlava klesne ke straně, ale Eli mi nedá čas, abych sestoupila z mých výšin. Vsune mi paže pod záda a zvedne. Jsem v jeho náruči a sotva mám sílu, abych mu znovu omotala nohy kolem pasu. Když se pohne, jdeme k zemi, já na jeho klíně, ale on mě nepouští. Lehne si a přitiskne mě k široké hrudi – má nahá kůže je natlačená na jeho oblečení. Péro má tvrdé, tlačí se do mě a mně se líbí, jak k sobě zapadáme. Jako bych byla pro jeho hruď, paže a péro stvořená.

Byli bychom dokonalí, kdyby kolem nás nevířily všechny další okolnosti.

Jen já si můžu najít dokonalého muže, ale nikdo o něm nesmí vědět, protože je to speciální agent FBI, který se mě momentálně snaží dostat z něčeho, co jsem neudělala.

Eli mě hladí po zádech. Moje vlasy budou jeden velký chaos, protože uschnou samy.

Ale i tak je mi to jedno. Ponořím se do jeho hrudi.

Eli mi položí rty ze strany na moje kudrliny. „Nevěděl jsem, co od tebe dnes ráno čekat, ale tohle to nebylo. Líbí se mi tvůj způsob přivítání doma.“

Hmm. Doma.

Taky se mi to líbí, ale nic neříkám a nehnu se ani o píď, protože je to příjemné, plus jsem nahá a přitisknutá k němu.

Jeho ruce mi přistanou na zadku a povzdechne. „Beru to tak, že jsi zpátky v předstírání, že jsi obyčejný člověk?“

Kdyby mi zrovna nestrčil hlavu mezi nohy a neotřásl mým světem, možná by mě to naštvalo, tak jen kývnu. „Říká prorok, který překotně zachraňuje svět.“

„Teď tu mícháš bibli a komiks. Moje máma by ti vyčinila.“

 Usměju se a nadzvednu se natolik, abych se na něj mohla podívat, ale zároveň pořád zůstala prsy přitisknutá k jeho hrudi. „To i moje.“

„Moje by za tebe i rozsvítila svíčku.“

„Katolička?“ zeptám se.

Přikývne. „Nechávala si v kabelce dřevěnou vařečku, aby na mě snáz dosáhla, když jsem se poflakoval během nedělní mše. Jsem překvapený, že nemám vzadu na hlavě trvalou bouli.“

Usměju se ještě víc. „Moje matka patří k Babtistům. Dokonce jsme byli pokřtěni v řece. Jen další důvod, který lze přidat na dlouhý seznam důvod, proč je tohle špatná situace.“

„Ten nejhorší.“ Nadzvedne ke mně boky a já to cítím na svém stále nateklém klitorisu, když se ušklíbne. „Kdy musíš odjet?“

„Tak za dvě minuty. Přijedu pozdě.“

S rukou stále na mém zadku si mě vytáhne po těle a přitiskne mi rty ke krku. „Zůstaneš tam na noc?“

Zabořím mu ruce do vlasů, abych se udržela. „Ne. Dům i dům pro hosty jsou plné. Nakonec budu doma.“

On mě posouvá dál a začne mi jazykem přejíždět po prsou. „Budou na babtistické svatbě pít i hříšníci?“

„To si piš. Moje matka vždy dosáhne svého, ale ne v tomto.“

Kolena mám položená po jeho bocích, župan mi sotva visí na ramenou, ale zase se přistihnu, že je mi jedno, že jsem nahá a on je zcela oblečený, když mi jazykem přejede přes bradavku. „Vyzvednu tě.“

Podívám se dolů na něj a když se setkáme očima, je vysloveně nádherný. „Je to dlouhá cesta a pak tam budu mít zablokované auto.“

On na mě zúží oči, než odvrátím pohled, ten jeho klesne, aby si prohlédl mé tělo. „S jistotou vím, že spolu s Roverem máš i Mercedes. Budeš v pohodě.“

„Eli, nemůžu o nás nikomu říct. Ještě ne. Nejen, že se táta sesype, ale neumím si představit, co řekne Patrick. Až se vše usadí a zprostí mě obžaloby, můžu jim to všechno vysvětlit. Taky si neumím představit, že by to prospělo tvé práci. Jsem si jistá, že by nebyli moc nadšení, že jsi dopřál orgasmus člověku jako já – ať už jsem obviněná falešně nebo ne.“

Zatěká očima zpátky ke mně a přísahám, že v nich je záblesk hněvu, než to převezme šibalský úsměv. Pak mi strčí ruce pod župan a vyjede mi s nimi po vnější straně stehen a boků, přistane na mém pase, kde odsune všechen materiál, což způsobí, že mi spadne z ramen a visí mi u loktů.

Prsty se mi napnou na jeho krku, když pomalu roztahuje nohy, což způsobí, že ty moje se roztahují taky. Nezáleží na tom, kolik vysokých kopů dělám během cvičení – moje stehna se nedají měřit s jeho a on si mě efektivně otevře.

Hlas mi klesne, ale pořád chci vědět, co bude dělat dál. „Eli.“

„Nikdy se neboj o moji práci, Jen. Já to zvládnu.“ Jedna jeho ruka klesne a prostředníčkem mi přejíždí po vnitřní straně stehna. „Teď mi řekni, jestli dneska hodláš pít?“

Když mi prstem cestuje mezi nohama, cítím, jak jsem zase vlhká. Nebo pořád. Kruci, budu potřebovat další sprchu, než pojedu. Studenou. Budu mít takové zpoždění. „Eli, prosím. Musím jít.“

„Prosím přestaň nebo pokračuj v hraní? Protože vím, co z toho se nestane.“

Zavřu oči. „Kvůli tobě přijdu pozdě.“

„Ale taky ti udělám dobře.“ Zasune hluboko do mě prst a já si nemůžu pomoct a natlačím se na jeho ruku. „Jen?“

Jednu ruku má pevně na mém boku, aby mě udržel a prstem druhé mě šuká přímo směrem do dvojitého orgasmického nebe. Až skončí, budu jako želé. Zapomeňme na schůzku s nevěstou – budu ráda, když to stihnu na samotný obřad. Moje máma brzo vyšle pátrací jednotku. I když mám pocit, že váží tak pět kilo, nějak zvládnu svoje oční víčka rozlepit.

„Já tě vyzvednu. Nechci, abys řídil, když budeš pít. Není to legální.“ Obkrouží palcem můj klitoris. „Bylo by na hovno, kdybych tě musel zavřít.“

Zamračím se, i když je můj dech mělký. „To není sranda.“

On se zakření. „To teda je.“

Pak, k čertu s ním, svůj palec odsune, ale věnuje mi svůj ukazováček a je to dobrý pocit. Má velké ruce.

„Budu tam o půlnoci. Měj u sebe svou horkou linku a já ti napíšu, až dorazím.“

„Naši horkou linku,“ zopakuju a snažím se pohnout, abych našla jeho palec.

Jeho hlas klesne. „Jen ty a já, bejby.“

On se mi lehce otře o špičku klitorisu, a nutí mě chtít víc. Taky jsem z toho povolnější. „Dobře. O půlnoci.“

„Dobře.“ Očima se stále vpíjí do mých, ale ty jeho ztmavnou. „Teď, bejby. První číslo bylo na mě, ale číslo dvě si budeš muset odpracovat. Pokud to chceš, pohni se.“

Tělo se mi napne.

Znovu mi přejede přes klitoris a naposledy zapumpuje prsty, ale to je všechno. „Slyšela jsi mě. Chci to vidět.“

Zúžím oči, ale stejně pohnu boky. „Chci toho hodně.“

„Já chci všechno, ale už tak máš zpoždění, takže teď bude stačit tohle.“

Sjedu mu rukama na ramena, abych se přidržela, protože to chci udělat. Ale také chci, aby dostal to svoje. „Stačit? Zníš zklamaně.“

On zavrtí hlavou, ale jeho chtivé oči klesnou k ruce mezi mýma nohama a já přísahám, že jsem ještě vlhčí. „Nikdy. Na špatnou situaci jsi šukézně dokonalá.“

Když mě dál šuká prsty, snažím se dosáhnout na jeho palec, ale nemůžu ho najít. Nemám jinou možnost, musím ještě víc roztáhnout nohy.

Oh. Tady je.

Je to tak dobrý pocit, dávám mu, co chce. Hýbu se.

„Kurva,“ zasténá, povzbudí mě. Když se podívám dolů, on sleduje moje pohlaví. Jeho ruka, kterou mě držel pro oporu, si propracuje cestu k mému zadku, aby mi pomohla se hýbat.

A já se hýbu vším, čím můžu. Jsem blízko – cítím to.

Nikdy to s nikým takové nebylo. Ale s Elim je to jiné. Já jsem jiná. Možná je to proto, že ať už je mezi námi cokoli, je to naše. Nikdo o nás neví. Vždycky jsem si strážila své soukromí, ale čím déle jsem u MI a stoupám po žebříčku, nejen že si ho cením. Toužím po něm. Nepotřebuju, aby mě kdokoli soudil víc, než už to dělá teď.

Ale je to způsob, jak se na mě dívá. Mluví na mě. Způsob, jakým říká, že mě chce – mě i mé tělo.

„Cítím tě. Udělej se mi na ruce, bejby.“

Oh, ano. Chce ze mě všechno. A já se nemůžu dočkat, až mu to dám.

Dech mám mělký, nakloním hlavu, klesnu na jeho ruce tak moc, jak to jde. Pak se to stane podruhé. Když se mi tělo začne třást, snažím se odsunout a v té chvíli to Eli převezme. Paží mě vezme kolem pasu, drží mě pevně a přesně jako předtím to ze mě ždímá, dokud podruhé během třiceti minut nejsem úplně vláčná.

Ležím tu na jeho hrudi, sexuálně uspokojená a uvolněná s uschlými vlasy a pažemi, které mám znehybněné županem, se jeho ruce na mě začnou znovu pohybovat. Nevím, jestli je možné být víc uvolněná, ale jeho dotek na kůži to umí.

Otočí se a políbí mě na čelo. „O půlnoci buď připravená.“

Snažím se ho obejmout a stisknout, ale můj župan mě drží jako rukojmí. Místo toho se k němu přitisknu a zamumlám. „Ty opravdu víš, jak donutit holku, aby udělala, co chceš.“

Rukou mi vklouzne do zacuchaných vlasů a já si neumím představit, jak vypadám. Když mi znovu zvedne hlavu, je smrtelně vážný, když prohlásí, „Sotva jsme začali. Mám s tebou všechny možné plány.“

Páni.

A kruci.

Nebudu lhát. Něco, co hluboko ve mně nečinně podřimovalo, začíná být fascinováno.