BP - 1. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Milé dámy, držte si klobouky, jízda s pekelně přitažlivými a nezbednými Hříšníky, začíná…

Z Myrnina pouzdra se vysypala hromada papírů na květinový koberec. Zasraně neuvěřitelné. Zapomněla složku zavřít, když vyběhla z učebny, kde přednášela. S hlasitým povzdechem se ohne, aby posbírala rozházené papíry. Mohl by se dnešní den ještě více posrat?

Sborové ´pojď, pojď, pojď, následované pokřikováním, se ozývalo ve vstupní hale u výtahů. Bezva, dneska večer se bude někdo bavit. Ale rozhodně to nebyla ona.

Nacpala si papíry zpátky do tašky a zavřela ji, než se vydala přeplněnou hotelovou halou do šestého poschodí.

Dlouhá, horká vana, jí teď zněla jako ráj. A v prvé řadě, proč vůbec dovolila, aby ji její spolupracovník, děkan, ukecal, že bude přednášet na téhle stupidní konferenci? Jiní profesoři v jejím oboru neměli žádné pokrokové nápady, když seděli na svých zadcích a prozpěvovali o ´Zářící hvězdě na nebi´. A proč se vůbec zajímala o to, co si myslí kolegové o jejích metodách? Studenti její přednášky milovali. Měla pořadník na-

V tu chvíli se za ní ozvaly kroky. Zarazila se – cítila, jak jí po páteři projela ledová vlna, její srdce se rozbušilo v šíleném tempu a najednou měla vlhké dlaně.

Kdokoliv šel za ní, tak se zastavil kousek od ní. Mohla slyšet, jak dýchá.

Jeremy?

Ne. Nemohl to být její bývalý manžel. Nevěděl, jak ji najít. Správně?

Ale řekněte to studenému potu, který jí stékal mezi prsy.

Pevně chytila tašku od svého notebooku a rozhodla se, že ať je to kdokoliv, tak ji nemohl překvapit.

„Vaše přednáška byla úžasná, doktorko Evansová,“ řekl neznámý hlas.

Nebyl to Jeremy. Díkybohu. Zhluboka a roztřeseně se nadechla, potom pohlédla přes svoje rameno.

Vysoký, asi čtyřicetiletý muž natáhl jejím směrem ruku. „Koho by kdy napadlo použít kytarovou melodii v diskuzi o lidském myšlení? Mě ne. Chci tím říct, že jsem vám to uvěřil. Nejsem si, ale jistý, že bych ji dokázal prezentovat s takovým, ehm…“ Odkašlal si. „… nadšením.“ Usmál se a přejel pohledem po jejím na míru ušitém, šedém kostýmku.

Srdce jí stále zběsile tlouklo, Myrna potlačila nutkání dotyčného zaškrtit a natáhla volnou ruku, aby přijala jeho nabídku. „Děkuji, pane ehm…“

Když stiskla jeho ruku, tak měl najednou úsměv od ucha k uchu. „Doktore. Jsem doktor Frank Elroy ze Stanfordu. Speciální psychologie. Vedoucí katedry, abych byl přesný.“

No jo, Doktor Zkostnatělý Zadek. Doktor Nabubřelý Zadek. Takové jako ty, jsem už potkala. Tisíckrát.

Přikývla a přilepila si na tvář úsměv. „Ráda vás poznávám, doktore Elroyi.“

„Řekněte, mohl bych vás pozvat na něco k pití?“ Kývne hlavou do leva k baru a palcem ji pohladil po ruce.

Myrna se v duchu otřepala, zatímco udržela úsměv na tváři. Tenhle chlap byl úplným opakem jejího vkusu. Nudný. Ne, díky. V sobě měla hluboce zakořeněný odpor k nudnosti. „Omlouvám se, ale musím jít. Jdu si odpočinout do svého pokoje. Možná někdy jindy.“

Splasknul jako propíchnutý balónek. „Samozřejmě. Chápu. Musíte být vyčerpaná po té živé…“ Znovu se ušklíbne. „diskuzi.“

Diskuzi? Byl tam vůbec? Přesnější je označení ´Krvavá lázeň´ a právě jí bylo trochu nanic.

„Ano,“ zamumlala a přimhouřila oči. Odtáhla svoji ruku, otočila se na podpatku a pokračovala k výtahům, prošla kolem hotelového baru, který kolem lemovaly mohutné květináče.

V polokruhu tam seděli čtyři muži a smáli se pátému, který ležel na zádech uprostřed stolu. Stůl, který byl zaplněn skleničkami s různým množstvím pití, se trochu nakláněl, jak na druhé straně ležel chlap. Jeho společníci začali rychle zachraňovat svoje piva, aby se nerozlily.

„Zastavte tu místnost, aby se přestala točit,“ hlasitě vykřikl muž a zároveň shodil drahou lampu.

„Briane, ty už nedostaneš žádné pivo,“ řekl jeden z jeho přátel.

Brian zvedl prst. „Ještě jedno.“ Zvedl další prst, „nebo dvě,“ další prsty, „mooooožná čtyři.“

Myrna se ušklíbla. Těch pět nemělo nic společného s účastníky konference, kterými byli převážně profesoři, a kteří byli právě teď roztroušeni po celém lobby salonku. Nekonvenční skupina přitahovala větší množství jejich nesouhlasů a nepřátelských pohledů. Měli tetování? Několik piercingů s hroty? Byli to prostě pořádní chlapi. A vsadila by se, že rozhodně nebyli nudní.

Myrna váhavě vykročila k výtahu. Ráda by se s nimi chvilku pobavila. Mohla by si užít trochu zábavy – něco jiného než podnětné rozhovory s intelektuály. Toho má dost v práci.

Brian, byl stále rozvalený uprostřed stolu, prozpěvoval a předváděl hru na vzdušnou kytaru. Myrna zachytila několik náznaků. Využívala je při diskuzích o mužské přitažlivosti, protože nikdo na světě nehrál na kytaru tak, jako Mistr Sinclair. Stiskla telefon. Mohl by to být…? Ne, co by rocková kapela The Sinners dělala na profesorské konferenci? Pravděpodobně tohle byli fanoušci kapely, i když ji jméno hlavního kytaristy Briana úplně rozechvělo. Nejmenuje se náhodou hlavní kytarista The Sinners Brian Sinclair?

Jeden z mužů otočil hlavou, aby si mohl poškrábat bradu o rameno. I přes jeho zrcadlovky na očích okamžitě poznala zpěváka Sedrica Lionhearta. Tep jí vyskočil nahoru. Byli to The Sinners (*Hříšníci).

„Jsem zkurveně ožralý,“ zařval Brian. Odkutálel ze se stolu, cestou shodil několik prázdných sklenic od piva a přistál na klínech svých společníků. Bez cavyků ho shodili na podlahu.

Myrna si odfrkla a pak se hned rozhlídla, jestli si někdo nevšiml, jaký nedůstojný zvuk vydala. Musela s nimi mluvit. Mohla by předstírat, že se s nimi chce potkat kvůli své přednášce. Pravdou bylo, že jejich hudbu milovala. V jejích očích nebyli až tak tvrdí. Přesně zapadali do jejího typu. Divocí. Prosím, ano. Mohli jí zaručit přesně to, co na konci dne potřebovala.

Svůj plán, že se zavře v pokoji, hodila za hlavu. Myrna se protáhla kolem zdi, která oddělovala salonek. Zastavila se až před Brianem, který se snažil zvednout do kleku. Tašku s notebookem položila na zem a pomohla mu, aby se mohl postavit na nohy. Ve chvíli, kdy se dotkla jeho paže, jí tep vyskočil a rozbušilo se jí srdce. Živočišná přitažlivost. Měl ji. Ahoj pane Vítej Rozptýlení.

Pohledem přejel po jejích nohách a celém těle, při prohlídce naklonil hlavu na stranu. Měl dokonale ostré rysy, které milovala; silná čelist, špičatá brada, vysoko posazené lícní kosti. Bylo by troufalé, kdyby mu přejela prstem po tváři? Svými rty? Přesunula svoji pozornost k ruce, kterou svírala jeho svalnatou paži.

„Na tuhle ruku si dávej pozor,“ řekla. „Jenom málo kytaristů je tak talentovaných jako ty.“

Využil její podpory a postavil se na nohy. Když na ni zase klopýtnul, tak zachytila jeho vůni, zhluboka se nadechla a zavřela oči. Její smysly zasáhla čistá touha. Zavrněla právě nahlas?

Silnýma rukama ji chytil za rameno, když se ustálil. Probudil se jí každý nerv v těle. Nemohla si vzpomenout, kdy naposledy ji to takhle k nějakému chlapovi přitahovalo.

Brian ji pustil a opřel se, aby měl podporu. Zamrkal, jak se snažil zaostřit svoje hnědé oči na její tvář. „Ty víš, kdo jsem?“ zamumlal.

Usmála se a dychtivě přikývla. „Kdo by nevěděl?“

Teatrálně mávne rukou a to způsobilo, že zase zakolísal. „Všichni tihle panáci v košilích kolem, to neví.“

Zavrčí na ženu s šedivými vlasy, která na něj okatě zírala. Žena zalapala po dechu a stočila pozornost ke svému azurovému koktejlu, který začala zuřivě míchat malou směšnou slámkou.

„Briane, nedělej žádné blbosti,“ řekl Sed, hlavní zpěvák.

Brian se podíval kysele na Seda. „Co? Já si nic nezačínám. Všichni tihle kolem mají nějaký zasraný problém!“

To je pravda. Všichni zírali. Většina z nich teď hlavně na Myrnu. Pravděpodobně přemýšleli, jak ji zachránit z nebezpečného území.

„Nevadilo by, kdybych si na chvilku k vám přisedla?“ zeptala se Myrna a doufala, že si může nenápadně sednout. Odsunula si z tváře pramen vlasů, který se jí uvolnil z copu, a plná naděje se usmála na Briana. Přejel si ukazováčkem přes obočí, když zvažoval její žádost. Věděla, co si asi o ní musel myslet. Proč by chtěla holka v kostýmku sedět u stolu s pěti rockovými hvězdami?

Sed, který pádil k sedačce, si sednul a poplácal volné místo vedle sebe. Pohledem opustila Briana a zadívala se na Seda. Sed vypadal jako ´hodný kluk od vedle´, takže byl protikladem drzého kluka, kterého jeho pověst předchází. Sice nesledovala soukromý život členů kapely, ale dokonce i ona znala Sedovu reputaci. Jeho úsměv s dolíčky, by dokázal rozpustit i led, což byl pravděpodobně důvod, proč ho skrýval za zamračený výraz. Rychle to skryl a tvářil se opět lhostejně. Tyhle dolíčky by nepasovaly k jeho image.

Myrna vklouzla do boxu vedle Seda, otřela si vlhké dlaně do sukně, zatímco se usazovala. Dobře, jsem tu. A co teď?

„Jsi nějaká obchodnice nebo něco takového?“ Sed se opřel a přejel pohledem po jejím oblečení.

Myrně to zrovna dvakrát nevadilo. „Nebo něco takového. Vlastně, patřím mezi ty panáky v košilích. Vysokoškolská profesorka na konferenci.“

„To mě poser!“ toho, který promluvil, poznala jako Erica Stickse, bubeníka. „Kdybych věděl, že profesoři na vysoké jsou tak sexy, tak bych se více zajímal o vzdělání.“

Myrna se zasmála. Pohlédla na Briana, který se pořád nakláněl k Ericovi. Srdce se jí bolestivě rozbušilo. Bože, byl nádherný. „Chceš se posadit, Briane?“

Myrna se přitiskla k Sedovi a zasunula si pod stůl kolena. Brian se svalil na místo vedle ní a uvěznil ji mezi těmi nejvíce vzrušujícími a nejtalentovanějšími hudebníky. Musela umřít a ocitla se v nebi. Hraj to na pohodu, Myrno. Jestli se začneš chovat jako bláznivá fanynka, tak tě vykopnou. A to samozřejmě nechtěla.

Brian se naklonil dopředu a opřel si hlavu o stůl. Myrna se držela vší silou, aby ho nepohladila. Věděla, kdo to byl, ale on ji nepoznal od setkání u Adama. Fajn, doufala, že by s ní mohl u Adama mluvit, ale, ehm…

Zhluboka se nadechla, aby posbírala svoje roztěkané myšlenky a zaměřila svoji pozornost na Erica. Mohla se na něj dívat, aniž by ji zasáhla závrať, ale nedokázala odtrhnout pohled od jeho šíleného účesu – polodlouhé vlasy, uprostřed upravené do špiček, zbytek vlasů měl různou délku a prostě to celé vypadalo divně. Kolem krku měl tlustý, červený pásek se zámkem. Účes rockové hvězdy. Potlačila vzrušené zachichotání.

„Takže, co učíš?“ Eric se napil piva a jeho křišťálově modré oči nespouštěly pohled z její tváře. No, možná na chvilku sklouzly na její hruď, ale většinou držel svůj pohled nad jejím krkem.

Myrna při jeho otázce svraštila obličej a přejela pohledem kolem stolu. Jakýkoliv respekt, který by k ní mohli cítit, se vypaří do vzduchu ve chvíli, kdy jim řekne, co učí. „Musím to říct?“

„No tak.“

Ztěžka povzdechla. „Lidskou sexualitu.“

Eric vyprsknul pivo. Pak si rukou utřel pusu.

„To mě pojeb.“

„Dobře no, tohle je moje specialita,“ řekla Myrna s křivým úsměvem.

Všichni se rozesmáli. Kromě Briana. Nehýbal se, hlavu měl stále opřenou o stůl. Neztratil vědomí? Ožralý, to by více odpovídalo popisu jeho stavu.

„Je v pořádku?“ zeptala se Myrna.

„Jo, jenom to trochu posral,“ řekl Eric.

„Hodně to posral,“ řekl Trey Mills, další kytarista, který se usadil na místě vedle Erica.

„Sklapni,“ zamumlal Brian. Otočil hlavu a podíval se na Myrnu. Když se na ni snažil zaostřit, tak zavřel oči. Měla nevysvětlitelnou potřebu uhladit jeho černé vlasy, které mu spadaly těsně pod límec a lepily se mu kolem hlavy.

„Jak se jmenuješ, Učitelko sexu?“

Usmála se. Možná ho to zajímalo. „Myrna.“

Zasmál se. „To je jméno pro nějakou stařenku.“

Nebo… možná se nezajímal. Doufala, že se jí podařilo skrýt zklamání. Sed se za Myrnou natáhl a praštil Briana do zad za jeho urážku. Brian se ani nepohnul. Možná už nebyl schopný cítit nějakou bolest.

Myrna pokrčila rameny. „Má pravdu. Pojmenovali mě po mojí praprababičce. Což se dá nazvat jako stařenka.“

Brian otočil hlavou, ale čelo mu zase spadlo na stůl. Několikrát polkl. „Myslím, že mi bude špatně.“

„Ericu, vezmi ho do koupelny,“ řekl Sed. „Poslední, co potřebujeme je, aby byl tenhle stůl poblitý Sinclairem.“

Eric zasténal. „Chci zůstat a povídat si s touhle nádhernou dámou. Nic proti, ale každou noc jsou tady stejní nudní týpci.“ I přes protesty se posunul Eric na kraj sedačky a vytáhl Briana na nohy.

„Až se vrátíš, tak tady pořád budu,“ slíbila Myrna.

„Sede, kup jí pití. Anebo protože jsou dneska všechny na tebe, jí kup dva.“ Eric si přehodil Brianovou paži přes rameno a odvedl svého ohromujícího přítele do koupelny.

Myrna je sledovala odcházet a nespustila pohled z Brianova perfektního, v těsných džínách uvězněného zadku.

„Nepoužij to proti němu, Myr. Obvykle se takhle nechová. On jenom… ehm… ukončil jeden vztah,“ řekl Sed.

Trey protočil oči a zakroutil hlavou. „I tak by se to dalo říct.“

„Nejsme si tak úplně jistí, co se s ním děje.“ Basák Jace Seymour, si promnul stříbrnou náušnici v uchu. V kapele byl jediným blonďákem – odbarveným, jestli jsem mohla brát jeho tmavé obočí a vousy, jako ukazatele. Nejmladší člen kapely, měl drsný půvab Jamese Deana. Pravděpodobně se snažil skrýt přirozenou roztomilost. Myrna si na něj chtěla jenom sáhnout.

„Ten borec dostal kopačky víckrát, než všichni ostatní chlapi, které znám.“ Trey vypadal zatraceně sexy. Kdykoliv o Myrnu zavadil smyslným pohledem, tak jí páteří projelo zachvění.

„Protože kdykoliv se motá kolem ženských, tak se chová jako retard.“ Sed si projel rukou jeho krátké, černé vlasy. „Propadá pořád dokola těmhle zlatokopkám, stále se to opakuje. Je nepoučitelný.“

„Anebo to vždycky posere,“ řekl Trey. „Jenom návrh.“

„Ta děvka se s ním měla dobře. Brian byl pro ni až moc dobrý,“ zavrčel Sed.

Myrna přejížděla pohledem od jednoho muže na druhého. V tomhle bylo mnohem více, než dávali najevo. Anebo možná… „Brian je beznadějný romantik, co?“

Sed se jí naklonil k uchu. „Ššš. To je tajemství.“

Rozechvělo ji vzrušení. Otočila hlavou a zjistila, že Sedův nos se jí téměř dotýkal. Za zrcadlovkami mohla vidět konce jeho řas. Zjistila, že se jí nelíbilo, když ji pozoroval skrz brýle, takže se natáhla a stáhla mu je dolů. Myslela si, že když se mu zadívá do očí přímo, tak to bude lepší, ale z pohledu do jeho modrých očí, ji píchlo u srdce. Usmál se a nepochybně věděl, jaký měl vliv na ženy.

Sed zvedl ruku, aby mávl na servírku. „Co si dáš, Myrno?“

„Pro mě jenom vodu.“

„Nepotřebuješ něco silnějšího, abys byla povolnější?“ Zakýval na ni obočím a pohledem přejel její upjatý kostýmek.

„Absolutně zbytečné. Já jsem pořád povolná.“

„Nevypadáš uvolněně,“ dotknul se vrchního knoflíku na jejím kabátku. Na tom, který byl uprostřed jejího výstřihu. Ten chlap byl potížista s velkým P.

Musí se. Vyhnout. Sexy. Zpěvákovi.

„Vypadáš zklamaně.“ Odtáhla se od něj, aby se mohla podívat na servírku a mezi jejich koleny vytvořit mezeru.

Sed se uculil. „Každopádně v tvém případě tomu věřím.“ Servírce řekl, „Dvě vody, prosím.“

„Ach, ale mě stačí jedna.“

„Druhá je pro Briana.“

Myrna zrudla. „No jasně.“

Servírka před ní postavila sklenici s vodou. Myrna se podívala k pánským záchodům a doufala, že byl Brian v pořádku. Nevypadal moc dobře. Raději by se soustředila na něj, než tady na Mistra Hráče, který k ní zase z boku přitiskl koleno. Když si pak jeho prsty našly cestu pod její sukni, tak vykulila oči a o kousek se odsunula. Naproti ní se povaloval Trey a lízal červené lízátko. Možná by se měla přesunout na opačnou stranu stolu. Zvedla si sklenici ke rtům.

Sed jí stisknul koleno. Myrna se zarazila a natáhla se, aby jeho ruku pod stolem sundala. Nezastrašila ho, přisunul se blíž. Měla dojem, že tenhle chlápek nebyl na odmítnutí zvyklý.

„Nechceš jít se mnou nahoru?“ zašeptal jí Sed do ucha, a když sklonil hlavu, tak jí nosem přejel po krku.

„Ehm…“