USage - 9. kapitola

Překlad: Kat
Kor.: Evudar

Kim

PROTÁHNU SI RUCE za hlavu, otevřu oči a zadívám se skrz okno na nebesky modrou oblohu. Nevím, co mě vzbudilo, ale něco to bylo, i když jsem spala tvrději, než kdykoli předtím. Přetočím se na bok a vtisknu obličej do polštáře. Nadechnu se Sageovy vůně, té samé vůně, která mi dělala společnost celou noc.

Uslyším odněkud z domu šoupání, dupot, dupot, šoupání, dupot, dupot. Zamračím se a sednu si. Nakloním hlavu ke dveřím a pokouším se zjistit, co by to mohlo být za zvuky. Neznělo to jako normální zvuk sekery, který jsem slyšela dřív, když jsem tu byla se Sagem a rodiči; tohle bylo jiné.

Zvědavost mě vytáhne z postele. Obléknu si svetr a vydám se prozkoumat ten zvuk. Projdu kolem kuchyně chodbou do druhé části domu, odkud jsem poznala, že ty zvuky vycházejí. U dveří se zastavím a opřu si rameno o zárubeň. Místnost není prázdná jako další dva pokoje, které ještě nejsou zrekonstruované. Tahle místnost je plná vybavení na cvičení, včetně posilovacího stroje s činkami, steperu a běžeckého pásu.

Uprostřed místnosti běží na pásu Sage, v celé své kráse, oblečený jen do šortek a tenisek. Na uších má velká sluchátka. Je ke mně natočený z profilu, takže ho nemůžu vidět celého, ale výhled mi umožňuje obdivovat svaly na pažích. Svaly na břichu a zádech se mu vlní, jak běží plnou rychlostí a tvrdě dopadá na pás.

„Panebože.“ Vyschne mi v ústech a to místečko mezi nohama se mi začíná rozpalovat, když vidím, jak se mu pokožka leskne potem. Natáhne se dopředu, stiskne tlačítko na stroji a já povyskočím, jak mě ten zvuk vyděsí, zatímco ho okukuju.

Musel mě uvidět, protože se otočil a usmál se. Sundá si sluchátka, umístí je do držáku na pásu a pak stiskne tlačítko, které pás úplně zastaví.

„Dobré ráno,“ zdraví a vydává se ke mně, zatímco si utírá tvář a hrudník do ručníku, který zvedl z lavičky u činek.

„Dobré ráno,“ odpovídám, olíznu si rty a doslova ho žeru očima. Oplácí mi stejným pohledem.

„V tomhle jsi spala?“ ptá se. Podívám se, co mám na sobě a zděsím se, když si všimnu, že skrz tenké, bílé krajkové kalhotky je všechno vidět. Neoblékla jsem včera večer šortky, jen tílko na spaní a ani jsem si je neoblékla, když jsem vstala. Svetr mi stěží dosahoval do půlky zadku.

„Sakra,“ zamumlám a rychle se otočím. Rozeběhnu se chodbou k ložnici, ale nejsem dost rychlá. Zapištím, když mě chytí mě za pas a přitáhne k rozpálenému svalnatému hrudníku. Cítím, jak mě líbá na krk a pak jemně kouše do ušního lalůčku. Teplo mezi nohama se začne rychle měnit v bolavou touhu.

„Kvůli mně se nepřevlékej,“ zašeptá mi do ucha. Zachvěju se, zatímco mi prsty putuje dolů po břiše, kde se mi vyhrnulo tílko. V předtuše toho, co přijde, mi ztuhnou svaly a zavřu oči. Prsty mi vklouzne do kalhotek a dotkne se holé kůže. Zvednu ruce nahoru a omotám mu je kolem krku, zatímco mi Sage druhou rukou sevře do dlaně prso.

„Ach,“ zasténám, když mi přejede prstem po klitorisu. Začínají se mi podlamovat kolena. A v tu chvíli se ozve zvonek. Každičká buňka v těle mi zamrzne.

„Do prdele,“ zamumlá, vyndá mi ruku z kalhotek a otočí si mě v náruči. Sevře mi do dlaně tvář a pozorně si mě prohlíží, než zase zamumlá ‚Do prdele‘ a zavrtí hlavou. „Raději by ses měla jít obléknout. Znám jen dva lidi, kteří by se tu mohli takhle ráno objevit.“

„Kdo?“ ptám se. Snažím se potlačit vzrušení, které mi proudí tělem.

„Willow a Harmony.“

„Dobře, tak já–“ Zvonek se ozve znovu. Potlačím úsměv, když vidím jeho frustrovaný výraz. „Jdu se obléknout,“ řeknu, zvednu se na špičky a políbím ho na tvář, než se otočím.

Slyším ho zavrčet. Podívám se mu do očí a vidím, jak si mě prohlíží hladovýma očima, zatímco se snaží upravit erekci v šortkách. Sevře se mi kundička a váhám, zda se k němu nemám vrátit a skočit na něj. „Běž,“ zavrčí a mně se sevře žaludek.

Přikývnu a pospíchám do ložnice a přímo do koupelny, kde se svléknu, pustím ve sprše studenou vodu a vlezu do ní. Studená voda skoro nezchladí vzrušení, které cítím, ale lépe se mi dýchá. Rychle se umyju, vylezu ven, otřu se a obléknu si džíny, které jsem měla včera, jednoduché černé tílko a svetr.

Snažím se být rychlá, aby si Sage nemyslel, že jsem nezdvořilá, ale stejně mi to trvá déle, než jsem myslela, protože když vcházím do kuchyně a svazuju si vlasy do culíku, cítím vůni slaniny. Na plotně se dělají lívance a na barových stoličkách sedí dvě krásné dívky. Sage, stále bez trička, vaří.

Znám Willow a Harmony dobře. Scházíme se. Máme společné přátele – nebo bych měla říct, že se přátelím s jejich sestřenicemi – ale neviděla jsem je od doby, kdy jsme se Sagem… no, cokoli teď jsme. Náhle se cítím rozpačitě, tak se zarazím u vchodu do kuchyně. Nejsem si jistá, co bych měla udělat. Mám předstírat, že se nic neděje nebo mám –

„Kim!“ Ozve se mé jméno a dvě ženy, které ke mně běží, přeruší mé dumání a než se naděju, vtáhnou mě do náruče, čímž zmizí rozpačitost i obavy nad tím, co mám dělat.

„Ahoj, holky,“ odtáhnu se a obě mě zasypou otázkami.

„Jsi v pořádku? Jak se cítíš? Nepotřebuješ něco? Chtěly jsme se na tebe přijít podívat, ale Sage nám to nedovolil.“ Nad posledním sdělením potřesu hlavou.

„Cože?“ ptám se a obě, Willow i Harmony, se na mě zadívají, než se otočí na mračícího se bratra.

„Řekl nám, že nemáme dovoleno tě obtěžovat.“

„Neřekl jsem obtěžovat. Řekl jsem, že jí musíte dát čas. Ježíši, v téhle rodině je až moc lidí. Kdyby se tu začal každý objevovat, byla by unavená a víte, že tu byla její rodina.“

„Jen jsi jí chtěl pro sebe.“ Willow protočí oči.

Sage pokrčí rameny. „Žaluj mě za to.“

„To je jedno,“ zamumlá Harmony, vezme mě za ruku a táhne k jedné z barových stoliček. „Jde o to, že nechceme, aby sis myslela, že jsme o tebe neměly starost, protože jsme měly.“

„Já vím,“ ujistím jí. Opravdu jsem to věděla. Po smrti Kelly jsem dostala od jeho rodiny a přátel snad milion textovek a tucty kytek. Snažila jsem se odpovědět každému, ale někdy se mi to nepodařilo.

„Jak se o tebe Sage stará? Je hodný? Máma říkala, že se máme ujistit, že je hodný, protože jestli ne, tak slíbila, že mu ušmikne koule,“ prohlásí Willow. Trhnu sebou.

„Ježíši,“ zamumlá Sage a podívá se na mě. „Věděl jsem, že jsem neměl ty zkurvené dveře otevírat.“

„Chová se opravdu hezky,“ ujistila jsem je a viděla, jak Sageovy potemněl pohled. Bradavky mi ztuhly a zatepalo mi v klitorisu. Myslím, že se nebudu moc udržet, až dostanu šanci na něj skočit. Mezi námi je tolik žáru a jiskření, že jsem si jistá, že pokud ho nedostaneme šanci uhasit, pravděpodobně vybuchneme.

„Proboha! Chcete, abychom s Willow odešly?“ ptá se Harmony a já odpovídám ‚ne‘, zatímco Sage ‚ano‘, což mě rozesměje.

„V tomhle poslechnu Kim. Promiň, brácho,“ sdělí mu Harmony, zvedne hrníček s kávou a napije se.

„Takže, vy dva jste opravdu spolu?“ vyzvídá Willow. Podívám se na Sage a čekám, jak odpoví.

„Jsme opravdu spolu,“ potvrdí.

Vydechnu. Ani jsem nevěděla, že zadržuju dech, pak se vydám kolem pultu pro hrníček, abych si udělala čaj, ale Sage mě zastaví a chytí kolem pasu.

„Udělal jsem ti čaj,“ sdělí mi a podá mi hrníček s čajem.

Napiju se a uvědomím si, že je přesně takový, jak ho mám ráda – černý s kapkou medu. „Díky.“

„Není zač.“ Přitiskne mi rty na spánek, pak si mě otočí v náručí a popostrčí dva kroky dopředu. Tiskne se mi bokem do zad, jednou rukou mě drží za pas a druhou dělá lívance.

„Chcete jít vy dvě se mnou a Kim na jezero?“ zeptá se Willow a Harmony.

Otočím k němu hlavu. Nemám ponětí, o čem mluví. Nic mi o jezeru neříkal.

„Na jezero?“ ptám se.

Zadívá se na mě. „Myslím, že máme před rodinnou večeří dost času. Už jsem vyndal z garáže kajak. Jezero je klidné a obloha jasná, takže je skvělý den na to, strávit ho venku.“ Pokrčí rameny, nalije na pánvičku další těsto, zatímco Harmony vyndá z trouby slaninu.

„Nikdy jsem na kajaku nebyla,“ říkám mu. Znovu se na mě zadívá a usměje se.

„Opravdu?“ ptá se a já pokrčím rameny.

„Nejsem zrovna typ holky na venkovní sporty. Spíš jsem typ, který bude sedět na břehu, nebo na pláži a číst si knížku,“ svěřím se.

„Zamiluješ si to.“ Políbí mě na vršek hlavy a prsty mi přejede na břiše pod tílkem.

„Myslím, že to nechápeš. Jsem ten nejmíň sportovní typ na světě,“ dodám a on se rozesměje.

„To je v pohodě. Nepotřebuješ být sportovní typ.“

„Myslím, že ses rozhodl a bez ohledu na to, co řeknu, strávím den na jezeře,“ shrnu to a holky, které nás pozorovaly a kroutily hlavou, jako kdyby sledovaly tenis, se rozesmějí.

„Máš pravdu. Bude se ti to líbit.“

„Když to říkáš,“ zamumlám a napiju se čaje. Vím, že nemá ponětí, co si na sebe ušil.

***

„Tohle byl špatný nápad,“ remcám. Harmony a Willow se rozesmějí, zatímco se držím Sage za ruku, vkročím jednou nohou do kajaku a zasyčím ‚Ach, Bože‘, když se loď rozhoupe za strany na stranu.

„Držím tě, nic se ti nestane,“ ujistí mě Sage.

Protočím oči. Myslím, že nechápe, jak nemotorná jsem. Pravděpodobně oba skončíme pod vodou, když budu v kajaku.

„Co to děláš? Myslela jsem si, že nastoupíš se mnou.“ Zpanikařím, když Sage začne odstrkovat kajak na vodu.

„Musím loď dostat dál, než nastoupím, abychom se nepotopili,“ odpoví klidně, než vleze do kajaku za mě. Loď se znovu rozhoupe, tak se pevně chytím za strany a zaječím z plných plic. Uslyším, jak se rozesměje, tak se otočím a přimhouřím na něj oči.

„To není vtipné.“

„Bejby,“ odvětí něžně. „Nadechni se a rozhlédni. Není to nádhera?“

Odfrknu si, zadívám se na špičku kajaku a pak se nadechnu a zvednu hlavu. Mýlí se. Není to nádhera; je to dech beroucí. Stromy kolem jezera jsou zbarvené do zelené, zlaté a hnědé barvy. Hladina samotná se křišťálově leskne a obloha i stromy se na ní odrážejí.

„Je to úchvatné,“ zašeptám, zatímco plujeme po hladině. Znovu se otočím na Sage a vidím, že má v ruce pádlo, kterým střídavě proráží vodu. „Díky,“ naznačím mu ústy. Věnuje mi vřelý pohled.

Pak uslyším, jak se Harmony a Willow smějí. Pohlédnu na ně a vidím, jak rychle plují a sladěně pádlují. Když je vidím, zvednu vlastní pádlo.

„Jak se to používá?“ zeptám se a kajak zpomalí.

„Nejdřív na jednu stranu, pak na druhou. Začni a já se k tobě přidám,“ sdělí mi. Přikývnu, zvednu pádlo a ponořím ho do vody. Zabere mi několik minut, než s ním přestanu jen tak plácat a začnu skutečně pádlovat. Jakmile to dokážu, Sage se se mnou sladí a my frčíme po hladině a doháníme Willow a Harmony.

Celou dobu se usmívám tak, jako hodně dlouhou dobu ne, až mě z toho bolí tváře. Vím, že nejsem šťastná kvůli tomu, co dělám, i když jízda na kajaku je skvělá. Jsem šťastná kvůli tomu, s kým na něm jsem. Sage je ten typ člověka, se kterým je radost být. Přiměje vás být v pohodě, odežene stres a vy se usmíváte, i když si nemyslíte, že je to možné.

A taky je mužem, o kterém jsem si jistá, že jsem se do něj zamilovala. Jen doufám, že časem ke mně bude cítit to samé.

Sage

OBLÉKNU SI košili od obleku, zapnu si knoflíky, pak si vyhrnu rukávy a nasadím si hodinky, než vyjdu z šatny. Jakmile z koupelny uslyším, že si tam Kim zpívá, usměju se a pak rozesměju. Zpívá příšerně, ale stejně je roztomilé jí slyšet tak šťastnou. Zamířím ke dveřím, vezmu si boty a přejdu do obývacího pokoje, kde si sednu na gauč a začnu se obouvat.

Byli jsme venku déle, než jsem očekával, takže když jsme se vrátili a schovali kajaky, Willow a Harmony odjely, aby se připravily na večeři, což Kim připomnělo plán na večer. Vím, že je nervózní z toho, že tam večer budou všichni, ale já cítím úlevu. Dlouho jsem nenáviděl chodit na tyhle rodinná setkání nebo srazy s přáteli, protože jsem věděl, že tam Kim přijde s některou ze sestřenic. Když tam byla, nemohl jsem ani být ve stejné místnosti jako ona a nedotknout se jí, nepromluvit s ní. Kurva, stěží jsem se na ni dokázal podívat. Pokaždé to bylo mučení.

Ale dnešní večer bude jiný. Už nejsou žádná pravidla. Můžu se jí dotknout, kdykoli kurva chci.

Postavím se a zamířím do kuchyně, ale ztuhnu, když Kim vyjde z ložnice a zamíří ke mně. Vlasy má sčesané z obličeje a vynikají jí tak oči a lícní kosti. Na sobě má tmavě vínové šaty s rolákem, vypadá v nich úchvatně, ladí jí s pletí a obepínají ji jako druhá kůže. Šaty končí přesně nad kotníčkovými koženými černými botami na podpatku.

„Kurva.“ Jakmile vidím ty boty, vím, že rozhodnutí jít na to pomalu, právě vyletělo ze zkurveného okna. Chci jí. Ne… chtít je slabé slovo. Zasraně jí potřebuju.

„Není to moc?“ Zastaví se přede mnou a roztáhne ruce do strany. „Nechci vypadat jako coura. Ani jsem nepomyslela na to, že to s těmi botami tak bude vypadat.“

Ježíši, moje ženská je šílená.

„Nevypadáš jako coura, ale rozhodně si tě představuju jen v těch botách a ničem jiném.“

„Sagei!“ vyštěkne. Nakloním se a chytím jí za bok. V dlani cítím jemný materiál šatů.

„Na tom nezáleží, šaty jsou také sexy. Poprvé, až tě budu šukat…“, skloním se a kousnu jí do lalůčku, zatímco jí chytím za zadek, „je budeš mít kolem pasu, ty boty se mi budou tisknout k zádům a zadek budeš mít na kuchyňském pultě.“

„Nepomáháš, abych se cítila lépe,“ zavrčí.

Odtáhnu se, abych na ni viděl, a vezmu jí obličej do dlaně. „Vypadáš nádherně.“

„Jsi si jistý? Tvoje máma a táta –“

„Je jim naprosto u prdele, co máš na sobě. Už tě znají a mají tě rádi. Nemáš z čeho být nervózní. Je to moje rodina a jsou to lidi, se kterými se vídáš už dlouhou dobu.“

„Myslím, že máš pravdu. Jen mi to přijde jiné,“ řekne tiše a skloní pohled.

Stisknu jí bradu a čekám, až se na mě znovu podívá, než promluvím. „Jediný rozdíl je ten, že teď jsi moje a všichni to ví. Nic jiného se nezměnilo. Všichni budou hlasití a nemístní. Máma se nás pravděpodobně zeptá, jaké máme plány, a tety pravděpodobně nebudou váhat a začnou rovnou plánovat další svatbu. Ale všechno ostatní bude v pohodě.“

„Svatbu?“ Vykulí oči a ztěžka polkne.

Rozesměju se. „Znáš July, June a Ash, zlato. Takže přesně víš, co se děje, když se ženské v naší rodině sejdou. Všechny se spiknou.“

„Možná bych tam neměla chodit.“

„To ne, ty jdeš. I kdybych tě tam musel odnést přes rameno. Mám s tvojí prdelkou plány, jakmile se vrátíme.“

„Máš plány s mojí prdelkou, až se vrátíme?“ opakuje a mrká. „Nebudu tu dneska spát. Zítra musím do práce.“

„Dobře, tak zůstaneme u tebe. Nebo u tebe vyzvedneme po večeři věci a vrátíme se sem.“

„Víš, že jsi vážně panovačný, že jo?“ prohlásí a protočí oči. „Nikdy neříkáš ‚Hej, co si o tom myslíš?‘ nebo ‚Jak to vidíš?‘. Vždycky je to ‚Já platím‘ nebo ‚Budeme dělat bla, bla, bla,“ paroduje mě hlubokým hlasem a kýve hlavou. Nutím se nesmát. „Je to opravdu otravné.“

„Takže sis neužívala spaní v mé posteli?“ Zvednu tázavě obočí.

Zamračí se. „To jsem neřekla.“

„Hádám, že jsi taky nenáviděla, že jsme byli na jezeře.“

„Nechovej se jako blbec,“ vyštěkne a ještě víc se zamračí.

„Nechovám, jen si to chci vyjasnit. Říkáš mi, že je otravné, když se chovám panovačně ohledně věcí, které si pak kurevsky užíváš.“

„Nemluv se mnou sprostě.“

„Ježíši,“ zavrčím a položím si frustrovaně ruku na hlavu. „Vážně se začneme kurva hádat kvůli takové kravině zrovna teď?“

„Ne. Ano. Nevím!“ vykřikne a vyhodí ruce do vzduchu.

Vím, co potřebuje. Sakra, vím, co oba potřebujeme a plánuju nám to dopřát, hned jak se vrátíme z té zatracené večeře.

„Vyšiluju a podívej se na sebe.“ Mávne na mě rukou. „Jsi tak sexy a svalnatý. Nemůžu přestat myslet na to, co se stalo ráno a chci na tebe skočit. A vím, že by to nebylo dobré, protože bychom přišli pozdě a všichni by přesně věděli, proč jdeme pozdě. A mně by bylo trapně. Takže prosím, chápej mě.“ Ztěžka dýchá a dívá se mi do očí.

„Pojď sem.“

„Cože?“ Zamračí se a já k ní natáhnu ruku.

„Pojď sem.“

„Proč?“

„Věř mi,“ požaduju a ona mě chytí za ruku. Vedu jí do kuchyně, otočím si jí tváří k sobě a pak jí pomalu přejedu rukama po bocích, zatímco vytahuju nahoru látku šatů.

„Co to děláš?“ vzdychne, ale neodpovím.

Jakmile má šaty kolem pasu, natáhnu se po kalhotkách. Přejedu prsty po jemném materiálu, chytím je a sunu je dolů. Kleknu si a zamumlám „vystup z nich“, když je má kolem kotníků. Podrží se mě za ramena, udělá, o co jsem jí požádal, a já jí políbím na bříško.

Uslyším jí zasténat a cítím, jak je vzrušená, což způsobí, že můj už tak tvrdý pták sebou škubne a musím sevřít ruce v pěst. Pak si strčím kalhotky do kapsy, znovu jí chytnu za boky a zvednu na pult. Zalapá po dechu, když dosedne na studený povrch.

„Lehni si a roztáhni pro mě nohy,“ zavrčím a snažím se zklidnit. Tohle bude zkouška pro moji sebekontrolu, jestli vůbec teda nějakou mám.

Z pomyšlení na to, že jí budu lízat kundičku, jsem vzrušený a vím, že jí budu chtít šukat. Vím, že jakmile na jazyku ucítím její chuť, budu jí chtít šukat tak dlouho, až ani jeden z nás nebude moc chodit. Jenže to nemůžu udělat – ne teď. Ale můžu jí ulevit a trochu uklidnit, takže nebude tak vystresovaná.

„Nemyslím…“, zašeptá a sevře k sobě kolena. Zavrtím hlavou.

„Nemysli, prostě to udělej. Lehni si a roztáhni nohy,“ požaduji. Zorničky se jí rozšíří a špičkou jazyka si olízne koutek rtů.

Když to uvidím, ztrácím i ten poslední kousek sebekontroly. Zatlačím jí na záda, chytím ji za nohy a rozevřu je. Skloním oči k lesknoucí se kundičce. Ruce se mi roztřesou a vyschne mi v ústech. Putuju jí jedním prstem po vnitřní straně stehna nahoru a pak zvednu pohled od té sametové pokožky k jejímu obličeji, protože chci vidět, co s ní můj dotyk dělá. Ve chvíli, kdy se prstem dotknu jejích záhybů a přejedu s ním po klitorisu, zavře oči a zakloní hlavu. Odhalí tím elegantní křivku krku a vyklene záda.

Tak zkurveně nádherná. Tak zkurveně perfektní. A je celá moje.

„Sagei,“ vydechne. Vidím, jak se jí třesou nohy.

Když slyším, jak vydechla mé jméno a vidím, co s ní dělá můj dotyk, zabořím se jí do kundičky a lížu a saju. Pomocí ramen jí držím roztažené nohy a zaměřuju se na klitoris, zatímco do ní pumpuju dvěma prsty. Ze stenů, které vydává, mi škube v ptákovi, zatímco jí kmitám po klitorisu jazykem.

Cítím, jak se jí kundička svírá kolem mých prstů, a vím, že je blízko a i když si přeju, abych jí prodloužil orgasmus, nemůžu. Jestli budu pokračovat, nebude to už o tom, abych jí zklidnil. „Dej mi to.“ Zavrčení těch slov proti klitorisu jí pošle přes okraj a tělo se jí začne třást, zatímco mi vrcholí na jazyku. Nechávám v ní prsty a hladím jí G-bod, zatímco se vzpamatovává z orgasmu. Vytáhnu je, až když otevře oči a zadívá se na mě.

„Cítíš se lépe?“ ptám se.

Zavírá oči, položí hlavu zpátky na pult, vydechne si a rozesměje, než si schová tvář do dlaní. „Nejsem si jistá, zda lépe, ale myslím, že po tomhle orgasmu budu v pořádku,“ řekne, odtáhne si ruce z obličeje a usměje se na mě.

Pomůžu jí do sedu, chytnu jí za tvář a políbím. Líbám jí tak dlouho, dokud mi nezačne zatínat nehty do zad.

„Budeš spát tady?“ ptám se, jakmile od ní odtáhnu pusu.

Otevře oči. „Ano.“

„Dobře.“ Sundám jí z pultu a pomůžu jí stáhnout šaty. Pak si umyju obličej a ruce.

„Potřebuju kalhotky.“

„Ne, nepotřebuješ.“

„Ano, potřebuju,“ naléhá.

„Nepotřebuješ,“ popírám a vedu jí ke dveřím.

„Nepůjdu na večeři s tvojí rodinou jen v šatech bez kalhotek.“

„Nikdo to kromě mě a tebe nebude vědět.“

„Jo a pak se stane něco strašného, odhalím zadek a všichni v-š-e-c-h-n-o uvidí.“

„Nic se nestane a jsem si kurva jistý, že kromě mě nikdo nikdy tvůj zadek neuvidí,“ zavrčím.

Jen při pomyšlení, že by jí někdo, kdokoli, někdy viděl tak, jako já, mnou projede nepříjemný žárlivý pocit.

„Pojď, nebo přijdeme pozdě.“

Držím dveře a ona si něco mumlá, ale projde kolem mě i s kabátem a kabelkou.

Zavřu a zamknu dveře, nastavím alarm a zamířím k autu, do kterého už Kim nastupuje. Vlezu za volant, nastartuju, zatímco Kim si stáhne stínítko se zrcátkem a začne si nanášet na rty červenou rtěnku, čímž ještě víc zvýrazní už tak plné rty.

Do prdele, tohle bude zasraně dlouhý večer.