USage - 7. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Kim

ZAPARKUJU V BLÍZKOSTI velké fontány na příjezdové cestě do domu Dillona a Ashlyn, vypnu motor, vyklouznu z bezpečnostního pásu, otevřu dveře a popadnu kytici ze sedadla spolujezdce. Vystoupím, zatlačím bokem na dveře, abych je zavřela, a zamířím kolem kapoty auta a po velkých předních schodech směrem k dvojitým předním dveřím. Nikdy jsem v tomto domě nebyla, ale než se Ashlyn a Dillon dali dohromady, Ashlyn si stěžovala, jak nepříjemný Dillonův dům je. Takže je zatraceně vtipné vidět, jak je to teď místo, které nazývá domovem.

Zatlačím na zvonek, čekám, jestli někdo odpoví, a pak přiložím obličej ke sklu na straně dveří, abych zjistila, jestli se uvnitř někdo pohybuje. Ashlyn mi řekla, že se s Dillonem budou většinu dne poflakovat doma, ať prostě příjdu po práci, tak jsem to udělala. Teď mě zajímá, jestli jsem neměla poslat textovku nebo zavolat, abych se ujistila, že bude doma. Když jsem uslyšel, jak se dveře odemknou, odtáhnu se od skla a žasnu, protože jsem nikoho nezpozorovala, a pak se usměju na Dillona, když vidím, že je to on.

„Ahoj,“ pozdraví s vřelým úsměvem, když otevírá dveře. „Ash byla při čekání na tebe, jak na jehlách.“

„Měla jsem zavolat, abych jí řekla, že příjdu o něco později, než jsem si myslela. V salonu bylo celý den narváno,“ řeknu tiše, když vstoupím do domu.

„Nic se neděje,“ ujišťuje mě, jak zavírá dveře a vede mě velkou vstupní halou se dvěma sadami schodů, které vedou na druhé patro chodby. „Za sekundu se vrátí. Odběhla najít její zatracenou kočku. Celý den se schovává.“ Vstoupíme do velké místnosti, která má regály lemující stěny a krb uprostřed místnosti, s pohodlným gaučem a dvěma křesly, které ho obklopují. „Chceš něco k pití?“

„Voda by byla dobrá,“ odpovím, když uvidím, jak Ashlyn stojí ve dveřích se svou ošklivou, rozzlobenou kočkou, která jí syčí v náručí. Dívala se na mě a oči se jí naplnily slzami a já uslyšela, jak Dillon zaklel těsně před tím, než zmizela za jeho velkým tělem, když ji vzal do objetí. Sleduji, jak bezsrstá kočka padá na podlahu a utíká z dohledu, a nejsem si jistá, co mám dělat já. Byla jsem s Ashley dlouho kamarádka a nikdy jsem se před ní necítila trapně, ale najednou se mi zdá, jako kdyby byla cizí.

„Jsem v pořádku,“ slyším ji říct, a chvilku to trvá, než jí Dillon pustí a vezme její obličej do dlaní.

„Jsi si jistá?“

„Jo,“ odpoví s přikývnutím, on se nakloní a vtiskne jí polibek na čelo, než ji pustí a obrátí se na mě.

„Přinesu ti tu vodu.“

„Díky,“ poděkuju, když se otočí k odchodu. Pak se podívám na Ashlyn, a neohrabaně jí podávám květiny. „Toto-“

Nemám šanci dokončit větu. Než můžu udělat nic víc, než otevřít náruč, abych se připravila, když utíká přes místnost a pohltí mě v objetí, které mě donutilo o krok ustoupit.

„Je mi to moc líto, Kim, tak je mi to tak líto,“ zašeptá a slzy mi okamžitě zaplňují oči, když mnou projedou její slova, takže mě vyvedou z rovnováhy.

„Nemáš čeho litovat,“ zamumlala jsem a zavřela oči. „Nic z toho nebyla tvá chyba.“

„Já jen vím, že mě musíš nenávidět za to, že jsem neudělala víc, protože ne –“

„Byla jsi omámená a unesená ze své postele uprostřed noci,“ přerušila jsem ji a tím nám připomněla, co se stalo. Kelly šla s tím šílencem dobrovolně. Ashlyn ne. Byla nevinná oběť. Nezasloužila si nic z toho, co se stalo. Ne že by si Kelly zasloužila, aby jí někdo zavraždil, ale životní styl mé sestry byl plný neopatrných činů, které ji neustále dostávaly do potíží.

„Já jen… já… přála bych si, abych mohla udělat víc,“ svěřuje se, odtáhne se a já zavrtím hlavou, když ode mne přijímá květiny. Postaví kytici na konferenční stolek, vezme mou ruku a táhne mě na gauč, který je tak pohodlný, jak vypadá. Otřela jsem si vlhkost z tváří a zvednu hlavu, když se Dillon vrátí do místnosti, podá nám každé láhev vody, než zvedne kytici a beze slova odejde.

Odzátkovala jsem lahev, usrkla si, než jsem ji položila a podívala se na ni. „Prosím, neplač,“ prosím potichu, když vidím, jak jí z očí po tvářích v potůčcích padají slzy.

„Jsem ráda, že jsi tady.“ Vzala mě za ruce a pevně je stiskla. „Myslela jsem, že jsi mrtvá. Nevíš, jak se mi ulevilo, když jsem zjistila, že je to…“ Odmlčí se, protože stejný pocit viny, který jsem cítila, vyplňuje její oči. Nadechla se, a chvíli se na mě dívala, než zavřela oči a nechala je zavřené. „Neznala jsem ji. Věděla jsem, že máš dvojče, ale nevěděla jsem, že je to ona. Myslel jsem –“

„Já vím.“ Stisknu jí ruce. „Řekla něco? Mluvila jsi s ní?“ Ptám se a její smutné oči se ke mně vracejí.

„Ne, když…“ Znovu zavře oči a poté zase otevře. „Když jsem se probudila, slyšela jsem ji… slyšela jsem ji…“ Odřízla vlastní slova a zavrtěla hlavou, jako by se chtěla zbavit jakékoli vzpomínky, kterou má. „Hodil ji ke mně do pokoje. Byla jsem tak mimo,“ zašeptá a začnou se jí chvět ruce. „Spala jsem s Dillonem v posteli, pak jsem byla tam. Nemohla jsem si na nic, mezi tím vzpomenout. Myslela jsem si, že jsem opilá. Připadalo mi to, jako bych byla opilá. Hlava mi bušila a všechno bylo rozmazané. Nevěděla jsem, kde jsem. Myslela jsem, že sním.“

„Ash,“ zašeptám.

„Viděla jsem ji. Byla sotva naživu. Myslela jsem, že jsi to ty, a věděla, že nás musím obě dostat pryč, ale vrátil se,“ vysvětluje a mé vlastní ruce se začnou třást strachem, který slyším v jejím hlase.

„On…“ Její oči se naplňují úzkostí a viditelně se třese. „Omdlela jsem, a když jsem se probudila, byla jsem volná. Já…“ Přinutila mě, abych jí pustila ruce a pak si mě přitáhla do objetí.“ Zkontrolovala jsem ji, ale už byla mrtvá. Už jsem jí nemohla pomoct. Už byla mrtvá. Osvobodila mně před tím, než…“ Hlas se jí zlomí a začne vzlykat, a mě se začne stahovat hruď nad jejími nevyslovenými slovy. „Zachránila mě,“ zašeptá. „Díky ní jsem se od něj dostala pryč.“

Nechám obličej položený na jejím rameni, když nepřítomně zaregistruju, že po celém domě zvoní zvonek.

„Je mi to tak líto, Kim,“ řekne, načež zavřu oči, když ze mě vyjde bolestný vzlyk, který nedokážu zadržet.

Najednou je Ashlyn pryč a obklopí mě známá vůně Sagea. Pohřbím tvář do jeho trika, držím se ho a pláču, zatímco mě hladí po vlasech a šeptá mi do ucha. Trvá dlouho, než přestanu plakat, a když se konečně vzpamatuju, jsem vyčerpaná a za zavřenými očními víčky mi začne bušit v hlavě.

„Neměla jsem jí to říkat,“ slyším Ashlyn vedle mě, odtáhnu obličej od Sageova promočeného trika a otevřu oči, abych se podívala na kamarádku, která stojí v objetí svého manžela a nervózně mne jejích spojené ruce.

„Potřebuju…,“ zachraptím a pak si přiložím ruku na suché hrdlo. „Já –“

„Pít,“ přikazuje Sage a odřízněte mě tím, že mi do volné ruky vtisknete láhev vody. Ustaraně si mě prohlíží, když třesoucí se rukou, lahví takřka šejkruju. Obtáhl ruku kolem mé, čímž láhev ustálil a opakuje: „Pij,“ když ji tlačí směrem k mým ústům.

S jeho pomocí se napiju a posadím se. Otřu si tváře a natáhnu do sebe tolik potřebný nádech, než se znovu podívám na Ashlyn. „Potřebovala jsem to vědět,“ řeknu jí, vděčná za to, že můj hlas už není chraplavý, i když je stále drsný od slz, které jsem vyplakala. „Potřebovala jsem to vědět,“ opakuji, načež přikývla, kousla se do rtu, když jí slzy znovu zaplavily oči.

„Zachránila mě. Dlužím jí za všechno,“ zašeptala a nechala jsem ta slova projít skrze mne, čímž jsem očistila hněv, který jsem v sobě držela.

Nikdo neví, proč jsou věci takové, jaké jsou. Jen doufám, že moje sestra odpočívá v pokoji. Tento život, nebyl ke Kelly vždycky spravedlivý. Ano, spousta toho, co se jí stalo, bylo její vlastní vinnou, ale to, že byla vychovaná tak, jak byla, je pochopitelně důvod, proč se chovala tak, jak se chovala. Proč prostě nemohla přijmout dobré věci, když přišly do jejího života, a proč vždycky čekala, až se jí pod nohama rozpadne podlaha.

Bojuji s novou vlnou slz a cítím, jak mnou projíždí mrazení, zaryju si nehty do dlaně, dokud to nepřejde, pak se postavím a na roztřesených nohách jdu ke své kamarádce. Nesnáším, že si musela projít tím, čím prošla, ale jsem ráda, že ji Kelly než zemřela, byla schopná zachránit.

„Miluju tě,“ zašeptá, když se objímáme uprostřed místnosti.

„Taky tě miluji. A děkuju, že jsi mi řekla, co se stalo, a děkuji ti za to, že jsi mi dala, alespoň malé uzavření,“ řekla jsem jí a její paže se kolem mě utáhly, než se roztřeseně nadechla a pustila mě. I já jsem se znovu zhluboka nadechla a znovu si otřela obličej, nepochybuji, že vypadám děsně. Jsem si jistá, že make-up mám teď po obličeji a Sageho tričku.

Sage

Obracím se na něj a zamrkám. Věděla jsem, že je tady, protože jsem na něm plakala, ale teď mi to opravdu došlo, že je tady. Je zpátky. Chci běžet přes místnost k němu a padnout mu kolem krku, štěstím a úlevou, ale to neudělám. Zíral jsem na něj jako idiot a pak zamumlám: „Jsi zpátky.“

„Jsem.“

„Já…“

„Budeme v kuchyni,“ zamumlá Dillon za mnou, a já se podívám přes rameno a sleduji, jak vede Ashlyn z místnosti.

„Kim.“ Otočím hlavu směrem k Sagemu a nervózně si olíznu si rty. „Pojď sem.“ Poplácá na sedadlo vedle něj a já se podívám na pohovku a pak na něj.

„Dostal jsi toho chlapa?“ Zeptám se, načež se zamračí.

„Jo, proč se na mě tak díváš?“

„Jak jako?“

„Jako, kdybys chtěla utéct.“

„Takhle to nevypadám,“ lžu, protože vím, že takhle přesně vypadám, protože je tam část mě, která od něj chce utéct. Část mě, která si právě uvědomila, že je zpět a moji rodiče jsou pryč. Nemám žádnou výmluvu, pro případ, kdy to mezi námi začne být příliš intenzivní a že to mezi námi má tendenci být intenzivní, když právě stojíme ve stejné místnosti a dýcháme stejný vzduch. Není to o jeho rukou nebo ústech na mě. Je to jeho přítomnost, která mě ovlivňuje. Má schopnost stát se sluncem, které tak zoufale potřebuju, abych přežila, a bojím se, že když si dovolím, cítit všechno to teplo, až bude jednou pryč, nebudu schopná žít ve stínu.

„Kimberly,“ řekne, čímž mě vytrhne z myšlenek, a uvědomuji si, že už nesedí na gauči, ale stojí přede mnou a na tváři se mu zrcadlí obavy.

„Promiň já…“

„Je to v pořádku,“ ujišťuje mě jemně, přistoupí blíž a položí mi ruku na bok. Pak se ty dotkne mého čela, než se nakloní a uchopí spodní stranu mé čelisti do volné ruky. „Budeš v pořádku?“

„Dostávám se do toho bodu,“ řeknu mu a jeho obličej se zjemní. Vím to, stejně jako jsem v době, kdy jsem ho potkala, věděla, že budu litovat, když nedám šanci tomu, co by se mezi námi mohlo stát.

„Jsi tady se mnou?“ Zeptá se, když mi palcem sladce přejíždí přes bradu.

„Ano, jsem tady s tebou.“

„Dobře.“ Usměje se a pak se nakloní, aby jemně přejel rty přes moje. „Pojď.“ Vezme mě za ruku, vyvede z místnosti a chodbou směrem, kde slyším mluvit Dillona a Ashlyn. Jakmile vstoupíme do obrovské kuchyně, Ashlyn se postaví a prochází kolem velkého ostrova uprostřed místnosti.

„Přijdeš zítra, že?“ Zeptala se, jakmile stojí přede mnou a já zmateně potřásla hlavou.

„Přijít kam?“

„Všichni se chystáme na večeři do Madison’s. Myslela jsem, že ti to už řekl,“ řekne a kývla směrem k Sageovi, který mi upustil ruku, vklouzl jí kolem mého pasu a přitiskl si mě k sobě.

„Nevím nic o večeři,“ říkám, a ona se na mě zamračí, pak se podívá na Sagea.

„Myslela jsem, že teta Sophie řekla, že Kim přijde.“

„Přijde,“ odpoví, podívám se na něj a zjistím, že on se dívá na mě. „Řekl jsem své mámě, že tam budeš.“

„To jsi udělal?“ Zeptám se a cítím, jak nad jeho rozhodnutím za mě, na něj přimhouřím oči.

Prohlíží si můj obličej, a se škubajícími rty zamumlá: „Můžeš na mě křičet později, ale teď jdeme. Moje rodina si o tebe dělala starosti a chtějí se přesvědčit, že jsi v pořádku.“

„Mohl ses mě zeptat, jestli chci jít,“ zamumlala jsem a on pokrčil rameny.

„Sage má pravdu. Každý se o tebe bál,“ potvrzuje tiše Ashlyn, čímž přeruší můj upřený pohled na jejího bratrance a podívám se na ní. „Všichni věděli, že tví rodiče byli ve městě, takže tě nechtěli bombardovat, ale všichni tě chtějí vidět.“

„Kdo tam bude?“

„Každý. Předpokládá se, že se objeví celá rodina,“ říká a úzkost mi stahuje žaludek, protože vím, že do všichni také zahrnuje Sageovy rodiče, Nica a Sophii. „Nemáš se čeho bát. Slibuji, že je to jen večeře. Nikdo se nechytá brát,“ zamumlá, načež se usměju. Před několika týdny jsme jí řekli, že uspořádáme společnou večeři, i když ve skutečnosti Dillon naplánoval překvapení v podobě obnovení obřadu, protože se ve Vegas vzali, aniž by u toho někdo byl. „Prosím, řekni, že přijdete.“

„Budeme tam,“ souhlasím a připomínám si svůj slib být lepší kamarádkou. „Jste si jistí, že je to v pořádku, že tam příjdu?“ Žádám potvrzení a Dillon se zachechtal.

„Nemyslím si, že máš v tomto moc na výběr. Myslím, že když s tím tito dva vyšli až teď, je jen pouhým varováním toho, co se stane zítra,“ říká s úsměvem a já se pak podívám na Ashlyn.

„Děkuji za to, že jsi mě pozvala.“

„Jsi kdykoliv vítána,“ pobízí mě, obejme mě a pak mě vezme v podpaží. Vede mě k přední části domu a Sage a Dillonem nás následují. Jakmile se dostaneme ke dveřím, otevře a rozloučí se s tichým ahoj, a když mě pustí, přesune se k Dillonovi.

Sage mě vezme za ruku a odvede ven po schodech k mému autu. „Pojedu za tebou k tobě domů,“ řekne mi, otevřu dveře a otočím hlavu, abych se na něj podívala, a pak s ní zavrtím.

„To je v pořádku. Jsem si jistá, že se chceš, poté co jsi byl pryč, dostat domů.“

„Taky že jo, ale po tom, co se zastavíme u tebe a ty si vyzvedneš nějaké oblečení.“

Zamrkám na něj, otevřu a zavřu ústa jako ryba na suchu, snažím se, aby má ústa a mozek začaly pracovat. „Nezůstanu u tebe,“ konečně jsem ze sebe dostala, zatímco jsem seděla za volantem a stiskla tlačítko, abych zapnula auto. Na můj komentář neodpovídá a zajímalo by mě, jestli mě slyšel, ale nemám šanci se zeptat, protože než jsem to stačila udělat, zavřel dveře.

Sleduju ho v bočním zrcátku, když míří ke svému auto, které má zaparkované za mým. Vydechnu a myslím, že se z toho tentokrát nevyvlíknu.

A to se o hodinu později prokáže jako pravda, když mířím v jeho autě k němu domů s taškou, kterou jsem si zabalila.

***

Sage

Podívám se na Kim, která sedí na sedadle spolujezdce, a pak se usmívám na čelní sklo, když se stále mračí. „Pořád jsi naštvaná?“ Zeptám se, zadržuju úsměv a ona se otočí ke mně.

„Myslím, že jsi podváděl,“ řekne, a já se začínám smát, ale snažím se s tím bojovat.

„Nevím, jak jsi to udělal, ale jsem si jistá, že jsi podváděl.“

„Při kámen, nůžky, papír, nejde podvádět, bejby. Je to hra náhody,“ opravil jsem ji, načež si odfrkne, což je zasraně roztomilý.

Záměrně jsem ignoroval její prohlášení o tom, že se mnou nezůstane, když jsme byli před domem Ash a Dillona, s tím, že jí přesvědčím, až budem o samotě. Nefungovalo to. Zaryla paty do země a odmítla se mnou jít, tak jsem udělal jedinou věc, kterou jsem mohl: vyzval jsem ji.

Chris i její rodiče při více než jedné příležitosti řekli, že Kim je tvrdohlavá a že nikdy neodmítne žádnou výzvu. Vím, že jsem tuto slabost použil proti ní. Řekl jsem jí, že jestli nade mnou vyhraje hru kámen, nůžky, papír, upustím od myšlenky, že půjde semnou ke mně, ale jestli vyhraju, musí si sbalit tašku. Prohrála, a to i poté, co požadovala ještě dvakrát odvetu.

„No, nějak jsi přišel na to, jak obelstít pravidla,“ zavrčela, když jsme se otočili na příjezdovou cestu, a já se na její komentář usmívám.

Není těžké zjistit u někoho další krok v kámen, nůžky, papír. Lidé mají tendenci používat pohyb, který jste použili před nimi, a Kim to udělala pokaždé, aniž by si uvědomila, že to dělá.

Zaparkoval jsem u mého domu a vypnul motor. „Jsi vždycky tak podrážděná, když prohraješ?“

„Ano,“ přiznává a já se nakloním, přejedu jí prsty po tváři, pak po krku až na šíji, abych si ji přitáhl k středové konzoli.

„Jestli ti to zvedne náladu, tak někdy tě naučím, jak jsem to udělal.“

„Podváděl jsi.“ Vykulí oči a já se usměju předtím, než přitisknu rty na její.

V tu chvíli cítím měkkost jejích úst pod mými, trochu jsem ji kousl do spodního rtu, načež otevřela ústa, aby zalapala po dechu, což mi dává přesně to, co jsem chtěl, co mi chybělo. Vjel jsem jí rukou do vlasů a pevně je sevřel, abych prohloubil polibek a pak zasténal, když proti mému jazyku zakňourala. Sune ruku na můj hrudník a pak až k ramenu, a zaryje mi do něj nehty. Odtahuju se, zpomaluji polibek a opřu si čelo o její.

„Nebudu s tebou mít sex,“ řekne najednou, zasměju se, skloním hlavu dolů a vtisknu jí polibek na temeno hlavy.

„Ani já s tebou nebudu mít sex,“ potvrdil jsem a nechal ji jít. Není to tak, že bych nechtěl. Není nic, co bych chtěl víc než cítit její teplo kolem mého ptáka, slyšet malé kňourání a prosby, které dělá, když je pode mnou nebo nade mnou, ale tentokrát to musíme brát pomaleji. Naposledy, když jsme byli spolu, to bylo neočekávané a impulzivní, a já nejsem ochoten nechat nás vzplanout, aby to zas rychle vysyčelo.

„Řekla jsem to první,“ zareptá, otevřu dveře a vystoupím. Otevřu zadní dveře, natáhnu se dovnitř, čapnu její a svou tašku a setkám se s ní na chodníku.

Zavedu ji do domu, zapnu světlo, a zavřu dveře. Otočím se a zastavím v polovině kroku, abych se porozhlédl po místnosti. Trámy byly všechny znovu natřené a igelit, který pokrýval podlahy, je celý složený a poskládaný v rohu s žebříkem a plechovkami. „Co to kurva?“

„Můj táta s Chrisem to udělali, kromě dvou nosníků, než se moji rodiče vrátili na Floridu, takže jsem se rozhodla to dokončit, když jsi byl pryč,“ říká, znějící nervózně, a já odtáhnu pohled od místnosti, abych se na ní podíval, když si sundává bundu. „Omlouvám se. Měla jsem se zeptat, jestli je v pořádku, abych pokračovala.“ Uhnula pohledem od mého.

Zavrtěl jsem hlavou, nechal jsem obě tašky padnout na podlahu, vzal od ní bundu a hodil ji k věšáku poblíž předních dveří. Pak jsem ji otočil a zvedl, slyšel, jak vypískla, když se mě chytla kolem krku.

„Co to děláš?“ Zeptá se bez dechu, když mířím k obývacímu pokoji vedle kuchyně.

„Chystám se ti poděkovat,“ odpovím. Jakmile se dostanu na gauč, ohnu se, položím ji a zakryju její tělo mým.

„Sage.“

„Přímo tady.“ Přitiskl jsem ústa na její a vklínil jí koleno mezi nohy, takže je měla rozkročmo na mém stehně. Sjedu rukou dolů, chytnu ji zezadu za lýtko a přitáhnu kotník kolem mé kyčle. Nakloní hlavu na stranu, otevře ústa a tiše zakňourá. Slyším ten zvuk, ochutnávám její jazyk na mém, a když mi na zádech vjede rukama pod triko a zaryje mi nehty do kůže, přitisknu k ní svýho tvrdýho ptáka.

Ježíši.

Přejedu rukou přes horní část stehna, kyčle a pak břicho. Stále jí pronikám do rtů, vezmu do dlaní její prsa a přejíždím palcem po tvrdé bradavce přes košili, slyším jí sténat, když sunu ústa dolů na bradu a pak na krk.

„Prosím,“ zašeptá, bez rozmýšlení ji zvednu a posadím se na gauč s ní omotanou kolem pasu. Jednu ruku jsem ji obtočil kolem kyčle a druhou do vlasů v zadní části hlavy. Přitáhl jsem si její ústa k mým a skrze látku mezi námi cítím její teplo, když k ní přirazím boky a stáhnou se mi kulky. „Prosím,“ opakuje, houpe se proti mně a moje zuby z toho začínají bolet, jak je zatínám.

Odtrhnu od ní ústa a bojuji se svou sebekontrolou, i když mi každý instinkt říká, abych si vzal to, co je moje. S frustrovaným zasténáním jsem přitiskl čelo na ne její hruď.

„Um…?“ Vydechne našpuleně, nadechnu se nosem a zvednu hlavu, abych se na ni podíval. Vlasy má rozcuchané, oči zamlžené chtíčem a rty z mých polibků oteklé. Vypadá krásně. „Ty ses zastavil,“ řekla a nemůžu si pomoct, ale nad jejím zklamáním v hlase se usměju. Jsem rád, že nejsem jediný, kdo je touto situací ovlivněn.

„Říkala jsi, že se mnou mít sex nebudeš,“ připomněl jsem jí tiše, když jsem jí hladil po měkké kůži.

„Správně.“ Přikývne a vypadá nejistě.

Chytnu ji za boky, přitáhnu si jí na ptáka a nechávám ji pocítit, co mi dělá. „Chci tě, Kimberly.“

„Jistě,“ souhlasí, jak se snaží postavit, ale nedovolím jí to. Jediným rychlým pohybem ji otočím na záda a líbám jí na krk. Jakmile mám její pozornost, posunu tak, že jsem tváří nad její.

„Tvoje ústa jsou sladká.“ Olízla jsem jí rty a usmál se, když zalapala po dechu. „Ale vím, že tvá kundička sladší. Takže dokud nebudu moct mít vše z tebe, potřebuju, abychom zpomalili. Málem jsi mě přinutila, abych se udělal do džínsů jako čtrnáctiletý kluk, který právě ochutnal svou první kundičku.“

„Co?“ Překvapeně na mě zamrkala.

„Od tebe…“

„Ne,“ přerušila mě, snažila se mě odtlačit, téměř uspěla, protože ten pohyb byl náhlý.

„Zklidni se.“

„Vypadni ze mě!“ Křičí a zapře se koleny, aby se mě pokusila odstrčit.

„Poslouchej mě,“ vyštěknu blízko její tváře a na okamžik se zastaví, když se její hruď rychle zvedá proti mému.

„Od té doby co jsem byl s tebou, nebyl nikdo jiný.“

„Jsem si jistá,“ pláče a ještě jednou zatlačí na hruď.

Chytl jsem ji ruce, přidržoval jí je nad hlavou, tlačil je dolů do gauče a čekal, až přestane bojovat, abych mohl pokračovat.

„Od chvíle, kdy jsme se potkali, jsem tě chtěl. A když jsem od tebe odcházel, věděl jsem to. I když jsem byl naštvaný, kvůli tomu, co jsem si myslel, že jsi mi udělala, stále jsem tě chtěl a věděl jsem, že žádný kus náhodné kundičky by to nezměnil.“

„Ty…“ Zavrtí hlavou, pustím jí ruce a vezmu do dlaní její tvář.

„Tys to způsobila. Zničila jsi mě pro někoho jiného. Ani jsi nevěděla, že to děláš, ale přesto jsi to udělala.“

„Ale –“

„Ne, ale,“ přerušil jsem ji a jemně políbil, než jsem se odtáhl. „Nemám důvod ti lhát. I když jsem si myslel, že jste s Chrisem spolu, stále jsem se držel naděje, že si uvědomíš, že na tebe čekám,“ řekl jsem a sledoval slzy, které jí naplňovaly oči. Pak se naklonila a zabořila obličej do mé hrudi.

Vydechl jsem, přitáhl si ji blíže ke hrudi, a doufal, že nás moje přiznání trochu víc přiblížilo k mému cíli.