USage - 6. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Kim

„JAK SE MÁŠ?“ Zeptá se Ellie, když začneme čistit naše pracovní místa v salonu. Od chvíle, co jsme dnes ráno otevřeli dveře do obchodu, jsme byli zahlceni klienty a nově příchozími, takže jsme neměli šanci si opravdu promluvit.

„Jsem v pořádku,“ zamumlala jsem a zahledla v jejích očích obavy. „Ještě to stále necítím jako realitu, víš?“ Popadla jsem koště a začala zametat drobné kousky zbloudilých vlasů, které nám tam celý den padaly.

„Vím, co myslíš. Když můj bratr a Bonnie zemřeli, nějakou dobu trvalo, než se dostavila realita toho, že jsou pryč, opravdu pryč. Stále ještě jsou dny, kdy očekávám, že zavolají nebo projdou dveřmi,“ říká a všimnu si, že se jí oči zalily slzami. „Je stále snazší vypořádat se se ztrátou, ale nikdy to nezmizí.“

„Je mi to líto, Ellie.“ Naklonila jsem se a objala ji, nenáviděla jsem, že mluvení o tom se jí vrátily vzpomínky na bratra a jeho přítelkyni, kteří zemřeli při autonehodě. Když oba najednou zemřeli, péče o jejich dceru Hope, která byla tehdy v té době jen pár měsíců stará, zůstala na Ellie a od té doby vychová Hope jako své vlastní dítě. Hope o svých rodičích ví, ale Ellie a Jax jsou jedinými skutečnými rodiči, které zná.

„Zlato, ztratila jsi svou sestru. Já bych měla být ta, kdo utěší tebe, ne naopak.“

„Nebyla jsem si s Kelly tak blízká, jako jsi byla ty se svým bratrem a Bonnie,“ připomněla jsem jí tiše a stiskla rty. Ellie se o Kelly příliš netrápí. Ne že by ji znala osobně, ale věděla o tom, co mi Kelly udělala, a ona byla ten druh kamarádky, která byla prostě na Kelly naštvaná mým jménem. „Přála bych si, aby to mezi námi bylo jiné, ale nebylo, a teď už ani nikdy nebude.“

„Je mi to tak líto.“

„Mě taky,“ souhlasím.

„Víš, že jsem tady, kdykoliv si budeš chtít o čemkoliv promluvit, že?“ Zeptala se a chytla mě kolem pasu, aby mě pevně objala.

„Já vím.“ Objímám ji taky pevně.

„Miluji tě. Všichni tě milujeme,“ zašeptala mi do ucha a já se nadechla.

„Taky tě miluju,“ zašeptám zpět, a slibuji sama sobě, že pro ni a pro přátelé které jsem si udělala, od té doby co jsem přistěhovala, budu lepší přítelkyně. Během posledních několik měsíců jsem se pohroužila do svého dramatu, a zanedbávala své přátele a rodinu, ale to se změní. Život je příliš krátký na to, abych žila tak, jak jsem žila, a ztráta Kelly mi to jen připomněla. Naposledy mě stiskla, odtáhla se a já si otřela mokré tváře, a modlila se, abych už brzy co nejdříve přestala neustále plakat.

„A jak to jde mezi tebou a Sagem?“

Tohle je téma, o které opravdu nevím, jak o tom diskutovat. Každý ví, že než Kelly byla zavražděna, Sage za mnou neustále chodil a snažil se mě přimět, abych si s ním promluvila. Teď už také všichni vědí, že jsem s ním zůstala, když byli mí rodiče ve městě, protože je spřízněn s většinou lidí, které považuji za přátele. „My… já… jsme…“ povzdechnu si, když se začne usmívat. „Abych pravdu řekla, nemám tušení, ale vím, že nejsme přátelé.“

„Nejste přátelé?“ Opakuje a zamračí se.

„Než odešel tak mi řekl, že nejsme přátelé, a že to všechno, co pro mě udělal, udělal, protože jsem prý jeho.“

„Ach,“ vydechne a pak zamumlá, „Myslela jsem si to.“

„Myslela? Protože já ne, a od té doby, co včera odjel, si můžu zavařit mozek, jak se na to snažím přijít.“

„Je to opravdu jednoduché, zlato. Jsi jeho. Zjevně tě prohlásil za svou.“

„Prohlásil za svou?“ Nakrčím nos a ona se zachichotá.

„Je to opravdu tak špatné, že Sage Mayson, prohlásil za svou?“

„Když se to tak vezme, myslím, že odpověď je ne,“ odpovím, jak mi zaškubnou rty a ona se hlasitě zasměje.

„Myslela jsem si, že to tak bude,“ řekla ve chvíli, když zazněl zvonek u vstupních dveří. Sleduji ženu, jak jde k přední přepážce s obrovskou kyticí, a následuju Ellie do přední části salonu, kam Frankie přichází ze schůzky s posledním klientem.

„Jak vám mohu pomoci?“ Zeptá se Frankie, když žena odloží kytici a trochu odstoupí.

„To je pro Kimberly Cullen,“ odpoví a Frankie se otočí, aby se na mě podíval.

„Máš tu květiny, holka.“

„Vidím.“ Usmála jsem se na něj a pak se usmála i na ženu. „Děkuji.“

„Není zač.“ Zase se usměje, než se otočí a odejde pryč.

„Sage ti poslal květiny?“ Zeptá se Ellie, jakmile se dveře zavřou, a já jsem při hledání kartičky pokrčila rameny. Najdu ji o sekundu později, vytáhnu a otevřu. Přečetla jsem si to, zamrkala a pak se otočila a podávala ji Ellie a Frankiemu.

„Paní. Ethel? Sheesh! Kdo by si pomyslel, že tahle mizerná, zlá stará koza, umí být i sladká?“ Zamumlá Ellie a já se zasměju.

„Nemůžu uvěřit, že mi poslala květiny.“ Usmála jsem se, naklonila se a čichala k jedné z obrovských růžových růží, načež Frankie zavrtěl hlavou.

„Ta žena tě zbožňuje. Jsi jediná osoba, se kterou mluví, když přijde, a od té doby, co jsi tu začala, chce jen tebe. Mě nepřekvapuje, že když něco poslala, tak je to tobě,“ říká věcně a já na něj zamrkám, uvědomuji si, že asi nejspíš neví, že ona se mnou ve skutečnosti nemluví. Upřímně řečeno, myslím, že mi za to dobu co je mou klientkou řekla maximálně, tak dvanáct slov.

„No, jsou krásné. Měla bych jí zavolat a poděkovat.“ Rozhodla jsem se, vytáhla knihu schůzek, abych našla její číslo. Pročítám stránky, konečně na něj narazím, pak přejdu k telefonu v salonu a vytočím její číslo. Přiložím si telefon k uchu, slyším, jak třikrát zazvoní, než žena odpoví.

„Rezidence Duesaw. Jak vám mohu pomoci?“

„Je paní Ethel doma?“

„Ano?“ Odpoví a já čekám, až řekne víc, než si uvědomím, že jestli budu čekat nadále, pravděpodobně to bude trvat rok. Vím, že je to paní Ethel, takže pokračuji dál a vzdávám běžnou telefonickou etiketu. „Tady Kim. Jen jsem chtěla zavolat a poděkovat. Mám květiny a jsou krásné.“

„Samozřejmě, že jsou krásné. Stály mě padesát dolarů,“ zamumlá, těsně předtím, než slyším hlasité kliknutí.

Zamračila jsem se, odtáhla telefon z ucha, podívala se na něj a pak si ho vrátila k uchu. „Haló?“ Zavolám, ale žádná odpověď. Znovu jsem dala telefon od ucha a nevěřícně se na něj zírám

„Co řekla?“ Zeptá se Frankie, podívám se na něj, pak na Ellie a zase zpátky.

„Řekla, že je samozřejmé, že se mi líbí, protože jí stály padesát dolarů, a pak mi zavěsila,“ odpovím a cítím, jak se mi zvedají koutky rtů, když se Frankie a Ellie začínají smát. „Myslím, že se mýlíš v tom, že mě zbožňuje,“ dodala jsem a Frankie začne kejhat ještě víc, a Ellie lapá se smíchem po dechu.

„Nemyslím si,“ říká Ellie a otřela si slzy z očí. „Jednou jsem ji musela udělat vlasy, když jsi byla mimo město, a ona si mi stěžovala, že jsem to udělala špatně, což jsem neudělala, a dala mi jen 25 centů spropitné. Vypadala úplně přesně, jako jí to upravuješ ty.“

„Je prostě trochu jiná, no.“ Usměju se, a znovu si voním ke květinám, prostě si nemůžu pomoct.

„Dalo by se to tak říct.“ Frankie se na mě usměje, a pak zvážní. „Vím, že tohle není přesně ten nejlepší čas, abych s vámi děvčaty mluvil, ale pár týdnů jsem tuto konverzaci odkládal a Alex se začíná rozčilovat.“

„Co se děje?“ Zeptám se, sleduji ho, jak se otočí nápisem „Otevřeno“ a zamkne dveře.

„Pojďme se posadit.“ Posadí se na fialový gauč před oknem a já s Ellie se na sebe podíváme, než jdeme k němu. Skládám ruce do klína, čekám, co řekne, a žaludek se mi naplní obavami.

Když jsem se přestěhovala do města, Frankie mi dal šanci a přijal mě do práce. Než jsem začala, neměla jsem moc praktických zkušeností, ale nestaral se o to. I tak mě najal a s jeho pomocí a vedením jsem se do toho, co dělám, opravdu dobře dostala. Nevím, co budu dělat, když mi řekne, že se chce zbavit salónu, nebo hůře, že se chce zbavit mě.

„Vím, že jste si obě prošly svým,“ začíná a podívá se na Ellie a mě, a my obě jsme ticho. „Alex a já se stěhujeme na Floridu.“

„Co?“ Zeptáme se s Ellie zároveň.

„Tohle pro nás nebylo snadné rozhodnutí, ale Alexova máma stárne a potřebuje nás blíž, takže jsme se rozhodli dát obchod na prodej,“ říká, a moje hruď se začíná stahovat úzkostí jako balónek v ruce. „Než to uděláme, chtěli jsme to nabídnout za malou cenu jedné z vás, nebo oběma. Vím, že je to nečekané, takže vám dám trochu času o tom popřemýšlet, než mi dáte odpověď. Ale doufám, že obě řeknete, ano.“ Usmívá se na nás a jeho tvář se zjemní „Vy dvě jste si téměř upracovaly pro tento salon zadky. Klienti vás milují a vím, že pokud se vy dvě rozhodnete, že si ho koupíte, můžete s tímto místem udělat nějaké úžasné věci.“

„Ty bys nám ho opravdu prodal za méně?“ Ptám se a přemýšlím, co přesně obnáší takový salon vlastnit. Vždycky jsem měla v zadní části hlavy, že bych si jednoho dne otevřela svůj vlastní obchod, ale myslela jsem, že se to stane za pár let, ne teď.

„Pro vás dvě?“ Dívá se na nás obě. „Absolutně. Jsem na vás tak pyšný. Jste obě úžasné mladé ženy. Toto místo bylo moje dítě deset let, a není nikdo, komu bych věřil víc než vám dvěma.“

„To by bylo… bože, to by bylo úžasné,“ šeptá Ellie a natáhne se, aby mě vzala za ruku, a já jí ovinul prsty kolem ní.

„Chci říct, že si o tom budeme muset mluvit, a samozřejmě všechno probrat. Ale bylo by to úžasné!“

„A co ty?“ Zeptá se mě tiše Frankie a Ellie mi mačká prsty.

„Jak řekla Ellie, musíme si o tom promluvit, a pokud se nám podaří vše vymyslet, myslím, že víte, že obě budeme poctěni, že můžeme toto místo vlastnit.“

„To je přesně to, v co jsem doufal.“ Usměje se. „Pozvu realitního makléře, aby si s vámi dvěma promluvil, a vy znaly přesné detaily, než se pohneme kupředu. Všechno tu může zůstat, ale pokud je tu něco, co nebudete chtít, a pak si tyto věci odstěhuju, prodám a odečtu to z ceny, kterou vám dám.“

„Kimellie Salon,“ řekne Ellie, obracím se na ni a zvedám obočí. „Jen to zkouším.“ Usmívá se a já se od ní s protočením očí, odvracím.

„Dobře, Alex bude rád, že jsem s vámi konečně mluvil.“ Frankie se usmívá, když se postaví. „Teď, pojďme tuhle mrchu vyčistit. Potřebuji drink.“

„Jde na to.“ S Ellie se postavíme a jdeme dozadu, abychom dokončily úklid, zatímco tiše mluvíme o vyhlídkách, že by salon mohl být náš. Nemůžu si pomoct, ale už jsem při té myšlence, jsem víc než nadšená, a nemůžu se dočkat, až o tom povím Sagemu. Jen doufám, že to všechno vyjde.

***

„CO SI O TOM MYSLÍŠ?“ Ptám se Sagea, když telefon v mé ruce ztichne. Řekla jsem mu o Frankieho nabídce, kterou učinil Ellie a mně, ale byl ticho a já ho neznám dost dobře, abych pochopila, co to znamená.

„Myslím, že bys to měla udělat.“

„Opravdu?“

„Jo, bejby,“ jemně odpoví a můj žaludek se z toho lásky plného oslovení, rozplývá. Neoslovuje mě bejby pořád, ale když to udělá, vždy mě to ovlivní. „Ty a Ellie víte, jak vést obchod. Už jste to zvládly, když byl Frankie mimo město. Jsem si jistý, že se toho budete muset hodně naučit, ale nepochybuji, že vy dvě na to přijdete a uděláte z toho úspěšný byznys.“

„Doufám. Myšlenka vlastnit firmu mě trochu děsí, ale také jsem velmi vzrušená z toho, že by se to stalo.“

„Nezaměřuj se na tu vyděšenou část,“ odpoví, a slyším v jeho hlase úsměv.

„Pokusím se.“ Usmála jsem se a pozorovala třpytící se noční oblohu nade mnou.

„Co děláš zítra?“ Zeptá se a já stisknu telefon v ruce trochu pevněji, přála bych si, aby byl namísto v Kentucky, v mé blízkosti. Nemyslím si, že já mu chybím jako on mě, ale poté co jsem s ním strávila tolik dní, on mi chybí hodně – možná až moc.

Jediná dobrá věc na tom, že je tak daleko, je, že jsme se navzájem o něco víc poznali, protože mu každou noc než usnu, zavolám, a mluvíme spolu. Nebo já mluvím a jednou za čas se do toho vloží, aby řekl něco o sobě nebo o něčem, co udělal, když byl mladší, k čemuž se připojím a brebentím o všem možném.

„Kimberly?“

„Promiň.“

„Nic se neděje. Myslel jsem, že jsi usnula,“ řekla mi tiše, když jsem se převalila na bok, abych se v posteli lépe uvelebila.

„Ne, jen přemýšlím,“ zamumlala jsem. „Zítra ráno mám práci, a pak…“ Zhluboka se nadechnu. „Ashlyn se znovu ozvala, takže si myslím, že jí pak na chvíli navštívím.“

„Jsi na to připravená?“ Zeptá se, zní znepokojeně a já zavřu oči. To, že vím, že vrah Kelly je za mřížemi mi pomohlo cítit se více klidu, ale stále potřebuji od Ashlyn slyšet, co se odehrálo. Musím se dozvědět, co se stalo, takže bych to snad všechno mohla nechat jít.

„Já…“ Odmlčím se, když si uvědomím, že se chystám říct, že budu v pořádku, místo abych byl upřímná. „Nevím, ale chci vědět, co se stalo.“

„Chápu to,“ zamumlá a já slyším, jak na jeho konci telefonu, bouchnou dveře od auta.

„Stále pracuješ?“

„Jo, musím se zastavit za šerifem, než se na noc vrátím do hotelu.“

„Hádám, že jsi ještě toho chlapa ještě nenašel?“ Ptám se, když si zakryju ústa, aby mě neslyšel zívat, protože když jsem naposledy s ním na telefonu zívala, ukončil náš hovor s tím, že si potřebuju odpočinout.

„Ještě ne, ale jsem blízko. Jeho lidé jsou nervózní a unavení z toho, jak jim neustále klepu na dveře a hledám ho. Nakonec to jeden z nich vzdá. Krátím jim zisky, protože nemohou prodávat drogy nebo děvky, zatímco je sleduji.“

„Doufám, že ho dostaneš brzy. Chybíš mi,“ přiznávám, ignoruji tu část o drogách a děvkách, protože mě stále děsí. Telefon je tichý, až na zvuk jeho dýchání, a zajímalo by mě, proč jsem neudržela ústa zavřená. „Já –“

„Nedělej si plány na zítřejší noc,“ zavrčí a odřízne mě, než stačím dokončit to, co jsem chtěla říct.

„Co?“

„Právě jsi mi dala podnět, abychom to udělali.“

„Ach,“ vydechnu, když se mi teplo rozlívá od vrcholu hlavy až ke špičkám prstů na nohou.

„Vyspi se. Uvidíme se zítra.“

„Dobrou, Sage,“ vydechnu, těsně předtím, než telefon utichne. Položím mobil na noční stolek, ale neusnu hned. Dlouho tu ležím a dívám se na noční oblohu a přemýšlím o Sage Maysonovi.

***

KDYŽ SE RÁNO VRÁTÍM DO obchodu s šálkem horkého čaje v ruce, vidím na recepci stát Ellie s Jaxem a usměju se na ně.

„Ahoj, lidi,“ říkám, pak vykulím oči, když Jax vychází vpřed, popadl mě do objetí, které ze mě vytlačí dech. Slyším, jak se Ellie zasměje, obejmu ho neohrabaně nazpět, zatímco se snažím držet kabelku a čaj, aniž bych na nás obou způsobila nějakou škodu.

„Báli jsme se o tebe,“ říká, pustí mě a já na něj, jak doufám, vrhnu uklidňující úsměv.

„Jsem v pořádku, nebo se alespoň dostávám do bodu, že budu v pořádku,“ odpovím, přikývne mi a pak se vrátí těsně vedle Ellie a obejme ji kolem pasu.

„Řekla jsem včera Jaxovi o nabídce Frankieho. Myslí si, že bychom do toho měli jít. No… teda, jestli chceš?“ Naléhá, ale zní nervózně.

„Jdu do toho,“ odpovím, položím kabelku a čaj na pult. „Mluvila jsem o tom se Sagem a on souhlasí s tím, že bychom měli přijít na to, jak se posunout kupředu.“

„Mluvila jsi se Sagem?“ Zeptal se Jax překvapeně, načež se na něj podívám a jeho oči mě pozorně sledují.

„Ano.“

„Nikdy si s nikým nevolá, když pracuje.“

„Ach,“ zamumlala jsem a přemýšlela, co to znamená, že mi každou noc volá, od té doby co je pryč, a během dne mi také posílá textovky.

„Říkala jsem ti, že ji prohlásil za svou,“ řekne Ellie suše a já se k ní otočím a přimhouřím oči. „Co? Udělal to.“ Pokrčila rameny a usmívala se.

„Každopádně.“ Protočila jsem na ni oči a její úsměv se změnil na vědoucí. „Myslím, že musíme počkat a promluvit si s agentem, abychom přesně věděli, co Frankie žádá. Pak musíme přijít na to, jak vše zařídit a získat finanční prostředky. A vím, že jsou zde některé věci, o kterých jsme mluvily, že bychom změnily, pokud bychom měly šanci, takže teď, když je to reálná možnost, musíme přijít na to, co je priorita a kolik to bude stát.“

„Jsem tak nadšená,“ zašeptá Ellie a vidím na tváři široký úsměv, a zcela jistě vím, že zrcadlí můj vlastní. Projede mnou okamžitý pocit viny za to, že jsem tak šťastná, takže od ní odvrátím pohled a mé svaly začínají utahovat.

„Kim?“

„Jo?“ Odpovím, oči držím dole, ale to mi nezabrání v tom, abych slyšela v jejím hlase obavy.

„Jsi v pořádku?“

„Absolutně,“ lžu a snažím se zbavit náhlého smutku, který se na mně usadil. Vím, že jsem naživu a že můžu žít svůj život, ale neměla bych cítit něco víc, než cítím? Neměla bych být v posteli a vyplakávat si oči pro svou sestru?

„Mluvila jsi s někým?“ Zeptá se Jax a já si vezmu šálek čaje a držím ho mezi náhle studenými dlaněmi, jak se na něj dívám.

„O čem?“ Zeptám se a on nakloní hlavu na stranu.

„O Kelly?“

„Mluvila jsem s rodiči, Chrisem a Sagem,“ trochu zalžu a on nad mou odpovědí zavrtí hlavou.

„Byla bys ochotná mluvit s někým jiným?“ Zeptá se a já se zamračím.

„Myslíš s psychiatrem?“

„Nemusí to být nutně psychiatr, ale někdo, kdo má s něčím takovým zkušenosti.“

„Nepotřebuju pomoc. Jsem v pořádku. Přísahám. Jen je toho na mě moc, a já opravdu nevím, jak bych se měla cítit,“ přiznávám, dávám šálek dolů se stále sevřenými dlaněmi kolem něj.

„Ciť se, jak chceš. Ať už je to štěstí nebo smutek, není správný způsob, jak se vypořádat se zármutkem,“ prohodí Ellie tiše, než se natáhne, aby mi vzala z rukou šálek čaje a chytla mě za ně. „Vím, že se občas můžeš cítit provinile, protože tvůj život pokračuje, když život tvé sestry náhle skončil, a to je v pořádku. Ale stále jsi naživu.“ Stiskla mi ruce. „Ty pokračuješ dál. Váš život neskončil zároveň s tím jejím.“

„Děkuji.“ Zamrkám slzy, které se mi v očích nashromáždily. Až do tohoto okamžiku jsem nevěděla, jako moc tato slova potřebuju slyšet.

„Ashlyn by s tebou ráda mluvila. Bojí se a myslí si, že se jí vyhýbáš,“ říká Jax, a vidím na něm, že to, že téměř ztratil Ashlyn, která není jen jeho sestrou, ale i jeho nejlepší kamarádka, ho ovlivnilo víc, než dává najevo.

„Vím, ale já se jí nevyhýbám,“ lžu. Vyhýbala jsem se jí. Když jsem zjistila, že Ashlyn dostala od muže, který zabil Kelly, byla jsem vděčná. Pak jsem v následujících dvaceti čtyřech hodinách prošla celou řadou emocí, které mě vyvedly z rovnováhy. Nikdy bych nechtěla, aby byla moje kamarádka mrtvá, ale protože jsem věděla, že je moje sestra pryč a Ashlyn přežila, bylo těžké to pochopit. A všechny emoce, které jsem cítila, mě zahltily vinou. Tolik viny, že jsem s Ashley nemohla mluvit, ne dokud jsem si to v hlavě nedala do pořádku. „Jdu k ní po práci,“ řeknu a Jax se uvolní, zatímco Ellie slyšitelně vydechne.

„Dobře,“ řekne Jax a já zvednu svou tašku.

„Měli bychom sebou hejbnout. Během několika minut musíme otevřít,“ řeknu Ellie, načež se otočí, aby se podívala na hodiny za ní, a pak vykulí oči.

„Do prdele,“ zamumlá, než se nakloní k Jaxovi a vlípne mu polibek. „Musíš jít. Musím začít pracovat.“

„Ty, ale umíš zabít, mužské ego.“ Usmívá se na ni a ona ho plácne do ramene, pak ho tlačí ke dveřím a ven s dalším polibkem. Usměju se na ně a zamířím do zadní části salonu, abych si připravila věci, než se celý den budu zabývat tím, co se stane, když uvidím Ashlyn.