USage - 14. kapitola

Překlad: Lucianna
Kor.: Evudar

Sage

SEDÍM NA STRANĚ SVÉ POSTELE, přetřu si tvář rukama a nechám své oči putovat po Kim, když se za mnou pohne. Opatrně jí odhrnu pár vlasů z čela za ucho, srdce se mi v hrudi sevře, když se pohne směrem k mému dotyku, ačkoliv stále spí.

Minulou noc, jsme nemluvili o její nemoci. Upřímně, byl jsem zatraceně vyděšený, zjistit co to znamená. Představa, že bych ji ztratil, nebylo něco, o čem bych chtěl jen uvažovat, ale potřeboval jsem vědět, co nás čeká. To znamená: musím se přes to dostat, a promluvit si s ní. Vím, že řekla, že jí čeká dlouhý život, ale co bude tento život obnášet?

Zhluboka se nadechnu, vstanu z postele a vezmu svou tašku z podlahy, cestou do koupelny, připojené k pokoji. Zavřu za sebou tiše dveře a otevřu batoh, abych vyndal kraťasy a tričko, pak rychle udělám své ranní potřeby, a vyčistím si zuby, než opustím ložnici. Vstoupím do chodby a jdu pomalu ke kuchyni. Včera v noci jsem si dům moc neprohlédl, když jsem přišel. Dokonce, i když jsem si šel ven pro batoh, udělal jsem to rychle, ale když to nyní vidím, můžu říct, že oba, Don a Pattie, jsou hrdí na svou dceru.

Stěna v chodbě je pokrytá fotkami Kim a jejích rodičů, Kim s rodinou a přáteli a dalšími jen se samotnou Kim. Zastavím se u jedné z nich, zadívám se na ni a usměju se. Kim vypadá, že jí tam bylo nejspíš tak deset let a smála se tak zářivě, že opravdu můžu cítit její štěstí, z té fotky. Nakloním se blíž, abych se lépe podíval na zrnitou černo-bílou fotku, a všimnu si, že starší žena, co je s ní na fotce, ji nelíbá na tvář, jak jsem si myslel. Šeptala něco Kim do ucha, když Kim něco míchala v misce.

„To byla moje máma.“ Stočím pohled na Donalda, když promluví, a najdu ho stát několik stop ode mě s očima naplněnýma smutkem. „Zemřela nedlouho potom, co vznikla tahle fotka. Kim byla její miláček, a její jediná vnučka.“

„To je mi líto.“

„Už je to dávno.“ Udělá krok blíž. „Ale bolest ze ztráty rodiče zasáhne vždycky hluboko. Nepomohlo, že potom, co jsme ztratili mou matku, přišli jsme i o otce. Zemřel dva týdny po ní, na srdeční selhání. Vlastně, myslím si, že nemohl žít na tomto světě, bez ženy, kterou miloval,“ přiznává, přijde ke mně a ukáže na jinou fotku; na té je starší pán, s Kim, která mu sedí na klíně, drží otevřené noviny a usmívá se na něj, když se on usmívá dolů na ni. „Moji rodiče byli proti tomu, abychom Pattie a já, adoptovali dítě,“ řekne a vyvede mě z rovnováhy.

Podívám se na muže na fotce, ve snaze vidět, jestli jsem něco přehlédl, ale všechno, co vidím, je štěstí v jeho očích, když se usmívá dolů na pětiletou Kim.

„Mysleli si, že pokud bychom Pattie a já, měli mít dítě, tak bychom ho měli. Vyrostli v jiné době. Neplodnost a adopce, byly věci, o kterých se nemluvilo.“ Zavrtí hlavou a pak úsměv pozvedne jeho koutky úst. „To všechno se změnilo ve chvíli, kdy jsme přišli domů s Kim, zabalenou v růžové dečce, ze které jí koukala jen její baculatá, malá tvářička. V té vteřině, jak ji uviděli, se stala jejích součástí. Byla jejich svět, a nikdo nesměl říct něco jiného.“

„Jsem šťastný, že tohle měla a cítila od nich, a také od vás dvou.“

„Já taky.“ Vydechne, pak se znovu podívá na fotku, než se setká s mým pohledem. „Musíme si promluvit. Co kdybychom si vzali kávu a pak šli dozadu k bazénu, kde je klid?“ navrhne a já kývnu bradou a pak ho následuji chodbou, přes obývák se dvěma velmi starými křesly a televizí, do velké, zrenovované kuchyně s jídelnou. Na opačné straně, jsou posunovací, skleněné dveře, které poskytují výhled na bazén, přes malý trávník.

Vezmu si šálek kávy, následuji ho zadními dveřmi a okolo strany domu, ke kryté verandě, kde se posadím naproti němu, do jednoho z proutěných křesílek, okolo nízkého, skleněného stolku. Rozhlédnu se okolo a nedovedu si představit, vyrůstat tady. Domy jsou seřazené jeden vedle druhého, a dokonce i s kovovým plotem, který obklopuje dvůr, tam stále není žádný pocit soukromí.

Přesunu pozornost od dvorku, když si Donald odkašle a všimnu si, že položil na stůl mezi námi, malou černou krabičku. „Chceš si vzít moji holčičku?“ zeptá se.

Sednu si dopředu na svém křesle, a položím svůj šálek kávy na stůl, než odpovím. „Ano, to chci.“ Opřu si lokty o kolena, nakloním se a ztiším hlas. „Doufám, že máme vaše požehnání. Pokud ne, je mi líto, ale stejně si ji vezmu,“ prohlásím a on se usměje, než to schová za upití kávy.

„Máte mé požehnání, ale mám prosbu,“ vloží se do toho a já držím jeho pohled. „Vím, že je to příliš, žádat o to muže, jako jsi ty, ale stejně o to požádám.“ Držím jeho pohled, čekám, až promluví a pak sleduji, jak se natáhne dopředu a postrčí černou krabičku směrem ke mně. „Byl mé matky. Nemám syna, kterému bych to předal a, upřímně, i kdybych měl, to co je v té krabičce, vždycky patřilo Kim. Prosím, otevři to.“

Zvednu sametovou krabičku, odklopím víčko a studuji prsten uvnitř. Je krásný a neobvyklý, nic, co byste našli dneska v klenotnictvích. Kroužek je ze silného bílého zlata, jemně zpracovaný, s jedním velkým, tmavě modrým safírem na vršku prstenu, se spoustou menších diamantů, nalepených okolo něj.

„Co to je?“ odtrhnu oči od prstenu a přemýšlím, co mu mám na to říct.

„Kim milovala tenhle prsten. Když vyrůstala, moje máma jí vyprávěla příběhy o ženách v naší rodině, které kdy nosily tenhle prsten a s každým dalším příběhem, se do něj víc a víc zamilovávala. Donutila mě slíbit jí, že ten den, kdy se vdá, bude ten prsten její. Vím, že je to proti tradicím, ale…“

„Dám jí ten prsten,“ řeknu chraplavě, ve snaze nepustit emoce do svého hlasu. „Znamená to něco pro vás, a znamená to něco pro ni. Dám jí ho.“

„Pattie a já, máme štěstí,“ řekne a já cuknu hlavou zpět. Ale on se nakloní dopředu, blíž a obejme mě rukou kolem zadní části krku stejným způsobem, jako to dělá můj táta, když chce, abych poslouchal, co mi říká – opravdu slyšel, co mi říká. „Každý rodič, chce pro své dítě štěstí. Ty jsi dobrý chlap, takový, který se o ni postará, takový, který najde způsob, jak jí udělat šťastnou a udržet to štěstí. Našla to v tobě, což znamená, že my můžeme dožít zbytek svého života bez obav o to, s jakým typem chlapa skončí. Protože už víme, že je to přesně takový muž, jakého bychom pro ni vybrali my. To je vzácné, což znamená, že jsme šťastní.“

Držím jeho pohled, cítím jeho slova se přelévat přese mě, přikývnu a pak se nakloním a opřu si čelo o jeho. To, že mi řekl, že jsem dost dobrý pro jeho dceru, dost dobrý pro jeho rodinu, pro mě znamená všechno, a já budu tvrdě makat každý den, po zbytek mého života, abych se ujistil, že jeho nebo Pattie, nikdy nezklamu.

„Děkuju,“ zamumlám a jeho ruka mě stiskne, než mě pustí. Posadím se zpátky, zavřu víčko krabičky a dám si ji do kapsy.

„Hledala jsem vás dva. Chcete snídani?“ zeptá se Pattie, když vyjde zpoza rohu a já zvednu svou kávu a postavím se, když si stoupne i Donald.

„Uděláš vejce Benedikt?“ zeptá se Donald a políbí ji na spánek.

„Má to být žádost, abych udělala vejce benedikt?“ zvedne obočí.

„Jsou Kimina oblíbená.“ Donald se na ni usměje a pokrčí rameny.

„Jsou tvoje oblíbená.“ Plácne ho do hrudi. „Nemyslíš, že už jsem ten trik prokoukla?“ Potřese na něj hlavou a pak se otočí ke mně. „Je Kim vzhůru?“

„Nebyla, ale právě tam jdu.“

„Řekni jí, že potřebuju pomoct se snídaní.“

„Řeknu,“ souhlasím, než zamířím dovnitř a položím svůj prázdný hrnek do dřezu. Vyrazím směrem k ložnici, otevřu dveře a najdu Kim sedět na straně postele. Dívá se na telefon a prsty se jí rychle pohybují po obrazovce.

„Ránko.“ Zvedne hlavu a usměje se na mě, když zavřu dveře a pak telefon cinkne a její oči spadnou zpátky na něj. Zavrtí hlavou na to, co čte a začne znovu psát.

„Copak?“ zeptám se.

„Chris je na mě naštvaný.“ Posadím se vedle ní, opřu rty o její nahé rameno a sledujíc její psaní nemám ani páru, o čem ti dva k čertu mluví, protože nic z toho mi nedává smysl. Něco o koni a kočáru a ošklivých, růžových, nadýchaných šatech. „Jsi dlouho vzhůru?“ zeptá se, když přestane znovu psát a ohlédne se na mě přes rameno.

„Dlouho ne, ale tvoje mamka říkala, že potřebuje tvou pomoc se snídaní.“

„Dělá vejce benedikt?“

„Jo, dělá. Tvůj táta říkal, že jsou tvá oblíbená.“

„Jsou jeho oblíbená, ale protože pro něj nejsou zdravá, máma je dělá jen tehdy, když jsem doma.“ Usměje se, ale pak její telefon znovu pípne a ona si povzdechne, ignorujíc to. „Řekla jsem Chrisovi, že všechno funguje, ale on je pořád naštvaný, že jsem ho neposlouchala, když mi říkal, abych neodjížděla z města.“

„Neměla jsi odjíždět z města,“ souhlasím a ona našpulí spodní ret. Spustím pohled na její ústa, nakloním se dopředu a zlíbám pryč to našpulení, a pak ji zvednu do klína.

„Sage,“ vyjekne a přitiskne mi prsa na hruď, když hladím rukama horkou kůži jejích zad. Když strčím jazyk do jejích úst, sklouznu rukou k jejímu pasu, abych sevřel do dlaně prso. „Oh,“ vydechne, když přejedu palcem přes její vztyčenou bradavku. Její boky tvrdě narazí do mých a já potlačím kletbu. „Ignoruj to,“ řekne proti mým ústům, když její telefon začne pípat v rychlém sledu.

„Super.“ Sevřu obě její prsa, když se přitiskne ke mně, sténajíc do mých úst. Ale pak vyjekne, když se odtáhnu, když její telefon začne zvonit. Viděl jsem, že volá Chris, zvednul ho a dal k uchu. „Budeš se muset poprat s Kim, až se vrátí do města,“ zavrčím frustrovaně.

„Dobře,“ zamumlá a pokračuje, „ale dej jí vědět, že příště je ze hry o mou nejlepší ženu.“

„Dám jí to vědět,“ souhlasím, než zavěsím a přitáhnu Kimina ústa zpátky k mým. Pak se postavím, s ní omotanou kolem mě, jak jí držím za zadek.

„Co říkal?“ ptá se a líbá a olizuje můj krk, zatímco hodím její telefon na postel za mnou.

„Říkal, že pro příště jsi ze hry o jeho nejlepší ženu.“

„To určitě,“ zasyčí a zvedne ústa z mé kůže. „Nikdo jiný by se s ním nebyl schopný vypořádat.“

„Vy dva si to vyřešíte, až se vrátíš zpátky.“ Skousnu jí spodní ret a pak ji posadím na toaletní stolek v koupelně.

„Máš pravdu.“ Její oči potemní a její ruce mi přetáhnou košili přes hlavu. „Kdy se vracíme?“

„Odjíždím zítra.“

„Musíš odjet zítra?“ zamračí se, vzhlédne ke mně a položí mi ruku kolem jejího krku a přitáhne si mou tvář k sobě.

„Musím zpátky do práce, takže potřebuju chytit letadlo zítra večer. Vím, že to nebyla dlouhá návštěva, ale tenhle výlet nebyl v plánu, baby.“

„Dobře.“ Přikývne a utáhne své nohy kolem mých boků. „Změním let a vrátím se s tebou.“ Dlouhou chvíli ji studuji, a uvažuji, jak hodně sobecký bych měl být. Část mně ji chce vzít sebou zpátky, ale vím, že jejím rodičům chybí a nevidí ji moc často.

„Měla bys zůstat a dokončit návštěvu.“

„Jsem připravená jít domů.“ Ruce kolem mého krku, přitáhnou můj obličej k jejímu.

„Domů,“ zamumlám. Líbí se mi, jak to zní, a přejedu jí rty po jejích a vidím, jak se její výraz zjemní. „Až se vrátíme zpátky, domluvím to a přestěhujeme tě do domu u jezera.“

„Ale…“

„Žádná ale, baby.“ Sevřu jí krk a použiju druhou ruku, abych přitáhl její boky těsněji k sobě. „Začneme společný život. Nechci slyšet, že si myslíš, že je moc brzo, aby ses ke mně nastěhovala.“

„Nechtěla jsem to říct,“ zabručí a sklopí hlavu.

Usměju se. „Jo? Co jsi teda chtěla říct?“

„Nevím,“ lže a můj úsměv se změní na ušklíbnutí.

Přejedu jí palcem pod bradou, dotknu se svými ústy jejích, odtáhnu se zpátky a držím její pohled. „Jsem ochotný počkat, než přijmeš mé jméno. Ale nebudu čekat na tohle. Chci tě u sebe, v mé posteli, pod mou střechou a v mém životě, každým možným způsobem.“

„Okej,“ zašeptá.

„Okej,“ prohlásím a políbím ji na čelo a pak zajmu její ústa, než se donutím ji pustit, aby se připravila.

Kim

„KRISTE,“ ZAVRČÍ SAGE, když si přetáhnu šaty přes hlavu a pustím je na písek u mých nohou, takže zůstanu jen v bikinách.

Přejedu očima po jeho nahém trupu a cítím, jak mi vyschlo v ústech. On je vždycky krásný, ale s tím žhavým, Floridským sluncem, svítícím na něj, a s oceánem za ním, takže jeho oči vynikly ještě víc, je úžasný.

Když jsme snídali s našima, řekl mi, že nikdy nebyl na pláži, takže jsem se rozhodla to napravit. Řekla jsem rodičům, že je mi líto, že musím zkrátit svou návštěvu, ale že Sage a já, zamíříme do Miami, strávit den na pláži, než chytíme let zpátky do Tennessee, zítra odpoledne. Mamka prosila, ale slíbila, že přemluví tátu, aby jeli do Tennessee za pár týdnů a můj táta byl překvapivě v pohodě, se změnou plánů.

„Opravdu čekáš, že si od tebe udržím ruce pryč?“ zeptá se Sage, přeruší mé myšlenky a já si všimnu, že už není několik stop ode mě. Je přede mnou, s prsty majetnicky kolem mých boků a jeho oči se propalují do každého centimetru mé odhalené pokožky.

„Je tu hodně lidí,“ poznamenám a jeho prsty se do mě zaryjí a jeho oči prohlédnou okolí, než se vrátí ke mně. „Takže si nemusíš udržet ruce ode mě pryč. Jen musíš udržet věci ve slušné rovině.“ Přimhouří oči, jako by nebyl touto myšlenkou nadšený. S vědomím, že když nebudu opatrná, věci mezi námi se vymknou z rukou, vezmu ho za ruku. „Pojď.“ Vedu ho k vodě a směju se, když se oceán přelije přes mé nohy, jen abych vyjekla o chvíli později, když mě zvedne do náruče a nese mě do vln, dokud není ve vodě po pás. „Sage!“

„Co?“ zašklebí se, spustí mě po své hrudi a já ho obemknu kolem pasu nohama a rukama kolem ramen. „Nepotřebuju, aby všichni viděli, jak jsem tvrdý, takže mi pomůžeš to skrýt.“

„Nejsem si jistá, že to, že jsem omotaná okolo tebe, tomuhle nějak pomůže,“ řeknu mu po pravdě, když můj střed pulsuje, jak cítím jeho erekci proti mému klitorisu. Jsem na hranici od té doby, co se ukázal u rodičů, a každou vteřinou s ním, narůstá moje touha po něm.

„Pak hádám, že tady budeme muset chvíli zůstat.“ Políbí mě a já nakloním hlavu, aby polibek prohloubila. Přitisknu se blíž k němu, tak blízko, jak můžu, když jeho jazyk tančí s mým. Chutná jako oceán, slunce a Sage, a já si okamžitě uvědomuji, že to je chuť, kterou nejen mám ráda. Je to něco, co miluji a chci toho mnohem, mnohem víc. Když cítím, jak se odtahuje, otevřu oči. „Miluju tě.“

„Já tě taky miluju,“ zašeptám, přejedu prsty po délce jeho krku až pod čelist, a sleduji, jak se jeho tvář zjemní tak, jak jsem ještě neviděla. „Co?“ zeptám se, ale neodpoví. Vezme mou ruku do své a pak se celý můj svět zastaví a oči mi naplní slzy, když mi dá na prst ten nejkrásnější prsten, jaký jsem kdy viděla.

„Bejby,“ zašeptá, přitáhne mě blíž a vzlyk, který nemůžu ovládat, stoupá mým krkem. Sklopím hlavu k jeho ramenu a držím se ho každou svou částí.

„J… jak?“ dostanu konečně ze sebe a jeho ruka se pohne, aby mě objal kolem krku těsněji.

„Dal mi ho tvůj táta.“

Zakloním se, uchopím jeho obličej a podívám se na ruku, položenou na jeho čelisti a prsten, na mém prstu. Prsten, který býval, jeden čas, prsten mé MeMe. Obvykle mi vyprávěla příběhy o prstenu, když jsem byla malá, ale můj oblíbený byl vždycky ten, jak se ona můj děda setkali a vzali se.

Vyšli si jen dvakrát, než se zasnoubili a nedlouho potom, on odešel bojovat do druhé světové války. Ona mu slíbila, než odešel, že na něj bude čekat, až se vrátí a nikdy ten prsten nesundá. Dokonce, i když jí přátelé a rodina říkali, že se nemusí vůbec vrátit domů, stále dodržela slib. Řekla mi, že věděla, že dokud bude nosit ten prsten, tak on najde cestu zpátky k ní. Rok a půl potom co odešel, objevil se na jejím prahu a okamžitě se vzali. Zůstali manželé a šťastní, dokud neodešli, ani ne pár týdnů po sobě. Milovali jeden druhého od okamžiku, kdy se setkali, a já, i když jsem byla malá holka, jsem věděla, jak zvláštní a neobvyklé, to bylo.

„Řekni mi, že jsi šťastná, baby.“

Mé oči se setkají s jeho a já zavrtím hlavou, ve snaze zahnat slzy, které se derou mým krkem. „Jsem šťastná.“ Opřu si čelo o jeho a přejedu prsty po jeho tváři. „Děkuji, že jsi mi ho dal. Děkuju za to všechno, co jsi mi dal.“

„Kdybych ti mohl dát svět, dal bych ti ho.“

„Nepotřebuju celý svět. Všechno, co potřebuju, jsi ty.“ Políbím ho, ale on to převezme a udělá ten polibek hlubší a vlhčí, jen aby se, se smíchem, odtáhl o chvíli později, když někdo zakřičí „Najděte si pokoj!“ naším směrem, a já se zasměju.

„Možná bychom měli jít z vody,“ navrhne, a nese mě zpátky na písek, kde se rozvalíme na deku, kterou jsem přinesla sebou. Vytáhnu si sluneční brýle z vlasů, nasadím si je a pak vezmu lahev vody. Piju, když Sage popadne svůj batoh a vytáhne telefon, který zvoní.

„To je moje máma,“ zamumlá a políbí mě na rameno, a já sleduji, jak si dá telefon k uchu a pak cítím, jak kulím oči, když první slova, která vyjdou z jeho úst, jsou, „Všechno je v pořádku, mami. Přísahám. Dokonce souhlasila, že si mě vezme.“

„Och, můj Bože! Neměl jsi jí to říkat takhle,“ zasyčím, když slyším, jak Sophie radostně vykřikne.

„Bejby, zjistila by to,“ zamumlá a já zavrtím hlavou a pak popadnu svůj telefon a volám své mámě. Poslední věc, co potřebuji, je, aby to zjistila od někoho jiného – tím někým jiným je Chris – že Sage a já se vezmeme.

„Ahoj zlato. Je všechno v pořádku?“ zeptá se, jakmile zvedne telefon a já si skousnu spodní ret, nejistá, jak jí říct o těch novinkách. Vím, že Sage zbožňuje, ale taky vím, že Sage a já, nejsme spolu dlouho. „Zlato?“

„Sage mě požádal o ruku,“ vyhrknu a pak se zle podívám na Sage, když se zachechtá.

„Och, holčičko…“ ztichne a já slyším, jak to říká tátovi. „Jsme za tebe tak šťastní.“

„Jste?“

„Ano. Proč ty, nejsi šťastná?“ zeptá se a já slyším v jejím hlase obavy a zavřu oči.

„Jsem tak šťastná, až mě to děsí,“ řeknu upřímně a cítím, jak se Sageovi rty dotknou mého spánku a obejme mě paží.

„To je ten nejlepší způsob štěstí, zlatíčko. Drž se ho.“

„Budu,“ slíbím, nakloním se k Sageovi, když zírám na oceán a zapadající slunce.

„Přijedeme brzo na návštěvu a začneme plánovat. Nedovedu si představit, že nám Sage dá mnoho času na plánování svatby,“ zamumlá a já se usměju, když mi slzy naplní oči.

„Miluju tě, mami. Děkuji ti za všechno a myslím tím všechno,“ zašeptám a pak si odkašlu. „Řekni tátovi, že ho miluju.“

„Řeknu,“ souhlasí. „Miluju tě. Promluvíme si brzy.“

„Okej.“

Zavěsím a položím telefon, a poslouchám, jak Sage dokončí svůj hovor se svou mámou a usměje se, když zamumlá, „To budeš muset vyřešit s Kim a její mámou. Já se do toho nebudu plést.“ Otočím svůj úsměv směrem k němu, on zavrtí hlavou a pak mě políbí na nos. „Jo, taky vás miluju. Promluvíme si, až se vrátíme.“ Odtáhne telefon od ucha a položí ho na deku vedle sebe. „Máma a táta nás chtějí pozvat na večeři, až se vrátíme.“

„Jistě,“ souhlasím tiše a jeho pohled putuje po mě tak žhavě, že se mně brní kůže.

„Jsi připravená se vrátit do hotelu?“

„Už jsi viděl dost z pláže?“

„Jo,“ řekne chraplavě a já si úlevně vydechnu a pak vyjeknu, když klouby prstů přejede lehce přes mou bradavku v bikinách. „Ale neviděl jsem dost tohohle a těším se, až prozkoumám každý centimetr.“

„Sage…“

„Takže pojďme balit, baby.“ Jeho rty se dotknou mých, pak se jazykem dotkne mého spodního rtu, než se postaví a vytáhne mě s ním nahoru.

Třesu se touhou, takže rychle spolu s ním balím. Pak spěcháme k autu a zpět do hotelu, kde stráví zbytek noci tím, že mě prozkoumává a já mu pak vracím tuto laskavost.