USage - 11. kapitola

Překlad: Lucianna
Kor.: Evudar

Kim

„ŘÍKAL JSEM TI TO,“ ŘÍKÁ Chris po tom, co jsem mu řekla, co se děje mezi mnou a Sagem.

Ignoruju jeho slova a soustředím se na stříhání jeho vlasů, místo mých prstů.

„Říkal co?“ ptá se Ellie od umyvadla, kde se myje po posledním zákazníkovi. Dívám se na ni přes zrcadlo před námi a tiše mu říkám, aby držel klapačku, protože nikdo nemá rád chytrolíny.

„Právě jsem Kim něco říkal, a připomněl ji, že si nechávám právo říct „říkal jsem ti to“, když si uvědomila, že jsem měl pravdu.“

„Och, jako když si konečně uvědomila, že ona a Sage, jsou spolu perfektní?“ ptá se a jde k nám, zatímco si utírá ruce do ručníku.

„Přesně.“ Chris se otočí s křeslem a zírá na mě, takže si málem ustřihnu prsty. „Jsou si souzeni. Všichni to vidí, ne?“

„Jsou spolu perfektní,“ souhlasí Ellie tiše, držíc můj pohled, ale pak její výraz naplní obavy. „Řekla jsi mu o…“ Odmlčí se, ne že bych to potřebovala slyšet. Vím přesně, o čem mluví a ta myšlenka způsobuje, že se mi srdce bolestivě sevře v hrudi. Po pravdě vím, že se mi krátí čas, abych mu řekla o své nemoci, ale s každou vteřinou, kterou trávíme spolu, je myšlenka na přiznání děsivější.

„Ještě ne.“

„Kurva,“ zavrčí Chris a skloní mi hlavu, abych viděla jeho zklamaný pohled. „Kim, na co zatraceně čekáš?“

„Já…“ nemám žádnou omluvu, kromě strachu. Pravda je jako velký černý mrak, který vidím v dálce, ale právě teď je to okej, protože nade mnou je modré nebe a svítí slunce. Naneštěstí se ten mrak blíží a já vím, že až bude nad hlavou, možná se utopím v jeho lijáku.

„Opravdu bys mu to měla říct,“ říká Ellie a zní stejně zklamaně, jako vypadá Chrisův výraz na jeho tváři.

„Řeknu. Čekám na správný okamžik,“ zamumlám.

„Člověče, četla jsi tolik romantických knih, jako já. Víš, že tohle neskončí dobře, pokud to zjistí a ty nebudeš první, kdo mu to řekne,“ dodá Chris a zavrtí hlavou.

„Jenže tohle není knížka. Tohle je reálný život. Potřebuji najít způsob, jak mu to říct tak, aby neměl obavy, které by mohl mít, a já neskončila…“

„Zlomená,“ přeruší mě Chris a natáhne se pro mou ruku. „Vím, že se stále snažíš chránit sama sebe, ale holčičko, musíš udělat správnou věc. Musíš mu to říct, abyste se vy, lidi, od toho mohli odrazit a začít své šťastně až navěky. Vedeš si dobře. Nebyla jsi nemocná, od té doby, co chodíš k novému doktorovi, a tvé poslední výsledky ukazují, že tvé ledviny jsou stabilizované. To jsou dobré věci, pozitivní věci.“ Má pravdu. To jsou dobré věci, ale já jsem stále nemocná a to opravdu není dobrá věc. „Prosím, pro tvé dobro, řekni mu to.“

„Řeknu,“ souhlasím a zbytek slov nechávám ve své hlavě. Řeknu mu to, až budu dost statečná na to, postavit se jeho reakci.

„Ježíši Kriste, vidím ti na očích, že to neuděláš,“ zamumlá a já si povzdechnu. Mít nejlepšího přítele, který zná prakticky celý tvůj život, je někdy skvělá věc, jako když máš špatný den a on ví, aniž by se zeptal, že má přijít a přinést zmrzlinu a nějaký oblíbený film. Ve chvílích, jako je tato, už ne tak moc.

„Řeknu mu to, přísahám.“

„To doufám, a nemysli si, že jsem si nevšimnul, jak krčíš nos, protože všiml.“

„Cokoliv,“ zabručím a on se na mě usměje a já se usměju zpátky. „Teď pojďme na to. Nech mě dokončit tvé vlasy. Za chvíli mám zákazníka, a pokud nepřestaneš mluvit, nechám tě přesně tak, jak jsi teď.“

„To neuděláš.“ Přitiskne si ruku na srdce.

„Udělám, jestli nepřestaneš ječet.“

„Fajn, pospěš si. Stejně musím brzy jít. Mám rande.“

„Dale přijel do města?“ ptám se a znovu ho otáčím tváří k zrcadlu.

„Ne,“ řekne a já se zamračím.

„Jedeš na Floridu?“

„Ne, mám rande s chlápkem, kterého jsem potkal v práci.“

„Máš rande s chlapem, kterého jsi poznal v práci?“ zopakuju a zírám na něj s vykulenýma očima.

„Ano.“

„Kdo to je a proč o tom slyším až teď?“

„Jmenuje se Fresco. Neřekl jsem ti to, protože máš svých starostí dost. A já tě nechtěl obtěžovat svými.“

„Děláš si teď srandu?“ zeptala jsem se, otočila křeslem a podívala se na něj.

„Ne.“

„Co se sakra mezi tebou a Dalem?“

„Nejsme spolu. To víš. A já se necítím na tu celou věc s velkou vzdáleností.“

„Ale miluješ ho,“ zašeptám a jeho tvář se nepatrně změní, takže maska, kterou měl očividně kvůli mně, odhalí, že je zraněný.

„Miluju ho, ale moje láska k němu, není dostatečný důvod k tomu, abych na tom stavěl svůj život. Chci víc, než je ochotný mi dát. Víš, že chci manžela a děti a vím, že tyhle věci s Dalem nedostanu, tak jsem se posunul dál.“

„Chrisi.“ Padnu na něj, obejmu ho pažemi, kolem pláštěm zakrytých ramen. „Je mi to tak líto.“

„Mě taky, ale to je život. Někdy je na hovno, a později, když se cítíš dobře a šťastně, zjistíš, proč jsi musela projít tím, čím jsi prošla. Zjistíš, že kdybys tím neprošla, neměla bys šanci na to štěstí, které cítíš.“

„Myslíš, že ten nový muž, ti dá tohle štěstí?“, ptám se ho a dál ho držím.

Jeho paže se kolem mě utáhnou. „Nevím, ale jsem ochotný to zjistit.“

„Přála bych ti to,“ říkám mu po pravdě. Vím, jak moc chce rodinu a děti a já to pro něj chci. Opravdu, prostě chci, aby byl šťastný, ať to bude, jak chce.

„Já taky, holčičko,“ zašeptá a políbí mě na spánek, než mě pustí a podívá se na mě. „Teď vážně, ostříhej mi vlasy. Mám někde být a něco dělat, zatraceně, a jestli tvoje další zákaznice přijde a ty mě zkusíš vyhodit z křesla, udělám tady takovou scénu, jakou jsi nezažila.“

„Och, dobře,“ zamumlám a ušklíbnu se na něj, než dokončím jeho účes. Když odchází, slíbí mi, že mi večer zavolá a řekne mi všechny detaily svého rande. Když je pryč, je už 12:30 a naštěstí další zákaznice přichází přesně, za patnáct minut, takže jsem schopná ji umýt, ostříhat a vyfoukat, než je čas, abychom já a Ellie, zamířily do banky.

Stojím s Ellie před bankou a nervosně se na sebe podíváme. Vím, že je to před schválené, ale dneska máme mluvit s úvěrovými úředníky a zjistit přesně, co se bude dít.

„Hej, lidi. Jsou na vás připraveni. Následujte mě,“ říká Christy, bankovní manažerka, a vede nás halou do zadní části budovy banky.

Cítím, jak Ellie našla svou rukou mou a stiskne mě, stisknu ji zpátky, než vejdeme do velké kanceláře. Jsou tam dva pracovní stoly naproti sobě a kulatý stůl na druhé straně místnosti, kde sedí dvě ženy, které znám, a naproti nim jsou tři prázdné židle. Když vidím ty ženy, usměju se. Je to Selma a Sejla, zákaznice Ellie, ze salonu.

„Nevěděla jsem, že vy dvě pracujete na našem úvěru.“ Ellie se zasměje a obejde stůl, aby obě dívky objala.

„Ani my jsme to nevěděly. Váš případ měl na starosti Kirk, ale je pár dní nemocný,“ vysvětluje Selma, když mě objímá.

„Posaďte se, holky. Myslím, že máme pro vás úžasné zprávy,“ říká Sejla a ukazuje na prázdné židle.

„Obě jste v dobrých rukou. Pokud budete něco potřebovat, dejte mi vědět,“ prohlásí Christy, než se na nás usměje a odchází.

Když se posadím, sleduji Selmu a Sejlu, jak synchronizovaně pracují, což není překvapující, protože jsou to dvojčata. Dovedu si představit, že dvojčata, která jsou si tak blízká, jako ony a stráví tolik času společně, by mohla sdílet jeden mozek.

„Takže, máte schválený úvěr,“ říká Sejla s úsměvem a posouvá papíry po desce stolu směrem k nám.

„Zjistíte, že jsme byli schopni vám schválit jen třicet tisíc navíc,“ říká Selma, ukazujíc na konečnou částku, hrotem zvýrazňovače, než přejede přes číslo zářivě růžovou barvou. „Víme, že to není to, co jste žádaly, ale snad to bude dost na nějaké renovace. Myslíme si, že pokud přijdete zpět za pár měsíců, budete schopné dostat zbytek peněz, pokud je budete ještě potřebovat.“

„Do prdele,“ vydechnu, dívajíc se na své a Ellieno jméno, černě vytisknuté na papíře. „Vážně se to děje.“

„Opravdu se to děje,“ souhlasí Ellie a já otočím hlavu k její smějící se tváři, když mě prudce obejme pažemi.

„Budeme mít vlastní salon,“ říkám, objímám ji a ona se odtahuje, aby se na mě podívala.

„Ano, a bude to zatraceně nejlepší salon v celém Tennessee, jakmile s ním budeme hotové.“

„To bude,“ souhlasím, když se posadí zpátky na židli.

„Přemýšlely jste o novém názvu, nebo necháte to stejné?“ ptá se Selma, dívá se na nás dvě a já zavrtím hlavou. Pořád nemůžu uvěřit, že je to skutečné. Nemyslím, že budu schopná přemýšlet o názvu, dokud mi to nedojde.

„Color Me Wild,“ říká Ellie a já otočím hlavu jejím směrem.

„Color Me Crazy.“

„Jo!“ Zasměje se a zakloní hlavu. „Color Me Crazy je perfektní.“

Je to perfektní a opravdu se to děje. Ellie a já budeme mít svůj vlastní podnik. Do prdele! Chci zavolat Sageovi a říct mu své dobré zprávy.

„Dobře, teď když je ta vzrušující část za námi, je potřeba podepsat papíry,“ vloží se do toho Sejla, když vytáhne stoh papírů ze složky.

„To může chvíli počkat,“ prohlásí Selma a podívá se na mě. „Nejdřív, nám řekni, jak je to s tebou a tvým chlapem.“

Se smíchem říkám Sejle o Sageovi a mě, a když skončím, obě se usmívají, jako já.

Sage

ZAJÍŽDÍM VEDLE KIMINA auta před mým domem, zaparkuju a zamířím po cestě, zatímco nesu lahev šampaňského, kterou jsem vyzvedl cestou domů. Kim volala dnes odpoledne a ječela do telefonu, že ona a Ellie mají schválený úvěr na salon. Byl jsem moc šťastný za její zprávy, stejně jako za skutečnost, že mi volala dřív, než komukoliv jinému, že jsem ani nemohl mluvit, tak jsem jí řekl, že to oslavíme, až přijdu domů.

Odemknu dveře a vlezu dovnitř a okamžitě mě zasáhne vůně česneku a něčeho, co neznám. Pustím klíče na stolek, zamířím chodbou za vůní a za zvukem Eda Sheerana, hrajícího v pozadí, spolu s příšerným zpěvem Kim, který tomu vévodí. Zastavím se na prahu mezi kuchyní a chodbou, stojím a užívám si show.

Kim je v kuchyni, stojí před sporákem, s dřevěnou vařečkou u pusy, jak zpívá smutnou písničku o muži, který ztratil svou ženu a chtěl, aby byla šťastná, i když to nebude s ním. Ten muž byl zjevně zatracený idiot, nebo nikdy necítil to, co já cítím ke Kim. Nechci ji šťastnou s někým jiným; chci ji šťastnou se mnou. Možná jsem sobec, ale tak to je.

Obejdu dlouhý ostrůvek, který odděluje kuchyň od obýváku a přejdu za ní, jen abych zjistil, že má zavřené oči. V okamžiku, kdy jí položím ruku na bok, vykřikne z plných plic a otočí se tváří ke mně, s rukou na hrudi.

„Klid,“ říká tiše a sleduji její zvedající se hruď.

„K smrti jsi mě vyděsil,“ obviňuje mě.

„Promiň,“ odpovídám a sleduji, jak zadrží dech, než ho pomalu vydechne.

„To je dobrý. Jen jsem tě neslyšela vejít, vůbec jsem si tě nevšimla. Jsi zatraceně tichý, na tak velkýho chlapa. To musí být užitečné pro tvou práci,“ zamumlá a já se zasměju.

„Pomáhá to,“ souhlasím, položím lahev šampaňského na pult za ní, než ji přitáhnu k sobě. „Gratuluji k úvěru.“

Usměje se, ale vidím to jen na vteřinu, než ji přitáhnu na své tělo a položím svá ústa na její. Líbám ji jako hladový muž, olizuji a okusuji její ústa, dokud necítím, jak zatíná nehty do mých zad, přes košili a pak se donutím zpomalit polibek. Odtáhnu se a dívám se dolů na ni, trvá jí to jako vždycky vteřinu, než otevře oči a setká se s mýma.

„Přestal jsi,“ stěžuje si a já se ušklíbnu.

„Vaříš, a já potřebuji sprchu.“

„Och.“

„Co to děláš?“ ptám se a podívám se jí přes rameno do pánve za ní.

„Cuketa s těstovinami, na olivovém oleji a česneku.“

„To zní dobře,“ lžu, když se na mě vědomě zazubí.

„Těstoviny se ještě musí vařit, takže jestli chceš sprchu, máš čas.“

„Dobře. Až přijdu, tak otevřeme to šampaňské.“

„Já…“ kousne se do rtu, když zavrtí hlavou. „Já nepiju.“ Zamračeně si uvědomuji, že ne, nebo aspoň jsem ji nikdy neviděl pít. Vždycky jsem předpokládal, že je to proto, že řídila. „Budu se dívat, jak to vypiješ.“ Usměje se, nakloní hlavu na stranu, když přitiskne ruku na mou hruď. „Měl bys jít do sprchy. Musím dát vařit těstoviny,“ pobízí mě s úsměvem, ale její výraz je pryč a já přemýšlím, co to sakra je.

„Jsi v pořádku?“

„Jo, proč se ptáš?“

„Nic.“ Odeženu ten pocit, že lže. „Budu zpátky za pár minut.“

„Nespěchej.“ Stoupne si na špičky a dotkne se rty mé čelisti. „Jídlo vydrží.“

S cuknutím brady, se dotknu prsty jejího boku a nechám ji v kuchyni, když zamířím do chodby. Pozastavím se na půl cesty do ložnice, pohlédnu přes rameno a vidím ji, jak zvedla lahev šampaňského, chvíli se na ni dívá, než ji dá zpátky na linku. S potřesením hlavy jí poklesnou ramena.

Co to kurva?

Otočím se a vyrážím zpátky k ní, abych se zeptal, co to je zatraceně za reakci, ale než se tam dostanu, zazvoní zvonek.

„Jdu tam, baby,“ říkám jí a projdu kolem ní, když se otočí.

„Okej,“ souhlasí, zvedne krabici těstovin a nasype je do hrnce.

Zamířím do chodby, dojdu ke dveřím a otevřu je. Nevím, koho jsem očekával, že uvidím za nimi, ale sakra určitě jsem nečekal své rodiče, stát na příjezdové cestě, kdy můj otec nese tašku a moje máma květiny. „Co tady děláte, vy dva?“

„Očividně, jsme jeli celou tu cestu sem, slavit,“ zamumlá táta.

„Přestaň se chovat jako pitomec.“ Máma ho praští do hrudi.

„Bejby, náš syn má svou dívku ve svém domě. Ona právě dostala dobré zprávy. Opravdu si myslíš, že nás tady chce?“

„Ano,“ odsekne a pak se podívá na mě. „Chceš mě tady, že ano?“

Kurva.

„Mami, víš, že jste vždycky vítáni.“

„Vidíš? Jsem vždycky vítaná,“ řekne a otočí hlavu, aby zlostně pohlédla na tátu.

„Náš kluk ti neřekne, že nemáš být v jeho domě, Sophie.“

„Kimina rodina tu není a já chci, aby věděla, že má lidi, kteří jsou blízko a jsou na ni hrdí a nadšení za ni. Nemůžeš mě prostě na pár minut přijmout?“ odsekne máma, když projde kolem mě do domu. Když se podívám na tátu pro pomoc, zavrtí hlavou.

„Zkusím ji odtud dostat, co nejdřív to půjde,“ říká, poklepe mi na rameno a následuje mámu chodbou směrem ke kuchyni.

Povzdechnu si, zavřu dveře a jdu za nimi.

„Sage mi neřekl, že přijdete. Mohla jsem udělat víc jídla, kdybych to věděla,“ slyším Kim říkat, když vejdu do kuchyně a najdu ji v objetí s mámou.

„Neřekli jsme mu to. Prostě jsme jen chtěli přijet a pogratulovat. Lilly mi volala dnes odpoledne, že ty a Ellie jste dostaly ten úvěr,“ švitoří máma, když jí dává kytky, které přinesla. „Taky jsem přinesla dort. Nic nevystihuje oslavu tak, jako čokoládový dort.“

„To je od vás tak hezké. Děkuji,“ zašeptá Kim a znovu mámu obejme, než obejme i tátu. „Možná bych mohla prostě přidat nějaké těstoviny do vody,“ navrhuje, když jde ke sporáku s květinami.

„To není nutné, zlato. Nezůstaneme dlouho,“ vloží se do toho táta a Kim vzhlédne k němu a mámě, s přimhouřeným a očima.

„Určitě?“ zeptá se Kim a položí květiny na linku, a já k ní přijdu a obejmu ji rukou kolem boku.

„Mají své plány, baby,“ říkám tiše a Kim přikývne, zatímco cítím, jak mě máma propaluje pohledem.

„Beru Sophii na večeři,“ prohlásí táta, aby mě podpořil.

Máma položí dort na ostrůvek, vedle kytek, než se na něj podívá a zeptá se, „Opravdu, kam jdeme?“

„To vymyslíme cestou,“ řekne jí a ona trochu přimhouří oči.

„Aspoň zůstaňte na dort,“ přeruší je Kim a já se snažím potlačit zavrčení.

„Nevadí ti to?“ zeptá se máma, podívá se na ni a Kim zavrtí hlavou.

„Samozřejmě ne.“

„Samozřejmě ne.“ Usměje se na mou dívku, než se triumfálně podívá na mě a na tátu. „Slyšeli jste to?“

S vědomím, že je zbytečné bojovat, políbím Kim do vlasů a pohnu se ke skříňce, kde popadnu talíře a vidličky, zatímco máma otevírá krabici s dortem. Potom, strávím příští hodinu a půl s Kim a mými rodiči, jedením dortu a pitím šampaňského. Vlastně, máma pije šampaňské sama, takže v době, kdy ona a táta odcházejí, byla napůl opilá a táta ji musí vést, hihňající se, z domu.