USage - 10. kapitola

Překlad: Kat
Kor.: Evudar

Kim

VSTOUPÍME DO restaurace se Sagem ruku v ruce, zastavíme se u pultíku a čekáme na hostesku, která právě vyprovází ven hosty, až se vrátí.

„Jsi v pohodě?“ ptá se Sage. Vzhlédnu k němu a přimhouřím oči. V autě jsem se ho zeptala, zda mi vrátí kalhotky, ale odmítl mi je dát. Takže teď jsem měla holý zadek – ne doslova, ale cítila jsem se tak. Jako kdyby měl každou chvíli někdo zvolat: ‚Ach, můj Bože, podívejte se jí na zadek. Nemá spodní prádlo!‘

„Cítila bych se lépe, kdybych měla… „ Odmlčím se, když se před námi objeví usměvavá hosteska, stisknu Sageovi ruku a zatnu mu do ní nehty.

„Stůl pro dva?“ ptá se hosteska a Sage zavrtí hlavou.

„Maysonova párty,“ odpoví a přejede mi palcem po zápěstí.

„Skvělé. Bože, vás tam ale je,“ zvolá vesele. „Následujte mě.“ Vzhlédnu k Sageovi, trochu vykulím oči, zatímco nás dívka vede kolem stolů k zadní části restaurace do salónku. „Tady to je. Užijte si večeři.“ Zakření se, než nám zmizí z dohledu.

Odtrhnu oči od jejích vzdalujících se zad, otočím se k místnosti a celá ztuhnu. Všichni se na nás dívají. Všichni. A přísahala bych, že všichni vědí, že pod těmi šaty nemám spodní prádlo.

„Tady jste!“ zaječí Sophie do ticha a odstrčí židli od stolu. Přejde k nám, přivítá mě objetím a pak obejme Sage. Poté mě objeme Nico a Sage poplácá po rameni. Pak se strhne pohroma. Všichni se zvedají ze židlí, aby se s námi pozdravili nebo aby mi vyjádřili upřímnou soustrast.

V době, kdy obejmu poslední osobu v místnosti, se cítím zmožená a na to, že bych potřebovala panáka – kterého si ale nemůžu dát. Usadím se ke stolu, Sage vedle mě a jsem šťastná, že mě stále drží za ruku. Potřebuju to; potřebuju jeho sílu. Už se vyrovnávám se ztrátou Kelly lépe, ale teď, když jsem v centru pozornosti, mi to připomnělo, co se stalo a cítím se nepříjemně. Upřímně, přijde mi, že si to jejich ‚Je mi líto tvé ztráty‘ nezasloužím. Ano, Kelly je pryč, ale já ji ztratila před dlouhou dobou. Ani si nemyslím, že bych jí kdy měla.

Poslouchám, jak se všichni baví o tom, co se stalo v rodině, v práci a o dalších všedních věcech a jsem ráda, když uslyším vedle sebe Hope.

„Kimmy, pomůžeš mi vybarvit obrázek?“ ptá se. Pohlédnu na ní a usměju se. Vypadá roztomile v nadýchaných světle modrých šatech, které jsem jí koupila v obchodě Disney a které jsou přesnou replikou Popelčiných šatů ve filmové pohádce.

„Samozřejmě, že ano,“ souhlasím tiše, pouštím Sageovu ruku a Hope mi leze na klín.

Rozprostřu před nás omalovánky a pastelky, opřu si bradu o její rameno a na dalších několik minut se zabývám jen vymalováváním motýla, který poletuje na zahradě plné květin. Ani jsem netušila, že by mě tohle dokázalo zbavit napětí, ale ve chvíli, kdy jsme připravení si objednat večeři, jsem uvolněná a cítím se lépe.

„Takže, Ellie nám řekla, že máte schůzku v bance, abyste zjistily, zda vám schválí půjčku,“ říká Lilly. Polknu sousto, které mám v puse a napiju se vody, než jí odpovím.

„Máme. Banka už vyhotovila základní schvalovací formuláře a všechno bylo v pořádku. Takže doufejme, že se brzy podělíme o dobré zprávy,“ odpovím a podívám se na Ellie, která se usmívá od ucha k uchu.

„Vím, že to máme jisté.“ Pokrčí rameny a já se rozesměju.

„Už jste holky přemýšlely nad jménem salónu?“ ptá se Sophie.

Podívám se na ní a zavrtím hlavou, zatímco Ellie odpovídá. „Stále jméno hledáme. Chceme něco zábavného a originálního, ale myslím, že čekáme, co se stane, abychom to nezakřikly.“

„To je chytré,“ říká November a pak zamumlá: „Co třeba Kadeřnictví u Maysonů?“

Nezamračím se, i když chci.

„Jenže Kim není Mayson,“ říká April nápomocně.

„Zatím. Není Mayson zatím,“ šeptá Sophie.

„Přípitek, přípitek.“ November si ťuká se Sophií, pak s Lilly a Liz.

Hoří mi obličej a cítím, jak mi Sage svírá koleno. Měl pravdu. V jednu chvíli jsou věci normální a v té další, až tak moc ne.

„Myslím, že byste měly dámy ubrat s pitím,“ říká December a přetáčí na matku oči.

„No, vím, že ani jedna z mých děvčat se nebude brzy vdávat, takže si musím svatební plány realizovat jinde. Jsem v tom dobrá.“ November vykulí oči a pak jí v nich zajiskří. „Možná bych si měla založit vlastní firmu. Novembeřiny svatby,“ zauvažuje. Zajímalo by mě, kolik vína už vypila.

„Zlato, žádnou firmu si nezaložíš a přestaň se snažit vdát moje holčičky,“ zavrčí Asher. Všichni muži u stolu se pochechtávají, zatímco se na něj jeho žena zamračí.

„Jestli si vezmu Kim, tak byste měli všichni vědět, že to bude na úřadě nebo ve Vegas,“ říká Sage.

Zamračím se na něj. „Prosím?“

„Nechci si protrpět ty svatební kraviny ani mít na sobě smoking.“

„Za prvé, než se něco takového stane, máme před sebou ještě dlouhou cestu. Ale až se budu vdávat, budu mít pravou svatbu. Jakéhokoli muže si vezmu, tak bude mít na sobě smoking a já budu mít svatební šaty a kytici.“

„Ty si kurva nebudeš brát nikoho jiného,“ zavrčí a stiskne mi stehno. „A žádná taková svatba nebude. Šaty a kytka jsou v pohodě. Ty můžeš mít i ve Vegas.“

„Nebudu se vdávat ve Vegas,“ vyštěknu a pak se zadívám na Ashlyn. „Bez urážky.“

„V pohodě. Ani si svoji svatbu nepamatuju.“ Zakření se a já jí úsměv oplatím.

„Vegas nebo úřad. To jsou tvoje jediné možnosti.“

„Panebože, je strašný, stejně jako ty,“ uslyším říkat Sophii. Podívám se na konec stolu, kde sedí vedle Nica. Ten se na Sage usmívá s výrazem, který by se dal popsat jako úsměv pyšného otce.

„Tahle diskuze je zbytečná,“ zamumlám a skloním hlavu v naději, že o tom teď přestanou mluvit a hloupí motýlci, kteří se mi rozlétli v břiše při pomyšlení na svatbu se Sagem, se uklidní.

Díky Bohu, změnili téma a všichni začali mluvit o Talonovi a Baxovi. Oba Sageovi bratři žili a pracovali na střídačku v Montaně a na Aljašce, ale během příštích pár měsíců se měli přestěhovat domů a hledali pozemek. Zatímco o tom všichni mluvili, pokračovala jsem ve vybarvování obrázků se svou oblíbenou holčičkou, dokud nebyl čas odejít z restaurace.

Když o hodinu později nasedám k Sageovi do auta, jsem unavená víc, než jsem si uvědomovala. Jsem tak unavená, že mu usnu na rameni a ani si nepamatuju, že mě přenesl ke mně do bytu, svlékl mě a položil do postele, než si ke mně lehl.

Slyším zvonění, otevřu oči a nevidím nic než nahou mužskou hruď, ke které si tisknu tvář. Zamrkám, pohnu s rukou, kterou mám na jeho břiše, zvednu hlavu, abych se mu zadívala do spící tváře, a pak se zamračím, když uslyším znovu zvonění, které mě probudilo. Přemýšlím, jak vstát, aniž bych ho probudila. Pozoruju ho a pak tiše vydechnu, když pohne nohou, kterou má mezi mými stehny a přitiskne se blíž.

Podívám se na sebe a vykulím oči. Jsem nahá, kompletně nahá. Vždycky jsem měla lehký spánek, takže skutečnost, že jsem nahá a nepamatuju si nic, znamená, že jsem musela být úplně vyřízená, když mě nesl domů. Prohlížím si ho a to vzrušující mravenčení, které je mi už tak dobře povědomé, se začíná probouzet.

„Sakra,“ povzdychne si, když se opět ozve zvonění. Přemýšlím, zda mám předstírat, že spím, ale jsem příliš pomalá. Než stihnu zavřít oči, zvedá se na loket a dívá se na mě, zatímco se přese mě natahuje pro mobil na nočním stolku. „Co?“ vyštěkne do mobilu. Při tom zvuku nadskočím. „Do prdele.“ Pevně zavře oči a potřese hlavou. „Jo, budu tam. Dej mi hodinu,“ říká, než zavěsí a upustí mobil na postel vedle mého boku.

„Je všechno v pořádku?“ ptám se tiše a natahuju se po dece, abych se zakryla, zatímco si on prohlíží mé odhalené tělo. A že je na co se dívat, protože jsem stále pořád nahá.

„Musím jít, což znamená, že tě nechám v posteli nahou. Jsem si kurva jistý, že to je přesně definice toho, že to není v pořádku.“

„Ach,“ šeptám a on se usměje. Políbí mě, než se odtáhne, aby se na mě znovu podíval.

„V kolik máte schůzku v bance?“

„Ve dvě.“ Zakloním hlavu, abych se podívala na hodiny. Ještě není ani osm. „Předtím máme obě s Ellie klienty, takže půjdeme pravděpodobně do banky přímo ze salónu,“ vysvětluju.

Přikývne a odhrne mi pramen vlasů z čela, než mi ho zastrčí za ucho.

„Dneska večer musím pracovat, takže až skončíš se vším, co máš udělat, jeď ke mně.“

„Sagei.“

„Prosím,“ říká tiše. Zachvěje se mi u srdce, když slyším tu něžnou prosbu.

„Dobře,“ souhlasím, „ale možná přijedu také později. Musím se ujistit, že Elizabeth nepotřebuje, abych jí pohlídala kluky. Je v pohodě, ale cítím se, jako kdybych jí využívala, když jí nepomáhám tolik, jako dřív.“

„Jsem si jistý, že to chápe.“

„Chápe, ale stejně. Je mi to nepříjemné. Nemám ráda milodary.“

„Bejby, ona ti neposkytuje žádné zkurvené milodary. Je to přítelkyně, která má o tebe starost. Musíš přestat myslet na to, že pokud ti lidi pomáhají, tak to z tebe dělá slabocha,“ říká a já se napnu. Pořád jsem mu neřekla o své nemoci a teď nevím, jak mu to říct. Teď jsem zatraceně vystrašená, že pokud mu to řeknu, tak ode mě uteče.

„Přestaň tolik přemýšlet.“ Poťuká mě na čele a nemá ponětí, jak rozbouřený žaludek teď mám.

„Pokusím se,“ souhlasím a věnuju mu úsměv, o kterém doufám, že je přesvědčivý, než se zeptám. „Co budeš dneska dělat?“ Musím myslet na něco jiného, na cokoli jiného.

„Budu v Nashvillu. Před několika měsíci nás najal klient na hlídání manželky a ráno volal Jaxovi a řekl mu, že žena jde dneska ven. Takže jí musíme sledovat.“

„Opravdu? Ona… ona ho podvádí?“ ptám se, ale Sage zavrtí hlavou.

„Je to máma od čtyř dětí pod šest let. Několikrát jsme jí sledovali a jen si koupí kávu, vezme si jí do parku, kde sedí a nedělá nic jiného, než že zírá do prázdna jako zombie.“

„Je unavená,“ říkám tiše a on přikývne a pohladí mě po tváři.

„Jo, je unavená a on pořád pracuje a je mimo město. Jsem si jistý, že když dostane šanci, aby měla chvíli sama pro sebe, tak toho využije. A on si o téhle dychtivosti myslí, že se mu někde kurví.“

„To je smutné.“ Vím, že i Elizabeth bývá unavená, ale Jelikai se vždy ujistí, aby měla čas i na sebe. Zamlouvá jí lázně nebo jí posílá do kosmetického salónu. Dokonce jí i zamluvil na noc pokoj v hotelu, aby se mohla v klidu vyspat. „Možná bys s ním měl promluvit,“ navrhuju, zatímco si mne mezi prsty pramínek mých vlasů.

„Snažil jsem se mu říct, co se děje, když jsem jí sledoval poprvé, ale nechtěl to slyšet. Je upnutý k představě, že ho podvádí. Nerozumí stresu kolem dětí, protože není nikdy skutečně doma.“

„Vypadá to, že je to pěkný blbec.“

„To je, ale na druhou stranu, navýší se mi zůstatek na účtu pokaždé, kdy zavolá, abychom jí sledovali. A je to snadná práce, žádné drama, nemusím si hlídat záda. Beru to. Jednoho dne, možná ona zjistí, co on dělá nebo jemu konečně dojde, s čím se jeho žena potýká a že potřebuje pomoc. Každopádně, si musí mezi sebou věci vyřešit a komunikovat. Jinak se to celé podělá a na vině budou oni sami. A když se to stane, děti budou ty, které to odnesou.“

„Přeju si, abych jí mohla pomoct,“ zašeptám.

Výraz ve tváři se mu zjemní. „To je přesně ten důvod, proč jsem se přes tebe nepřenesl.“

„Cože?“

„Tvoje jemnost, tvoje laskavost a potřeba, aby se lidi, které ani neznáš, cítili lépe,“ říká a sklání se k mé puse, které je údivem otevřená. Políbí mě. Pak se odtáhne a pohladí po skráni.

„Musím vstát. Nevadí, když si půjčím tvůj kartáček?“ ptá se, než dostanu šanci, vzpamatovat se z něžných slov, které řekl nebo toho pohlazení.

Po jeho otázce se jemně usměju a zavrtím hlavou. „Ne, jen si posluž.“

Usměje se a začne se zvedat. Pak se ale zarazí, s kolenem zabořeným do postele mezi mýma nohama a na břicho se mi tlačí jeho tvrdá erekce. Vidím, jak se mu napnou svaly na pažích, když sevře ruce v pěst a položí mi je vedle hlavy.

„Pořádně mě polib. Potřebuju něco, co mě udrží do večera. Odpadla jsi, ještě než jsem nastartoval včera auto a neprobrala ses, ani když jsem tě nesl do postele a svlékal tě.“

„Musela jsem být unavená,“ šeptám a on ke mně sklání rty.

„Polib mě, Kim,“ opakuje požadavek a ignoruje mé vysvětlení.

Tak to udělám.

Zvednu hlavu a políbím ho, ale je to on, kdo ho prohloubí. A pak to ještě vylepší, když mi sevře prsa do dlaní a zakroutí bradavkami, než se zvedne z postele a odkráčí nahý z pokoje.

Odtrhnu pohled od jeho dokonalého zadku, padnu na záda a usměju se na okno nad sebou. Užívám si ten příjemný pocit, který cítím v žaludku, než se přetočím a vstanu z postele.

Poté, co si obléknu šortky a tílko, zamířím do kuchyně a udělám mu volské oko, které pak přidám se sýrem a krůtí šunkou do sendviče. Hledám, nějaký termo hrnek, který na sobě nemá kytičky nebo jiné holčičí ozdůbky, když si všimnu, že vychází nahý z koupelny a míří do ložnice. Popadnu první hrnek, který má víčko a rychle mu udělám kávu, která je hotová přesně v dobu, kdy vychází oblečený z ložnice.

„Tady máš, na cestu.“ Usměju se a podám mu sendvič s kávou, než otevřu vchodové dveře.

Když vidím vděčný pohled v jeho očích, když si uvědomí, co mu podávám, je to lepší než jakékoli poděkování. Nebo si to aspoň myslím do doby, než položí věci na stolek u dveří, přitáhne si mě do náručí a líbá mě tak, až se mi začnou kroutit prsty na nohou.

„Díky, zlato,“ zamumlá mi proti rtům. Usměju se a ještě jednou se k němu přitisknu, než mě objeme a přitiskne si čelo na mé. „Uvidíme se večer.“

„Večer,“ souhlasím a on mě pouští.

Zvedne své věci a vydá se po schodech dolů. Vidím, že ještě než je v půlce schodů, ukousne si ze sendviče velké sousto.

Ano, zcela určitě jsem do Sage Maysona zamilovaná, pomyslím si a zavírám dveře, jakmile slyším, že otevírá garáž.