USage - 1. kapitola

Překlad: Kat
Kor.: Evudar

Sage

„TADY JE TO, co jsi chtěl.“

Vzhlédnu od obálky, která přistála na mém stole k muži, který mi byl otcem, co si pamatuji, a sevře se mi hrudník. Vím, co je v obálce, aniž bych se do ní podíval a také vím, že je pozdě. Prověřil jsem si Kim, ale ne do hloubky a zjistil jsem, že byla jedináček. Ale teď z různých zdrojů už vím, že byla adoptovaná párem z Floridy, když se narodila. Také vím, že má jednovaječné dvojče, které vyrůstalo s biologickou matkou v Alabamě, a její život byl naprosto odlišný od života Kim. Život, který vedl k drogám, pochybným mužům a dokonce i k prostituci, aby se vyrovnala s traumatem z dětství.

Když jsem to poprvé zjistil, věděl jsem, že jsem to totálně podělal. Měl jsem věřit svým instinktům, jak jsem konfrontoval Kim, a viděl jsem, jak se tvářila. Nejenom, že jsem neudělal, co jsem měl a ranil tím Kim, ale zvoral jsem to tak, že to nešlo napravit.

„Vím, že už jsi dospělý muž. Vím, že nepotřebuješ mou radu. Ale stejně ti jí dám,“ varuje mě táta a sedá si na židli ke karetnímu stolku, který mám v kuchyni. Používám ho od té doby, co jsem se přestěhoval do téhle ruiny, protože šetřím každý dolar, abych mohl zrekonstruovat dům.

„Tati-“

„Ne, poslechneš si mě. Sedni si.“ Kývne na židli naproti a natáhne si před sebe nohy. „Kým pro tebe ta dívka je?“ zeptá se a kývne na obálku.

Ani nevím, jak odpovědět. Na okamžik jsem si myslel, že je mou budoucností, ale když se to posralo, myslel jsem si, že je to lhářka a je stejně falešná jako jiné ženy, které se mi objevily v životě. Měl jsem to vědět.

„Nevím.“

„Nevíš, nebo se to bojíš zjistit?“ Zadívá se mi do očí, potřese hlavou a přejede si rukou přes krátce zastřižené vlasy. „Chápu, že si chceš užívat, chceš poznat ženy. Taky jsem byl mladý, takže těmhle sračkám rozumím. Ale, synu…“ Stále se mi dívá do očí a ztiší hlas. „Když nikomu nedáš šanci, nikdy si nikoho nenajdeš. Když se nebudeš pozorně dívat, nikdy nezjistíš, koho máš přímo před sebou.“

„Posral jsem to,“ přiznávám mu pravdivě. Překříží si ruce na hrudi a zakloní se na židli.

„Jak?“

Sednu si naproti, podívám se na obálku a řeknu mu, co se stalo. Vyprávím mu o tom, jak jsem potkal Kim, o dni, který jsme spolu strávili, pak mu vysvětluju to, co se stalo se sestrou Kim v baru. Nakonec se přiznám k tomu, jak jsem se zachoval ke Kim před salonem. „Posral jsem to,“ opakuju, když vše dovyprávím. Nakloní se dopředu, opře si lokty o kolena a zadívá se na mě.

„Omluvil ses?“

„Jo.“ Omluvil, ale když jsem to udělal podruhé, už jsem věděl, že je příliš pozdě. Smutek, který jsem jí způsobil, se změnil ve zlost a nedala mi šanci, abych to napravil.

„Jestli je pro tebe důležitá, udělej to znovu a znovu a znovu, dokud nepochopí, že je ti to líto. Opravdu zasraně líto,“ řekne. Zvednu bradu, abych dal najevo, že jsem ho slyšel. Ale taky vím, že ta loď už odplula, protože nejenom, že je na mě naštvaná, ale teď už má jiného muže. A i když jsem to fakt vážně zvoral, nebudu jí uhánět, když už má někoho jiného.

„Teď si musíme promluvit o Nalie,“ pokračuje táta a upoutá tím mou pozornost zpět k němu. Sevření v hrudníku se změní do něčeho více nepříjemného. Nenávidím to, jak se teď tváří. Nenávidím, že on i máma mají stejný výraz ve tváři pokaždé, když přijde na Nalii. Miluju svou sestru. Miluju jí celým srdcem. Ale jsem na ní také pěkně nasranej. „Je to tvoje sestra a i když stejně jako tobě i mně se nelíbí, co dělá, stále nás potřebuje.“

„Vždycky tu pro ni budu, ale nechci mít nic společného se Sharon,“ prohlásím a narážím tím na ženu, která mě porodila.

Nechápu důvody Nalie, že chce mít vztah s naší biologickou matkou. Jednou se mi to pokoušela vysvětlit. Snažila se mi vysvětlit, jak matčin život utrpěl naší ztrátou a že jí to obrátilo život naruby. Ale co vím, tak měla život na hovno ještě předtím, než byla přinucená se nás vzdát, když nám byli dva roky, protože šla pařit, nechala nás samotné a nevrátila se dva dny. Nikdo ani netušil, že je pryč, dokud neslyšeli, že Nalia a já pláčeme a v tu chvíli už jsme oba potřebovali pomoc zdravotníků.

„Vím, že nechceš, ale stejně tu musíš být pro svou sestru. Myslí si, že může Sharon pomoct. Takže, i když se to tobě nebo mně nelíbí, stejně jí to musíme nechat zkusit,“ říká a já cítím, jak se mi napíná tělo a svírá čelist.

„Jediná osoba, od které ta mrcha potřebuje pomoct, je ďábel. Co udělala mně a Nalii… “ Zavrtím hlavou. „Co nám dvěma udělala, bylo špatné. Nezajímá mě, že se snaží změnit nebo jaké důvody měla k tomu, co se stalo. Bylo to podělaný.“

„Souhlasím s tebou.“

„Ježíši, nechala nás samotné dva dny a jediný důvod, proč se vrátila, byl, že zjistila, že má v bytě policajty,“ zavrčím a cítím uvnitř bolest, když pomyslím na ženu, která nás měla chránit, ale nechala nás samotné, když jsme ještě stěží dokázali chodit.

„Nalia tohle všechno ví. Je jí to jedno,“ prohlásí tiše.

„Podělal jsem to. Měl jsem- “

„Nic jsi nepodělal. Neudělal jsi nic špatného. Musí to sama zjistit a uvědomit si, že někdy nedokážeš lidi změnit, bez ohledu na to, jak moc se snažíš. A ty jí musíš podržet, zatímco se bude snažit.“

„Chápu to, ale nechci mít, kurva nic společného s ničím z toho.“

„A já to chápu, ale-“

„Ne, vím, že ty i máma jste byli vždy zastánci odpuštění a druhých šancí, ale ne.“

„Co tví další sourozenci?“

„Jsme v pohodě. Občas spolu mluvíme, ale můj vztah s nimi nemá nic společného s ní.“

„Dobře,“ zamumlá a já vstanu, zvednu obálku, o které vím, že jí nikdy neotevřu a hodím jí do šuplíku.

„Musím vyrazit,“ prohlásím, otočím se a zamířím do kuchyně. Otevřu ledničku a vyndám láhev vody na cestu. „Budu pryč asi několik dní. Mám případ s propadlou kaucí, ale zavolám a ohlásím se.“ Dívám se, jak táta vstává.

„Rozhodně zavolej. Víš, že máma bude mít starost.“

„Zavolám,“ ujišťuju ho a beru si klíče, než zamířím ke dveřím. Zvedám z podlahy tašku, kterou jsem tam dříve nechal a cítím, že je táta za mnou.

„Buď opatrný.“ Poklepe mě na rameno, než kolem mě projde. Zvednu bradu, zamknu a pak zamířím k autu, zatímco on odchází ke své motorce.

Kim

 „TVRDĚJI, PROSÍM,“ ZAŠEPTÁM, přejedu mu rukama po samotové pokožce zad a cítím, jak se mu napnou svaly.

„Zpomal, bejby, cítit tě je fakt tak zasraně dobré,“ zamumlá, olízne mě na krku a pak mě tam políbí.

Krásné.

Ne. Více než krásné. Perfektní.

Zatlačím hlavu do polštáře, stisknu ho pevněji kolem pasu a vyklenu záda, takže do mě pronikne hlouběji a já zasténám.

„Zatraceně, jsi nádherná.“

Náhle cítím neuvěřitelný pocit něhy, sjedu mu rukou přes pas a břišáky k hrudi a krku, a zastavím se u brady, přes kterou mi přejedu prsty.

„Ne,“ zatřesu hlavou a polknu knedlík v hrdle. „Ty jsi nádherný.“ A je. Je to nejkrásnější muž, kterého jsem kdy viděla.  

Budím se se slzami v očích. Přetočím se na bok a obejmu se kolem pasu. Stále mě mučí. Stalo se to před pár měsíci a on mě stále mučí. „Musíš se přes to dostat.“

Přetočím se na záda, pozoruji kapky deště, které padají na střešní okno, a zuřivě mrkám, abych zahnala slzy. Před pár měsíci za mnou Sage přišel a omluvil se za to, jak se ke mně choval. Řekla jsem mu, že omluvu přijímám, ale lhala jsem. Měla jsem čas na přemýšlení, než za mnou přišel a čím víc jsem přemýšlela, tím víc jsem byla naštvaná.

Ano, mýlil se, ale kdyby cítil aspoň něco z toho, co jsem k němu cítila já, tak by mě přinejmenším vyslechl. Mohl mi říct o Kelly, ale neudělal to. Udělal si vlastní názor a mluvil se mnou hnusně a to jsem nemohla dostat z hlavy. A ty hnusné věci, které řekl, jsem měla v hlavě, kdykoli jsem na to pomyslela.

Po třech týdnech od omluvy mě pozval na večeři. Neřekla jsem mu: „Běž do prdele,“ jak jsem chtěla. Místo toho jsem lhala a řekla mu, že se vídám s někým jiným – a ten někdo jiný byl můj nejlepší přítel, který byl shodou okolností gay. Ano, lhala jsem, ale když se spálíte, dáváte si příště pozor. Možná jsem jednou propadla kouzlu Sage Maysona, ale sakra si dám pozor, aby se mi to příště nestalo. Ale také to neznamená, že mé srdce to s ním vzdalo. Pokaždé, kdy ho vidím, vzpomenu si, jak přesně jsem se cítila, když jsme byli spolu.

Zhluboka se nadechnu, dlouze vydechnu a posadím se. Dneska by byl perfektní den na to, nic nedělat, jen ležet v posteli a číst si. Bohužel, mám schůzku u doktorky a musím vstát. A musím to udělat hned, nebo nikdy nevstanu. Když uslyším v obývacím pokoji zvonit mobil, povzdechnu si. Jsem si jistá, že je to máma, aby mi připomněla schůzku, protože to byla ona, kdo ji zařídil.

Očividně, doktorka, se kterou se mám setkat pomohla mnoha lidem s dietou a léky, aby mohli žít normálním životem. Položím nohy na podlahu, pomalu vstanu z postele a pak se zamračím, když zvonění přestane a záhy se ozve znovu. Máma dokáže být vytrvalá, ale nikdy nevolá, nezavěsí a nevolá hned znova, když to nezvedám. Dojdu do obývacího pokoje a najdu mobil. Zvednu ho a vidím, že máma nevolala. Byl to Chris.

„Ahoj.“ S mobilem u ucha se přesouvám ke kuchyni a natahuju se pro hrneček na kávu.

„Musíme si promluvit,“ řekne a já se zamračím.

„Co se stalo? Zníš vyděšeně.“

„Včera večer jsem viděl Sage.“ Položím ruku na linku a skloním hlavu.

„Dobře,“ odpovídám tiše.

„On… do prdele. Viděl mě s Dalem a… “ Slyším, jak se nadechuje.  „Snažil jsem se ti volat, ale nezvedala jsi to.“

„Co se stalo?“

„Viděl mě s Dalem,“ opakuje, ale stále nechápu, proč tak vyšiluje.

„Dobře.“

„Nechápeš to!“ zakřičí. „Viděl mě s Dalem. Viděl mě a Dalea.“

„Ach,“ vydechla jsem, když mi to došlo. Pevně jsem sevřela okraj kuchyňské linky, abych se udržela na nohou.

„Jo a… “ Odmlčel se. Čekala jsem a čekala, ale nepokračoval.

„A co?“ Zkroutil se mi žaludek.

„Udělal mu monokl, to je to co.“ Uslyším říct v pozadí Dalea a zavírám oči.

„Sakra, je mi to… je mi to líto. Jsi v pořádku?“ Věděla jsem, že jsem neměla lhát. Věděla jsem, že jsem měla být upřímná, ale bylo snadnější předstírat, že mám důvod, abych se od něj držela dál, než se vypořádávat se skutečností, že na mě má stále vliv.

„Jsem v pořádku. Nelituj mě. Tohle je skvělé,“ řekne a zní, jako kdyby se smál.

„Cože?“

„Myslel jsem si už předtím, že je do tebe hotový, ale teď vím, že je. Je do tebe udělaný. A zlato, jsem zasraně nadšený, že tahle kravina skončila a provalilo se to.“ Směje se.

„Hm, ušlo mi něco?“ Ptám se. „Právě jsi mi řekl, že tě praštil a víš, jak se ke mně zachoval. Proč bys měl být právě teď sakra šťastný?“

„Žádný chlap se takhle nerozvášní kvůli ženě, která mu je u prdele a tobě na něm stále záleží. Nedivíš se proč? Nedivíš se, proč, po všech těch zatracených měsících, nemůžeš přestat myslet na toho chlapa, i když jsi s ním strávila méně než dvacet čtyři hodin? Nechceš to zkusit a zjistit to?“

„Ne.“ A nebyla to odpověď na to, že bych se nedivila stejné věci. Bylo to odmítnutí, to s ním znovu zkusit. Dokonce jsem odmítala na to vůbec myslet. Co jsme spolu měli, bylo něco jako šťastná náhoda. Ano, přinutil mě během té doby něco k němu cítit, ale poté mě přiměl, abych se cítila jako sračka. Takže ne, vlastně mi to bylo u prdele.

„Jsi lhářka, ale stejně tě miluju a doufám – opravdu doufám – že až tě příště pozve na rande, řekneš ano,“ pokračuje vesele Chris.

„Nebude žádné příště,“ řeknu, naliju si mléko do kávy, přidám cukr a napiju se.

„Uvidíme,“ zamumlá a já protočím oči.

Chris stál na straně Sage od začátku, ale Chris byl také beznadějný romantik, který věřil na pohádky a šťastné konce. Jen v jeho verzi pohádky je on ta dáma v nesnázích, která čeká na prince na bílém koni. Nechtěl se zapojit do mé lži, ale udělal to, jako správný nejlepší přítel a teď jsem si přála, aby to neudělal.

„Co tvoje oko? Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“

„Jo, je mi fajn. Nic co nezakryje trochu make-upu,“ řekne.

„Nemůžu uvěřit, že tě praštil.“ Protřu si čelo, abych zahnala bolest hlavy, která se začala ozývat.

„Měl jsem v krku jazyk Dalea. Myslel si, že chrání tvou čest. Bylo to sexy. Ne to, že mě praštil, ale ta část předtím, když ode mě odtrhl Dalea a zavrčel ‚ty sráči‘. Těžce oddechoval a tak.“

„Ach, můj Bože, ty jsi šílený.“ Potlačila jsem úsměv, zamířila do ložnice a položila kávu na komodu.

„Jestli nemáš zájem, zajímalo by mě, zda bych ho dokázal přetáhnout na mou stranu,“ zacukruje. Slyším, jak Dále říká něco, co zní naštvaně a nepřekvapuje mě to.

Dale a Chris spolu už nezávazně randí několik let. Když si spolu začali, Chris chtěl vážný vztah, ale Dale se vymlouval na vše možné, proč to nejde. Pak, když Kelly zmizela, Chris se za mnou přestěhoval do Tennessee, aby mi byl nablízku, abych podle jeho slov nebyla ‚sama‘ a od té doby změnil Dale názor. Jenže teď to byl Chris, který si nebyl jistý, zda cítí to samé, co cítil, i když byl Dale jediný, s kým to kdy myslel vážně. Ježíši! Jejich vztah je jak z telenovely.

„Jestli ho dokážeš přesvědčit, můžeš ho mít,“ zamumlám, pak se podívám na hodiny a vidím, jak čas rychle utekl, stejně jako pokaždé, kdy mluvím s Chrisem. „Zastav se zítra v salónu, až vysadíš Dalea na letišti. Musím se připravit a odejít během dvaceti minut.“

„Sakra, dneska se máš setkat s novou doktorkou,“ říká tiše a já se nadechuju nosem.

„Jo.“

„Chceš, abych šel s tebou?“

„Ne, je to v pohodě. Měl bys strávit nějaký čas s Dalem, než se vrátí domů.“

„Pochopí to, když ho tu nechám pár hodin samotného, abych mohl jít s tebou.“

Bože, miluju svého nejlepšího přítele. „Opravdu je to v pořádku. Ujisti se, že si dáš na oko led.“

„To udělám. Zavolej mi, až budeš mít po schůzce.“

„Zavolám.“ Zavěsím a hodím mobil na postel. Říkám si, že je mi jedno, že teď Sage ví, kým pro mě Chris skutečně je, ale abych byla upřímná, děsí mě z hloubi duše, že to ví.