Thief - 7. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

„Sakra, co chceš říct tím, že se stěhuješ?“ zeptá se Dash a chytí mojí tvář do dlaní. Ve fialových očích vidím trochu paniky a smutek.

„Rodiče prodali dům a stěhujeme se někam jinam,“ řeknu bez emocí, pouze opakuju jejich slova.

Nechci odjet. Všechny moje vzpomínky na Maxe jsou tady, v tomhle domě. Maxovi rodiče bydlí v sousedství, jeho pokoj zůstal přesně tak, jak ho opustil. Tady se s ním cítím pevně spojena. Vím, že bude se mnou kamkoliv půjdu, ale když sleduju jeho dům, tak mě to uklidňuje. Můžu si přehrávat jednotlivé vzpomínky a snít s otevřenýma očima i vzpomínat na všechno, co jsme si během těch let řekli a co všechno jsme spolu prožili. Před očima se mi v obrazech promítá naše minulost, jak jsme byli děti a běhali kolem s balónky naplněnými vodou nebo, jak jsme se jako puberťáci plížili ven z domu.

„Nemůžeš odjet,“ řekne a opře si čelo o mé. „Nemůžeš mě zkurveně opustit, Vi.“

„Už se rozhodli,“ řeknu mu a zadívám se do jeho očí.

A nemám v sobě dostatek síly, abych se hádala.

Najednou mě políbí tak silně, až mě tím na okamžik zaskočí. Hned ho, ale začnu vášnivě líbat zpátky, rukama projíždím jeho tmavé vlasy. Zvedne mě do náruče a přenese k posteli, na kterou mě položí. Vzápětí se pokládá na mě.

„Uvědomuješ si, že jsi důvod, kvůli kterému zvládám školu?“ zeptá se mě mezi polibky. „Nemůžeš teď odjet, zvlášť proto, že jsme ještě nestihli zjistit, jaké to mezi námi může být.“

Pro mě a Dashe neexistovalo horší načasování. Jsem otupená a zrovna teď není ten správný čas, abych si s někým něco začala, nezávisle na tom, jak moc se mi Dash líbí.

Bez Maxe jsem přišla o duši, ztratila jsem sebe, je to pryč a já se potřebuju dát dohromady, než se posunu dál.

Musím se znovu nadechnout.

„Prožij tu bolest a pak ji nech odejít, Vi. Proč se toho pořád držet?“ zašeptá Dash a začne líbat můj krk. Natáhnu se k jeho tričku a snažím se mu ho sundat, ale zastaví mě. „Jsi si jistá?“

„Jsem si jistá,“ řeknu mu a je to pravda.

Chci ho.

„Zabije mě, jestli tohle uděláme a ty pak toho budeš litovat,“ řekne váhavě. „Vím, že je to tvoje poprvé.“

„Litovala bych jedině toho, kdybys nebyl můj první,“ řeknu, potom ho políbím a přeruším jeho další protesty. Znovu se mu pokusím sundat tričko a tentokrát mě nechá. Převezme vedení, za což jsem mu opravdu vděčná, pomůže mi se svléknout, než se pak zbavím i zbytku jeho oblečení.

„Jsi první kluk, který mě vidí nahou,“ řeknu a přemítám, co si tak myslí o mém těle, když se na něj dívá.

„Jsi nádherná,“ ujistí mě a začne mě líbat přes klíční kost. „Dokonalá.“

Přejedu přes jeho tělo. „Tak jako ty.“ Odmlčím se. „Kolikrát jsi to už předtím dělal?“

Začne se usmívat, vidím, jak jeho fialové oči jiskří, když potom řekne, „Jsem dost chytrý na to, abych neodpovídal.“

Hravě ho bouchnu do paže.

„Ale rozhodně ne tolikrát, jak si myslíš,“ řekne a začne mě líbat na prsou.

„Pěkně ses zachránil,“ zamumlám a sleduju každý jeho pohyb.

Natáhne se vedle mě a přitáhne si mě do náruče, tiskneme se kůži na kůži a díky tomu se cítím v bezpečí.

Políbí mě na spánek. „Nemusíme to dělat. Můžeme tady jen tak ležet a líbat se do té doby, než dorazí tvoji rodiče a vykastrují mě.“

Poprvé od Maxovy smrti se zasměju.

„Kurva, to je nádherný zvuk,“ řekne Dash a pozoruje mě.

„Je to krásné, když se můžu zasmát,“ připustím a položím si hlavu na jeho hruď. „Naprosto skvělé.“

„Opravdu odjíždíš?“ zeptá se a zadívá se na strop.

„Jo,“ zašeptám. „Myslím, že jo. Dashi?“

„Ano, Vi?“

„Líbej mě,“ přikážu mu.

Políbí mě.

A pak se se mnou miluje.

A napoprvé to nemohlo být lepší.

*****

DASH

Sleduju její auto, jak odjíždí a moje srdce se rozpadne. Nikdy jsem nevěděl, co si mám o Viole myslet, ale od chvíle, kdy jsem ji spatřil, tak jsem věděl, že na ní něco je. Myslel jsem si, že je jak osina v zadku, roztomilá, nádherná. Odvážná. Silná a zároveň zranitelná. Se všemi svými povinnostmi, které jsem měl doma, se stala pro mne mým útěkem z reality. Dlouho jsem se rozmýšlel a teď je pryč, předtím, než se mohla stát mou. Vytáhnu telefon a pošlu jí zprávu.

Chybíš mi, Vi.

Okamžitě odpoví. Taky mi chybíš. Budu ti psát každý den, Dashi. Pořád tady pro tebe jsem.

Ušklíbnu se a pak odpovím. Slibuješ?

Slibuju, odpoví.

Naposledy se podívám na její a Maxův dům, než se pak vydám ke svému autu.

Občas, i když nechcete, musíte začít znovu.

Věci se mění a vy se musíte přizpůsobit. Prožít to a pak věci nechat odejít.

Ale Vi nikdy nenechám odejít, alespoň ne úplně.

Nikdy.