Thief - 5. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Posadím se na Maxův gauč a vychutnávám si nanuk, když uslyším, jak Max zakleje.

„Co se stalo?“

„Dash musí zase vzít na zápas sestry, takže bude opět rozptýlený tím, jak je bude pořád sledovat a kontrolovat. Místo toho, aby se soustředil pouze na zápas.“

Oblíznu si nanuk, než řeknu, „Můžu na ně dát pozor. Stejně nemám nic na práci.“

Max ke mně otočí hlavu. „Vážně? To bys udělala?“

Přikývnu. „Jasně, proč ne? Můžu na ně během zápasu dohlídnout nebo se můžu zastavit u nich doma, jestli to bude jednodušší.“

„Napíšu mu a uvidíme, co odpoví,“ řekne mi Max a zběsile píše.

„Zachránila jsi mě, Vi.“

„Přece nemůžu dopustit, aby můj nejlepší přítel prohrál zápas, ne?“

Max se ušklíbne, lehne si vedle mě a položí mi hlavu do klína. „Jo, taky jsi jediná, která mi pomůže, když se to příští měsíc stane zase.“

„To nemůžeš vědět,“ zamumlám. „Občas si může Dash užít zápas bez toho, aby si dělal starosti o své sestry.“

„Absolutně souhlasím,“ řekne Max a pak mu pípne telefon. „Dash píše, že bude tvým dlužníkem, jestli dohlídneš na jeho sestry během zápasu.“

„Napiš mu, že nemá zač. Už dlouho se mě pokoušíš dostat na zápas.“

Max se zasměje, když odpovídá Dashovi. „Jo, protože nosíš štěstí. Nikdy jsem neprohrál, když jsi tam byla.“

„Fajn, takže jestli zítra prohraješ, tak to nezkoušej hodit na mě,“ řeknu a rozcuchám mu vlasy. „Vyčítej to týmu.“

„No jo,“ zamumlá a položí telefon. „Neprohrajeme. Ne, když budeme mít soustředěného Dashe a tebe, jako můj talisman pro štěstí.“

„Jestli bude někdy Dash potřebovat, abych pohlídala dvojčata, tak mu řekni, ať mi napíše, jasný?“ řeknu Maxovi. „Nevadí mi, abych se o ně postarala během každého zápasu. Jenom si na mě pak vzpomeň, až budeš v NBA.“

„Vzpomenout si na tebe? Budeš mi stát po boku, Vi,“ řekne Max něžně a zavře oči. „Koupím ti dům hned vedle mě. Obrovský. Nebudeš muset pracovat nebo se o něco starat.“

„Chci pracovat,“ řeknu mu a jeho laskavost mi vykouzlí úsměv na tváři. „Ale neodmítám bydlet vedle tebe a společně zestárnout. Moje děti si budou hrát s tvými.“

„Tvůj syn by měl držet ruce dál od mojí dcery,“ žertuje a to mě rozesměje.

„Tvůj syn bude hráč, jako jeho otec.“

Max se tomu vysměje a otočí ke mně hlavu. „Nejsem hráč. Po pravdě letos jsem byl neskutečně dobrý.“

„Maxi, je teprve začátek roku,“ zdůrazním s úšklebkem. „Jako velký start.“

„A to je důvod, proč jsi sama, Vi. Všechno co umíš, je sekýrovat.“

Štípnu ho do paže a on se zasměje. Sledujeme televizi tak, že na mě leží, až do chvíle, kdy je čas na basketbal. Dash tam se sestrami už na nás čekají, Dash zamíří rovnou ke mně a přitáhne si mě do náruče. „Opravdu nevím, jak ti mám poděkovat.“

„Jenom tady budu s holkami sedět,“ zamumlám do jeho hrudi. „Nežádáš moc.“

Mám dojem, že mě k sobě tiskne o něco více, než je potřeba. Odtáhne se jako první, ale vděčně se na mě dívá.

„Sakra, odkud ses tady objevila, Violo?“

Max zavolá Dashe a on ode mě váhavě odstoupí. Posadím se vedle dvojčat, které už teď vypadají otráveně, ale já jsem naštěstí připravená. Vytáhnu své zbraně, CD přehrávač, nějaké obrázkové knížky, fixky a knihu dětských her.

„Doufám, že tohle nás trochu zabaví,“ řeknu jim, usmějí se, takže to vypadá, že jsem je zaujala. Holky mají svojí zábavu a já sleduju Dashe, jak hraje. Popravdě z něho nemůžu spustit oči.

Přitahuje mě jako magnet.

Je tak talentovaný.

„Proč tak zíráš na mého bráchu?“ zeptá se Mari, tak se k ní otočím. Och, doufám, že to nebude nikde opakovat.

„No protože se jí líbí,“ přisadí si Savannah, aniž by zvedla hlavu od knížky. „Chce, aby byl její přítel.“

„No Violo, mám tě ráda, takže si myslím, že je to v pohodě,“ rozhodne se Mari s vážným výrazem, který vypadá na její malé tvářičce roztomile.

„S Dashem jsme přátelé,“ řeknu jim a přejedu mezi nimi pohledem. „Mám ho ráda jako kamaráda.“

Když začne Savannah předvádět líbání, tak se rozhodnu vzít to za jiný konec. „Bude to naše tajemství, dobře?“

Obě přikývnou.

„Holčičí kodex,“ řekne Mari a uculí se. „Bráchovi neřekneme, jak moc ho miluješ.“

Holčičí kodex? Kde tohle vzaly?

Přejedu si rukami přes obličej, ale rozhodnu se, že nemá smysl o tom s nimi diskutovat.

*****

O šest měsíců později

„S Jackie jsem ani nerandil,“ zasténá Dash a tře si zadní stranu krku. „Políbili jsme se, jednou. Ani jsem ji nepozval na oficiální rande.“

Zasměju se a ukousnu si mrkev. „Takhle jsem to neslyšela.“

Max se uculuje a skloní dolů telefon, aby přesunul svou pozornost k nám. „Víš, jaké to ve škole je. Každý má rád drby, prostě to ignoruj.“

„Po škole si půjdeme zaházet na koš. Nechceš jít s námi, Vi?“ zeptá se Dash a díky tomu vystřelí Maxovo obočí nahoru.

„Proč ne,“ řeknu a nenuceně pokrčím rameny. „Můžu si číst, zatímco vy kluci, budete hrát.“

„Super,“ řekne a postaví se. „Jdu najít sestru, uvidíme se později.“

Odejde a já ho sleduju odcházet.

„Líbí se ti,“ řekne Max a pozorně mě sleduje, což mi není příjemné. „Nebo ne?“

Pokrčím rameny a skloním pohled na trávu a začnu ji vytrhávat. „Já nevím.“

„Vi,“ řekne a chytne mě rukou za bradu. „Nechci vidět, že se trápíš.“

„Maxi, jsme jenom přátelé,“ řeknu mu a odtáhnu se. „A nepokoušej se o nic ujetého a taky mu nic neříkej.“

„Jako bych to měl v plánu,“ řekne a podívá se jinam.

Vstanu a nabídnu mu ruku. „Jdeme do třídy.“

*****

DASH

Procházím kolem pokoje Savannah, když zaslechnu, jak něco říká Mari.

„Myslíš, že bychom měly říct Dashovi, aby pozval Vi ven? Mám pocit, že potřebuje pomoc, protože se zatím nikam nepohnul.“

„Nemůžeme Dashovi nic říct; poručíme tím holčičí kodex. Slíbily jsme Vi, že neřekneme Dashovi o tom, že se jí líbí, i když je to všem jasné,“ řekne Mari a dramaticky si povzdechne. „Až na Dashe.“

Holčičí kodex?

Neměly by říkat svému staršímu bratrovi takhle důležité věci? Myslí si, že potřebuju radu ohledně randění od devítiletých holek?

Ježíši.

Otevřu dveře do ložnice a přemýšlím nad jejich slovy. Kdybych měl být k sobě upřímný, tak blízký vztah Vi a Maxe je jedním z důvodů, proč jsem ji nepozval ven nebo proč jsem se o nic nesnažil. Max bude u ní vždycky na prvním místě a já netuším, jak bych to zvládnul. Ani jsem nevěděl, že se holkám zmínila o tom, jak se jí líbím. Co když celou dobu čekala, až se rozhoupám? Nechci přijít o svou šanci. Jen se budu muset naučit přijmout a tolerovat její vztah s Maxem. Musím najít způsob, jak se vmíchat do jejího života.

Zvládnu to.

Usměju se nad šaškárnou svých malých sestřiček a zakroutím pobaveně hlavou.

Viola je jedinečná a je čas, abych se sebral a udělal ji svou.

*****

VIOLA

Následující víkend pořádá jedna holka od nás ze třídy, Kylie, party u ní doma. Max trval na tom, že jdeme, snažila jsem se z toho vykroutit, ale přesto jsem tady s Dashem a Maxem a jsme na cestě. Na sobě mám nové černé úzké džíny, krátký černý top, rozkošnou koženou bundu a moje oblíbené Conversky.

Řídí Dash, Max vepředu popíjí pivo a přes stereo huláká hlasitá hudba.

„Budeš dneska večer pít?“ zeptá se mě Dash, ztlumí hudbu a podívá se na mě přes zpětné zrcátko.

„Ne, takže si můžeš dát, jestli chceš,“ řeknu mu. „Zavezu nás domů.“

Max mu žertovně nabídne pivo.

„Jak dlouho tam zůstaneme?“ zeptám se a přejedu po nich pohledem. „A raději byste mě neměli pustit k vodě ve chvíli, kdy překročíte práh domu.“

„Souhlasím,“ řekne Max a otočí se ke mně. „Jsme v tom spolu, Vi. Nenechám tě samotnou.“

Jsme v tom spolu?

Nevím, jestli mám být šťastná nebo uražená, když mě zahrnuje do týmu.

„Nezůstane sama,“ řekne Dash. „Když se budeš chtít s někým seznámit, tak zůstanu s Vi.“

V autě zavládne zvláštní napětí, kterému nerozumím. „Nechystám se Vi opustit. Nikdy.“

„Fajn,“ řekne Dash a sleduje cestu. Přidá znovu stereu na hlasitosti, za což jsem mu vděčná. Dívám se z okýnka, dokud nepřijedeme k obrovskému, modernímu dvoupatrovému domu. Kolem něj už postávají lidi, kteří se shromažďují v hloučcích, všichni mají v ruce pití. Zevnitř se ozývá hudba. Max mi podrží otevřené dveře, když se nemám k tomu, abych vystoupila.

„Tak pojď,“ řekne a kývne hlavou k domu. „Tuhle píseň máš ráda.“

Mám ji ráda. Vystoupím a založím si ruce na hrudi a přejedu pohledem scénu před sebou. Dash se postaví vedle mě a Max popadne svoje piva.

„Chodíš na party často?“ zeptám se ho.

„Moc ne, ale během roku jsem už na pár byl,“ řekne a přejede mě pohledem. „Porozhlídneme se kolem, možná můžeme tančit, seznamovat se a dát si něco k snědku. Co si o tom myslíš?“

„Myslím, že to zní dobře.“

Vejdeme dovnitř a kluci zdraví každého, koho cestou míjíme, zatímco já se držím a usměju se na pár holek, které znám ze třídy.

„Dáš si něco k pití?“ zeptá se Dash a můžu ho cítit, jak se postaví těsně vedle mě. Chci se mu tváří zavrtat do hrudi a jenom se ho nadechnout, ale naštěstí se držím zpátky.

„Jo, možná nějaký džus nebo limonádu,“ řeknu. Max mě obejme a rozhlídne se kolem. „No není to tu úžasné?“

„Za chvilku se vrátím,“ řekne Dash a zamíří ke stolu s pitím.

„Je obrovský,“ řeknu a následuju Maxův pohled. „Perfektní dům na party, to je jisté.“

„Slibuju, že se budeš bavit,“ řekne a upije ze svého piva. Dash se vrátí se dvěma červenými kelímky a jeden mi podá.

„Pomerančový džus.“

„Skvělé, děkuju,“ řeknu, vezmu si kelímek a napiju se. Max nás vede na zahradu, kde všichni sedí na zemi a sledují dva kluky, jak hrají pivní pong.

Když zahlídnu Sierru, tak pohlédnu na Dashe.

Jenom se ušklíbne. „Jo, vím, že je tady, ale neboj. Nechystám se jí odtáhnut domů.“

„Ufff,“ řeknu a utřu si čelo. „Protože jinak by to tu holku poznamenalo do konce života.“

„Maxi!“ zavolá na něj Liam, jeden kluk ze školy.

„Vrátím se,“ řekne mi Max a podívá se na Dashe. „Neopouštěj ji, jasný?“

Dash přikývne.

„Budu jenom támhle.“ Ukáže ke skupině jeho přátel. „Pokud teda nechceš, abych zůstal?“

„Jsem v pohodě, Maxi,“ řeknu popravdě. „Navíc tě budu mít stále na očích.“

„To je pravda,“ uculí se a zamíří tím směrem.

„Pořád vám dvěma úplně nerozumím,“ řekne Dash a přisune se na židli blíž ke mně. „Nikdy jsem neviděl přátele, kteří jsou si takhle blízcí.“

Pokrčím ramenem a přiblížím se k němu. „Vyrostli jsme spolu. Je to můj nejlepší přítel a rodina v jednom.“

Dash mi odhrne vlasy z tváře a mně se zadrhne dech. Tohle je poprvé, co se mě takhle dotknul.

„Takže, přemýšlel jsem, jestli…“ začne a pak se odmlčí, fialový pohled upírá na mé rty. „..bych tě mohl příští víkend vzít ven. Na skutečné rande.“

Vykulím oči. „To bych ráda.“

Děje se to? Pozval mě právě Dash na rande? Dash? Kluk, do kterého jsem se na první pohled zamilovala?

Políbí mě na tomhle rande? Ještě jsem nikdy nebyla políbena.

„Fajn, dobře,“ řekne něžně a obejme mi dlaněmi tvář. „Ještě jsem nepotkal někoho takového, jako jsi ty.“

„Společensky neohrabanou a tvrdohlavou?“ žertuju a rozesměju ho.

„Společensky neohrabanou, laskavou a zasraně bláznivou,“ odpovídá s úsměvem. „Taková prostě jsi. Tak nefalšovaná.“

Nespouštím pohled z jeho rtů. „Dashi?“

„Jo?“ zašeptá.

„Ještě nikdy mě nikdo nepolíbil,“ vyhrknu a cítím se nervózně a vzrušeně najednou.

„Ne?“ zeptá se překvapeně.

Zakroutím hlavou.

„Do prdele, Vi,“ řekne něžně a skloní se ke mně. Nakloním se o něco blíž, dokud se naše rty lehce nedotýkají. A pak se to stane. Přitiskne ke mně rty – jemně, něžně, perfektně. Jazykem mi lehce prozkoumává ústa a já jenom doufám, že je polibek pro něj stejně skvělý, jako je pro mě. Brzy se odtáhne a tak rychle, jako to začalo, to i skončí.

„Nepřestávej,“ řeknu mu. „Chci to dělat celou noc.“

Pomalu se na mě zářivě usměje a ukáže dolíčky. „Vi, nemůžeme tady sedět a celou noc se líbat.“

„A můžeme to dělat na našem rande?“

Široce se uměje a políbí mě na tvář, pak mi zašeptá do ucha, „Ano, a už se nemůžu dočkat.“

Přijde k nám Max a zvedne na mě obočí. „Nechal jsem tě samotnou pět minut, Vi, pět minut.“

Zakryju si úsměv rukou, zatímco Max přimhouří oči na Dashe.

„Brzo si promluvíme, kámo.“

Dash semkne rty, ale přikývne, pravděpodobně si přiznává, že pokud bude chtít být se mnou, tak se bude muset vypořádat s Maxem. Náhle mám extrémně dobrou náladu, postavím se a řeknu, „Jsem si jistá, že mi někdo slíbil tanec.“

Tančíme.

Smějeme se.

Jsou dvě ráno, když mám konečně dost.

„Maxi, můžeme už jít?“ zeptám se ho a přitáhnu si ho za tričko. „Dash říkal, že je kdykoliv připraven.“

Hodně opilý Max mě obejme a uculuje se. „Vi, noc je pořád mladá.“

Protočím oči. „Tak pojď. Cestou domů se zastavíme na něco k jídlu.“

„Můžu ho vzít domů,“ řekne Liam, který zaslechne náš rozhovor. „Naším domluveným řidičem je Matt, který nás všechny rozveze. Můžeme vzít i Maxe.“

Podívám se na Maxe. „Souhlasíš s tím? Budu radši, kdybys jel domů s námi.“

Políbí mě na vrcholek hlavy. „Zůstanu. Chystáme se na zahradě hrát fotbal.

„Opilý fotbal nezní jako zrovna dobrý nápad,“ rozhodnu se zdůraznit, našpulím rty. „Napiš mi hned, jak se dostaneš domů, jasný?“

„Slibuju,“ řekne a pak se podívá na Dashe. „Dovez ji domů v pořádku, jo?“

Dash přikývne a chytne mě za ruku, vytáhne mě z Maxova objetí a přitáhne k sobě. Mávnu Maxovi na rozloučenou a pak jdu s Dashem ruku v ruce k autu.

„Vážně mě nemusí upozorňovat na to, abych na tebe dával pozor,“ řekne tiše. „Víš, že bych to stejně udělal – za prvé, protože chci a za druhé, protože každý správný chlap to udělá.“

Otevře mi dveře spolujezdce a já ho drze zastavím, aby mi nemohl odsunout ruku z jeho hrudi. Postavím se na špičky, ještě jednou ho políbím a pak se odtáhnu a usměju se. „Já vím, Dashi. Nemusíš mi to říkat. Max je prostě Max.“ Přehnaně ochranitelský.

Zvedne mi bradu a znovu mě políbí.

To je nejlepší noc mého života.