B&B - 9. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Tommas zavěsil Abriellin hovor a na hrudi se mu usídlila tíha.

„Kvůli čemu to bylo?“ zeptal se Damian.

Tommas se na patě otočil a obrátil se tváří v tvář ke svému bratranci. S Damianem se setkal na večeři v jedné ze svých restaurací v centru města. Předtím byli v Damianově klubu, který byl během dne pro veřejnost uzavřen. Potřebovali si promluvit o všech problémech, které se objevily. Soukromě.

„Volala Abriella,“ vysvětlil Tommas.

„Ano?“

„Dala mi stejné informace jako ty před hodinou.“

Damian se zamračil. „O policii?“

„Jo. Vypadá to, jako by do mých obchodů strkal nosy někdo, kdo by se tam neměl dostat.“

„Jak to Abriella zjistila?“

„Joel,“ řekl Tommas.

Damian zvedl obočí. „Hm.“

„To není dobré, D. Jediný způsob, jak se ti podařilo získat informace, je to, že máš pár správných kontaktů, ale Joel zjistil, že policie má podezření, že v tu noc, kdy v mém autě vybuchla bomba, tak se mnou byla další osoba – žena. To je špatná věc. To znamená, že i Joel má někoho uvnitř.“

„Jsem si vědom toho, co to znamená, Tommasi.“

Sakra.

Tommas měl pocit, jako by se mu ve střevě objevila panika, která hrozila, že ho udusí. Jestli měla policie informace, že tam tu noc byla s Tommasem druhá osoba, pak byli jen pár kroků od zjištění toho, kdo ta osoba byla.

Ještě horší bylo to, že pokud měl Joel přístup k někomu uvnitř policie a policie by zjistila, že tou tajemnou ženou byla Abriella, věděl by to pak okamžitě i Joel.

To křičelo tuctem špatností.

„Už před tím bombovým útokem jsem měl od policajtů víc než dost pozornosti,“ řekl Tommas a promnul si spánky, protože ho začínala bolet hlava. „Teď je to ještě horší. Stačí trochu kopání, možná projití záznamů z bezpečnostních kamer, pokud obdrží povolení získat záznamy ze dne výbuchu bomby, a mohli by zjistit, že to byla ona, D. Věděli by to.“

„Jo, chápu.“

„Co mám sakra dělat?“ zeptal se Tommas.

„Uklidnit se.“ Damian poslal neotevřenou láhev piva směrem k Tommasovi. „Dáme si drink a promluvíme si o tom.“

Tommas si prohlížel pivo s takovým znechucením, jak jen to bylo možné. „Víš, vsadím se, že tohle je přesně tak, jak nad tím začali přemýšlet moje matka a otec. Jen drink, aby se dostali trochu mimo. Nic vážného. Dřív, než to věděli, byli na kolenou s hlubokou závislostí a čtyřmi dětmi, o které se nedokázali postarat.“

„Páni. To je... novinka.“

„Žádná novinka, D. Nechci pivo. Chci vymyslet, jak zabránit Joelovi v tom, aby se nedostal k dalším informacím od policie.“

„No, můžeš začít tím, že budeš držet od Abrielly dál.“

Tommas se zamračil. „To je ten tvůj zasraně skvělý plán?“

„Je to jen začátek, Tommy. Aktuálně je ona pro tebe právě teď nebezpečná. Jak jsi sám řekl, je tu až příliš mnoho pozornosti. A upřímně řečeno, ty pro ni nepředstavuješ příliš bezpečí. Nechte to trochu zklidnit. Možná, že tě budou policajti znovu vyslýchat, možná ne. Podle toho, co vím, tak pokud budeš pokračovat v riskování s Abriellou jen proto, aby sis v ní namočil svého ptáka a nakrmil svoje srdce, pak skončíte oba mrtví.“

To se snáze řeklo, než udělalo.

Bylo v tom víc než sex.

Víc než láska.

Tommas potřeboval Abriellu stejně tak, jako potřeboval vzduch k dýchání.

„Joel jí vzal věci,“ řekl Tommas tiše.

„Abrielliny?“

„Ano. Její telefon, Hummer a bůhví co dál. Ona, ehm...“ Tommasův hlas se vytratil. Přikrčil se. Jeho bratranci se rozhodně nebude líbit to, že Tommas strávil celý den s Abriellou v posteli. Zvlášť ne po tomhle. Damian se koneckonců zabýval ochranou rodiny. „Po tom, co setřásla svého strážce, přišla dneska za mnou. Tuším, že ten chlap našel její auto pomocí GPS aplikace, kterou nechal Joel nainstalovat na její telefon při jeho rutinní aktualizaci.“

Výraz Damianova obličeje zkameněl. „Kde měla svůj Hummer zaparkovaný?“

„Nevím. Nikde poblíž mého domu. Nikdy neparkuje poblíž. Vždycky si vezme taxi a přijde zadem.“

„Jsi blázen,“ zabručel Damian.

„Nevěděl jsem, že se sem chystala.“

„Věděl jsi to. Po tom incidentu v nemocnici jsi věděl, že se nebude dlouho držet opodál. Tommasi, stojí to za prd. Miluješ ji. A ona je do tebe bezhlavě zamilovaná, stejně tak, jako jsi ty do ní. Občas přemýšlím, zda je vůbec ten tvůj vztah s tou dívkou aspoň trochu zdravý, nebo zda už je to ze strany obou z vás jen o čiré posedlosti.“

„Neznamenalo by to, že bychom tak jako tak představovali dokonalý pár?“

„Přestaň se na to takhle dívat,“ řekla Damian a zvedl své pivo, aby se napil.

„Mířím tím někam jinam. Jak se o ni mám postarat  nebo pro ni něco udělat, když nemá žádný způsob, jak mě kontaktovat nebo dokonce sama dojet?“

„Ne. Já mířím tam, že je lepší, aby ses držel dál, než se to trochu neuklidní. Tuším, že můžeš poděkovat Joelovi za to, že ti to trochu usnadňuje. Dej si na chvíli od Abrielly Trentini pauzu. Můžeš to využít k tomu, abys dostal svoji hlavu tam, kde musí být.“

Tommas vážně začínal nemít svého bratrance rád.

Ale... Damian mohl mít pravdu.

„Týden, dva,“ řekl Tommas, „ale pak pro ni půjdu.“

„Nenech se kvůli té dívce zabít, Tommy.“

„Ty jsi ten pravý, aby to říkal.“

Damianova ústa slyšitelně sklapla.

Tommas to vzal tak, jako by tuto bitvu vyhrál.

Nicméně následující dva týdny budou zasrané peklo.

*********

„Máme problém, chlape.”

Tommas si ostře povzdechl, frustrovaněji než kdy dřív. Tohle byla ta poslední slova, která chtěl od svého bratrance slyšet. Po dvou týdnech ticha, kdy se držel mimo radar policajtů a vyhýbal se žádostem detektivů o rozhovor, Tommas rozhodně nepotřeboval další problémy.

Už tak bylo dost špatné, že s Abrielou nemluvil už zasraných třináct dní.

Když se probudil ze sna a cítil ji na povlečení, ale ona tam nebyla.

Nepomáhala mu vlastní ruka, studená sprcha ani ty nejnudnější myšlenky, které dokázal vymyslet. Byl jako závislák bez možnosti odvykačky.

Stačil by mu jen její hlas, její sarkasmus a humor.

Tommas dokonce nedostal ani jednu z těchto věcí.

To, že musel přemýšlet o své dívce a dělat si o ni obavy, ho dohánělo k šílenství. Choval se Joel k ní se svým obvyklým kreténstvím? Samo o sobě to stačilo, aby Tommas šílel úzkostí a hněvem, ale Damian tomu víc než napomáhal. Damian rád poukazoval na to, že se policajti stále ještě snažili zjistit, kdo byla ta tajemná žena a kdo dodával Joelovi informace.

Kretén.

„Nemůžu si v klidu užívat snídani?“ zeptal se Tommas.

Vejce, toasty a slanina, které měl na talíři, byly horké, čerstvé a žadonily o to, aby je snědl.

„Najíš se, zatímco budu mluvit,“ řekl Damian, odtáhl si židli a posadil se.

„Když jsi mi řekl, že se chceš dneska ráno sejít, neřekl jsi mi, že jde o problém.“

„Kdybych to udělal, nesešel by ses se mnou.“

Tommas se ani neobtěžoval popřít to. „Už tak mám víc než dost vlastního stresu, než abych k tomu přidával něco dalšího.“

„Dostaneš ho víc.“

Skvěle.

Tommas s ústy plnými sousta vajec namířil vidličku přímo na svého bratrance.

Damian pronesl: „Dneska ráno mi zavolal Adriano a dal mi ohledně něčeho echo. Myslím, že skutečně hledá něco, co udělat, aby dostal nějakou záruku pro svou stranu. Víš, co tím myslím?“

Tommas spolkl své sousto a řekl: „Vlastně ne.“

„Ten kluk chce mít někoho za zády. Skutečně nechce běžet se svými problémy za Joelem.“

„Ohledně čeho?“

Damian si odkašlal a spojil ruce dohromady. Jeho pohyb jednoznačně vypovídal o Damianově nervozitě, která byla pro bývalého vykonavatele, jenž se změnil na capa, neobvyklá.

„No…“

„Co mi ušlo?“ zeptal se Tommas.

„Nic. Dokonce ani já jsem to nevěděl. Theo zavolal Adrianovi, aby mu dal vědět, že se to stane dneska. Nic víc. Neexistovala ani možnost účastnit se, i když já si nemyslím, že by na tom Adrianovi záleželo. Je za svou sestru šťastný.“

„Záměrně mluvíš nejasně? Protože jestli ano, budu muset zvednout nohu, abych tě...“

„Jakmile byla dneska ráno otevřena radnice, Theo a Eva se vzali,“ přerušil ho Damian.

Tommas s hlasitým ťuknutím upustil svou vidličku na stůl. Několik štamgastů v restauraci se otočilo a podívalo směrem k jejich stolu, ale jemu to bylo ukradené. Tohle místo vlastnil a dělalo se tu sakra hodně práce pro mafii. Jestli lidem vadilo trochu hluku, mohli dělat své obchody jinde.

„Vážně?“

Tomas v duchu pochválil Thea za to, že porušil pravidla a vzal si to, co chtěl. Ale také se soustředil na to, co by mohlo znamenat pro Adriana. Mladý capo byl mužem, který vedl rodinu Conti a Joel viděl sám sebe jako bosse mafie. Žádné manželství by se nemělo uzavřít bez toho, aniž by k tomu dal Joel nějaké požehnání.

Zvláště mezi tak vlivnými rodinami jako Conti a DeLuca.

„Theo nedržel svůj vztah s Evelinou jako tajemství,“ řekl Damian.

„Ne, myslím, že ne.“

„Joel nedokázal utajit svou nelibost nad tím, že Adriano nechal žít svou sestru tak divoce a ještě, aby si mohla vybrat muže sama.“

Tommas se opřel do své židle a když zvažoval bratrancovo prohlášení, prstem si poklepával na rty. „Říkal jsi, že Adriano chce, aby ho někdo podpořil, že?“

„Jo. Pravděpodobně ty. Ví, že Joel se chystá vybuchnout, že řekl Theovi, aby to udělal. Slyšel jsi o tom, že Joel tlačil na Adriana, aby dal Evelinu jemu?“

„Joelovi?“ zeptal se Tommas.

Damian pokrčil rameny. „Myslím, že ano. Adriano to odmítl. Chová se k Joelovi mile, nebo aspoň tak, jak to dřív šlo, ale tohle by neudělal.“

„Dělá to pro Alessino dobro. Rodina. Nic víc.“

„To by mohlo být špatné,“ řekl Damian.

„Ale pro nás by to mohlo být skutečně dobré,“ podotkl Tommas tiše. „Nebo pro mě, předpokládám. DeLuca se přiklání ke mně, i když Theo nebude aktivně do žádné války vstupovat. Adriano teď dává najevo, že potřebuje spojence. Kdo tak zbývá na straně Joela?“

„Nikdo.“

„Má slušně velký gang, ale tohle může být přesně to, co potřebuji, abych ho dohnal do situace, kdy se zblázní a špatně bouchne.“

Damian se přikrčil. „Buď opatrný, Tommasi. Joel je nevypočitatelný.“

„Já vím. Jen uvažuji, zda je dost nevypočitatelný na to, aby se otočil sám proti sobě.“

Tommas se zvedl od stolu a na stůl hodil pár dolarů na vyrovnání účtu za nedojedené jídlo a spropitné pro servírku.

„Už jsi dojedl?“ zeptal se Damian.

„Ano. Mám capa, kterého potřebuji vidět.“

„Nedopusť, aby byl Adriano v celém tom zasraném procesu s Joelem zabit.“

Tommas se usmál. „To nemám v plánu.“

Ale Tommas měl nejdřív jiné plány.

Uplynuly dva týdny.

Tommas respektoval čas, po který jeho bratranec chtěl, aby se držel dál a mimo pohled policie. To skončilo. Musel vidět svou dívku. Existovala možnost, že Joel věděl o tom, že se Theo s Evelinou vzali a že měl jeden ze svých záchvatů. To znamenalo, že byl Joel rozptýlený a pravděpodobně neměl tunu strážců, kteří by Abriellu sledovali.

Ale i kdyby to tak nebylo, Tommas musel využít příležitosti.

Dva týdny byly až příliš dlouhé.

Abriella by měla být ve škole. Tommas plánováním bezpečného setkání s Abriellou strávil celý týden.

Nemělo by to být příliš těžké.

Doufal v to.

***********

Tommas si sundal sako, odložil ho na jednu ze židlí a posadil se na okraj jednoho z mnoha stolů.

Pohledem zkontroloval čas na hodinkách a zjistil, že se blížil čas, kdy v této místnosti měla začít hodina. Přemýšlel, zda se Abriella objeví, nebo zda dneska školu z nějakého důvodu vynechá.

Jeho dívka potřebovala nový způsob, jak mít možnost spojit se s ním.

Tommas doufal, že se mu tuhle malou záležitost podaří dnes vyřešit. Cestou do školy koupil telefon s předplacenou kartou. Do doby, kdy se ho Abrielle podaří ukrýt před Joelovým pohledem, by měla být v pořádku.

O dalších dlouhých pět minut čekání se ozvalo zaklepání na dveře učebny, které vytrhlo Tommase z jeho myšlenek. Odtáhl se od okraje stolku, přešel místnost a postavil se stranou ke dveřím a otevřel je, aby nechal toho, o kom věděl, že to musela být Abriella, vejít dovnitř, aniž by ho mohla vidět jako prvního.

„Nejdu pozdě,“ řekla Abriella, když vešla dovnitř a míjela mírně skrytého Tommyho. „Jsem tu o pět minut dřív, takže nevím, proč jste mi zavřel dveře. Znám pravidla, díky -“

Tommasi zabouchl dveře, díky čemuž Abriella nadskočila a otočila se na patě.

„Ach,“ vydechla.

Na rysech jeho dívky vykvetl krásný úsměv.

Tommas na něj odpověděl svým vlastním úsměvem. „Jak dlouho mu bude trvat, než si uvědomí, že třída byla prázdná?“

„Ne moc dlouho.“

„Mmhmm. A co ten postoj, se kterým jsi sem vstoupila?“

Abriella odhodila svou tašku na podlahu a dala si ruku v bok. „Co myslíš?“

„Když vejdeš do třídy, vždycky jsi taková?“

„To není tvoje věc, Tommy.“

„Pojď sem, zlato.“

Abriella nepotřebovala, aby jí to říkal dvakrát. Vstoupila do Tommasova otevřeného náručí a dovolila mu, aby ji zvedl z podlahy nahoru. Nohy ukryté v džínách mu omotala kolem pasu, jako by ho nechtěla nechat jít.

Tommas ji pevně sevřel za zadek a druhou ruku použil k tomu, aby chytil Abriellu za bradu a přitáhl si tak její ústa ke svým. Jemný dotek jejích rtů představoval všechno, co potřeboval k tomu, aby zapomněl na ty dva nesmyslné týdny, kdy mu chyběla, kdy na ni myslel a dělal si obavy o její zadek.

Jen polibek.

Ten jednoduchý polibek se rychle změnil na něco mnohem žhavějšího. Abrielliny zuby zaútočily na jeho spodní ret a vyslaly šok chtíče přímo do jeho penisu. Tommas zasténal a Abriella využila otevření jeho úst k tomu, aby polibek prohloubila, až ani jeden z nich nemohl dýchat a proudění své krve slyšel až v uších. Pod kalhoty se mu penis s trhnutím probudil k životu. Každým okamžikem byl tvrdší. Jemné tření jejího těla o jeho penis jen přidávalo k jeho potřebě, která rychle a tvrdě ovládla celé jeho tělo.

„Bože, chyběl jsi mi,“ zamumlal Abriella do jeho rtů.

Tommas se zasmál. „To jsem si myslel. Sžíralo mě pomyšlení na to, že jsem byl bez tebe dva týdny a dokonce jsem ti ani nijak nemohl zavolat. Sakra, Ello, dohánělo mě to k šílenství.“

Tommas nechal Abriellu opatrně dopadnout zpátky na zem. Nikam se od něj nevzdálila. Rukama zajela k jeho hrudi a přitiskla se k němu tak divoce, až ho bolelo srdce. Vypadala, že se nechtěla nikam vzdálit, takže ji Tommas držel, líbal ji na temeno hlavy a zůstal tak stát, než nebyla připravená pustit ho.

Ten čas nepřišel.

„Jak ses sem dostal a kde je zbytek mé třídy včetně profesora?“ zeptala se.

Tommas pokrčil rameny. „Možná, že jsem zaplatil nějakému dítěti v kanceláři, aby se nabouralo do počítače, vytáhlo seznam studentů tvojí třídy včetně čísel jejich mobilních telefonů a e-mailových adres a poslalo zprávu, že se tato hodina přesouvá do auly číslo čtyři.“

„Vážně?“

„Možná.“

„A profesor?“

„Menší únik vody. To je to, co říkala zpráva určená pro něj.“

Abriella se lehce a vzdušně zasmála. „Jak se ti podařilo najít někoho, kdo by to dokázal udělat?“

„Znám pár lidí,“ řekl neurčitě. „A také jsem měl dva týdny, abych vymyslel detaily.“

„Plánoval jsi, že sem za mnou přijdeš?“

Tommas dvěma prsty zvedl Abriellinu bradu. V jejím modrém pohledu svítily emoce. I když to bylo něco, co na ní tak moc zbožňoval, zároveň to byla také jedna z jejích slabin. Stačilo se podívat Abrielle do očí a viděli byste pravdu.

„Každý jednotlivý den od okamžiku, co jsi odešla z mého bytu, jsem přemýšlel o tom, že za tebou přijdu, Ello.“

Abriella si kousala spodní ret. „Jo?“

„Proč bych neměl, zlato?“

„Nevím, prostě... Není to důležité. Víš, že Joelův strážce je pravděpodobně přímo před třídou, že? Většinou zůstává na chodbě u přístroje na vodu.“

„Který z nich?“ zeptal se Tommas.

„Darryl.“

„Nedělej si s ním hlavu.“

Abriella se zamračila. „Takže jsi tu jen na chvíli a pak musíš odejít?“

Tommas s povzdechem přikývl. „Jo. Jen pro teď. Objevilo se něco, co musím vyřídit. I když na téhle věci pracuji. Víš to.“

„Pracuješ na čem, Tommy?“

Na té jediné věci, na které mu záleželo.

„Na nás, Ello.“

Abriella rychle odvrátila oči. Tommas jí to nechtěl dovolit – aby se před ním skrývala. V těchto nesmyslech byla až moc dobrá.

„Hej, podívej se na mě,“ požadoval Tommas.

Abriella to udělala, ale její zamračený výraz se ještě prohloubil. „Vždycky se dívám jen na tebe.“

Tommas mrkl. Dřív, než to mohl zastavit, se mu v paměti vybavila jedna vzpomínka. Stále viděl Abriellu, jak ležela na zemi, krvácela ze střelné rány v zádech a to jen díky hlouposti svého bratra. Skoro přišla o život – kdyby zemřela, Tommas by svou dívku srdcem následoval.

Tak prosté.

Ale ta slova... Když ležela na podlaze, krvácela a umírala, řekla mu ta slova.

„Kdo jiný tě zachrání, že?“ zeptal se Tommas.

Abriella pokrčila rameny. „No tak, Tommy.“

„Bláznivko.“

Abriella se rozhlédla po tiché prázdné učebně a se zeptala: „Co bychom měli dělat?“

„Cokoliv chceš. Hodina je tvoje. Jen jsem tě chtěl vidět, být u tebe blízko, či cokoli jiného, kdy bych tě mohl na pár minut mít. Jak jsem řekl, být bez tebe mě dohánělo k šílenství. Nelíbí se mi to.“

„Ani mně ne.“ Abriella si navlhčila rty a dodala: „Ale ani se nechci navždy skrývat.“

Tommas slyšel její nevyslovená slova hlasitě a zřetelně. „Nebudeme. Ne navždy.“

„Nedělej sliby.“

Nikdy dřív žádný neporušil.

Ne takový, který dal jí.

„Přestaň,“ řekl jí Tommas. „To teď není důležité.“

„Máš pravdu.“

„Něco pro tebe mám.“

Abriella se okamžitě rozzářily oči. „Ano?“

Tommas se smíchem vytáhl z kapsy telefon s předplacenou kartou. Byl s jednoduchým designem s dotykovou obrazovkou a černým tělem. „Tady. Teď je v něm kredit padesát dolarů. Po aktivaci, jakmile se uvidíme, ti donesu další. Padesátidolarový kredit byl ten nejvyšší, který v obchodě měli. Jinak bych už musel koupit něco neomezeného. Pokud ho budeš muset z jakéhokoli důvodu vyhodit, nemusíš mít žádné obavy, protože tam není nic, co by mohlo být vysledovatelné.“

Když si od něho vzala telefon, zatajila dech. „Děkuji.“

„Musím mít možnost být s tebou v kontaktu, Ello. Zasraně mě zabíjí, když nevím, jak ses měla nebo zda jsi v pořádku. Víš, že se o tebe vždycky postarám.“

„Tvá holka, že?“

„Správně,“ potvrdil Tommas s úsměvem. „Moje holka.“

Abriella zvedla oči, aby se setkala s těmi jeho. „Jenom tvoje, Tommy.“

V žaludku pocítil něco ohromně teplého, co mu připomnělo, jak moc tuhle ženu miloval a potřeboval. Něco tak jednoduchého jako nevinná fráze dokázalo způsobit, že to zatracené monstrum uvnitř něho po ní toužilo každou vteřinu mnohem víc.

Svým způsobem to bylo směšné.

Tommasovi to nevadilo.

„Vím, co chci další hodinu dělat,“ řekla Abriella, lišácky se usmála a telefon si zastrčila do kapsy na bundě.

„Co to je?“

Dal by jí cokoli, co by chtěla.

„Ty, já, tahle třída a během dalších padesáti minut ji můžeme tak nějak společně znectít.“

Tommasovo hrdlo se sevřelo do oceňujícího zasténání, které vzniklo přímo uprostřed jeho hrudi. „Jo? Protože to je špatné.“

„Vlámal ses do počítačového systému, obelstil třídu plnou studentů a profesora, a to vše jen proto, abys mě tu dostal o samotě. Kdo z nás je horší? Já jen využívám tu výhodu.“

„Jsi zkažená, zlato.“

Abriella mrkla a přistoupila k němu ještě blíž. Svýma rukama zajela z jeho hrudi k jeho krku a pak zase zpátky dolů na jeho tělo. Ten dotek jejích nehtů přes hedvábnou košili stačil k tomu, aby měl penis tvrdší než ocel a byl připravený na něco vlhkého, horkého a těsného. Abriella se mu dívala přímo do očí, zatímco rukou pak sjela níž, až se špičky jejích prstů lehkým dotekem dostaly k hranici jeho erekce ukryté v jeho kalhotách.

Sakra.

Tommas se dokonce ani nestyděl.

Abriella by měla vědět, co s ním dělala.

„Sakra, Tommy,“ zašeptala Abriella a zvedla se na špičky, aby ho políbila na ústa.

Dlaní ruky teď zajela do jeho kalhot. V krku se mu vytvořil knedlík, který se donutil spolknout. Nebylo příliš časté, že by otěže mezi nimi převzala Abriella. První krok obvykle dělal Tommas, dožadoval se jí a pak s obrovskou radostí sledoval, jak se pod jeho potřebou a chtíčem její kontrola rozpadala. Vyhovovalo jí to, ale občas potřebovala něco jiného.

„Jsi tak tvrdý.“

„To všechno jen díky tobě, Ello. Jsi zkažená,“ zopakoval.

Abriellin úsměv byl naprosto hříšný. „Někdo mě takovou stvořil, vzpomínáš si? Jistý zvláštní člověk mi jednou řekl, abych dělala to, co chci a co mě udělá šťastnou, abych se vykašlala na odsuzování ostatních. Stvořil mě takovouto – svým způsobem se mi to líbí.“

Když Abriellina ruka vklouzla pod pásek jeho kalhot i boxerek a našla jeho penis, Tommas se s vydechnutím zachvěl. Svými prsty rychle a pevně útočila, díky čemuž se mu sevřelo hrdlo. Penis mu celý pulsoval.

„Dobrý bože,“ zasténal Tommas.

Její ruka se okamžitě zastavila.

„Víš,“ začala šeptem, „když jsme si spolu před čtyřmi roky začali, svým způsobem jsi jím pro mě byl. Nejdříve jsem si to neuvědomovala, ale rozhodně jsem tě tak uctívala.“

Tommas popadl Abriellu kolem pasu a přitáhl si ji blíž. „Jako co?“

„Bůh.“

„Já nejsem jedním z nich.“

„Pro mě jsi svým způsobem byl. Postavila jsem tě na piedestal jako jednoho z nich a viděla jsem tě jen jako dokonalou, nedotknutelnou bytost. Bylo to bláznivé, ale bylo to přesně to, co jsem v té době potřebovala.“

„Postavení lidí na piedestal znamená jen to, že když spadnou, zlomí se, Ello.“

Abriella se zasmála. „To říkej mému osmnáctiletému já. Bože, Tommy, zbožňovala jsem toho člověka, o kterém jsem si myslela, že jsi jím tehdy byl.“

Tommas se předklonil, takže teď se svým čelem dotýkal toho jejího. „A teď už ne? Co jsem udělal, že jsi změnila názor na to, kým sis myslela, že jsem?“

„Jsi ještě lepší,“ řekla a usmála se tím svým způsobem. „Moje fascinace tebou se zhoršila, ale ty jsi mnohem lepší. Pro to, co jsem cítila, není uctívání dostatečně dobrým slovem.“

„Jako náboženství.“

Abriellin jazyk vystřelil ven. Navlhčila si spodní ret. „Jo. Přesně tak.“

„Stále to tak ohledně mě cítíš?“

„Každý den.“

Na Tommasových rtech vykvetl pomalý a lehký úsměv. „Jo?“

„Dělá to ze mě hlupačku?“

Ne.

Vůbec ne.

Prostě to znamenalo, že ho milovala a potřebovala ho. Byl to prostě Abriellin způsob, jak to udělat a říct mu to.

„Jestli to z tebe dělá hlupačku, pak jsem zatracený blázen, Ello. Celé roky jsem uctíval zem, po které jsi chodila, má sladká dívko.“

Abriella ho sledovala skrz své husté řasy. Byla krásná a tichá. „Jsme tak posedlí.“

„Možná ano, ale jsme posedlí spolu navzájem, což je víc, než co může říct většina lidí.“

„Tobě to nevadí, že?“ zeptala se.

„Ne.“ Tommas se zamotal rukama do Abrielliných vlnitých tmavých vlasů a pevně zatáhl. Její drobný sexy povzdech se zaryl přímo do jeho vnitřností a do penisu. Připomínal mu, jak skvělý to byl pocit mít její ústa kolem svého penisu. „Chceš vědět, co bych rád?“

Abriella zamrkala, jako by se probrala z omámení. „Co, Tommy?“

Znovu zatáhl za její vlasy. „Mít tě na kolenou, kdy mi ukazuješ, jak se modlíš.“

Abriella s mazaným úsměvem přikývla a klesla na kolena. Přitom si stáhla svou koženou bundu a nechat ji dopadnout na zem za sebou.

Tommas sáhl dolů a rozepnul si knoflíky na svých kalhotách. Pak rozepnul i svůj zip. Byl vděčný za to, že dveře třídě měly nahoře jen malé okénko a to bylo až příliš vysoko, než aby měl kdokoli dobrý výhled dovnitř. A když byly zavřené, automaticky se zamkly a mohly být otevřené pouze z vnitřní strany místnosti.

Ale situace díky tomu nebyla nijak méně žhavá.

Stále mohli být přistiženi.

Čas vypršel.

Abrielliny ruce shrnuly Tommasovy kalhoty a boxerky tak dolů, že osvobodily jeho erekci. Dlaněmi a prsty sevřela jeho penis s téměř bolestivým úchopem. Tím ho znovu zcela probudily.

Tommas svou milenku pevně svíral za vlasy. Přitáhl si její hlavu blíž ke svému bolavému penisu, až na něm cítil každý její nádech a výdech.

„Otevři je a řádně mě ošukej, Ello.“

Rozdělila rty tak, že Tommas mohl zasunout svůj penis do jejích úst. Mokré, jemné teplo pohltilo celou jeho délku a poslal ho přímo do spirály důvěrně známé temné blaženosti. Když ho do svých úst nasála tak hluboko, že cítil, jak se její svaly svíraly kolem jeho délky, svým jazykem pracovala na spodní straně jeho penisu.

Abriella se na něj dívala a čekala. Jednu ruku měla na jeho zápěstí, druhou vklouzla mezi jeho nohy, aby dlaní škádlivým dotekem plným příslibu mu dráždila koule.

Pohled na ni na kolenou před sebou dělal s Tommasem vždycky divy. Probouzelo to jeho zasrané primitivní instinkty uvnitř, nutilo ho to šukat její ústa, až by měla oči plné slz a spolkla by každou kapičku jeho vyvrcholení, kterou by mohla vzít.

„Sakra,“ vyštěkl Tommas se zaťatými zuby. „Zapomněl jsem, jak je to zatraceně skvělé, Ello. Chceš mě ošukat ústy, nebo mě chceš vysát?“

Abriella odpověděla na jeho otázku tím, že svým jazykem přejela po základně jeho penisu a pak otevřela ústa ještě trochu víc. To bylo pro Tommase dostatečně jasné znamení. Držel ji za vlasy na místě, a přitom začal pomalu vklouzávat do jejích dovnitř a ven takovým tempem, kterým rád začal. Nechal svou dívku, aby měla ústa plná svého penisu, kdy v rámci toho procesu ztratila všechnu kontrolu.

Jakmile Tommas zvýšil tempo, Abriellino mumlání pokračovalo. Volnou rukou ji popadl za čelist a tak ji držel, aby měla stabilitu.

„Oči dokořán, Ello,“ požadoval Tommas. „Zbožňuji šukání tvých úst, takže se na mě radši dívej, když to dělám, protože jinak s tím přestanu. A vsadím se, že by ti to chybělo, že?“

Očima střelila nahoru, aby se setkala s jeho pohledem. Na růžových rtech se jí zformoval malý úsměv. Zatáhl za její vlasy o trochu tvrději a Abriella v reakci na to zakňučela. Její ústa se kolem jeho penisu sevřela pevněji a na krátký okamžik se k tomu tření přidal i stisk jejích zubů.

„Chceš něco víc?“ zeptal se.

Abriella nedokázala mluvit. To jediné, co mohla udělat, bylo přikývnutí. Ale výraz jejích očí mluvil o naprosté touze a potřebě. Její modré duhovky zářivě plály. Byla na kolenou, ústy ho šukala na veřejném místě, a neměla sílu ani možnost mluvit, aby řekla, co by měl Tommas udělat dál, což bylo jednou z Abrielliných nejoblíbenějších věcí.

Tommas to věděl – tyhle hry měla ráda.

Někteří by to mohli nazývat degradováním.

Abriella o to prakticky žadonila.

Pro Tommase to byl svým způsobem dar, vidět Abriellu, někoho, koho miloval a zbožňoval, vydanou napospas jeho milosrdenství, jak mu důvěřovala a dovolila mu, aby ji využil pro své přání, protože to chtěla i ona sama. Její svolení, její potřeba. To všechno ho divoce rajcovalo.

Jemné přejetí nehtů po jeho koulích způsobilo, že se v něm všechno zkroutilo a v jeho vnitřnostech vypukl požár. Čím víc si dovoloval, tím rychleji se dostával výš. Tommas chtěl víc než cokoli jiného být uvnitř své dívky a šukat až do zapomnění.

Tommas se sténáním vytáhl svůj penis z Abrielliných úst. Při tom se ozvalo hlasité pop. Pak jí pomohl z podlahy vstát.

„Bože, víš, že tvá ústa zbožňuji, děvče. Ale miluji ten pocit, když se kolem mě svírá tvoje kočička a celé tvoje tělo se třese, zatímco tě dobře a tvrdě šukám. To je to, co právě teď chci. Jestli to nechceš i ty, pak se můžeš vrátit zpátky na kolena a dokončit to, co jsi začala. Jinak si vytáhni ty své zatracené šaty a dej mi to, co oba chceme.“

Při zvuku zacvaknutí dveří se Abriella mlčky ohlédla přes rameno a pak si začala sundávat oblečení. Během kratičkého okamžiku tu Abriella před ním stála nahá. Její oblečení spočívalo v zapomenuté hromadě za ní.

„Bože,“ ocenil to Tommas s tichým hvízdnutím.

Přistoupil blíž, aby dosáhl rukama na tu nejkrásnější ženu, kterou kdy viděl.

Abriellino tělo představovalo pro Tommase umělecké dílo. Její křivky mu dokonale padly do rukou, od prolákliny jejího pasu přes obliny jejích boků a ňader. Z rysů jejího obličeje vždy vyzařovala její smyslnost a sexualita. Byla stvořena přímo pro něj. Každý její milimetr představoval samotnou dokonalost.

Jakmile se jeho ruce dostaly do kontaktu s jejími boky, Abriella se zachvěla. Tommas svými dlaněmi zajel výš, nad pas, přes břicho a až k hrudníku, kde mohl přejet palci po jejích napjatých bradavkách. Na kůži jí naskočila husí kůže. Hlavu zaklonila dozadu a spokojeně něco zamumlala.

„Měl jsi pravdu. Taky mi to chybělo,“ zamumlala.

„Je mi líto, že nemáme víc času.“

Abriella zavrtěla hlavou. „To je pořádku. Tohle je to, co jsem potřebovala. Je to dokonalé, Tommy.“

Tommas zachytil její ústa svými vlastními a dal si načas, aby je řádně pomiloval. Její jazyk se zapletl s jeho. Bylo to plné příslibu a sladkosti, díky tomu cítil, jak se teplo v jeho vnitřnostech rozhořelo do zuřícího ohně, který se vymknul jakékoli kontrole. Její prsty popadly jeho košili a přitáhly si ho tak blíž.

„Vymyslím něco, abychom mohli být jen ty a já celý den,“ řekl jí Tommas. S každým slovem jeho rty přejížděly po jejích. „Nic než my a cokoli, co chceš, Ello. Něco. Nevím jak, ale je to slib.“

Těžce si povzdechla. „I když strašně moc zbožňuji, když říkáš takovéto věci, protože to tak je, zároveň je i nenávidím.“

„Proč?“

„Protože díky tomu je všechno to pro mě těžší – většinou my.“

Všechno o nich dvou bylo těžké a složité. Tommas pochopil, co myslela, aniž by to musela vysvětlovat dál.

„Ale nikdy nechci, abys přestal slibovat,“ dodala Abriella po pár okamžicích ticha. „Protože jsi své sliby vždy dodržel, ty jsi v mém životě to jediné, na co se mohu spolehnout.“

Jakákoliv sebekontrola, kterou Tommas měl, byla ztracena. Tuhle ženu naprosto miloval. Všechny ty věci, které Abriellu Trentini tvořily, to, kým byla uvnitř i navenek, když byla skvělá, bláznivá a občas i podivná.

Tommas ji bez varování zvedl ze země a znovu přitiskl své rty k jejím. Bez ptaní si vzal její další polibek. Abriella ho objala nohama kolem pasu. Patami se mu zaryla do kříže. Pár kroky přešel k nejbližšímu stolu lemovanému židlemi. Její tělo se tisklo k jeho, její mokré pohlaví se dotýkalo jeho nahé erekce.

Abriellina záda se tvrdě střetla s deskou stolu. Když Tommas odkopl z cesty židli, z plic jí s tichým zasténáním unikl všechen vzduch. Než měl vůbec možnost přikázat, aby rozevřela nohy, protože je už měla Abriella doširoka rozevřené, díky čemuž mu odkryla na obdiv svou růžovou, vlhkou kundičku.

Tommas popadl její stehna a špičky prstů se zaryl do její krémové kůže a to tak silně, až tam po nich zůstaly stopy. Přitáhl si ji k okraji stolku, tak blízko, že se jeho penis přímo dotýkal masitých pysků její broskvičky. Stačil správný pohyb boků a byl by až po koule hluboko zabořený ve své dívce a šukáním by rychle směřovali přímo k nebesům.

Abriella nahá, se rty, která měla díky kousání a líbání červené, vlasy rozprostřenými po stolku a díky jeho rukám rozcuchaným, kdy jí po kůži přejíždělo chvění, představovala úžasný pohled. Zatraceně sexy. Bez jakéhokoli studu ohledně svého chtíče. Bezohledná ve své potřebě. Zatraceně, skoro ho bolelo dívat se na ni, ale nemohl si pomoci.

Tommas viděl vždy jen Abriellu.

Žádná jiná nikdy nezaujala jeho oko tak, jako ona.

„Bože, podívej se na sebe, zlato.“

Přes okraj stolu pohnula boky a řekla: „No tak, Tommy, ošukej mě tak, jak mám ráda.“

„Jak bych se mohl nechat prosit, když mě tak pěkně žádáš, že?“

„Žadonit budu jindy. Ty víš, že budu.“

Udělal to.

„Víc do široka,“ řekl Tommas hustým tónem hlasu.

Zatlačil na Abrielliny nohy, až si byl jistý, že to bude ještě pár dnů cítit ve všech kostech i svalech. V reakci na to se usmála, pohnula boky, aby svou kočičkou přejela po jeho penisu a tím mu řekla, že se jí to líbilo až trochu moc.

„Šukej mě, Tommy. Doveď mě ke hvězdám. Víš, jak moc zbožňuji, když to děláš.“

To bylo ono.

To bylo to jediné, co Tommas potřeboval.

Uchopil kořen svého penisu a navedl ho přímo do štěrbiny k jejímu vchodu. Pak ji popadl kolem pasu a jedním hlubokým, tvrdým tahem, vklouzl přímo do ní. Abriella unikl překvapivý výkřik, ve kterém se neslo potěšení. Celý ten zvuk se snažila utlumit svou dlaní. Když Tommas začal s trestajícím tempem, kdy ji každým svým tahem narazil do stolu, zakňučela ještě víc.

Abriella zvedla boky, aby mu vycházela vstříc. Svírala jeho zápěstí, nehty se bořila do jeho kůže, zatímco on ji šukal. Prázdnou třídu naplnilo crescendo jejích a Tommasových tichých výkřiků.

Všechny její zvuky zbožňoval.

Díky nim bylo šukání ještě lepší.

„Ach, sakra,“ zamumlal Tommas, když sledoval, jak jeho penis mizel v její růžové broskvičce. Šťávy jejího vzrušení pokrývaly celou délku jeho penisu a zvuky její kočičky, které vydávala, zatímco ji vyplňoval, byly neměřitelné. „Tak zatraceně dobře si bereš můj penis, Ello.“

Abriella si přehodila jednu nohu přes jeho rameno. Tommas se předklonil, aby ji mohl políbit, zatímco ji stále šukal. Políbil ji a pak svými ústy oždiboval cestičku po jejím krku a přes klíční kost. Její bezdeché lapání po vzduchu se přizpůsobilo tempu, ve kterém svírala svoje vnitřní stěny a svírala tak jeho penis ještě pevněji, než by kdy mohlo jít.

„Ach, můj bože,“ vykřikla Abriella. „Už budu.“

„Sakra, jsi pro mě tak pevná a mokrá. Do toho, zlato. Chci cítit, jak se tvoje kočička udělá, zatímco budu penisem uvnitř a šukat tě. Zajezdi si na mém penisu, Ello. Ukaž mi, jak moc to chceš.“

Nezklamala ho. Když se její výkřiky staly hlasitějšími a díky jejímu chvění se stolek pod nimi roztřásl ještě víc, Tommas zachytil její zvuky do svých úst. Během jejího orgasmu ji šukal ještě tvrději, ale nebyl moc daleko za ní.

Tommas se udělal s tvrdým, dlouhým zasténáním, které pohřbil přímo do Abriellina krku. Při intenzitě vlastního orgasmu se mu podlomila kolena, takže dopadl na Abriellino tělo. Její třes pomalu ustal, ale její ruce přesto neopouštěly tělo. Svými sladkými polibky přejela po jeho tváři a čelisti, a vytáhla ho nahoru, aby se na ni díval. Její jemné doteky a šepoty ho uklidnily, až se cítil dost silný na to, aby znovu udržel svou vlastní váhu.

„Miluji tě,“ řekl jí Tommas.

Abrielliny řasy dopadly na její líce. Šeptem odpověděla: „Vždycky jsem tě milovala.“

To bylo to jediné, co od ní Tommas chtěl. Měl všechno ostatní. Její tělo, její potřeby, touhy, myšlenky a přání, ale ne tato slova.

„Ale jednoho dne toho nechci nějak litovat, Tommy.“

„Nebudeš,“ řekl.

„Slibuješ?“

„Nikdy jsem svůj slib neporušil, Ello.“